Náš president však není jenom naším buditelem národním, ale i naším buditelem v životě hospodářském i sociálním. Spravedlnost národní a spravedlnost sociální jsou dvěma předpoklady jednoho a téhož osvobození kultury z poroby násilí. Vyrovnání protiv třídních vede k vyrovnání protiv mezi národy. Odstraňováním válek tříd jdeme k odstraňování válek národů.

Jestliže se v nás to české svědomí skutečně probudí - pravil president - pak budeme nejen milovat bližního, nýbrž láska k bližnímu se také uskuteční sociálními zákony. Budeme usilovat o to, abychom nuzných a chudáků neměli.

President náš byl však nejenom mužem katedry, mužem slova a péra, nýbrž mužem činu.

Když nadešla osudová hodina dějin světových, když obzor Evropy se zahalil kouřem děl a krví lidských těl, když se zvedl dynasticko-feudální militarismus centrálních mocností, aby si podmanil národy Evropy, byl on u nás první, jenž zrakem přímo věšteckým pronikal tmou budoucnosti a kreslil nové mapy střední Evropy.

Když padali prví synové národa, vyrváni z rodin a olupováni o životy pro cíle cizí, byl on, pětašedesátiletý kmet, prvým, jenž před desíti léty zavrhl všechny instituce státu starého a povstal do pole proti mocnostem, které zahájily zločin, nad něhož většího dějiny světa nebyly svědky.

Když byly národu klíči žalářů zavřeny všechny tribuny domácí, vystoupil on na tribunu světovou a v jazycích světových mluvil ke všem národům kulturním o cílech světové války a podmínkách světového míru.

Vedle budování veliké moci mravní probouzením svědomí civilisovaného lidstva budoval také skutečnou moc hmotnou. Všichni víme, do jaké míry jsou naše československé legie dílem jeho ducha a činnosti revoluční.

V úzkostech jsme se po celou dobu války chvěli o jeho život za hranicemi.

28. října 1918, když národ z vlastního revolučního odhodlání obnovil svou skutečnou suverenitu na území nového státu, jásal mu vstříc jako prvému presidentu své republiky.

21. prosince 1918, když po čtyřech létech exilu poprvé vstoupil na půdu své vlasti, vyšel mu vstříc národ celý.

Odpověděl nám svými prvými slovy: "Moje vláda bude vládou lidu, lidem a pro lid."

A této své přísaze také dostál!

Šest let nese na svých bedrech těžké břemeno prvého presidenta státu v jeho nejkrutější době poválečné, kdy jde o obrodu všeho toho, co zničila čtyry léta strašné války světové, obdivujeme jeho pracovní zdatnost, kloníme se před jeho státnickou moudrostí. Všichni víme, co v něm máme jako v nejpřísnějším strážci státní svrchovanosti, a co pro nás znamená na cestě k pravé demokracii, hospodářské obnově, osvětové vzdělanosti, mravní charakterovosti, národnostní snášelivosti a součinnosti, a sociální spravedlnosti.

Co jako syn moravského Slovácka znamená pro české sjednocení, čím je pro evropský mír, pro novou Evropu a její vývoj k demokracii, ke sblížení národů a pravé jejich svobodě.

President Tomáš Masaryk je po řadu staletí poroby a umlčení národa takřka až od dob husitských prvým mužem v národě, jenž vstoupil do dějin světových.

Naplnilo se 75 let jeho života. Jsme šťastni, že se jich dožívá v takové obdivuhodné svěžesti duševní a tělesné. Budete souhlasiti s tím, abychom zítra společně s panem předsedou sněmovny poslanecké jménem Národního shromáždění jemu blahopřáli. Přistoupíme k němu tak prostě a upřímně, jak prostým a upřímným jest on, jenž jako hlava státu jest současně jeho nejpilnějším a nejvěrnějším služebníkem. Každý další rok jeho života je pokladem republiky. Horoucně toužíme, aby dosáhl nejzazších mezí, jež příroda dává životu člověka.

Pro dobro státu, pro lepší život všeho jeho obyvatelstva, pro upevnění práva, spravedlnosti a humanity.

Přejeme drahému svému presidentu, aby záviděníhodnému zdraví svému k radosti nás všech dlouho, předlouho ještě se těšil, aby svěží a zdráv dlouhá léta stál v čele Československé republiky jako nejlepší její strážce a nejbezpečnější záruka její existence.

Presidentu Československé republiky Tomáši Garriku Masarykovi jménem senátu Národního shromáždění před dnem dovršení sedmdesátéhopátého roku požehnaného jeho života provolávám z hloubi srdce: Sláva! Sláva! Sláva! (Shromáždění provolává třikrát: Sláva!)

Slavný senát se povstáním připojil k tomuto projevu. Děkuji Vám všem!

Souhlasíte také zajisté s tím, abych na znamení naší úcty a oddanosti k panu presidentovi tuto schůzi ukončil. (Senátoři usedají.)

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve středu dne 11. března 1925 o 16. hodině s tímto

Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 2066), jímž se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny obvodů. Tisk 2080

a nevyřízené předměty dnešního denního pořadu.

Jsou námitky? (Námitek nebylo.)