(7) Státní příspěvek vyplácí Ústřední sociální pojišťovna současně s důchodem v měsíčních stejných lhůtách. Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí upraví způsob vyúčtování státního příspěvku.
Věcná plnění místo peněžitých.
§ 124.
Na místě důchodu může býti důchodcům s jejich souhlasem poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy neb osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Ústřední sociální pojišťovna může osobám uvedeným v § 121, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.
Konkurence s jinými požitky.
§ 125.
Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu z pojištění invalidního a starobního, současně nemocenského (§ 95), může vyžadovati výplatu důchodu onoho pouze, pokud důchod převyšuje nemocenské.
§ 126.
(1) Požívá-li osoba, oprávněná k důchodu z pojištění invalidního a starobního důchodu podle právních předpisův o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníků, o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců neb o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo nabude-li takového důchodu, může vyžadovati jen potud výplatu státního příspěvku a důchodu
a) invalidního, pokud invalidní důchod a státní příspěvek s důchodem, vyměřeným podle uvedených právních předpisů, nepřevyšuje dvou třetin střední mzdy mzdových tříd, do nichž byl důchodce zařaděn v době dvou let před nápadem důchodu invalidního; převyšuje-li důchod invalidní sám o sobě tuto částku, je z něho vyplatiti pouze část, o niž je vyšší, nežli důchod konkurující;
b) starobního, pokud tento s některým z uvedených důchodů nepřevyšuje plné mzdy, uvedené pod lit. a);
c) vdovského (vdoveckého) a sirotčího, pokud tento převyšuje příslušný důchod podle uvedených právních předpisů.
(2) Důchod podle tohoto zákona a státní příspěvek snižují se v takových případech o částky, které jsou v témže poměru jako důchod a státní příspěvek.
§ 127.
Požívá-li vdova (vdovec) důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona nebo nabude-li ho, může vyžadovati výplatu důchodu vdovského (vdoveckého), jen pokud tento jest vyšší onoho.
Pojištění jiných dávek než povinných.
§ 128.
(1) Pojištěnec může získati v pojištění invalidním a starobním (§ 106 písm. a) až e)) nároky na zákonité dávky ve vyšší výměře neb i za jiných podmínek, po případě též spojené s pohřebným, odvádí-li pojistné k tomu cíli zvláště stanovené.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může pojišťovati na dávky zákonité a na dávky, uvedené v odst. l, také skupiny osob, nepodléhajících pojistné povinnosti.
(3) Toto pojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
(4) Pojistné pro toto pojištění možno odváděti buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.
(5) Běžné příspěvky jsou splatné týdně neb v delších časových obdobích.
(6) Podmínky pro toto pojištěni jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné) jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.
(7) Na pojištění podle odstavce druhého nevztahují se ustanovení § 254, odst. 1.-3.
Zachování nároků z pojištění.
§ 129.
(1) Nároky, získané uplynutím aspoň čekací doby (§ 107), mohou se uchovati ve výši, která odpovídá převodní částce podle § 240, přes lhůtu, stanovenou v § 130 bez jakéhokoli časového omezení placením uznávacího poplatku 10 Kč ročně.
(2) První uznávací poplatek jest splatný dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v § 130.
(3) Toto zachování nároků zaniká, zůstane-li pojištěnec se zaplacením uznávacího poplatku déle než 3 měsíce po jeho splatnosti v prodlení, anebo došlo-li k převodu podle §§ 240-242.
§ 130.
Dávky z pojištění invalidního a starobního napadají také, nastal-li případ pojistný v době jednoho roku ode dne, kdy pojištěnec přestal býti pojištěn, nevznikla-li v této době povinnost vydati převodní částku podle §§ 240 až 242.
§ 131.
(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, nežli vznikla pro Ústřední sociální pojišťovnu povinnost vydati převodní částku podle §§ 240-242, započítá se mu doba jeho dřívějšího pojištění jen tehdy, přestal-li prve býti pojištěn proto, že mu napadl důchod invalidní, nebo trvalo-li přerušení nejvýše deset let ode dne zániku pojištění.
(2) Byla-li tato doba kratší nežli 5 roků, stane se tak bezpodmínečně; byla-li delší, stane se tak jen tenkráte, získá-li pojištěnec v pojištění znovu alespoň 40 týdnů.
Oddíl třetí: Společná ustanovení o dávkách.
Způsob a doba výplaty dávek.
§ 132.
Peněžní dávky zarovnávají se na 10 haléřů tak, že částky do 5 hal. zůstávají nepovšimnuty a vyšší částky zvyšují se na 10 hal.
§ 133.
(1) Peněžité dávky pojištění nemocenského mimo pohřebné vyplácejí se týdně pozadu.
(2) Důchody invalidního a starobního pojištění vyplácejí se v měsíčních obdobích napřed. Skončí-li právo k důchodu v tomto období, nevracejí se přijaté částky.
(3) Pohřebné a odbytné vyplatí se po předložení dokladův, osvědčujících nárok.
Kdy dávky nebudou vypláceny.
§ 134.
(1) Pojistné dávky nebudou vypláceny, pokud oprávněný
a) odpykává trest na svobodě, trvající déle nežli jeden měsíc, nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením,
b) je déle nežli jeden měsíc ve službě vojenské.
(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 96, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, 5. 530 Sb. z. a n. nebo ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.
(3) V případech, zasluhujících zvláštního ohledu, může Ústřední sociální pojišťovna i jindy naříditi dodatečné vyplacení zadržených peněžitých dávek zcela nebo z části.
Změna dávky.
§ 135.
(1) Změní-li se poměry, rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období § 133, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno; zvýšiti dávku je však ode dne, kdy nastalá změna poměrů byla pojišťovně hlášena, po případě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.
(2) Vrácení přijatých dávek může býti vyžadováno, jen když pojištěnec nebo důchodce přivodil přiznání dávky tvrzením nepravdivých směrodatných okolností nebo zatajením skutečnosti, že požívá jiného důchodu, uvedeného v § 126, nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil dávku trestným jednáním.
Promlčení nároků.
§ 136.
Není-li v tomto zákoně něco jiného ustanoveno, promlčuje se právo na přiznání pojistné dávky v pěti letech ode dne, kdy nastal případ pojistný, nárok pak na výplatu jednotlivé splátky její v jednom roce ode dne jejího nápadu.
Uplatňování nároku.
§ 137.
(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce, nejde-li o případ, uvedený v § 244. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež.
(2) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.
§ 138.
(1) Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby tento určil osobu nebo korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodce, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodcovy rodiny (§ 121). Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení nesporném podle předpisův o ustanovení opatrovníka.
(2) Vyhoví-li návrhu, jest určená osoba nebo korporace pak povinna, vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplácený je majetkem důchodce, jí svěřeným.
Neplatná ujednání o nároku.
§ 139.
(1) Postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona, pokud nejde o nároky, vyplývající z pojištění podle § 128, jsou nepřípustný a nemají právního účinku.
(2) Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nárokův osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.
§ 140.
Rovněž jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona, v neprospěch pojištěnců nebo jejich příslušníkův.
Oddíl čtvrtý: Lékařská služba a léčebná péče.
Lékařská služba u nemocenských pojišťoven.
§ 141.
(1) Nemocenská pojišťovna je povinna zajistiti, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanoviti, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů nebo porodních asistentek, a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.
(2) Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnancův není tímto zákonem dotčena.
§ 142.
(1) Sjedná-li Ústřední sociální pojišťovna nebo příslušný svaz nemocenských pojišťoven s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu, je tato smlouva závazná pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu, konající službu nemocenských lékařů.
(2) Podobné smlouvy možno sjednati s organisací porodních asistentek.
§ 143.
Nemocenská pojišťovna může z vlastního podnětu nebo na žádost nemocného neb ošetřujícího lékaře kontrolovati svými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc pojištěncům a rodinným příslušníkům.
§ 144.
Nemocenské pojišťovně, ve které není zajištěno opatření lékařské služby, může Ústřední sociální pojišťovna dovoliti, aby po dobu tohoto mimořádného stavu místo pomoci lékařské poskytovala oprávněným osobám příplatek k nemocenskému, jejž Ústřední sociální pojišťovna současně určí.
Ústavní zaopatření.
§ 145.
(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I. a II., čís. l a 2, poskytnouti na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici. V tom případě jest povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do nemocnice i zpět do jeho obydlí, byl-li nemocný propuštěn z nemocnice, ač není vyhojen, a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské (ústavní zaopatření).
(2) K odevzdání do nemocnice je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.
(3) Svolení není však třeba,
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty,
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře,
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování.
§ 146.
Ústřední sociální pojišťovna může kdykoliv uložiti nemocenské pojišťovně v určitém případě, aby nemocný byl odevzdán do léčení v nemocnici; Ústřední sociální pojišťovna je však povinna nahraditi nemocenské pojišťovně zvýšený náklad tím způsobený.
§ 147.
Ústřední sociální pojišťovna může kdykoli převzíti nemocného do vlastního léčení, učiní-li tak, přecházejí na ni povinnosti, jež má nemocenská pojišťovna podle zákonu a stanov vůči pojištěnci a jeho příslušníkům, mimo povinnost uvedenou v § 148. Nemocenská pojišťovna je však povinna nahraditi jí, co v takovém případě ušetřila na nemocenském.
§ 148.
(1) Odevzdala-li Ústřední sociální pojišťovna do léčení neb ošetřování v soukromé nemocnici pojištěnce, neschopného práce, je nemocenská pojišťovna povinna platiti Ústřední sociální pojišťovně, jsou-li tu podmínky § 95, po dobu tohoto ošetřování, nejdéle však po dobu stanovenou v § 95, I., č. 2, polovici nemocenského, druhou polovici pak pojištěnci; má-li pojištěnec příslušníky rodiny (§ 96), přechází tento nárok na ně. Uplatňovati jej může v tomto případě jen osoba, jež opatřuje domácnost pro oprávněné členy rodiny, kteří bydlí ve společné domácnosti.
(2) Pojištěnec nebo příslušníci jeho rodiny nemají však nároku uvedeného v odstavci 1., pokud léčený pojištěnec má vůči zaměstnavateli i v době ošetřování v nemocnici nárok aspoň na polovici mzdy.
§ 149.
(1) Je-li nemocný pojištěnec ošetřován ve veřejné nemocnici, je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze náklady za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, to však i tenkrát, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny; příslušníkům rodiny pojištěncovy je platiti po tuto dobu polovici nemocenského.
(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle nežli čtyři týdny, náleží nemocenské až do uplynutí lhůty § 95, I. č. 2., příslušníkům jeho rodiny (§ 96). Nemá-li jich ošetřovaný pojištěnec, náleží nemocenské po touž dobu jednou polovinou pojištěnci samému, jednou polovinou veřejné nemocnici.
(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti náklady ošetřovací podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 95, II., č. 2. Příslušníkům rodiny její jest po tu dobu platiti polovici nemocenského.
§ 150.
Náklady za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích pojišťovna nemusí platiti. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici určitou část nákladů za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do uplynutí lhůty § 95, I. č. 2. Výši této náhradové částky, jež nemá převyšovati úspory, které pojišťovna docílila ústavním léčením nemocného příslušníka rodiny, určí ministerstvo veřejného zdravotnictví v dohodě s ministerstvem sociální péče.
§ 151.
Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby se odebral do nemocnice, nebo přeruší-li beze svolení pojišťovny předčasně léčení, může pojišťovna odepříti mu nadále nemocenské nebo může je snížiti na polovici, má-li pojištěnec příslušníky rodiny uvedené v § 96; na tyto následky je však nemocného napřed upozorniti.
§ 152.
(1) Nemocným, kteří zůstali v domácím ošetřování, může býti přidělen školený personál ošetřovatelský; šestinedělky mohou býti odevzdány do ústavu pro šestinedělky nebo do podobného ústavu, svolí-li.
(2) Na úhradu těchto nákladů může býti súčtováno nemocenské (§ 95, I. 2.), po případě dávky podle § 95, II. 2. a 3. až do polovice.
§ 153.
Ustanovení tohoto zákona týkající se nemocnic vztahují se na léčebné ústavy vůbec.
Léčebná péče Ústřední sociální pojišťovny.
§ 154.
(1) Ústřední sociální pojišťovna může z moci úřední nebo k žádosti dotčené osoby nebo příslušné nemocenské pojišťovny místo dávek zavésti léčení, aby výdělečná způsobilost důchodcova byla obnovena nebo aby byla odvrácena nebo odsunuta invalidita, jež může vzniknouti z onemocnění pojištěnce, jeho manželky (manžela) nebo jeho vdovy (vdovce).
(2) K tomuto účelu může Ústřední sociální pojišťovna zejména
a) dáti osoby ty na vlastní útraty do nemocnice, sanatoria nebo do jiného pro léčení vhodného místa, jakož i do ústavu pro rekonvalescenty, při čemž o svolení jejich platí obdobně ustanovení § 145;
b) nemocného po skončeném léčení neb i za léčení na své útraty dáti vycvičiti pro jeho dosavadní neb nové zaměstnání;
c) pečovati o vhodné zaměstnání osob, jichž léčení bylo skončeno.
(3) ustanovení §§ 148 a 151 jest obdobně použíti.
§ 155.
Pojištěnci, jenž bude podroben léčebné péči ve smyslu § 154, nesmí býti po dobu léčení neb z důvodu tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.
Lékárny.
§ 156.
Pojišťovny a jejich svazy jsou oprávněny zřizovati a provozovati ústavní lékárny za předpokladů zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, jímž bylo upraveno lékárnictví, pokud se týče zřizovati a provozovati domácí lékárny za předpokladu kap. XVI. zák. čl. XIV. z r. 1876 o úpravě zdravotnictví.
ČÁST ČTVRTÁ: O POJISTNÉM A PENĚŽNÍM HOSPODÁŘSTVÍ POJIŠŤOVEN.
Oddíl první: O pojistném.
Pojistné a výše jeho.
§ 157.
(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě státního příspěvku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných ku provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.
(2) Ohrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěncův, odstupňováno pro jednotlivé třídy mzdové tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče podle § 154 a na správní a jiné výdaje, přípustné podle tohoto zákona. Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.
§ 158.
(1) Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí
|
ve třídě A (§ 12, odst. 6) |
4,30 Kč |
|
ve třídě B (§ 12, odst. 6) |
5,70 |
|
ve třídě C (§ 12, odst. 6) |
7,10 |
|
ve třídě D (§ 12, odst. 6) |
8,80 |
(2) Výše pojistného pro starobní a invalidní pojištění může býti měněna pouze zákonem na základě pojistně, matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickým zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.
(3) Toto šetření je konati v obdobích nejméně pětiletých. Výsledek zkoušení předloží ministerstvo sociální péče Národnímu shromáždění.
§ 159.
Výši pojistného pro nemocenské pojištění, jež nesmí přesahovati pravidelně 5 % střední denní mzdy, stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Ukáže-li se toho potřeba, může Ústřední sociální pojišťovna povoliti k úhradě povinných dávek výjimečně na přechodnou dobu zvýšení tohoto pojistného. Pojistné budiž stanoveno v každé mzdové třídě ve stejném poměru ke střední denní mzdě.
Za kterou dobu pojistné se platí.
§ 160.
(1) Pojistné je platiti po dobu, po kterou pojištěnec
a) vykonává práce nebo služby povinně pojištěné;
b) nebyl odhlášen (§ 17), ačkoli byl přerušen poměr, zakládající pojistnou povinnost;
c) má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných nebo ze zaměstnání vystoupil.
(2) V případech odst. 1. písm. b) a c) není pojistné platiti, nastal-li v osobě pojištěncově pojistný případ, nebo byl-li pojištěnec přihlášen k pojištění jiným zaměstnavatelem.
(3) Ustanovení odst. 1. písm. c) nevztahuje se na případy, v nichž přísluší pojištěnci mzda podle § 1154 b) ob. obč. zák., případně podle § 6 zák. ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., podle § 8 zákona ze dne 16. ledna 1910 č. 20 ř. z. o obchodních pomocnících nebo podle § 12 zákona ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z. o právních poměrech zaměstnanců na velkých statcích.
Kdo vyměřuje a vybírá pojistné.
§ 161.
(1) Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna, u níž pojištěnce jest přihlásiti (§ 17).
(2) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.
(3) Ze zaplaceného pojistného jest nejdříve uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní. Ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní zúčtováno.