Schůze zahájena v 11 hodin 20 minut.
Místopředsedové: Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.
110 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministr dr Franke; za ministerstvo financí odborový přednosta dr Vlasák a ministerský rada Hladký,
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem zdravotní dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. Kroiherovi, Dúrčanskému a paní sen. dr Herzigové, pro minulou a dnešní sen. Polachovi, pro příští týden sen. Meissnerovi.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1879. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. na pány ministry věcí zahraničních, vnitra a spravedlnosti stran zločinu omezování osobní svobody, jehož se dopouští zdejší japonské vyslanectví na československých státních občanech.
Jednací zápisy o 201.-203. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 24., 25. a 26. dubna 1924.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Tisk 1876. Vládní návrh zákona o zcizení státních nemovitostí v Lánech a ve Východné.
Tisk 1877. Vládní návrh zákona o zcizení státních nemovitostí v obvodu zrušené pevnosti Josefovské.
Výboru technicko-dopravnímu:
Tisk 1878. Vládní návrh zákona o zrušení částí okresních silnic I. třídy Prostějov-Boskovice-Svitávka a Sloup-Valchov.
Místopředseda dr Soukup: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o vládních návrzích č. t. 1876 a 1877 podaly zprávu ve lhůtě osmidenní a o vládním návrhu č. t. 1878 ve lhůtě šestidenní.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Navržené lhůty se přijímají.
Přikročuji k projednávání dnešního denního pořadu.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Bodem prvním je:
1. Návrh, aby podle §u 55 jednacího řádu zkráceným řízením projednány byly zprávy:
a) I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1839), kterým se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé:
>1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A., B., C.;
2. Závěrečný protokol k této úmluvě;
3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy uvedené sub 1;
4. Závěrečný protokol k této dohodě,< sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922. Tisk 1874;
b) I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1840) o vládním návrhu zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Tisk 1873.
Jelikož lhůty pro projednání těchto věcí ve smyslu jednacího řádu doprchávají v době nejkratší, jest třeba, aby byly projednány jednáním zkráceným ve smyslu §u 55 jednacího řádu.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Navrhuji, aby odstavce dnešního denního pořadu, totiž
2. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1839), kterým se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé
>l. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A., B., C.;
2. Závěrečný protokol k této úmluvě;
3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy uvedené sub 1.;
4. Závěrečný protokol k této dohodě,< sjednané v Budapeští 7. listopadu 1922, tisk 1874,
a potom
3. zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1840) o vládním návrhu zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Tisk 1873
projednávány byly současně.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Sděluji, že za ministerstvo financí jsou přítomni: odborový přednosta dr Vlasák a ministerský rada Hladký.
Navrhuji, aby celková doba k projednávání těchto věcí stanovena byla na 1 1/2 hodiny s řečnickou lhůtou 1/4 hodiny.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh se přijímá.
Zpravodaji o těchto věcech jsou: za výbor zahraniční sen. dr Witt, za výbor rozpočtový sen. Zimák.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční panu sen. dr Wittovi.
Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Zahraniční výbor jednal ve schůzi dne 24. dubna 1924 o vládním návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922.
Ve směru formálním vytýká výbor opětně, že vládní návrh byl v senátě předložen ve formě usnesení poslanecké sněmovny, ačkoliv podle ústavy je vláda povinna mezinárodní smlouvy předkládati oběma sněmovnám ke schválení současně aneb zcela nezávisle.
In merito zkoumal zahraniční výbor celou materii v mezích své kompetence, ponechávaje posouzení její po stránce finanční příslušnému výboru rozpočtovému. Omluva provádí ustanovení čl. 198. mírové smlouvy Trianonské, podle něhož mají se úpravy finanční, jež staly se nutnými rozkouskováním bývalého království Maďarského a novým uspořádáním veřejných dluhů a měny, provésti úmluvami súčastněných států. Úmluva upravuje v prvé řadě přidělení věřitelů bývalé poštovní spořitelny v Pešti do národních bloků podle jednotlivých smluvních států. Z důvodů hospodářských byl zásadně přijat princip territoriality; princip nacionality připuštěn jen potud, že státní příslušníci, bydlící mimo vlastní stát a mimo Maďarsko, budou pojati do národního bloku státu své příslušnosti. Českoslovenští příslušníci bydlící na území jihoslovanském a rumunském budou pojatí do bloku těchto států, Rakušané a Poláci ponechali z důvodů valutárních pohledávky svých příslušníků u poštovní spořitelny uherské a budou tyto pohledávky tam splatný v korunách maďarských. Podle těchto zásad provede každý smluvní stát soupis pohledávek věřitelů poštovní spořitelny v Budapešti, čímž bude zjištěna výše národního bloku až dosud neznámá. K úhradě pohledávek národního bloku československého, jihoslovanského a rumunského poskytuje poštovní spořitelna uherská především 135,000.000 korun nominální hodnoty předválečných rent uherských a pevnou částku 500,000.000 korun maďarských, dále postupuje příslušným státům svoje pohledávky vůči poštovním správám smluvních států a konečně svoje lombardní pohledávky vůči dlužníkům, kteří jsou státními příslušníky dotyčných smluvních států a bydlí mimo území maďarské.
Tato úhrada byla mezi súčastěné tři státy, to jest mezi Československo, království SHS a Rumunsko rozdělena zvláštní dohodou, podepsanou téhož dne jako hlavní úmluva.
Závěrečné protokoly k úmluvě a dohodě obsahují interpretační klausule.
V uvážení, že úmluvou a dohodou dostává se občanům republiky Československé příznivého uspokojení jejich pohledávek a že úmluva i dohoda plně vyhovují zájmům státním í po stránce mezinárodní, usnesl se zahraniční výbor doporučiti senátu, aby úmluvu i dohodu se závěrečnými protokoly a přílohami schválil.
O usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922, jednal výbor zahraniční ve své schůzí dne 4. dubna 1924. Výbor ponechal posouzení finanční materie zákona výboru rozpočtovému a usnesl se doporučiti senátu, aby toto usnesení poslanecké sněmovny beze změny schválil. Usnesení poslanecké sněmovny týká se osnovy zákona, kterou se provádí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Navržený zákon ustanovuje především, že převod pohledávek a deposit bude proveden podle zásad obsažených v úmluvě hlavní a že osoby fysické i právnické jsou povinny ustanovení úmluvy dbáti. Dále obsahuje ustanovení valutami, jednak o splatnosti pohledávek, které poštovní spořitelna uherská poskytuje jakožto část úhrady, jednak o splatnosti pohledávek věřitelů poštovní spořitelny. Provedením úmluvy pověřuje se poštovní šekový úřad v Praze. Zahraniční výbor doporučuje osnovu zákona senátu ke schválení ve znění senátního tisku čís. 1840. (Pochvala.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Zimák.
Zpravodaj sen. Zimák: Slavný senát! Na úmluvu o likvidovaní poštovej sporitelne bývalého Maďarska čaká mnoho a mnoho tisíc malých šetriteľov, ktorí si skôr ukladali v maďarskej sporitelne ich haliere. Konečne, dochádza k tomu, že smluva je hotová a čaká sa len na ratifikáciu zákonodárných sborov v Československu a v Maďarsku.
Rozpočtový výbor rozobral tieto smluvné aktá, ktoré vláda predkládá Národnému shromaždeniu a konstatuje, že mohlo by vzniknúť zaťaženie štátu touto úmluvou. Ale toto zaťaženie sa nedá číselne označiť. Zaťaženie môže vzniknúť tým, keď Československá republika vo svojom bloku, tak zvanom národnom bloku, nedostala by dostatok rent. Tento československý blok je sice zaistený rentami maďarskými, ale môže sa stať, že požiadavky československého štátu budou vačšie než 90 milionov, než je to v prípadoch uvedených, takže československý stát bol by nútený prevziať isté papiere od sukcesívnych štátov iných, totiž od Polska, Rumunska a Jugoslávie, kde je horšia valuta. Keby k tomu týmto spôsobom málo dôjsť, tak by sa táto iná mena premenila na Československu korunu a dlh československého státu bol by tým zväčšený. Rozpočtový výbor, keď o tejto záležitosti uvažoval, bral do úvahy, že je potřeba sa tešiť, že konečné prichádza k veľkej likvidácii, k smluve a bárs by to znamenalo zaťaženie státu s ohľadom na to, že sa jedná o drobných šetriteľov, že sa jedná o istú časť, ktorá vedie ku konsolidácii a likvidácii starých pomerov zdedených z monarchie. Tedy doporučuje, aby slavný senát túto úmluvu s maďarskou sporitelnou vzal na vedomie. To je úmluva.
Druhá časť predlohy je prevádzacie nariadenie, ku ktorému nestáva iných dôvodov, a doporučujem menom výboru rozpočtového, aby slavný senát dal súhlas k úmluve tak, ako bola schválená v poslaneckej snemovne. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup: K debatě není nikdo přihlášen, budeme tedy hlasovati, a to nejprve o zprávách výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu, kterým, se předkládají Národnímu shromáždění republiky Československé >1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A., B., C.; 2. závěrečný protokol k této úmluvě; 3. dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10. a 11. úmluvy sub l.; 4. závěrečný protokol k této úmluvě,< sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922. Tisk 1874.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením vyznačeným v tisku č. 1874 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Toto usnesení schvalovací přijímá se ve čtení prvém.
Místopředseda dr Soukup: Má pan zpravodaj nějaké tiskové opravy?
Zpravodaj výboru zahraničního sen. dr Witt: V příloze C. úmluvy pod čís. 228 má státi na místo čís. 239 správně 229 a místo slov >Smreková-Szemerekö< má státi >Roztoka Pastel-Felsöpásztély<.
Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, s uvedenou tiskovou opravou také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedené usnesení schvalovací přijímá se také ve čtení druhém.
Nyní přikročíme k hlasování o zprávách výborů zahraničního a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhů zákona, kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922. Tisk 1873.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou, budeme tudíž tak postupovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění vyznačeného v tisku čís. 1840 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tato osnova zákona s nadpisem, a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se také ve čtení druhém.
Přikročíme k projednávání bodu dalšího, jímž je:
4. Zpráva imunitního výboru o žádosti vyšetřujícího soudce sedrie v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíhání sen. Svraky pro přečin utrhání na ctí ve smyslu §§ l, 3, č. l. a č. 2. a § 9, č. 6. zák. čl. XLI z r. 1914 a přečin ve smyslu § 18, č. 1., 2. a 3. zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., (čís. 8731/24). Tisk 1868.
Zpravodajem je pan sen. Lukeš, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Pan sen. Svraka obvinil podle trestního oznámení na veřejné schůzí v Bösi, konané 8. července minulého roku administrativní úřady na Podkarpatské Rusi, že vydaly tajné rozkazy, aby nespolehlivé protistátní živly, jako komunisté, Maďaři a Němci nebyli do stálých voličských seznamů zapisováni, a dále, že vláda na Slovensku vydala nařízení, aby byli ustanoveni špehové, kteří by se starali, aby komunisté do voličských seznamů nebylí zapisováni. Tímto paušálním obviněním veřejných úřadů ze stranickosti a zneužití mocí úřední mohl vážně znepokojit ty občany Podkarpatské Rusi po př. Slovenska, proti nímž nedovolené jednání úřadů mělo směřovati, a zároveň je obvinění to těžkým nařčením zmíněných úřadů. Postavení veřejného úřednictva je této doby beztak velmi těžké, neboť se mnohdy kladou na ně veliké požadavky. Obtížnou svou prácí může úřednictvo jen tehdy zdolati, má-li též důvěru občanstva a je-li jeho autorita dostatečně chráněna. Falešným obviňováním úřadů popuzuje se proti nim lid a ubývá jak důvěry, tak i autority a samo sebou také chuti k práci. Nelze proto připustiti nikomu, ani členům Národního shromáždění, aby bezdůvodně a paušálně veřejné úředníky, a vládu obviňovali a zostouzeli.
Je-li vzneseno proti sen. Svrakovi oznámení, že veřejné úřady na Podkarpatské Rusi a vládu na Slovensku vinil z trestních a nedovolených činů, jest nyní na něm, aby prokázal, že to, co v oznámení stojí, vůbec neřekl, anebo aby řekl-li to, pak dokázal, že to, co tvrdí, je pravda. Obvinění veřejného úřednictva a vlády z trestných a nedovolených činů, když není odůvodněno, nelze pokládati za věcnou kritiku, ani za nějaký politický projev, který by snad člena Národního shromáždění měl exkulpovati.
Z toho důvodu, poněvadž se nejedná o žádnou věcnou kritiku, ani o žádný politický projev, usnesl se imunitní výbor navrhnouti senátu, alby dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Svraky pro výroky jemu za vinu kladené. (Sen. Matuščák: Pokud jde o české komunisty, chcete třeba všechny vyloučiti z Národního shromáždění!) To nemá nic s komunisty co dělati, nýbrž jde o to, smí-li někdo křivě obviňovati a věcně nezodpovědně. (Pochvala.)
Místopředseda dr Soukup: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen sen. Svraka. Uděluji mu slovo.
Sen. Svraka (německy): Slavný senáte! Pánové! Dovolte, abych zaujal stanovisko oproti nejdůležitějším místům udání, které bylo proti mně podáno pro moji řeč při schůzi lidu v Bösi. Tato schůze sloužila k přípravám pro obecní volby. Na pořadu schůze byly také obecní, okresní a župní volby. Mojí úlohou bylo v prvé řadě poučiti dělnictvo na Slovensku, kde dělnictvo dosud nemělo žádných práv a dosud také žádné prakse ve věcech obecních, dáti mu direktivy, upozorniti je současně na jeho práva a jeho povinnosti, co má činiti, aby dosáhlo hlasovacího práva, Při této příležitosti jsem skutečně poukázal na tajný výnos politické správy v Podkarpatské Rusi, který také v parlamentě byl předčítán a v novinách uveřejněn. Přednesl jsem ho a řekl jsem při tom, že to, co se tam stalo, jest bezprávím a výsměchem demokracie. V tomto tajném výnose bylo četnictvo a ostatní správní úřady vyzývány, aby pokud možno neloyální občany státní z volební listiny škrtaly anebo jich tam nezapisovaly. To jsem skutečně o Podkarpatské Rusi řekl. Tento tajný výnos mohu také zde přečísti. Dále jsem zdůraznil, že, ježto máme pouze jednu vládu a tato jedna vláda nese odpovědnost pro jednání všech úřadů, že by bylo lehce možno, že také zde u nás na Slovensku by se něco takového mohlo státi. Protože jest. potřebí, aby každý byl poučen, zvláště komunisté. Za neloyální státní občany platí přece všeobecně Němci a Maďaři jakožto nacionalisté a komunisti jakožto revolucionáři. To jest na bíledni. Pak jsem také zdůraznil, že se německá a maďarská buržoasie, proti které se prý nařízení obrací, vždycky ještě spojila s českou nebo slovenskou buržoasií. Komunisté však jsou nepřáteli každé buržoasie, a tak že by mohlo jako v Podkarpatské Rusi, tak také na Slovensku existovati takovéto nařízení proti pracujícímu lidu, to jest proti komunistům, kteří tam zastupují dělnictvo. Neřekl jsem tedy, že na Slovensku existuje tajné nařízení. Toto udání neodpovídá skutečnostem. Upozornil jsem jen na to, že každý má dvojnásobnou povinnost starati a ucházeti se o své volební právo, a že, kdyby dělníci a také ještě nyní nebyli ve volební listině, že mají možnost se do volební listiny dostati, až budou volby vypsány. Situace mezi dělníky na Slovensku jest taková, že dělníci jednak se ani nenamáhají starati se o své volební právo, jednak ještě nemají dostatečné inteligence, že tedy jednak pro indolenci, jednak pro nevědomost přicházejí o své volební právo. Poukážeme-li na to, co se stalo v Podkarpatské Rusi, nemůže přece zástupce politického úřadu, když potíže řeknu, takového něco mohlo by se státi také zde, tvrditi, že jsem řekl, že také na Slovensku existuje tajný výnos. To jsem nemohl říci, poněvadž jsme o žádném takovémto nařízení nevěděli. Ale jedno jest jisto, že, když volby byly vypsány, v nesčetných místech notáři předvolávali invalidy a prohlašovali jim, že když nebudou voliti pro vládní stranu, že jim bude podpora odňata. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Takovýchto případů se událo v župě bratislavské nesčíslný počet, to mohu dokázati alespoň o 10 obcích. Zdali byl vydán tajný výnos, nevím. Nemohl jsem toho zjistiti, také jsem to neřekl. Moje schůze v Bösi se konala 2 nebo 3 týdny před vypsáním voleb. Poněvadž jsme věděli, že se budou konati volby, začali jsme s agitací dříve. Co na Slovensku jest zvykem, dokazuje druhý případ v Tornoku. Prohlašuji, že notář, politický zástupce, byl opilý. Po prvé mi odňal slovo proto, poněvadž jsem zdůrazňoval, že každý člověk musí uznati, že náš president a náš ministr věcí zahraničních Beneš jsou humanisté a největší pacifisté; řekl jsem, že když jakožto dělníci nejsme připraveni, když nevybudujeme svých origanisací, když si nedáme pozor, aby president a ministr věcí zahraničních svůj program mohli uskutečniti, že ho nebudou moci uskutečniti ani v naší demokratické republice. Opilý notář podal proti mně oznámení, ve kterém označoval jakožto irredentu, že se zpívala maďarská hymna. Dnes jest jíž suspendován. Takovíto úředníci činí pak falešná udaní. Pak se nesmíte diviti, když přichází tolik udání proti poslancům a senátorům ze Slovenska. Zajisté, jest zákon na ochranu republiky labyrintem, do kterého se každý snadno může zaplésti. Kterýkoli úředník může to, co bylo řečeno, obrátiti, podá oznámení a musíme pak proto před úřady a před soud. Tam však se věří jen politickým zástupcům anebo četníkům, nikdy však zástupcům lidu, a proto jest marné se tam hájiti. V obou případech mohl bych alespoň uvésti 15 svědků pro to, že jest nepravdou to, co je zde vytištěno jakožto výpověď komisaře. Ale když předvedu svědky u soudu, nebudou nic platní. Tam platí jenom výpověď úředníkova. Stačí, když se vytrhne několik slov se souvislosti řeči a když se to vylíčí jakožto zločin proti státu. Alespoň slavný senát neměl by souditi jednostranně, nýbrž vyhověti objektivní spravedlnosti a slova má uvážiti. Kdyby byl imunitní výbor objektivně zkoumal mé svědky a skutečností, pak byl by musil dojíti k jinému výsledku. Jsem ovšem bez moci, jedná-li slavný senát jednostranně. Ale spravedlivě nebudete jednati, když mne vydáte.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Niessner.
Sen. Niessner [německy]: Velevážení pánové! Projednáváme dnes již podruhé během jednoho týdne imunitní případy a v obou případech jedna se o stíhání pro přestupek zákona na ochranu republiky a o příslušníky oposičních stran, v tomto případě strany komunistické. Zdá se, že stíhání zvolených zástupců lidu má se nyní státi pravidlem. Vnáší se do věcí systém. Pracujeme přímo ve velkém a vydávání senátorů jest vůbec nejběžnějším druhém zboží našeho politického života. Při projednávání zákona na ochranu republiky bylo nám řečeno, že to není tak zlé. Nyní vidíme, jak řečeno, během jednoho týdne již druhý případ, že má býti senátor vydán a že vydán bude, právě pro tento zákon na ochranu republiky. Zákon na ochranu republiky jest tedy v tomto případě houní, pod kterou se má poslední zbytek svobody udusiti. Pánové! Jest to přímo pobuřující a zároveň ohromující, s jakou lehkověrností se takovéto závažné zásadní otázky projednávají. Zde v tomto sále panovala při řeči pana zpravodaje tak veselá nálada jako při nějakém posvícení. Při tom jde o to, že má býti vydán kolega na udání, jak slyšíme, opilého vládního komisaře, jehož údaje ani v nejmenším nebyly zkoumány, a že má za to snad na několik dnů, týdnů nebo měsíců putovati do vězení. (Sen. dr Mareš: To je věc soudu a ne naše!) To není věcí soudu, pane kolego. Hájiti imunitu poslanců a senátorů jest věcí cti, sebevědomí a vážnosti poslanecké sněmovny a senátu. (Potlesk na levici. Sen. dr Mareš: To je věc soudu!) Pane kolego, vy byste nejraději dal zavříti celou oposici. To by bylo podle přání vašeho srdce. (Výkřiky.) Utěšujete se při celé věci tím, že se přece jediná jen o komunistu, jenž má býti vydán hrdelnímu právu. Pánové, jak někdo může vůbec tak smýšleti? Což svoboda, demokracie, volnost slova má platiti jen pro jednotlivce? Což jest to nějaký způsob vystupovali proti politické straně a proti sociálnímu a hospodářskému hnutí? Jen komunista! Nezapomínejte a pomýšlejte stále na to, že toho, co se dnes provádí jakožto čin pomsty proti jednotlivé straně, použíti se může také zítra proti vám. Tu skutečně ohromuje a jest smutné, že oproti tomu panuje taková otupělost, že ani v tisku ani zde v sále se neozve výkřik, že proti tomu nepovstane všeobecný odpor. Pokládám za vyloučeno, že by se v dřívějších dobách taková věc byla přijala bez povšimnutí jakožto zjev zcela vedlejší. Bylo by to v dřívějších dobách vzbudilo největší vzrušení. Veškerý tisk, pokud se mu nedostává podpory z korupčního fondu vládního, byl by se proti tomu vzepřel a byl by zaujal stanovisko proti tomu. Zde však vidíme, že z veškerého vládního tisku, mezi kterým přece musí býti také orgány, které nestojí pod bezprostředním příkazem vlády, neozval se ani jeden hlas proti tomu. Na místo toho jen překrucování toho, co se v senátě projednává, podkládání jiných motivů, když zde někdo vystupuje proti tomuto zlořádu, který se provádí ve prospěch koaličních poslanců a senátorů. Vydáváme se přímo v nebezpečí, že se na nás bude pohlížeti jako na idealisty světa neznalé, zaujímáme-li stanovisko proti těmto neslýchaným událostem, proti porušování nejdůležitějších základních práv poslanců a senátorů, proti porušování imunity. Vím velmi dobře, že také u vládních stran jsou mnozí, kteří se toho zúčastňují se zaťatou pěstí, a smýšlím tak optimisticky a snad také tak idealisticky, že si říkám, že také mezi českými sociálními demokraty, především mezi starými hodnými soudruhy, jest dosti lidí, kterým to jest proti srsti, kteří tomu nemohou rozuměti, ale kteří zde v dusivém ovzduší koalice, ve kterém se nacházejí, ve kterém nemohou dýchati, a pod nátlakem a pod knutou, kterou koalice nad nimi mává, musí držeti s sebou. To jest velmi smutné a vidíme, kam jsme se dostali pod hospodářstvím všenárodní koalice. My nemůžeme přece o svobodě zde v tomto státě mluviti vůbec, volnost slova a tisku neexistuje jíž přece vůbec. Netvrdím příliš mnoho, řeknu-li, že by se dnes velikánům českého národa, které stále ještě uctíváte, pánové, velmi špatně dařilo, kdyby žili v dnešních dobách. Karlu Havlíčkovi by se vedlo velmi špatně, kdyby měl neštěstí žíti pod panstvím všenárodní koalice, a Hus by sice nebyl upálen, ale jeho spisy by byly zabaveny, buďte o tom ubezpečeni, a z vězení by nevyšel. Tak vypadá vaše panství.
Nuže, pánové, zachováte-li se tak nebo onak, jest vaší věcí, uvidíte již, že to ponese trpké ovoce také pro vás. My s naší strany nedáme se zdržeti od toho, abychom vždy na to nepoukazovali, vždy znovu proti tomu neprotestovali, že senátoři, zástupcové lidu, pro konání svých povinností, poněvadž se snaží v rámci svého mandátu zastupovati zájmy svých voličů podle nejlepšího svědomí a jak nejlépe dovedou, že pro tuto svoji činnost jsou vydáváni státnímu zástupci, soudům a komisařům. Musím se tázati: což máme vůbec ještě nějakou imunitu? Imunním jest poslanec a senátor, dokud jest hodný, to jest, pokud projevuje asi smýšlení >Prager Presse<; ale jakmile dělá oposici, ocitá se dnes neustále v nebezpečí. Jsme vydáni všanc každému komisaři ve schůzi, každému dohlížejícímu úředníků, neboť zprávy vládních zástupců - jsme přece lidé, kteří již dlouho jsme činni politicky, víme, jak to chodí - jsou nespolehlivé, oni také řeči nestenografují doslova, nýbrž vyličují nejvíce svůj dojem, i závisí od politického smýšlení dotyčného vládního zástupce, co napíše do referátu pro úřad; a na tento referát spolehne se potom, když přijde udání, imunitní výbor, alespoň většina imunitního výboru slepě. Tu pak mění žádných hranic! Vydáváte-li některého senátora pro-politický slovní delikt, musíte tak přece učiniti i pří všech, neboť ve všech těchto případech máme tu přece alespoň podle pojetí vládního zástupce a státního návladního přečin, anebo zločin proti zákonům státu. Kde chcete položiti meze? Není vůbec žádné meze. Ovšem existuje až do nynější doby pro vás mez v tom, že tuto mez vedete mezi lavicemi většiny a lavicemi oposice. To jest mez práva, kterou vedete, ale žádná jiná. (Sen. Havlena: Vaši lidé byli také propuštěni! To neříkejte! Lorenz měl něco podobného a nebyl vydán!) Upozornil bych jen pana kolegu, že kolega Lorenz žádal sám za svoje vydání, že jsme pro ně hlasovali a že jen většina hlasovala proti tomu. Prosím, aby tento případ nebyl uváděn, neboť jsme se v tomto případě dali cestou úplně jasnou a spravedlivou. (Sen. inž. Klimko: Máme právo, abychom všechny události objasnili! Hanbíte se za pravdu! Pravda vítězí! Už jste to strhli! - Ukazuje na gobelin.).