Jsem přesvědčen, že pří tvoření regulativu, který orná jaksi určiti působnost Státního zdravotního ústavu, nebude ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy se obávat; povolati i ty, kteří snad jsou jiné národností nežli ti, kteří dnes v oboru zdravotnictví rozhodují.

Na konec prosím znovu slavný senát, aby návrh zákona o vybudování Státního zdravotního ústavu našeho státu byl přijat ve stejném znění, jako byl přijat poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda Valoušek: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata v poslanecké sněmovně a vyznačena v tisku 2222, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v souhlasném znění s usnesením poslanecké sněmovny vyznačeném! v tisku 2222 ve čtení prvém.

Další bod:

Zpravodajem jest pan sen. dr Veselý, prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Po převratu povstalo také hnutí náboženské, nebo snad lépe řečeno církevnické u nás. Dne 15. ledna 1920 ustavila se československá církev jako církev. Ovšem úřední šetření o tom, zda byly splněny všechny podmínky, aby československá církev mohla býti uznána, trvalo až do září 1920, takže teprve výnosem z 15. září 1920 byla československá církev uznána. Pouhé uznání církve nestačí k tomu, aby její funkcionáři směli vykonávati funkce matrikové a zejména funkce uzavírání sňatků, a proto konalo se dále šetření o tom, zda duchovní československou církví navržení mají způsobilost k tomu, aby mohli sňatky vykonávati, a zda obce, které se ustavily, mají také podmínky existence. Tímto šetřením ovšem byla zase řada měsíců zmařena a v té době život se nezastavil, naopak noví stoupenci a horlivci církve československé přáli si, aby byli oddáváni svými kněžími a také všechny ostatní funkce matrikové dávali svými kněžími vykonávati. Nikde taková funkce není tak nebezpečná, jako při uzavírání sňatků, a jestliže sňatky uzavírali duchovní, kteří nebyli k tomu státem oprávněni a uznání, plyne z toho, že sňatky byly uzavírány před osobami, které nebyly státem k této funkci povolány, a že sňatky ty jsou neplatny. Důsledky takové neplatnosti, po případě alespoň pochybnosti o tom, zda sňatky jsou platny, jsou velice závažné, poněvadž otázka, zda manželka žije v řádném manželství se svým mužem, zda děti z manželství jsou manželské, nebo nemanželské, zda manželka i děti mají dědické právo vůči svému otci a manželu, zda mohou žádati, aby byli od něho vyživování atd. jsou závažné otázky nejen práva rodinného, ale i hmotného a dědického. Těchto sňatků, které byly uvedeny právně v pochybnost, byly sta a tisíce, takže státu nemohlo býti lhostejným, zda právní poměry takovým způsobem jsou uváděny v pochybnost a vážné ohroženy. Proto přichází vláda s návrhem, aby sňatky, které byly uzavřeny v době od 9. ledna 1920, totiž ode dne, kdy se československá církev ustavila až do dne platnosti tohoto zákona - platnost má nastoupiti vyhlášením zákona - byly prohlášeny za platné a aby byla prominuta překážka manželství, záležející v tom, že sňatky ty byly uzavřeny před duchovním správcem, který nebyl oprávněn podle zákona z r. 1874 sňatky vykonávati. Tato forma dispense, vlastně prominutí překážky manželské je myslím volena velice správně podle občanského zákona, takže pouhou touto dispensí lze prohlásiti za platné sňatky, které byly uváděny v pochybnost.

Jiný ovšem poměr byl na Slovensku a Podkarpatské Rusi, pokud šlo o sňatky uzavřené před pravoslavnými duchovními, po př. před duchovními církve řecko-východní. Tam ve skutečnosti nebylo duchovních státem uznaných a vládní zpráva praví, že ani dnes tam není ani jediná náboženská obec pravoslavná a ani jediný duchovní, který by byl oprávněn sňatky ony uzavírati. Na štěstí však na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo pravidlem za uherských zákonů, že vždy musil býti uzavřen civilní sňatek před úřadem a vedle toho pak teprve věřící snoubenci byli zvyklí dávati se oddati také před duchovním správcem. Náhodou tedy těch sňatků, které by byly uzavřeny pouze před duchovním, je velice nepatrný počet. Velká většina sňatků byla uzavřena jako sňatky civilní. Ovšem, ty sňatky, které byly uzavřeny pouze před duchovním, jsou tím ohroženější, poněvadž osoba, před kterou byly uzavírány, nebyla duchovním správcem. Byl to obyčejně člověk, laik, který byl všeobecně pokládán za jakéhosi vážnějšího staršího muže, který také mohl vykonávati funkcí duchovního správce. Někdy i takový člověk udělal řádný zápis matrikový o sňatku, jsou však i případy, kde o takových sňatcích nebyl žádný zápis učiněn. Proto se musí vydati docela mimořádné ustanovení, že županský úřad má právo do tří měsíců po účinnosti tohoto zákona uznati i takový sňatek, o kterém se prokáže, že byl uzavřen před osobou, jež byla obecně pokládána za duchovního církve řeckovýchodní, tedy jen před osobou, která byla pokládána za duchovního. Ale toto ustanovení přiléhá k zvláštním poměrům na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi.

§ 4 vládní osnovy jsme rozdělili ve dva odstavce samostatné, v § 4 a 5. § 4 obsahuje ustanovení, že tato dispens platí také tehdy, když snoubenci byli jiného náboženského vyznání nežli duchovní, který sňatek jich vyhlásil, nebo je oddal.

Ustanovení to je nutné proto, poněvadž tehdy ještě československá církev nebyla uznána a také církev řeckovýchodní nebyla konstituována. Na Podkarpatské Rusí byly všechny osoby jiného vyznání než československého, po př. řeckovýchodního.

Podle §u 5 ustanovení §§ l, 2 a 3 neplatí, byl-li sňatek pravoplatným rozsudkem prohlášen za neplatný, neb uzavřel-li snoubenec později nový sňatek.

Stalo se, že o některé sňatky, uzavřené zejména před duchovními československé církve, byla podána žaloba o jejich neplatnost a vyšly v těch sporech rozsudky, kterými sňatky byly prohlášeny za neplatné. Kde rozsudky nabyly právní moci, tam není možno zákonem takový rozsudek prohlašovati za neplatný a zůstává při neplatnosti soudem uznané a vyřknuté.

Pro budoucnost chce zákon ovšem učiniti přítrž tomu, aby byly sňatky uzavírány před jinými osobami, než duchovními správci k tomu řádně oprávněnými a proto ukládá tresty snoubencům, kteří by se dali oddati takovými neoprávněnými duchovními, i duchovním, kteří by takové sňatky před sebou dali uzavírati. Tresty, které na duchovní jsou vyřčeny, jsou ovšem přísnější a myslím, že právem, poněvadž zejména duchovnímu musí býti jasné, zda je oprávněn dáti sňatek před sebou uzavírati, či nikoliv. Spíše má o tom, míti náležité vědomosti než snoubenci, kteří jsou často vedeni jen obecnou pověstí a nemají příležitost zkoumati podrobnosti zákona.

Vládní osnova zákona vyhovuje tedy skutečné potřebě a řeší ji způsobem vhodným a upravuje také pro budoucnost výhodně sňatkové poměry. Proto jménem ústavně-právního výboru dovoluji si navrhnouti, aby senát tuto osnovu schválil.

Místopředseda Valoušek: Nikdo není k slovu přihlášen, budeme hlasovati.

Prosím zaujmouti místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Namítá někdo proti tomu něco? (Nikdo.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění. zprávy výborové, tisk 2249, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijímá se podíle znění zprávy výborové, tisk 2249, ve čtení prvém.

Dalším předmětem pořadu je:

Jelikož s hlediska zájmů veřejných je třeba, aby věci tyto projednány byly co nejdříve, navrhuji, aby projednány byly podle §u 55 jedn. řádu jednáním zkráceným.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost těmto věcem se přiznává.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém, a to nejprve o zprávě výboru zdravotního a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zřízení, působnosti a organisaci Státního zdravotního ústavu republiky Československé.

Táži se pana zpravodaje, zda má nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Klečák: Nemám.

Místopředseda Valoušek: Textových změn není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem, a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování ve čtení druhém o zprávě ústavně-právního výboru o vládním, návrhu zákona, jímž se promíjí překážka platnosti některých sňatků vyhlášených nebo uzavřených před duchovními církve československé a řeckovýchodní.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nikoliv.

Místopředseda Valoušek: Není změn.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Dalším bodem pořadu je:

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. Lisý.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Lisý: Nikoliv.

Místopředseda Valoušek: Změn není. Budeme hlasovat.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve cítění druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Zmíněná osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Dalším bodem je:

Zpravodajem je pan sen. Lisý.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lisý: Navrhuji tyto textové změny:

V nadpise odpadá letopočet 1925.

V § 82 liteře B odst. 6. v poslední řádce budiž místo >zneť< >znieť<.

V § 82 liteře C v odst. 2. v poslední řádce mezi slovy >živnostensko< a >policajnej< budiž pomlčka.

Místopředseda Valoušek: Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a nadpisem jedné částí a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, se změnami navrženými panem zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisem jedné části a úvodní formulí se změnami textovými, navrženými panem zpravodajem, přijímá se také ve čtení druhém.

Dalším bodem je:

Zpravodajem je pán předseda imunitního výboru sen. Kouša. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Sen. Lažo zřídil ve svém bydlišti Vyšním Svidníku v nepatrných rozměrech tiskárnu, v níž vyrobil několik tiskopisů, zejména brožuru o svých projevech a intervencích v senáte, kromě toho pak na zakázku dvě brožury určené pro šíření pravoslavné víry.

Okresní soud ve Vysním Svidníku žádá za udělení souhlasu ke stíhání sen. Lažo pro přestupek podle § 26 odst. 1. a 2, a § 27 odst. l. zákona tiskového, spáchaný podle udání tím, že sen. Lažo vydával periodický časopis >Pravoslavnij sobesědník< a tiskopis >Poslědovanie v nedělju svjatia pjatidesjatnici večera<, a konečně brožuru >Ruskomu národu na Slovensku<, na kterém časopise, respektive tiskopise uvedena byla právnická osoba neexistující, takže de facto vydavatel udán nebyl - § 5 tisk. zák. - a že povinný výtisk hoře uvedené brožury nezaslal státnímu zastupitelství.

Nedostatek povinného oznámení vydavatele spatřuje se v tom, že sice na tiskopise jest jako vydavatel označena >Pravoslavná missie na Slovensku<, tato missie že však není žádnou osobou právnickou, ježto nemá žádných stanov úřadem ve smyslu zákona schválených a že proto tedy de facto vydavatel ve smyslu § 5 zákona o tisku udán není.

Ohledně té okolnosti pak, že povinný výtisk brožury >Ruskému národu na Slovensku< nebyl státnímu zastupitelství zaslán, poukazuje obviněný na to, že pět výtisků této brožury bylo ihned po jejím vytištění zasláno okresnímu úřadu ve Svídniku s tím, aby je doručil státnímu zastupitelství, a když se tak nestalo, že byl povinný výtisk této brožury ještě dodatečně a doporučeně zaslán státnímu zastupitelstvu přímo.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě nebylo žádného úmyslu podnikati činy příčící se zákonu o tisku, že jde o nedopatření rázu více technického, jímž bude na příště vyvarováno, a že proto není vážného důvodu, aby obviněný sen. Lažo byl trestním řízením v tomto směru zdržován ve výkonu svého mandátu, navrhuje imunitní výbor, aby senát Národního shromáždění schválil toto usnesení:

Žádostí okresního soudu ve Vysním Svidníku ze dne 17. srpna.1925 č. j. Nt 120 1/25 za souhlas ke stíhání sen. Lažo pro přestupek podle §u 26 odst. l. a 2. a §u 27 odst. l. zákona tiskového se nevyhovuje.

Prosím slavný senát, aby schválil usnesení imunitního výboru.

Místopředseda Valoušek: Nikdo není ke slovu přihlášen, budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen, Lažo, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je Většina. Návrh výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Lažo dán nebyl, se schvaluje.

Udělil jsem dodatečně dovolenou pro dnešní schůzí panu sen.Sáblíkovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v úterý dne 13. října 1925 o 15. hodině s tímto

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2247) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926. Tisk 2250.

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského trestního soudu v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Schillera pro přečin proti bezpečnosti cti (čís. 12.417/25 předs.). Tisk 2248.

Namítá někdo něco proti tomuto pořadu? (Námitky nebyly.) Námitek není.

Můj návrh je přijat.

Končím schůzi.