Pondělí 30. června 1924
Schůze zahájena v 17 hodin 20 minut
Přítomni:
Předseda: Donát.
Místopředsedové: dr Franta Klofáč,Niessner.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený,
88 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr Dolanský, dr Hodža, Malypetr, odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr Polák.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Daxnerovi, Hnátkovi,Filipinskému,pro tento týden sen. Dúrčanskému, Matuščákovi, dr Kovalíkovi, dr MayrHartingovi, dále pro dnešní schůzi sen. dr Mudroňovi, dr Herzigové, pro tento týden sen. Aloisu Jiráskovi, Hladikovi a Reyzlovi.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1919. Zpráva zdravotného výboru k usneseníu poslaneckej snemovne o návrhu zákona poslanca dr Hálka a spol. o čiastočnom zákaze námezdného kojenia (tlač. 1918).
Tisk 1920. Zpráva ústavne-právneho výboru k usneseníu poslaneckej snemovne o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení zákon zo dňa 13. júla 1922, čís. 244 Sb z. a n., upravujúci právne pomery medzi zamestnavateľmi a zamestnancami na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tlač. 1844).
Tisk 1921. Návrh sen. Kiesewettera, Heckera a soudr., aby do rozpočtu na rok 1925 zařazena byla položka pro vystavění dráhy Chotěvice-Trutnov do Jičína.
Tisk 1922. Návrh sen. Lipperta a soudr. na poskytnutí rychlé a vydatné pomoci obcím okresu stříbrského a plzeňského, ležícím na řekách Mži a Radbuze, kteréž těžce byly postiženy bouří.
Tisk 1923. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4719), kterým se mění a doplňuje zák. čl. I.1911 o civilním řízení soudním (tisk 4765).
Tisk 1924. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4735), kterým se prodlužuje působnost zákona ze dne 4. července 1923, čís. 151 Sb. z. a n., o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi), nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové (tisk 4758).
Tisk 1925. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4046) o zrušen svěřenství (tisk 4766).
Tisk 1926. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4583) o stíhání úplatkářství (tisk 4736).
Tisk 1927. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4599) o výplatě odpočivných a zaopatřovacích požitků a jednorázových výpomocí k nim jednak učitelům škol obecných a občanských a opatrovatelkám dětských opatroven na Podkarpatské Rusi, vydržovaných církvemi a obcemi, jednak některým pozůstalým po těchto osobách (tisk 4734).
Tisk 1928. Uznesenie poslanecké snemovne o vládnom návrhu zákona (tisk 4598) o výplate odpočivných a zaopatrovacích pôžitkov a jednorazových výpomocí k nim, tak učiteľom škôl ľudových a občianskych a opatrovateľkám detských opatrovieň na Slovensku, vydržiavaných cirkvami a obcami, ako aj niektorým pozostalým po týchto osobách (tisk 4733).
Tisk 1929. Vládní návrh zákona kterým se mění §2 zákona ze dne 4. července 1923,
čís. 149 Sb. z. a n., o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění.
Zápis o 214. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru národohospodářskému:
Tisk 1915. Usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 4111) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1555 a 1598) o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz (tisk posl. sněm. 4691).
Výboru sociálně-politickému:
Tisk 1916. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4610) o hornických soudech rozhodčích (tisk 4714).
Výboru technicko-dopravnímu a rozpočtovému:
Tisk 1917. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4670) o výkupu místní dráhy Holič-Hodonín (tisk 4717).
Výboru iniciativnímu:
Tisk 1921. Návrh sen. Kiesewettera, Heckera a soudr., aby do rozpočtu na rok 1925 zařazena byla položka pro vystavění dráhy Chotěvice-Trutnov do Jičína.
Tisk 1922. Návrh sen. Lipperta a soudr. na poskytnutí rychlé a vydatné pomoci obcím okresu stříbrského a plzeňského, ležícím na řekách Mži a Radbuze, kteréž těžce byly postiženy bouří.
Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1915 byla podána zpráva ve lhůtě 24 hodin a o usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1916 a 1917 d o nejbližší příští schůze, která se bude konati dne 2. července 1924.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Přikročuji k projednávání denního pořadu.
Bod
1. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1896) o ražbě pětikorun. Tisk 1910.
Zpravodajem je pan sen. dr Horáček.
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. dr Horáček: Nikoliv!
Předseda: Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Budeme hlasovati o resolucích rozpočtového výboru, otištěných ve zprávě výborové.
Kdo souhlasí s resolucí označenou čís. I., nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Přijímá se.
Kdo souhlasí s resolucí označenou čís. II., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Přijímá se.
Dále je
2. Zpráva branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1904) o vládním návrhu zákona, jímž se stanoví mírový počet československého vojska na dobu od 1. října 1924 do 30. září 1927. Tisk 1914.
Zpravodajem je pan sen. Klofáč. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Klofáč: Slavný senáte! Branný výbor senátu věnoval svou pozornost předloze, která byla projednávána v poslanecké sněmovně a která ve své podstatě znamená snížení presenčního stavu našeho vojska. Slavný senáte! Neváhám prohlásiti, že Národní shromáždění, poslanecká sněmovna i senát, ve velmi krátké době bude nuceno zabývati se naším branným systémem velmi důkladně. V našem
branném systému jsou mnohé zaostalosti a budeme musiti tyto různé zaostalosti odstraňovati. Neváhám prohlásiti, že máme dnes brannou službu poněkud příliš dlouhou a že jsou možné takové reformy, aby presenční služba byla podstatně snížena, aniž by brannost armády tím utrpěla.
Po mém přesvědčení není možno, aby výdaje na armádu dosahovaly té enormní cifry, jak dnes rozpočet vyžaduje. Na druhé straně nikdy nebudu patřiti k těm, kteří by chtěli branný systém u nás podkopati a kteří by považovali - řekl bych - armádu za nějakého pokusného králíka. Třeba je toto moje stanovisko jasné a upřímné, přece sám pracuji na nové osnově branného systému a jsem hluboce přesvědčen, že u nás je možný systém, který by byl jakousi synthesou mezi systémem kádrovým - kasárnickým - a systémem miličním. U nás může býti presenční služba ještě daleko více snížena, jak jsme o tom mluvili, jestliže pochopíme, co pochopilo bolševické Rusko, Anglie anebo Švýcarsko, když totiž, mluvíme-li o milici, začneme s miliční předvýchovou, a to znamená ve školství v době mezi 14. a 20. rokem.
Jest jisto, že voják může býti u pěchoty za poměrně krátkou dobu velmi dobře vychován a velmi dobře vycvičen, jestliže odstraníme z kasáren to, co tam nepatří jestliže v jisté době vojáka budeme vychovávati nevojensky. Předvýchova ať morální nebo tělocvičná může býti provedena mezi 14. a 20. rokem. Ale přece je možno, aby se mladý muž naučil povelům, aby se naučil pochodovati, aby se naučil znáti zbraň. ji rozkládati a skládati už dříve, než jde na vojnu. Kdo to dovede a bude míti příslušný diplom, může beze všeho dostati velmi krátkou presenční službu. Uvažte laskavě, mnoho-li bychom ušetřili výdajů na naši brannou moc
Dovoluji si prohlásiti hned napřed, že v tomto směru nás dnes mnoho pracuje a myslím velmi intensivně, jak bychom u nás branný systém udělali levnější a potom snad také lepší.
Dlouhá služební doba vyvolává potom u 80 vojáků nechuť k službě a práci. Žádné lajdáctví v kasárnách! V kasárnách je třeba věnovati se pouze výchově. Potom může býti presenční služba velmi krátká. Nepůjdu za příkladem švýcarským. Co se hodí pro Švýcary, nehodí se pro nás. Také ve Švýcarsku není ideálem ten systém, který tam je. Synthese mezi kasárnickým systémem - kádrovým - a mezi milicí zaslouží naší pozornosti, a musíme také co nejdříve přikročiti k činu. Uvažte vsak, že vlastně máme 6ti měsíční výcvik a. že po 6 měsíčním výcviku již propouštíme mnohé vojíny. Tedy vidíte, že 6 měsíců velmi intensivní služby mnoho znamená a že by za mnohých okolností stačilo. Všímáme si velmi svědomitě toho, jak pracuje Anglie, její teritoriální systém. I ve Francii se pomýšlí na to,- organizovati národ i mimo kasárna. Vidíme,. co dělá sovětové Rusko, které zavedlo lidovou předvýchovu od 16. do 21. roku. Vidíme dále, co se děje ve Finsku a Holandsku. Musíme si všeho toho všímati. Tato armáda, jak je dnes, je velmi drahá a říkám, že namnoze vykazuje slabost, ke které nemůžeme býti zaslepeni. Podívejme se na train. Train může býti i při malých kádrech docela dobře miliční. Proč bych neměl důvěru ke koním? Mám absolutní důvěru ke koním, ti mne nemohou zklamati. Postroje a lidé, kteří patří ke trainu, mohou býti také doma a je k tomu potřebí jen kontroly, roční revise a jsme schopni mobilizace. Jsem také proti velkým manévrům, které jsou často napřed připraveným divadlem. Stojí to mnoho peněz. Daleko důležitější je výchova vůdců a výchova štábu. Ale to jsou věci, o kterých budeme mluviti na podzim velmi podrobně a přijdeme také s propracovanými návrhy.
Dnes dovoluji si upozorniti na jedno. Považuji přímo za zločin, když necháváme 2 léta sloužiti ony muže, kteří vlastně slouží již 18 měsíců, ale náhodou byli odvedeni před 3 roky. Mnoho jich vystudovalo práva nebo medicinu atd.. v 25. roce nastupují službu a budou 2 léta sloužiti. K ničemu toho není potřebí a prosím, aby v ministerstvu národní obrany bylo trochu iniciativy a kuráže k reformám. Byrokratismus nenávidím na celém světě, ale byrokratismus v armádě nenávidím nejvíce. Není potřeba aby muž který je za 6 měsíců dostatečně vychován, musel býti
v 25 letech odnímán svému povolání. Nemáme dosti soudců, nemáme v jiných službách dosti činitelů, ale ten doktor práv nebo doktor mediciny, místo aby mohl jíti po jistém výcviku do služby, musí 2 léta sloužiti, musí ta 2 léta lajdat v kasárnách! Nemá to smyslu, aby tam tak dlouho seděl. Máme-li zákon na zřeteli, musíme viděti, co znamená duch tohoto zákona..Je úplně možno, aby tento mladý inteligent byl propuštěn po roce na t. zv. přerývanou dovolenou, aby šestkráte za rok v tom místě, kde je jeho posádka, zúčastnil se jeden den cvičení, aby nezapomněl, čemu se za rok naučil. Nemíním, abychom měnili zákon, poněvadž to nemáme v moci, ale ministerstvo národní obrany to má v moci, aby těmto mužům dalo přerývanou dovolenou. To považuji za otázku svědomí a rozumu. A jestliže ministerstvo národní obrany našeho hlasu dbáti nebude, tak se dopustí velikého zločinu na celém národě, nejen na mladých mužích, kteří zbytečně ten druhý rok slouží. (Sen. Meissner [německy[: Když jste byl ministrem války. odstranil jste jednoročácké právo!) Prosím, pane kolego, nezapomeňte, že parlament hlasuje a ne ministr. To jste si vy odhlasovali v parlamentech.
My musíme míti odvahu, když vidíme vady a nedostatky, upozorniti na ně, a myslím, že mne pan kolega nebude hubovati, když právě na tyto nedostatky upozorňujeme a přicházíme s reformami. (Sen. Meissner: Mělo se to nechati jako v Rakouska!) Co jsme od Rakouska přebrati, to stojí za málo, jako z celé Evropy. Mám zato, že armády celé Evropy jsou dnes na scestí a že budou s duchem národů a demokracie musiti počítati také v armádě.
Zejména však používám této příležitosti, abych protestoval proti duchu reakce, která se nám dnes ukazuje v oboru justičním v ministerstvu národní obrany. Jisté věci se mohly díti jen za války. Za Rakouska, víme dobře, že byli povoláni pověstní civilní právníci, ze kterých se stali vojenští auditoři. Vzpomínám sám z vlastní prakse na pověstného Premingera. Ten Preminger nám potom točil zákony, ten nám konstruoval zákony, jak chtěl! Ale v době míru si toho neodvážil žádný aktivní auditor, toho, co nám dnes dělají někteří páni docela klidně. Ať se nemýlí, že proto, že náležíme ke koalici, budeme mlčeti k řádění Jansů, Vlachů a Kunzů, a jak se všichni jmenují. Do justičního odboru ministerstva národní obrany musí přijíti nový duch, nemá-li se po celém parlamentu potom ozvati jiné volání, které by bylo málo příjemné instituci vojenských auditorů ministerstva národní obrany. Mezi nimi ovšem jest celá řada čestných a pokrokových mužů.
Myslím, že ministerstvo národní obrany bude musiti počítati vážně i s lidmi hluboce nábožensky založenými, jak jsme to za Rakouska pozorovali. Jsou to na příklad Nazaréni. Mám za to, že není rozumné tyto muže trestati, trestat a trestat. Ten člověk, i když je trestán, zůstává přece jen dále pevný. Jsou to hluboce nábožensky založení lidé. Může ovšem býti prohlašována obava, kdybychom takového člověka propustili, že bude nám simulovati náboženské přesvědčení tolik a tolik lidí. Ale ne, pánové, zde se dá přece zjistiti, mluví-li zde z toho člověka hluboká morálka a přesvědčen, poněvadž známe jeho život před válkou, před vojančením, v celé obci ho znají. V naší armádě jsou dva takové případy. Nedovedu pochopiti, že tyto případy nemohly býti rozumným způsobem rozřešeny. Za Rakouska jsem v takovém případě musel sám intervenovati. Bylo to v případě známého Nemravy. Ale Rakousko ten případ rozřešit tím, že prohlásilo tohoto člověka za duševně - nechci říci nepříčetného - ale zkrátka abnormálního, a tento člověk byl propuštěn. I Rusko, i to carské Rusko respektovalo jistě náboženské sekty, jichž principielní stanovisko oproti užívání zbraní bylo známo a nekompromisní. A prosím, podívejte se do Ameriky, kde náboženské sekty křesťanské, jako jsou na př. Amonité nebo Menonité, nekonali povinnost ve zbrani. Tedy prosím, co carské Rusko respektovalo, co bylo možné v Americe o tom jsem přesvědčen, že může býti i u nás respektováno ve dvou případech, které tady máme. Já na to ukazuji docela klidně, ale kdybych věděl, že tu není ochoty, že je zde, řekl bych, jistá byrokratická zaujatost, tak bychom musili dělati kroky zcela jiné.
To bylo několik mých poznámek.
Máme více stesků i jiných, ale ty si ponecháme, až bude předložen rozpočet ministerstva národní obrany, až budeme míti přítomného ministra národní obrany. Pak přijdeme s iniciativními návrhy, pokud se týká branného systému. Naše heslo je: Lepší branný systém, ale levnější branný systém!
Znovu ukazuji na to, že se musí pomýšleti v ministerstvu národní obrany na to, co dělati s těmi lidmi, kteří zbytečně nám slouží druhý rok a jejichž inteligence bychom mohli užíti mnohem rozumnějším způsobem ve prospěch republiky a národa.
Zpráva branného výboru, pokud se týká nynějšího prozatímního snížení vojska, je velmi krátká, a myslím, že nebude jediného pana senátora, který by pro toto snížení nehlasoval. Není to náš ideál, půjdeme dále, ale zatím je to něco
Osnova zákona vládou předložená a poslaneckou sněmovnou ve 273. schůzi dne 13. června 1924 schválená snižuje oproti zákonu ze dne 19. března 1920, čís. 196 Sb. z. a n., mírový početní stav československého vojska velmi podstatně, neboť oproti dosavadnímu celoročnímu stavu 150.000 vojenských osob stanoví jej na čtyřletí od 1. října 1924 do 30. září 1927 pro obdob od 1. dubna do 30. září každého roku počtem 90.000 vojenských osob, upravuje tedy průměrný roční stav na 120.000 mužů.
Tento počet, třeba ve skutečnosti ještě dále se snižuje dnem 1. dubna každého roku až o 4000 branců, kteří se podle zákona ze dne 7. prosince 1922, čís. 370 Sb. z. a n., o přiznání výhod v plnění branné povinnosti propouštějí po 6timěsíční presenční službě na trvalou dovolenou, odpovídá po názoru vojenské správy skutečné potřebě branné moci i celého státu, a možno s nim souhlasiti tím spíše. ježto má přirozeně v zápětí též žádoucí snížení státních výdajů.
A to je ovšem moment, na který my klademe také důraz.
Značný početní rozdíl stavu v období zimním - od 1. října do 31. března roku následujícího - a období letním - od 1. dubna do 30. září téhož roku zvyšuje se fakticky v letním období postupným povoláváním čtyř ročníků zálohy ke konání cvičení příslušníků zálohy, takže ani v tomto směru netřeba se obávati, že by obrana státu v daném případě mohla trpěti.
Uváživ tyto okolnosti, usnesl se branný výbor ve schůzi dne 24. června 1924 na tom, učiniti slavnému senátu návrh, aby přijal osnovu zákona poslaneckou sněmovnou usnesenou beze změny.
Je to první splátka na požadavek, který budeme klásti Národnímu shromáždění na podzim. (Pochvala.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Hartl.
Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Omezím se na to, abych jménem svých klubovních kolegů prohlásil, že nezamýšlíme vystoupiti v debatě proti předloženému zákonu, jenž přece poskytnouti má jistou úlevu, pokud jde o vojenskou služební povinnost a o vojenská břemena. Připomínáme však, že toto prohlášení nesmí býti vykládáno tak, jako by tímto zákonem byla splněna a uspokojena naše přání a naše názory o branné povinnosti a počtu vojska. Zdůrazňujeme naopak, že i nadále žádáme změnu zahraniční politiky našeho státu a odstranění oněch zahraničních spojenectví, čímž by se umožnilo ještě dále snížiti vojenskou povinnost a vojenské požadavky a tím miliardy našeho rozpočtu uvolniti pro produktivní práci a účely kulturní.
Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?
Zpravodaj sen. KIofáč: Nemám.
Předseda: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (má §y).
Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Naznačená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:
3. Zpráva výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1898) k vládnímu návrhu zákona o zvelebení a ochraně výroby rostlinné. Tisk 1913.
Zpravodajem je pan sen. Rozkošný. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Rozkošný: Slavný senáte! Každému národohospodáři v naší republice musí zajisté záležeti na tom, aby naše republika, pokud se týče potřeb životních, byla pokud možno soběstačná. A právě zemědělství má v tom ohledu v první řadě plniti svůj úkol, má se tedy snažiti vyráběti tolik, abychom soběstačnými byli, abychom z ciziny žádné potraviny, které u nás mohou býti vyráběny, nemuseli přivážeti. Je tedy potřebí, aby u nás zemědělská výroba jak co do množství, tak co do kvality, byla zdokonalována a aby následkem toho bylo docíleno té soběstačnosti, kterou jsem právě byl naznačil. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj sen. Rozkošný (pokračuje): Abychom svou zemědělkou výrobu zvětšili, je potřebí pracovati v různých směrech. Sem patří v prvé řadě zušlechťování rostlin, poněvadž nám musí záležeti na tom, abychom na stejné ploše docílili větších výsledků. Není zajisté pochybnosti o tom, že rostliny na jednom místě dlouhou dobu pěstované, degenerují a že je potřebí, aby byly znovu jaksi zušlechtěny a oživeny. A k tomu právě zušlechťování má směřovati. Nejlepším důkazem toho, jak znamenitých výsledků je možno při zušlechťování rostlin docíliti, dokázalo se u nás na pěstování cukrové řepy.
Pánové se pamatují, že asi před 50 lety, když u nás cukrovarnictví bylo v jakémsi rozmachu, bylo možno z řepy vyrobiti asi 8% cukru, kdežto nyní docílili jsme dvojnásobných výsledků, nebo ještě větších. Toho jsme docílili jen zušlechťováním rostlin, výběrem nejlepších rostlin, takových rostlin, které dávají na jedné straně výtěžek největší a na druhé straně výsledek nejušlechtilejší. Je tedy potřebí dobrých výsledků co se týče cukernatosti.
Zde je nejnázorněji viděti, že je možno docíliti zušlechťováním tak znamenitých výsledků. A právě na cukrovou řepu se tento zákon vztahuje, neboť tato patří k cizoprašným rostlinám, t. j. k rostlinám, které se oplodňují jinými rostlinami. Následkem toho potřebuje zejména cukrovka a žito - u nás je to druhá důležitá rostlina - ochrany, jakou má poskytovati tento zákon.
Pokud se týče zušlechťování rostlin, nejsme ještě tak daleko, jak bychom si přáli. Docílili jsme, jak jsem se zmínil, pokud se týče cukrové řepy, výsledků nejlepších, docílili jsme také, pokud se týče zušlechťování ječmene a snad i pšenice, jistých výsledků, přece však ne takových, abychom předčili cizinu. Proto je potřebí, abychom se i o to starali, abychom nebyli v tomto směru, pokud se týče kterékoli rostliny, od ciziny odvislí. Je jistě potřebí, abychom sami si v tom ohledu dostačili a k tomu má tento zákon napomáhati. Je toho potřeb hlavně k vůli těm dvěma plodinám, o kterých jsem se již zmínil, neboť i když cukrovka nyní již vykazuje snad dobré výsledky, nemůže se říci, že je na vrcholu dokonalosti a bude potřebí, aby se v tom zušlechťování, které se v těchto 50ti letech tak dobře osvědčilo, pokračovalo dále. Je jistě si přáti, abychom ještě dále žádoucích výsledků docílili. To ovšem platí také o rostlinách jiných a je tedy potřeb takového zákona, na jakém se právě poslanecká sněmovna usnesla a o kterém se má usnésti dnes slavný senát.
Mám-li o obsahu tohoto zákona několika slovy se zmíniti, musím říci, že na př. v §u 1 je něco, co snad se může považovati za nedokonalé. Stojí tam totiž, že v okolí pozemků, na nichž je pěstován ušlechťovaný neb ušlechtěný materiál, nesmějí býti pěstovány tytéž nebo příbuzné druhy a odrůdy. Zdá se mi, že to slovo ťv okolíŤ se může považovati za velmi nejisté, ale musí se uznati, že se to bude říditi podle velmi různých poměrů, podle rozkouskovanosti pozemků podle podnebí a půdy, zkrátka musí se otázka okolí nebo blízkosti toho okolí, na kterém má býti zakázáno pěstovati rostliny téhož druhu, jako se má dotčená zušlechťovati, podle různých okolností se musí to okolí posuzovati, a proto nebylo možno říci, že to má býti 1 km, 100 metrů nebo 10 metrů, to závisí od různých okolností, které musí býti v každém jednotlivém případě zvláště řešeny, a proto uznáváme a také národohospodářský výbor uznal, že, ačkoliv je to neurčité, když se řekne ťokolíŤ, přece není možno v zákoně nějak určitěji nebo určitě toto okolí stanoviti, a musí se zůstati při tom, že se řekne všeobecně ťokolíŤ, a bude na různých činitelích, aby vysvětlili, jak daleko je té ochrany potřebí.
Dále ustanovení §u 1, že podnikům, které se hodlají domáhati této ochrany, jest se vykázati, že jsou za podniky šlechtitelské výslovně uznány. Je jistě potřebí, aby to v zákoně bylo ustanoveno, poněvadž by někdo snad mohl býti od majitelů pozemků sousedních, od těch různých šlechtitelů, kteří za šlechtitele uznáni nebyli, zbytečně obtěžován.
§ 2 ustanovuje, jakým způsobem má ten, kdo chce míti ochranu tohoto zákona, si počínati, ustanovuje totiž, že má podati u starosty dotčené obce žádost, kterou musí opatřiti přílohami v zákoně uvedenými, a že tedy má žádati, aby starosta obce pozval všechny sousedy, které on má výslovně označiti, má označiti parcely, které chce míti chráněny nebo omezeny v pěstování dotčené rostliny, a má zároveň udati, kteří jsou jejich majitelé, aby starosta mohl je pozvati k poradě, která má míti za účel docíliti dohodu, jakou náhradu snad dotčení postižení sousedě mají dostati za to, že nesmějí v dotčené obci pěstovati na dotčeném pozemku rostlinu, kterou zušlechťovatel v té obci zušlechťuje. To se má docíliti tím způsobem, že starosta svolá všechny majitelé pozemků a přičiní se o to, aby s nimi docílil dohody. Kdyby se mu to nepodařilo, má politický úřad I. stolice se snažiti tuto dohodu docíliti a, pakli by nebylo vůbec možno docíliti dohody, má také v tom ohledu rozhodnouti se o výši náhrady, která by měla býti poškozeným nahrazena. Z rozhodnutí I. instance je také možno ještě odvolati se ke II. instanci, politickému úřadu II. stolice.
Snad by se zdálo někomu záhadným nebo nepotřebným ustanovení odstavce 4. §u 2, kde se praví, že oznámení, ve kterém se žádá, aby ti sousedé byli omezeni v osévání svých pozemků v dotčené obci, se má podati 2 roky před setím dotčené plodiny. Snad by se to zdálo trochu dlouho, ale je to právě na ochranu prospěchu těch sousedů, poněvadž za ty 2 roky mohou se na to připraviti, mohou pěstovati předem takové rostliny, aby jim to v dotčené obci co nejméně uškodilo.
Tedy zkrátka má ten zákon účel velmi šlechetný a je jen si přáti, aby skutečně vyplnil svůj úkol, aby umožnil to zušlechťování rostlin u nás a aby následkem toho zemědělská výroba byla v budoucnosti jak pokud se týká kvanta, tak také, pokud se týká kvality, dokonalejší, než byla posud. To je tedy první hlava zákona. Druhá hlava jedná o ochraně kultur rostlinných před škodlivými činiteli. To z větší části není vlastně nic nového. Páni senátoři vědí dobře, že máme již zákony toho druhu a to zemské zákony, kterými se nařizuje hubení bodláčí a kokotice, ochrana ptactva atd. Tedy tyto zákony zemské mají pozbýti platnosti a mají býti nahrazeny nyní tímto zákonem. Co je však nového, je, že ten, kdo má ten zákon prováděti, má býti nový. Posud totiž podle těch zákonů, o kterých jsem se zmínil, bylo svěřeno dohlížení nad prováděním tohoto zákona obcím. Ale ukázalo se, že toto nebylo dosti intensivně prováděno a že tedy zákony tyto byly více méně na papíře.
Nyní tedy má se docíliti lepších výsledků tím, že se svěřuje dozor nad plněním tohoto zákona výzkumným ústavům zemědělským, které jsou zřízeny u zemědělské rady. Jest si jen přáti, aby tyto výzkumné ústavy byly s to vykonávati lépe ten dozor nad plněním tohoto zákona, než to činily obce, a aby ten zákon v nové formě byl dokonaleji plněn, než byl plněn zákon posavadní.
K tomu, aby zákon byl plněn, mohou výzkumné ústavy působiti dvojím směrem a to: 1. Tím, že budou obyvatelstvo zemědělské poučovati, že mu půjdou radou a pomocí na ruku, 2. kde by toho bylo potřebí, mohou také použíti tohoto zákona a trestních ustanovení, které v tomto zákoně jsou obsaženy.
Podle mých dlouholetých zkušeností ten první směr je účinnější. Uznají také jistě ty výzkumné ústavy, že působení poučováním obyvatelstva a naváděním k tomu, aby účelným a pokud možno nenákladným způsobem tyto zákony se prováděly, bude účinnější a důležitější, než toto trestání a zajisté bude také dobré, když tam, kde by se vyskytli nějací umíněnci, kteří by zákon plniti nechtěli, bude možno také na základě ustanovení tohoto zákona uložením trestu je k plnění zákona donutiti.
Třetí odstavec obsahuje všeobecná a trestní ustanovení. O těchto se nebudu zmiňovati, ty jsou jak obyčejně v zákonech ustanoveny. Není tam nic zvláštního. Tyto tresty nejsou vyměřeny příliš vysoko, jsou vyměřeny přiměřeně.
Toliko bych snad ještě podotkl, ze mimo to tento zákon dává vládě nejen právo, ale také i povinnost, aby dbala o ochranu domácí výroby zemědělské i tím, že by všeliké nakažlivé nemoce rostlin nebyly z cizozemska přiváděny, že tedy se dává vládě právo, aby zakázala dovoz všelikých rostlin a jejich částí, které by mohli míti za účel nákazu rostlin v naší říši. To je zajisté také účelno a potřebno a proto tedy doporučuje národohospodářský výbor slavnému senátu, aby přijal tento návrh zákona ve znění poslaneckou sněmovnou přijatém.
Doporučuji tento návrh zákona slavnému senátu ke schválení. (Souhlas.)
Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, přikročuji k hlasování.
Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, ježto nebylo podáno pozměňovacích návrhů.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v tisku 1898 a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Bod
4. Zpráva I. sociálně-politického výboru, II. ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1903) k vládnímu návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., o exekucí na platy a výslužné zaměstnanců a jích pozůstalých. Tisk 1918.
Zpravodajem je za výbor sociálně-politický pan sen. Pánek.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Předloha, kterou nyní projednáváme, je novelou k zákonu č. 314 ex 20 o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců. Citovaným zákonem č. 314 ex 20 bylo stanoveno totiž exekuční minimum na platy a odpočivné veškerých zaměstnanců a také platů a mezd všeho druhu. Exekuční minimum bylo stanoveno v tom smyslu, že dobrovolnou úmluvou anebo exekucí může býti obstavena mzda, nebo mohou býti obstaveny platy až do 1, ale vždy tak, že musí zbýti alespoň ročně 6000 Kč zaměstnanci volných. Pouze při alimentech, tedy při zákonném výživném, může býti tato částka, toto exekuční minimum, sníženo až na 3000 Kč.
Kromě toho obsahoval zákon č. 314 ex 20 ustanovení v §u 6, že veškeré předpisy, veškerá nařízení odpovídající tomuto zákonu, se tímto zákonem, t. j. zákonem č. 314, zrušují. Úmyslem zákonodárce bylo, aby byl zrušen také tímto povšechným ustanovením § 207 všeob. horního zákona z r. 1854, podle kteréhožto paragrafu střídní a úkolová mzda havířů byla z jakékoliv exekuce vyňata. Tato exekuce při hornických platech byla tedy podle tohoto paragrafu vyloučena. Úmyslem zákona č. 314 bylo. aby také paragraf 207 cit. horního zákona byl derogován. Také judikatura nižších soudních stolic se podle toho řídila v naší republice a také podle toho zákon vykládala.
Jiného mínění byl náš nejvyšší soud. Nejvyšší soud se dvakráte zabýval touto otázkou a to poprvé roku 1921, kdy rozhodl ve svém plenárním usnesení ze 16. května, že § 207 všeobec. horního zákona derogován nebyl zákonem c. 314 a že tudíž není možno podle tohoto zákona vésti exekuci proti mzdám havířů.
Konečně v druhém svém usnesení šel nejvyšší soud ještě dále. On totiž rozhodl ve svém plenárním sezení, tuším z prosince 1923, že, ani když se jedná o alimenty, tedy o zákonné příspěvky na výživu, není možno vésti exekuci proti mzdám havířů. Tedy zde byla jistě zjevná mezera v našem sociálním zákonodárství, a to sám cítil nejvyšší soud náš, poněvadž vídeňský nejvyšší soudní dvůr rozhodl svého času, že může býti vedena exekuce proti požitkům horníků, jedná-li se o alimenty, anebo jedná-li se o placení daní. Náš nejvyšší soud sám uznal tuto mezeru, a proto použil § 6 zákona o nejvyšším soudě a učinil náměty, aby tato mezera byla zákonodárnou cestou odstraněna. K tomu má sloužiti tato předloha. Poslanecká sněmovna změnila původní vládní osnovu do základů. Tak na př. přepracovala úplně § 1. Vládní osnova měla na mysli, aby se prostě zákon čís. 314, jeho § 1 rozšířil také na havířské mzdy. Ale poslanecká sněmovna přijala znění širší, avšak také důkladnější. Ona totiž změnila § 1 v toto znění: Druhá věta §u 6 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jich pozůstalých, zní takto: ťSoučasně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují hořejším ustanovením, zejména veškeré dosavadní předpisy o tom, že exekuce na některé ze služebních platů uvedených v § 1 nebo na výslužné, odbytné a zaopatřovací platy, uvedené v § 2 je zcela nebo z části vyloučena.Ť Tedy, jak jsem již řekl, znění širší a důkladnější, takže není a nemůže býti pro příště pochybnosti, že by se snad § 1 zákona čís. 314 nevztahoval na veškeré platy, na veškeré mzdy jakéhokoliv druhu. Kromě toho změnila poslanecká sněmovna vládní předlohu ještě i po jiné strance. Při projednávání této vládní předlohy vyskytly se totiž v sociálně - politickém výboru pochybnosti o tom, zdali zákon čís. 314 nevztahuje se také na požitky vyplácené zaměstnancům podle zákonů o nemocenském a úrazovém pojištění, po př. podle zákona o bratrských báňských pokladnách; ačkoliv tyto platy, tyto požitky mají docela jiný charakter a poslání, přeci jen, aby byly jakékoliv pochybnosti vyloučeny, usnesla se poslanecká sněmovna na tom, aby do § 2 zákona bylo pojato ustanovení tohoto znění: ťUstanovení §u 4 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 319 Sb. z. a n., zůstávají nedotčena. Rovněž zůstávají nedotčena veškerá ustanovení o exekuci na požitky vyplácené podle zákonů o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků, jakož i o báňských bratrských pokladnách.Ť
K čemu má vlastně tato předloha sloužiti? Předně má za účel, aby provedla paritu mezi havíři v historických zemích a mezi havíři na Slovensku a Podkarpatské Rusi, poněvadž na Slovensku § 207 všeobecného horního zákona z r. 1854 byl již zrušen r. 1881, a to zák. čl. LX. Tedy na Slovensku bylo možno již od r. 1881 vésti exekuci proti havířským mzdám, nejen když se jednalo o alimenty, ale i když se jednalo o jiné soukromoprávní pohledávky, kdežto v historických zemích do převratu bylo možno vésti exekuci podle rozhodnutí nejvyššího soudního dvora pouze jen, když se jednalo o alimenty, ale podle rozhodnut nejvyššího soudu v Československé republice nebylo možno vésti exekuci vůbec. To tedy byl první účel. Druhý účel byl, aby byla samozřejmě zvýšena také ochrana rodinného práva příslušníků havířského stavu, zejména pokud jde o nemanželské děti, pokud jde o rozvedené manželky, pokud nebyly samozřejmě rozvedeny svou vinou. (Sen. dr Karas: Co když jsou dvě nebo tři manželky rozvedeny?) Jedná se o alimenty; jestliže podle soudního rozhodnuti platí někdo výživné, může mu býti obstaveno jeho služné, jeho platy, kdežto. nyní nebylo vůbec možno obstaviti jeho požitky. Konečně musela se také přivoditi jakási parita mezi havíři, hornickým stavem, a ostatními zaměstnanci a to k prospěchu příslušníků hornického stavu, poněvadž dnes bylo nemožno za stávajících poměrů udělovati jim vůbec úvěr. To není namířeno snad proti horníkům, poněvadž tím se také zpevňuje jejich úvěrová schopnost. Dnes, když se vědělo, že jsou jeho požitky nedotknutelné, když potřeboval horník úvěr, nemohl ho dosíci.
Sociálně-politický výbor projednal tuto záležitost velmi zevrubně a doporučuje slavnému senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny ve znění nezměněném. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má za výbor ústavně-právní pan sen. dr Procházka.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Slavný senáte! Právo věřitelovo domáhati se zaplacení své pohledávky exekucí na majetek dlužníkův bylo záhy omezeno zákonodárstvím, tím způsobem, že určitý důchod, určité věci a práva aneb i určité osoby osvobozeny vůbec z exekuce, případně, že exekuce ohledně nich jest částečně omezena. Tím ochráněn sociálně slabý případně úplné zkázy hospodářské. Za sociálně slabé byli vždy považováni a jsou jimi dosud za nynějších neutěšených hospodářských poměrů osoby zaměstnané ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu, poukázané na služební platy, na mzdy týdenní, denní atd., dále vdovy a sirotci těchto zaměstnanců, jakož i zaměstnanci nacházející se ve výslužbě. Zákonodárstvím proto stanoveno již záhy, že exekuce na požitky jejich jest nepřípustna, případně částečně obmezena. V tomto duchu ochrany sociálně slabých ustanovuje též zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n., že ze služebních platů osob zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu může býti exekucí zabavena nebo zajištěna nebo dobrovolnou úmluvou zastavena nebo postoupena toliko jedna třetina, ale vždy tak, že dlužníku volným musí zůstati roční příjem 6.000 Kč.
Pro pohledávky výživného, na které věřitel má právo podle zákona, pak pro pohledávky na daních a jiných veřejných dávkách, které jsou vyměřeny ze služebního příjmu a nejsou starší nežli 3 roky, může však býti vedena exekuce neb zajišťovací úkon, aneb umluveno zastavení neb postup až do 2/3 platu - mzdy - zaměstnancova a volné zůstati musí ročně jen 3.000 Kč. Výslužné - provise - a podobné, odbytné a zaopatřovací platy vdov, družek, sirotků a schovanců mohou býti exekvovány, zajištěny, zastaveny neb postoupeny toliko do jedné třetiny, vždy však tak, že volno zůstati musí dlužníkovi ročních 4.000 Kč, kdežto pro pohledávky výživného a pro daně i veřejné dávky lze provésti uvedené právní úkony až do 2/3 výslužného provise - neb platů zaopatřovacích, ale volné zůstati musí dlužníku ročně 2000 Kč.
Drahotní přídavky, platy určené k zapravení veřejné služby, pohřebné a podobné platy, jsou vůbec úplně vyloučeny z exekuce, zajištění, zastavení a postupu. Na drahotní přídavky, poskytnuté dlužníku vzhledem na děti nebo jiné členy rodiny, lze však vésti neobmezeně exekuci pro pohledávky zákonitého výživného, příslušející osobě, o niž jde. Na příbytečné vedena býti může exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova. Úmluvy, příčící se shora uvedeným ustanovením, jsou neplatny. Tak zákon ten určoval a určuje dosud. V §u 6 ve druhé větě zákona toho pak ještě bylo stanoveno, že současně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují hořejším ustanovením.
Při provádění tohoto zákona, jak už bylo dotčeno panem zpravodajem sociálně-politického výboru, nastaly pochybnosti judikatury o dosahu zákona a vyvinul se následkem rozhodnutí nejvyššího soudu prakse, že nepovažován zákonem tím, totiž citovaným § 6, 2. větou za zrušený § 207 všeobecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z.
V paragrafu tom, jak už bylo řečeno, se praví: že na úkolový plat neb na střídní mzdu horníků nemá místa ani soudní obstávka ani exekuce. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl tento § 207 všeobecného horního zákona však již zrušen zák. článku LX z r. 1881. Následkem toho zůstalo jen v historických zemích v platnosti ustanovení, že shora uvedené požitky horníků byly vyloučeny z exekuce. Tím však ovšem nejen že nastala veliká nerovnost právní u horníků jednak v historických zemích, jednak v zemích bývalých uherských, nýbrž nastala ovšem také tím veliká nerovnost sociální a hospodářská u této důležité třídy občanské. Ovšem jednotlivý horník jest chráněn podle dosavadního stavu u nás v historických zemích od exekuce co do uvedených svých požitků, ale na druhé straně jest podlomena zase jeho schopnost úvěrová, jelikož tam, kde nelze vydobývati nuceně pohledávky, odpadá popud poskytovati vůbec úvěru. Pak ovšem bylo by to největší nespravedlivostí, aby i tam, kde se jedná o výživné (alimenty) manželce, dětem resp. rodičům, byl úplně zákonem chráněn takový nesvědomitý člověk, který podle zákona je povinován k výživě své rodiny.
Proto byla ta vládní osnova podána, která má odstraniti shora uvedené nedostatky zákona z 15. dubna 1920, čís. 314 Sb. z. a n. Tímto zákonem bude tedy zrušen § 207 a též čl. IX bod 11 úvozovacího zákona k exekučnímu řádu soudnímu ze 27. května 1896, č. 78 ř. z.
Je proto osnova zákona, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, zcela odůvodněna, jak se stanoviska právního, tak i ústavního. Proto ústavně-právní výbor navrhuje senátu, aby osnovu zákona přijal ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, jelikož novým zákonem budou odstraněny tyto pochybnosti judikatury o dosahu zákona 314 a,provedena bude také unifikace s předpisy platnými na Slovensku a Podkarpatské Rusi ohledně § 207 všeobecného horního zákona. (Pochvala.)
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Debata odpadá.
Prosím, aby páni zaujali místa. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování.
O navržené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou, budeme tedy tak hlasovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve znění vyznačeném v tisku 1903, a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Navrhuji aby se příští schůze konala za 10 minut po této, za účelem přikázání došlých spisů.
Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin 20 minut.