Čtvrtek 13. prosince 1923

Schůze zahájena v 10 hodin 25 minut.

Přítomni:

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

120 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, dr Franke, Habrman, dr Hodža, dr Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal; odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzí sen. Slavíkovi, sen. Hartlovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1757. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zaměstnancům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 23. července 1919, čís. 443 a 444 Sb. z. a n., po případě jich pozůstalým.

Tisk 1758. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zřízencům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 a 17 Sb. z. a n. z roku 1920, po případě jich pozůstalým.

Tisk 1760. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru národohospodářského o návrhu sen. Horáka a soudr, na změnu zákona ze dne 22. března 1920, čís. 197 Sb. z. a n., o hornickém vyhledávání a těžení živic (bilumen) - (tisk 1450).

Tisk 1761. Zpráva I. výboru živnostensko-obchodního, II. výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o označování původu zboží (tisk 1727).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1757. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zaměstnancům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 23. července 1919, čís. 443 a 444 Sb. z. a n,, po případě jich pozůstalým.

Tisk 1758. Návrh sen. dr Hellera, A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. na novou úpravu výslužného a zaopatřovacích požitků obecním a okresním zřízencům, kteří byli dáni na odpočinek před účinností zákonů ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 a 17 Sb. z. a n. z r. 1920, po případě jích pozůstalým.

Výboru živnostensko-obchodnímu a ústavně-právnímu:

Tisk 1759. Vládní návrh zákona o přeměně společností s ručením obmezeným v družstva.

Místopředseda Kadlčák (zvoní):K žádosti vlády má býti o shora uvedeném návrhu podána zpráva ve lhůtě co možná nejkratší.

Kdo s návrhem tím souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená lhůta se přijímá.

Přistupujeme k projednávání denního pořadu.

Na prvém místě je:

l. Pokračování v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1745) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924. Tisk 1753.

Uděluji slovo prvému řečníku >proti< panu sen. Jelínkovi.

Sen. Jelínek (německy): Slavný senáte! Mohl bych začíti týmiž slovy, jimiž včera první řečník zahájil generální debatu, a říci, že se při poradách nad rozpočtem každoročně odehrává totéž divadlo. Na počátku zasedání se dostaví zástupce vlády do konference předsedů klubů, oznámí, že rozpočet tentokráte byl předložen ne tak jako v dřívějších letech, tedy včas, a že slavné sněmovně bude poskytnuta dostatečná doba, aby rozpočet podrobila podrobnému zkoumání a prostudovala jednotlivé položky, jedním slovem, aby se členům zákonodárného sboru poskytla možnost podrobně se informovati o rozpočtu. Tato krásná slova se opakují každoročně, nebyla však, jako v dřívějších letech, také i letos dodržena. I letos se rozpočet dostal pozdě do sněmovny a také letos nebylo možno jednotlivým členům slavného senátu podrobně se informovati.

Pan generální zpravodaj dr Horáček lituje každoročně těchto případů ve výboru a při své známé korektnosti pronesl zde o tom nejostřejší slova. Na způsobu, jakým se rozpočet předkládá a na rozpočtu samém provádí nejostřejší kritiku, a letos, pokud jsem sledoval zprávy o rozpočtovém výboru, zašel dokonce tak daleko, že poznamenal, že kdyby se pokračovalo v takovém nakládání s rozpočtem, bylo by možno počítati se stavem ex lex. Snad měl pan generální zpravodaj dokonce úmysl, i když jej nevyslovil, říci, že bude-li se pokračovati v takovém nakládání s rozpočtem, bude s jeho stanoviska postaven návrh, aby vládě nebyl povolen rozpočet, nýbrž pouhé rozpočtové provisorium. Konečně, když výbor v několika schůzích vyřídil rozpočet, přichází do sněmovny a nyní se začíná, chvat a kvap, smlouvání a vyjednávání o řečnické době, smlouvá se o minuty a půlhodiny. Myslím, že to jest postup, jenž věci samé nic nepomáhá a zajisté jest nehodný vážnosti senátu. Včera jsme musili provésti větší část rozpočtové debaty v nepřítomnosti členů vlády a teprve návrhem podaným s obou stran slavného senátu bylo docíleno, že pánové z vlády se uvolili býti přítomni aspoň části rozpočtové debaty.

Letošní státní rozpočet byl puštěn do světa s velkou výpravou. Bylo mluveno o úsporném rozpočtu a vláda činila nárok na zásluhu, že učinila vše, co bylo jen možné, k docílení úspor. Pan generální zpravodaj ve své úvodní řeči prohlásil, že tyto úspory nemají dokonce tak velikého významu. Odhadl je na sotva 3 miliardy, a myslím, že právem mohu dodati, že tyto úspory zejména proto byly předvídány, poněvadž se dospělo k úsudku, k vědomí, že důchody z daní, které již loňského roku byly značně menší, také letos budou znovu ještě menší. Myslím, že toto vědomí vlády zejména přispělo k tomu, aby do státního rozpočtu byly pojaty úspory. Avšak jako každoročně, tak i letos se dožíváme další podívané, že velmi mnoho členů většiny dosti energicky mluví proti jednotlivým položkám rozpočtu, že však, když přijde k hlasování, ovšem se zastává státního rozpočtu. Velice lituji, že toto šetření v rozpočtu bylo provedeno zejména u tří ministerstev, a to u ministerstva školství, u ministerstva obchodu a u ministerstva sociální péče. Jelikož o školních věcech se má mluviti ve zvláštní debatě, omezuji se jen na to, abych řekl, že, dokud, vážení pánové, nezrušíte §u 9 zákona z roku 1920, jímž jste poskytli jednomu člověku možnost konečně rozhodovati o školství také jiné národnosti, tak dlouho na tomto poli nenastane potřebný klid. Lituji také velice, že položka stran ministerstva obchodu, která již v loňském rozpočtu byla mimořádně nepatrná, byla znovu snížena, a že pro rozpočet ministerstva obchodu jest zařazena částka sotva 40 milionů. Radil bych panu ministrovi obchodu, aby se nedal svými ministerskými kolegy tak velice vehnati do úzkých, pokud jde o výši položky, která jest mu k disposici, naopak bych jej pobídl, aby řekl, že právě tento obor jest ten, jenž objímá největší část státních důchodů. Není to méně než 4 miliardy, které skrze jednotlivé odbory podléhající ministerstvu obchodu plynou do berní pokladny státu, a bylo by jen slušno a spravedlivo, kdyby také ministerstvo obchodu poněkud vydatněji mohlo přihlížeti k přáním průmyslu, obchodu a živností. Také ministerstvo sociální péče jest obdařeno mimořádně slabě, a jestliže, vážení pánové, budete míti zřetel k tomu, že snad s výjimkou velkých sociálně-politických otázek, které toto ministerstvo má vyříditi, na jednotlivé menší, avšak právě tak důležité kapitoly tohoto ministerstva se zřetelem na nepatrnou dotací nebude možno míti zřetele, že u nás, zvláště v oboru ochrany mládeže, péče o mládež ministerstvo může velice málo učiniti, pak stejně se mnou vyslovíte politování, že na toto ministerstvo bylo tak macešsky pamatováno. Pohlížíme-li naopak - a byla zde v debatě také již častěji o tom řeč - jak veliké příspěvky byly povoleny ministerstvu národní obrany, dlužno zajisté říci, že vláda přikládá největší význam zdokonalení vojska, že však málo přihlíží k přáním ostatního obyvatelstva, a působí přímo komicky, když pan ministr národní obrany ve své rozpočtové řeči srovnával Československo dokonce s velikou Anglií a vyslovil přání, aby vzduchoplavectví Československa bylo alespoň přivedeno na ten stav jako v Anglii.

Avšak také naše stížnosti a naše přání jsou každoročně skorem tytéž, důkaz, jak málo se béře zřetel na přání Němců, jak bagatelisujícím způsobem se s nimi v tomto státě nakládá, jak málo vám na tom záleží, abyste nás uspokojili. Avšak jdu ještě dále a tvrdím, že vedoucí kruhy přímo úmyslně a s rozmyslem konají vše, aby nečeským národům republiky život zde ztrpčily. Dovolím si uvésti několik příkladů na důkaz správnosti svých vývodů.

Vy všichni, vážení pánové, snad víte, že v poslední době bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo v Jihlavě a že tam byl dosazen vládní komisař. Dovolím si zcela krátce označiti, jak se toto vládní nařízení stalo skutkem. Jihlava byla jedním z několika málo německých měst, která kdysi byla s to, aby kladla odpor české záplavě. První volby do obecního zastupitelstva nedopadly podle přání vlády, bylo také tentokráte dosaženo veliké většiny Němců v obecní radě. Vláda použila tehdy zcela nicotného důvodu, aby rozpustila obecní zastupitelstvo, a od té doby bylo nasazeno vše, byly podniknuty všechny pokusy, aby se toto staré německé město, které odjakživa bylo spravováno německým obecním zastupitelstvem, dostalo do českých rukou. Teprve po pětiletém hledání se konečně vládě podařilo nalézti prostředek, jenž by byl s to, by zmenšil německou většinu v jihlavském obecním zastupitelstvu. Přišlo se na nápad spojiti sousední obec Dřevěné Mlýny s obcí jihlavskou. Zde jest zajímavé, že na vyzvání vlády jak německé obecní zastupitelstvo v Jihlavě, tak také předseda finanční komise tohoto obecního zastupitelstva se vyslovili proti tomuto návrhu. Jest však příznačné, že se také čeští zástupci Dřevěných Mlýnů vyslovili proti sloučení s Jihlavou. Ačkoliv se tedy oba činitelé, jak české obyvatelstvo Jihlavy a Dřevěných Mlýnů, tak také němečtí obyvatelé obou obcí vyslovili proti sloučení, přece vláda výnosem ze dne 12. listopadu nařídila sloučení obou obcí proti vůli obyvatelů. To jest tedy možné ve státě, jenž se nazývá demokratickým a při tom šlape po všech právech obyvatelů. Nyní však přichází na řadu otázka odůvodnění tohoto vládního nařízení. Na jaké stanovisko se mohla vláda postaviti, aby tento výnos ospravedlnila? Vážení pánové, mluví se zde vždy velice mnoho o odrakouštění a užíváte každé příležitosti, abyste hodili kamenem na staré Rakousko. Když se vám to však hodí, pak jest vám staré Rakousko dosti dobré, když chcete prosaditi svá přání, pak se neostýcháte vrátiti se k nařízení staré rakouské vlády nebo k opatření vydanému před 28. říjnem 1918. Tak tomu bylo i v tomto případě. Tak tedy vláda musila sáhnouti k nařízení z r. 1910. Tehdy skutečně obec jihlavská a obec Dřevěné Mlýny vyslovily přání, aby byly sloučeny. Žádosti podané zemskému výboru byly tímto úřadem zamítnuty. Druhá žádost obou obcí byla podána těsně před počátkem světové války a tedy, jelikož se zemský sněm více nesešel, nemohlo býti více učiněno takové opatření. Jest příznačné, že se v roce 1923 odvolává na usnesení z roku 1910, které bylo učiněno za zcela jiných poměrů a při zcela jiném státním útvaru a ovšem za zcela jiných finančních poměrů a tehdy se snad zdálo odůvodněné. Avšak jest také příznačno, že vláda, aby obci Dřevěným Mlýnům učinila stravitelným toto sloučení, pojala do výnosu nařízení, že v obci Dřevěných Mlýnech po 20 let nesmějí býti zvýšeny přirážky. Avšak vláda současně nenařídila, že obec jihlavská, která jako všechna jiná větší města, jest ve velice smutných finančních poměrech, není povinna provésti přání, jež obec Dřevěné Mlýny v této době pronese stran elektrisace, kanalisace atd.

Vidíte, pánové, že také pří této věci bylo rozhodujícím jen to, aby se spojením obou obcí město Jihlava počeštilo. Nyní jste v Jihlavě jmenovali vládním komisařem člověka, jenž jest velmi krátkou dobu v Jihlavě, jenž se ostatně vydával za stranníka pana presidenta republiky, z něhož se však již v té krátké době, v které působil jako vládní komisař, vyklubalo vše jiné, než to, co slíbil. Dokazuje již dnes za krátkou dobu své činnosti, že jako šovinista má jen jediné úsilí, aby všechny německé úředníky dostal z Jihlavy a nahradil Čechy. Tak se již skutečně stalo, že v těchto krátkých třech až čtyřech týdnech úředníci, strážníci byli propuštění a nahrazeni českými úředníky. Jest však také příznačno pro smýšlení tohoto vládního komisaře, že muže, který jako pensista ve svém volném čase pořádal archív města Jihlavy a v tomto ohledu již docílil mnohých úspěchů, z nenadání propustil a to z důvodů úsporných. Dva dni na to rozepsal již konkurs na toto místo a - to jest zajímavé - od uchazečů žádal průkaz studia na zdejší škole pro vzdělání archivářů. Takové školy vůbec přece není, a myslilo by se, že také pan Výborný o tom ví. On však má již někoho, jenž podle jeho mínění má přiměřené vědomosti, a ten to místo převezme. S vysoce postaveného místa bylo jednou řečeno, že odnárodňování jest zločin; s tím souhlasím, odnárodňování jednotlivce jest zločin a odnárodňování obcí jako spojení jednotlivců jest rovněž zločinem. V tomto případě obviňuji vládu a většinu, že spáchaly zločin a také všechny ony, kteří tento čin vlády schvalují.

Jiná věc, mimořádně ilustrující poměry uvnitř, týká se malého místa na Moravě. Nedaleko Šternberka jest malé místo Lhota, čistě německé místo, v němž žádný Čech není usedlý. Jest jen neštěstím, že na území obce jest zemský blázinec a mimo to kdysi v sousedství ústavu byla válečná nemocnice, jež jest nyní útulkem pro souchotináře. Myslím, že to bylo v době soupisu lidu, že zaměstnanci blázince, jak i zde dočasně v ošetřování se nacházející nemocní ústavu pro souchotináře, byli pojati do listiny obyvatelů Lhoty. Proti tomu byl podán rekurs a nejvyšší správní soud rozhodl, že těchto lidí nelze považovati za obyvatele Lhoty; přes to byli pojatí do voličského seznamu a tak jest to snad jediným případem, že v obci, v níž nebydlí žádný Čech, že v obci, v níž žádný Čech neplatí daní, lze nalézti českou většinu. (Sen. Časný: Jsou tam praktičtí lékaři a zřízenci!) Nejsou zřízenci. (Sen. Časný: To je v Pasekách!) Ne, to je ve Šternberku, pane kolego, ve Lhotě.

Jinou věcí, pro kterou jsem již podal interpelací, na kterou odpověď ještě nepřišla, jest způsob, jakým vláda, pokud se týče ministerstva národní obrany, nakládá s německými důstojníky. Podal jsem stran toho interpelaci a uváděl jsem v ní, že vláda beze všeho důvodu prohlašuje důstojníky německé národnosti za zbavené jejich hodností, a jak to stojí v přípise, jejž dostávají, že přihláška nebyla přijata, a že se zařazuje jako >prostý vojín< do toho a toho pluku. Nuže, vzpomínám si při tom na staré Rakousko, že si stěžovali na to, že vojíni byli nazýváni >prostými vojíny<. Jest nápadné, že také v republice se tento výraz dále rozšiřuje, že se mluví o prostých vojínech. Jest také zajímavé, že důstojníci, kteří kdysi byli povoláni k mobilizaci, kteří prodělali mobilisaci a působili jako velitelé čet, kteří v této době dostávali vojenské přídavky, kteří řádně podali přihlášku, že i ti se dodatečně po 2 nebo 3 letech prohlašují za zbavené své hodnosti. Vzpomínám si, že ministr národní obrany při jistém zakročení prohlásil, že máme příliš mnoho německých důstojníků. Je-li to důvodem, nevím. Představte si však, že, je-li příliš mnoho německých důstojníků, pak pro vás musí býti také příliš mnoho německých vojínů, pak zprostěte celý německý národ branné povinností (Souhlas na levici.) a budete míti vojsko, které vám vyhovuje, avšak důstojníky, které jste zbavili hodnosti, propusťte jednoduše z vojska; jsou jako důstojníci příliš němečtí, a degradací se nestanou přáteli Čechů.

Jinou věcí, která poslední dobou rozvířila mnoho prachu, jest výnos brněnského finančního zemského ředitelství, jenž se zabývá zahraničními cestami staropensistů. Snad víte, že se dnes od pensistů, kteří se z jakéhokoliv důvodu chtějí vydati na cestu, z rodinných důvodů nebo v případě nemoci chtějí jeti přes hranice, žádá, aby měli dříve svolení svého pensijního úřadu. (Sen. dr Karas: To již bylo za starého Rakouska!) Odrakouštěte se přece, proč se máte stále dovolávati starého Rakouska? Pensista dostane povolení k odcestování, avšak hned se mu škrtnou drahotní a jiné přídavky. Považuji toto nařízení za nehumánní, nelidské a myslím, že žádosti, jež jsme stran toho podali, povedou k tomu, že ministerstvo tento výnos odvolá. Dr Karas praví právem, že to je starý rakouský zákon, a já pravím, proč se odvoláváte na starý rakouský zákon, jenž byl vydán v r. 1806 a 1847. Nechcete o Rakousku ničeho věděti, neboť chcete vše dělati lépe. Když se vám to hodí, vytáhnete z archivu rakouské zákony a pak týráte lidi.

O postavení úředníků bylo již ve včerejší rozpravě mnoho, mluveno a také se ještě naskytne příležitost promluviti všeobecně o postavení úředníků. Bylo mi včera oznámeno, že nyní v ministerstvu pošt, jak se zdá, zavanul ostřejší vítr proti německým úředníkům, a bylo mi oznámeno velice mnoho podrobností, které si dovolím předložiti na příslušném místě, z nichž jest patrno - prosím, abyste se na mne stále neusmívali. (Výkřiky.) Prosím, to jest rozdíl, Vy jste člen senátu, ale páni úředníci ne.

Neopomenu předložiti tuto věc příslušnému místu a doufám, že ministerstvo pošt bude míti tolik ohledu, že se také k německým poštovním úředníkům bude bráti patřičné zření.

Nyní bych rád promluvil několik slov o válečné půjčce, nikoliv o její vyplacení, to ponechávám dnešnímu panu ministrovi financí, jenž v jedné z posledních schůzí rozpočtového výboru slíbil, že předloží novou předlohu. Myslím, ze pan ministr financí, jenž většinu svého života ztrávil v praktické výdělečné činnosti, přinesl tolik porozumění na své vysoké místo ministerské, že bude musiti konečně tuto věc úspěšně vyříditi. Rád bych jen poznamenal, že pánové, kteří jsou déle v parlamentním životě, a kteří, jak se říká, umějí čísti mezi řádky, vyčtou z rozpočtu, že československá vláda netrpí nadbytkem peněz a že pravděpodobně bude nucená v nejkratší době vypsati půjčku. Na zahraniční půjčku nelze prozatím pomýšleti a vnitřní půjčku dostanete jen tehdy, když konečně tuto věc ke spokojenosti vyřídíte. Nechtěl jsem mluviti o této finanční stránce válečné půjčky, chtěl jsem se dotknouti jiné kapitoly. Mezi mnoha důvody, které pánové z většiny a z vlády stále uváděli pro nevyplácení, bylo lze nalézti také důvod, že se Němcům vyčítalo, že upisováním válečné půjčky přispěli k tomu, že válka se prodloužila. To nám bylo několikráte řečeno, pří každé rozpravě o válečné půjčce jsme se o tom dověděli, že jen Němci upisovali válečnou půjčku a to proto, aby válku prodloužili. Nyní se v poslední době dovídáme o přímém opaku a není to nikdo jiný, než pan ministr dr Beneš, jenž béře na sebe vinu na prodloužení války. Tyto dny měl na schůzí v Olomouci a téhož dne také v Prostějově řeč a mluvil o diplomatickém boji, jejž z Paříže vedl pro uznání Československé republiky jako samostatného státu. Při tom šlo, praví dr Beneš, především o to, aby se zabránilo zvláštnímu míru dohodových mocností s Rakouskem. Dr Beneš prohlašuje dále, že jeho diplomatické úsilí směřovalo k tomu, protáhnouti válku tak dlouho, až by se podařilo prosaditi uznání československého státu a poskytnouti jeho zástupcům účast v mírovém jednání po straně diktujících dohodových mocností. Pan dr Beneš praví dále: V letech 1916-1918 bylo několik kritických okamžiků, v nichž se zakolísalo jeho celé dílo, t. j. v nichž předčasný mír mohl zničiti jeho snahy. Ještě v říjnu 1918 bylo silné hnutí ve Francii, aby se přijala Rakouskem podávaná ruka k míru, ježto se nevěřilo v úplné zhroucení středních mocností a rozhodnutí se očekávalo teprve na jaře 1919, až se americká pomocná vojska dostaví na evropské bojiště. Berthelot, generální sekretář francouzského ministerstva pro věcí zahraniční, pochybná osoba, o níž víme, že pro rozličné nečisté peněžní věci při úpadku Čínské banky musila zmizeti z veřejného jeviště, a Pichon, věrný přítel a politický sekundant dra Beneše zamítli příkře rakouskou nabídku. Vidíte, že pan dr Beneš označil sebe v této řeči jako toho, jenž se zasazoval o prodloužení války, a vidíte, kolík v tom jest pokrytectví, když nyní po 5 let vytýkáte Němcům, že to byli oni, kteří válku prodlužovali. (Souhlas.)

Dotklo se mne včera zvláště, když při vývodech kolegy Meissnera o konečném zaplacení rent několik pánů, kteří nejsou členy této sněmovny, se usmívalo. Může býti, že snad tito pánové nalezli důvod k obveselení v drastickém způsobu, jímž kolega Meissner obyčejně mluví, věc sama jest však tak trpce vážná, že se jí věru nemáme posmívati. Zdá se, že vůbec nevíte, kolik bídy a neštěstí v mnoha, mnoha tisících rodinách nastalo proto, poněvadž stát nesplnil svých povinností. Jak se zdá, nevíte, jak nekonečně trpkým jest život lidí odkázaných na důchody a majetníků t. zv. předválečných rent, neboť jinak byli byste se při tomto bodu jinak chovali, než tomu bylo včera. Obracím se na, bohužel, nepřítomného pana ministra financí, aby se celým svým vlivem zasadil o to, aby tato otázka, jež není otázkou národní - slyšel jsem od Čechů tutéž stížnost jako od Němců, jak těžce tím trpí, že po léta nedostávají žádných úroků - aby tato po měsíce znovu odkládaná otázka byla konečně vyřízena. Jestliže se ke konci zcela stručně vracím k poznámce, již pan ministr železnic nedávno učinil v jakémsi článku, děje se to proto, poněvadž znovu chci ukázati na to, že to zase nebyli Němci, kteří v říjnu 1918 příkře zamítli návrhy českých většinových stran. Nechci se blíže zabývati tímto předmětem, jelikož jsem již několikráte o tom mluvil. Rád bych jen vládě připomenul, že spojené německé strany v říjnu 1920 podaly interpelaci a návrh, v nichž podrobně vypsaly svá přání a stížnosti, interpelaci, na niž do dneška nedošla odpověď. Táži se dále: Co jest s návrhem poslanecké sněmovny, jenž podle předpisu obdržel 110 podpisů a jenž směřuje k tomu, aby přivodil přátelský poměr mezi národy. Také o tomto návrhu vláda jednala. Nyní pan generální zpravodaj při své včerejší řeči ke konci si vzpomněl na oposici a, kdežto loňského roku krátce řekl, že jest pochopitelné, že oposice nebude hlasovati pro státní rozpočet, věnoval tentokráte oposici přátelská slova, prohlásiv, že oposice jest v každém poradním sboru a tím spíše v zákonodárném sboru nezbytnou nutností, a z vývodů, které můj straník kolega dr Spiegel o zdejší oposici učinil, dospěli jste zajisté k přesvědčení, že by bylo lze s takovou oposici lehce pracovati.

Avšak, myslím, po zkušenostech, kterých jsme nabyli v posledních letech, jest oposice trpěna, poněvadž nemůže býti odstraněna, oposice jest trpěna, poněvadž jest zde, avšak dosud nebylo lze cítiti způsobu vycházejícího vstříc jednomu z jejích přání.

Pan generální zpravodaj dr Horáček ukončil svou zprávu slovy: Pracovati a šetřiti. Slova, jež každý z nás musí podepsati. Rád bych jen tuto konečnou větu trochu změnil a řekl: Společně a pokojně pracovati se všemi obyvateli tohoto státu a spořiti, ale na pravém místě. Jestliže některý z příštích státních rozpočtů vybudujete na této zásadě, pak jest možné, snad pravděpodobné, že i oposice, že i my budeme moci hlasovati pro rozpočet. Nynější zamítáme. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku >pro< panu sen. Hrejsovi.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Posuzujeme-li rozpočet na rok budoucí, tu je potěšitelno konstatovati, že vydání oproti roku letošnímu klesla téměř o 3 miliardy. Víme, že to nebylo snadnou a lehkou prací pro ministerstvo financí dosíci tohoto snížení, neboť požadavky jednotlivých resortů byly zajisté daleko vyšší, takže po dlouhém teprve jednání a škrtání podařilo se ministerstvu financí předložiti tento rozpočet, který vykazuje snížení asi o 3 miliardy. Ovšem, toto snížení není důkazem zvláštní spořivosti, nýbrž spíše důkazem poklesu cen věcných potřeb, jednak také značného škrtání v rozpočtech jednotlivých ministerstev, které neznamená vlastně žádné úspory, nýbrž ve skutečnosti značné ztráty, jelikož se tím znemožňuje a znemožní zvýšení produkce v tom nebo onom oboru. Snížení vydání neznamená také ještě, bohužel, snížení daní, které zůstávají stejnými, ač náš rozpočet ještě daleko neodpovídá nosnosti našeho státu a poplatní síle našeho poplatnictva.


Související odkazy