Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1921.

1. volební období.

2. zasedání.

Tisk 361.

Zákon o dohledu k obcím na Slovensku jest jen doplňkem zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n. o zřízení župních a okresních úřadů v Československé republice.

Zákon župní přesně liší působnost okresních a župních úřadů s jedné strany a působnost okresních výborů a župních zastupitelstev (výborů) s druhé strany. §§ 4, 5 a 6 župního zákona stanoví, které nové (státní) úřady okresní a župní mají obstarávati tu kterou působnost úřadů dosavadních v Československé republice; naproti tomu určuje § 99 odst. 1-5 téhož zákona, kterým novým samosprávným orgánům (okresní výbory, župní zastupitelstva resp. župní výbory, přísluší dohled k obcím, který dosud vykonávaly samosprávné úřady, v Čechách okresní zastupitelstva a zemský výbor a na Moravě a ve Slezsku zemský výbor.

Pokud se Slovenska týče zůstala otázka výkonu dohledu k obcím se strany nových samosprávných orgánů v župním zákoně nevyřešena a § 99 poslední odstavec vyhražuje ji zvláštnímu zákonu.

Odklad ten nastal proto, že organisace obecní správy na Slovensku podstatně se liší od organisace obecní správy v ostatních územích Československé republiky a vyžadovaly tudíž zvláštní poměry též samostatného řešení, jež má za předmět vládní osnova zákona o dohledu k obcím na Slovensku.

Kdežto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku rozeznáváme obce dvojího druhu, jedny jež se řídí všeobecnými pro obce platnými zákony a druhé tzv. statutární počtem 9, jež mají vlastní statut a jsou zároveň politickými úřady I. instance, rozeznávají se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a) obce malé a velké, mezi nimiž podstatného rozdílu není, b) města s regulovaným magistrátem - počtem 30 a deklasifikovaná města s municipálním právem na města s regulovaným magistrátem, jež rovněž od sebe valně se neliší a c) města s právem municipálním (Bratislava, Šťavnice, Komárno a Košice).

Města s municipálním právem nejsou vlastně dle uherského zákona obcemi v technickém slova smyslu, nýbrž jsou samostatnými korporacemi veřejnoprávními, jež jsou komitátům (župám) koordinovány, nepodléhají všeobecně předpisům obecního zákona, byla podřízena přímo ministerstvu, župní zákon jich ani neruší ani nemění a jejich zvláštní právní postavení bude teprve třeba vyřešiti zákonem, a sice nestane-li se tak už v nejbližší době nejvhodněji při reformě obecního zřízení.

Proto se zákon o dohledu k obcím těchto měst vůbec netýká.

Dohled k malým a velkým obcím upraven byl uherskými zákony jednotně a vykonával jej hlavní služný, místožupan, vrchní župan a municipální výbor. Dohled k městům s regulovaným magistrátem vykonával místožupan, vrchní župan, municipální výbor a pokud se t. zv. deklasifikovaných měst s regul. magistrátem týče ministr vnitra.

Okresních zastupitelstev (výborů) nebylo stejně, jako na Moravě a ve Slezsku.

Župní zákon upravil dohled k obcím na Slovensku tak, že dle § 6 župního zákona přechází dozorčí právo k malým a velkým obcím

a) hlavního služného na okresní úřad a

b) místožupana, vrchního župana a municipálního výboru na župní úřad.

Dle téhož zákona přechází dozorčí právo k městům s regulovaným magistrátem

a) místožupana, vrchního župana a municipálního výboru na župní úřad; naproti v tomu

b) ministerstvu vnitra zůstává nadále týž dohled.

Vládní návrh zákona netýká se však dohledu (státních) úřadů a orgánů (hlavní služný, místožupan, vrchní župan), nýbrž pouze dohledu k obcím, který vykonávaly municipální výbory, jež lze do jisté míry považovati za orgán komitátní samosprávy, odpovídající novému župnímu zastupitelstvu.

Rozsah dohlédací pravomoci municipálních výborů k obcím uveden jest podrobněji v důvodové zprávě vládního návrhu zákona.

Hlavní část působnosti municipálních výborů přechází na župní úřady a pokud se rozhodování o právních věcech týče na správní soudnictví (jurisdikční senáty).

Zůstaly-li v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dle župního zákona dozorčí práva k obcím (zem. výborů a v Čechách též okr. zastupitelstev) uchována, samosprávným orgánům (okresním a župním zastupitelstvům resp. výborům) s výhradou správního soudnictví, bylo nutno již z důvodů unifikačních přenésti též na Slovensku dohled k obcím z municipálních výborů na orgány okresní a župní samosprávy.

Župní zákon zavádí na Slovensku stejně jako na Moravě a ve Slezsku novou okresní samosprávu, která byla dosud pouze v Čechách, aby tím dohled k obcím usnadnil, neboť při posuzování otázek hospodářských a majetkových jest znalost místních poměrů nutna a některé z nových žup jsou značně rozlehlé.

Poněvadž župní zákon neurčuje, který orgán jest instancí odvolací naproti okresnímu výboru a župního výboru, pokud se týče dohledu k obcím na Slovensku, bylo nutno jej stanoviti positivní normou.

Ústavně-právní výbor souhlasí zásadně s vládní osnovou zákona o dohledu k obcím na Slovensku a navrhuje změny resp. připomíná jen následující:

(§ 1.) Ku bližšímu objasnění, o jaké správní soudnictví jde, pojata byla do § 1 cit. zákona výslovná citace zákona z 9. března 1920, č. 158 Sb. z. a n.

(§ 2.) Stížnost do usnesení okresních výborů nejde k župním výborům, nýbrž k župním úřadům, neboť toho té doby zvláštní poměry na Slovensku vyžadují a není žádoucno zatěžovati kollegium povahy více hospodářské rozhodováním o stížnostech. O sporných právních věcech, jichž bude nejvíce, rozhodovati bude správní soudnictví (jurisdikční senáty) a nikoliv župní úřad.

(§ 4.) Nové orgány okresní a župní samosprávy vykonávají dohled k obcím podle dosud materielně i formelně platných právních norem. Úchylku od této zásady navrhuje vládní osnova zákona v § 4 pokud jde o dohlédací pravomoc ve příčině obecních statutů. Každá obec mohla se usnésti na různých statutech pro obor své samosprávy a ty byly pak závaznými normami pro obec (platy obecních zřízenců, dávky za propůjčení domovského práva, taxe pro fiakry, kominíky, porodní pomocnice, nosiče a podobné). Podle dosud platného uherského práva mohly býti schvalovány nejen výslovně, avšak též mlčky, když o nich municipální výbor do určité lhůty nejednal.

Poněvadž se stávalo, že byly schváleny mlčky nedopatřením statuty, jež mohly býti škodlivé i pro obec, jež se na nich usnesla, zejména obce malé, v nichž nebylo osob znalých veř. poměrů, vyžaduje zákon schválení výslovného, aby statut byl skutečně před schválením odborně projednán.

Aby bylo úplně zřejmo, že § 4 cit. zákona vylučuje schválení mlčky, navrhuje ústavně-právní výbor jako druhý odstavec tohoto §u ustanovení, jímž schvalování statutů mlčky se zrušuje.

(§ 5.) Vláda jest sice zmocněna podle § 1 č. 3 zákona ze dne 22. března 1920, č. 210 Sb. z. a n. změniti nařízením města s regulovaným magistrátem na velké obce a jest toto brzké zrušování různých městských privilegií jednak v zájmu zjednodušení, sjednocení a zlevnění správy a jednak z důvodů demokracie nejvýš nutným, avšak nelze též přehlížeti, s jakými obtížemi v tomto směru musí naše administrativní úřady pracovati. Území republiky Československé jest dosud spravováno různými státními a zemskými zákony, měst privilegovaných jest větší počet a než se změna jich právní postavení, třeba též vyřešiti různé právní a finanční otázky např. městských zaměstnanců, jež způsobem zvláštním byly upraveny.

Poněvadž tedy nemohla dosud města s regulovaným magistrátem na Slovensku býti změněna ve velké obce z důvodů čistě technických a poněvadž není jisto, stane-li se tak z těchže důvodů než zákon tento nabude platnosti, mohla by vzniknouti nebezpečná mezera, když by zákon o dohledu k obcím neplatil též pro města s regulovaným magistrátem a proto pojata byla z opatrnosti též do tohoto zákona.

(§ 12.) Podle § 3. ústavní listiny zák. ze dne 29. února 1920, Sb. z. a n. částka XXVI č. 121 jest sněm Podkarpatské Rusi příslušný usnášeti se mimo jiné též ve věcech místní správy a náleží tudíž do oboru jeho autonomie též stanovení dohledu k obcím v Podkarpatské Rusi.

Avšak sněm ten dosud nebyl zvolen, bývalá obecní správa částečně již byla změněna současně s novou úpravou na Slovensku a jest proto v zájmu jednotné správy, aby předpisy zákona o dohledu k obcím mohly býti nařízením vlády prozatím až do další zákonité úpravy rozšířeny též na území Podkarpatské Rusi.

Než bude Podkarpatská Rus s to, aby sama definitivně své záležitosti samosprávné si vyřídila, má vláda československá nejen právo, avšak též povinnost při účelné úpravě poměrů býti Podkarpatské Rusi nápomocnou a jest k tomu svou ústavou též oprávněna.

Jiných podstatných změn vládního návrhu zákona nebylo.

Ústavně-právní výbor navrhuje:

Senáte, račiž se usnésti na tomto zákoně:

ze dne.........1921

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Okresním výborům příslušejí nad malými a velkými obcemi s výhradou správního soudnictví (zákon z 9. března 1920 č. 158 Sb. z. a n. táž dozorčí práva, jež náležela. municipálním výborům.

§ 2.

Do usnesení okresních výborů učiněných podle § 1. lze podati s výhradou správního soudnictví stížnost do 14 dnů u okresního úřadu k župnímu úřady.

§ 3.

Pokud podle platných předpisů jest ve věcech náležejících do působnosti malých a velkých obcí třeba slyšení municipálního výboru, nastupuje nyní slyšení okresního výboru.

§ 4.

Působnost, kterou ve věcech obecních statutů malých a velkých obcí vykonávaly podle platných předpisů municipální výbory, náleží okresním výborům; jich usnesení vyžaduje ke své platnosti schválení okresního náčelníka.

Ustanovení, podle kterých bylo dosud lze statuty mlčky schvalovati, pozbývají platnosti.

O stížnostech platí s výhradou správního soudnictví ustanovení § 2.

§ 5.

Župním výborům příslušejí nad městy s regulovaným magistrátem s výhradou správního soudnictví táž dozorčí práva, jež náležela municipálním výborům.

§ 6.

Rovněž příslušejí župním výborům práva bezprostředního dozoru nad městy s regulovaným magistrátem, jež náleželo ministerstvu vnitra v mezích § 165 uher. zák. čl. XXII:1886.

§ 7.

Do usnesení župních výborů učiněných podle §§ 5 a 6 lze podati s výhradou správního soudnictví stížnost do 14 dnů u župního úřadu k ministerstvu vnitra.

§ 8.

Pokud podle platných předpisů jest ve věcech náležejících do působností měst s regulovaným magistrátem třeba slyšení municipálního výboru, nastupuje nyní slyšení župního výboru.

§ 9.

Práva jež náleží županovi podle §§ů 10 a 13 zákona ze dne 31. března 1920, č., 233 Sb. z. a n. o prozatímní úpravě správy měst s regulovaným magistrátem, nejsou tímto zákonem dotčena.

§ 10.

Působnost, kterou ve věcech statutů měst s regulovaným magistrátem vykonávaly podle platných předpisů municipální výbory, náleží župním výborům; jich usnesení vyžaduje ke své platnosti schválení županova.

Ustanovení, podle kterých bylo dosud lze statuty mlčky schvalovati, pozbývají platnosti.

O stížnostech platí s výhradou správního soudnictví ustanovení § 7.

§ 11.

O statutech měst s regulovaným magistrátem, jež tykají se přestupků, platí předpisy uher. zák. čl. XL:1879.

§ 12.

Působnost tohoto zákona může býti nařízením vlády rozšířena prozatím až do další úpravy zákonem zcela nebo z části na území Podkarpatské Rusi.

§ 13.

Zákon tento nabude účinností zároveň se zákonem ze dne 29. února 1920, č.126 Sb. z. a n. o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé.

§ 14.

Zákon provede ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

V Praze, dne 13. ledna 1921.

Předseda:

Dr. Witt v. r.

Zpravodaj:

J. Lukeš v. r.