Schůze zahájena v 16 hodin 20 min.
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
110 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr. Hodža, dr Winter; předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Körner.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Duchajovi, Dúrčanskému, Filipínskému, Hybšovi, pro tento týden sen. Huclovi, Ferd. Jiráskovi, dr Kloudovi, Janu Procházkovi, Sáblíkovi a Slavíkovi, do 10. července sen. dr Brabcovi.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 14 dnů sen. Valouškovi, na dobu jednoho měsíce sen. Havránkovi a Jarošovi, do konce zasedání sen. dr Mudroňovi, na dobu dvou měsíců sen. dr Naeglemu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 2151 poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Levoči z 12. března 1925 za svolení k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin podle § l, 3, II. l, 2, zák. čl. XLI z r. 1914 a přečiny rušení obecného míru podle § 14 bod. 1. a 5. zákona č. 50/1923 (čís. 11. 410 předs.).
Tisk 2159 poštou. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Levoči ze dne 20. dubna 1925 za svolení ke stíhání sen. Matuščáka pro přečin rušení obecného míru podle § 15 zákona na ochranu republiky a pro přečin ublížení na cti československému vojsku podle §u 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. 11.608/25 předs.).
Dnes bylo tiskem rozdáno:
Tisk 2155-2155/10. Interpelace členů senátu Trčky, Kotrby, Thoře a spol. na vládu ve věci obchodování ministerstva pro zásobování lidu s firmou Heidler a spol., Ústřední Jednotou, Sdružením spotřebních družstev v Praze a Velkonákupní společností Karlín.
Tisk 2155/1. Interpelace členů senátu Trčky, Kotrby, Thoře a spol. na vládu ve věci sanování družstev, podle zákona ze dne 9. října 1924, čís. 237 Sb. z. a n.
Tisk 2155/2. Interpelace členů senátu Trčky, Kotrby, Thoře a spol. na vládu ohledně rozdělení zbytku konting. cukru z kampaně 1924-1925 (krystalového a ku zpracování a zavařování).
Tisk 2155/3: Interpelace sen. Trčky, Kotrby, Thoře a spol. na vládu ve věci "Marna", obchodní společnost v Praze.
Tisk 2155/4. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. na pana ministerského předsedu o tom, že prý bylo zakázáno užívati německého jazyka ve vzájemném ústním styku úředníků.
Tisk 2155/5. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Zulegera, Jelinka a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů stran zákazu dopravy blahopřejných telegramů nově zvolenému německému říšskému presidentovi.
Tisk 2155/6. Interpelace sen. Franke a soudr. na ministra železnic o tom, že ředitelství státních drah v Olomouci nedbá jazykového zákona.
Tisk 2155/7. Interpelace sen. dr Naegle a soudr. na vládu stran urážky a zesměšnění nově zvoleného říšského presidenta Hindenburga.
Tisk 2155/8. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. na pana ministra pošt a telegrafů ve věci válečných půjček.
Tisk 2155/9. Interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na pana ministra průmyslu, obchodu a živností stran provedení likvidace Nákupního a prodejního družstva československých prádelen bavlny.
Tisk 2155/10. Interpelace sen. dr Herzigové a soudr. na veškerou vládu stran opatření a rozhodnutí několika okresních správ politických ve věci nápisů a označení hostinské živnosti.
Tisk 2160. Návrh sen. Hladika, Linka, Starka a soudr. na poskytnutí podpor za příčinou škod, způsobených živelními katastrofami.
Tisk 2161. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé "Dodatečný zápis k úmluvě mezi Československou republikou a republikou Rakouskou o úpravě závazků v rakousko-uherských korunách z 18. června 1924", podepsaných v Praze dne 14. května 1925.
Tisk 2162. Vládní návrh zákona o poplatcích za úřední úkony československých zastupitelských úřadů.
Tisk 2163. Návrh sen. Lukeše a spol. na změnu nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. dubna 1922, č. 143 Sb. z. a n., k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.
Tisk 2164. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Berehově z 15. listopadu 1924, Tk 970/24, za svolení, aby sen. Matuščák mohl býti stíhán pro přečin utrhání na cti podle § 1, 3, č. 1. a 2., 8 č. 2. zák. čl. XLI z roku 1914, pro přečin rušení obecného míru podle § 14 č. 1. zákona na ochranu republiky č. 50/23, pro zločin podle § 15 č. 3. zákona č. 50/23, ve dvou případech, přečin urážky na cti podle §§ 2, 3, č. 1. a 2., 4. odst. II. článku zák. XLI/1914 a pro přečin podle § 14 č. 5. zákona č. 50/23 (č. 10.545/24 předs.).
Tisk 2165. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Švédskem, sjednaná a podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 1925.
Tisk 2166. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Islandem, sjednaná v Praze dne 8. května 1924 (tisk 1892).
Tisk 2167. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se provádí § 105 ústavní listiny (zákon ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.) - (tisk 2094).
Tisk 2168. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5152) zákona, ktorým sa zmeňujú niektoré ustanovenia uhorského obchodného zákona zák. čl. XXXVII/1875 o poistení proti škodám a o životnom poistení.
Tisk 2169. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Řeckou, sjednaná v Athénách dne 8. dubna 1925 (tisk 2138).
Tisk 2170. Vládní návrh zákona, jímž se poskytují daňové úlevy pro případ znovuzřízení budov, strojů a zařízení, poškozených živelními pohromami.
Tisk 2171. Vládní návrh zákona, jímž se částečně mění celní sazebník pro československé celní území.
Tisk 2173. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o prodloužení prozatímní úpravy obchodních styků mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými ze dne 27. října 1923, sjednaná v Praze dne 5. prosince 1924 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1924, čís. 314 Sb. z. a n. (tisk 2100).
Tisk 2174. Vládní návrh zákona o závaznosti listin vydaných obcemi (městy s právem municipálním).
Tisk 2157. Naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Lorenze a soudr. na vládu stran zavedení pohyblivých cel na potraviny cestou nařizovací.
Těsnopisecká zpráva o 263. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. dubna 1925.
Zápisy o 267. až 269. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednání denního pořadu.
1. Zpráva rozpočtového výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1922 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 2130). Tisk 2152.
Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Prosím, by se ujal slova.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Je tomu sotva několik neděl, co jsme vyřídili státní účetní závěrku za rok 1921, a jestliže dnes zase již mohu podati zprávu o závěrce za rok 1922, je to svědectví, že tempo předkládání státních závěrek se urychluje, a je to důkazem zlepšující se pohotovosti úřadů, které mají se závěrkami co činiti. Pohotovost úřadu ústředního, jímž je nejvyšší účetní kontrolní úřad, byla konstatována již v případech předešlých, ale zdá se, že teď již také většina úřadů poukazujících výplaty, jichž dílčí závěrky pak nejvyšší účetní kontrolní úřad zpracovává v jedno, je již pohotovější, než v předešlých letech.
Poněvadž jsem právě před nedávném podával zprávu o účetní závěrce za rok předchozí a chci se vyhnouti opakování, nebudu se vůbec zmiňovati o věcech povahy všeobecné, kterých jsem se předešle podrobněji dotkl, tedy o formě našeho státního rozpočtu a korespondující formě státní účetní závěrky a o tom, ve kterých směrech by tato forma snad měla a mohla býti zdokonalena. Co se týče ústavní odpovědnosti za vedení státního hospodářství v tomto období, uvádím, že rozpočet na rok 1922 předložila svého času vláda Tusarova a o provádění tohoto rozpočtu dělila se tato vláda s vládou Benešovou po ní nastoupivší. Tedy přecházím hned k meritu státního závěrečného účtu. Rozpočtem státním na rok 1922 byly výdaje stanoveny okrouhle částkou 19.812,000.000 Kč, příjmy 18.884,000.000 Kč, takže schodek rozpočtový, který měl býti uhrazen výpůjčkou, činil 929,000.000 Kč. Po schválení rozpočtu byla vydána celá řada zákonů, jimiž byly povoleny další výdaje, některé v přesných určitých číslicích, některé rozsahu neurčitého, a celkem možno tato dodatečná povolení odhadnouti asi na 3 miliardy Kč. Zvláštními zákony byly tyto výdaje povoleny, takže formální úhrada pro tyto výdaje je v těch zákonech, ale nebylo ovšem zvláštní úhrady věcné, poněvadž těmito zákony byly povolovány výdaje, aniž byly současně rozmnoženy zdroje příjmů. V těch 3 miliardách bylo něco přes 1 1/2 miliardy na výpomoci nouzové pro státní zaměstnanectvo. To byla vydání, o jichž nutnosti nebylo pochybnosti ani v době, když se rozpočet dělal, ale poněvadž vyžadovala zvláštního zákona, nebyla do rozpočtu pojata. Pak je v té sumě 500,000.000 Kč na úvěr pro Rakousko, různé položky menší, a 150 milionů Kč na investice státní. Vedle rozpočtu původního byl současně s rozpočtem výdajů a příjmů schválen také rozpočet investiční v sumě 3.264,000.000 Kč. Nyní tedy, jaký je celkový výsledek státního hospodaření u srovnání s tímto rozpočtem? Skutečné výdaje, které ve státním účtu jsou vykazovány pod názvem "náležitosti", činily v roce 1922 sumu 20.495,000.000 Kč. Připočteme-li k sumě povolené rozpočtem výdaje povolené zvláštními zákony, seznáme, že skutečné výdaje této sumy nedosáhly. Ale srovnáme-li skutečné výdaje s původním rozpočtem samotným, pak znamenají proti němu překročení o 682 miliony Kč. Z rozpočtených investicí v sumě přes 3 miliardy Kč byly provedeny investice jenom za 1.539,000.000 Kč a z toho největší část, 1.411,000.000 Kč byla uhrazena ne způsobem, na který rozpočet pomýšlel, totiž výpůjčkami, nýbrž zálohami z pokladních hotovostí státních. Jenom nepatrný zbytek byl uhrazen ze zahraničního investičního úvěru.
Skutečné příjmy, jestliže z nich vyloučíme částku asi l 1/2 miliardy Kč, která do nich veplynula jako výtěžek úvěrních operací a nebyla skutečným příjmem, činily 18.710 milionů Kč, tedy oproti rozpočtu asi o 173 miliony Kč méně.
Chceme-li posuzovati výsledky státního hospodaření v roce 1922, je nutno uvědomiti si hospodářské poměry, které v tomto správním roce zavládly. Tenkráte po žních v roce 1922 zlomila se krise vyživovací, takže ve druhé polovici roku mohly odpadnouti příspěvky státu na zlevnění potravin. Uvnitř republiky i v jejím sousedství zavládl poměrný klid, a jenom mobilisace, jež musila býti provedena na podzim roku 1921, ovšem vrhla svůj stín ještě na hospodaření státní v roce 1922, poněvadž bylo potřebí dodatečně uhraditi značné její výdaje. Ale jinak byly poměry klidné, bilance zahraničního obchodu byla ještě příznivější nežli v letech předchozích, aktivum činilo 5.800 milionů Kč. Za těchto poměrů pokračoval vzestup koruny, který započal v listopadu 1921, po celý rok 1922, až ve druhém pololetí roku 1922 vedl vlastně k jistému přecenění naší koruny. Tato okolnost měla ovšem na jedné straně důsledky pro státní finance příznivé. Jednak bylo docíleno úspor při zahraničních platech, které byly konány v cizích valutách. Postupně se zlevnil nákup státních potřeb doma, ale na druhé straně poněkud překotný vzestup koruny vyvolal stagnaci hospodářskou, krise odbytové, které zasáhly i státní hospodářství pokud je hospodářstvím výrobním. Státní podniky utrpěly velké ztráty poklesem cen svých zásob a také tím, že jejich odbyt byl podvázán těmito hospodářskými poměry. Také v soukromých podnicích se objevila větší nezaměstnanost, která si vynutila na státu značné podpory pro nezaměstnané, a to podpory peněžité, a pak byla provedena i mimořádná ošacovací akce pro děti nezaměstnaných. Velmi mnohé živnosti, velmi mnohé podniky vykazovaly v těchto poměrech menší výnosy, byly menší obraty a tím automaticky poklesl výnos některých daní přímých i nepřímých, zejména daně z obratu.
Nebudu jednotlivé číslice ze státního účtu uváděti, poněvadž bych tím unavoval, omezuji se jenom na některé věci, které právě z toho hlediska, jež jsem naznačil, jsou zvláště příznačné.
Na př. bankovní úřad ministerstva financí vykazuje 333 miliony Kč ztrát na pohledávkách v cizině a ztrát při prodeji cizích valut za stoupajícího kursu koruny, kdežto v rozpočtu bylo na tyto možné ztráty pamatováno pouze částkou 6 milionů Kč. Podpory nezaměstnaných, které byly rozpočteny na 75 milionů Kč a později zvýšeny zvláštním zákonem o 25 milionů Kč na 100 milionů Kč, vyžádaly si ve skutečnosti výdaje 216 milionů Kč. Jak jsem již řekl, byly postiženy všechny státní podniky. Báňské a hutní podniky ve správě ministerstva veřejných prací oproti rozpočtenému zisku 148 milionů Kč vykazují ztrátu 78 milionů Kč. Tady ovšem podle cifer obsažených ve státních účtech možno provésti jistou korekturu. Když odečteme od těchto ztrát 56 milionů Kč, o které se podle obvyklého výkazu zvýšilo jmění těchto podniků, resultuje pouze ztráta 22 milionů Kč, ovšem oproti očekávanému zisku 148 milionů Kč. Podobně je tomu při státních lesích a statcích ve správě ministerstva zemědělství. Jejich zisk byl rozpočten na 310 milionů Kč a ve skutečnosti činil pouhých 19 milionů Kč. Nebo vezměme ještě státní tiskárnu. Tu se počítalo s příjmem 31 milionů Kč, ale docílilo se 18 milionů Kč. Počítalo se se ziskem 4 milionů Kč, docílil se zisk jen 2,113.000 Kč. Propočteme-li tento zisk na obrat, vyplývá z toho, že zisk činil jen 6 % tržby. Při státních lázních místo očekávaných 296.000 Kč ztráty, dostavila se ztráta 1,167.000 Kč. O drahách a poštách se nezmiňuji, poněvadž jsou to podniky, kde povaha podniku výdělečného je silně alternována veřejnými účely.
Vojenské podniky počítaly předem se ztrátou 46 milionů Kč. Také jejich zaměstnanost klesla, ale ony dovedly restringovat přiměřeně výdaje, takže vyplynula ztráta menší, než byla rozpočtena, totiž 41 milionů Kč. To bohužel nelze říci o těch podnicích, které jsme uvedli dříve, o státních lesích a statcích, báňských a hutních podnicích, kde namnoze přesto, že příjem klesl, výdaje v tomto období se ještě zvýšily. (Místopředseda dr Franta převzal předsednictví.)
V příjmech je nejpozoruhodnější a povážlivou diference oproti rozpočtu: pokles příjmů ministerstva financí. Všecky přímé daně vynesly značně méně, než bylo počítáno. Pozemková místo 151 milionů Kč pouhých 147 milionů Kč. Všeobecná výdělková místo 190 milionů Kč pouze 169 milionů Kč, zvláštní výdělková místo 175 milionů Kč pouze 142 miliony Kč, daň z příjmu místo 633 miliony Kč pouze 419 milionů Kč, daň válečná místo 308 milionů Kč pouze 235 milionů Kč. Rovněž řada spotřebních daní vynesla méně. Daň z kořalky méně následkem menší spotřeby lihu, daň z uhlí místo půl druhé miliardy pouze jednu miliardu následkem snížení cen uhlí a následkem úlev, které byly zvláštním zákonem poskytnuty. Daň vodní místo 30 milionů Kč pouze 11 milionů Kč. Daň z obratu místo 2.200 milionů Kč pouze 1.671 milionů Kč následkem menších obchodů a snížených cen; pouze tabák vzdoruje všem útokům konjunktury. Ten byl rozpočten na 1.705 milionů Kč a vynesl 1.884 milionů Kč.
Jestliže zjev sám je povážlivý, ještě povážlivějším jest odůvodnění, kterým se tento menší výnos u přímých daní omlouvá, totiž na celé řadě velké nedoměrky. To vlastně znamená doznání, že finanční správa nebyla dostatečně organisována, že nemohla svůj úkol zdolati. Také to není potěšitelné, jestliže položka úroků z prodlení stoupla a jestliže stoupají pokuty z deliktů důchodkových. Tolik o srovnání skutečných výdajů a příjmů s rozpočtem.
Je zajímavo srovnati také výsledky roku 1922 s výsledky roku 1921. Tu konstatujeme, že výdaje vzrostly o 10,4 %, naproti tomu příjmy klesly o 7,4 %. Oba zjevy, i to, co jsem prve líčil podrobněji, i tato stručná percentuální číslice jsou vážným mementem pro krajní úspornost při sestavování rozpočtu na rok 1926, jímž se nejblíže budeme zabývati. Neboť o tom nelze se klamati, že v mezičasí, které zatím uplynulo, v roce 1923, 1924 a 1925, ještě daleko nebyla provedena taková restrikce státních výdajů, jaké by bylo potřeba, ba která je nutna.
A tu vracím se znovu k věci, o které jsem se již předešle zmínil a které přikládám velkou důležitost. Je totiž mým přesvědčením, že velkou překážkou úspornosti v rozpočtech je snadnost odchylek od rozpočtu, která se u nás zavedla, neboť položky jinak použité vkládají se znova jako reserva pro všechny případy. Ze státních závěrečných účtů není všechny úchylky viděti, ale i když vezmeme do počtu jen ty diference, které jsou v celkových položkách řádných a mimořádných výdajů jednotlivých kapitol, dojdeme ke konstatování, že tyto úchylky ve výdajích od rozpočtených výdajů činí na 4.717 milionů Kč, tedy o 23,3 % celé sumy výdajů nebyla vydána podle rozpočtu, nýbrž odchylně od předpisů rozpočtového zákona. Je to pro nás zároveň dokladem, jak opravdu povolovací právo parlamentní ohledně výdajů státních je dnes znehodnocováno. Národní shromáždění způsobilo to do jisté míry samo. Mimořádné poměry tehdejších let vedly k tomu, že v článku 3. finančního zákona - tuším asi od roku 1920 počínajíc - se dává velmi obšírné zmocnění jednotlivým ministrům po př. celé vládě, aby bez souhlasu Národního shromáždění takové odchylky schvalovala za součinnosti nejvyššího kontrolního úřadu.
R. 1922 bylo případů, ve kterých řízení o schvalování odchylek bylo provedeno, 235 při výdajích řádných i mimořádných a 177 při výdajích investičních. Ale prakse uvolnila se ještě více, než tento 3. článek finančního zákona dovoloval. Ve státním účtu je zase konstatována celá řada případů, kde schvalovací řízení nebylo vůbec zavedeno. U některých případů uvádí se jisté důvody omluvné se strany příslušných ministerstev, ale v jiných vůbec neděje se ani pokus omluviti a vysvětliti tuto nepravidelnost.
Mám za to, že musíme trvati na tom, aby napříště bylo ve všech případech o každé odchylce provedeno řádné předepsané řízení a aby ve vysvětlivkách o těchto odchylkách byly také uvedeny cifry příslušného výdaje, nejen předmět. Pro příští rozpočet a finanční zákon, jímž se tento rozpočet schvaluje, bude jistě záhodno uvažovati o tom, neměla-li by býti plná moc, udělená vládě, restringována a povolovací právo Národního shromáždění zase restituováno.
Ještě chci se zmíniti o vykázaných aktivech na rozpočtu, která stoupla v tomto správním období ze 443 milionů Kč na 902 miliony Kč. To jsou zálohy na různé účely, o jichž dobytelnosti nelze si činit ilusí, na př. figurují tu zálohy na zlepšení platů učitelských zemím a pod.
Státní dluh činil počátkem správního období 13.391,000.000 Kč, pokud ovšem byly všechny dluhy přesně zjištěny. U některých zahraničních dluhů z doby našeho odboje nebylo ještě vyúčtování provedeno. Tento obnos zmenšil se splátkami, učiněnými během roku o 1.205,000.000 Kč na 12.186 milionů Kč. Ale během roku 1922 přibyly výpůjčky nové v částce 6.863 milionů Kč, takže koncem roku vykazuje se stav státního dluhu 19.050 milionů Kč. Při tom ještě bych připomenul podle zprávy nejvyššího účetního kontrolního úřadu, že skutečný výtěžek těchto nových dluhů byl jen 4.650 milionů Kč, kdežto nominální přírůstek jest 6.863 milionů Kč. To se vysvětluje z největší části tím, že v tomto období byly upisovány titry IV. státní půjčky na základě půjček válečných a vláda za každý úpis nové půjčky uznala stejnou kvótu starého válečného dluhu. Rovněž tak to bylo při půjčce moučné, kde zase za úpis bylo relutum v uznání předválečné renty. Tím se právě vysvětluje, že tyto půjčky vynesly poněkud méně, než činí závazky, které stát na sebe převzal.
Končím svoji zprávu a navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby slavný senát schválil státní závěrečný účet za rok 1922 i s účty některých zvláštních fondů, melioračního, bytového a dávky z majetku, které jsou k němu připojeny.
Místopředseda dr Franta (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan kolega Thoř. Uděluji mu slovo.
Sen. Thoř: Vážený senáte! Za trvání našeho státu přikročujeme po čtvrté k projednání závěrečného účtu, který máme projednati a přirozeně také schváliti. Předpokládám, jako byly předešlé účty bez různých námitek schváleny, že bude i tento závěrečný účet schválen, ačkoliv, jak nám zde panem referentem bylo dokázáno, bylo by potřebí různých vyšetření, proč nebylo jednotlivých položek, poslaneckou sněmovnou a senátem usnesených, užito k těm účelům, ke kterým vlastně byly určeny.
Je viděti, že rozpočet nebyl nijak se strany ministerstev a jednotlivých úřadů brán vážně, a že se jím nijak neřídily. Bohužel, musím opakovati tu starou písničku, že jsme se vlastně stali pouhým hlasovacím a schvalovacím sborem, a proto také některé úřady na naši benevolenci hřeší a nakládají s jednotlivými položkami v rozpočtu podle své vůle, neboť vědí, že k odpovědnosti hnány nebudou. Je však velikou chybou, že kontrola závěrečných účtů provádí se s menším zájmem a s menší důkladností, než projednávání rozpočtu, ačkoliv právě závěrečným účtům má býti věnována ta největší pozornost. Rozpočet po mém soudě znamená rozkaz, jak se má hospodařiti, jak se má se státním majetkem nakládati, a závěrečný účet je přehlídkou, bylo-li rozkazu uposlechnuto. Ze závěrečných účtů také vidíme, kolik se vydalo a kolik se přijalo, jsme-li proti rozpočtu aktivní, či pasivní, jsou-li poměry hospodářské lepší či horší, a vidíme také, jak to které ministerstvo nebo ten který úřad hospodařil.
Jest ovšem značnou chybou, že závěrečné účty jsou nám předkládány pozdě. Závěrečný účet za rok 1921 byl schválen teprve před 14 dny a v daném případě je projednáván závěrečný účet za rok 1922, o rok později, než jak by se mělo státi, a tak vyprchá z paměti mnoho, na co by mělo býti upozorněno. Podle §u 10 zákona ze dne 20. března 1919, čís. 175 Sb. z. a n., má býti závěrečný účet předložen sněmovnám nejpozději 18 měsíců po ukončení toho kterého roku, a my teprve dnes projednáváme závěrečný účet z r. 1922. Že závěrečné účty jsou pozdě projednávány, není vinou nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Ten si také stěžuje na to, že nemůže dostati dílčí účty z jednotlivých ministerstev, jako z ministerstva financí, školství a národní osvěty a od ministerstva v Bratislavě. Tato ministerstva dají se pobízeti, aby své závěrečné účty poslala a proto také nemůžeme je zase včas projednati.
Ale vina není ani na úřednictvu, které sestavuje dílčí účty, nýbrž vina spočívá ve stávající soustavě, v ohromné složitosti celé administrativy. V celé republice není snad úřadu, který by mohl, anebo snad směl rozhodnouti s konečnou platností. Úřednictvu není dána žádná pravomoc a proto nechce a ani nemůže vzíti na sebe žádnou odpovědnost. Každý z nich se bojí něco rozhodnouti, akta posílá jeden druhému jen proto, aby těch podpisů na aktu bylo co nejvíce a aby všichni podepsaní nesli společně odpovědnost. Nedivme se pak, že naše státní administrativa je tak nákladná, když na každém vyřizování je zúčastněna řada úředníků a přirozeně také zřízenců.
Tato vláda ve svém programu přinesla slib zjednodušení státní administrativy, ale v této věci nestalo se dosud nic, a my vidíme, že program vlády bude snad splněn jen v těch částech, kterých potřebují některé strany k získání mas, k získání voličů, ale že nebude vykonáno nic pro střední poplatníky, zejména pro živnostníky, aby se jim ulehčilo. Prováděné restrikce státních zaměstnanců využívá se bohužel politicky, slibuje se, že nebudou propuštěni ti, kteří budou příslušníky té neb oné politické strany. Ale této restrikci měla předcházeti úprava státní administrativy, aby se jasně vidělo, kolik zaměstnanců ve skutečnosti potřebujeme a podle toho se mělo propouštění zaříditi. Dnes je to skokem do tmy.
Kdyby naši živnostníci řídili své závody tak, jako vláda řídí tento stát, pak věřte, že by všichni musili zkrachovati, každý by musil ohlásiti konkurs. Vláda ovšem je si jista, že ten její diletantismus někdo zaplatí. Je pozoruhodno, jak státní rozpočty rapidně stoupají. Tak rozpočet roku 1919 zněl okrouhle vzato na 7 miliard Kč, roku 1920 již na 13 1/2 miliardy Kč a roku 1921 téměř na 20 miliard. Že rozpočty a ovšem také vydání tak enormně stoupaly, nevězí tak ve skutečné potřebě, která by se byla zařídila podle těch příjmů, ale spíše v neobyčejně příznivém výsledku placení daní. V těchto prvých letech po převratu vybralo se na daních o miliardy více, než se očekávalo. Tak za rok 1922 přijaly státní pokladny o 3 miliardy více, než bylo rozpočtem žádáno, a vlády naše předpokládaly, že to tak půjde dále, že státní pokladna bude stále přeplněna a podle toho zařídily své hospodářství. Nikde se nešetřilo, nehospodařilo, a ten, kdo volal po šetrnosti a úsporném hospodářství, byl zpátečník a prohlašován za nepřítele republiky. A tak vidíme ze závěrečného účtu za rok 1921, že přes to, že poplatníci zaplatiti o 3 miliardy více, nadělalo se ještě dvě miliardy dluhů, a tak to máme i za rok 1922, jak konečně sám pan referent potvrdil, že se nadělalo o 6 miliard dluhů více.