Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Dalším bodem pořadu je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Berehově z 15. listopadu 1924 Tk 970/24 za svolení, aby sen. T. Matuščák mohl býti stíhán pro přečin utrhání na cti podle §u l, 3, č. 1. a 2., 8. č. 2. zák. čl. XLI z r. 1914, pro přečin rušení obecného míru podle § 14 č. 1. zákona na ochranu republiky č. 50/23, pro zločin podle § 15 č. 3. zákona č. 50/23 ve dvou případech, přečin urážky na cti podle §§ 2, 3, č. 1. a 2., 4. odst. II. článku zák. XLI/1914 a pro přečin podle § 14 č. 5. zákona č. 50/23 (čís. 10.545/24 předs.). Tisk 2164.
Zpravodajem je pán sen. Lukeš.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Soudní stolice v Berehově žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka, a to proto, že se vyjádřil dne 4. března 1924 v Tivadarfalvě: "Dělníci již nechtí vojákovat a v případě mobilisace dělníci by solidárně ukázali, že bojovati nebudou";
dne 9. března 1924 v černém Ardově: "Na bojiště byly hnány masy dělnictva, které krvácelo, a proto, kdyby nyní vypukla válka, dělnictvo si rozmyslí, aby do války šlo. V každé obci se nacházejí štěnice, které by v případě vypuknutí války byly ihned rozmačkány";
dne 29. února 1924 ve Velkých Komjatech: "Aby tovaryši nedali se zastrašiti ani četnickými bajonety, ani vládními úředníky, ani bagáží, kteří si nakradli veliký majetek a kterým vláda dovoluje všechno a dává svobodnou ruku ve všech věcech";
dne 4. března 1924 v Ardovci: "Revoluci dělat, dolů s tou vládou";
dne 9. března 1924 v Černém Ardově: "Při návštěvě ministrově v Užhorodě bylo tomuto řečeno, že zdejšímu obyvatelstvu nechybí ničeho, neboť páni v Užhorodě jedí různé pečínky a pijí champaňské. Nynější guvernér jest jen loutkou, která, co nařízeno, musí vykonat";
a dne 9. března 1924 v Šalankách: "Tak zlý stav není v Africe, jako u nás. Na podporu nemají peněz, ale na výbory vyhozeno 21 milionů korun. (Místopředseda Valoušek převzal předsednictví.) Máme peníze organisovati armádu, důstojníkům, 23.000 osob, dávati drahé šavle, pušky předělati na 10 patron, letadla, aby nehlučela, a tak dále, ale pro bídné nic."
Soudní stolice v Berehově shledává v těchto výrocích veřejné podněcování dělníků, aby v případě mobilisace, případně války odepřeli za stát bojovati, dále veřejné tvrzení a rozhlašování takových skutečností o vládě republiky československé, které, kdyby byly pravdivý, byly by s to vydati tuto veřejnému pohrdání, dále veřejné pobuřování proti státu pro jeho vznik a proti jeho demokraticko-republikánské formě, konečně veřejně zahanbující výrok guvernéra Podkarpatské Rusi dr Bezkida, jenž se vztahuje na jeho služební výkon a veřejné hanobení republiky československé způsobem štvavým, tak že to může snížiti její vážnost u posluchačů.
Imunitní výbor uvažoval při projednávání této záležitosti o všech deliktech, má-li imunitu kolegy sen. Matuščáka zachovati nebo má-li dáti souhlas k jeho trestnímu stíhání a přišel k následujícímu: Pokud se týká výroků, které směřují přímo proti existenci státu a které jsou tedy namířeny na jeho kořen, tedy pokud se týká vybízení občanstva k tomu, aby v případě mobilisace, resp. války odepřelo bojovati, to jest chrániti stát, navrhuje imunitní výbor, aby byl dán souhlas k jeho trestnímu stíhání a rovněž tak, pokud se týká veřejného tvrzení a rozhlašování o československé republice, že dovoluje úředníkům, četníkům i statkářům, kteří si nakradli velký majetek, všechno, a dává jim svobodnou ruku v těchto věcech. Imunitní výbor uznal, že není možno trpěti ani členům Národního shromáždění, aby se tak vyjadřovali, i oni mají povinnost vůči státu a občanstvu vedle svých mimořádných práv. Tak jako stát je povinen chrániti osobní svobodu práva a existenci svých občanů, tak je stát povinen hájiti i existenci svou a udržovati klid a pořádek ve státě. Kdyby členové Národního shromáždění mohli podobné výroky nezávadně pronášeti a kdyby Národní shromáždění mělo to trpěti, ukázalo by, že nerespektuje svého státu a zákonů, které samo vydalo.
Mimo to padalo na váhu to, že tyto výroky byly proneseny osobu význačnou, senátorem na veřejné schůzi vůči venkovskému důvěřivému lidu. Poněvadž lid respektuje autoritu osob majících určitou hodnost, které mají charakter úřední nebo jsou členy Národního shromáždění, lze se domnívati, že by mohl uvěřiti podobným výrokům a dát se jimi svésti na scestí a k protizákonným skutkům.
Z těchto všech důvodů uznal imunitní výbor za dobré, aby dán byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka. Tím ovšem není nikterak řečeno, že sen. Matuščák musí být odsouzen, neboť souhlas k trestnímu stíhání neznamená nic jiného, leč to, že záležitost ta může býti soudem projednána. Nebude-li prokázáno, že inkrimované výroky jsou pravdivé, nebo že skutková podstata trestních činů nepředleží, bude trestní řízení zastaveno. Jinak může být nařízeno hlavní přelíčení, a když obviněný dokáže, že není vinen, bude osvobozen a osvobozujícím rozsudkem bude očištěn více, než kdyby Národní shromáždění nedalo mu ani příležitost k tomuto očištění odepřením souhlasu k trestnímu stíhání.
Pokud se týká dalších výroků "dělat revoluci", nebo že "podkarpatoruský guvernér je pouhou loutkou vládě, že musí dělat, co tato chce, a že ani v Africe není tak zle, jako u nás", tedy i tyto výroky jdou přes meze zákona a jistě člen Národního shromáždění by se neměl takto vyjadřovati. Avšak imunitní výbor připustil, že přece v těchto výrocích by mohla býti jakási kritika a poněvadž výroky ty byly učiněny za takových okolností, že nebylo obavy, že by měly zlé následky, jako výroky první, rozhodl se imunitní výbor navrhnouti slavnému senátu, aby, pokud se týká ostatních výroků, sen. Matuščák nebyl vydán soudu k trestnímu stíhání. Návrh imunitního výboru tedy zní, aby slavný senát se usnesl k žádosti soudní stolice v Berehově ze dne 15. listopadu minulého roku za vydání sen. Matuščáka pro delikty výše ad a), b) c) uvedené, a to pokud se týče odepření bojovati za stát i pokud se týká výroku, že stát dovoluje úředníkům, četníkům a statkářům, kteří si nakradli majetek, všechno, a dává jim svobodnou ruku ve všech věcech, aby souhlas k trestnímu stíhání dán byl, a pokud se týká dalších výroků d), e), f), aby nebylo vyhověno žádosti o vydání sen. Matuščáka, nýbrž aby byl odepřen souhlas k trestnímu stíhání. (Výborně!)
Místopředseda Valoušek: Ke slovu se přihlásil pan sen. Matuščák. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Matuščák: Slávny senát! Nie preto sa ujímam slova, aby som nejako hájil tú otázku, ktorú máme na dennom poriadku, moju maličkú osobu, že práve tá otázka sa týka zase x a y paragrafov, čo som urazil štát, republiku, četníkov, tých pánov veľkostatkárov atď. To viem, že som senátorom a chudobným človekom, ale že som tak nebezpečný, že by som ja, Theodor Matuščák pôsobil tak, že v republike by mohla vypuknúť revolúcia, to som nevedel, až teraz od pána zpravodaja, ako tu v tejto zpráve číta, že som tam búril ľud, že som riekol, že každý človek má doma ploštice, a to vraj môže popudiť ľud. Ja som riekol toto: Ľudia, každý človek má vo svojom byte nejakú posteľ, na ktorej spí. (Veselost.) A ten x x človek nebude hľadať u suseda ploštice, ale bude tie ploštice hľadať vo svojej vlastnej posteli. Ale to nie je žiadna urážka; i to, čo ďalej pán zpravodaj predniesol vo svojej zpráve, ktorá bola fabrikovaná špiclovskou radou dopisov. Ja som už napred prichystaný, ako pán zpravodaj sa dotkol toho, že to nie je ešte isté, že toho nebezpečného Matuščáka odsúdia, ale on to dokáže, že tomu tak je.
Slávny senát! My ako komunisti, ako opozičná strana, môžeme mať 10, 15, 20 svedkov, ale čo riekne špicel od vládnych strán podporovaný, to je fakt a človeka odsúdia. Mal som prípad pred 5 mesiacmi u košickej sedrie. Tam bolo 5 svedkov proti mojej osobe, ale mojich svedkov ani nevyslúchli a odsúdili ma na 4 mesiace do väzenia. Nepotrebujem žiadnej milosti tých koaličných špiclov, viem, že mňa vydajú k odsúdeniu. Slávny senát sa rozíde na zimné prázdniny a ja pôjdem do basy a odsedím si to podľa x y paragrafov samozrejme. Ale tvrdím ešte jednu vec. Keď niektorý pán kolega, alebo niektorí veľkí úradníci si myslia: Tým odsúdením musíme toho Matuščáka pokutovať, tú sakramentskú potvoru, aby hubu zavrel. Nie, práve naopak robíte s tým agitáciu pre budúcu revolúciu, lepšie a iste budujete tú revolúciu budúcu takými vecmi. Iďte medzi ľud, nepýtajte sa Matuščáka a zkúste, čo vám ten ľud povie. Nie v plnom sbore, nie v senáte, ale medzi ľud iďte, je-li tomu tak.
Ďalej som vraj riekol, že vláda má peniaze na šable: tedy žiadnu lož som nevykladal, poneváč republika by nepadla, keď 28.000 dôstojníkom šable nakúpime na ťarchu všetkého občianstva, poneváč musí byť v daniach vrátené, čo štát vydá na tie blýskavé šabličky, ako v monarchii. To nie je lož, a prečo je tedy v tej zpráve, že je to urážka a búrenie proti republike?
Ďalej je poznamenané vo zpráve, že som riekol, keby válka vypukla, aby robotníctvo nešlo do války. To bych bol len laik, ktorý by tomu veril, že by som bol takých výrazov užil. Riekol som naproti tomu toto: "Keď buržoázia všeobecne v celej Európe válku chce mať, každý bude vedeť svoju povinnosť, ale po cudzích frontách a za cudziu vlasť bojovať nebude. " To som riekol a nie, žeby robotníctvo nešlo do války. Samozrejme už nemám mnoho vlasov, než aby som ako dieťa hovoril sprosto na verejnom tábore ľudu.
Na koniec ešte jednu malú poznámku urobím. Vážený senát nech schváli moje stíhanie a ja si to odsedím, a vy budete zdravší pre budúci boj, až nový senát bude zvolený.
Místopředseda Valoušek: Pan zpravodaj přeje si ještě slovo. Uděluji mu je.
Zpravodaj sen. Lukeš: Pokládám za povinnost, odmítnouti výrok, že trestní oznámení jest učiněno pouze na přání a návrh špiclů. Věc se má tak, že ke schůzi ovšem chodí zástupci úřadů a podávají potom referáty. Jsou-li v těch referátech závažné věci povahy trestní, dotčené orgány to oznámí úřadům a soudu, aby se proti dotčenému zakročilo. Nedělá se však žádné špiclovství, je to pouze konání úřední povinnosti.
Pokud se týká dalších výroků, myslí pan kolega Matuščák, že může každý občan vůči státu všechno si dovoliti. Tu si musí pan sen. Matuščák uvědomiti, jaké povinnosti má stát vůči občanstvu a jaké povinnosti má občanstvo vůči státu. Jestliže stát chrání svobodu a majetek občanstva, mají naproti tomu zase občané povinnost vůči státu, mají povinnost stát držeti a hájiti a nikoliv se vyjadřovati, jak on se vyjadřoval, aby se v případě nebezpečí nechal stát zničiti. Mimo to je samozřejmě pravda, že není nikomu dovoleno proti existenci státu štváti a rozšiřovati nenávist proti jeho vládě.
Pan kolega Matuščák se omlouval pouze tím, že to, co jest obsaženo v návrhu, není pravda. Tedy pak je nejlepším rozřešením, aby celou věc projednal soud, neboť u soudu se může nejlépe dokázati, je-li něco pravda, či nikoliv. My zde otázku tu rozebrati a ujasniti nemůžeme. Prokáže-li pan kolega Matuščák, že to není pravda, pak nemůže nic jiného následovati, než rozsudek osvobozující. (Sen. Chlumecký: Pak není potřebí imunity!) Imunita je pro jisté věci: pokud se týká oprávněné kritiky úřadů a vlády, ale nikoliv vybízení k trestním skutkům.
Místopředseda Valoušek: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Matuščák k trestnímu stíhání pro delikty uvedené ve zprávě výborové ad a), b) a c) vydán byl a pro delikty naznačené ad d), e); f) k trestnímu stíhání vydán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního, vyznačený ve zprávě výborové, tisk 2164, se schvaluje.
Dalším bodem programu je:
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti soudní stolice v Hustu za souhlas senátu k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin podle § 374 tr. žák. (čís. 11.462 předs.). Tisk 2175.
Zpravodajem je pan sen. dr Krouský. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Rozsudkem soudním odsouzen byl jistý Tokar Vasil Vasilů 25. června 1923 na dva roky do káznice pro zločin loupeže. Trest odpykal si v Košicích. Z káznice uprchl do ciziny. Tam pod falešným dokumentem polským se nějaký čas zdržoval a vrátil se potom do československé republiky. 15. února 1925 byl zatčen v Lázních Bělohrade a odevzdán opět soudu k dalšímu odpykání trestu.
Státní zastupitelství v Hustu učinilo návrh na trestní stíhání sen. Bodnara pro přečin podle § 374 tr. zák. uh. na Slovensku dosud platného. Podle oznámení zemského četnického velitelství pro Podkarpatskou Rus uprchl z Komenského ústavu Vasil Vasilů Tokar, zastavil se prý u sen. Bodnara, svěřil se mu a vypravoval to také svému švakrovi Michalu Fuťkovi a Vasilů Fuťkovi, že svěřil se sen. Bodnarovi a radil se s ním, jak se má zachovati. Tokar tvrdí, že mu Bodnar poradil, aby trest již nenastoupil a stále se před četníky ukrýval, že několikaměsíční trest jemu přiřknutý vůbec nastupovati nemusí, a dokonce prý jej obdaroval 40 Kč se slovy: "Tu máš na cestu a jdi do Polska a nedej se chytiti četníkům! "
To je obsah trestního oznámení; a proto soudní stolice v Hustu žádá senát, aby dal souhlas ke stíhání sen. Bodnara pro přečin podle § 374 tr. z. Imunitní výbor, zabývaje se touto věcí, usnesl se nejprve vyslechnouti kolegu Bodnara imunitním výborem. Tu kolega Bodnar se vyjádřil takto:
Loňského roku přišli k němu do bytu dva mladíci, řekli, že jeden z nich utekl z vězení, a tázali se, co by měli dělati. Bodnar řekl mladíkovi, že se skrývati nemůže, neboť, až přijde zima, četníci ho chytí a dostane větší trest; doporučil mu proto, aby šel sám do vězení a tam se přihlásil, že za útěk nebude trestán. Sen. Bodnar prohlásil za bezpodstatné obvinění, že uprchlému trestanci radil k útěku do Polska a že jej obdaroval 40 Kč a tvrdí, že nevinu svoji prokáže několika svědky, kteří tehdy při návštěvě oněch mladíků u něho byli přítomni. Proto sen. Bodnar před imunitním výborem prohlásil, že si sám přeje, aby byl vydán k trestnímu stíhání.
Imunitní výbor uvážil, že jest třeba, aby trestnímu řízení v této věci ponechán byl volný průchod a aby sen. Bodnarovi dána byla možnost v trestním řízení svědky prokázati, že těžké obvinění na něho vznesené je bezpodstatné. Z těchto důvodů imunitní výbor navrhuje, aby se senát k žádosti soudní stolice v Hustu usnesl, že svoluje k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin podle § 374 tr. z. uh.
Místopředseda Valoušek: Nikdo se ke slovu nepřihlásil, budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara dán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh výboru imunitního, aby sen. Bodnar k trestnímu stíhání pro přečin podle § 374 tr. z. uh. vydán byl, se schvaluje.
Sen. dr Adolf Stránský oznámil dopisem ze dne 21. září 1925 předsednictvu
senátu, že se vzdává mandátu člena senátu Národního shromáždění R. Čs.
Dále sděluji, že do výboru imunitního nastupuje za sen. dr Stránského sen. dr Mareš.
Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 30. září 1925 o 16. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 2139), kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským, sjednaná v Praze dne 18. dubna 1925. Tisk 2209.
2. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 2098), kterým se předkládá Národnímu shromáždění prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Dánským, sjednaná v Praze dne 18. prosince 1924. Tisk 2196.
3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1784) o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní úmluva mezi republikou Československou a Francií, podepsaná v Paříži dne 17. srpna 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. srpna 1923, čís. 174 Sb. z. a n., a k vládnímu návrhu (tisk 2099), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Dodatečná úprava doplňující obchodní úmluvu ze dne 17. srpna 1923", sjednaná mezi republikou Československou a Francií a podepsaná v Paříži dne 18. srpna 1924 a "Protokol přiložený k dodatečné úpravě doplňující úmluvu ze dne 17. srpna 1923", podepsaný v Paříži dne 4. září 1924. Tisk 2210.
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu za souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin § 24, č. 3. zák. čl. XIV/1914 (čís. 12021/25 předs.). Tisk 2195.
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Žilině za souhlas k trestnímu stíhání sen. Dúrčanského pro přečin podvodu podle § 50 tr. nov. z r. 1908 a § 380 tr. z. (čís. 12053/25 předs.). Tisk 2201.
6. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu za svolení k trestnímu stíhání sen. Bodnara pro přečin § 14
č. l zákona na ochranu republiky (č. 12022/25 předs.). Tisk 2202.
Jsou námitky proti tomuto pořadu? (Nebyly.) Nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 17 hodin 20 minut.