Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Kurťaka
Posl. Kurťak (malorusky): Vážené
Národní shromáždění! Vracíme
se k svým slovům proneseným po prvních
volbách, že smutný stav vládne na Podkarpatské
Rusi a že nynější vláda zamýšlí
pokračovati ve zhoubné politice i dále nejostřejšími
prostředky. Dne 10. září 1919 podkarpatoruský
národ obdržel od celého světa tak zvanou
teritoriální autonomii. (Různé
výkřiky.), avšak přes to, že
se připojil dobrovolné a nebyv přemožen,
k naší, tak zvané demokratické republice,
kde vládnou nyní naše vládní
síly, přes to nad tím ubohým národem
panuje velký počet četníků
a policistů.
Nechci se zabývati v dlouhé řeči prohlášením
pana předsedy vlády Švehly (Různé
výkřiky.), neboť jsem mu nerozuměl
a viděl jsem pouze jeho mimiku jako člověka
tonoucího na hlubině a jako ryby vyhozené
na břeh. Uvidíme z vytištěného
jeho prohlášeni, jak osvětlil věc naší
autonomie v tomto zasedání sněmovny. Já
pouze prohlašuji jako poslanec zvolený 35.000 hlasy
za autonomní zemědělský sojuz Podkarpatské
Rusi, že podkarpatoruský národ, který
se dobrovolně připojil k našim bratřím
Čechům, nedostal do dneška autonomie ani kulturní,
ani správní, ani hospodářské
- a vidíme, že této autonomie není,
že tato autonomie leží kdesi v archivech, v bezduchých
rukou úředníků, kteří
z 10% jsou korupčníky a kteří přišli
proto, aby mohli krásti a národ vykořisťovati.
Chcete-li příklady, důkazy, finanční
ředitel Štefánek sedí nyní ve
vězení pro krádež.
Čeští zlodějové svobodně
chodí po našem území a naši inteligentní
a poctiví lidé, kteří strádali
za svou ruskost, byli vypuzeni z úřadů, aby
četníci mohli utlačovati náš
lid. (Různé výkřiky.)
Avšak lid bude svobodný, jak to ukázal při
volbách. Přes to, že všichni úředníci
byli špehouny a teroristy, karpatoruský lid ukázal
svou silu. Ukázal ji přes to, že četníci
jej vrhali do žalářů a přepadali
jej, jak tomu bylo na př. v Hustě.
Protestujeme proti tomuto přepadávání.
Neprosíme vás o nic - ponechte nás jen samotné,
abychom mohli sami hospodařiti. Máme tolik bohatství
v dolech, v lesích, které ještě zbyly,
že můžeme vydržovati naše poctivé
úředníky. Na ty vaše, kteří
sedí ve vězení pro krádež, platiti
nebudeme.
Divíte se, že to konstatujeme? A co jsme zde dnes
viděli? Toho starého Slováka, poslance, odvážili
se zde udeřiti v tvář. Proto lid, až
uvidí, že se již náš kalich naplnil,
bude sám souditi.
Prohlašuji, že nebudu hlasovati s touto vládou,
která hubí náš lid a chce, aby se stal
žebrákem a pouze sloužil cizincům! (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále pan posl. dr Zadina. (Výkřiky.)
Prosím o klid.
Posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Jménem
republikánského klubu prohlašuji, že naše
strana spatřuje vládním prohlášení,
dnes předneseném, rozhodnou vůli vlády,
aby po zkonsolidování a upevnění našeho
státu bylo přikročeno k intensivnější
práci pro povznesení hospodářského
života uvnitř státu ve prospěch všech
vrstev obyvatelstva. (Předsednictví převzal
místopředseda Slavíček.) A proto
obracíme pozornost vlády a slavné sněmovny
(Výkřiky slovenských poslanců ľudových
a poslanců strany republikánské.) především
k aktuelním otázkám hospodářským.
Obchodní politika v každém státě
má za úkol, aby zjednávala náležitou
podporu a ochranu všem výrobním odvětvím,
jmenovitě zemědělství a průmyslu
při úpravě zahraničního obchodu
s cizími státy. A tu záleží především
na tom, jakými obchodně-politickými zásadami
se při tom řídí a jakými prostředky
provádí tento svůj úkol. (Výkřiky.
- Místopředseda Slavíček zvoní.)
Každý, kdo objektivně posuzuje dosavadní
vývoj naší politiky a její dosavadní
výsledky, musí uznati, že naše obchodní
politika vykazuje četné nedostatky a nalézá
se v poměrech, které jsou přímo povážlivé
a nebezpečné pro celé naše národní
hospodářství. Hlavní nedostatek spočívá
v tom, že stále ještě nemáme zákonem
upravený definitivní autonomní celní
tarif a laborujeme dosud stále se starým tarifem
rakousko-uherským, který nevyhovuje ani svou systematikou,
ani úpravou sazeb celních.
Všechny státy nástupnické, Rakousko,
Maďarsko, jakož i ostatní státy střední
Evropy, Německo, Polsko, Rumunsko, Jugoslavie, zkrátka
snad všechny státy evropské, upravily si již
v posledních letech nové celní tarify, odpovídající
změněným poměrům a stykům
hospodářským, jak se utvářejí
za změněných poměrů poválečných,
jenom náš stát udržuje zastaralý
celní tarif rakousko-uherský, na kterém se
stále příštipkuje. Ve všech odvětvích
veřejné správy provedlo se již úplné
odrakouštění (Velký hluk. - Místopředseda
Slavíček zvoní.), toliko odvětví,
kde toho bylo nejvíce třeba, naše obchodní
politika nedovedla dosud postaviti se na vlastní své
základy, vytvořiti si vlastní nový
celní tarif a postaviti tak určitý program
pro úpravu hospodářských styků
s cizinou, jak to odpovídá hospodářské
a politické situaci našeho státu. (Hluk.
- Místopředseda Slavíček zvoní.)
Vinu na těchto desolátních poměrech
nesou činitelé, kteří strhli naši
obchodní politiku z jejího poslání
a dali jí směr jednostranný, směr
silně, až přímo prohibičně
ochranářsko-průmyslový. Zájmy
našeho zemědělství byly hozeny přímo
přes palubu a naše zemědělství
bylo postaveno na pospas cizí konkurenci celého
světa. Rakousko-uherský celní tarif, který
r. 1919 byl ponechán rovisorně v platnosti, byl
pro účely průmyslové ochranářské
politiky promyšleně přizpůsoben pomocí
valutárních koeficientů, které u průmyslových
výrobků dosahují cifry 20, 25 až 30,
zatím co u výrobků zemědělských
je koeficient 6 nebo 3 nebo 0. Tímto dvojím zásahem,
jednak přepnutím cel průmyslových
až na stupeň prohibice, kdy cla průmyslová
činí 50%, 100% i přes 100% ceny dovážených
průmyslových výrobků, jednak vytlačením
zemědělských zájmů z celního
tarifu byla nastolena v našem systému celní
ochrany tak úžasná a křiklavá
jednostrannost a nespravedlnost, že náš celní
tarif trčí tu jako monstrum, odporující
všem rozumným zásadám obchodní
politiky.
Tento jednostranný celní tarif s vysokými
cly průmyslovými a takřka s bezcelností
zemědělských výrobků je nemožnou
základnou pro sjednávání obchodních
smluv, zejména se státy zemědělskými,
poněvadž neobsahuje pro ně žádný
kompensační předmět. Tyto rozhárané
a chaotické poměry naprosto nemohou se dále
udržovati, poněvadž je tím poškozováno
nejen naše domácí zemědělství,
ale i celé národní hospodářství
a nikoliv v poslední řadě i průmysl,
dále ovšem konsumenti, kteří trpí
úžasnou drahotou všech průmyslových
výrobků, zejména všech běžných
potřeb, jako jsou látky, prádlo, obuv atd.
Náprava může býti sjednána jedině
tím způsobem, když bude vydán nový
definitivní autonomní celní tarif, ve kterém
ochrana veškeré domácí práce
a výroby musí býti provedena způsobem
zabezpečujícím ji přede všemi
rušivými vlivy cizí konkurence.
V tomto tarifu musí býti provedena do všech
důsledků zásada rovnoprávnosti a rovnocennosti
našeho zemědělství s průmyslem,
která byla vyhlášena již v předcházejícím
období parlamentním a je znovu akcentována
programem nové vlády. Takto uspořádaný
celní tarif, poměřující spravedlivě
a stejnoměrně celní ochranu průmyslu
i zemědělství, stane se pevným základem
pro naši obchodní politiku a pro sjednávání
obchodních smluv se sousedními státy. Dokud
se tak nestane, všechny pokusy o uzavírání
těchto smluv povedou buď úplně k nezdaru,
jako na př. u Maďarska, se kterým bylo zahájeno
v posledních dvou letech jednání už
třikráte, ale vždy bezúspěšně,
nebo povede jednání to k uzavírání
málo výhodných obchodních smluv, jak
máme zkušenost z posledního roku. Jestliže
kruhy zemědělské proklamují tyto zásady,
nechtíc nic nemožného, naopak se zásadami
těmito musí souhlasiti každý nestranný
národohospodář. Doufáme, že činitelé
řídící naši obchodní politiku
se již přesvědčili o promyšleném
postupu všech sousedních států, jmenovitě
obchodní a celní politika německá
a maďarská je pro náš stát velmi
poučná, a musí ji bez dalších
odkladů přizpůsobiti, nemá-li se úplně
prohráti zápas o uplatnění hospodářských
zájmů ve střední Evropě. A
tu je zvláštním zjevem, že Německo
i Maďarsko nejvíce se přiblížily
ku provedení zásady stejnoměrné celní
ochrany pro zemědělství i průmysl
a obnovily zemědělská cla na paritu předválečnou
a často i vyšší. Tyto státy,
majíce vysokou celní ochranu zajištěnu
v autonomních clech, mohly udělati další
krok, totiž zrušiti povolovací řízení
jako poslední zbytek poválečného hospodaření.
Naproti tomu naše obchodní politika musí stále
ještě udržovati povolovací řízení
a regulovati dovoz a vývoz jakožto středověký
prostředek a korekturu našeho kusého a děravého
celního tarifu.
Nový autonomní celní tarif musí býti
vydán zákonem, projednaným Národním
shromážděním. Námitka některých
laiků, že autonomní celní tarif mohl
by býti uzákoněn až po ukončení
periody uzavírání obchodních smluv,
je přímo naivní, poněvadž při
tom se přehlíží, že celní
tarif má býti vlastně podkladem pro sjednávání
obchodních smluv. Je to stejná logika, jako by někdo
tvrdil, že volební řád se vydává
teprve po provedených volbách. Dokud nebude vydán
nový celní tarif, jsou nuceny kruhy zemědělské
uplatňovati některé své aktuální
požadavky. Tak zejména žádáme,
aby všechna zemědělská cla byla přivedena
bez dalšího odkladu na paritu předválečnou,
což může se státi tím způsobem,
že ustanovení čl. II vlád. nař.
ze dne 11. června tr. o dočasné suspensi
obnovených zemědělských cel bude bez
dalšího prodlení zrušeno. Již tehdy
to byla veliká chyba, když obnovovala se zemědělská
cla na paritu předválečnou s koeficientem
6, že současně byla provedena suspense těchto
obnovených cel a ponechána v platnosti dosavadní
cla nízká nebo dokonce bezcelnost. Stalo se tak
před uzavíráním obchodních
smluv, takže naši vyjednavači nemají nyní
u zemědělských položek k disposici vůbec
žádnou kompensaci, takže nemohou zemědělským
státům povolovati žádnou celní
slevu a nepřinášejí jim žádnou
výhodu. Naše obchodní politika provedla ten
hloupý kousek, že vyhodila si u zemědělských
položek všechny trumfy z rukou a že ty slevy celní,
které se mohly obětovati teprve v obchodní
smlouvě a za to získati od cizího státu
jiné obrovské výhody, byly provedeny naším
vládním nařízením před
uzavíráním obchodních smluv. Takové
Maďarsko a jiné zemědělské státy,
které mají zájem na vývozu zemědělských
výrobků k nám, nyní dobře vidí,
že žádná další sleva u zemědělských
cel není ani možná, čili že náš
dnešní celní tarif, obsahující
bezcelnost nebo nízká cla zemědělských
výrobků, je výhodnější
než jakákoli obchodní smlouva, a proto tyto
státy zemědělské ani nepospíchají
na uzavření obchodních smluv s naším
státem a proto také se budou rozpakovati poskytnouti
našemu průmyslu nějakých výhod.
Naše kruhy průmyslové, které si tak
vypočítavým způsobem zapřáhly
naši obchodní politiku do svých služeb
a upravily náš celní tarif přímo
ideálně podle svých nejkrajnějších
tužeb, nyní s hrůzou pozorují, že
tato zvrácená politika škodí i jim při
sjednávání obchodních smluv s cizími
státy a proto vidíme, že celá řada
průmyslových organisací a průmyslníků
se velmi intensivně přimlouvá za obnovení
zemědělských cel na přiměřenou
výši. Dalším nešťastným
experimentem, zavedeným u nás po vzoru rakouském,
je systém pohyblivých cel obilních. Soudím,
že za krátkou dobu trváni tohoto systému
u nás přišel každý myslící
člověk k názoru, že systém ten
je dále neudržitelným. Bylo to dílo
kompromisu, kopírované po vzoru Rakouska, a nese
s sebou všecky nedostatky, které v naší
úpravě byly ještě zhoršeny. Stanovené
stupnice cenové měly odpovídati výrobním
nákladům neboli producentským cenám,
avšak podle prováděcího předpisu
zjišťují se na bursách ceny velkoobchodní
- ne však ceny producentské - které jsou o
10 až 20 korun vyšší, takže tímto
způsobem se celní ochrana vlastně snižuje.
Největší však chyba je, že se ceny
zjišťuji za období posledních 6 týdnů
a podle toho průměru se stanoví clo na další
4 týdny. Důsledek toho je, že celý tento
celní systém úplně selhal letos v
říj nu a v listopadu, kdy dostavil se velký
pokles cen od 200 Kč až na 110 Kč. V této
době pohyblivost cel úplně selhala, poněvadž
cla zůstala na papíře a ceny obilí
pod vlivem cizí spekulační konkurence
se zřítily.
Každý by očekával, že clo se uplatní
v tom okamžiku, když je ho nejvíce třeba,
avšak toho zde nebylo. Cizí konkurence projevila se
v této době u obilí čistě spekulačně
a umělým způsobem, a to jednak z Německa
následkem tam zavedených dovozních listů,
které poskytují exportní prémii
u obilí asi ve výši Kč 24, a u mouky
přes Kč 40, jednak z Polska při importu obilí
následkem poklesu tamní valuty. Každého
poklesu polského zlotého dovedla naše spekulace
využíti k levnému nákupu tamního
obilí a mouky a tím snížila cenu mouky
a obilí na domácích trzích. Touto
spekulací, která ubíjela ceny obilí
na našich trzích, byly poškozeny nejvíce
naše široké vrstvy malozemědělské,
poněvadž velkostatky se vyprodaly v srpnu a v září
při vysokých cenách přes 200 Kč,
a naši malozemědělci teprve potom v říjnu
a listopadu při cenách pokleslých o 40%.
Proti této nekalé a spekulační cizí
konkurenci systém pohyblivých cel úplně
selhal. Ukázalo se vlastně, že jsou to cla,
která jsou nepohyblivá při klesání
cen obilí a když vstoupí konečně
v platnost, neprospívají zemědělcům,
nýbrž jen obchodní spekulaci. Cla ta osvědčila
se asi tak, jako nějaká brzda, která nefunguje
při jízdě s kopce, ale začne brzditi
teprve zase při jízdě do kopce.
Je úplně prokázáno, že obchodní
spekulace některých skupin importérů
dovedla rafinovaným způsobem využíti
této nepohyblivosti našich cel k velkým manévrům
jak při dovozu, tak i na domácích
bursách. Nemalou měrou dráždil tento
systém k vykonávání vlivu na bursovní
ceny v určitých obdobích. Vždyť
se stalo, že v jednom období clo na pšenici a
pšeničnou mouku nebylo zavedeno jen proto, že
průměrná cena na bursách byla o 80
haléřů vyšší, než dělala
cenová hranice stanovená na 180 Kč.
Zkrátka můžeme konstatovati, že celý
systém pohyblivých cel obilí úplně
selhal, poněvadž nepřinesl v nejkritičtější
době žádnou celní ochranu, nýbrž
byl prostě hřičkou v rukách naší
domácí i středoevropské spekulace,
která do krajnosti jej využila proti nám a
proti konsumentstvu. Láce obilí, jak se projevila
v říjnu a listopadu, neposloužila konsumentu,
poněvadž se v drobném neprojevila, ale při
zdražení byl náš konsument postižen
zase drahotou.
Také konsumenti nahlížejí, že systém
pohyblivých obilních cel poškozuje nejen zemědělce,
ale i konsumenta. (Tak jest!) Systém pohyblivých
cel obilních objevil se nevhodným a neudržitelným
i při sjednávání obchodních
smluv. Druhá smluvní strana, druhý stát
neposkytuje nikdy za případnou slevu na klouzavé
škále tolik výhod jako za celní slevy
pevné a stálé. Od doby, kdy byl u nás
zaveden systém pohyblivých cel obilních,
nastaly tak pronikavé změny v naší zahraniční
politice, které jsme tehdy nepředpokládali,
že se naskýtá přímo nutnost a
potřeba provésti revisi celního systému,
provésti revisi pohyblivých cel obilních.
Jako důvod uvádím především
zavedení vysokých zemědělských
cel a dovozních listů v Německu, dále
pokles valuty v některých sousedních státech,
jmenovitě v Polsku a některé zkušenosti
z posledních obchodních smluv, kteréžto
okolnosti svědčí pro to, aby naše vláda,
koalice a parlament revidovaly celní systém a nahradily
tento systémem pevných sazeb celních. Naše
obchodní politika podle mého úsudku zaběhla
do slepé uličky a chce-li spěti k dalším
úkolům, musí obrátiti a přizpůsobiti
se politice ostatních středoevropských států.
A tu nejdůležitějším úkolem
bude vyřešení otázky zemědělských
cel na podkladě parity s průmyslem. Nepopírám,
že jsme se tomuto cíli poněkud již přiblížili,
ale je spravedlivo a pro celý stát nezbytno, aby
tento úkol byl v době nejbližší
vyřešen úplně. Snížení
průmyslových cel a zlevnění průmyslových
výrobků jest nyní nejdůraznějším
požadavkem všeho obyvatelstva a všech konsumentů.
Dokud nebude definitivně vyřešena otázka
zemědělských cel, musí býti
bržděn spekulační dovoz zemědělských
výrobů z ciziny k nám a udržován
úplný zákaz u těch odvětví
zemědělských, kde jsme soběstačni.
Naproti tomu vývoz všech zemědělských
výrobků musí býti uvolněn,
aby našim zemědělcům nebylo bráněno
docilovati světových cen.
Pokládáme za samozřejmé, že nynější
provisorně snížená cla zemědělská,
zejména cla obilní nemohou býti vázána
v obchodních smlouvách. Mají-li se odčiniti
dosavadní chyby v naši obchodní politice, není
možno pokračovati dále v uzavírání
obchodních smluv s cizími státy, dokud nebude
vydán definitivní autonomní celní
tarif.
Jako ochranné opatření proti dovozním
listům německým ve prospěch našeho
zemědělství a našeho mlynářského
průmyslu pokládám za nutné, aby byla
vydána buďto antidumpingová přirážka
ve stejné výši jako cla německá
nebo aby i u nás byla zavedena stejně vysoká
cla zemědělská, res. obilní jako v
Německu, a současně systém dovozních
listů. Tento systém dovozních listů
- a to je zajímavé, slavná sněmovno
- je doporučován i z kruhů konsumentských,
z kruhů průmyslu mlynářského,
z kruhů obchodníků, a to z dalších
ještě důvodů, zejména se zřetelem
na teritoriální položení a rozlehlost
našeho státu, jakož i na nestejné
rozložení hlavních oblasti obilnářských
a oblastí konsumních, takže od zavedení
dovozních listů u nás očekává
se hladší a účelnější
rozvoj obchodu s obilím a moukou ku prospěchu všech
zúčastněných vrstev, tedy zemědělství
i konsumu.
Zjednání nápravy v naší obchodní
politice ve směrech naznačených není
snad jen ku prospěchu našeho zemědělství,
nýbrž ku prospěchu státu, poněvadž
tímto způsobem se poskytne naší obchodní
politice pevná základna a silné prostředky
k uplatňování našich hospodářských
zájmů ve styku s cizinou a tak bude moci naše
obchodní politika s lepším zdarem než
dosud plniti svoje poslání pro náležitou
podporu a ochranu domácí práce a výroby.
Naše vnitřní politika v posledních letech
směřovala k tomu,aby široké vrstvy pracujícího
lidu byly hospodářsky a sociálně posíleny
ve své existenci. Bylo pamatováno celou řadou
sociálních opatření na dělnictvo,
jmenovitě průmyslové, bylo postaráno
o podpory nezaměstnaným, s velkým nákladem
byla řešena otázka bytová atd. A při
tom bylo takřka úplně zapomínáno
na jednu širokou vrstvu obyvatelstva našeho státu,
která žije v největší tísni
a v nejtěžším strádání,
zkrátka nejhůře v tomto státě.
Je to chudé obyvatelstvo našich horských oblastí,
které žije v přelidněných obcích,
na horské neplodné půdě a celý
život vede boj o skývu chleba. Kdo chce poznati chudobu,
bídu a těžké strádání
lidí, nikoliv lenošících, nýbrž
úporně pracujících, ať navštíví
chalupy našich domkářů a malozemědělců
na českém jihu, nebo na Českomoravské
vysočině, ať vejde do chat našich horských
tkalců v Podkrkonoší, nebo ať nahlédne
do života našich Slováků v horských
župách na Slovensku, v trenčínské
nebo zvolenské, nebo v Podkarpatské Rusi. A přece
tyto horské oblasti zaujímají velkou rozlohu
našeho státu, o jejich těžké situaci
proniknou občas zprávy do veřejnosti, avšak
dosud nepřišlo se k poznání, že
pro zjednání účinné pomoci
těmto krajům musí býti podniknuty
soustavné akce.
Hlavním hospodářským základem
těchto krajů je zemědělství,
a to obilnářství, bramborářství,
lnářství, chov hospodářského
zvířectva, vedle toho však drobné živnosti
řemeslné, porůznu domácký průmysl,
tkalcovství, síťkaření, práce
v lesích a při zpracovávání
dříví. Výjimku činí
toliko ty horské oblasti, kde jest usazen velký
průmysl, jako je zejména česky sever a Podkrkonoší,
kde jsou hospodářské a sociální
poměry daleko příznivější.
Všechny tyto chudé, horské oblasti mají
až na malé úchylky stejný charakter,
trpí víceméně stejnými nedostatky
a ve svém celku představují nám rozsáhlé
oblasti státu, jejichž další osud nemůže
býti státu a národu lhostejný.
Tyto horské kraje byly až dosud těžce
zanedbávány v ohledu hospodářském,
sociálním a kulturním, což dovršilo
při jejich nepříznivých podmínkách
přírodních jejich hospodářskou
zaostalost.
Nesmíme si tajiti, že tyto horské oblasti se
svými potřebami a nedostatky představuji
nám veliký problém, který musí
býti řešen bez dalších odkladů
a s náležitou soustavností. Z vlastní
iniciativy těchto krajů zahajují se již
různé svépomocné akce pro povznesení
těchto oblastí po stránce hospodářské,
sociální a kulturní, na různých
místech vznikají svazy horských okresů,
které pro určité souvislé oblasti
horské zahajuji ze skrovných počátků
různé akce pro povznesení výrobního
podnikání, zemědělství, průmyslu
i živnosti. Na českém jihu za součinnosti
všech politických stran, tamní samosprávy
okresní, odborových organisací všech
stavů pracuje se ve znamení problému jihočeské
otázky pro všestranné povznesení této
hospodářsky chudé a zanedbané oblasti.
Zkrátka tento problém horských okresů
tlačí se do popředí naší
veřejné práce a je potřebí,
aby také stát ve všech směrech své
politiky obrátil zvýšenou pozornost ku potřebám
těchto horských oblastí. (Výborně!
Potlesk.)
Vedlo by příliš daleko rozebírati snad
celý tento podrobný program pro různé
hospodářské, kulturní a sociální
akce ve prospěch oblastí horských a proto
dotknu se jen těch nejdůležitějších
otázek, které zasluhují řešení
z hlediska zemědělského. Horské zemědělství
trpí především nepříznivými
podmínkami přírodními, které
zaviňují špatnou rentabilitu zemědělského
podnikání, a v důsledku toho upadají
široké vrstvy malých a středních
zemědělců do nejtěžší
krise, ohrožující přímo jejich
existenci. Není to zjev nový, nýbrž
projevoval se s větší nebo menší
prudkostí již v době předválečné
v různých příznacích, které
se dotýkaly přímo veřejných
zájmů. Každý, kdo všímá
si situace těchto horských oblastí před
válkou, tyto příznaky zná. Bylo to
zadlužování nesnesitelné, tříštění
selských usedlostí a povážlivé
drobení držby pozemkové, trvalé a sezonní
vystěhovalectví, vedoucí k vylidňování
těchto krajů, chudoba a nízká životní
úroveň obyvatelstva, takže hospodářský
život v těchto krajích upadal a pracující
lid zemědělský byl vysazován těžkému
utrpení a strádání.
V době současné, kdy z různých
příčin, jmenovitě následkem
nedostatečné celní ochrany a přívalu
cizí konkurence, stlačuji se ceny zemědělských
výrobků pod výrobní náklady
a ubíjí se tak domácí zemědělské
podnikání, doléhá na celý náš
venkov vážná krise hospodářská,
jejíž nebezpečné a povážlivé
důsledky pociťují se nejvíce právě
v horských okresech a jmenovitě v řadách
malých a středních zemědělců.
Tato vážná, přímo kritická
situace v našich horských okresech trvá již
několik roků, takže oblasti ty spějí
zase nezadržitelně k hospodářskému
a sociálnímu úpadku provázenému
všemi krutými důsledky v ohledu hospodářském
i sociálním.
Slavná sněmovno! Je svrchovaný čas,
aby stát a jiné veřejné korporace
si uvědomily svoji odpovědnou povinnost a přispěly
všemi vhodnými prostředky k podpoře
těchto horských oblastí a nejchudších
vrstev obyvatelstva, tam žijícího. (Výborně!)
V oboru zemědělském klademe na to velkou
váhu, aby všechny různé zvelebovací
akce byly obráceny též pro zvelebení
horských plodin, jako žita, ovsa, bramborů,
lnu a semen a aby zvláštní pozornost byla věnována
potírání různých chorob rostlinných,
poškozujících značnou část
naší sklizně. Zvýšená pozornost
budiž věnována též povznesení
všech odvětví chovu hospodářského
zvířectva s náležitým využitím
všech výhodných přirozených podmínek,
jak je poskytují větší rozlohy luk a
pastvin a větší zásoby píce.
Důležitou kapitolu představuje provádění
různých technických prací, jako meliorování
pozemků, regulování vodních toků
s náležitým využitím vodních
sil, zavádění elektrisace, zalesňování,
úprava pastvin, stavba komunikací a pod. Jest smutným
faktem, že ve všech těchto.směrech byly
naše horské okresy až dosud přímo
hříšně zanedbávány, tak
zejména v oboru technického zlepšování
půdy byly až dosud pomíjeny takřka úplně,
ač horské půdy právě toho značně
potřebují. Tím, že se tyto stesky zde
přednášejí, nečiní se
žádné výtky nikomu, poněvadž
jsme si vědomi toho, že vlastně tyto okresy
si to samy zavinily, že při své zaostalosti
kulturní i hospodářské se k těmto
akcím nehlásily, ale alespoň do budoucnosti
musí nastati radikální náprava.
Nápadná je zejména značná zaostalost
při melioracích pozemků a luk. Podle výkazu
sestaveného o provedených melioracích ve
velikých politických okresích nížinových,
tak na př. ve volebním kraji Praha B, bylo provedeno
při celkové výměře zemědělské
půdy asi 200.000 ha meliorací přes 11.000
ha, kdežto při stejné výměře
zemědělské půdy v pěti dalších
politických horských okresích je meliorace
toliko na výměře asi 1.000 ha, čili
9% toho, co v krajinách nížinových.
Máme okres Pelhřimov a Pacov, kde je 6 ha půdy
meliorováno.