Pánové, z toho jest viděti, že to byla vlastně jen uměle vyvolaná aféra, poněvadž zde - vrátím-li se ještě k tomu nevěcnému - mohu říci, že právě vláda zavinila ohromné ztráty lihovarníků při přechodu ze státního obhospodařování do hospodářství normálního a to bylo r. 1921 - a musím to zde konstatovati, kde cena brambor stoupla na 130 Kč - ministerstvo zásobování vyjednávalo s Družstvem hospodářských lihovarů, aby ze 130 Kč dalo levnější brambory pro velká konsumní místa a jinak že by bylo nuceno zabaviti jistá kvanta bramborů. Pánové, Družstvo hospodářských lihovarů dalo asi 1000 vagonů - nemám zde tu cifru, poněvadž jsem nebyl připraven, že budu mluviti - zkrátka mnoho set vagonů dalo pro dělnická centra za 105 korun, ergo diferenci od 105 do 130 Kč svým členům ze svých prostředků hradilo.
Na tom nebylo, pánové, dosti. Nyní, když jsme tyto brambory ministerstvu zásobování dali, ministerstvo zásobování přes tento slib a toto ujednání zabavilo u lihovarníků tyto brambory pro jistá města a centra. Následek toho byl, že lihovarníci byli nuceni kupovati kukuřici na pálení svého kontingentu. Kukuřice tehdy stála 440 Kč. Lihovarníci si ji nakoupili, objednali a nyní se stalo něco velmi nepříjemného a něco, co vlastně by podle právnického stanoviska bylo žalovatelné. Přišlo jaro, do těch dob konjunktura celá poklesla, kukuřice byla za 220 místo 440, i brambory poklesly a tu ministerstvo zásobování na jaře řeklo, že na ty brambory nereflektuje. A tu jsme stáli a měli jsme za 440 Kč 1800 vagónů kukuřice a měli jsme všechny zabavené brambory, které nebylo kam dáti. Prosím, račte povážiti, v jaké svízelné situaci se nalézalo toto družstvo hospodářských lihovarů!
Vedle toho za ministra Engliše bylo slíbeno, že na tento rok dostane družstvo 10 % přídavku. Nápotomní nástupce, ministr Novák, odepřel družstvu dáti těch 10 %, kteréž byly na účtech vyplaceny všem lihovarům. Ty se musely sraziti. Považte nyní tu celou situací, že cena lihu při 40korunových bramborách v r. 1920 byla 11 Kč a při 130 Kč 10,80 Kč. Z toho je, pánové, zřejmo, že lihovarnictví se nedařilo dobře, ale z toho je také zřejmo, že lihovarnictví nemělo nikde žádnou protekci, poněvadž bylo utiskováno, všichni na ně útočili a nemělo zde žádných vlastních prostředků, kterými by vyrovnalo nesrovnalosti a tu těžkou situaci uvnitř a v organisaci, aby udrželo družstvo pohromadě, aby toto velmi důležité hospodářské družstvo mohlo dále prosperovat, aby tyto nesrovnalosti, které jsou nejkřiklavější a nejvážnější, mohlo ze svých prostředků jak v reservách, tak vedle toho uvésti do jisté míry tak, aby to bylo snesitelné.
Pánové, dokázal jsem jistě, že zde žádné lihové aféry nebylo. (Sen. dr Heller [německy]: Až dosud ne!) Prosím, já ještě budu mluviti, já vám to dokáži hned. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: 11 milionů čistého zisku, kam?) Vám to nebudu povídati, ale řeknu vám to jinak. Já nemám zkušenosti v podobných věcech, možná, že ti pánové mají větší, ale na tolik jsem psycholog, abych si řekl: Prosím, když někdo korumpuje, když někdo byl korumpován, nebo korumpoval, tak by prosím ten korumpovaný musil býti aspoň odzbrojen a zticha. Mně ale všechno spílalo a nadávalo. Nechci říci, že snad proto, že nic nedostali, ale tolik tvrdím, že nadávali proto, že měli volnou roku proti mně a Družstvu hospodářských lihovarů. A to je, pánové, pro každého myslícího člověka a se stanoviska psychologického jasné. Pro mně je to vysvědčení velmi dobré, poněvadž nebylo výjimky a všechen tisk spílal mně, že jsem korupčník atd., že jsem lump a darebák a nevím co všechno. Proč? Poněvadž ode mne nic neměli a neměli ke mně a družstvu žádných závazků. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy to nejste, ale ostatní, kteří jsou podplaceni! Vy máte čisté ruce, ale ty podplacené chceme znáti!) Já jsem nikomu nic nedal, to bylo viděti z toho, že také všichni na mne útočili. Pánové, ti, co to psali, věděli, že té lihové aféry není. To byl jen pláštík a byli by neměli žádného úspěchu, kdyby zde nebylo bývalo novoročního gesta. (Hlas: Pan posl. Remeš vám vědomě ublížiti nechtěl!) Několik hodin před Novým rokem dostal jsem telefonickou zprávu, že novoroční gratulaci panu presidentovi republiky mají přednésti místopředsedové. Hned jsem věděl, že to není ústavní, že jedině ten sbor, jehož já jsem zde byl předsedou, má právo ustanovovati, kdo má vykonávati ústavní funkce. Pánové, několik hodin před Novým rokem nemohl jsem svolati předsednictvo, abych mu mohl věc předložiti; stál jsem na stanovisku, abych nepřiváděl s celou touto záležitostí kohokoliv, zvláště našeho presidenta, do nějaké nepříjemné situace. Myslil jsem si: ustoupíš, ať ten místopředseda tam jde, vždyť konečně na tom nezáleží. A požádal jsem kolegu Soukupa, aby šel za senát gratulovati. Ta věc by neměla nic do sebe, kdyby nebyl druhý den z poslanecké sněmovny kolega Tomášek pozván k obědu. To bylo přímo ostří proti mně a odpusťte, když řeknu, proti senátu. To byl také pokyn k nové novinářské kampani se vší ostrostí proti mně, poněvadž zde byli posíleni nejen oposičníci tímto novoročním gestem, byli také nuceni i jiní činitelé, konečně i jiné časopisy, snad z příchylnosti, nechci říci z devotnosti atd., by couvali před tím novoročním gestem pana presidenta. Za takových okolností nezbylo mi přirozeně nic jiného, než že jsem dal své straně svou funkci k disposici. Nechci vás unavovati. Víte z veřejného tisku, že jsem požádal, by byla věc zevrubně vyšetřena. Komise, která věc vyšetřila, konstatovala, že mé jednání jako předsedy senátu a jako předsedy Družstva hospodářských lihovarů bylo korektní, nezávadné, že na mne strana apeluje, abych v zájmu vyšší politiky přinesl tu obět a složil předsednictví, aniž by se to mohlo státi na újmu mé cti. Vyhověl jsem tomuto přání, poněvadž nejsem nikdy osobní.
Vidíte z celého tohoto postupu, který jsem zde vylíčil, že není ani nejmenší viny na mně a protestuji jednou pro vždy proti podobném výpadům a budu se proti nim brániti všemi danými prostředky, které jsou mi po ruce, poněvadž nejsem si vědom ani té nejmenší viny. Nikomu do toho nic není, jakým způsobem družstvo hospodaří. To jest věc družstva. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste obětí, jmenujte ty podplacené!) Právě tak, pánové, nezaslouží si jakýchkoliv útoků a výtek náš úctyhodný předseda senátu Donát, který fondy jemu svěřené, o kterých byla zmínka, jistě spravoval s touž nestranností, svědomitostí a poctivostí, jakož jsem je spravoval já. (Hlas: Proč se ta věc jednou nevysvětlí?) Klade se stále frázovitá otázka, kam přišly ty fondy? (Hlas: To bychom rádi věděli!) Ale, dovolte, pánové, ta otázka je velmi neobchodní a jest velmi naivní, když tuto otázku kladete. (Výkřiky [německy]: Proč?) Pánové, v družstvu, které má 1000 členů různých národností, různého náboženství, jsou tam družstevní lihovary s drobnými zemědělci, jsou tam latifundisti, velkostatkáři, je tam skupina slovenská a skupina zdejší, kde tolik zájmů se kříží, je to nějaký obnos, když chcete tuto korporaci udržeti na výši, když při těžké situaci, která byla zaviněna vládou, ministerstvem zásobování a financí, chcete vnitřní jisté nesrovnalosti urovnati a udělati družstvo prosperujícím? Já vám řeknu, kam přišly, na jakou korupci! Nemyslete si, pánové, že to družstvo stálo na tak nízkém stupni, a zabývalo se korupcí. To družstvo dalo 6 milionů na vzorný lihovar a hospodářskou vysokou školu zemědělskou v Praze. Dále na jiné humanitní a kulturní účely vynaložilo miliony. A když chcete dále, řeknu, že 3 miliony lihovarnických peněz šlo na Masarykův fond. Ty peníze nečpěly korupcí ani špiritusem. (Výkřiky německých senátorů. - Sen. dr Heller [německy]: Proč byla zamítnuta vyšetřovací komise?) Stojím příliš vysoko, než abych byl utrhači souzen. (Hluk. - Výkřiky: Ach! Pardon!) Já zastupuji lid čtvrt století a poctivě... (Sen. prof. dr Wiechowski [německy]: Proč jste tehdy demisionoval?-- Sen. dr Heller [německy]: Parlament stojí nad vámi!) To si řekneme ještě jednou... (Sen. prof. dr Wiechowski [německy]: Vy jste nad nás povznesen? Parlament stojí vysoko nad vámi!) Když se někdo dotkne mé cti takovým způsobem, jako se to namnoze stalo... (Sen. dr Heller [německy]: S naši strany nikoliv!) Já to neříkám vám, říkám to těm všem, ať je z německé nebo české strany, že nad těmito urážeči stojím příliš vysoko. To opakuji. (Hluk. Výkřiky.)
Konečně, pánové, nač tolik přetvářky. To je zvláštní, že o lihovarech průmyslových, o rafineriích, o železárnách a jiných a jiných věcech, o cukrovarnických fondech není ani zmínky, nebo jen tak krotce, aby se jim neublížilo. A což nemá vláda své fondy? Vláda má své disposiční fondy, ministerstvo zahraničí má své fondy a jsou i fondy, já to jednou a snad v brzku dokáži, na zostouzení českých vlastenců v zahraničí tiskem. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera a sen. dr Hellera.) Pánové, vy vidíte, že když tu lihovou aféru vezmu, že se to rozplývá jako dým... (Sen. dr Heller [německy]: Ale kdepak? Vyšetřiti, objektivně vyšetřiti!), že z ní nic nezbývá, tak se bude jednati o to, jak bylo přece možno, když na té lihové aféře nic nebylo, aby byly příčiny tak kombinovaného útoku. Pánové, povím to. To musí býti zde řečeno, jsem to povinen své cti a své straně. Byla to moje řeč ze dne 28. října v jubilejní den u pana presidenta republiky. Když jsem tuto řeč předložil 27. října v kabinetní kanceláří, byl učiněn pokus censury této řeči, a když jsem se tázal, co má býti na této řeči censurováno, bylo mi odpověděno: >My ji přediktujeme celou<, ovšem podle chuti jistých osobností. Proti tomu jsem se opřel a nenechal jsem si censurovati ani řádek. Pánové, zde byl kámen úrazu. Co jiného měl jsem dělati? Chodil jsem s kolegou Tomáškem k panu presidentovi, dva roky jsem asistoval k jeho projevům a prologům, jejichž obsahem byly marxistické theorie o socialisaci soukromého majetku. Odpusťte, když to tak říká se svého stanoviska a se svého politického přesvědčení, ale já nebudu jako předseda senátu, jako člověk, který patří napravo, jako člověk poněkud konservativní, ani o tom jubileu moci říci, že se připojuji k těm marxistickým věcem. To jsem nemohl. Odpusťte, že jsem musil říci, jak my pravičáci díváme se na poměry v republice. (Výborně! Potlesk.) Dostalo se mí také souhlasu. Mimo socialistické strany se všech stran se mi gratulovalo, se všech stran se mi projevovalo uznání. Můj klub zde v senátě vyslovil mně oficielně uznání a dík za mou řeč, kterou jsem na hradě proslovil. Pánové, nemohu opomenouti, že i někteří zástupcové cizích mocností vyslovili souhlas s mojí řečí a přání, aby to znamenalo obrat v republice od jistého suchého a skrytého bolševismu. Panu presidentovi a socialistům se přirozeně má řeč nelíbila. Pan president mi odpověděl, že věci jdou nalevo. Pánové, uplynulo sotva půl roku....
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím pana řečníka, aby takovým způsobem soustavně a permanentně osobu pana presidenta do debaty nevtahoval. (Sen. Ferd. Jirásek: To je od něho bezohlednost!)
Sen. Prášek (pokračuje): První president republiky dal nám heslo: >Demokracie je diskuse<. (Potlesk.) Já jako demokrat mám právo k diskusi, řídě se slovy našeho prvého presidenta.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid. Vzhledem k tomu, že pan řečník se již několikráte odchýlil od věci, volám pana řečníka tímto způsobem po prvé k věci.
Sen. Prášek (pokračuje): Pánové, vy se neobyčejně matete a pan předsedající s sebou, když myslí, že mám úmysl útočiti na pana presidenta. Já jsem člověk, který ctí a je pro autority. Já jsem sám autoritář a jsem pro to: autority síliti a pěstovati. Je mi líto, když docela nezávazně o našem panu presidentovi, muži takových kvalit, takových hodnot, takového postavení musím se zmiňovati, ale pravím opětně: Odvolávám se na to, co nás učí náš první president: >Demokracie je diskuse<. On nás učí mluviti pravdu, nekrásti a nebáti se. (Veselost.) Pánové, nechtějte tedy umlčeti mne, když jdu za tím heslem našeho velkého presidenta, velikého filosofa a státníka, když chci použíti té příležitosti k diskusi a k vyrovnání nějakých snad nedorozumění a nesrovnalostí. (Sen. dr Heller [německy]: Co byste ním byl udělal, kdybychom byli proti volání k pořádku tak polemisovali, jako to činíte teď proti předsedovi! Zákony platí jen pro nás, pro vás ne! Bývalý předseda polemisuje proti předsedovi! To je už to nejnovější!) Pánové, přijdu k věcí. Snad by se zdálo, že ze mne mluví nějaká uražená ješitnost, že snad jsem opustil křeslo předsedy senátu. Nevěřte tomu. Já jsem zastával před převratem i po převratě všechny nejvyšší funkce, které obyčejný smrtelník může zastávati, tedy mně nemůže tak přirůsti k srdci, jestli mám ještě nějakou funkci nebo nemám. Dnes nemám jiné touhy, než své zkušenosti uplatniti ve prospěch voličstva, které více než čtvrt století mí dává důvěru a volí mně svým poslancem. Nejsem nijak dotčen, že nejsem tím předsedou senátu, a netajím se tím, pánové, a mám na to mnoho svědků, že jsem řekl, že tato funkce je vlastně pro mně jistou obtíží, poněvadž neodpovídá mé povaze a tím méně mému temperamentu. Předseda senátu v našem státě není takovou osobností, jako předseda senátu v jiném státě. Zde je předseda senátu považován spíše za takového placeného režiséra, který musí hověti svým chlebodárcům, který je povinen vyjíti vstříc jejich slabostem a omeziti se pouze na vedení dobré režie tohoto sboru.
Pánové, co ví ten president? Já jsem to povinen zde říci, poněvadž byste mohli říci, že jsem nehájil dostatečně zájmy jeho jako bývalý president senátu. Pánové, vím jeden případ. Když jsem se sešel s jedním z nejstarších a nejzkušenějších politiků, který patří k jiné straně, řekl mi - bylo to v době mobilisace: Víte, že já jako nejstarší politik jsem nevěděl o tom, že je mobilizace? Na to jsem mu řekl: >Z toho si nic nedělejte pane kolego, já jsem předsedou zákonodárného sboru a dočetl jsem se toho teprve z novin.<
Tím chci dáti jen příklad, že to místo není tak záviděníhodné a že není třeba tolik ho želeti. Jen jsem se chtěl dotknouti toho, že nesouhlasím s tím nekulturním způsobem, kterým jsem byl donucen s tohoto místa odstoupiti. (Sen. Chlumecký: Ale povezte nám, pane kolego, komu dal pán Donát 6 milionov, abychom viděli, kto je dostal!) Pánové, ten je právě tak jako já, dal na uspořádání vnitřních záležitostí.
Ale chci říci jen jedno. Když mluvíme zde o tisku, je to jistě k věci, když v tom případě o tisku mluvím. Když na mne útočili a útočí komunisté ve svém tisku, prosím, to je oposiční strana, která na to udržení má kartu, ale když na nás útočí i koaliční strany, jako se to stalo v mém případě, pak je věc velmi zlá. (Sen. dr Heller [německy]: Ale nežaloval jste ani jedny ani druhé! Vyšetřovací komisi jste nepřijal, to je to hlavní!)
Pánové, věc je ta: dnes zde stojíme před zákonem o tisku. Věc se má následovně: Byli vyvoláni duchové a zapomněla se zaklínací formule. Tento zákon má býti tou zaklínací formulí, aby se ti duchové mohli odvolati. Nechť se nikdo nemýlí, jsou to zajisté zákony výjimečné, jsou snad nutné, ale jsou výjimečné, i ta neslučitelnost i zákon proti úplatkářství. Vezměte zákon o neslučitelnosti. Prosím, jak chcete tu neslučitelnost roztříditi? Přejete si míti poslance a funkcionáře, kteří by nebyli ze života, kteří by nebyli dělali život s sebou, kteří by nebyli zkušení v různých oborech práce? To by bylo pramalou kvalifikací pro poslance, kterým by mohl býti jen ten, kdo před tím nic nedělal, nic nebyl a nic neměl. My chceme míti poslance, kteří něco dělali, kteří někde byli, kteří byli v průmyslu, obchodu a zemědělství (Výkřik: Kteří něco mají! - Veselost.), poněvadž by jistě potom se mohlo každému říci, že má za sebou nějakou špatnou minulost, poněvadž byl zaměstnavatelem, poněvadž měl někde akcie atd. (Sen. dr Heller [německy]: Budete hlasovati proti zákonu?)
Zrovna tak máte zákon proti korupci úředníků. Pánové, podle mého názoru tento zákon neměl býti podán, než současně s úpravou hospodářských poměrů akademicky vzdělaného úřednictva, důstojnictva atd. Nestěžujme si na to úřednictvo - já k tomu ještě přijdu. Snad se udělaly chyby při výběru po převratu tohoto úřednictva. Jaký byl systém v přijímání úředníků? Nerozhodovala vždy kvalita, kvalifikace, znalost osoby, seriosnost atd., nýbrž namnoze politická příslušnost. Za heslem >proti Rakušákům< bylo dáváno úřednictvo.
Pánové, já mám odvahu dělati politického kacíře. Já se těch Rakušáků chci zastati. Co to jsou Rakušáci? Podívejte se na náš soudcovský sbor. My se musíme skloniti před naším soudcovským sborem od nejnižšího soudu I. instance až do nejvyššího, a pravou parádou je náš nejvyšší správní soud a jsou to většinou lidé, kteří jsou z Rakouska. My máme radost a jsme hrdi a my se chlubíme s těmito soudci a s tímto celým stavem. (Sen. dr Heller [německy]: Tedy, my jsme hrdi, že jsme Rakušani!)
Podobně se to má i s jinými úředníky. Podívejme se na naše první úředníky v republice. Odkud se rekrutovali tito lidé? Z našich a vídeňských úřadů. Ve Vídni kdo chtěl to dokázati jen k sekčnímu radovi, musil býti výborným úředníkem, musil se propracovati a velmi těžce probojovati, než se na to místo dostal a když obstál zkoušku, tak je také dobrým pro naši republiku.
Podívejme se dále na naše důstojníky branné mocí, četnictva, policie. Také ti důstojníci jsou dobří. Snad se chybilo, že té mnohosti se udělalo mnohdy na úkor jakosti, že se dalo těch důstojníků víc, než bylo třeba, že snad nebyli řádně umístěni, ale pravým výběrem, revidováním celého tohoto stavu, dá se mnoho získati. Ale nejdříve musíme zaplatiti ty lidi, aby věděli, že mají důležité místo, aby měli jisté postavení a mohli skutečně svým povinnostem vůči sobě, rodině a jiným dostáti.
Pánové, snad mi někdo řekne: >Kde máš prostředky k tomu?< Najdu příležitost - dnes bych se vydal nebezpečí, že bych mohl býti volán zase k věci - abych ukázal, kde se najdou prostředky, abychom těmto spravedlivým požadavkům tohoto úřednictva a důstojnictva mohli vyhověti. A musíme jim vyhověti. Pro státní úředníky, zvláště pro kvalifikované, kteří mají odpovědná místa, pro armádu, četnictvo a policii musíme míti vždycky peníze. (Sen. Matuščák: Pro četníky? Fuj!) Pánové, to by stálo desítky milionů. Počkejte, páni socialisté, já vám to povím, na socialistické věci se vydávaly a vydávají, a jak slyším, budou vydávati miliardy neproduktivně. Ušetřte tam a dejte produktivně nějakou desítku milionu těm, o kterých jsem mluvil, a máte zabezpečený kádr úřednictva, vojska, policie a četnictva. Mám za to, když uvážíte všechny ty okolnosti, když uvážíte, že to, co jsem řekl, říkám zde na veřejné schůzi našeho zákonodárného sboru, když jsem to dokázal jistě markantně, že za všech těch okolností je jasno, že nikdy nebylo upotřebeno nějakým záhadným způsobem ani s mé strany, ani se strany kolegy Donáta těch peněz. Mám za to, že jsem tu aféru uvedl na pravou míru, že jsem ukázal, že šlo o to, že se pro mou řeč 28. října, která se nemohla stíhati, musila hledati nějaká příčina, aby se na toho Práška mohlo. Přeji si, aby takových konservativních Prášků a pravičáků bylo více, aby také pan president takových výborných poddaných státu měl více. Ale nemůže míti mi za zlé, když řeknu, že když 5 let státní loď se kymácí na levo, aby také po pěti letech šla na pravo.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Vážený senáte! Předcházející dva řečníci, a to pan sen. Průša a pan sen. Prášek uznali za nutné, aby ve svých projevech se také dotkli osoby pana presidenta republiky.
Pan sen. Prášek poukázal k tomu, že prý pan president republiky se zdráhal přijmouti nového předsedu senátu pana sen. Donáta a že ho přijal teprve potom, když se přesvědčil, že je čist. Pan sen. Prášek uznal za vhodné a za taktní, mluviti o novoročním gestu pana presidenta a poznamenati, že věděl, že vyzvání kanceláře pana presidenta republiky o tom, že mají býti tentokráte k novoročnímu blahopřání povoláni místopředsedové, není aktem ústavním, že si však přesto řekl: >Ustoupíš<. Poznamenal hned na to, že druhý den byl pozván k obědu k panu presidentovi předseda poslanecké sněmovny kolega Tomášek. Výslovně uvedl, že toto pozvání pana presidenta předsedy Tomáška k obědu znamenalo ostří proti němu, bývalému předsedovi senátu a proti senátu, že tímto novoročním gestem pan president posílil oposiční tisk a nakonec mluvil také o jisté devotnosti k panu presidentovi republiky. Na konec poznamenal, že předseda poslanecké sněmovny Tomášek, kdykoliv mluvil doposud jako zástupce sněmovny vůči panu presidentovi, mluvil řeči marxistické a že se proto bývalý předseda senátu domníval, že on tenkráte 28. října roku loňského je povinen panu presidentovi říci - jak zde řekl doslovně - >jak my pravičáci díváme se na věci<. Za tento svůj projev obdržel mnoho díků, dokonce i delegáti zahraniční projevili mu svůj souhlas a charakterisoval poznámku páně presidentovu, že vývoj u nás jde na levo. Lituji toho, že jsem ex praesidio nucen, abych na tyto obě dvě řeči reagoval. Cítím jako svojí povinnost ex praesidio konstatovati, že pozvání pana presidenta k novoročnímu blahopřání, resp. přistoupení k panu presidentovi za tím účelem, aby jemu na Nový rok byla přednesena blahopřání, není, jak zde bylo konstatováno, žádným aktem ústavy, nýbrž aktem společenského taktu. (Výborně! Tak jest!) Musím proto znovu zdůrazniti ex praesidio, že otázka novoročních nebo jakýchkoliv jiných blahopřání nespadá mezi akty, které by byly obsaženy v naší ústavě. Naproti tomu však jsem nucen ex praesidio zdůrazniti, že mluví-li předseda sněmovny, ať poslanecké nebo senátu, v tomto případě 28. října loňského roku, před presidentem republiky, jako předseda senátu, že je to akt ústavní, a že při takovémto ústavním aktu není žádný předseda sněmovny legitimován, aby svoje stanovisko osobní vydával za stanovisko celého sboru, (Výborně! Hlučný potlesk.), a že proto můžeme jenom těžce litovati toho, jestli pan kolega Prášek zde doznává, že on tenkráte 28. října pronášel jenom svoje stanovisko osobní a že k jeho projevu si nevyžádal souhlasu celého presidia senátu. (Výborně!) Tohoto postupu, myslím, lze jenom těžce litovati a tento postup není v žádné sněmovně v této analogii vůbec možný. Vzhledem k tomu pak, že oba dva páni řečníci, jak pan sen. Průša, tak zejména i pan sen. Prášek způsobem v této sněmovně doposud neobvyklým do debaty o této vládní osnově zatáhli také osobu pana presidenta, mám za to, že proti tomuto způsobu, jakým se to stalo, jsem jako úřadující místopředseda senátu povinen a povolán, abych oba pány řečníky volal pro tento způsob polemiky a debaty k pořádku. (Výborně! - Sen. dr Heller [německy]: Co je s pány ministry? Ti dají pana presidenta jen tak beze všeho urážeti? Páni ministři se nehýbají a vysoká vláda?) Další slovo uděluji panu kolegovi sen. dr Mudroňovi. (Sen. Niessner [německy]: Nyní jsme poznali to vlastenectví, nyní víme, co to je! - Sen. dr Heller [německy]: Pan ministr spravedlnosti a ministr vnitra sedí tady a nechají presidenta urážeti! Pozoruhodné věci je zde viděti!) Prosím, aby se ho ujal.
Sen. dr Mudroň: Slavný senát... (Sen. Niessner [německy]: Očista veřejného života, mravní výchova, to jsme nyní viděli! To jsou zákonodárci!)
Slávny senát! Ja myslím, že po tomto špiritusovom incidente nemáme žiadny "Katzenjammer", a že môžeme ďalej pokračovať v započatej debate. Historia, hovorí sa, je učiteľkou života. Je to iste i tak, ale keď pozrieme, čo vidíme v živote? Že najmenej sa učia národovia od historie. Je tomu len krátka minulosť, a videli sme, aké hrozné následky ponechala za sebou vojna. Mali sme radosť, že sa po vojne utvoril náš Československý štát, naša československá demokratická republika. A čo vidíme teraz? To vidíme a zkusujeme, že máme síce demokratickú republiku, ale bez demokratickej vlády. (Tak jest!)
Vláda Československej republiky pokračuje dnes vlastne tak, ako pokračovala pred tým v bývalej rákúsko-uhorskej monarchii vláda rakúsko-uhorská. Drieve videli sme rakúsky absolutizmus, dnes však je oligarchický absolutizmus. Vidíme tu tak zvanú >pětku< - o ktorej sa pán minister Stříbrný vyslovil, že je to vlastne päť ministerských predsedov - akým spôsobom vedie a spravuje osud štátu. Dva zákonodarné sbory: poslanecká snemovňa a tuná senát, ale keď sa, pánovia, rozhliadneme a pomery pozorujeme, vidíme, že boli by sme tu vlastne úplne zbytočni. (Hlas: Sme!) Len pätka o všom rozhoduje a sbor zákonodarný vykonáva len vôľu pätky tým, že keď sa pätka rozhodne, oznámi to stranám a strany tu robia všetku gymnastiku a hlasujú, ako to pätka nariadi.
Vysoký snem! Je to rozhodne chyba, že v demokratickej republike vidíme tie staré hriechy, ktoré sa páchaly v bývalej rakúsko-uhorskej monarchii. Tu na pr. podívajte sa: V Maďarsku bol spôsob, že postavili jeden politický národ, totižto v zákone vypovedali, že všetci občania uhorski tvoria jeden politicky nerozdeliteľný maďarský národ. Tedy nebolo tam národnosti, Slovákov, či Nemcov, či Rumunov, neboli tam Slováci, Rumuni, Nemci, ale boli tam maďarskí Slováci, maďarskí Nemci, maďarskí Rumuni. Táto inštitúcia, keď sa podívame dnes, je prevzatá i vládou Československej republiky, menovite ohľadom nás Slovákov, ohľadom na Slovensko. Nás, ktorí sme tiež zvláštnym národom, ktorí máme svoj samobytný život, dnes táto vláda vyvolala a vykričala, že vlastne nie sme Slováci, lež že je len jeden národ československý. Tedy za Maďarska boli sme maďarskí Slováci a dnes v našej republike sme českí Slováci. (Souhlas.) Takýto spôsob, takéto pokračovanie, to neide, to není tá sloboda, na ktorú sme čakali.
Ale máme aj iné inštitúcie, ktoré táto vláda od Maďarov prevzala, čo je na príklad najurážlivejšie pre sebavedomých občanov Československej republiky, ktorí nie sú členami koalície, je to, že sú pokladaní priamo za vlastizradcov a nie za štátotvorných. Prosím, pánovia, kde je to, v ktorém západnom štáte, že by vláda delila svojich občanov na štátotvorných a na neštátotvorných, alebo zradcov. To bolo jedine pred tým v Maďarsku, v inom štáte sme to nevideli. A dnes to prevzala i naša Československá republika. Koalované strany sú štátotvorné, štát udržujúce a iné strany, ktoré sú oponujúce, sú jednoduše zradcovia.