Schůze zahájena ve 12 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: Niessner, Valoušek.

Zapisovatelé: dr Vlček, dr Reyl.

98 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr Polák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno:

Výboru národohospodářskému:

Tisk 1898. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2743) o zvelebení a ochraně výroby rostlinné (tisk 4559).

Výboru brannému a rozpočtovému:

Tisk 1899. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4411) o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně (tisk 4620).

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1898 byla podána zpráva ve lhůtě co možná nejkratší a o usnesení poslanecké sněmovny č. t. 1899 do příští schůze plenární, která se koná dne 12. června t. r. o 11. hodině.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Přistupuji k projednávání denního pořadu, a to k bodu

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Trenčíně za souhlas k trestnímu stíhání sen. Barinky pro přečin ve smyslu § 14 čís. 3 a přestupek ve smyslu § 18 čís. 1. zákona na ochranu republiky ze dne 19.března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. (čís. 8341/24). Tisk 1881.

Zpravodajem je pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Sedrie v Trenčíně žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Barinky pro výroky, které pronesl na veřejné volební schůzi v Holešově dne 3. října 1923, kdy se prý mezi jiným vyjádřil, že ťČeši přišli na Slovensko beze všeho, že zaujímají veškeré práce a místa, kde nedávají Slovákům žádného zaměstnání. Proto slovenský lid je bez zaměstnání. Následkem toho mají Slováci Čechům, kteří jsou na Slovensku, ukázati cestu, aby šli domů do Čech. Češi přinesli na Slovensko ťHusaŤ, odbírají lidu kostely a římsko-katolickou víru, nač tedy bylo Čechů na Slovensku potřebí?Ť

V těchto výrocích spatřuje sedrie v Trenčíně jednak přečin, a to §u 14 čís. 3. zákona na ochranu republiky a jednak přestupek podle téhož zákona § 18, čís. 1.

Sen. Barinka byl tázán imunitním výborem o vysvětlení, tvrdil, že on se tak nevyjádřil, jak je uvedeno v trestním oznámení, naopak, že jemu nebylo na schůzi dobře porozuměno, že celý ten výrok spočívá na nedorozumění a odůvodnil to hlavně tím, že on vždycky sympatisoval s českým lidem, že sám je z vlastenecké slovenské rodiny, že jeho otec ho poslal již jako hocha do českých škol do Valašských Klobouků a do Valašského Meziříčí. Mimo to též uváděl, že se zúčastňoval konferencí v Luhačovicích, které jednaly o sblížení Čechů a Slováků již před válkou a že z toho všeho vyplývá, že žádných antipatií vůči českému lidu nemá. Jen tak mimochodem též dodal, že nejlépe to dokazuje též ta okolnost, že provdal svoji dceru za českého úředníka.

Imunitní výbor nemá důvodu nevěřiti panu kolegovi Barinkovi, že by se tak nebyl vyjádřil, a litoval by, kdyby tak byl pan kolega Barinka mluvil. Imunitní výbor litoval by toho proto, že lid slovenský vždycky byl rád viděn mezi lidem českým, ať přišel k nám jako host, ať přišel k nám jako občan za svým povoláním.

Tak bylo, slavný senáte, před válkou i za války, a tak je i nyní u nás všude; rádi mezi sebou Slováky vidíme; nemáme jiného přání, než aby Slováci ty sympatie, které jsme k nim měli a máme, měli též k nám a aby nebyly pronášeny výroky, jako je zde výrok inkriminovaný, že bychom se měli my Češi ze Slovenska vzdáliti a odstraniti. My jsme nic takového nikde neřekli u nás Slovákům a nechtěli bychom to ani říci, poněvadž v nich vidíme jen své bratry a jako k bratrům také se k ním chováme. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Lukeš (pokračuje): Vzhledem k tomu, že je zde možnost, že pan kolega Barinka se vůbec nevyjádřil, jak je mu inkriminováno, a mimo to že je zde též možnost, jak to bývá na volebních schůzích, že si ani nebyl vědom každého slova, které řekl, a vzhledem k jeho vyjádření, že on měl vždy sympatie k českému lidu, byl též imunitní výbor toho mínění, že neměl úmyslu štváti proti českému lidu a že neměl úmyslu znepokojovati slovenský lid.

Pan kolega Niessner něco řekl z mé důvodové zprávy, ale to hlavní tam neřekl. Řekl, že by tu důvodovou zprávu rád viděl jinak stylisovanou. Kdyby si však byl přečetl vše, co tam stojí, tedy by viděl, že to, co chce, tam napsáno je. Pan kolega Niessner řekl, že prý proto imunitní výbor navrhuje, aby nebyl vydán kolega Barinka, že on jednak ty výroky popírá a jednak že může prokázati, že má k českému lidu sympatie. Ale pan kolega nedořekl a nepřečetl - nevím, proč to nepřečetl - a to je to hlavní, že imunitní výbor přišel na základě těchto věcí k přesvědčení, že kolega Barinka neměl úmyslu štváti proti Čechům a neměl úmyslu také znepokojovati slovenské obyvatelstvo. To výslovně v důvodové zprávě stojí.

Abych tedy zprávu imunitního výboru obhájil, pokládám za svou povinnost, abych přivedl na pravou míru to, co tu řečeno nebylo, ale mělo býti řečeno a čím imunitní výbor hlavně odůvodňuje nevydání pana kolegy Barinky soudu. (Sen. Niessner [německy]: Ve zprávě stojí: ťZ těchto důvodů!Ť) Ano, z těchto důvodů, ne že ho nevydá, nýbrž že z těchto důvodů přichází k přesvědčení imunitní výbor, že neměl úmyslu štváti. To jste, pane kolego, zapomněl říci; možná, že Vám to ušlo, ale já jako referent pokládám za svou povinnost s tohoto místa to konstatovati, jak důvody správně zní. Tedy imunitní výbor z toho důvodu ho nevydal, poněvadž přišel k přesvědčení, že neměl sen. Barinka v úmyslu ani štváti, ani znepokojovati. To je jiné odůvodnění a myslím, že s tím též slavný senát bude souhlasiti.

Z toho důvodu navrhuje imunitní výbor, jak již je ve zprávě uvedeno, aby slavný senát Národního shromáždění nevyhověl žádosti sedrie v Trenčíně za souhlas k trestnímu stíhání sen. Barinky pro přečin ve smyslu §u 14 č. 3. zákona na ochranu republiky a pro přestupek §u 18 č. 1. téhož zákona a aby odepřel souhlas k jeho vydání.

Předseda: Slovo má pan sen. Barinka.

Sen. Barinka: Slávny senát! Velevážení pánovia zpravodajovia, pánovia! Sen. Niessner a pán zpravodaj Lukeš, každý z iného stanoviska odporučoval slávnemu senátu mňa nevydať. Ja ale cítim sa byť oprávnený, abych čistý prameň ukázal slávnemu senátu.

Celé podozeranie mňa, žaloba a prosba o moje vydanie nezakladajú sa na pravde. 3. septembra vydržoval vraj som riadne valné shromaždenie verejné. Nie, to nebolo verejné shromáždenie, už toto je nepravda, - ale pán okresný náčelník, ktorý tiež od nikoho povolenie nemal a pán farár Roy - a pán učiteľ Štefánik bez všeho dovolenia vydržovali verejné shromaždenie. Od koho mali povolenie? Ja som tedy verejné shromaždenie nedržal, už to neni pravda.

Ale ideme ďalej. Neni pravda, že bych bol riekol: Vyžeňme Čechov. Chcem toto verejne prehlasiť. Ja som vo svojej reči Čechov ani nevzpomenúl, povedal som tomu ľudu tam, že podľa 1 §u ústavného zákona všetko právo pochádza z ľudu, z neho že idú všetké práva a moc a toto som im vysvetľoval: Vy prenášate sami vaším hlasom, vašou voľbou právo svoje na vašich poslancov a tí ich prenášajú na vládu. Tedy nemáte na čo žalovať, keď sa vám deje krivda. Z toho som prešiel na rovnobežnicu medzi programom tam kandidujúcej protivnej strany a slovenskej ľudovej strany. Vysvetľoval som tedy dva programy, až som prišiel na autonómiu. Keď som vzpomenúl autonomie, prihlásil sa k slovu jeden okresný náčelník a riekol, že budeme desiatinásobné dane platiť, keď budeme mať dvoje ministerstvá. Na to som mu riekol slová nie práve kvalifikované, ale on na to žalobu nepodal. Potom som vysvetľoval, aké peniaze, aké úhrady stoja naše ministerstvá, - zbytočné ministerstvá - ktorých je 16 v Československej republike, a bohatá Francia a iné štáty ich majú len 12. Ďalej som im povedal: Rozpusťme darebné, nepotrebné úrady. Nevzpomenúl som, ktoré som myslel, ale mal som na mysli Robotnícky poisťovací úrad v Trenčíne, ktorý obstarával jedon krajčírský majster. Jeho paní bola kasírkou a jeho tovaryš bol zapisovateľom. Každému vyplatili riadne, keď bol nezdravý a nepracoval. Ale dnes je tam 30 úradníkov, ktorí od rána do večera vyškrabujú nehty, berú veľké platy, diety, slovenské výhody a keď zomrie učeň jednému majstrovi, tu ešte po roku od neho žiadajú príspevky. Inkasujú 12-30 Kč mesačne od žobrákov a keď to takýto ubožiak nemôže zaplatiť, provedú exekúciu. Takéto zbytočné úrady mal som na mysli, ktoré sú nepotrebné, aspoň s takýmto personálom.

Tedy ja sám Čechov vôbec nevzpomenúl, že ich budeme vyháňať, ale riekol som, že nebudeme trpieť takéto úrady a že od úradníkov budeme žiadať kvalifikáciu, prácu a poriadok. To som riekol a myslím, že to bol smer mojej reči. Za to nemôžem, že bolo četníkovi snadno vsugerovať, že som riekol ťČechov vyžeňmeŤ - lebo čo Čech, to úradník a čo úradník to Čech - ale bol bych to stejne povedal, keby tam boli Slováci alebo Nemci.

To bola moja obrana, ktorú som mal smelosť pánu zpravodajovi Lukešovi hovoriť. Medzi tým v tejto zpráve sa odvolávajú i na to, že ja som podľa slov pána kolegu Niessnera tam vyvýšoval svoje vlastenectvo. Ja sa tým nevyvyšujem, že som chodil do českej školy, že som v Luhačoviciach chodil do českej spoločnosti, že som dcéru vydal za Čecha. Preto som to nepovažoval za svoju obranu, poneváč som považoval za dostatočné, ked vysvetlím, že som Slovak smelý a od narodenia.

Ked som povedal ťzbytočných úradníkov prepustiťŤ neberiem zodpovednosť za to, že oni si vsugerovali, že to sú úradníci českí.

To, čo som rozprával o svojej dcere, o svojich štúdiach, o svojom politickom živote, že som nebol od 28. októbra Slovákom, ale že sem už pred 28. októbrom od svojho narodenia ku svojmu slovenskému národu sa priznával ako smelý Slovák, to som vyprával ako dejiny svojho života, ako svoj osobný popis. Ani som sa nenazdál, že sa toho použije na moju obranu. Mám svedkov inteligentných, ktorých četníci nevideli. S jednej strany stál katolícky farár, s druhej správca a s tretej niekoľko inteligentných remeslníkov. Mne vynašli Jána, aby, keď by mňa senát vydal, mohli mu riecť: ťTakhľa to riekolŤ. Boli by usiľovali o to, aby ich udanie sa zdalo pravdivé a ja abych na ich falošné udanie bol trestaný a nevinne stíhaný.

Práve preto som tej nádeje, že slávny senát bude tak láskavý a opraví tie dôvody v tom smysle, ako som ich tu predniesol a moje vydanie odoprie.

Předseda: Slovo má pan referent.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Pan kolega Barinka byl slyšen na přání některých členů imunitního výboru. Já jsem svoji povinnost splnil a on mně vyjádření se slzami v očích učinil tak, jak jsem uvedl, avšak zeslabeněji. Zvláště se dušoval, že vždy byl a sympatisoval s českým lidem, že vždy byl největším přítelem českého lidu, takže bych ani nechtěl věřiti, kdyby mi nyní popřel to, co mi dříve řekl a musil hledati nyní důvody jiné pro své ospravedlnění. To by mne skutečně bolelo. Je mi také líto, že pan kolega nereagoval na to, co jsem řekl, jak nám vždy jsou a byli Slováci milí a že jsem si přál, aby totéž platilo také u Slováků pro nás. Je mi toho líto proto, že pouze svoji vinu všeobecně popíral a ukázal dvojí tvář, jednu pravou dříve vůči mně a druhou naučenou z návodu vůči senátu.

Nemám příčiny měniti stanovisko imunitního výboru. Zůstávám při vývodech imunitního výboru, které odpovídají spisům a prohlášení pana sen. Barinky.

Navrhují proto, aby slavný senát setrval na tom, aby žádosti sedrie trenčínské za souhlas k vydání sen. Barinky k trestnímu stíhání vyhověno nebylo.

Předseda (zvoní): Přikročuji k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Barinky, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Sděluji, že do výboru zahraničního nastupuje za sen. dr Kovalika sen. inž. Klimko, do výboru ústavně-právního za sen. Smrtku sen dr Daxner.

Uděluji dodatečně dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. Práškovi.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 12. června 1924 o 11. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Návrh, aby podle § 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednáno bylo usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně. Tisk 1899.

2. Zpráva I. výboru branného, II, výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně. Tisk 1899.

3. Návrh poslanecké sněmovny na prodloužení lhůty stanovené §em 43 ústavní listiny ku projednání usnesení senátu stran osnovy zákona o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz. Tisk 1598.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.