Schůze zahájena v 18 hodin 15 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

114 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Markovič; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. dr Herbenovi a Jílkovi.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená 14 dnů p. sen. dr Spiegelovi, dvouměsíční dovolená p. sen. dr Schmidtovi, do konce listopadu p. sen. Dulovi, na 14 dní p. sen. dr Kovalikovi, do konce měsíce září p. sen. Kroiherovi, na dobu 14 dnů p. sen. Šabatovi, na dobu 4 neděl p. sen. Walló.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1960 poštou. Zpráva I. ústavněprávního výboru, II. branného výboru, III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. 1470, 1517 a k čís. 1517) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe (tisk 1796).

Tisk 1961 poštou. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4812) o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček (tisk 4825).

Tisk 1953. Návrh sen. Práška, Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Petříka, Pánka, Lisého, dr Franty, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným krupobitím a průtrží mračen na okrese dolnokralovickém.

Tisk 1954-1954/4. Interpellácia sen. dr Kovalika, Dúrčanského, dr Mudroňa, Barinky, Klimka, Walló a spol. na ministerstvo vnútra a na celu vládu o volebnom nepomere čísla obyvateľstva na Slovensku pri voľbách poslancov a senátorov do Národného shromaždenia.

Tisk 1954/1. Interpelace sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. na veškeré ministerstvo stran přídělu poplužních dvorů Clary´ského velkostatku v okresu Teplice-Šanov.

Tisk 1954/2. Interpelace sen. Löwa a soudr. na pana ministra vnitra stran opatření okresní správy politické v Karlových Varech ve věcech nájemních.

Tisk 1954/3. Interpelace sen. dr Horáčka a spol. na pana ministra vnitra v příčině hromadných neštěstí automobilních v Praze.

Tisk 1954/4. Interpelace sen. Klofáče, Pánka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Svěceného, dr Franty, dr Němce, Križka, Hucla a soudr. k ministrovi zemědělství o zužitkování dříví ze státních lesů a o využitkování nerostného bohatství v těchže se nalézajícího.

Tisk 1955-1955/6. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Jelinka a druhů stran nápisů na nádraží v Břeclavě (tisk 1721/3).

Tisk 1955/1. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. dr Mudroně a spol. v otázce zakoupení lázní Trenčanské Teplice státem (tisk 1803/1).

Tisk 1955/2. Odpověď vlády na interpelaci sen. Thoře a soudr. o zamítnutí podpory všeživnostenské výstavě (tisk 1803/ 13).

Tisk 1955/3. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci sen. Kotrby a soudr. ohledně persekučního vystupování okresních politických správ proti živnostníkům pekařům (tisk 1805).

Tisk 1955/4. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Herzigové a soudr. stran nároku, který má ve svém oboru účelně organisovaná péče o mládež na zastoupení v místních a okresních osvětových sborech (tisk 1832).

Tisk 1955/5. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. K. Friedricha a soudr. stran vázaných žírových pohledávek spořitelen, záložen a záložních spolků (tisk 1872/8).

Tisk 1955/6. Odpověď ministra věcí zahraničních na interpelaci sen. dr MayraHartinga a soudr. stran zločinu omezování osobní svobody, jehož se dopouští zdejší japonské vyslanectví na československých státních občanech (tisk 1879).

Tisk 1956. Závěrečný účet republiky Československé státních výdajů a příjmů za rok 1921 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.

Tisk 1957-1957/4. Interpelace sen. Hartla. K. Friedricha a soudr. na pana ministra železnic stran nejvýš nedostatečného vozového materiálu u rychlíků mezi Libercem a Chebem.

Tisk 1957/1. Interpelace sen. dr Spiegela a soudr. na vládu o tom, že soudy nesprávně vykládají § 2 jazykového zákona.

Tisk 1957/2. Interpelace sen. dr Herzigové a soudr. na vládu stran ryze českých nápisů na poště a na dráze v Olomouci.

Tisk 1957/3. Interpelace sen. Hartla, dr Herzigové a soudr. na veškerou vládu o pensijních nárocích zaměstnanců, kteří podléhají pensijnímu pojištění a kteří přešli z Rakous do Československa.

Tisk 1957/4. Interpelace sen. Hartla a soudr. na pana ministra spravedlnosti stran nového odhalení k procesu Baeranovu.

Tisk 1958-1958/8. Odpověď ministra vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci sen. Barinky a druhů o četnickém teroru v Zubáku (tisk 1803).

Tisk 1958/1. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. o veřejném předvádění protiněmeckého filmu (tisk 1872/1).

Tisk 1958/2. Odpověď ministra školství národní osvěty na interpelaci sen. dr Herzigové a soudr. stran zachování ústavu pro vzdělání pěstounek v Opavě (tisk 1872/2).

Tisk 1958/3. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. K. Friedricha a druhů o protizákonném postupu zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze (tisk 1872/3).

Tisk 1958/4. Odpověď ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. stran zrušení místa obvodního lékaře v Pohoří na Šumavě, okres kaplický (tisk 1872/6).

Tisk 1958/5. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Perthenové, Reyzla a soudr. stran poskytování a výplaty podpor v nezaměstnanosti v okresu děčínském, benešovském, českokamenickém a českolipském (tisk 1803/2).

Tisk 1958/6. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. K. Friedricha a soudr. stran nezákonného překládání názvů ulic v Chebu (tisk 1832/4).

Tisk 1958/7. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Bartha a druhů o událostech při obecních volbách v Žatci (tisk 1832/5).

Tisk 1958/8. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. o pracovní době u okresního soudu v Teplicích - Šanově (tisk 1900/2).

Tisk 1959. Účet státního bytového fondu za léta 1919 a 1920.

Tisk 1962. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4815) o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů (tisk 4831).

Zápisy o 215.-217. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. a 30. června 1924.

Těsnopisecké zprávy o 215-220. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26. a 30. června, 2., 3. a 4. července 1924.

Zápisy o 218.-220. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru živnostensko - obchodnímu a rozpočtovému:

Vládní nařízení ze dne 29. srpna 1924, čís. 185 Sb. z a n., kterým se vydává nový seznam přepychových předmětů a výkonů.

Výboru ústavně - právnímu:

Vládní nařízení ze dne 4. července 1924 o přerušení sporů o splnění peněžních závazků ve starých korunách v poměru k republice Rakouské.

Vládní nařízení ze dne 27. června 1924, čís. 142 Sb. z. a n. o přerušení sporů pro peněžité závazky znějící na rakouskouherské koruny z pojišťovacích smluv s říšsko-německými soukromými pojišťovnami.

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu ve Velkém Sevljuši ze dne 10. července 1924 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Matuščáka pro přečin urážky na cti podle §ů 2, 3 č. 1, 2, zák. čl. XLI z r. 1914.

Žádost okresního soudu ve Šluknově za souhlas k trestnímu stíhání sen. Reyzla pro přestupek proti bezpečnosti cti.

Žádost soudní stolice v Hustu za souhlas k trestnímu stíhání sen. Chlumeckého pro přečin podle §ů 2, 4, odst. II. zák. čl. XLI z r. 1914.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1953. Návrh sen. Práška, Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Petříka, Pánka, Lisého, dr Franty, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným krupobitím a průtrží mračen na okrese dolnokralovickém.

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1956. Závěrečný účet republiky Československé státních výdajů a příjmů za rok 1921 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.

Tisk 1959. Účet státního bytového fondu za léta 1919 a 1920.

Tisk 1961. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4812) o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček (tisk 4825).

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výboru, aby o usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1961 podal zprávu do příští schůze, která se bude konati v pondělí dne 29. září t. r.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina Návrh můj se přijímá.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 4. července 1924 přikázáno:

Výboru národohospodářskému:

Tisk 1948. Návrh sen. Hucla, Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Havleny, Pánka, Klečáka, dr Franty, dr Němce a spol. na zavedení strážní hlásné služby při povodních.

Tisk 1949. Návrh sen. Hybše, Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Havleny, Pánka, Klečáka, dr Franty, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným průtrží mračen a krupobitím na okresích Poděbrady a Králův Městec.

Výboru národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 1930. Návrh sen. Križka, Hucla a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným průtrží mračen a krupobitím na okresích: Německý Brod, Humpolec, Ledeč a Chotěboř.

Tisk 1950. Návrh sen. Hybše, Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Petříka, Pánka, Klečáka, dr Franty. dr Němce a spol., aby dosavadní roční příspěvek státnímu melioračnímu fondu z 15 milionů Kč byl přiměřeně zvýšen.

Tisk 1951.Návrh sen. Sáblíka. Križka, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Petříka, Pánka, Lisého, dr Franty, dr Němce a spol. na poskytnutí státní podpory poškozeným krupobitím, průtrží mračen na Jihlavsku a Znojemsku.

Předseda: Sděluji, že do výboru ústavně - právního nastupuje za sen. dr Brabce sen. dr Franta, do výboru rozpočtového za sen. Starka sen. dr Heller.

Přikročuji k projednání dnešního denního pořadu.

Zpráva I. ústavně-právního výboru. II. branného výboru, III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny tisk 1796 o usnesení senátu stran usnesení poslanecké sněmovny (tisky sen. 1470, 1517 a k čís. 1517) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe. Tisk 1960.

Referentem za výbor ústavně-právní a za výbor rozpočtový je pan sen. dr Procházka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Osnova zákona, o kteréž budeme dnes jednati, byla již předmětem usnesení senátu. Vláda totiž předložila již v roce 1922 návrh zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe. Vláda byla vedena k podání toho zákona těmi důvody, že dosud vybírané vojenské taxy nevynášely ani tolik, kolik činí osobní náklad, jejž bylo nutno vynaložiti na vybírání těchto tax. Podle §u 4 zákona z 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n., bylo stanoveno, že bude zvláštním zákonem ustanoveno, pokud budou platiti vojenskou daň osoby nekonající vojenskou službu. Dosavadní rakouské a uherské zákony o vojenské taxe nemohou totiž, nehledíc k jejich značné různosti, zůstati za účinností nového branného zákona v platnosti, ježto nebyly by v souladu s jeho zásadami. Měl by se tedy vydati nový jednotný zákon o vojenské dani, jehož základem by mohla býti jedině daň z příjmu, jak byla sazba její upravena pro celou republiku Československou novými zákony. Kdyby se v novém zákoně o vojenské dani ustanovila pro celou republiku Československou dosavadní sazba vojenské taxy, kde se počítá se zvýšením existenčního minima 6.000 Kč, byla by vojenská taxa vůbec pasivní. Vypočítává se, že v roce 1919 činil skutečný výnos vojenské taxy jak v zemích historických, tak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, celkem asi 2,160.000 Kč. Náklad osobní činil by však vzhledem na počet úředníků a zaměstnanců, kteří s touto daní musili by se zabývati, nejméně na 2,649.150 Kč, ovšem k tomu ještě přistupuje náklad na tiskopisy. Podle toho v r. 1919 nevynesla taxa ani tolik, kolik činil tento osobní náklad. I v letech dalších nebylo by lépe, ježto vojenská taxa byla preliminována na r. 1920, 1921 a 1922 částkami od 1,134.900 Kč, 1,380.000 Kč, 1,851.000 Kč a pak na r. 1923 2,476.420 Kč, na r. 1924 2,452.800 Kč, tedy vždycky ještě méně, než by činil ten náklad osobní. Měla-li by býti vojenská taxa zvýšena tak, aby se vyplácela, znamenalo by to vlastně zvýšení daně z příjmu, která jedině by mohla býti podkladem vojenské taxe a tedy přílišným novým zatížením poplatnictva. Nebylo tedy jiného východiska, než aby s vydáním zákona o vojenské dani bylo posečkáno do provedení reformy daňového systému a aby byly dosavadní zákony o vojenské taxe zrušeny. Proto podán vládní návrh zákona, kterýmž stanoveno, že zákony o vojenské taxe, jak dosud platily se všemi dodatky a příslušnými nařízeními, se mají zrušit a to podle vládního návrhu na léta 1921 a 1923, kdežto za rok 1920 a dřívější má býti vojenská taxa vyměřena a předepsána podle ustanovení zákonů, jež platily pro dotyčná léta a učiněno v tom směru ještě doplnění, jakož i stanoveny ještě osoby, pro které kromě případů v zákoně uvedených mělo platiti osvobození od vojenské taxy. K tomu ještě přistoupilo nařízení ohledně toho, jak mají osoby, které jsou povinny podati přihlášku k vojenské taxe podle novely zákona, jakož i osoby, které byly podle novely zákona zproštěny, platiti vojenskou taxu, činiti v tom směru přihlášky. Takto předložený vládní návrh zákona byl také podle zprávy výboru branného a rozpočtového poslanecké sněmovny přijat se dvěma resolucemi poslaneckou sněmovnou dne 9. listopadu 1922 a přišel k nám do senátu, kdež o něm pojednal výbor rozpočtový i branný. Výbor rozpočtový učinil však na usnesení poslanecké sněmovny tu změnu, že místo zrušení zákonů na léta 1921 až 1923 stanovil, že zákony o vojenské taxe se zrušují dnem 1. ledna 1921, a to proto, že vládní osnovou nebylo zamýšleno zrušiti zákony o vojenské taxe pouze na rok 1921 až 1923, nýbrž, jak nápis té osnovy tomu již dosvědčuje, jednalo se o to, aby vůbec ty dosud platné zákony o vojenské taxe byly zrušeny a to od 1. ledna 1921, kdežto tak, jak ten návrh zákona byl původně stylisován, jednalo by se o pouhé zastavení činnosti těchto zákonů. Avšak též branný výbor učinil dodatek k vládní osnově, a to v tom směru, že mezi osoby, které jsou nově osvobozeny od povinnosti platiti vojenskou taxu, pojal též ony, jejichž roční příjem nedosahuje 10.000 Kč, a to jako odst. lit. g §u 3. Následkem těchto změn, na kterých se usnesl senát ve své schůzi dne 13. března 1923 osnova vládní šla nazpět do poslanecké sněmovny. V poslanecké sněmovně uznali, že změna, na níž se usnesl senát v §u 1., totiž že zákony se zrušují 1. lednem 1921, jest odůvodněnou a také poslanecká sněmovna, resp. její dotyčné výbory přistoupily na tuto změnu. Naproti tomu uznaly dotyčné výbory, resp. poslanecká sněmovna, ze druhá změna, totiž že osoby, jejichž roční příjem nedosahuje 10.000 Kč, také se osvobozují od povinnosti platiti vojenskou taxu, není odůvodněna. Ukázalo se totiž, že tato druhá změna by měla nepřijatelné důsledky, neboť by musila finanční správa vraceti vojenskou taxu od roku 1880 a dále na Slovensku a Podkarpatské Rusi by tato změna vlastně ani nebyla proveditelna, poněvadž tam není základem vojenské taxy roční příjem, nýbrž tam se předpisuje vojenská taxa jako přirážka k přímým daním, a navrhly proto dotyčné výbory poslanecké sněmovny a poslanecká sněmovna se na tom usnesla, že přijímá tu první změnu, na níž se usnesl senát, kdežto že zamítá tu druhou změnu, o níž jsem pravil, totiž že se osvobozují od povinnosti platiti vojenskou taxu též osoby, jejichž roční příjem nedosahuje Kč 10.000.

Teď ovšem nastal zajímavý případ, co do ústavní listiny. Dříve než poslanecká sněmovna se usnesla na těchto změnách, zabýval se touto věcí též ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny, jestli tyto změny, jak na nich poslanecká sněmovna se usnesla, byly vůbec ústavně přípustny, a v tom směru praví ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny, že zkoumal nejdříve usnesení senátu se stanoviska ústavně-právního. Běží totiž o zásadní otázku, může-li poslanecká sněmovna, když byl senát její usnesení zamítl, změniti usnesení senátu s účinkem, že senát se nově o tomto usnesení radí, jako o zcela novém usnesení, nebo má-li toliko dvojí možnost a to: buď přijmouti usnesení senátu, nebo setrvati na svém původním usnesení.

Tuto zásadní otázku podle názoru ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny sluší řešiti stejně, učinil-li senát své usnesení obyčejnou většinou, nebo většinou kvalifikovanou. Jediný rozdíl mezi oběma případy jest v rozsahu kvalifikované většiny, které jest třeba k usnesení, že poslanecká sněmovna setrvává na svém původním usnesení. Teď vyslovuje ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny svůj názor o §u 44 ústavní listiny v tom směru, že podle § 42 ústavní listiny je třeba souhlasného usnesení pravidelně obou sněmoven, aby osnova stala se zákonem. Ovšem, tichý souhlas jedné z obou sněmoven rovná se souhlasnému usnesení obou sněmoven. Ve výjimečném případě je potřebí, jak stanoví § 44 ústavní listiny, dvojího souhlasného usnesení poslanecké sněmovny, ať již jednoduchou nebo kvalifikovanou většinou to znamená, dokud osnova zákona nestala se zákonem buď souhlasným usnesením obou sněmoven, nebo dvojím stejným usnesením sněmovny poslanecké, § 44 ústavní listiny, že do té doby jest pouhou osnovou zákona a může na ní provésti sněmovna nebo senát jakoukoliv změnu, a takto změněná osnova, že může jíti zpět do sněmovny druhé.

Dále se vyslovuje ústavně-právní výbor v tom směru, že podle tohoto jeho shora uvedeného názoru může tedy poslanecká sněmovna usnesení senátu o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona změniti. Tak vyslovuje svůj názor u těchto ustanovení § 44 odst. 1. ústavní listiny výbor ústavně-právní sněmovny poslanecké.

Výbory branný a rozpočtový poslanecké sněmovny se připojily k tomuto názoru a na základě návrhů těchto výborů poslanecká sněmovna usnesla se pak na novém znění vládní osnovy na své schůzi dne 20. prosince 1923 a takto nově změněný návrh zákona byl pak předložen senátu k usnesení. V senátu také zabýval se touto otázkou ústavně-právní výbor a ten je jiného právního názoru ve výkladu ustanovení ústavní listiny, pokud se týče §u 44 odst. 1. a praví: Je zde otázka, zda osnova může býti bez omezení posílána z jedné sněmovny do druhé, nebo ve stadiu tom, když se o osnově zákona usnášejí obě sněmovny, nemůže vláda vzíti svůj návrh zpět. U přítomné předlohy toto stadium trvá již od roku 1922. Názor poslanecké sněmovny jednak lze těžko srovnati s odst. 4. §u 44 ústavní listiny, kde se praví: Změní-li některá sněmovna usnesení sněmovny druhé, rovná se to zamítnutí, jinak jest povážlivé se zřetelem k možnému alespoň theoretickému důsledku, že by osnova mohla býti posílána z jedné sněmovny do druhé do nekonečna. Ovšem tento druhý případ je málo pravděpodobný, ale onen prvý zasluhuje veškeré pozornosti. Jak již bylo řečeno v našem případě, poslanecká sněmovna učinila usnesení podle tisku 3743 poslanecké sněmovny z roku 1922, kterým přijala beze změny vládní návrh č. t. 3592, který senát změnil a tím zamítl podle svého tisku 1517 a pak k čís. tisku 1517 z roku 1923. Toto usnesení senátu bylo však poslaneckou sněmovnou podle tisku 3475 z roku 1924 také změněno, což se ovšem rovná zamítnutí. Jestliže, jak doslovně odst. 4. §u 44 ústavní listiny ustanovuje, změna se rovná zamítnutí, pak tím celá osnova je vyřízena negativně a senát se jí vlastně nemá více zabývati. Pro názor ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny není podle názoru ústavně-právního výboru senátu v doslovném znění ústavní listiny dostatečného podkladu. Výklad, že dosud osnova nestala se zákonem bez souhlasného usnesení obou sněmoven, nebo dvojího stejného usnesení poslanecké sněmovny, a že tedy do té doby je pouhou osnovou, je sice správný, ale nelze z něho odvozovati, že sněmovna nebo senát mohou na něm provésti vždycky jakoukoliv změnu a tak, že osnova může jíti do sněmovny druhé. Tento důsledek odporuje §u 44 ústavní listiny, který podle svého znění má tendenci, aby osnova nechodila vícekráte, nebo do nekonečna, z jedné sněmovny do druhé, nýbrž aby byla přijata, nebo definitivně zamítnuta, po dvojím stejném, ať positivním neb negativním usnesení poslanecké sněmovny. Ovšem v našem případě, se poslanecká sněmovna usnesla sice dvakráte, ale nikoliv stejně. Vzhledem k tomu, že bylo zde jiné usnesení poslanecké sněmovny, tedy z této skutkové okolnosti, má ústavně-právní výbor senátní za to, že můžeme o druhém usnesení poslanecké sněmovny ještě jednati a se usnášeti, ale v předpokladu, že buď schválením druhého usnesení poslanecké sněmovny se strany senátu nebo přijetím se strany poslanecké sněmovny našeho druhého usnesení, doděláme se usnesení souhlasného. Postupování osnovy z jedné sněmovny do druhé nesmělo by pokračovati, poněvadž by odporovalo duchu zákona, §u 44 ústavní listiny, totiž, že zamítne-li poslanecká sněmovna usnesení senátu podruhé, nestane se usnesení senátu zákonem, kteréžto ustanovení ústavní listiny týká se ovšem návrhů senátem dodaných poslanecké sněmovně.

Poslanecká sněmovna, jak jsem již uvedl, změnila a tím zamítla usnesení senátu pokud se týče ustanovení § 3 lit. g, že ťosoby, jejichž roční příjem nedosahuje 10.000 KčŤ se také osvobozují od povinnosti platiti vojenskou taxu.

Důvody pro toto stanovisko poslanecké sněmovny nejsou rázu zásadního, nýbrž oportunistického, že by tato změna měla nepřijatelné důsledky, poněvadž by finanční správa byla nucena vraceti vojenskou taxu od r. 1880.

Co se týče změny v § 1 senátem usnesené, na tu poslanecká sněmovna přistoupila.

Konečně k vůli úplnosti vylíčení celého případu jest uvésti, že poslanecká sněmovna neměla kvalifikované většiny potřebné ke změně usnesení senátu a tu vzniká konflikt ústavní, pro nějž není instance zákonodárné, která by jej rozhodla.

To jest také jeden z důvodů, proč senát jedná o usnesení poslanecké sněmovny, které vlastně neuznává za řádný podklad jednání ve smyslu svého výkladu ústavní listiny, ale chce tak jednak vyvarovati ústavnímu sporu a pokusiti se o shodný výklad, jednak když již obě sněmovny jsou obsahově stejného názoru, přivoditi uzákonění předlohy důležité pro veřejnou správu státní.

Z té příčiny usnesl se ústavně-právní výbor požádati předsednictvo senátu, aby vešlo ve styk s předsednictvem poslanecké sněmovny za účelem sejíti se ústavních resp. ústavně-právních výborů obou sněmoven k uvážení, zda by se nedalo docíliti shodného výkladu §§ 42 a 44 ústavní listiny ve směru sporných otázek a pochybností vzniklých při tomto předmětu jednání.

Ústavně-právní výbor senátu uváživ tedy, že na prvou změnu jím usnesenou bylo přistoupeno, kdežto druhá by skutečně měla do minulosti důsledky, které pro tak dalekou minulost jistě zamýšleny nebyly a nebyly také v době usnesení známy a že jedná se i při rozličných názorech právních obou výborů ústavně-právních ohledně výkladu ustanovení § 44 ost. 1. ústavní listiny hlavně o to, aby zde bylo souhlasné usnesení obou sněmoven vyžadované podle § 42 ústavní listiny k zákonu, a tohoto souhlasného usnesení nyní též se docílí. Proto navrhuje ústavně právní výbor, aby senát nyní usnesení poslanecké sněmovny tisk 1796, jak bylo učiněno ve 246 schůzi dne 20. prosince 1923, schválil.

K tomuto usnesení se také připojuje rozpočtový výbor senátu a navrhuje rovněž přijetí této změněné vládní předlohy, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna. Změnou provedenou poslaneckou sněmovnou na prvním senátním usnesení, vynecháním odstavce g, §u 3 bude vyvarováno nepřijatelným důsledkům zatížení státní pokladny, z níž jinak musila by se vraceti v případech stanovených odst. g, §u 3 vojenská taxa od r. 1880, a pak z uvedených důvodů týkajících se Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde by se to vlastně nedalo ani provésti.

Z těchto důvodů jménem ústavně-právního výboru a výboru rozpočtového navrhuji senátu, aby přijal za své usnesení zákona tak, jak se na něm posledně usnesla poslanecká sněmovna. (Pochvala).

Předseda: Referentem za výbor branný je pan sen. Kouša.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Branný výbor senátu přijal usnesení ústavně-právního výboru senátu a to z toho důvodu, že nastal konflikt mezi senátem a poslaneckou sněmovnou o usnesení branného výboru slavného senátu. Branný výbor senátu přijal návrh, že osoby, jejichž roční příjem nedosahuje výše 10.000 Kč, se také osvobozují od povinnosti platiti vojenskou taxu. Toto usnesení bylo by znamenalo, že naše finanční úřady by byly vracely zaplacenou vojenskou taxu již od r. 1880. Tato taxa vojenská nejen, že jest neúčelná, ale není ani praktická, jak jsme viděli ve světové válce. Před válkou světovou byli občané ve staré monarchii, kteří platili vojenskou taxu, protože nebyli vojáky. Ale válka světová způsobila, že i bývalí nevojáci stali se vojáky, konali vojenskou službu, jaké byli schopni a nyní branný výbor senátu tuto věc tak zkomplikoval, že i osoby, které sloužily ve válce jako vojíni, byly by musily ještě potom platiti vojenskou taxu. Zkrátka něco neúčelného a nepraktického a tím také celý konflikt byl vyvolán.

Celá věc se napravila v poslanecké sněmovně a kolega dr Procházka učinil široký výklad za ústavně-právní výbor a branný výbor senátu přijal tento výklad za svůj a doporučuje senátu, aby tuto osnovu, jak byla schválena sněmovnou poslaneckou, také schválil. (Souhlas.)

Předseda: Nikdo není již k slovu přihlášen, prosím, aby byla přečtena resoluce sen. Linka, dr Hellera a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce sen. Linka, dr Hellera a soudr. k č. t. 1960: ťVláda se vybízí, aby těm osobám, jejichž roční příjem nepřevyšuje 10.000 Kč a jež vojenskou taxu ještě nezaplatily, k jejich žádosti vojenskou taxu odepsala.Ť

Předseda: Přeje si pan referent závěrečné slovo?

Zpravodaj sen. dr Procházka: Děkuji.

Předseda: O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (5 §ů) hodlám dáti hlasovati najednou.

Konstatuji, že jest senát schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém tak, jak jest vyznačena ve zprávě výborů, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Naznačená osnova zákona i úvodní formule přijímají se v uvedeném znění ve čtení prvém.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 29. září 1924 o 18. hodině s tímto

denním pořadem:

Druhé čtení zprávy I. ústavně-právního výboru, II. branného výboru, III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny tisk 1796 o usnesení senátu stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. 1470, 1517 a k čís. 1517) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe. Tisk 1960.

Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu zkráceným řízením projednáno bylo usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček. Tisk 1961.

Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1961) k vládnímu návrhu zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček. Tisk 1973.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly). Nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze v 19 hodin.