Schůze zahájena v 14 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Vlček dr Reyl.

110 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, dr Hodža, dr Markovič; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupce dr Bartoušek.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečně pro včerejší schůze a pro dnešní p. sen. Bodnarovi, pro dnešní schůzi p. sen. Ackermannovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1976. Zpráva imunitního výboru o žádosti soudní stolice v Hustu za udělení souhlasu k stíhání sen. Chlumeckého pro přečin urážky Národního shromáždění (č. 9802/1924 předs.).

Tisk 1977. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Šluknově za udělení souhlasu k trestnímu stíhání sen. Reyzla pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 9815/1924 předs.).

Tisk 1978. Zpráva imunitního výboru o žádosti vrchního státního zastupitelství v Košicích za udělení souhlasu ku stíhání sen. Matuščáka pro přečin urážky na cti (čís. 9773/24 předs.).

Tisk 1979. Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk 1940 a 1952), kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 12. srpna 1921 čís. 313 Sb. z. a n., o obnově drobných zemědělských pachtů, doplněný a částečně změněný zákonem ze dne 13. července 1922 čís. 213 Sb. z. a n., (tisk 1968).

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem programu je:

Návrh, aby jednáním zkráceným podle §u 55 jedn. řádu senátu projednáno bylo usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu o vládnom návrhu zákona (tisk sen. 1940 a 1952), ktorým sa doplňuje a čiastočne mení zákon zo dňa 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n., o obnove drobných zemedelských pachtov, doplnený a čiastočne zmenený zákonom zo dňa 13. červenca 1922, čís. 213 Sb. z. a n., (tisk posl. sněm. 4802 a 4884). Tisk 1968.

Jelikož působnost dosavadního zákona končí dnešním dnem, je nezbytně potřebí, aby záležitost tato projednána byla podle § 55 jedn. řádu, a činím tedy návrh, aby projednání tomuto přiznána byla pilnost.

Konstatuji, že senát je chopen se usnášeti.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Pilnost této věci se přiznává.

Přikročíme tedy k bodu dalšímu, jímž je:

Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1968) k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk 1940 a 1952), kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n., o obnově drobných zemědělských pachtů, doplněný a částečně změněný zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 213 Sb. z. a n. Tisk 1979.

Navrhuji, aby stanovena byla celková doba k projednání této věci na 21/2 hodiny a lhůta řečnická na 1/2 hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodajem je p. sen. Sáblík. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Doba válečná a poválečná, jako doba, která porušila náš hospodářský život, vyžádala si také různých mimořádných opatření. Mezi tato ustanovení patří také jistá ustanovení, která by chránila drobné pachtýře zemědělské půdy, jmenovitě ty, jichž téměř celá existence závisela od tohoto pachtu, poněvadž náhlou výpovědí jejich existence by byla bývala ohrožena.

Prvně byla ochrana tato vyslovena zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n., kterým se poskytla drobným zemědělským pachtýřům, totiž těm, kteří neměli více než 8 ha vlastní půdy i pachtované půdy, ochrana v tom smyslu, že, jestliže jim prošel pacht v druhé polovici roku 1921, mohli se domáhati prodloužení tohoto pachtu na další 3 roky, tedy do r. 1924. Zároveň stanovil tento zákon, že propachtovatelé, tedy majitelé pozemků, mohli odporovat této obnově, mohli se bránit prodloužením pachtu v tom případě, jestliže neměli více než 15 ha vlastní půdy, nebo jestliže tu byly určité okolnosti, za kterých mohli převzíti pozemek do vlastní správy, na př. když rodiče kteří měli pozemek spachtovaný, zemřeli a nebylo dospělých dítek. Jestliže tato okolnost nastala, mohl býti tento majetek vzat z pachtu a spravován ve vlastní správě.

Z výhod odporovati tomuto prodloužení vyjmul zákon jen obce a jiné právnické osoby, dále majetek zabraný a majetek v deskách zemských zapsaný.

Druhým zákonem, vydaným 13. července 1922, čís. 213 Sb. z. a n., prodlužovaly se drobné pachty, pokud končily v roku 1922 a 1923 do r. 1924, tedy o rok, po případě o dva roky. Zároveň tento zákon poskytl propachtovatelům širší možnost převzíti pozemky do vlastní správy a upravil pachtovné zákonně. Dříve záleželo na dobrovolné dohodě pachtýře s propachtovatelem a v případě nedohody rozhodoval soud. Dále byla v tomto novém zákoně přesně ustanovena výše pachtovného a to podle průměrné ceny žita každoročně v měsících srpnu, září a říjnu podle záznamů pražské bursy a to tak, že pachtovné mělo obnášeti z hektaru tolik, kolik obnášela cena žita v oblasti pastvinářské za 150 kg, v oblasti bramborářské za 180 kg, v oblasti obilní II. za 200 kg, v oblasti obilní I. za 250 kg a v oblasti řepařské za 300 kg žita.

Těmito dvěma zákony byly prodlouženy pachty do r. 1924, do roku letošního, kterým veškeré tyto pachty končí a vyprší. Poněvadž však zde posud nejsou naprosto normální poměry, a jsou ještě případy, kde se jevila potřeba ochranu tuto prodloužiti, přišla vláda naše k poznání, že je nutno podat nový návrh zákona, kterým by se pachty tyto dále prodlužovaly. Proto podala vláda republiky senátu předlohu zákona, kterou senát projednával a 4. července t. r. schválil, s některými ovšem změnami. Tímto zákonem senátem přijatým byl okruh zákona jaksi zúžen. Drobným pachtýřům se zúžilo právo na prodloužení pachtů, kdežto dříve měli právo na prodloužení pachtů ti propachtovatelé, kteří neměli více než 8 ha vlastní půdy, nebo pronajatých pozemků, tímto novým zákonem chránili se pouze ti, kteří měli nejvýše 6 ha pozemků. Naproti tomu zase u propachtovatelů, majitelů půdy, rožšířila se výměra tak, že mohli odporovat prodloužení pachtů ti majitelé, kteří neměli více než 20 ha vlastní půdy, kdežto podle dřívějšího zákona mohli odporovati i ti, kteří neměli více než 25 ha vlastní půdy.

Dále bylo tímto zákonem senátem přijatým ustanoveno, že právnické osoby nevýdělečné, nebo majetkové podstaty nevýdělečné mohly převzíti dosud propachtované pozemky do vlastní správy, další pronájem však byl omezen v zájmu dosavadních pachtýřů jako u osob fysických. Tento vládní návrh senátem přijatý přišel do poslanecké sněmovny. Tato jej znovu projednala a učinila opět některé změny a to v tom smyslu především, aby ochrana drobných pachtýřů byla částečně omezena pouze na 2 roky, aby drobné pachty byly prodlouženy pouze o dva roky, kdežto v senátě bylo usneseno, aby byly prodlouženy o tři roky.

Druhá změna: aby výhod tohoto zákona byli účastni nejen drobní pachtýři, jichž pacht byl obnoven podle zákonů, o nichž jsem se zmínil, tedy podle zákona čís. 313/1921 a 213/1922 Sb. z. a n., nýbrž aby byli výhod tohoto zákona účastni také drobní pachtýři vůbec, jichž pacht končí roku 1924 a 1925. Zde jde totiž o to, že těmito zákony z r. 1921 a 1922 prodloužily se pachty pouze těch, kteří na př. v roce 1919 pozemky pronajali, kdežto ti, kteří pronajali v roce 1918 na 6 roků a jichž pacht tedy končil již v roce 1924, by podle doslovného znění osnovy, jak byla senátem přijata, neměli toho práva prodloužení. Tedy tu se to prodloužení rozšiřuje nejen na ty pachtýře, jimž se ukončil pacht v roce 1921, 1922 a 1923, nýbrž i na ty, jimž končí teprve v roce 1924 a 1925.

Třetí změna proti usnesení senátu je ta, že má býti proti obnově pachtů chráněn, nebo se mu může brániti ten propachtovatel, který má až do 25 ha půdy a na Podkarpatské Rusi do 15 ha, kdežto podle usnesení senátu měli to býti pouze ti, kteří měli do 20 ha půdy, tedy tu se zase ochrana propachtovatelů poněkud rozšiřuje.

Za čtvrté poslanecká sněmovna změnila návrh v tom, aby i nevýdělečným právnickým osobám a nevýdělečným podstatám majetkovým byla dána možnost odporovati obnově z titulu malé výměry za stejných podmínek, jako osobám fysickým, kdežto usnesení senátu zjednalo paritu pouze pro případ vzetí pazemku do vlastní správy. V usnesení senátu nemluvilo se o těchto nevýdělečných a právnických osobách a výměře. Právnická osoba mohla odporovati proti pachtu jen v tom případě, když převzala pozemky do vlastní správy, kdežto zde, i když nepřevezme pozemky do vlastní správy, ale výměra nedosahuje 25 ha, požívá ochrany zákona.

Za páté konečně, aby nevýdělečné právnické osoby a nevýdělečné majetkové podstaty, které nemají více než 25, resp. v Podkarpatské Rusi 15 ha, nepřevezmou-li dosud pachtovaný pozemek do vlastní správy, byly povinny na dobu platnosti tohoto zákona pozemky dosud propachtované propachtovati dobrovolnou veřejnou dražbou.

Tedy to jsou mimo některé malé stylistické opravy ty hlavní změny, které poslanecká sněmovna na usnesení senátu provedla.

Národohospodářský výbor zabýval se ve včerejší své schůzi těmito změnami a snad by byl se všemi ani nevyslovil svůj souhlas, poněvadž však platnost zákona z roku 1922 končí právě dnešním dnem, a není po všem tom, co tato osnova prodělala, naděje, že by další jednání mělo jiný výsledek, rozhodl se národohospodářský výbor v zájmu věci a včasného projednání tohoto zákona doporučiti senátu, aby přijal osnovu tak, jak byla projednána poslaneckou sněmovnou a jak je vytištěna v tisku 1968 senátu.

Rovněž resoluci, kterou poslanecká sněmovna přijala v tomto znění:

ťVláda se vyzývá, aby připravila osnovu zákona o pronájmu pozemků obecních a fondových, při čemž budiž přihlíženo zvláště k zájmům malých zemědělcůŤ usnesl se výbor národohospodářský doporučiti senátu k schválení. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo prvnímu řečníku ťprotiŤ, jímž je pan sen. Barth.

Sen. Barth (německy): Slavný senáte! Jestliže drobní zemědělci a drobní pachtýři tento zákon o drobných pachtech dodnes nepovažovali za žádný ochranný zákon pro sebe, nýbrž za t. zv. zákon z nouze, tož musí každý uznalý člověk s nimi souhlasiti. Dámy a pánové! Dnes ví každý laik, že zemědělská výroba statku, že produkce v zemědělství podléhá zcela jiným předpokladům, nežli tomu jest v průmyslu a živnostech. Také drobný zemědělec musí dnes svoji veškerou pozornost věnovati tomu, aby půdu racionelně vykořistil, chce-li na propachtované půdě, která mu jest přidělena, nalézti svoji existenci. K tomu však jest potřebí dvou základních podmínek, totiž změny plodin a látek. Ale táži se každého: Jak můžeme od něho žádati, aby dnes tolik a tolik investoval, býť jen v hnojivu přírodním anebo umělém, když vůbec neví, zdali příštího anebo přespříštího roku může na této půdě sklízeti. Jak můžeme žádati, aby tento malý pachtýř kupoval drahé jetelové semeno a aby je zaséval, když ani neví, zda snad příštího nebo druhého roku někdo jiný bude za něho sklízeti úrodu. Anebo vezměme na příklad, že v některém velkém chmelařském území přidělí se takovémuto drobnému pachtýři půda, kde snad jest dána možnost, aby se tam mohl pěstovati chmel; ale on tak nemůže učiniti, a to z toho důvodu, poněvadž ve druhém roce může očekávati jen minimální sklizeň z t. zv. prvního řezání. Následkem toho nemůže dostáti všem základním podmínkám a předpokladům, t. j. on musí, poněvadž tento zákon má tak krátké trvání a podle této osnovy jen dva roky zůstane v platnosti, neustále žíti v pocitu nejistoty.

Vidíme, že tento zákon vykazuje celou řadu zhoršení. Mají totiž nyní tito malí pachtýři míti nikoli více 8 ha, nýbrž jen 6 ha půdy, na druhé straně však zvýšena byla výměra z 15 na 25 ha. Vidíme tedy, že tento zákon vykazuje značné zhoršení a to proto, poněvadž, jak jsem již uvedl, nepřipouští žádné z těchto věcí, jež tvoří předpoklad pro to, aby tento drobný pachtýř nalezl existenci na své hroudě. Víme, že by drobným pachtýřům ani tehdy nebylo zcela pomoženo, i kdyby se trvání pachtu upravilo podle našich návrhů. Ale bylo by to zlepšením. Kdyby se jim ve skutečnosti mělo pomoci, musilo by se trvání pachtu prodloužiti alespoň na 10 až 12 let. Pak teprve by byla dána možnost, aby také tito drobní lidé to, co do půdy investovali, kdyby ji chtěli racionelně obdělávati, na druhé straně zase mohli sklízeti.

Předložili jsme vám proto zase 3 návrhy, a to především ke článku 2 návrh směřující k tomu, aby číslice 25 nahrazena byla číslicí 15. Ve článku 1., odst. 2., budiž po číslici 1924 vloženo: 1925, 1926 a 1927. V témže odstavci budiž číslice 2 nahrazena číslicí 4. Slova ťkončí-li pacht v průběhu roku 1925Ť buďtež škrtnuta. Ve článku 1., bod 2., budiž na místo slov ť6 haŤ dáno ť8 haŤ.

To jsou naše návrhy, které jsme vám předložili. Nejsem žádným optimistou, vím určitě, že budou zamítnuty. Ale máme za to, když se v posledním okamžiku přece ještě pokoušíme podati tyto návrhy, že jsme alespoň ukázali, že máme dobrou vůli a že jsme podnikli vše, abychom zjednali zlepšení tohoto zákona o drobných pachtýřích. Víme, že tito lidé i nadále, také kdyby tento zákon měl býti zlepšen, za nejbídnějších a nejubožejších poměrů budou musit robotiti. Jsou dnes na tom hůře nežli každý tovární dělník, a dokonce hůře nežli zemědělský dělník, poněvadž musí mnohem déle pracovati. Musí se ve dne a v noci dříti a namáhati na svém malém statečku. Nemohou z něho vydobýti žádného prospěchu, který by jim přinesl náhradu za dlouhou pracovní dobu. To víme my všichni, to bude také trvati dotud, pokud nebude jiných zařízení, to přestane teprve tehdy, až také půda jakožto výrobní prostředek převedena bude ze soukromého vlastnictví do vlastnictví společného. (Souhlas německých sociálních demokratů.)

Předseda: Slovo má dále p. sen. Lisý.

Sen. Lisý: Slavný senáte! O návrhu zákona o obnově drobných zemědělských pachtů jednal senát již ve své schůzi v červenci. V poslanecké sněmovně podán byl již dříve návrh, a to klubu československých socialistů, o němž však nemohlo býti jednáno, poněvadž nebylo dosaženo dohody mezi koalovanými stranami. V důsledku této situace a uznávajíc nutnost podobného zákona předložila sama vláda vlastní návrh zákona senátu proto, že zasedání poslanecké sněmovny bylo zatím již uzavřeno. V senátě byl vládní návrh jako vždy svědomitě projednán, a po dalším jednání bylo dosaženo mezi stranami dohody, a návrh zákona s určitými změnami byl schválen.

Zákon, jak byl přijat senátem, měl ještě určitý význam pro malozemědělce-pachtýře. Poslanecká sněmovna mohla tedy při svém opětném sejití na počátku září usnesení senátu prostě schváliti a zákon mohl býti včas vydán. Ale nestalo se tak. Proto dnes musíme o této velmi důležité otázce opět jednati a nejsmutnější při tom je, že v poslední hodině, kdy končí platnost zákona, aby zachráněna byla aspoň částečně ochrana drobných pachtýřů, musila do usnesení poslanecké sněmovny vložena býti lhůta místo ť30. záříŤ ť31. říjnaŤ, jako prodloužení působnosti starého původního zákona. Je to zjev, který vyvolává zvláštní pozornost mezi malozemědělci-pachtýři, kteří do posledního okamžiku byli ponecháni v nejistotě, co s nimi bude. Senát není za to odpověden, ten vykonal své povinnosti včas.

Způsob, jakým v tomto případě bylo jednáno, zasluhuje, aby bylo o něm mluveno. Myslím, že je stejně závazná dohoda učiněná v senátě mezi jednotlivými stranami, jako v poslanecké sněmovně. O návrhu na prodloužení drobných pachtů ujednána byla v senátě dohoda a ve smyslu této dohody byl návrh v senátě schválen. Překvapilo proto, že hned druhého dne objevilo se v některých listech tvrzení, že ten neb onen poslanec postará se o to, aby usnesení senátu poslaneckou sněmovnou nebylo schváleno. Působí to divným dojmem, když zástupci stran v senátě se dohodnou na určité věci a zástupci některých stran v poslanecké sněmovně postaví se proti této dohodě. Takový způsob jednání nepřidává ovšem činnosti poslanecké sněmovny a bohužel ani senátu vážnosti. Protože proti dohodě v senátě dosažené postavily se některé z těchto stran svými poslanci, nebylo usnesení senátu o prodloužení drobných pachtů poslaneckou sněmovnou schváleno a po dlouhém jednání učiněno usnesení, o němž právě jednáme.

Usnesení senátu o prodloužení drobných pachtů nebylo všestranně vyhovující, bylo výsledkem kompromisu, avšak nutno konstatovati, že bylo daleko lepším, než návrh zákona, na němž se usnesla poslanecká sněmovna, nehledě ani k tomu, že bylo hodně nepříjemností - nejen pro drobné pachtýře, ale i pro majitele pozemků - způsobeno tím, že jednání o zákonu trvalo příliš dlouho. V celé řadě případů byly již pozemky jiným propachtovány, z čehož nyní vyvine se jistě mnoho sporů, které nebudou ani pro majitele pozemků příjemny.

Zákon sám, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, těžko lze nazvati ochranou drobných pachtýřů. Tím, že zákon nevztahuje se na výdělečné osoby právnické - obce, fary, záduší atd. - mající méně než 25 ha půdy, bylo několik tisíc drobných pachtýřů připraveno o propachtovanou půdu. Poněvadž tato půda je u nich základem hospodářské existence. bude tím tato jejich existence silně ohrožena. Ustanovení, že takové osvobozené právnické osoby musí půdu propachtovati ve veřejné dražbě, které se mohou zúčastniti jen ti, kdož mají méně než 6 ha polí, je, myslím, velmi slabou odpomocí. Drobní pachtýři, zbavení zákonné ochrany budou tím jen nuceni vydražiti pole, poněvadž půdy nezbytně potřebují za každou cenu. Bude to ovšem pro ně znamenati snížení jejich životní úrovně. Za takovou ochranu se postižení drobní pachtýři pěkně poděkují těm stranám, pro jejichž odpor provedeny byly již v usnesení senátu tak pronikavé změny v neprospěch drobných pachtýřů.

Snížení propustné hranice na 15 ha pro Podkarpatskou Rus je zcela malou výhodou pro tamní drobné pachtýře. Totéž mělo by však platiti také pro Slovensko, abychom právě tím dokázali, že na Slovensku chceme chrániti své lidi zvýšenou měrou. Bohužel, ani to se nestalo, ačkoliv náš zástupce to žádal.

Mohlo by se namítati, že snad potřeba pachtované půdy není u drobných pachtýřů tak naléhavá, že dostávají příděly půdy při provádění pozemkové reformy. Tito drobní lidé venkovští jsou právě při dnešním způsobu provádění pozemkové reformy zamítáni. Dochází nás na toto stranické provádění pozemkové reformy spousta stížností. V tisku jsou ty stížnosti rovněž uváděny. Drobní lidé, kteří nejsou příslušníky určitých politických stran, nedostávají vůbec přídělu, anebo jen nepatrný příděl. A jest nejvyšší čas, není-li již pozdě, aby provedena byla náprava, a v prvé řadě aby byla provedena reorganisace státního pozemkového úřadu.

Účelnými směnami zbytkových statků za rolnické usedlosti v místech, kde zabrané půdy vůbec není, dalo by se hojně půdy získati pro drobné lidi. Bohužel, ani podobné směny se neprojednávají. Je správné, že zbytkové statky přidělují se především zaměstnancům a jejich družstvům. I při tom však mohla by býti prováděna účelná směna, poněvadž o všechny zbytkové statky nežádají zaměstnanci. Nutno míti na zřeteli vždy především zájem těch drobných venkovských lidí, v nichž si stát přídělem půdy získává své nejlepší státní občany, své ochránce v nebezpečí.

Prospělo by proto jen věci, kdyby o poměrech státního pozemkového úřadu, zejména pokud se týče rozhodování a propouštění ze záboru, o přídělu zbytkových statků, o dohodách apod. bylo již jednou řečeno otevřené slovo.

Není možno, aby nebylo stále známo, kdo nese vlastně odpovědnost. Jedni svalují odpovědnost na správní výbor, tento, resp. jeho členové zase na presidium nebo na úřednictvo státního pozemkového úřadu. Připadá to tak, jako by ve státním pozemkovém úřadě nerozhodoval nikdo, anebo všichni - a nejkrásnější jest: odpovědnost však, zdá se, nechce nésti opravdu nikdo.

Zákon na prodloužení drobných pachtů jest jedním z důsledků nesprávného provádění pozemkové reformy. Kdyby při této obdrželi drobní lidé potřebný příděl půdy, kdyby se nebral zvláštní zřetel na t. zv. ťmalé velkostatkyŤ, naopak, kdyby se prováděl také § 14 záborového zákona, nebylo by potřebí zajišťovati propachtovanou půdu drobným pachtýřům.

Když již takové poměry jsou, že tu je nutnost dalšího zajištění půdy drobným pachtýřům, je třeba skutečně takové opravdové zajištění provésti.

Považoval jsem za svou povinnost jménem postižených domkářů, malozemědělců a drobných pachtýřů toto k projednávané otázce uvésti. Přes nedostatky, které projednávané usnesení poslanecké sněmovny má, poněvadž doba již tak pokročila - původní zákon je terminován 30. zářím a nastala by úplná volnost a jakákoliv ochrana by vůbec pominula - nesnese tato otázka drobných pachtů dalších odkladů - a proto budeme hlasovati pro usnesení poslanecké sněmovny. (Souhlas.)

Předseda: Slovo dále má pan sen. Petřík.

Sen. Petřík: Slavný senáte! Když dne 19. června šla poslanecká sněmovna na delší dovolenou a když se senát sešel 23. června, bylo naší povinnost, zvláště těch, kteří pracujeme ve hnutí drobných zemědělců, abychom se starali o to, aby zákon o ochraně drobných pachtů byl letošního roku včas vydán. Hned první den bylo působeno k tomu, aby buď vyšel vládní návrh zákona, nebo aby to byl návrh iniciativní, tedy návrh stran. K tomu všemu byly učiněny přípravy a vláda pak liberálně slíbila, že předloží sama vládní návrh zákona. Po čtyřdenním jednání, a řeknu, dosti houževnatém, podařilo se prosaditi zákon který zvyšoval výměru pro propachtovatele z 15 na 20 ha a který na druhé straně snižoval výměru pro propachtovatele z 8 na 6 ha. Zákon náš ovšem prodlužoval pacht na 3 roky a byl tedy samozřejmě výhodnější, než je zákon dnešního dne předložený. Je pravda, že v zákoně námi usneseném byly postaveny fary výhodněji než obce, okresy a země, tedy také společnosti nevýdělečné, že totiž obce a okresy byly povinny ponechati v dosavadním pachtu pozemky, i když neměly výměry přes 20 ha. kdežto fary i záduší, tedy ty právě míněné a nejmenované v čl. II. společnosti nebo osoby právnické, byly oprávněny vzíti si pozemky z pachtu, jestliže jejich výměra nepřesahovala 20 ha. Učinili jsme tam ovšem opatření, že takové nevýdělečné společnosti, které si mohou, nemají-li výměru 20 ha, pozemky vzíti zpět, musí je obdělávati ve vlastní správě, že je nemohou někomu vzít a jinému propachtovati. Toto opatření tam bylo učiněno.

Slavný senáte! V době, kdy jsme tento zákon projednávali, nemyslil jsem si, že u nás se projednává něco lehce. Myslil jsem si, že takové věci, na kterých jsou všechny strany zúčastněny svým zájmem, projednávají se těžce. Ale když vidím předloženou osnovu poslanecké sněmovny, samozřejmě musím prohlásiti, že přece jen vždy je zde smířlivější nálada pro projednávání určitých věcí, třeba že těžkých, než je v poslanecké sněmovně. Ve sněmovně prohlásili zástupci dvou stran, národně-demokratické a lidové, že ujednání senátu není pro ně závazné. Když jsme upozornili, že je to v koalici usneseno, že jsou zde všechny strany jako tam, že toto usnesení je koaliční, prohlásili zástupci stran, že pro ně usnesení to závazné není, že musí býti opraveno, protože má různé závady. Závady byly v tom, že jsme se usnesli na 20 ha, kdežto oni trvali na 30 ha, a dále máme usnesenu tříletou dobu pachtovní, kdežto oni trvali na tom, že může býti dvouletá. Dále se žádalo, aby fary byly postaveny na roveň osobám fysickým, tedy že si mohou pozemky, když je berou zpátky, pronajímati, komu chtějí. Dále se namítalo, že je tam nepatřičný termín v zákoně, totiž že je tam ťi proti vůli propachtovatele může býti prodlouženŤ. O tom jsme tu ničeho nevěděli, to nám nikdo neříkal, to bychom zde byli opravili, ale nepředneslo se to v žádném jednání, které jsme zde měli. Dále je tam ťzemské deskyŤ místo ťzemské knihyŤ. Ale jak víte, našim referentem byl p. kolega Roháček, který je ze Slovenska, a tam žádné ťzemské deskyŤ nemají. Proto tam dal ťpozemkové knihyŤ.

My jsme prohlásili s naší strany v poslanecké sněmovně, že na tom nezáleží, že za ta slova ťzemské desky a pozemkové knihyŤ chceme ty důsledky nésti, poněvadž z toho žádné nevyplynou, to že opravovati není potřebí.

To jsou požadavky těch dvou stran, a protože na ty požadavky nechtělo býti přistoupeno, trvalo toto jednání v poslanecké sněmovně až do 26. t. m. Zákon byl usnesen v poslední den zasedání před prázdninami poslanecké sněmovny a nám je sem teď předložen.

Změny, které poslanecká sněmovna učinila, jsou tyto:

Výměr pro pronajímatele stanoven na 25 ha, tedy zvýšen proti našemu usnesení o 5 ha, na Podkarpatské Rusi zůstalo 15 ha. Starý zákon měl 15 ha, teď také 15 ha, tedy také tam není sníženo nic, proti nám ovšem sníženo o 5 ha.

Právnické osoby, třeba společnosti nevýdělečné, jsou postaveny všechny naroveň osobám fysickým, tedy fary, fundace, obce atd., jenom s tím rozdílem, že když si vezmou svoje pozemky nazpět, nemohou je ve vlastní správě obdělávati, jak bylo u nás usneseno, nýbrž musejí je dáti znovu do pachtu, a to veřejnou dražbou, ke které mají přístup jen ti, kteří nemají více než 6 ha, totiž ti, pro které je to oprávnění, žádati o pacht nebo o obnovu pachtu. To je jedna z výhod zákona, to je dobře promyšleno, proti tomu by zde nikdo ničeho nenamítal. Ovšem zhoršen je pronájem na 2 roky. To je veliká nevýhoda. Pozemky, jichž pacht je těmito zákony prodloužen, trpí nedostatečným obhospodařováním, nedostatečným hnojivem, to jsou pozemky zchudlé a musejí býti zchudlé, poněvadž 3leté hospodaření na pozemcích vůbec není možno. Na venkově je zvykem hnojiti jednou za 3 roky. Když mám nájem na 3 roky, mohu pohnojiti tím prvním rokem, druhým rokem nebo posledním pohnojiti nemohu, poněvadž nevím, jak to dopadne. Pachtýři měli právo nedůvěřovati tomu, jak to dopadne. Viděli jsme to na těžkém projednávání zákona. Nedůvěřivci měli právo býti nedůvěřivými. Zde se prodlužují pachty, které končí letos, na 2 roky, a pachty, které budou končiti příštím rokem, na 1 rok. Prosím, slavný senáte, to dělají lidé, kteří říkají o sobě, že jsou vlastníky pozemků, že jsou rolníky a ze té věci rozumějí! Kdo a jak tomu rozumí, to je otázka. Tedy vada veliká je, že se tu jedná o prodloužení na 2 roky a pak na 1 rok. Přihlášky pronajimatelů musí býti podány do 31. října, což jinak nešlo, poněvadž náš zákon senátem usnesený měl lhůtu do 30. září. Tedy na 1 měsíc máme stav nezákonný.

Pachtýři, kterým pacht bude končiti příštím rokem, budou musiti svoji přihlášku o prodloužení pachtu podati do 31. července, což je správné, poněvadž soudy budou míti čas projednati, zda mají nárok na prodloužení nebo ne. Když se přihlášky podávaly do 30. září a byl podán odpor proti přihlášce, trvalo to dlouho, než mohl soud o tom vynésti rozhodnutí.

Jeden světlý bod v usnesení poslanecké sněmovny jest ustanovení o Podkarpatské Rusi. Toto ustanovení je velmi výhodné a správné a mělo platiti nejen pro Podkarpatskou Rus, nýbrž i pro Slovensko, pro které by to ovšem bylo samozřejmé, a mělo to platiti pro celý stát.

Slavný senáte! Vysoká výměra 25 ha pro pronajímatele bude míti za následek, ze obnova pachtů bude omezena jen na mizivé množství těch, jimž pacht dochází letos a příštím rokem. Statistika o tom bude, řekl bych, skoro zábavná. 90% pachtýřů ztratí pachty. Z českého západu mám již statistiku a vím, že ve většině případů, kdy pachtýři jsou odkázáni pouze na pachty, kde vlastních pozemků nemají - a takových případů je celá řada - budou musiti odprodati dobytek, který dodnes chovají. Komu se pacht vezme, ten musí ty dva kousky dobytka prodati, poněvadž jiný pozemek opatřiti si nemůže, a bez pozemku nemůže nikdo dobytek míti. Ze to odprodání jednoho nebo dvou kusů krav znamená ohrožení existence, o tom přece nebudeme mluviti, neboť to vědí i páni ze škol, že kráva je živitelkou rodiny. Kdo je vinen tím, že tento zákon byl tak zhoršen, má to na svědomí. Není to možno jinak v politice říci, a není vinou zrovna naší strany, že se věci tak dlouho protahovaly a že jest takový zákon předkládán.

Naší straně je přece milejší, i kdyby zachytila jeden případ ze sta, než žádný. Jsouc přinucena přijmouti tu věc, přijímá ji.

Náš klub bude hlasovati pro přijetí této osnovy zákona, a pokud jde o předloženou velmi krátkou resoluci, bude hlasovati také pro ni, ale napřed možno říci, že vláda na ni odpoví, že je to věc iniciativy stran, aby se taková věc předložila, jako to učinila před třemi lety, kdy jsme předložili podobnou resoluci. (Pochvala.)

Předseda: Slovo má pan sen. Průša.

Sen. Průša: Vážený senáte! Opět projednáváme zákon o obnově drobných pachtů. Projednává se již po několikáté. Nedávno jsme o něm jednali, bylo to v poslední schůzi před letními prázdninami. Správně zde bylo řečeno, že to bylo opatření v posledním okamžiku, kdy se ho potřebovalo, poněvadž podle starého zákona končila lhůta pro žádosti o prodloužení pachtů dnešním dnem. Bylo tu plno starostí aspoň u těch, kteří pracují mezi drobnými zemědělci, a aby jejich existence byla zajištěna.

Zákon byl u nás v senátě přijat ve zhoršeném znění proti původnímu. Ale přes všecko to je viděti, že v koalici jsou příliš silné vlivy, které drobným zemědělcům a vůbec drobným, hospodářsky slabým lidem nepřejí a které dovedly prosaditi, že i při sejítí se poslanecké sněmovny nedostal se tento zákon,na stoly poslanecké. Dále se o něm jednalo a když konečně v poslední chvíli došlo k jednání, bylo ještě mnoho zhoršeno oproti původnímu znění, usnesenému u nás. V důvodové zprávě uvádí se jako důvod, který vedl ke zhoršení těžkého stavu drobných zemědělců, že existenční podmínky drobných zemědělců jsou prý teď lepší, poněvadž prý pozemkovou reformou dostalo se velkému počtu drobných zemědělců, dosud na pacht odkázaných, přídělu půdy.

Bylo zde již řečeno, jak vypadá přidělování půdy drobným zemědělcům. Z nám to ze zkušenosti, z těch intervencí týden co týden se opakujících u úřadoven státního pozemkového úřadu. Kolik je těch uchazečů, kteří jsou vůbec zamítáni! Zpravidla jsou zamítáni ti, kteří žijí jen z nájmu. Jsou to výhradně drobní zemědělci, kteří mají baráček, jednu nebo dvě krávy a jejichž celá existence je založena na pronajatých 15, 18 až 20 korcích půdy. Chci to ukázati na jednom markantním případě. V poslední době jsem měl příležitost intervenovati v záležitosti jednoho malozemědělského družstva. Toto družstvo čítá 125 rodin, z nichž po zralé úvaze, jen abychom vybrali ty, kteří odpovídají duchu zákona o provádění pozemkové reformy, vybrali jsme 18 rodin. Z těchto 18 rodin bylo náhodou 6, které byly zaměstnány na velkostatku. Těm tedy bylo z části vyhověno přídělem dvou až 2 a půl ha. Pro zbývajících 12 rodin v tomto družstvu, z nichž každá má svůj barák, které dohromady vlastní 18 kusů hovězího dobytka, jednoho koně, společný mlátící stroj s elektromotorem a pilu motorickou, mají všechny podmínky, a které mají přes 54 příslušníků rodiny, bylo přiděleno 3.6 ha! Všechny ty rodiny jsou odkázány na nájem, který letošního roku vyprší a podle tohoto zákona nebudou již moci nabýti půdy. Jejich existence je pryč, poněvadž ze 3.6 ha nelze udržeti 12 rodin. Jistě páni hospodáři uznají, že je vyloučeno, aby také inventář, který mají, mohl býti udržen.

Důvod, že prováděním pozemkové reformy se chrání potřeby drobných zemědělců, nemůže býti brán za bernou minci. Chci upozorniti na to, že vedle toho zhoršuje se celý stav věci tím, že se prodlužuje nájem jen na dva roky v tom případě, jestliže končí pachtovní smlouva letošním rokem. Kolik se namluvilo v národohospodářském výboru a všude, kde se o hospodářství jedná, že tento stav je nešťastný, že by bylo potřeba, aby se umožnilo všem těmto drobným pachtýřům opravdu hospodařiti. Snad nepopřete, pánové, prodlouží-li se nájem o jeden až dva roky, že to znamená obrovské národohospodářské ztráty. Vždyť zde nejde snad o strych anebo dva korce, nýbrž o tisíce ha v nájmu jsoucích, a poněvadž nejsou hnojeny, nejsou řádně obhospodařovány, ztrácí se tím na výnosnosti půdy. S tím měli národohospodáři počítati, že takovéto ustanovení je naprosto protichůdné zájmu samého státu. V dalším zákoně z r. 1925 to milostivě zase povolíte na jeden rok. Z toho je viděti, že přes všechna krásná slova, přes všechno krásné psaní, zejména v zemědělských listech, nepočítáte s těmito drobnými zemědělci, nýbrž že počítáte jen s hospodářsky silnými, ačkoli často je to i v neprospěch státního celku.

Další zhoršení a také vlivy těch hospodářsky silných je viděti v tom, že celková výměra zemědělských pozemků, nalézajících se v propachtovatelově vlastnictví, se zvyšuje proti našemu usnesení v létě o 5 ha, proti původnímu znění zákona o 10 ha. Kdo zná praksi na venkově, musí uznati že tímto zákonným ustanovením velké většině drobných pachtýřů bude odňata možnost znovu nabývati půdy. V tomto případě mělo rozhodně zůstati při původním znění.

Nemohu souhlasiti ani s novým ustanovením, týkajícím se právnických osob. Nevím, jak kdo na tuto věc hledí. Nechci mluviti o velkých obcích a okresích. Tyto vycházejí drobným lidem vstříc. Jde hlavně o zádušní pozemky, o fary. Mohu vám říci případ z mého okresu. Poněvadž pan děkan věděl, že zákon nevejde v platnost v době, ve které bylo třeba, rozšiřoval po obcích patřících k jeho faře vyhlášky psané vlastní rukou, ve kterých doslovně píše: ťDnes odebírám půdu všem těm, kteří nejsou v římsko-katolické církvi, a napříště také půdu dostane jen ten, kdo je v mém ovčinci.Ť Takovýto postup bude novou úpravou zákona podobným pánům umožněn. Vedle toho jde o druhé ustanovení, že je třeba pozemky propachtovati veřejnou dražbou bez ohledu na příslušnost náboženskou. Jsem přesvědčen, že takový pan děkan nebude se tímto ustanovením říditi. Považuji to za nemravné znásilňování těch občanů, kteří jsou sice jiného přesvědčení, ale kteří s jeho mocí v obci musí počítati. Kromě toho i při veřejné dražbě velmi často působí vlivy postranní. Často béře se ohled na vysoké postavení osoby, která pozemky propachtovává, na př. v tomto případě je to pan děkan. V tom vidím nebezpečí nového tohoto ustanovení a domnívám se, že měl zůstat v platnosti zákon starý přes některé jeho vady. Mělo se hlavně odstraniti zkrácení doby při prodlužování pachtů. Zvláště vy, páni kolegové, jako zemědělci, kteří z prakse zemědělství to dobře znáte, měli jste říci, že je absurdní neustále prodlužovati drobné pachty na tak krátké lhůty. Naopak s ohledem na hospodářskou krisi mezi drobnými zemědělci měly se prodloužiti drobné pachty o takovou dobu, aby drobný zemědělec mohl na nich racionelní hospodářství provozovati.

Tvrdím, že tento zákon je monstrum všeho toho, co nemělo býti, nechci-li užíti ostřejšího slova. Je to zákon, který se příčí všem pojmům o rozumném hospodaření na venkově, a nejméně se dá o něm mluviti, že by byl ochranou drobných pastýřů, drobných zemědělců.

Vedle toho, jak jsem se zmínil o onom případě při provádění pozemkové reformy, bych žádal, aby páni, kteří podporujete vládu, abyste jednou v pozemkovém úřadě s tím důkladně zatočili, poněvadž se to už nemůže snésti. To jsou vaši kolegové, kteří v tom musí dělati, soustavně všichni naříkají na to, co se tam děje. Tedy prosím, aby to bylo vzato na vědomí a otevřeně také říkám, že s tímto zákonem nesouhlasíme a hlasovati proň nebudeme, poněvadž naprosto v něm nevidíme ani to, co zde bylo řečeno, že ze sto případů jednomu se pomůže. Nevěříme tomu.

Předseda: Žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl pozměňovací návrhy sen. Bartha a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

ťNávrhy sen. Bartha, Friedricha a soudr. k č. t. 1968:

Ve článku I., odst. 2. buďtež po číslci ť 1924Ť vsunuty číslice ť1925, 1926 a 1927Ť. V témže odstavci budiž číslice ť2Ť nahrazena číslicí ť4Ť.

Slovo ťkončí-li v průběhu roku 1925Ť buďtež škrtnuta.

Ve článku I. bod 1. buďtež na místě slov ť6 haŤ dána slova ť8 haŤ.

Ve článku II. odst. 2 lit. a) budiž číslice ť25Ť nahrazena číslicí ť15Ť.Ť

Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?

Zpravodaj sen. Sáblík: Vážený senáte! Jednotlivými řečníky k tomuto návrhu byla zde vyslovena ponejvíce nespokojenost jednak se změnami, které provedla poslanecká sněmovna, jednak s celým zákonem. Já, to plně chápu poněvadž přirozeně snad žádný zákon nemůže uspokojiti všechny strany a všechna přání, a tím méně tento zákon, který, jak jsem již na začátku řekl, byl výpomocným zákonem pro ty mimořádné válečné a poválečné poměry, a přirozeně tento zákon musí se postupně jaksi odstraňovati nebo měniti, až se dostaneme do normálních poměrů. Také vidíme dnes, kdy děláme třetí zákon o prodloužení pachtů, že každý z těchto zákonů se přibližuje normálním poměrům, totiž omezuje vázanost pachtů, omezuje právo pachtýřů na prodloužení a rozšiřuje práva propachtovatelů na vzetí půdy do vlastní správy.

Tak jako jsme i v ostatních způsobech státního hospodářství, jako hospodaření obilím, moukou atd. přešli a zákony, které byly nutnými v době válečné a povalečné, se zrušily, tak i zde je potřebí zákon tento časově měniti, aby se přizpůsobil poměrům. Připoměl jsem již ve svém referátu, že velkým podkladem k tomu, že je možno ochranu drobných nájemců omeziti, je to, že ohromné tisíce ha půdy dříve panské přešly do držení malých zemědělců přídělem půdy.

Bylo zde ovšem vytýkáno, že tento příděl nevyhovoval a nevyhovuje všem potřebám. To je pravda, poněvadž nemáme všude té půdy, nemáme všude, v každé obci dvůr, který by se mohl rozděliti, a kde je, mnohdy nestačil všem přihláškám a požadavkům, které by malí zemědělci měli. Je přirozeno, že mnozí musí býti odmítnuti. Není zde na místě snad nějaké podrobnější debatování o celé činnosti pozemkového úřadu, ale pokud je mi známo, řídí se, a musí se říditi pozemkový úřad především podle zákonů, které zde byly usneseny, béře se ohled vždy na malé zemědělce, není pravda, že by takoví malí zemědělci, kteří mají, jak zde p. kol. Průša řekl, jednu nebo dvě kravky, kteří tedy mají možnost hospodařiti na půdě byli odmítáni. Naopak všude, kde půda jest, kde jest možno půdu přiděliti právě na takové malé zemědělce, kteří mají nějaký svůj inventář, živý nebo mrtvý, kteří tedy mají možnosti hospodařiti, se v prvé řadě béře zřetel a odmítají se z nároků na půdu ti, kteří buďto mají jiné povolání, řemeslné atd., nebo zkrátka ještě jiný obor činnosti, a kteří tedy nemají žádného příslušenství hospodářského, aby řádně hospodařiti mohli. Hledí se tedy k tomu, aby právě tito noví držitelé půdy měli podmínky k dalšímu hospodaření.

Bylo též zde řečeno, že je to přímo proti hospodářské zásadě, že se prodlužují pachty na 1 nebo 2 roky. Přirozeně, že tento důvod uznávali jsme my také. V minulé schůzi národohospodářského výhoru senátu jednalo se při projednávání tohoto návrhu o této věci velmi důkladně. Na jedné straně, přirozeně poněvadž každá z našich stran zastupuje jaksi jiné zájmy, a ty zájmy se zde střetají. Zájmy majitelů té půdy jsou, aby pachty co nejdříve mohly pominouti, aby půdu mohli dostati do vlastní správy, na druhé straně jsou zase zájmy pachtýřů, takže se přirozeně při každém takovém návrhu a zákoně musí konečně najíti nějaké kompromisní řešení. A to zde také bylo v tom, kde na jedné straně se žádalo nebo navrhovalo okamžité zrušení těch pachtů, neprodlužování toho zákona. na druhé straně se žádalo zase prodloužení na další řadu let, aby bylo umožněno řádnější hospodaření. Přirozeným výsledkem potom byla lhůta, kterou jsme v senátě usnesli, t. j. na 3 roky.

Nechci kritisovati, zdali usnesení poslanecké sněmovny, zkrátiti tu lhůtu, bylo správnější, ale nemůžeme dnes nic jiného než se k tomu přikloniti, poněvadž nezbývá nic jiného, když chceme tento zákon skutečně dostati včas pod střechu.

Tím jsem chtěl říci jen několik poznámek k námitkám, které byly učiněny.

Pokud se týče podaných opravných návrhů p. sen. Bartha, Friedricha a soudr., nemohu rovněž navrhnouti jejich přijetí, poněvadž by to znamenalo znemožnění provedení tohoto zákona. Měnilo by se tím usnesení poslanecké sněmovny a tím by celý zákon vlastně byl zmařen. A když máme úmysl, a dobrý úmysl, těm drobným pachtýřům skutečně zde přispěti, umožniti jim prodloužení pachtů, nezbývá nic jiného než přijmouti návrh tak, jak poslanecká sněmovna se na něm usnesla. Proto navrhuji opětně přijetí návrhu v nezměněném znění a zamítnutí opravných návrhů p. sen. Bartha, Friedricha a soudr.