Místopředseda dr Soukup: K slovu není nikdo. přihlášen. Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou o všech třech paragrafech.

Nejsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly).

Není jich. Budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí ve čtení prvém podle znění zprávy výborové vyznačeného v tisku 1746, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Přikročíme dále k projednávání:

5. Zprávy ústavně-právního výboru o návrhu sen. Zavorala, dr Soukupa, dr Krouského, Hucla, dr Brabce a druhů (tisk 1807) na změnu § 5 zákona z 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádě senátu Národního shromáždění republiky Československé. Tisk 1852.

Zpravodajem jest pan sen. Lukeš, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Podle §u 12 zákona z 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n., o složení a pravomoci senátu byl stanoven počet místopředsedů senátu na dva, kterýžto počet podržen byl též v zákoně z 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádu senátu Národního shromáždění.

Jednací řád senátu, pokud se týče počtu místopředsedů, změněn byl již autonomním usnesením senátu ze dne 17. listopadu 1920 tak, že zvýšen byl počet místopředsedů senátu, ze dvou na čtyři.

Během doby se však ukázala potřeba zvýšiti počet místopředsedů ještě o jednoho člena. Proto podal pan sen. Zavoral návrh na zvýšení nynějšího počtu místopředsedů senátu ze čtyř na pět. Poněvadž senát může si podle §u 34 ústavní listiny sám upraviti své vnitřní poměry jednacím řádem, který si vydá, a podle zákona z 10. července 1920, čís. 431 Sb. ž. a n., může býti § 5 jednacího řádu senátu Národního shromáždění, pokud se týče počtu, místopředsedů, změněn autonomním usnesením senátu, navrhuje ústavně-právní výbor senátu; aby senát autonomním usnesením změnu tuto provedl.

Podle §u 9 jednacího řádu jest předsednictvo senátu způsobilé se usnášeti za přítomnosti aspoň dvou svých členů. Toto ustanovení vyhovovalo při celkovém počtu tří členů předsednictva. Zvyšujeme-li však nyní celkový počet předsednictva na 6 členů (jednoho předsedu a pět místopředsedů), tedy důsledkem této změny bylo potřebí učiniti změnu též, pokud se týče §u 9 odstavce 2. jednacího řádu, a zvýšiti též přiměřeně počet členů předsednictva, které má býti způsobilé k usnášení. Rovněž tuto změnu lze provésti autonomním usnesením senátu.

Ústavně-právní výbor projednal tyto změny jednacího řádu a navrhuje slavné mu senátu toto usnesení:

Senáte Národního shromáždění republiky československé račiž se usnésti jak následuje:

Na základě článku I. zákona z 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., o jednacím řádě senátu Národního shromáždění republiky Československé, změněného zákonem ze dne 10. července 1920, čís. 431 Sb. z. a n., mění se jednací řád senátu Národního shromáždění ze dne 15. dubna 1920, čís. 326 Sb. z. a n., tím způsobem, že ustanovení § 5, odst. 3. článků II. jednacího řádu senátu Národního shromáždění - pozměněný autonomním usnesením senátu ze dne 17. listopadu 1920 v tom směru, že počet místopředsedů zvýšen byl ze dvou na čtyři - se znovu mění, takže počet místopředsedů zvyšuje se ze čtyř na pět a že druhý odstavec §u 9 téhož zákona zní: >Předsednictvo je způsobilé usnášeti se za přítomnosti aspoň polovice svých členů a usnáší se prostou většinou hlasů; předseda hlasuje spolu a při rovnosti hlasů rozhoduje jeho hlas.< (Potlesk).

Místopředseda dr Soukup: Jednání je skončeno, prosím o zaujetí míst. (Děje se).

Budeme hlasovati ve čtení prvém o autonomním usnesení podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s usnesením autonomním, jak bylo navrženo ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Tím autonomní usnesení přijímá se ve čtení prvém.

Jako dalším bodem je:

6. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k trestnímu stíhání sen. Klofáče pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 6277/23). Tisk 1846.

Zpravodajem za výbor imunitní je pan sen. Kouša, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Předsednictvu senátu došla žádost okresního soudu pro přestupky v Praze, aby byl vydán tomuto soudu kolega sen. Václav Klofáč pro přestupek urážky na cti. Kolega sen Klofáč nespáchal tuto urážku na cti osobně, nýbrž súčastnil se usnesení výkonného výboru československé strany socialistické, kteréžto usnesení bylo uveřejněno ve Večerním Českém Slově dne 9. ledna 1923.

K informaci slavného senátu dovolím si přečísti prvý odstavec tohoto usnesení, které bylo uveřejněno na úvodní stránce Večerního Českého Slova. Toto usnesení se týká t. zv. Hnutí Národního. Jak je vám známo, asi před 3 roky vzniklo hlavně v Praze t. zv. Národní Hnutí. Toto hnutí bylo vedeno Fléglem, dr. Kusákem, Husitskými ženami a majorem Čeřenským. Co toto hnutí znamenalo, jaké tendence toto hnutí mělo, jistě každý člen slavného senátu dobře ví. Proti tomuto hnutí výkonný výbor Československé strany socialistické vydal své usnesení a právě pro toto usnesení dr Kusák podal žalobu na kolegu sen. Václava Klofáče.

Prohlášení výkonného výboru československé strany socialistické zní: >Výkonný výbor Československé strany socialistické, která vždy zájmy svého národa a tedy i republiky kladla výš než zájmy stranické a proto nedbají nepopulárnosti svého činu znovu vstoupila do koalice a vlády, aby s druhými národními stranami společně ručila za další klidný vývoj republik, velice lituje, že ne všecky koaliční strany stejně dbají toho aby koalice byla ušetřena všech otřesů. Už po týdny překvapuje dětinská zaslepenost a politická krátkozrakost s jakou, z pohnutek čistě stranických a ne národních, organisuje se anonymně t. zv. >Národní hnutí<, v jehož čele, jak se dovídáme; stojí nejzbabělejší lidé před válkou i za války a vedle toho čeští fašisté >červenobílí<, směs různých živlů bez jakékoliv vyšší politické i národní odpovědnosti. Výkonný výbor strany, která vždy dbala svých ušlechtilých tradic národních a která silou svou v širokých vrstvách lidových je nejspolehlivější oporou národní samo statnosti; právě ve jménu myšlenky národní, kterou někteří dobrodruzi už po několikráte snaží se kompromitovati - vzpomeňme jen Flégla, Kusáka, t. zv. >Husitských žen < a Čeřenského, - musí se ohraditi proti jakémukoliv anonymnímu zasahování do organisace poctivých národních sil československých a zejména, má-li to býti hloupé napodobení cizích vzorů, jež musilo by zle poškoditi republiku a náš národ.<

Právě pro toto usnesení byl žalován sen. Václav Klofáč drem Kusákem. V žalobě se uvádí, že sen. Václav Klofáč předsedal schůzi výkonného výboru československé strany socialistické, kterýžto výkonný výbor se usnesl na tomto zásadním prohlášení.

Imunitní výbor pojednal o této žalobě a dospěl k přesvědčení, že nemůže doporučiti, aby sen. Václav Klofáč byl vydán soudu, poněvadž skutečně se ničeho nedopustil, tím méně nějaké urážky. Nechci se pouštěti do morální kvalifikace dra Kusáka. V imunitním výboru ta jeho morální kvalifikace byla dosti široce a hluboce prodiskutována, chci jenom navrhnouti slavnému senátu, aby schválil usnesení výboru imunitního a aby se usnesl, že nevydá k potrestání - jak si přeje pan dr Kusák - pana sen. Václava Klofáče. - Tím referát končím. (Souhlas).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se). Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Václav Klofáč k trestní mu stíhání vydán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Návrh tento se schvaluje.

Přikročíme k bodu následujícímu, jímž je:

7. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1834), kterým se předkládá Národnímu shromáždění dne 1. března 1924 v Římě podepsaná Dodatková úmluva k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a Královstvím Italským, podepsané v Římě dne 23. března 1921. Tisk 1851.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Krupka, za výbor národohospodářský pan sen. Rozkošný.

Uděluji slovo panu sen. dr Krupkovi.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Zahraniční výbor navrhuje nám přijetí tohoto usnesení:

>Národní shromáždění republiky československé souhlasí s připojenou Dodatkovou úmluvou z 1. března 1924 k obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a Královstvím Italským, podepsané v Římě dne 23. března 1921.<

Pokud se týče hospodářských styků s Královstvím Italským, měli jsme doposud pouze t. zv. rámcovou smlouvu ze dne 23. března 1921, kde byly poměry jaksi sumárně uspořádány, a smlouva tato pak byla uvedena v prozatimmí platnost, jak to při těchto obchodních smlouvách zpravidla bývá, nařízením ze dne 9. ledna 1922, čís. 4 Sb. z. a n. Smlouva tato spočívala jako největší část těchto smluv na poskytnutí vzájemných největších výhod. Tato smlouva nám však nedostačovala, poněvadž v r. 1921 zavedlo si Království Italské zvláštní celní tarif, který odpovídal tehdejším poměrům, následkem čehož stala se naše smlouva zase obsolentní, a byli jsme nuceni cla zvyšovati o různé koeficienty, které byly přizpůsobeny dotyčné valutě, jak právě u nás panovala. Bylo třeba postaviti tuto rámcovou smlouvu na bezpečný základ odpovídající skutečnosti a to právě má se dosíci uzavřenou úmluvou, která vlastně jest jen úmluvou tarifní. Oficielní titul jest Dodatková smlouva, která současně také opatřena jest závěrečným protokolem ze dne 1. března 1924 a tvoří také její integrující součást. K této úmluvě připojeny jsou také přílohy a ty obsahují seznam zboží, při kterém oba smluvní státy poskytují si navzájem celní slevy při dovozu a vývozu, případně t. zv. konsolidace, totiž ustanovení, že cla nemají býti měněna, nýbrž že mají býti pevně zachována, třeba že ten který stát se usnesl na nějakém zvláštním smluveném tarifu. Pro nás zejména jsou důležitá cla a zejména slevy celní, pokud se tyče jižního ovoce a konserv, kdežto konsolidace jsou u nás důležité, pokusí se týče hedvábí, gumové zboží a vína. Pro Italii má zase význam sleva produktů zemědělských z naší republiky a máme konsolidace v oboru průmyslovém a slevy produktů hutnických, textilií, hospodářských strojů, pivovarnických strojů, cukrovarnických strojů, papíru a podobně.

Pokud se týče valuty, tu se počítá clo v Italii podle měny zlaté, kdežto my počítáme je v československých korunách. Poněvadž ale nastává mnohdy dosti povážlivé klesání, resp.zvýšení valuty, tu bylo vysloveno; že clo, bude se počítati podle průměru kursu anglické libry, resp. amerického dolaru, ale v té způsobě, že, klesne-li tento kurs pod 10%, nebo zvýší-li se o 10%, také příslušný koeficient se poměrně zvýší. Mimo to máme ještě další přílohy, ve kterých jest obsažen seznam zboží, které se bez každého dovolení může dovážeti, anebo které jest kontingentováno pro Italii, má význam zase seznam onoho zboží, které nalézá svého umístění v této smlouvě, které se zase smí dovážeti na ohlášení. V platnost nastupuje tato smlouva 10 dnů po obapolné ratifikaci a vyprší tou dobou, jak vyprší rámcová smlouva původně označená, totiž koncem prosince 1925. Ukončí se tou dobou, bude-li dána rok před tím výpověď. Může však trvati dále v tom případě, nebude-li vypovězena, a musí býti zase ročně vypovězena, aby netrvala dále.

Smlouva zajisté má za účel, aby zaručila stabilitu našich hospodářských poměrů, a zajisté také nemálo prospěje našemu konsumentu a proto vám zahraniční výbor navrhuje, abyste jí udělili souhlas i všem jejím dodatkům. (Pochvala).

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem a za výbor národohospodářský je pan sen. Rozkošný.

Zpravodaj sen. Rozkošný: Slavný senáte! Jelikož pan zpravodaj zahraničního výboru obsah smlouvy objasnil, zbývá mi dodati několik slov ohledně jednotlivých předmětů, které mají význam pro naše hospodářství, na kterých nám záleží, aby se mohly vyvážeti do Italie, a které z Italie dovážeti potřebujeme. V celku podle statistiky z roku 1923 obnášel náš vývoz do Italie 1,089.248 q. Podotýkám, že je to jen podle váhy poněvadž podle cen to nebylo statistickým úřadem ještě zjištěno. Tato číslice se týká váhy a náš dovoz v témže roce obnášel 997.676 q, tedy byla naše bilance naproti Italii aktivní 91,572 q.

Pokud se týče zboží, které bylo přiváženo k nám, týká se to, jak je všeobecně známo, v prvé řadě jižního ovoce, pak se dováží káva, které se dováží dosti značné množství, dále hrozny; zejména ty, které dozrávají dříve nežli u nás, citrony, pomeranče, mandle, rýže; a také zelenina, zejména cibule a česnek, které se dováží z Italie více než polovina celého našeho dovozu. Potom se dováží z Italie také značná část vína a to jest pro nás nejdůležitější předmět, o který se zde jedná a se kterým asi naší vinaři nebudou spokojeni, poněvadž je sice podle smlouvy dovoz vína z Italie k nám omezen na 100.000 hl ročně, ale v roce 1923 se k nám přivezlo jenom 23.626 hl. To znamená, tedy, že kontingent, který jest touto smlouvou Italií povolen k dovozu, jest čtyřikráte tak veliký jako se dovezlo roku 1923. Pro vinaře jest to nepříznivo a vláda to ospravedlňuje tím, že Italie žádala daleko větší kontingent, a že se podařilo toliko na těchto stotisíc hl ročně tuto položku snížiti. Dále se k nám dovážejí ryby solené, kyz železný, bavlna částečně, potom konopné příze a některé méně závažné věci. Pokud se týče našeho vývozu do Italie, jest to na prvém místě cukr, a to vyvezlo se rafinovaného cukru roku 1923 223.232 q. Dále se v poslední době teprve po válce, ukázal být důležitým vývoz našeho ječmene a sladu do Italie. V dřívějších dobách, před válkou se vyvezlo poměrně málo sladu a ječmene do Italie, ale nyní po válce dosti mnoho, na př. vyvezlo se sladu v r. 1923 z naší říše v celku 553.000 q a z toho 154.000 q do Italie, tedy zajisté poměrně velmi značné množství. Záleží nám jistě na tam, aby vývoz sladu do Italie byl nám také do budoucna zabezpečen. Toho se má touto smlouvou docíliti.

Vedle toho ovšem také vývoz ječmene padá značně na váhu. Toho se vyvezlo sice poměrně méně v poměru k celkovému našemu vývozu, ale přece něco přes 8.000 q.

Dále se vyváží do Italie semeno cukrovky - v r. 1923 asi 48 vagonů - dále chmel - 897 q, něco piva, a co je značně důležité - dříví. Dříví se vyváží od dávné doby do Itálie ve značném množství a k porovnání ceny z tohoto našeho vývozu do Itálie uvádím, že v r. 1923 bylo vyvezeno z naší říše v celku 11 milionů q dříví a z toho 182.000 q do Italie.

Dále se vyváží v dosti značném množství papír, sklo jak duté, tak tabulové, porcelán, parní kotly, destilační stroje, hospodářské a textilní stroje a zápalky.

To jsou nejdůležitější předměty, jak je obsahuje statistika z r. 1923 a při kterých máme zajisté zájem na tom, aby bylo možno je také v následujících letech vyvážeti. Zajisté, že se vláda naše při jednání, s Italií přičinila o to, aby docílila výhod pro náš vývoz pokud možno největších, a proto i výbor národohospodářský doporučuje, aby slavný senát přijal resoluci, na které se usnesla poslanecká sněmovna a kterou již pan zpravodaj za výbor zahraniční byl přednesl. Doporučuji tedy toto usnesení dávnému senátu k přijetí (Pochvala).