Středa 8. července 1925
Schůze zahájena v 17 hodin 35 minut.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
105 senátorů podle presenční listiny.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Ackermannovi, dr Kovalikovi, dodatečnou dovolenou pro poslední schůzi sen. Koušovi, pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Roháčkovi, pro tento týden sen. Fahrnerovi, dr Frantovi a dr Němcovi.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Zulegeovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 2177. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců (tisk 1062).
Tisk 2178. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 5159), kterým se ustanovuje doba nové organisace vojenských soudů a upravuje přejímání důstojníků justiční služby do občanské soudní služby (tisk 5180).
Tisk 2179. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 5128) k vládnímu návrhu zákona, kterým se některé obory soukromého zprostředkování prohlašují za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu (tisk 5222).
Zápisy o 265. až 268. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5., 8. a 9. června 1925.
Těsnopisecké zprávy o 264. až 266. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. května a 5. června 1925.
Jednací zápisy o 270. až 272. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Účetní závěrka nejvyššího účetního kontrolního úřadu za rok 1924.
Předseda: Navrhuji, aby první odstavec dnešního denního pořadu, totiž zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2100), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednaná v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, čís. 314 Sb. z. a n., (tisk 2173), přesunuta byla na poslední odstavec dnešního denního pořadu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Přikročíme tedy k projednávání denního pořadu.
1. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 2096), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsaná dne 27. listopadu 1924 ve Vídni. Tisk 2176.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Hospodářské poměry naší republiky s republikou Rakouskou upraveny jsou dosud platnou obchodní dohodou uzavřenou dne 4. května 1921 a ratifikovanou dne 4. listopadu 1922. Již tato smlouva obsahuje dosti podrobnou reglementaci našich vzájemných styků obchodních a spočívá na zásadě největších výhod, jakož i parity. V době, kdy smlouva se ujednávala, panovalo u nás vázané hospodářství, které však již pozvolna se uvolňovalo, kdežto do Rakouska celkem v poměru k našemu státu byl dovoz téměř úplně volný, až teprve nařízením spolkového ministerstva pro obchod, živnosti, průmysl a stavby ze dne 28. prosince 1920 zavedeno bylo řízení povolovací ohledně určitých předmětů, a to počínajíc dnem 15. ledna 1921. V té době stačila nám ještě obchodní smlouva, která všeobecně mluvila o největších výhodách. Změna valutárních poměrů v obou smluvních státech, hlavně však v Rakousku, kde nastal rapidní pokles koruny, kterežto okolnosti působily povážlivou měrou na tarify celní, a revise našeho celního tarifu provedená nařízením ze dne 19. prosince 1921, čís. 460 Sb. z. a n., s působností od 1. ledna 1922, a zejména odpadnutí smluvního tarifu bývalé monarchie u nás dosaváde platného v důsledku zavedení nového celního tarifu v království SHS a Švýcarsku, se kterýmiž ujednány nové smlouvy obchodní, konečně a hlavně však navedení nového autonomního celního tarifu v Rakousku na podzim roku 1924 vyvolaly citelnou potřebu revidovati dosavadní obchodní smlouvu a doplniti ji úmluvami celně tarifními, jakož i ustanoveními o odstranění překážek ve směru povolovacím i uvésti ji tak v soulad se změněnými poměry hospodářskými obou kontrahentů. Doplňky tyto došly pak výrazu v předložené dodatkové úmluvě dané ve Vídni dne 27. listopadu 1924, k níž připojeny jsou jako přílohy A. a B. podrobné celní sazebníky pro dovoz jak do Rakouska, tak do Československa, jakož i závěrečný protokol.
Rozumí se samo sebou, že při jednání a dovozu do Rakouska vycházelo se ze sazeb nového rakouského autonomního celního tarifu, kteréž přizpůsobeny našim hospodářským stykům v té míře, aby obchod náš do Rakous stal se dalšího rozvoje schopným, kdežto při dovozu rakouského ,zboží do naší republiky byl za základ vzat náš předválečný autonomní tarif s příslušnými koeficienty z prosince 1921, při čemž vzhledem k užším stykům, obou států při ,položkách, jež v poměru k Rakousku přicházely v úvahu, byl vzat zřetel ke slevám učiněným v tarifních smlouvách s Italií a Francií jakož i ke konsolidacím, což obé v přílohách A) a B) podrobně je vyznačeno. Tak upravuje předložená dodatková úmluva cla, téměř z jedné třetiny celních sazebníků obou států a jeví se takto velmi šťastném kompromisem co do úpravy hospodářských potřeb obou států ve způsobě takové, že umožňuje ještě další výhodnější rozvoj obchodní i pro stát náš. Poslednějšímu tomuto cíli pak napomáhati bude velmi vhodné a účelné ustanovení, pojaté do závěrečného protokolu, vedle kteréhož vyslovena ochota obou smluvních stran, jednati o modifikacích této úmluvy i po dobu jejího trvání, a to pro případ, že by hospodářské a obchodně-politické poměry toho vyžadovaly.
Dodatková úmluva má nabýti účinnosti 10. dnem po výměně ratifikačních listin a potrvá tak dlouho, pokud zůstane v platnosti původní dohoda obchodní ze dne 4. května 1921, kteráž uzavřena j e na dobu neurčitou, kteroužto vypověděti lze do měsíců.
Zahraniční výbor shledává skutečně šťastné řešení v této dodatkové obchodní smlouvě, navrhuje schválení této dodatkové úmluvy a přijetí schvalovacího usnesení v tomto smyslu:
"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s "Dodatkovou úmluvou k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsanou ve Vídni dne 27. listopadu 1924."
Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský panu sen. Hybšovi.
Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte! Jak již pan kolega dr Krupka řekl, dosavadní vzájemné styky mezi naší republikou a Rakouskem byly diktovány provisorně obchodní dohodou, která byla uzavřena, v roce 1921. Vzhledem k tomu, že nastaly změněné poměry valutární, vzhledem k tomu, že Rakousko mělo nový sazebník celní, který upravilo poznovu v roku 1924 a který také 2. ledna t. r. vstoupil v platnost, avšak také vzhledem k tomu, že vzájemný obchod mezi námi a Rakouskem je, pokud statistický úřad nám sděluje, velice čilý, bylo záhodno, aby se od tohoto provisoria přešlo k definitivě. Smlouva s Rakouskem je jak pro Rakousko, tak i pro naši republiku velice důležitá, a to z toho důvodu, že my, pokud se týče vývozu do Rakouska, musíme počítati Rakousko na místě prvém nebo druhém. Pokud se týče vývozu z Rakouska k nám, je Rakousko na místě třetímu nebo čtvrtém ze všech států. Dovolím si zde jen, podle statistiky, sestavené státním ústavem statistickým, sděliti některá data o této důležitosti vzájemného obchodního styku mezi naší republikou a republikou Rakouskou. Vezmu jen čtyři státy, abyste si učinili pojem, jak je důležitý náš vzájemný styk.
Z Německa dovezeno bylo v roce 1923 v metrických centech 13,260.000, z Polska 8,749.000, z Rakouska 2,843.000 a z Maďarska 1,448.000.
Vyvezeno bylo od nás do Německa 56,000.000 q zboží, do Rakouska 25 milionů metrických centů, do Maďarska 11 milionů metrických centů a do Polska 2,580.000 q. Nyní tento počet metrických centů převeden na naše koruny činí: Dovoz k nám z. Německa 4.131,000.000 Kč, z Rakouska 666,000.000 Kč, z Polska 376,000.000 Kč a z Maďarska 353,000.000 Kč.
Nyní vývoz od nás v korunách obnášel za rak 1923: Do Rakouska, 2.638,000.000 Kč, tedy plus 2 miliardy, do Německa 2.558,000.000 Kč, do Maďarska 713 milionů Kč a do Polska 358 milionů Kč.
Z toho vidíme, jak tento vzájemný poměr mezi námi a mezi republikou Rakouskou je velmi důležitý. To jednání, které mělo vésti k definitivní obchodní smlouvě na základě celně-tarifárním, bylo velmi obtížné a trvalo od března až do listopadu loňského roku, kdy konečně dohoda byla zkoncována. Není se také co diviti, proč tyto obtíže byly. Rakousko a zvláště Vídeň, následkem odnětí všech těch území bývalé monarchie rakousko-uherské, ztratila na svém významu a proto obchodní politika Vídně a Rakušanů směřovala, k tomu, když již nemůže býti Vídeň hlavním městem velké říše, aby se aspoň stala světovým tržištěm. Proto také vidíme velký rozdíl pokud se týče celní ochrany mezi námi a Rakouskem. V Rakousku byla celní ochrana co nejmenší, u nás naopak byla největší, a mnohdy se ta celní ochrana skorem proměňovala v zákaz neboli prohibici. Ale ovšem musíme se ptáti, u kterých artiklů. U těch artiklů ne, které se týkají zemědělství, nýbrž jen u těch, které se týkají průmyslu. Pokud se týče zemědělských a lesních produktů, bylo k nám všechno volno, ale pokud se týče průmyslových, na ty byla velká, vysoká . cla a následkem toho při jednání byly ty potíže. My musili slevit a oni nám musili vyjít vstříc. Ale jak vstříc? Ba naopak oni musili někdy zvýšiti ta cla podle posavadního celního sazebníku, který u nich platil. Nechci se dále zmiňovati o tam, jak v tomto poměru vycházelo zemědělství a jak průmysl. Poukazuji jenom na to, že, když průmysl byl tolik favorisován, že se musíme ptáti, čí to byl průmysl. To nebyl průmysl, který se nalézal v našich rukou, to byl průmysl a je, který se nalézá, v rukou ne českých, nýbrž jiných. Ale prosím, jsou to občané zdejší dobře, platí to pro každého stejně. Ale já řeknu jenom: My jsme zde vyráběli ty průmyslové výrobky a odsud jsme je posílali. Ale ten export a to financování toho exportu nedělo se u nás v republice, nýbrž to se dělo a děje ještě ve Vídni. A v tom je také to trošičku bolestné, co se nás při této ochraně průmyslu také dotýká.
My bychom si jenom přáli v této věci, aby tak důležitá obchodní smlouva, jako je smlouva s Rakouskem, skutečně už také vzala na se definitivní povahu. My si také představujeme, že tato obchodní smlouva bude podkladem nového vzájemného obchodního čilého styku mezi námi a republikou Rakouskou. Ale přáli bychom si, aby zmizelo to, co nás tolik tíží, totiž ta všecka ustanovení povolovací a zakazovací. Právě v těchto dnech měl jsem příležitost zase přijati deputaci z krajin, kde se pěstují ranné brambory. Prosím, jděte se dnes podívati do Lysé, do Staré Boleslavi, Dříz a Všetat a uvidíte tam plno brambor na prodej, ale žádné kupce. Naši lidé, malí rolníci, střední rolníci tam nabízejí ani ne za 1 Kč 1 kg. Jděte se však podívati na trh zdejší, pražský, a uvidíte, že se zde kupuje a prodává ve velkém 1 q za 140 a 150 Kč. Ale to se prodává ve 4, v 5 hodin ráno. Když však potom žena toho dělníka, nebo úředníka, nebo kohokoliv, nebo služka přijde na trh v 8 hodin, pak musí dáti . . (Sen. Kouša: Pane kolego, co stojí ve Všetatech 100 kg brambor?) Nanejvýš 100 Kč!
A tu bych také na to poukazoval, že zde také to nesmyslné zakazování povolení vývozu těch artiklů, kterých zde máme dost, už by také mohlo býti ukončeno a že by mohly artikly, kterých zde máme dostatek, když to nemohou ti lidé prodat, také býti vyváženy do Rakouska. My podle této smlouvy budeme míti dovoleno beze cla poslati do 14. července ranné brambory. Ale když je zde zákaz, že se nemá nic vyvézti, a nemůže se vyvážeti a ti lidé zde nemohou prodat, prosím, podívejte se na ty malé rolníky a domkáře, kteří to prodávají, ten brambor, jenž je jediná, abych tak řekl, taková finanční podpora jejich hospodářství, poněvadž co ostatního má, je obilí a to zkonsumuje sám.
Prosil bych tudíž, aby při této definitivní úpravě všecky tyto zákazy těch vývozů, pokud to neohrožuje také výživu našeho domácího obyvatelstva, už jedenkráte zmizely. Myslím si jen, že obstarávání konsumu městského není jen záležitostí státní, nýbrž také jednotlivých komun. Jak která komuna si dovede pomoci, podle toho její vyživovací proces je horší nebo lepší. Vždy nemůže zasahovati jen stát, nýbrž zde musí býti také samospráva na svém místě, a když ta bude v souladu se státem a se všemi lidmi dobré vůle, se strany konsumentů i producentů, myslím, že tento těžký oříšek, hlavně pro hlavní město Prahu, se podaří vyřešiti.
Národohospodářský výbor jednal o dodatku k této rámcové obchodní dohodě a usnesl se doporučiti slavnému senátu tento dodatek k obchodní smlouvě s Rakouskem ke schvální.
Předseda (zvoní): Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
K slovu není nikdo přihlášen.
Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak jest obsaženo ve zprávě výborové tisk 2176, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:
2. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2094) o vládním návrhu zákona, jímž se provádí § 105 ústavní listiny (zákon ze dne 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n.). Tisk 2167.
Táži se pana zpravodaje sen. Lukeše, zda navrhuje textové změny?
Zpravodaj sen. Lukeš: Navrhuji, aby v §u 4, řádce 2. za slovem "veřejnoprávní" dána byla čárka.
Předseda: Poněvadž senát změnil v prvém čtení usnesení poslanecké sněmovny, je nutno ve smyslu §u 59 jedn. řádu hlasovati podle jmen.
Podle jmen hlasuje se tak, že každý senátor odevzdá sedě na svém místě tištěný hlasovací lístek obsahující jeho jméno a slovo "ano" nebo "ne".
Žádám pana zapisovatele sen. dr Krouského, aby sečetl hlasy na pravici, pana sen. Svěceného, aby sečetl hlasy ve středu a na levici a výsledek hlasování mi pak oznámili. (Děje se.)
(Po provedeném skrutiniu zvoní):
Bylo odevzdáno celkem 87 hlasovacích lístků, z nichž 87 je pro navrženou osnovu podle zprávy výborové.
Proti nebyl žádný hlas.
"Pro" hlasovali: Josef Barth, Jan Blaho, Juraj Babka, Josef Barinka, Karel Cífka, Felix Časný, Juraj Dúrčanský, dr Samo Daxner, Ján Duchaj, Alexandr Dráb, Božena Ecksteinová, Albert Friedrich, Karel Folber, Jan Filipínský, Antonín Hnátek, Hermann Hladik, Jáchym Havlena, dr Karl Heller, Alois Horák, dr Jan Herben, František Hybš, Otmar Hrejsa, Emanuel Hrubý, Josef Holý, August Hecker, Václav Chlumecký, Josef Cholek, Ferd. Jirásek, Bohumil Jakubka, Jan Jílek, Josef Kouša, Mathias Krepenhofer, Štefan Kada, dr Josef Karas, Bohuslav Koukal, František Jan Kroiher, Milutin Križko, Jan Kotrba, dr František Krejčí, dr Otakar Krouský, Josef Klečák, Václav Klofáč, dr Ludvík Krupka, dr Antonín Klouda, Wenzel Lorenz, Franz Link, Jan Lorenc, Jurko Lažo, Josef Lukeš, Čeněk Josef Lisý, Pavel Mudroch, Alois Měchura, dr František Mareš, Josef Petřík, Jan Procházka, Vincenc Procházka, dr Adolf Procházka, František Poliak, Johan Polach, Rudolf Pánek, Josef Reyzl, Jan Rozkošný, Antonín Svěcený, Antonín Svraka, Franz Karl Starck, dr Adolf Stránský, Josef Sechtr, Antonín Slavík, Josef Smrtka, Václav Sehnal, Josef Štelcl, Václav Švec, Josef Šáda, Josef Schiller, František Šabata, Antonín Šachl, Ferdinand Šťastný, Emanuel B. Trčka, Josef Thoř, František Valoušek, dr Jaroslav Vlček, dr František Veselý, dr Wilhelm Wiechowski, dr Zikmund Witt, Theodor Walló, Method Zavoral, František Zimák.
Senát změnil tudíž usnesení poslanecké sněmovny 87 hlasy s opravou panem zpravodajem navrženou.
Dalším odstavcem denního pořadu je:
3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 1892), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem, sjednaná v Praze dne 8. května 1924. Tisk 2166.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka:
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. dr Krupka: Nikoliv.
Předseda: Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne rulu. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Na denním pořadu dále je:
4. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 2138), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Prozatímní obchodní dohoda mezi republikou československou a republikou Řeckou sjednaná v Athénách dne 8. dubna 1925. Tisk 2169.
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan sen. Folber, za výbor národohospodářský pan sen. Lisý.
Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Folber: Nemám žádných.
Zpravodaj sen. Lisý: Nikoliv.
Předseda: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se v naznačeném znění též ve čtení druhém.
Přerušuji jednání.
Sděluji, že ve výboru rozpočtovém za I. místopředsedu zvolen sen. Kroiher, do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Polacha sen. Hladik.
Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 9. července 1925 o 15. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 2096), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Dodatková úmluva k obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené v Praze dne 4. května 1921", podepsaná dne 27. listopadu 1924 ve Vídni. Tisk 2176.
2. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. rozpočtového výboru k vládnímu návrhu (tisk 1062) zákona o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Tisk 2177.
3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 2100), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednaná v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, čís. 314 Sb. z. a n. Tisk 2173.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin 10 minut.