Úterý 18. března 1924
Schůze zahájena v 17 hodin 15 minut.
Přítomni:
Předseda Donát.
Místopředseda: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.
107 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr Markovič, Srba, Udržal; za ministerstvo vnitra odborový přednosta dr Bobek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dobu 8 dnů panu sen. Fahrnerovi; pro dnešní schůzi panu sen. Lisému, Cholkovi a Heckerovi; pro dnešní a zítřejší schůzi panu sen. dr Hilgenreinerovi; pro tento týden panu sen. Mudrochovi.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 4 neděl panu sen. dr Kaperniczkymu, na dobu 4 měsíců panu sen. Dulovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Žádané dovolené se udělují.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 1822. Naléhavá interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Zulegera, Jelinka a soudruhů na veškerou vládu o korupčních aférách.
Tisk 1823. Naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na veškerou vládu o opatřeních proti korupci.
Tisk 1824. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 10. července 1923 za udělení souhlasu ku stíhání sen. dr Herzigové pro přečin podle u 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky a pro přestupek podle §u 491 tr. z. a čl. V. z. ze dne 17.prosince 1862, čís 8 ř.z. ex 1863, (čís. 7350/23).
Zápisy o 193. a 194. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.
Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.
Předseda: Přikročují k projednávání denního pořadu:
Na bodu prvním je:
1. Druhé čtení zprávy ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tlač. 1794) ohľadom usnesenia senátu Národného shromaždenia republiky Československej k vládnemu návrhu zákona o presunu príslušnosti vo veciach vyvlastnenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podľa z. čl. XLI: 1881. Tisk 1809.
Zpravodajem je sen. dr Daxner.
Konstatuji, že je senát schopen se usnášeti.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Daxner: Nemám.
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.
Druhým bodem jest:
2. Druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru k usneseni poslanecké sněmovny (tisk 1795) o usnesení senátu (tisk 1472) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení. Tisk 1813.
Zpravodajem jest sen. dr Procházka.
Táží se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Procházka: Nikoliv.
Předseda: Prosím, aby páni zaujali místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.
Dále jest bod:
3. Zpráva I. technicko-dopravního výboru, II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké, sněmovny (tisk 1797) o vládním návrhu zákona o výkupu místní dráhy v údolí Borže. Tisk 1812.
Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní sen. Havlena, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.
Uděluji slovo panu sen. Havlenovi.
Zpravodaj sen. Havlena. Slavný senáte! Usnesením poslanecké sněmovny, které má nyní projednávati senát Národního shromáždění, má se dostati vládě schválení k ujednané dohodě s Akciovou společností místní dráhy v údolí Borže.
Tato místní dráha patřící této společnosti v Podkarpatské Rusi byla převzata do vlastnictví státu. Jde o železnici, která zprostředkuje spojení odlehlejších míst v Podkarpartské Rusi k pohraniční trati státních drah v přípojných stanicích v Berehově a Velké Sevljuši. Z Berehova vede jedna trať této místní dráhy směrem severovýchodním; druhá trať z Velké Sevljuše směrem severozápadním a obě trati stýkají se pak v Komluši. Odtud vede trať do Iršavy; kde se pak rozvětvuje a vede jedním směrem do Poddílu-Dilalji a druhým směrem do Kušnice. Tratě této dráhy probíhají úrodným územím, bohatým na zemědělské produkty, a zabíhají na severu do hornatého území s rozsáhlými lesy. Dráha dopravuje mimo jiné zboží hlavně zemědělské výrobky a dříví.
Při tratích této dráhy nalézá se i několik průmyslových podniků: Dovžansko Lysyčevská železárna a lopatárna, která zaměstnávala až 316 dělníků, dřevařský a chemický průmysl v Dolze s 250 dělníky, cihelna v Berehově s 80 dělníky a v Medenci se 100 dělníky.
Přehled ohledně celkové dopravy nákladu i osob za období 1910 až 1921 uveden je v tabulkách vládní důvodové zprávy v tisku poslanecké sněmovny čís. 4288. Dráha je úzkokolejná, má rozchod 76 cm a stavební její délka činí více než 106159 km a je připojena se stanicemi státních drah v Berehově a Velké Sevljuši normálně rozchodnou kolejí. Význačnější stanice této dráhy jsou: Berehovo, Velká Sevljuš, Iršava, Davhoje a Kušnica. Při dráze jsou 4 výtopny: v Iršavě, Dovhaji, Sevljuši a hlavní výtopna v Berehově. Dráha má 5 točen pro lokomotivy v Berehově, Komluši, Iršavě, Dovhoji a Sevljuši. Dráha má 7 lokomotiv různé velikosti, z nichž je 5 na 120 tun, jedna na 200 a jedna na 180 tun, dále 4 motorové lokomotivy na 70 tun, 5 motorů na 35 tun a jednu motorovou dresinu. Vozů osobních a služebních je 29, vozů nákladních 259 krytých. i otevřených. Vše nalézá se v dobrém stavu. Teprve v roce 1921 byl rozmnožen počet nákladních vozů na dříví a zakoupeno asi 60 čtyřosových vozů nejnovějších typů.
Dráha má také vlastní dílny v Berehově, ve kterých možno prováděti i větší opravy vozů a strojů; částečně i nové práce, na příklad stavbu vozů. Dráha je v tom ohledu soběstačná, což má zvláštní význam vzhledem k tomu, že nejbližší železniční dílny ve Vrůtkách jsou značně vzdáleny.
Ke dráze patří i budova bývalého provozního ředitelství v Berehově, roku 1920 zakoupená a upravená nákladem 329 147 Kč, ve které se nalézá správa provozu. Konečně patří ke dráze i kamenný lom v Poddílu s drtičem kamene a lokomobilou. Štěrk j e výborné jakosti a je možno používati ho při stavbě a opravách tratí; přebytek se odprodává. Původní stavební náklad s pozdějším zvýšením z roku 1914 činil v dřívější měně 5,100.400 K. Další investice z roku 1920 vyžádaly si nákladu 3.185,483 Kč, materiál ke dni 31. prosince 1922 oceněn byl obnosem 2,028.913,20 Kč. Dráha převzata byla jako celek s celým zařízením velice výhradně. Stát převezme akcie společnosti podle dohody za 46 % jejich nominelní hodnoty, v celku asi za 2,891.376 Kč a převezme dále směnečné dluhy vzniklé z investic v roce 1920 s povinností zúročení v celkovém obnosu Kč 2,963.721, takže celý tento cenný objekt s celým zařízením a materiálem získá stát za obnos 5,855.097 Kč, což se rovná 50,09 % obdržených hodnot.
Koncese byla udělena původně na dobu 70.ti 1et do 20. srpna 1977 a prodloužena potom dodatkem ke koncesní listině z 18. června 1915 do 20. srpna 1997. Stát měl by právo výkupu až v roce 1937 a do této doby musil by připláceti místní dráze na ročních příspěvcích dosti značné obnosy, poněvadž dráha má nárok žádati na t. zv. akvisičních příspěvcích 15 hal. za každých 100 kg váhy přecházející z místní dráhy na dráhu státní nebo naopak. V roce 1919, 1920 a 1921 činily tyto akvisiční příplatky dosti značný obnos: 51.000, 55.500 a 76.000 Kč, přičemž nutno ještě podotknouti,... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj sen. Havlena (pokračuje):... že akciová společnost žádala za zvýšení tohoto akvisičního příspěvku z 15 hal. na 30 hal. za každých 100 kg váhy, což by činilo každoročně dvojnásobnou sumu.
Konečně nutno uvésti, že po výkupu dráhy podle koncesní listiny musil by stát zúročiti celkový kapitál 6,385.000 Kč 5 % až do konce platnosti koncesní listiny, totiž do 20. srpna 1927.
Dráha tato byla již převzatá do státního provozu, a to dnem 1. ledna 1923. S počátku podřízena byla železničnímu ředitelství v Košicich, později, a to dnem 1. srpna 1923, zřízena byla za účelem docílení hospodárného a účelného vedení podniku zvláštní správa provozu v Berehově.
Před tím, ještě nežli dráha byla převzata do státního provozu, bylo již vedeno v roce 1922 jednání o převzetí dráhy do vlastnictví státu. K tomuto vyjednávání došlo, když následkem hospodářské krise, hlavně v průmyslu dřevařském, přivoděn byl značný pokles dopravy a když dráha octla se v nepříznivé finanční situaci. S poklesem dopravy stoupaly současně osobní a věcné výdaje, a společnost, aby docílila nějakých zisků, sáhla k nepřiměřenému zvyšování tarifů, čímž zmenšení dopravy bylo ještě vystupňováno.
Pro personál platil zvláštní služební řád, upravený na základě zák. čl. XVII/1911 uh. s.tát. zák. Tento služební řád zůstává i nadále v platnosti, až na ustanovení o disciplinárním řádu, ve kterémžto ohledu podléhají zaměstnanci předpisům platným všeobecně v podnicích státních drah.
Nemocenské pojištění zaměstnanců obstarávala okresní nemocenská pokladna v Berehově. Pro případ úrazu byli zaměstnanci pojištěni u Zemské úřadovny pro po jištěni dělníků v Bratislavě. Pro starobní zaopatření byl zřízen zvláštní pensijní fond při společnosti této dráhy.
Zákon zmocňuje ministerstvo železnic; aby s výhradou práv zaměstnanců, nabytých z dosavadních služebních smluv; rozšířilo na zaměstnance předpisy služebních a pracovních řádů a předpisy o zastupitelských sborech personálních. Zaměstnanci dráhy stávají se dnem 1. ledna 1923 účastníky nemocenské pokladny a úrazového zaopatření československých státních drah.
Ohledně pojištění pensijního má ministr železnic práva rozšířiti na tyto zaměstnance předpisy o pensijním pojišťování u československých státních drah. Příslušné fondy převzaly by ovšem československé státní dráhy.
Ministr železnic se konečně také zmocňuje, aby s propadlou konečnou lhůtou ustanovil dobu, ve které zaměstnanci mohou prohlásiti, že podle zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 690 Sb., z. a n. odmítají setrvati podle dosavadních předpisů a smluvních ustanovení nadále ve službě dráhy. Toto ustanovení může býti vzájemnou dohodou změněno nebo vyloučeno, doporučuje se však, aby byl brán všechen zřetel na osobní a existenční poměry zaměstnanců.
Tím, že personálu může se dostati všech výhod zaměstnanců státních drah a že možno nyní na všechen personál rozšířiti nejen pojištění nemocenské, ale také pojištění úrazové a pensijní, bude zajisté existence zaměstnanců této dráhy daleko lépe zabezpečena, nežli tomu bylo dosud u společnosti soukromé.
Předloha sama ve svých 6ti paragrafech obsahuje:
V §u 1 zmocnění vládě a stanoví se tam také obnos výkupní ceny;
V §u 2 se stanoví, že dráha má býti vyvlastněna státem dnem 1. ledna.1923 a že stát vstoupí ve veškerá práva i povinnosti zrušené akciové společnosti;
v §u 3 řeší se otázky zaměstnanců dráhy;
v §u 4 osvobozuje vlastnické převody od kolků a poplatků;
v §u 5 praví se, že úhrada kupní ceny hradí se v mezích schváleného rozpočtu;
§ 6 stanoví, že zákon nabude platnosti dnem vyhlášení a bude proveden ministrem železnic, financí a ministerstvem spravedlnosti.
Výbor technicko-dopravní usnesl se z důvodů, které jsem právě přednesl, doporučiti senátu Národního shromáždění, aby usnesení poslanecké sněmovny schválil ve znění, jak jest otištěno v tisku senátu č. 1797.
Předseda: Slovo má dále pan referent výboru rozpočtového sen. dr Karas.
Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Referent výboru technicko-dopravního právě vysvětlil, jak z důvodů národohospodářských zestátnění této dráhy jest naprosto nutné a zároveň také pro život hospodářský výhodné. Pokud se týče otázky finanční, tu referent není již tak ve výhodném postavení, neboť pro přítomnost zestátnění té dráhy bude státi větší náklad; dráha sama byla v minulých letech pasivní a v poslední době se doplácelo ročně asi 220,000 Kč. Připočteme-li k tomu kapitál kupní téměř 6 milionů Kč 5 % zúrokovaný, jest to 300.000 Kč, tedy bude celkem dráha ročně státi asi půl milionu korun. Ale pro budoucnost doufáme, že dráha bude pro stát výhodná i z důvodů finančních, neboť mimořádné poměry, které dnes trvají, nebudou jistě poměry stabilními.
Ale nad jiným momentem by se členové Národního shromáždění měli zastaviti, totiž nad tím, že dráha ta byla státem vykoupena a zaplacena v r. 1922 a provozuje se také na účet státu od 1. ledna 1923, ale parlamentu nebyla dotyčná předloha předložena až teď po roce. Vládá úplně samostatně s odstrčením Národního shromáždění takový úkon provede, dráhu zaplatí a teprve dodatečně žádá Národní shromáždění o schválení svého kroku. Zajisté se mohlo s touto předlohou přijíti o rok dříve a nemusilo se čekat tak dlouho.
Poněvadž však poslanecká sněmovna osnovu, schválila a my z důvodů věcných nemáme příčiny, proč bychom se proti zakoupení této dráhy stavěli, neboť pro budoucnost to bude jistě pro stát výhodné, připojuje se i rozpočtový výbor k návrhu výboru technicko-dopravního a doporučuje slavnému senátu schválení této předlohy.
Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Přikročuji k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Budeme tak postupovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnu a vyznačeném v tisku 1797, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.
Dalším bodem denního pořadu je:
4. Zpráva I.výboru zahraničního a II. výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1786), kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků, sjednaná v Bělehradě dne 17. března 1923, s dodatkovým protokolem. Tisk 1814.
Zpravodajem za výbor zahraniční a za výbor ústavně-právní je pan sen dr Krupka.
(Předsednictví se ujímá místopředseda Kadlčák.)
Místopředseda Kadlčák. Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Krupkovi.
Zpravodaj. sen. dr Krupka. Slavný senáte! Výbor zahraniční a ústavně-právní navrhuje vám toto schvalující usnesení: Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se smlouvou mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců o úpravě vzájemných právních styků, sjednanou v Bělehradě dne 17. března 1923 a s dodatkovým protokolem k této smlouvě.
V době předpřevratové nebyly ještě hospodářské - a samo sebou se rozumí také politické styky - tak čilé, jako po převratu. Po převratu byly však hospodářské styky poněkud ztíženy tím, že se utvořilo více samostatných států, tak zvaných nástupnických států, pročež také doprava byla omezena a tím trpěl též náš obchod. Republika Československá snažila se využíti příležitosti popřevratové k tomu, aby navázány byly čilé obchodní styky s Jugoslavií. Jak víme, byly již před tím uzavřeny smlouvy politického rázu, které také mají svoji důležitost. Než přes to, že se podařilo dovážeti do Jugoslavie za poměrně dosti příznivých podmínek, nebyli naši obchodníci s úpravou dosavadní spokojeni, a to týče se zejména právních styků s Jugoslavií. Prodávali tam na úvěr, a jestliže chtěli dobývati své pohledávky, selhalo obyčejně to, co je velmi důležitým pro každý stát, totiž možnost prosaditi cestou exekuční své nároky. Následkem toho octlo se mnoho věřitelů našich ve velmi nemilé situaci a tuto nemilou situaci využitkovaly sousední státy, zejména Italie, kteráž tam dovážela, a rovněž Francie, avšak daly sobě vždy za dovážení zaplatiti hotově. Tento stav neudržitelný musil přece dojíti konce a tak stalo se zejména na základě úmluvy, kterou uzavřely roku 1921 v Římě nástupnické státy, na základě kteréž byl podán plán, podle kteréhož měly býti smlouvy mezi jednotlivými nástupnickými státy uzavřeny. A v základě tohoto ujednání pak byla konána různá vyjednávání, kteráž konečně došla svého výrazu ve smlouvě přítomné, uzavřené v Bělehradě, dne 17..března 1923. Tato upravuje veškeré otázky právní pomoci jak ve věcech civilních, tak i trestních a to v prvém směru vzájemné zproštění od žalobní jistoty, právo chudých, projednání pozůstalosti, poručenství a opatrovnictví, ověřování a průvodní moc listin, prohlašování za mrtva, udílení vzájemných informací a osvědčování o právních předpisech, spory o manželský původ dítěte, nálezy ve věcech manželských a záležitosti konkursní.
Zmíniti se dlužno zejména o tom, že je zaručena vzájemná vykonatelnost exekučních titulů a to bez každé intervence diplomatické, což pro oba státy má nesmírnou cenu, uvážíme-li na př., že exekuční žádosti mohou býti podávány přímo od nás v Jugoslavii a od Jugoslavie u nás, ovšem za šetření formálních kautel,.které však nejsou zásadního a důležitého rázu.
Potěšitelným je také procesuální ustanovení, že na př. žaloba o uznání manželského zplození dítěte nebude se podávati u soudu co do státní příslušnosti dítěte, nýbrž žalovaného otce. Co se týče konkursního a exekučního řízení, platí celkem dřívější úmluva mezi Rakouskem a Srbskem, uzavřená dne 30. srpna 1911.
Pokud se týče právní pomoci ve věcech trestních, platí celkem dosavadní zásada práva mezinárodního co do vydávání pachatelů, jinak však platí zde zásady recipované, jednak mezinárodní smlouvy uzavřené s Polskem a Německem. Obyčejným obsahem těchto smluv o vydávání pachatelů bývá, že se vypočítávají zcela, určité případy, ve kterých vydávání je přípustno a ve kterých ne.
V tomto případě se řešila ta otázka velice jednoduchým způsobem,a to tím, že byl za základ vzat trest, který je na dotyčný delikt uložen, a to nejmenší trest 6timěsíční. Podle toho, pakli tento trest obnáší 6 měsíců nebo více, je vydávání pachatelů přípustno. Pokud se týče politických zločinů a politických deliktů vůbec jest vyloučeno vydávání zločinců až na případ ten, že byl zločin nebo trestný čin spáchán na hlavě státu smluvního, a je zde také zajímavé ustanovení, velice praktické, toho obsahu, že při posuzování otázky, jde-li o delikt politický čili nic, rozhoduje vždycky dožadující se stát, a v případě, že se nemohou shodnouti, rozhoduje cesta diplomatická.
Poslanecká sněmovna smlouvu tuto schválila, senát přichází právě také dnes, aby tuto smlouvu definitivně schválil, pokud se týče Jugoslávie, byla tato již v únoru schválena a to jednomyslně, a to také od oposice samé bylo zde prohlašováno., zejména zpravodajem skupštiny, že smlouva tato má býti jaksi demonstrací pro zvláště přátelský styk mezi Československou republikou a Jugoslavií. Smlouva, jejíž obsah je toho rázu, že snad nemáme jiné smlouvy, která by byla tak výhodná pro oba státy, jest skutečně taková, že nutí k úvaze o tom, nebylo-li by potřebí také s jinými státy nám přátelskými podobnou smlouvu na tak širokém základě, jako je nynější, uzavříti. Bylo by si každým způsobem v zájmu našich čilejších hospodářských styků toho přáti.
Vzhledem k tomu navrhuje vám výbor jak zahraniční, tak i ústavně-právní, jenž se k této zprávě připojuje, aby byl udělen souhlas této smlouvě ve smyslu usnesení poslanecké sněmovny.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Budeme hlasovati.
Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak; jak je obsaženo ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se)
To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém. Přistupujeme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je:
5. Zpráva I. zahraničního výboru, II.. národohospodářského výboru o vládním návrhu (tisk 1788), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými, sjednaná v Praze dne 29. října 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. listopadu 1923, čís 209 Sb. z..a n. Tisk 1815.
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. dr Witt,. za výbor národohospodářský pan sen. Ackermann. Uděluji slovo panu sen. dr Wittovi.
Zpravodaj sen.dr Witt: Slavný senáte! Ačkoliv obchodní styky mezi republikou Československou a Spojenými Státy, jak nám dokazuje obchodní statistika,.byly velmi značné, neboť dosáhly ročního obratu v položce, dovozu přes 4 miliardy a v položce vývozu v roce 1922 téměř přes 1 miliardu, nebyly tyto styky dosud nijak smluvně upraveny. Teprve notou z 21. července 1923 oznámilo zdejší vyslanectví Spojených. Států Severoamerických, že vláda těchto států hodlá s republikou Československou vyjednávati o smlouvě přátelské obchodní a o smlouvě,týkající se konsulátních práv. Když pak v srpnu minulého roku došlo k uzavření smlouvy obchodní s Francií, ukázalo se také nutno uzavříti smlouvu se Spojenými Státy Severoamerickými, a to proto, aby na jedné straně i tyto Spojené Státy Severoamerické mohly býti účastny těch výhod, poskytnutých Francii, a na druhé straně, a.by také náš vývoz do Ameriky byl chráněn před vším možným ztížením, které by nastati musilo, kdyby Amerika postihla náš dovoz t. zv. adicionelními cly. K úmluvě došlo výměnou not dnes 29. října 1923. Smlouva tato je provisorní a platí až do uzavření definitivní smlouvy, nejdéle však do 1. ledna 1925 a může na 30 dní oběma stranami kdykoliv předem býti vypovězena. Smlouvou touto zavazují se obě strany k t. zv. nejvyšším výhodám, které budou poskytovány jak při dovozu, tak při vývozu i při povolovacím řízení.
Spojené Státy Americké vzdávají se nároku na ony výhody, které na základě hospodářských klausulí mírových smluv byly nebo budou poskytnuty republikou Československou Rakousku a Maďarsku. Naproti tomu nebude se dovolávati také naše republika vůči Americe této dohody, aby získala oněch výhod, které Spojené Státy Americké poskytnou obchodu Kuby, nebo které jsou, nebo budou poskytnuty obchodu Spojených Států s některými jejich dependencemi a oblastí Panamského průplavu a to podle stávajících nebo budoucích zákonů.
Poslanecká sněmovna schválila tuto smlouvu, která byla již uvedena v platnost a to na základě zmocňovacího zákona vládní vyhláškou ze dne 1. listopadu 1923, čís. 209 Sb. z. a n.
Zahraniční výbor je přesvědčen o tom, že nynější smluvní stav jenom povznese náš obchodní styk s Amerikou a proto navrhuje, aby slavný senát schválil toto usnesení: Národní shromáždění republiky Československé dodatečně schvaluje obchodní dohodu mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými, sjednanou v Praze dne 29. října 1923.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji za výbor národohospodářský sen. Ackermannovi.
Zpravodaj. sen. Ackermann: Slavný senáte! Národohospodářský výbor senátu jednal o vládním návrhu usnesení poslanecké sněmovny o obchodní dohodě mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými, sjednané v Praze dne 29. října 1923. Náš zahraniční obchod se Spojenými Státy stojí ve příčině vývozu na čelném místě naší celkové obchodní bilance za roky 1920-1923 do konce měsíce září činil náš vývoz do Spojených Států 2.620,417.521 Kč, dovoz 11.378,010.846. Kč. Jeví se sice mezi vývozem a dovozem veliký rozdíl, ale to se vysvětluje tím, že v prvých letech ustavení se našeho státu jevila se veliká potřeba dovozu potravin a surovin, na které jsou některá naše průmyslová odvětví odkázána. Nyní však náš vývoz do Spojených Států Amerických stále vzrůstá. Spojené Státy jsou jedním z důležitých odbytišť naší průmyslové výroby, jak ukazuje statistika za první pololetí běžného roku. Příkladně skla a skleněného zboží vyvezeno bylo do Spojených států za 113,967.412 Kč, textilií, lněného zboží, bavlněného, konfekčního, jakož i vlněného zboží za 50,577.141 Kč.
Podle toho vidíme, že jeví se potřeba, aby bylo umožněno mezi Československou republikou a Spojenými Státy uzavírání obchodů; zejména proto, že jsme také značně odkázáni na suroviny, které musíme ze Spojených Států obstarávati. Aby náš obchod a s ním spojený průmysl neuvázl průtahem jednání o nějakých větších smlouvách, usnesl se národohospodářský výbor senátu, aby vládní návrh, tisk sen. 1788, byl přijat, a prosím proto, aby i plenum senátu návrh vládní schválilo tak, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou Národního shromáždění.
Místopředseda Kadlčák: Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Budeme hlasovati.
Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak jest obsaženo ve zprávě výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém, čímž je tento odstavec vyřízen.
Dnes byly tiskem rozdány:
Tisk 1822. Naléhává interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Zulegera, Jelinka a soudruhů na veškerou vládu o korupčních aférách.
Podle §u 68 jedn. řádu senát bez rozpravy prostým hlasováním rozhodne, zdali a kdy má býti zahájena rozprava o naléhavé interpelaci. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost v naznačeném smyslu uvedené interpelaci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Pilnost této interpelaci přiznána nebyla. (Hluk.- Výkřiky německých senátorů.)
Prosím o klid.
Dnes byla rozdána naléhavá interpelace: Tisk 1823. Naléhavá interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. na veškerou vládu a opatřeních proti korupci.
Podle §u 68 jedn. řádu senát bez rozpravy prostým hlasováním rozhodne, zdali a kdy má býti zahájena rozprava o naléhavé interpelaci. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí, aby naznačené interpelaci přiznána byla pilnost; nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Pilnost této interpelaci přiznána nebyla. (Hluk. - Výkřik německých senátorů.)
Navrhuji, aby příští schůze se konala zítra ve středu dne 19. března 1924. o 17. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy I. technicko-dopravního výboru; II. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1797) o vládním návrhu zákona o výkupu místní dráhy v údolí Borže. Tisk 1812.
2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního a II. výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1786), kterým se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezi Československou republikou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a úpravě vzájemných právních styků, sjednaná v Bělehradě dne 17. března 1923, s dodatkovým protokolem. Tisk 1814.
3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru vládním návrhu (tisk 1788), kterým sepředkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní dohoda mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými, sjednaná v Praze dne 29. října 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. listopadu 1923, čís. 209 Sb. z. a n. Tisk 1815.
4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 1787) na dodatečné schválení obchodní smlouvy mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Británie a Irska. Tisk 1816.
5. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 10. července 1923 za udělení souhlasu ku stíhání sen. dr Herzigové pro přečin podle §u 14 čís. 5 zák. na ochranu republiky a pro pře stupek podle §u 491 tr. z. a čl. V. z. ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. ex 1863, (čís. 7350/23). Tisk 1824.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.
Zůstává tedy můj návrh v platnosti.
Končím schůzi.
Konec schůze v 18 hodin 05 minut.