Středa 28. května 1924

pak o §u 41 podle zprávy výborové,

pak o návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr. ohledně §u 42; bude-li zamítnut, pak o §u 42, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové,

Není námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Námitek není, budeme tedy tímto způsobem postupovati.

Přikročuje se k hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Niessnera, dr Hellera a soudr. aby se přešlo k dennímu pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento je zamítnut.

Kdo souhlasí, aby § l, odst. l. osnovy zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Je přijat.

Kdo souhlasí, aby oDst. 2., 3., 4, §u l škrtnut byl podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby odst. 2., 3., 4. §u l, pak aby §§ 2, 3 a 4 osnovy zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat.

Kdo souhlasí s tím, aby § 5 zněl podle návrhu sen, Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 5, pak odst. 1. a 2, §u 6 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá většinou hlasů.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. lit. a) §u 6 zněl podle návrhu sen, Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. v lit. a) §u 6 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3. v lit. b) §u 6 zněl podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby odst. 3, v lit. b) a odst. 4. §u 6 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby byl škrtnut § 7 podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 7, pak §§ 8-10 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 11 škrtnut byl podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 11, pak §§ 12-16 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby byl škrtnut § 17 podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 17, §§ 18-20 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby byl škrtnut § 21 podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 21, pak §§ 22-24 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby škrtnut byl § 25 podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 25 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 26 škrtnut byl podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 26 a § 27 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 28-37 škrtnuty byly podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby §§ 28-37, pak §§ 38 až 40, zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí s návrhem sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., aby přijat byl jimi navrhovaný 2. odstavec §u 40, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 41 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Kdo souhlasí, aby § 42 zněl podle návrhu sen. Niessnera, dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 42, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Přikročíme nyní k bodu

3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 1828), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezí republikou Československou a Norskem, podepsaná v Praze dne 2. října 1923. Tisk 1871.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. Lukeš a za výbor národohospodářský pan sen. Rozkošný.

Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Lukeš: Nejsou.

Zpravodaj sen. Rozkošný: Nejsou.

Místopředseda dr Soukup: Textových změn není. Přikročíme k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Je přijato.

Dalším bodem je:

4. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1835) o zrušení odměn uchopitelů případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut. Tisk 1875.

Zpravodajem je pan sen. dr Karas.

Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám žádných změn.

Místopředseda dr Soukup: Pan zpravodaj nemá žádných textových změn. Budeme tedy hlasovati ve druhém čtení.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v uvedeném znění také ve čtení druhém.

Přikročíme nyní k

5. Zprávě ústavně - právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti). Tisk 1885.

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. dr Fáček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Podávaje zprávu jménem ústavně-právního výboru o zákonu inkompatibilitním, konstatuji předem, že osnova tohoto zákona došla v ústavně-právním výboru ve své podstatě zásadního souhlasu všech stran, i oposičních. A zase pánové z oposice mně neodepřou uznání, že já jako referent jsem se neuzavíral kritice tohoto zákona.

Běží zde o pokus zákonné úpravy, o kterou se pokoušelo nejednou zákonodárství v jiných státech, a nutno říci, že bez valného úspěchu. Zákony inkompatibilitní, které fixují neslučitelnost poslanecké funkce s určitými funkcemi v životě hospodářském, byly buď příliš přísné, a následkem toho většinou zůstaly neprovedeny, anebo byly zase tak volny, že neprojevily žádného účinku. Našemu zákonodárství nemůže se upříti jistá originalita v řešení věci, pokouší se o ně svým vlastním způsobem.

Náš zákon, jak byl k vládnímu návrhu přijat poslaneckou sněmovnou, zahrnuje v pojem inkompatibility vlastně dvě skupiny případů velmi různé povahy. Především jsou tu případy, které právem zasluhují toho označení inkompatibility. Jsou to předpisy, které zakazují členům Národního shromáždění poslanecké sněmovny a senátu, aby zastávali jisté funkce, nebo konali jisté výkony. Účelem těchto předpisů je zameziti pravé, aby z politického vlivu nebylo těženo hospodářsky a tím, že zamezují předem takové sloučení funkcí, a tím vyloučiti přímo podezření, že by mohlo k takovému zneužívání dojíti. Konečný cíl je povznésti právě důvěru k zákonodárným sborům a jejích členům.

Ustanovení toho druhu jsou v zákoně dvě. Jeden případ je inkompatibilita absolutní, naprostá, která se ovšem týká jen předsedů sněmoven. Tito předsedové nesmějí zastávati čelnou funkci ve správě jakéhokoliv podniku výdělečného. Pro ostatní členy sněmoven zavádí se inkompatibilita jenom relativní. Oni totiž nemají býti účastni čelným způsobem ve správě podniku, který jest v určitém obchodním poměru ke státu - nájemním, dodavatelským, odběratelským, úvěrním - nebo který usiluje o to, do takového obchodního poměru se státem, se dostati. Ale hned zase příslušný paragraf l v odst. 2. stanoví dvě výjimky. Nevidí inkompatibility v těch případech, kde podnik jest v poměru, nebo chce vejíti v poměr ke státu, ve který může vejíti také kterýkoliv podnik jiný na základě podmínek všeobecně stanovených, nebo předem vyhlášených. Tím jest zamýšleno zejména, aby nebyl inkompatibilitním již poměr účastenství poslance v podniku, který se uchází o dodávku, nebo který dostal dodávku na základě ofertního řízení. Druhá výminka jest u podniků obecních, u jichž správců se vůbec nepředpokládá možnost zištných úmyslů při jednání se státem. Ty jsou tedy všeobecně vyňaty. Nelze upříti a všechny zkušenosti z cizích států tomu nasvědčují, že provedení tohoto principu neslučitelnosti je věcí velmi obtížnou a choulostivou, Je-li zákaz příliš široký a provádí-li se rigorosně, pak mělo by to v posledních důsledcích za následek, že by vlastně všichni lidé, kteří mají hospodářské zkušenosti a kteří hospodářsky pracují, byli ze sněmoven vyloučeni, že by na konec ve sněmovnách zbyli jen lidé, kteří mohou žíti bez práce ze svého majetku, kteří provozují politiku jako sport, nebo politikové z povolání, kteří zase celou svou existencí visí na mandátu, na přízni voličstva. A to by také nebyl poměr příjemný.

Věc má také tu stinnou stránku, že tímto zákazem inkompatibility se postihují jen případy zjevné souvislosti poslance s podnikem, tedy funkce ve správní radě, ředitelství atd., to jest funkce, které jsou před očima celé veřejností, a kde dotyčný musí cítiti svou odpovědnost, ale nepostihují daleko horší skryté způsoby, kterými může podnik získati si nebo snažiti se získati poslance, aby pracoval pro jeho zájem. To je velký nedostatek, který jen do jisté míry je korigován předpisy dalšími, které se týkají právě té druhé skupiny případů, o které jsem se zmínil. Zejména jsou to §§ 3, 6 a 7. Týkají se případů, které vlastně nezasluhují pojmenování >inkompatibilita<. Tu nejedná se o neslučitelnost funkcí, nýbrž o stíhání nečestných, neslušných činů, kterých se člen Národního shromáždění dopustí. Ovšem, stíhání těchto činů je dosti nedokonalé. Trest nenásleduje hned v zápětí, nýbrž když se zjistí takový případ, vydá se zpravidla prozatím jen zákaz, by poslanec v činnosti závadné nepokračoval. Teprve když neposlechne, následuje ztráta mandátu. Zde tedy není vadným poměr sám sebou, nýbrž jest vadným teprve zneužíváním mandátu. Zejména § 3 jest stylisován tak široce, že hodí se k velmi mnohému. Při skutečném zneužití mandátu bude ho moci býti použito i k postižení těch případů, o kterých jsem se zmínil, že § l je nepostihuje. Jím bude možno postihnouti, na př. když někdo, jsa ve správě podniku, se uchází nepříslušným způsobem o nějaké výhody od státu, o státní subvence, garancie, o státní úvěr a pod. I ty případy nepřímého využívání mandátu ve prospěch příbuzenstva nebo třetích osob mohou býti, jde-li o skutečné zneužití, tímto paragrafem postiženy.

Řešení našeho zákona je originelní v tom směru, že zákon stanoví zásady dosti pružné, a zřizuje zvláštní orgán, sněmovní výbor >inkompatibilitní<, který tede potom tyto všeobecné zásady konkretisovati svým zásadním usnesením o tom, liteře druhy činností, které druhy funkcí jsou s mandátem poslaneckým a senátorským neslučitelný.

Další zvláštnost je v tom, že rozhodování konečné je dáno do rukou soudu. Jinde mohli řešiti věc tak, že v případě zjištěné inkompatibility musí se poslanec podrobiti nové volbě a voličstvo samo suverenně rozhodne, sluší-li viděti inkompatibilitu v jeho poměru.

U nás, poněvadž nemáme doplňovacích voleb, je tento způsob nemožný. Proto byl nalezen, ve volebním soudě, který měl již ve svém oboru podobné případy ztráty mandátu při odpadnutí od strany, orgán, který bude vydávati rozhodnutí i o inkompatibilitě.

Novota, o které se ještě zmíním v referáte k novele o volebním soudu, záleží v tom, že volební senát v těchto případech rozhodování bude rozmnožen ještě o votanty z povolání.

Tedy všechna tato ustanovení dohromady mají svůj účel, poskytuje se jimi ochrana sněmovnám, aby nebyly příliš doktrinářským a rigorosním prováděním zákazu inkompatibility zbaveny dobrých sil, kterých potřebují, a členům těchto sborů zákonodárných poskytuje se zase ochrana v rozhodování volebního soudu a soudců z povolání proti zaujatosti politických odpůrců a proti zlobě stranické. A to je také věc velmi cenná.

Ústavně-právní výbor změnil některé věcí v této předloze; zejména zásadní změna usnesená ve výboru spočívá v tom, že místo společného inkompatibilitního výboru pro obě sněmovny, jak jej navrhovala vláda, a jak věc schválila poslanecká sněmovna, mají býti zřízeny inkompatibilitní výbory dva, pro každou sněmovnu samostatný. Viděli jsme v tom prostý důsledek vzájemné nezávislostí obou sněmoven. Ostatní změny jsou více jenom jazykové.

Důležitější je také změna v §u 8, kde jsme výpočet funkcí, které nesmí naprosto zastávati předseda senátu, rozmnožili, a vedle funkce ve správě akciových společností a společností s ručením obmezeným pojali jsme tam také funkci ve správě zapsaného společenstva. Zapsaná společenstva jsou sice zpravidla podniky nevýdělečné, ale přece v této právní formě bývají zřizovány i podniky výdělečné, a zejména často smlouvy kartelové se odívají ve formu zapsaného společenstva a tu nebylo důvodu, proč by se obojí funkce nepoložily na roveň.

Konečně v §u 19 je změna, která odpovídá naší ústavní klausulí o provádění zákonů.

Ostatní věci jsou podřízeného významu.

V ústavně-právním výboru nebyli jsme si tajni, že v ustanoveních tohoto zákona je dosti nejasností. To bylo důvodem, že v důvodové zprávě, kterou jsme jménem ústavně-právního výboru podali, bylo podrobně vysvětleno, jak k tomu kterému ustanovení zákona rozumíme, jak máme za to, že musí býti vykládáno, a bude ovšem dlužno vyčkati prakse, bude-li sledovati tyto naše intence. Jinak byl by snad potom podnět k návrhům na novelisací zákona.

Ústavně-právní výbor nejvíce, více nežli od postihování vinníků, tímto zákonem slibuje si od preventivního účinku, který sama existence zákona bude míti. A tedy hlavně s tímto odůvodněním na vrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby senát schválil usnesení poslanecké sněmovny s těmito změnami, které ústavně-právní výbor v něm předsevzal. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přerušuji jednání.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tisk 1886. Návrh sen. Spiese, Luksche a soudr. na změnu vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 681 Sb. z. a n., o přirážkách k poplatkům za cejchováni podle zákona ze dne 22. listopadu 1919, čís, 629 Sb. z. a n.

Tisk 1887. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě (tisk 1858).

Tisk 1894. Zpráva I, výboru zahraniční ho, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé úmluva, sjednaná v Paříži dne 27. května 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomocí a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský (tisk 1838).

Těsnopisecká zpráva o 204. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13. května 1924.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1886. Návrh sen. Spiese, Luksche a soudr. na změnu vládního nařízení ze dne 22, prosince 1920, čís. 681 Sb. z, a n., o přirážkách k poplatkům za cejchování podle zákona, ze dne 22. listopadu 1919, čís. 629 Sb. z. a n.

Místopředseda dr Soukup: Navrhuji, aby se příští schůze konala v pátek dne 30. května 1924 o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1858) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě. Tisk 1887.

2. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti). Tisk 1885.

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu (tisk 1838), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva, sjednaná v Paříží dne 27. května 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomoci a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský. Tisk 1894.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavně-právního, II. výboru imunitního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty. Tisk 1883.

5. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1856) o vládním návrhu zákona o změně příslušností trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem. Tisk 1884.

6. Návrh, aby podle § 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednány byly zprávy:

a) ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1858) o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě. Tisk 1887;

b) ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelností). Tisk 1885;

c) I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o vládním návrhu (tisk 1838), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

Úmluva, sjednaná v Paříži dne 27. května 1923, jíž se schvaluje Řád, jakož i připojený Závěrečný protokol o pravomocí a působnosti Stálé technické komise pro vodní režim dunajský. Tisk 1894.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Končím schůzi.

Konec schůze v 17 hodin 55 minut.

 

 

 


Související odkazy