Schůze zahájena v 10 hodin 30 minut

Přítomni:

Předseda:

Místopředsedové: dr Franta,Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

115 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, Habrman, dr Markovič; odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva a vnitra dr Bobek; za ministrstvo obchodu odborový přednosta Dokupil, ministerský rada dr Brejcha, koncipista a dr Fiker.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal,

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen.dr Herzigové, sen. dr Hilgenreinerovi pro dnešní a zítřejší schůzi.

Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby odstavec 1. až 4. dnešního denního pořadu, totiž

Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1965) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje ťVšeobecný fond peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ (tisk 1991), dále

zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1966) k vládnímu návrhu zákona o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů (tisk 1990); jakož i

zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1964) k vládnímu návrhu zákona o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů (tisk 1984)

a konečně

zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1962) k vládnímu návrhu zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů (tisk 1985),

sloučeny byly v jedinou rozpravu.

Jsou proti tomu námitky? (Námitky nebyly.) Nejsou.

Budeme tudíž tak pokračovati.

Uděluji nejprve slovo panu sen. Kroiherovi, jakožto zpravodaji výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1965) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zřizuje ťVšeobecný fond peněžních ústavů v republice ČeskoslovenskéŤ (tisk 1991).

Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Kroiher: Slavný senáte!

Zákon, o kterém mám čest referovati, je vlastně doplněním zákona, o kterém jsem referoval včera a kterýžto včerejší zákon má jaksi za úkol sanovati minulost, kdežto zákon tisk č. 1965 má za účel postarati se o to, aby v budoucnosti k podobným věcem přijíti nemohlo. Jako předloha o zvláštním fondu, tak také tato předloha o fondu všeobecném setkává se s nedostatkem porozumění a jednotlivé ústavy, či spíše skupiny ústavů, protestují prohlašujíce, že nepotřebují této instituce.a dokonce se domnívají, že budou tímto fondem po-škozeny. S druhé strany vyvozují se z budoucí existence tohoto fondu neodůvodněné předpoklady. Spořitelny a okresní hospodářské záložny poukazují, že nepotřebují garancie pro budoucnost a to z toho důvodu, poněvadž prý mají záruku obcí případně okresů, ba i župní a následkem toho, že vkladatelé jejich nepotřebují jiné garancie, poněvadž je o ně dostatečně postaráno. Pánové, kdybychom mohli garancií obcí a případně okresů skutečně pokládati za dostatečnou, což bohužel v některých případech není, přec jen bychom se museli ještě otázati nejen ředitelství spořitelen, ale také těch obecních zastupitelstev,které toto ředitelství konstituují, zdali by si nepřáli obce,případně okresní zastupitelstva, aby tímto fondem se jim dostalo pojištění, že nepřijde jejich záruka tak přespříliš potom v potaz, kdyby se něco stalo. My jsme dostali spoustu přípisů od okresních hospodářských záložen i od spořitelen, ale já jsem aspoň nedostal ani jednoho přípisu od některého města nebo okresu, který za příslušný peněžní ústav ručí, ve kterémžto přípise by stálo, že ručitel si toho fondu nepřeje a že chce do budoucnosti veškeré ručení nésti sám. Spořitelny mají u,nás pověst ústavů dobře a opatrně vedených a já mile rád tuto pověst ve velkém počtu procent potvrzuji. Jsem také přesvědčen, že je všeobecně známo, jaké veliké služby spořitelny prokázaly zvláště našemu střednímu stavu tím, že jim daly, dříve než jsme měli jiné ústavy, možnost spořiti a na druhé straně, že poskytovaly úvěr levný a že jinak si počínaly jako ústavy ne výdělečné, nýbrž ústavy humanní. V tomto směru nebude mezi námi sporu, ale přece jen na druhé straně, máme-li býti objektivní, musíme říci, že i spořitelny jsou v rukou pouze lidí chybám podrobených, a máme také,příklady, jako na příklad Semily, nyní Josefov, kde se ukázalo, že byla správa,spíše důvěřivá než opatrná a že následkem toho by bylo mohlo příslušné město býti značně poškozeno, kdyby nebyly spořitelny u vědomí, abych tak řekl, stavovské cti nepřiskočily na pomoc a nebyly pomohly sanovati tyto nehody. Bohužel, že nemůžeme se omeziti,pouze.na tato dvě města, ale musíme konstatovati, že máme na 30 spořitelen, které požívají práva příročí. Tyto nemohou okamžitě vypláceti vklady. Tedy, prosím, máme zde vedle výborně spravovaných a naprosto jistotu poskytujících spořitelen také některé spořitelny, ve kterých není té správnosti, ve kterých není té jistoty a při kterých se ostatní spořitelny samy snaží, aby uhájily tu důvěru ve spořitelny a starají se, aby vkladatelé těch spořitelen, o nic nepřišli.

Také při okresních hospodářských záložnách máme, třebas mizivé procento, ale přece je tu případ, že okresní hospodářská záložna u nás v jižních Čechách, která nerozumným ukládáním peněz v pochybné bance přivedla se do velikých škod, a ostatní hospodářské záložny, což jim slouží ke cti,jako v uvedeném případě slouží ke cti spořitelnám, se postaraly, aby vkladatelé nepřišli do škody, poněvadž daly určité obnosy k disposici, za které se nakoupí státní papíry a potom diferencí mezi nízkým úrokem, který z této půjčky požaduje a výnosem státních papírů se tato škoda poznenáhlu zamortizuje.

Pánové, je skutečně radostí, když člověk takové zprávy čte, a vidíme, kterak mezi úřednictvem i autonomními členy dotyčných peněžních ústavů je ten postup solidarity, že se snaží, aby dobrovolnou cestou sanovaly ústav bratrský nebo sesterský, který upadl do takových nesnází. Co žádá zákon? Zákon nežádá nic jiného, než aby to, co dneska se dělá cestou dobrovolnou a co se dělá nestejnoměrně, kde záleží ne tak na vlastním zisku, jako na dobrém srdci a abych tak řekl na gentlemanství těch jednotlivých zástupců ústavů aby se v budoucnosti dělalo z povinnosti a vedle toho, aby ty příspěvky byly rozvrženy způsobem spravedlivým.

Poukazuje se také na to, že banky, mající pro budoucnost záruku v tomto fondu, budou vysokým úrokem konkurovati s ostatními ústavy peněžními, hlavně tedy se spořitelnami a okresními hospodářskými záložnami a ovšem také i v našich kampeličkách se tento strach ozývá, poněvadž banka dává vždy větší úrok a následkem toho při stejné garancii prý vkladatelé půjdou tam.

Já takových obav nechovám, aspoň ne ve větší míře a to proto, poněvadž naši vkladatelé jsou celkem lidé hospodářsky konservativní, kde jednou peníze uloženy má, nesnadno je odtamtud vybírá. A na druhé straně podotýkám k tomu, že tato vysoká úroková míra jednou také přestane. Jakmile se více peněz uvolní z toho thesaurování a přijdou do oběhu, přestane samočinně i nouze o úvěr i vysoké úroky úvěrové a přirozeně také vklady.

Na druhé straně ale je pravda, že se vyskytly, a to bohužel, pokud já mám zprávy, už na dvou místech: v Benešově a Kladně plakáty, ve kterých filiálky jednotlivých bank - předpokládám, že bez zplnomocnění od svých centrál - daly za výklady oken svých kanceláři plakáty, ve kterých se odvolávají, že v budoucnosti na základě tohoto fondu budou poskytovati stejné záruky jako spořitelny a.následkem toho lákají vkladatele, aby uložili peníze u nich.

Pánové, neváhám říci veřejně, že toto jednání je nesprávné, je to klamání jiných, v nejlepším případě klamání sama sebe a pochopuji úplně, jestliže sjezd českých spořitelen v Brně se proti něčemu takovému ohradil a žádal - ačli jsou novinářské zprávy správné - aby k vůli takovým zjevům byl připraven zákon o nekalé soutěži v peněžnictví. Já bych pro takový zákon beze všeho hlasoval, a to proto, poněvadž vím, že ústavy slušné se nikdy ničeho takového nedopustí, a ten, kdo nekalou soutěží chce převáděti vklady, by si trest beze všeho zasloužil.

Povídám: Je to klam a sebeklam, jestliže ty bandy tvrdí, že budou míti stejnou záruku jako spořitelny, okresní hospodářské záložny.a jako naše kampeličky. Toho nebude, neboť víme, že fond má zajistiti v nejlepším případě 80% vkladů. Tedy v těchto ústavech, kde není jiné záruky, vždycky je 20% vkladů v risiku, kdežto obec, okres a neomezené ručení kampeliček stará se i o těchto 20% vkladů a následkem toho my poskytujeme jistotu 100%, kdežto banky pouze 80%.

Konečně bych také upozornil, že podobná reklama a akvisice je poněkud předčasná, neboť jedno ustanovení zákona o fondu všeobecném praví, že teprve ústav, který už 5 roků je členem tohoto fondu, má nárok na pomoc. Tedy do 5 let ještě se banky něco takového odvolávati nemohou.

Bylo mnohokráte vysloveno, až bude tento fond zřízen, že to bude jistá prémie na lehkomyslnost, že každý bude spoléhati: Proč bych já si dával na správu svého ústavu pozor, v nejhorším případě je tu fond. Považuji toto za omyl a to proto, poněvadž ústav, žádající výpomoc je podle §u 18 zákona napřed podrobně revidován. Vedle toho, bude-li zjištěno, jak je řečeno v §u 16, že ztráty ústavu třebas jen částečně byly zaviněny vinou odpovědných činitelů ústavu, že v tom případě je dlužno výpomoc snížiti o dobytelné náhradní nároky ústavu proti vlastním odpovědným činitelům. Tedy domnívám se, že tento zákon nebude míti za následek snad zvýšení lehkomyslnosti, nýbrž naopak starosti, a předpokládám, že nejeden ústav přijde do rozpaků, až bude míti obsazovati místa správních radů a to proto, poněvadž risiko této garancie, že by musil ten správní rada platiti spolu na případné ztráty v bance, neb v jiném takovém peněžním ústavu nebudou si lidé chtíti tak snadno vzíti na sebe, poněvadž je přece jen všeobecně známo, že správní rada v takovém ústavu má sice tu čest, po případě také nějaký příjem, ale aby nějak hluboce nahlédl do tajností svého ústavu, to se málo kdy přihází. Tady je zásada důvěry v ředitelství jak autonomní, tak také v ředitelství úřednické a následkem toho málokdo ze správních radů bude ochoten, toto risiko tak,snadno na sebe vzíti.

Nezapomeňte také, že jiným zákonem se ustanovuje povinná revise všech ústavů bez rozdílu, které přijímají peníze na knížky, a následkem toho také lehkomyslné hospodaření je znemožněno, aspoň na delší dobu. Pouze od jedné revise do druhé by bylo možno snad něco udělati. A tu není možno, aby ústav tak hluboce zapadl.

Mimo to je ještě ta věc, že všechny ústavy,které budou do tohoto fondu spadati, tvoří svoje skupiny. Vedle toho i v těch skupinách je možno dělati dílčí skupiny, a tu se budou fondy, které budou nashromážděny ústavy určitých typů, spravovati zvláště a nelze sáhnouti na fond jiného oddělení. A v důsledku toho myslím, že ústavy stejného druhu, které si společné fondy zakládají, nebudou už v budoucnosti cítiti tak jistou škodolibost při vzpomínce, že tomu neb onomu ústavu se špatně daří, že tam nebo jinde se špatně hospodaří, nýbrž v zájmu svého vlastního fondu budou hleděti na to upozorniti co možná nejdříve, aby lehkomyslnému hospodaření byla učiněna přítrž.

Co se týká vlastního obsahu předloženého zákona, dovoluji si říci stručně, že jeho správa a vůbec celý základ tohoto fondu je neobyčejně analogický se zákonem, který jsme včera přijali o fondu zvláštním, že jsou tam velice nepatrné rozdíly od včerejší předlohy, hlavně v tom, že příspěvkový základ je čistě svépomocný, stát nepřispívá ničím, že se tu, nehledí na čistý výnos, nýbrž na úrok, který dotyčný ústav jakýmkoliv způsobem vyplatil, připsal anebo jiným způsobem věřiteli dal, že se tu správně počítá na to, že tento fond má býti pojištěním vkladatelů, a předpokládá se tedy, že to také vkladatelé mají zaplatiti.

Dále předloha tohoto fondu se liší od včerejší předlohy v tom, že stejně je tento fond oprávněn vydávati dluhopisy, ale tyto dluhopisy nebudou povinny ústavy přijímati ve výměře 1/2% svých vkladů, nýbrž ve výměře 1/4%. Byly v tom směru vyslovovány také jisté obavy, že následkem toho bude možnost zisková u našich peněžních ústavů snížena a že bude nutno přikročiti ke zdražení úrokové míry pro dlužníky. Pánové, to všecko je podle mého nazírání jen obava planá. Více pronášená proto, aby se našlo něco proti této předloze, ve skutečnosti tak nepatrná oběť, která se na našich ústavech v tomto směru žádá, nebude míti pro ně jistě žádných zvláštních následků.

Proto, poněvadž si všichni musíme přáti, aby se podobné otřesy u nás nedostavovaly, jako jsme byli svědky, proto, poněvadž předpokládám, že v tomto zákoně je dobře postaráno, aby naši intenci bylo vyhověno, referoval jsem v tomto smyslu v rozpočtovém výboru a rozpočtový výbor se usnesl navrhnouti slavnému senátu, aby tuto předlohu přijal beze změny tak, jak ji schválila sněmovna poslanecká. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Havlenovi, jakožto zpravodaji výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1966) k vládnímu návrhu zákona o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů (tisk 1990).

Prosím, aby se slova ujal.

Zpravodaj Sen. Havlena: Slavný senáte! Předloha, o které se v tomto případě jedná, náleží k oněm předlohám, které mají napomáhati ozdravovacímu procesu v našem hospodářském životě a zejména v oboru našeho finančního hospodářství. Má zabezpečiti vkladatelům jejich vklady učiněné v peněžních ústavech na vkladní knížky, dáti vkladatelům jistotu, že svojí hotovost uložili bezpečně a že jim uložené peníze jsou kdykoliv k dispozici, že jim budou kdykoliv vyplaceny zpět a že budou ochráněni ztrát.

Způsob ukládání peněz na knížky vkladní se u nás uplatnil všeobecně, je velice oblíben, o čemž svědčí již sama skutečnost, že na vkladní knížky je u nás vkladů kolem 25 miliard a jsou tedy ve vkladních knížkách uloženy výsledky přičinlivosti a spořivosti našeho lidu, možno říci ponejvíce drobného lidu a středních vrstev. Soustředěné vklady v peněžních ústavech umožňují pak úvěrní pomoc našim živnostem, obchodu a průmyslu a napomáhají tak vlastně podnikavosti, Veřejný zájem proto přímo vyžaduje, aby tyto zdroje peněžní pohotovosti pro náš hospodářský život byly zabezpečeny a udrženy a možno-li ještě více uvolněny než dosud.

K tomu vhodná zákonitá opatření mohou jenom značnou měrou napomáhati. Ačkoli potřeba zákonné úpravy.dávno se pociťovala, bylo v tomto oboru dosavadní zákonodárství ohledně vkladních knížek velmi nedostatečné. V zákonodárství rakouském bylo upraveno pouze vydávání knížek spořitelních a tato věc byla upravena v republice naší novým zákonem ze dne 14. dubna 1920. Uherské zákonodárství otázky sem spadající rovněž neupravovalo. Nebylo tudíž dosud přesných předpisů o tom,kdo je oprávněn vkladní knížky vydávati, přijímati na ně vklady a nebylo také zvláštních předpisů o zabezpečení vkladů, ani jak se s nimi má hospodařiti.

Nebylo také jednotných a přesných ustanovení ohledně způsobu obchodování v peněžních ústavech. Nedostávalo se jednotných zákonných předpisů ohledně provádění kontroly a revise, a nebyla také pro správní vedoucí a kontrolní orgány, zejména bankovních podniků akciových, stanovena náležitě jejich odpovědnost.

Tato předloha má dosavadním nedostatkům odpomoci.Proto obsahuje ustanovení o vydávání vkladních knížek, vyjadřuje definici a právní povahu těchto knížek eventuelně vkladních listů a určuje, které peněžní ústavy jsou oprávněny vklady na knížky přijímati a za jakých podmínek. Předloha upravuje způsob hospodaření v akciových bankách, zavádí zostřený dozor a kontrolu. Zavádí do těchto ústavů novou instituci revisních společenstev i příslušná trestní opatření pro případ porušení tohoto zákona.

Za vkladní knížky nebo vkladní listy bude se podle této předlohy považovati každá potvrzenka o zúročitelném peněžním vkladu, jejíž vydatel, tedy ten, kdo knížku vkladní nebo list vkladní vydal, činí podmínkou pro vyplacení zpětné tohoto vkladu předložení vkladní knížky. Za majitele se považuje vždycky ten, kdo vkladní knížku předložil, aniž by musel dokazovati jakým způsobem k ní přišel. Sem, to budiž konstatováno, nespadají knížky členské výdělkových a hospodářských společenstev, která od členstva přijímají zápůjčky, a v knížkách stvrzují příjem a splácení zapůjčených částek.

Za vkladní knížky považují.se knížky spořitelní a spořitelnám je dovoleno užívati i nadále názvu ťspořitelní knížkaŤ. Ohledně výplaty vkladů na vkladních knížkách, vázání, umoření, zúročení nebo promlčení vkladu má platnost zákon o spořitelnách ze dne 14. dubna 1920.

Právo přijímati vklady na knížky vkladní budou míti záložny, utvořené z fondů kontribučenských a berních, nejsou-li pod veřejným dozorem, záložny podle spolkového zákona z r. 1852, úvěrní společenstva, tedy družstva, podle rakouského zákona z roku 1813 a stejná družstva podle zákona uherského z roku 1875, pokud se týče obchodního zákona uherského z roku 1898 o hospodářských, živnostenských úvěrních společenstvech. Tyto ústavy budou míti právo přijímati vklady na knížky, jsou -li pod dozorem,svazu oprávněného k revisi Bude to nabádati k tomu, aby takováto družstva, která u revisního svazu nejsou, se jeho členy skutečně také stala.

Potom budou míti právo přijímati vklady na knížky zemské úvěrní ústavy, oprávněné k tomu podle svých stanov, a konečně za zvláštních podmínek, které stanoví tento zákon, společnosti akciové, tedy akciové banky a společnosti s ručením obmezeným, provozující bankovní a peněžní obchody. Akciové banky mohou přijímati vklady na knížky jen na základě výslovného povolení státní správy a to jen když prokáží, že mají pro případ ztrát pohotově fond nejméně ve výši 10% akciového, kmenového kapitálu, a že legalizovanými podpisy zavázali se členové představenstva dáti ze svých prostředků jistotu aspoň ve výši 2% akciového kapitálu pro ty případy, kdyby ztrátový fond nějakým způsobem pod těch 10% akciového kapitálu poklesl Tato legalizovaná prohlášení členů představenstva musí se opakovati po každých nových volbách v dotyčném ústavu, aby nenastala nějaká mezera v tomto závazku členů představenstva. Tímto opatřením spolu s těmi opatřeními, která jsou v trestních paragrafech tělo předlohy obsažena, myslím, že se může přinésti do těchto ústavů peněžních dosti ozdravění. Snad se tímto způsobem zvětší vědomí odpovědnosti těchto orgánů, a za druhé, snad se také nebudou opakovati již do budoucna případy, kde jednotlivci dovolovali si býti současně mnohonásobnými členy správních rad různých peněžních podniků. Mnozí jednotlivci byli členy správních rad třeba zároveň v několika ústavech a nemohli potom přirozeně plniti svůj úřad náležitě v žádném tom ústavu a chodili tam jen proto, aby měli nároky na požitky z těch funkcí plynoucí. Takto poslední ustanovení o akciových bankách se tedy týkají peněžních ústavů, které dosud existují.a které už přijímají vklady na knížky. Nová povolení mohou býti udělena akciovým bankám, když dosud ještě vklady na knížky nepřijímaly, jen za podmínek značně stížených. Takovýto nový žadatel musí prokázati, že má pohotově ve ztrátových reservních fondech částku rovnající se nejméně 15% základního akciového kapitálu, a členové představenstva musí se zavázati, že ze svého dají jistotu až do výše 4% základního akciového kapitálu pro účel uspokojení nároků vkladatelů. Jistoty musí býti uloženy zvlášť do ústavů a také zvlášť spravovány. Banka, která nově dožaduje se toho oprávnění k přijímání vkladů na knížky, musí dále prokázat, že má akciového kapitálu nejméně 5 milionů a že peněžní a bankovní obchody provozuje aspoň po 3 léta. Pro akciové banky zavádějí se dále nové jednotné zvláštní předpisy vzhledem k tomu, že u nás spočívá zřízení akciových bank na zastaralém obchodním zákoně z r. 1862, který se dotýká jen organizace bank a nedotýká se otázky odpovědnosti správních a dozorčích orgánů. Ustanovení uherského zákona se liší od zákonů našich, a již proto je potřebí jednotnosti zákona a vydání zákona takového, který by odpovídal nynějším potřebám.

Nový zákon omezuje podle potřeby dosti značně dosavadní libovolný postup a činnost v akciových bankách. Ukládá přímou odpovědnost členům představenstva a vedoucím organům i vedoucím úředníkům za způsob vedení podniku, za způsob obchodování, ukládá, jim naprostou mlčenlivost o tom, čeho se ve svém úřadování dovědí. Ta byla přímo z bankovních kruhů požadována když se tato předloha projednávala a to z toho důvodu, aby vynášení zpráv z jednotlivých ústavů do druhých bylo zamezeno a aby tyto věci z konkurenčních důvodů nebyly využity a aby závod na základě takových zpráv nebyl poškozován Je-li v zákoně přímo výslovně přikázána mlčenlivost o všem, čeho se ve svém úřadování činovníci peněžních ústavů dovědí, nevztahuje se to ovšem na sdělení uvnitř ústavu mezi činovníky ústavu z potřeby úřadování. Předloha ukládá bankám přímo povinnost zřízení dozorčích rad. Mnohé a mnohé banky mají tuto instituci, ale některé peněžní ústavy spokojují se jen zřízením revisorů. Tedy tato instituce dozorčích rad, která v mnohých bankách je již zavedena, ukládá se tímto zákonem každému takovému ústavu. Členem dozorčí rady nesmí se státi ani člen představenstva, ani ředitelstva, ani zaměstnanci a také člen dozorčí rady nesmí býti v žádném příbuzenském poměru k členům představenstva, ani k ředitelům. Dále dává se minoritám určitá možnost zastoupení v dozorčí radě. Odměny členům dozorčí rady, není-li to funkce jen čestná, musí býti výslovně určeny stanovami Tato opatření mají zabezpečiti neodvislost dozorčí rady na představenstvu a může to jen napomáhat úkolu, který dozorčí rada má.

Při správě banky, obchodech a poskytování úvěru ve věcech likvidnosti banky, musí se banka říditi pevně stanoveným jednacím řádem. Dozorčí rada musí se říditi pevně stanoveným řádem dozorčím. Jednací řád i řád dozorčí musí býti zpracovány podle zásad stanovených ministerstvem financí a za překročení těchto řádů, stejně jako za porušení zákonných ustanovení, nesou viníci podle zákona odpovědnost a risiko náhrady škody. Ve větších bankách mají býti zřízena kontrolní oddělení a to všude tam, kde je zaměstnáno aspoň 25 zaměstnanců. Toto kontrolní oddělení má býti zřízeno z osob na obchodní činnosti ústavu nezúčastněných a má býti pomocným orgánem dozorčí rady.

Dále je důležitým ustanovením v předloze, že banky nesmějí libovolně zakládati filiálky, jak se v poválečné době velmi zhusta dělo, neboť to znamená jednak nesmírné zvýšení provozovacích nákladů a zmenšuje to také možnost prosperity a rovnováhy podniku a bude tedy zakládání filiálek, pobočných závodů úplně odvisle od výslovného svolení státní správy.

Zvláště důležité ustanovení předlohy je v onom bodě, kde se stanoví, že akciové banky nesmějí provozovati obchody zbožím, nesmějí se zabývati koupěmi a prodejem zboží a surovin. Připouští se jedině obchod komisionářský, tedy s klienty bank anebo koupě anebo prodeje v takovémto případě, kde se jedná o zajištění peněžních pohledávek pro ústav.

Banky nesmějí také libovolně jednotlivým dlužníkům poskytovati veliké úvěry snad do nekonečna. Nesmí jíti dále než do výše 10% akciového kapitálu a vlastních reserv, tedy skutečného majetku ústavu. Státi se tak může v případech, kde není vyhnutí, jenom za výslovného souhlasu dozorčí rady.

Zákon dále zakazuje bance, aby uzavírala obchody i včetně převodů nemovitostí, tedy obchodování domy a podobně se členy představenstva, dozorčí rady nebo s úředníky ústavu, a zakazuje i taková jednání, kde by zaměstnanci zůstali potom za toto jednání dlužníky ústavu. Toto ustanovení má svou důležitost v tom, že jsou tím vlastně vyloučena z bankovního života tzv. osobní spekulační konta. Víme, že na tuto věc bylo velmi naříkáno ve veřejnosti. Byly časté případy, že nesvědomití úředníci peněžních ústavů spekulovali s peněžními papíry na burse, a když se vydělalo, byl to výdělek jejich, když se však prodělalo, hodilo se to zkrátka na bedra peněžního ústavu, ačkoliv hospodařilo se přece jen z penězi svěřenými od cizích lidí.

Předloha uvaluje na členy představenstva, dozorčí rady a vedoucí úředníky společnosti také ručení pro případy, že porušili povinnost uloženou zákonem, nebo jednacím řádem, nebo smlouvou, anebo že porušili mlčenlivost za celou škodu, při čemž nemusí se jednati přímo jen o škodu materielní. Ručení děje se v takovém případě rukou nerozdílnou všech těch, kteří při tom nesou vinu. Byla jaksi spornou otázka, koho možno považovati za vedoucího úředníka. Podle důvodové zprávy vládní rozumí se pod tímto pojmem úředník, kterému bylo svěřeno vedení banky, pobočního závodu, nebo jednotlivých oddělení podle jednacího řádu banky.

Novou institucí, kterou předloha zavádí, jsou, revisní společenstva. Bylo voláno jednak po zřízení takových dozorčích orgánů, které by Stály mimo peněžní ústavy, ale peněžní ústavy bránily se tomu, že je to přímé zasahování do jejich samosprávy. Byla také otázka, jakým způsobem mají se opatřiti potřebné příjmy pro takový revisní orgán, a otázka tato byla nakonec vyřešena tím způsobem, že bude zřízen na základě zákona, tuším z roku 1873 revisní společenstvo, jehož členy musí se státi všechny ústavy, které přijímají vklady na vkladní knížky. Členem musí se tudíž státi každá akciová banka přijímající vklady na knížky a musí býti členem po celou dobu, dokud knížky vydává,dokud vklady na knížky nebudou splaceny zpět, a dokud knížky nebyly vzaty z oběhu.

Hlavní zásady ohledně práva a povinnosti revisního společenstva stanoví zákon, podrobnosti určí stanovy, které musí před zápisem do rejstříku býti předloženy ministerstvu financí. Revisní společenstvo má právo a povinnost revidovati všechny ústavy i pobočné závody, navrhovati reorganizaci, navrhovati způsob sanace a likvidaci a při tom také spolupůsobiti. Přednostu a jeho zástupce i členy revisního společenstva jmenuje představenstvo. Přednosta společenstva i jeho zástupce musí složiti slib do rukou ministerstva financí. Členové revisního společenstva jsou pak vlastně neodvislí. Představenstvo tohoto revisního společenstva nemůže již nijak potom do revisní činnosti zasahovati. Představenstvo pak obstarává společenstvu čistě jen stránku administrativní a hospodářskou. Při revidující činnosti jsou přednosta i členové společenstva úplně neodvislí, nemusí představenstvu z revisních výsledků sdělovati a podávati žádných zpráv, ba představenstvo nemá ani práva těchto zpráv žádati. Toto opatření stalo se z toho důvodu, že ve společenstvu i představenstvu jsou zúčastněny vlastně všechny interesované peněžní ústavy, a žádá toho zájem těchto peněžních ústavů, aby cestou revise, cestou těchto zpráv členové, po případě činovníci jednotlivých ústavů, kteří jsou v představenstvu tohoto společenstva, nemohli při tom zneužiti zpráv k poškození některých účastněných peněžních ústavů. Za revisní činnost a za všechny úkoly, které jsou zákonem vymezeny pro revisní činnost, odpovídá přednosta a má také přednosta revisního společenstva za povinnost, všechna další opatření učiniti. Ministerstvu financí je pak vyhrazeno ještě nad to vyžadovati si zprávy o vykonaných revisích, a je tudíž dohled státní správy nad způsobem a výsledky revisní činnosti náležitě zabezpečen.

Konečně stanoví předloha peněžité tresty, po případě i tresty na svobodě pro všechny případy, v nichž byla ustanovení zákona překročena.

Účinnost zákona je osnovou stanovena tím způsobem, že část 3. o revisní povinnosti a s tím související paragrafy o trestnosti, vyslovené §§32 a 33 a dále 34 a 36, nabývají účinnosti dnem vyhlášení zákona. Ostatní pak, zejména jsou to ustanovení o vkladních knížkách a zvláštní ustanovení o akciových bankách rok po vyhlášení zákona a to z toho důvodu, že je potřebí časového odstupu, že je potřebí získati času, aby tyto novoty byly uvedeny prakticky do života.

Vzhledem k důležitosti zákona doporučuje rozpočtový výbor, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny. Rozpočtový výbor schválil také resoluci pana sen. dr. Mayra-Hartinga, která nedopatřením byla vynechána v tištěné zprávě výboru rozpočtového. Resoluce pana sen. dr. Mayra-Hartinga k této předloze zní: ťVláda se vyzývá, aby před vydáním prováděcích nařízení k zákonu vyslechla zájemníky.Ť

Rozpočtový výbor doporučuje, aby tato resoluce byla přijata.

Končím s doporučením, aby senát usnesení poslanecké sněmovny schválil. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Proházkovi jako zpravodaji výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1964) k vládnímu návrhu zákona o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů (tisk 1984), jakož i o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1962) k vládnímu návrhu zákona o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů (tisk 1985).

Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Nacházíme se v době, ve které objevují se neblahé důsledky válečného i poválečného nezdravého hospodářství u mnoha finančních ústavů. Známy jsou případy u nás, kde silné peněžní ústavy následkem nepodařených spekulací, znehodnocením peněz, fluktuací valuty, poklesem zboží, držbou válečných půjček atd. upadly do nemohoucnosti uspokojiti své věřitele, zejména vkladatele a deponenty cenných papírů.

Vidíme, že v cizině jsou tytéž, ba namnoze ještě nepříznivější poměry finančních ústavů. Poukazuji při tom zejména na republiku Rakouskou, kde nastaly úpadky četných bank, a to i tak peněžně silné banky, jako byla Depositní banka a kde nyní veřejnost je rozrušena zhroucením se rakouského miliardáře Castiglioniho. Ovšem takové katastrofy silných finančníků a finančních ústavů rozšiřují jako při sopečném výbuchu dílo zkázy finanční do širokého okruhu a lze se obávati, že nejen v Rakouské republice, ale i jinde nastane soumrak pro tak mnohý podnik finanční.

Při těchto otřesech finančního hospodářství trvá však.dosud lehkomyslnost spekulací, nedbalost v plnění povinností a široké svědomí mnoha osob, provozujících bankovní obchody.s cennými papíry. Následkem toho je nanejvýše nutno, aby platné již předpisy zákona o obchodu cennými papíry byly doplněny a zostřeny, by ochráněny byly zájmy méně zkušených kruhů, uzavírajících bankovní obchody s cennými papíry.

Vláda proto podala osnovu zákona o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů, jakožto část celého komplexu finančně právních zákonů, jimiž mají býti uspořádány nynější těžké finanční poměry. Poslanecká sněmovna přijala vládní návrh zákona nezměněně. Osnova zákona je zpracována podle vzoru německého zákona z 5. července 1896, čís. 19 ř z., o povinnostech kupců při úschově cizích cenných papírů, částečně změněného nařízením říšského presidenta ze dne 21. listopadu 1923. Ovšem osnova zákona je vypracována podle našich poměrů a požadavků.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu je velmi pečlivě zpracována a obsahuje již hotový komentář k zákonu. Není proto nutno obšírněji referovati o předloze zákona a vykládati jeho ustanovení. Stačí poukázati jen krátce na hlavní jeho ustanovení. Osnova zákona jedná o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů a obsahuje též trestní ustanovení.na nesplnění a porušení těchto povinností. Bankéřem ve smyslu zákona je každý, kdo po živnostensku cenné papíry přijímá v úschovu nebo v zástavu, anebo je kupuje a prodává vlastním jménem na cizí účet. Cenné papíry, spadající pod ustanovení tohoto zákona, jsou akcie a jejich zatímní listy, dílčí dlužní úpisy, počítajíc v to zástavní listy, jiné cenné papíry, pokud jsou zastupitelné, kromě peněz papírových, dále talóny a nesplatné kupony uvedených cenných papírů, tedy cenné papíry zásadně schopné bursovního obchodu. Pokud se týče provedení úschovy, tu osnova rozeznává dvě skupiny právních ustanovení, určující částečně rozdílné povinnosti bankéřů. Prvá skupina jedná o povinnostech bankéře, jemuž při provozu jeho podniku jsou dány otevřeně do úschovy, nebo zástavy cenné papíry. Tu bankéř je povinen tyto cenné papíry uložiti odděleně od zásob jak vlastních, tak zásob osob třetích, tak zvaná jednotlivá úschova, jakož i vésti s pečlivostí řádného kupce obchodní knihy, do kterých zapisuje určité okolnosti zákonem uvedené. Tento způsob úschovy je pravidlem a má chrániti ukladatele cenných papírů, resp. zástavního dlužníka před možnou ztrátou uložených cenných papírů. Avšak volnosti obchodu cennými papíry mezi ukladatelem, resp. zástavním dlužníkem a bankéřem s druhé strany není zakázána, jenže stanoveny jsou tu určité kautely ve prospěch deponenta resp. zástavního dlužníka, týkající se určitých způsobů uložení cenných papírů, zejména tak zvané souhrnné úschovy, jakož i náležitosti prohlášení, podle něhož bankéř se zmocňuje ukládati cenné papíry způsobem v osnově blíže uvedeným. Na případy, v nichž byl bankéř ukladatelem, nebo zástavním dlužníkem zmocněn, aby s převzatými cennými papíry nakládal libovolně, nevztahují se ovšem přísná ustanovení zákona v §u 1 a 2 osnovy uvedená. Ale i tu chrání se ještě ukladatel, nebo zástavní věřitel tím, že pro zmocňovací prohlášení o libovolném nakládání s cennými papíry jsou předepsány určité náležitosti v zákoně blíže uvedené.

Druhá skupina jedná o povinnostech bankéře, který provedl při provozu svého podniku příkaz ke koupi cenných papírů, k jejich výměně nebo k jejich úpisu, anebo k výkonu odběrného práva k cenným papírům. Tu podle okolností a pak podle toho, o jaké cenné papíry se tu jedná, jsou zde různé předpisy co do úschovy těchto papírů - jednotlivá, resp. souhrnná úschova - ohledně vedení knih a jiných povinností bankéřových namnoze analogicky jako v prvé skupině. Osnova má dále ustanovení ohledně místa uložení cenných papírů a lhůt. Zachovává případně další povinnosti bankéře již uložené platným právem, ponechává v platnosti stávající zástavní a zadržovací a jiná práva bankéřova a stanoví, že při uplatnění vlastnických práv k souhrnné úschově, anebo při konkursu na jmění bankéřovo připadá skutečné množství určitého druhu souhrnně uschovaných cenných papírů jednotlivým vlastníkům podle vzájemného poměru jejich vlastnických nároků. Konečně obsahuje osnova trestní ustanovení za nesplnění povinností, nebo porušení těchto povinností se strany bankéře, nebo osob, které v podniku bankéřově vedou samostatné obchody cennými papíry podle §u 10 osnovy, resp. orgánů bankéřových.

Povaha a výše trestu rozlišuje se podle toho, zda jedná se o pouhou nedbalost při plnění povinností bankéřových anebo zda je zde zlý úmysl při nesplnění povinností zákonem uložených bankéři. Pak jsou zde směrodatný ještě pohnutky trestního činu a jeho škodlivé následky pro zájmy chráněné zákonem.

Podle těchto kriterií rozlišuje osnova činy trestné na pouhé přestupky policejní i soudní, trestné pokutou peněžitou do 3.000 Kč nebo vězením do jednoho, resp. dvou měsíců, dále na přečiny soudně trestné vězením až do dvou let, případně i peněžitou pokutou až do 100.000 Kč. Nejtíže se trestá soudem jako zločin případ, kdy bankéř, který zastavil platy,anebo o jehož jmění bylo zahájeno vyrovnávací řízení, anebo na ně byl uvalen konkurs, věda o své nezpůsobilosti platiti anebo o svém předlužení protiprávně si přisvojil cenné papíry,které převzal v úschovu nebo zástavu, a to těžkým žalářem až do 5 let a za okolností zvláště přitěžujících až do 10 let. Vytvořeny takto zákonem pojmy deliktů zvláštního rázu, jimiž vyplněny mezery v řadě pojmů trestních činů všeobecného rázu, to jest zpronevěry a podvodu.

Výbor rozpočtový při jednání o těchto trestních ustanoveních, zejména při jednání o §u 17 osnovy měl na zřeteli, že nutno chrániti sociálně odvislé, podřízené zaměstnance společnosti, společenstva, spolků nebo jiné právnické osoby, vedoucí obchody v §u 10 osnovy uvedené, aby nebyli trestně stíháni jestliže nátlakem svého zaměstnavatele, jeho zástupce nebo svého představeného dopustili se skutku, podléhajícího trestní sankci ve smyslu §u 17 osnovy.

Výbor rozpočtový vyslovuje proto k výkladu §u 17 osnovy svůj názor v tom směru, že orgánové ve smyslu §u 17 nejsou podřízeni zaměstnanci, nýbrž jen ty osoby, které jednají odpovědně oproti společnosti, společenstvu, spolku nebo jiné právnické osobě, u nichž jsou zaměstnáni a které samostatně jako v podniku bankéřově vedou obchody v §u 10 osnovy uvedené - tedy ředitelé, členové představenstva, prokuristé, dirigenti atd.

Jinak doporučuje výbor rozpočtový senátu, aby přijal osnovu zákona tak, jak se na ni usnesla poslanecká sněmovna. Též doporučuje výbor přijetí resoluce ve zprávě výborové uvedené. (Pochvala.)