Úterý 27. května 1924

Opakuji, že v tomto období právě následkem neustálených poměrů, které jsou ve správě rozpočtového výboru dolíčeny, bylo odchylek od rozpočtu veliké množství a nebyly ani jak úřad konstatuje, předkládány jemu všecky na vědomí. Tyto odchylky byly potom vlastně až dodatečně schváleny tím, že Národní shromáždění přijalo dodatek k státnímu rozpočtu na r. 1920, Vlastně nebyl to tedy dodatek k rozpočtu, nýbrž dodatečné schválení ex post všech nepravidelností, které se staly a které již byly skutečně provedeny.

Bohužel, neustálené poměry nesly s sebou, že po tomto dodatku se ještě vyskytly nová četná překročení. Musíme doufati, že příště bude již lépe.

Tyto přesuny mezi jednotlivými položkami byly ovšem částečně důsledkem podrobnosti našeho rozpočtu. Čím větší je specialisace, čím větší detail v rozpočtu, který se schvaluje Národním shromážděním, tím potom pro pohyblivost státní správy vyskytují se častěji a jsou přímo nutné takové přesuny a odchylky. Ale ovšem, přece jen mohou tyto přesuny býti také dokladem, že ještě státní správa není tak hospodárná, jak by měla býti. A to se zdá, že v tomto období 1921 ještě platilo. Lze sice mnoho omluviti, ale přece nezdá se to býti docela úsporné hospodaření, když se úspory v jedné položce honem využije k vydání u jiné položky a když, jak se zdá, často jednotlivé resorty mají snahu, aby vyčerpaly celou položku, která jim byla povolena, třeba výdajem méně nutným, z té sobecké obavy, že kdyby jí nevyčerpaly, v příštím rozpočtu by jim bylá restringována. To sobectví musí býti překonáno.

Je nutno, aby byla úspornost nejen při sdělávání rozpočtu, ale také při vyčerpávání povolených úvěrů. Tyto poměry vedly také k tomu, že - v roce 1920 to ještě nebylo - ve finančních zákonech příštích let byla zavedena různá opatření, která čelila takové přílišné snadnosti přesunů rozpočtových. Bylo na př. pojato ustanovení, že úspor na věcných výdajích nesmí býti použito ke zvýšení osobních výdajů. Dále bylo pojato ustanovení, že položek na mimořádnou výpomoc a přirážky nesmí býti použito k jiným účelům. Také sem spadá ustanovení, že ke každému vydání mimořádnému převyšujícímu 50 tisíc korun je potřebí schválení ministerstva financí. Ale stojí za úvahu, zdali by nebylo třeba ještě dalšími organickými opatřeními zjednati tomu orgánu, který má, dozírati na úspornost hospodaření, přímější vliv na jednotlivé odbory správní. Na př. tím, že by účetní departementy jednotlivých úřadů byly podřízeny organicky nejvyššímu kontrolnímu úřadu, anebo že by, jako je tomu ve Francii, byli zřízeni v každém ministerstvu kontroloři, podřízení přímo ministerstvu financí.

(Místopředseda Valoušek ujímá se předsednictví.)

Uvedu jen celkové hlavní výsledky ve zprávě nejvyššího účetního kontrolního tirádu. Je letos novinkou proti roku loňskému, že se srovnávají výdaje roku 1920 s výdaji roku 1919 a rovněž tak příjmy. Z těchto srovnání vyplývá, že výdaje stouply o 86 %, příjmy o 78 %. Jiné srovnání - a to je podstatou celého účtu - je srovnání položek rozpočtu se skutečnou t. zv. náležitostí účetní. Z tohoto srovnání vyplývá pro rok 1920, že výdaje byly menší o 464.738,000 Kč nežli rozpočtené. Tím opravuji tiskovou chybu ve zprávě rozpočtového výboru, kde bylo uvedeno 464 tisíc. Náležitost příjmová vykazuje proti rozpočtu plus okrouhle 3.123,000.000. Ze srovnání těchto rektifikovaných číslic vyplývá schodek ca l.268,000.000. Srovnává-li se skutečná platba výdajová a příjmová, přicházíme k cifře výdajů 14.718,000.000 Kč, příjmů 12.736,000.000 Kč, takže skutečný schodek činí 2.047,000.000 Kč. To je číslice potěšitelná, poněvadž je o 2,809.000,000 menší, nežli byl schodek podle rozpočtu.

Ale bylo by nebezpečnou chybou, kdybychom z tohoto příznivého výsledku soudili, že si můžeme popustiti uzdu ve svém státním hospodářství. Dlužno upozorniti na to výslovně, že tohoto příznivého výsledku bylo z velké části docíleno nikoliv tím, že odpadly některé velké položky výdajové, nýbrž tím, že byly jen odsunuty na následující léta. Na př. položka na zúrokování a úmor státního dluhu, z části byla odsunuta, poněvadž jsme nebyli nuceni toho roku některé své zahraniční dluhy úrokovati a spláceti. Rovněž tak značný obnos, o který se zmenšila potřeba na pense válečným poškozencům, je také pouze odsun. Dotace povolené se nevyčerpaly, protože pro nedostatečnost příslušného úřadu nebylo možno všechny přihlášky válečných poškozenou rychle zpracovati.

Vážné memento je také ve výkazech předběžných příjmů a vydání státních, které byly nejvyšším účetním kontrolním úřadem dány rozpočtovému výboru k disposici jíž na následující léta, za celý rok 1921, 1922 a první polovici 1923. Z těchto číslic nedají se ovšem odvoditi přesné důsledky, poněvadž jsou to číslice prozatímní, které budou jistě značně upravovány, ale přece zhruba připouštějí jistý úsudek.

V roce 1921 vyplývá z těchto výkazů, že výdaje zůstaly o 2,330.000,000 za rozpočtenými výdaji. Příjem činil o 2.204,000.000 více než rozpočtené příjmy, takže celkový výsledek byl o 4.504,000.000 příznivější. To bylo v období, kdy následkem poklesu naší valuty začalo stoupání cen a tím se automaticky výnosy některých daní zvyšovaly.

V roce 1922 zůstaly skutečné výdaje za rozpočtenými o 1.563,000.000, ale již také příjmy nevykazují zvýšení proti rozpočtu, nýbrž pokles a to o 1.151,000.000. Tu se již zase projevil pokles cen, který následoval v roce 1922 v souvislosti se zlepšením naší valuty, a krise hospodářská s tím souvislá.

V roce 1923 v prvním pololetí - tu ovšem nelze dělati dobře úsudek pro celý rok - poněvadž číslice jsou jen za prvé pololetí, a je známo, že zejména výdaje mimořádné se ze značné částí shrnují do druhého pololetí a na konec roku. V prvém pololetí zůstávají vydání o 2.433,000.000 za rozpočtem a příjmy o 2.345,000.000. Z těchto cifer vyplývá v roce 1921 lepší celkový výsledek o čtyři a půl miliardy, ale v roce 1922 již jen o 412 milionů a v roce 1923 již patrně zmizí docela. Ať již připustíme, že tyto cifry nejsou přesné, přece je z nich viděti to, čeho se lze dohadovati i bez číslic, že státní příjmy v těchto následujících letech klesaly, a že to zajisté bude míti vliv na naše závěrečné státní účty.

Tedy i ze státních účtů i z číslic předběžných výkazů, které jsem uvedl, vyplývá nejvážnější memento, abychom hleděli za každou cenu snížiti státní výdaje v příštích letech. S tímto mravním ponaučením, které můžeme získati ze státních účtů, navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby státní závěrečný účet za rok 1920 a souvislé s ním účty státního melioračního fondu a dávky - z majetku byly schváleny. (Pochvala.)

Místopředseda Valoušek: K slovu se přihlásil pan sen. Lorenc. Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Sen. Lorenz (německy): Slavný senáte! Slyšeli jsme právě zprávu rozpočtového výboru o závěrečném účtu za rok 1920. Zpráva přichází velice opožděně, neboť zákon předpisuje, že nejvyšší kontrolní úřad má nejdéle 18 měsíců po ukončení rozpočtového roku podávati zprávu. Za rok 1920 nebyla však zpráva podána y červnu 1922, nýbrž teprve v prosinci 1923 v poslanecké sněmovně, tedy 18 měsíců později, než jak v zákoně jest stanoveno. Příčiny tohoto opožděného předkládání závěrečného účtů spočívají prý v tom, že jednotlivá ministerstva přes nesčetné upomínky nejvyššího kontrolního úřadu svých zpráv nezaslala a že poslední zpráva prý došla teprve v září 1923 od ministerstva národní obrany, načež teprve bylo možno zkoumati závěrečný účet za rok 1920. Zdali zde máme před sebou úmysl anebo nedbalost, lze těžko zjistiti, ale zdá se, že je tu jistý úmysl, že zpráva vychází teprve po 3 až 4 letech, poněvadž potom zajisté nikdo více nemá takového zájmu na tom, aby zjistil, jak vlastně skončil rozpočet před 3 léty, zdali položky, které tehdy v rozpočtu byly obsaženy, skutečně také byly spotřebovány, zdali se docílilo úspor, či zda rozpočet byl překročen. Jest to týž postup, který každého roku můžeme sledovati při předkládání rozpočtu. Rozpočet se nám předkládá vždy teprve v posledním měsíci v roce a musí pak býti projednán rychlíkovým tempem ve výborech a v obou komorách, takže nezbývá času k řádnému zkoumání jednotlivých rozpočtových položek. Tak tomu bylo od té doby, co poslanecká sněmovna a senát trvají, a nebude tomu patrně ani letos jinak.

Zpráva, která se nám dnes předkládá, týče se finančního zákona ze dne 29. ledna 1920 a dodatečného zákona ze dne 19. února 1921. Preliminovány byly tehdy příjmy částkou 10,4 miliard a výlohy částkou 15,2 miliard, takže se jevil schodek 4,8 miliard. Skutečný výkaz závěrečného účtu vykazuje však zcela jiné položky, nežli byly v rozpočtu. Na příjmech zaznamenáváme: v roce 1920 12,7 miliard a výlohy 14,8 miliard, takže deficit nečiní 4,8 miliard, nýbrž jen 2,1 miliardy.

Procházíme-li jednotlivé položky, které zde byly preliminovány, a srovnáváme-li s tím skutečné příjmy a výdaje, docházíme k zcela zajímavým číslicím: v roce 1920 bylo pro státní dluhy preliminováno 112 milionů korun, vydáno bylo skutečně 398 milionů. Výlohy pro předsednictvo byly preliminovány 9 miliony korun, vydáno bylo 46 milionů. Rozpočet ministerstva vnitra byl preliminován 77 miliony, ve skutečnosti bylo vydáno 197 milionů. Rozpočet ministerstva školství činil 118 milionů, ve skutečností bylo vydáno 273 milionů. U ministerstva financí bylo preliminováno 463 milionů, vydáno bylo1380 milionů atd. Shledáváme tedy, že všechny položky, které zde jsou uvedeny, zcela značně byly překročeny. U příjmů shledáváme rovněž takovéto rozdíly. Příjmy ministerstva financí stanoveny byly roku 1920 na 5469 milionů, ve skutečnosti bylo přijato 7665 milionů, tedy o 2196 milionů více. Ministerstvo pošt preliminovalo v roce 1920 příjmy na 202 miliony korun, ve skutečnosti bylo v roce 1920 přijato 532, tedy o 330 milionů korun více. Ministerstvo železnic preliminovalo v roce 1920.příjmy na 1212 milionů korun, ve skutečnosti zaznamenáváme v roce 1920 příjmy 3274, tedy o 2064 milionů více atd., atd. Z těchto cifer vychází najevo, že roku 1920 zvýšeny byly příjmy uměle tím, že se stalo usnesení o celé řadě nových daní, dávek a přirážek, takže se tedy v roce 1920 objevují číslice nesmírně vyšší.

Obzvláště zajímavé jsou číslice o těch dávkách, které postihují hlavně veliké massy obyvatelstva. Shledáváme na př., že kolkovní poplatky činily v roce 1919 34,2 milionů, v roce 1920 již 79,1, tedy o 44,9 milionů více než roku předešlého. Poplatky obnášely v roku 1919 92 milionů korun, v roce 1920 273,7, daň z jízdních lístků v roce 1919 31,7, v roce 1920 122,9 milionů, tedy o 91,2 milionů více. Daň přepravní obnášela v roce 1919 56 milionů, v roce 1920 409 milionů, tedy o 353 miliony více atd., atd. Obzvláště zajímavé jsou číslice příjmů z monopolů. Tabákový monopol nám v roce 1919 vynesl 779 milionů, roku 1920 1203 milionů, solný monopol v roce 1919 16 milionů, v roce 1920 již 30 milionů. Loterie vynesla roku 1919 42 milionů, avšak v roce 1920 43 miliony. Bankovní úřad nevynesl roku 1919 vůbec ničeho, v roce 1920 za úroky, eskompt atd. 153 miliony. Dovozní a vývozní poplatky činily v roce 1919 l milion, v roce 1920 87 milionů atd. Vidíme tedy, že se příjmové položky rozpočtu v roce 1920 značně zvýšily, i mohli bychom míti za to, že následkem toho stát by byl mohl také vyhověti svým povinnostem vůči veškerému obyvatelstvu. Ale tomu tak není, jak později shledáme. Obzvláště jsou to spotřební daně, které co nejtížeji postihují konsumující obyvatelstvo, dělnictvo, a liteře byly nesmírné vyšroubovány do výše. Větší příjem oproti preliminovanému obnosu činí u spotřebních daní 1221,4 milionů, u kolků, přepravní dani a dani z jízdních lístků 774,7, u cel 245,5 více, než bylo preliminováno, u monopolů, soli, tabáku atd. 724,4 milionů více, u válečné daně 213,6 a u daně z příjmu 158,6 milionů více. Tedy jen na těchto daních přijato bylo o 3338,2 milionů korun více, než bylo na rok 1920 skutečně preliminováno. Daň z lihu činila sama 149 milionů, uhelná dávka 1058 milionů, daň z cukru 340 milionů, tabákový monopol 1203 miliony, solní monopol 30 milionů, atd. Pohlížíme-li potom na ceny těchto jednotlivých výrobků a shledáváme-li, že u nás jest všechno tak nesmírně drahé, shledáváme-li, že životní míra pracujícího obyvatelstva jest tak smutná, pak lze to pochopiti, když vidíme, že stát tak nesmírné miliardy z těchto spotřebních daní lidu odnímá a jich používá pro vojenské a jiné účely.

Mnohem menší nouze a bída byla mezi dělnickým obyvatelstvem, kdyby zjednán byl jiný daňový systém, jiný podklad pro zdanění.

Avšak rozpočet byl také překročen v celé řadě položek, obzvláště u drah. U železnic jsme vydali o 2.097 milionů více, nežli v rozpočtu. Ministerstvo národní obrany nám přišlo o 215 milionů dráže, ve školství bylo vydáno o 69 milionů více, ministerstvo veřejných prací vydalo o 243 miliony více a pro poválečné účely bylo vydáno o 590 milionů více, než bylo preliminováno. Vidíme tedy z těchto číslic, jak lehkovážně byl rozpočet sestaven, když může v jednom roce dojíti k tak obrovskému jeho překročení.

Několik zajímavých podrobností o tomto překročení: ministerstvo věcí zahraničních vydalo jen na účely propagandy o l milion korun více, než bylo preliminováno. Kolik bylo preliminováno, to ze zprávy nelze seznati. Pro politické a hospodářské informace v cizině bylo vydáno o 2 miliony korun více, než bylo v rozpočtu. Za cesty bylo vydáno o 375.000 více, na sokolský slet samotný bylo vydáno 1,400.000 korun, které nebyly v rozpočtu. Pro vypravení technického dělostřelectva bylo vydáno 74 miliony, za vojenské cesty 48 milionů a za novou výzbroj armády 191,6 milionů korun. Obzvláště jest zajímavo, že pro katolický kultus bylo preliminováno 20,1 milionů korun a vydáno 39,6 milionů, že tedy pro církevní účely bylo vydáno o 19,5 milionů více, než bylo preliminováno. Pro veškeré university v Československu bylo vydáno 16,9 milionů, tedy méně nežli polovina výdajů pro účely kultu. Pro celé střední školství bylo vydáno 35 milionů, tedy o 4,6 milionů méně, nežli pro církevní účely. U universit byl uspořen l milion korun, to jest vydáno o to méně, než bylo v rozpočtu. Povážíme-li, jak se namáháme, abychom naše university vypravili tak, jak toho potřebujeme, jak rok od roku vznášíme požadavek, aby při německé universitě zřízena byla vysoká škola báňská, aby zřízena, byla vyseká škola zvěrolékařská, vysoká škola obchodní, a když slyšíme, že to nelze učiniti, poněvadž není peněz, a když na druhé straně vidíme, že se na účely kultu vydá tolik peněz, pak se musíme chytnouti za hlavu a tázati se, zdali skutečně žijeme v demokratické, republice, anebo v nějakém středověkém státě.

Ale nebylo jen více vydáváno, byla také učiněna řada úspor, a jest zajímavo, u kterých kapitol tyto úspory byly učiněny. Tu shledáváme, že u státního dluhu bylo učiněno 759 milionů domnělých úspor. Sledujeme-li však zprávu blíže, shledáváme, že se v tomto roce neplatily žádné úroky, následkem toho úspory vlastně nebyly učiněny, ježto přece v příštím roce dlužno do rozpočtu zařaditi dvojnásobný obnos. Stav státního dluhu obnášel v roce 1917 377 miliard bez dluhů, které platiti musíme spojeneckým mocnostem, dluh, kterého neznáme. Státní dluh obnášel potom roku 1920 7,3 miliard. V tom ovšem jest obsažena moučná půjčka a americký dluh za mouku. Uspořeno bylo dále na pensích 52,6 milionu, ministerstvo sociální péče uspořilo 727,5 milionů korun, a to na částce pro důchodce bylo uspořeno 3,4 milionu, pro invalidy bylo preliminováno 946 milionů, vydáno ve skutečnosti jen 206 milionů, uspořeno tedy 7,38 milionů; na penězích pro nezaměstnané uspořeno bylo 172 milionů; místo preliminovaných 267 milionů bylo vydáno jen 95 milionů. Povážíme-li, v jaké velké nouzí, v jaké bídě žijí invalidé a nezaměstnaní, jak nevědí, kterak by svoje rodiny uchránili před hladem, jak chodí v cárech, poněvadž si nemohou ničeho opatřiti, pak vidíme zde, že veliké obnosy byly uspořeny, poněvadž jsme neměli srdce skutečným potřebám dáti to, čeho vyžadují. Přijde-li někdo do úřadu pro invalidy, pak vidí kupy spisů nahromaděny, které se nevyřizují, poněvadž není dosti úředníků a poněvadž prý není peněz, a na druhé straně se nevydávají peníze, které jsou v rozpočtu. Vidíme již z toho jasně, proč se se zprávou o závěrečném účtu za rok 1920 tak dlouho, čekalo, poněvadž se právě nechtělo, aby se tyto nepříjemné skutečností dostaly na veřejnost, poněvadž se nechtělo, aby se obyvatelstvo o tom dozvědělo. Za vojenské účely, za účely nacionalistické propagandy v cizině, vyhazují se nesmírné sumy, ale pro nezaměstnané, invalidy a ubohé důchodce nemáme peněz, zde musíme docilovati úspor.

Také u veřejného zdravotnictví dosaženo bylo úspor. Zde bylo u obnosů, které byly preliminovány na potlačování tuberkulosy, venerických nemocí a alkoholu, uspořeno 6,5 milionů, které nebyly vydány, ač byly v rozpočtu. Uspořeno bylo dále l milion u položky pro vystavění a udržování nemocnic, ačkoli víme, jak to venku v nemocnicích vypadá, ačkoli známe jejich nedostatek místa a víme, jak primitivně jsou nemocnice zařízeny.

Máme-li takto příležitost vniknouti do tohoto závěrečného účtu až do nejmenší podrobnosti, vynořuje se řada strašných skutečností a právě proto bylo asi tak dlouho vyčkáváno s podáním zprávy. To jsou jen tak nejmarkantnější místa, která se při povrchním zkoumání objevují. Kdybychom však tento závěrečný účet chtěli podrobiti přesnému zkoumání, objevila by se ještě řada takovýchto skutečností. Shledáváme, že docíleno bylo úspor při plnění povinností státu vůči obyvatelstvu, obzvláště vůči pracujícímu obyvatelstvu, shledáváme na druhé straně, že větší výlohy zaznamenáváme pro vojenské účely a pro nacionální propagandu. Vidíme, že to není rozpočet skutečně demokratického státu, který pečuje o veškeré obyvatelstvo, nýbrž že to jest rozpočet a závěrečný účet občanského nacionálního třídního státu, který jednostranně plní své povinnosti a který kapitalistickým daňovým systémem určuje svoje potřeby. Nemůžeme tudíž hlasovati pro závěrečný účet. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Debata je skončena.

K doslovu vyžádal si slovo pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Reagoval bych jen na výtku pana řečníka, že státní závěrečné účty jsou předkládány s velkým zpožděním. Věc není v pravdě však tak zlá a u srovnání s jinými státy jsme vlastně velmi u předu. Ve Francii na př. doposud nemají sněmovny v rukou účetní závěrky státní od roku 1914 počínajíc. A jak jsem jíž uvedl u nás, pokud je věc ještě závadná, napravuje se rok od roku a napravila by se ještě rychleji, kdyby byla provedena jistá reorganisace úřední, kdyby účetní departamenty poukazujících úřadů byly přímo organicky spojeny s nejvyšším účetním kontrolním úřadem. Ale ovšem, tak daleko, abychom před sestavováním rozpočtu měli již závěrečný účet za minulý rok, nemůžeme dojíti nikdy. V nejlepším případě bude možno použíti závěrečného účtu při sdělávání rozpočtu na rok přespříští, poněvadž větší zkrácení je technicky naprosto nemožné.

Navrhuji, aby závěrečný účet státní za rok 1920 byl schválen. (Souhlas.)

Místopředseda Valoušek: Budeme hlasovati. Prosím, aby páni senátoři zaujali místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru rozpočtového, aby senát schválil závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1920, i s připojenými k němu účty státního melioračního fondu a dávky z majetku i přírůstku na majetku za stejné období, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru rozpočtového je schválen a tím tato věc je ukončena.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu 28. května 1924 o 10. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru imunitního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1855) o vládním návrhu zákona o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty. Tisk 1883.

2. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1856) o vládním návrhu zákona o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech utrhání a urážek na cti, spáchaných tiskem. Tisk 1884.

3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k vládnímu návrhu (tisk 1828), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a Norskem, podepsaná v Praze dne 2. října 1923, Tisk 1871.

4. Druhé čtení zprávy rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1835) o zrušení odměn uchopitelů případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut. Tisk 1875.

5. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1857) o vládním návrhu zákona o inkompatibilitě (neslučitelnosti). Tisk 1885.

Není námitek proti tomuto návrhu? (Námitky nebyly.) Návrh můj je schválen.

Končím schůzi.

Konec schůze v 18 hodin 30 minut.


Související odkazy