Schůze zahájena v 16 hodin 25 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.
108 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministr dr Markovič; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dobu jednoho týdne sen. Krepenhoferovi, pro dnešní schůzi sen. Měchurovi, sen. dr Krejčímu, Lukschovi a Spiesovi.
Pan sen. Průša vznesl na mne, resp. na předsednictvo senátu ve smyslu §u 69 jednacího řádu dotaz o tom, jaké opatření učinilo předsednictvo senátu, abych já nevykonával funkce předsedy senátu dotud, dokud nebude vysvětlena otázka lihová.
Na dotaz tento odpovídám jménem předsednictva senátu takto:
Látka, jíž se dotaz týká, byla plně vyčerpána vysvětlením, které jsem jako předseda senátu podal většině senátu, jakož i mým prohlášením s místa předsednického v plenární schůzi senátu konané dne 27. listopadu 1923.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1733. Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1920.
Tisk 1735. Zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., upravujícího organisaci odborných škol pro ženská povolání a poměry učitelstva těchto škol v republice Československé (tisk 1712).
Tisk 1738. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě č. j. B 5762/1922/13 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Zimáka pro přečin osočování, spáchaný tiskem podle § 1 a 3, odst. II. č. 12, § 9 č. 6 zák. čl. XLI z r. 1914 (uh. zák. ) - (č. 5982/1923).
Jednací zápisy o 174. a 175. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 8. a 9. listopadu 1923.
Těsnopisecké zprávy o 174. a 175. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 8. a 9. listopadu 1923.
Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu a to:
1. Pokračování v rozpravě o zprávě I. národohospodářského výboru, II ústavněprávního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1629) o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech peněžních v Čechách. Tisk 1720.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci: sen. Lisý, Zuleger a dr Karas.
Uděluji slovo sen. Lisému.
Sen. Lisý: Slavný senáte! Okresní hospodářské záložny jsou v dnešní době peněžní ústavy značné důležitosti, zejména pro zemědělce. Právě pro tuto jejich důležitost pro zemědělce a mezi těmito opět pro zemědělce drobné a střední podali jsme za jednotu malozemědělců ve výboru národohospodářském návrh, který byl přijat, aby všichni zemědělci, zejména ti, kteří dostávají příděl půdy při pozemkové reformě, mohli se státi členy, účastníky záložen. Vedle této opravy původního návrhu navrhli jsme další opravy, z nichž některé v zásadě byly rovněž přijaty. Všechny naše opravné návrhy směřovaly k prospěchu záložen a budoucího dalšího jejich rozvoje. Nutno při této příležitosti konstatovati, že není právě zdravým zjevem u nás, že při různých návrzích, zákonů zemědělství se týkajících, nehledí se namnoze k prospěchu zemědělství, nýbrž sleduje se jiný cíl, nesloužící vždy ku prospěchu zemědělství, nýbrž pouze k prospěchu některých politických skupin. Zapomíná se obyčejně, že malozemědělci a domkáři jsou nejpočetnější složkou zemědělců, a že tudíž se musí jejich zájmům věnovati náležitá pozornost. Je to zvláště reforma pozemková, při jejímž provádění přichází zkrátka právě ti, k jichž prospěchu byla pozemková reforma zamýšlena. Jsou to drobní venkovští lidé, malozemědělci, domkáři a drobní živnostníci. Jednou z příčin, pro které nedostávají drobní, nejpotřebnější lidé, příděl půdy, je nedostatek finančních prostředků na zaplacení přídělu. Hotové peníze k získání přídělů jsou při nynějším způsobu provádění pozemkové reformy potřebny, protože i pozemkový úřad platí velkostatkářům náhradu hotově. Náhradová banka, jejíž funkci vykonává poštovní šekový úřad, trvá již bezmála rok - zřízena byla v prosinci r. 1922. Za tuto dobu zapsán do náhradových knih náhradovou bankou obnos pouze 5 milionů Kč. Jest pochopitelno, že při tom nemohlo býti přídělcům posečkáno se splacením přídělové ceny, a možno říci, že drobným přídělcům nebyl tímto způsobem úvěr poskytnut vůbec. Tento se strany náhradové banky zřízený úvěr vyčerpán byl po většině úvěrem přídělové ceny za zbytkové statky přidělené zaměstnancům velkostatků. Tak vidíme, že hlavního zdroje, zdroje úvěrové pomoci při pozemkové reformě v praxi, za který byla náhradová banka považována, nedá se s prospěchem využíti. Jsou zde obtíže vyplývající z práv ní povahy věcí a z ustanovení zákona. Není-li možno poskytnouti úvěr prostřednictvím náhradové banky v potřebné výši, musí býti nastoupena jiná cesta, poněvadž bez náležité úvěrové pomoci pro drobné přídělce není možno provésti pozemkovou reformu k prospěchu drobných lidí sociálně slabých.
Jest nutno konstatovat, že státní pozemkový úřad v tomto směru neučinil vše, co učiniti mohl a měl. Nechci tvrditi, že nečinnost státního pozemkového úřadu v tomto směru byla zúmyslná, směřující k tomu, aby se nedostalo půdy těm nejpotřebnějším. Jsem přesvědčen, že by nikdo z hlavních činitelů ve státě nepostavil se proti tomu, kdyby byl požádán, aby podal pomocné ruky státu k financování pozemkové reformy. Až dosud byla úvěrová pomoc při provádění pozemkové reformy poskytována peněžními ústavy, z nichž v prvé řadě - a to nutno také kvitovati - byly okresní hospodářské záložny. V některých případech státní pozemkový úřad byl sprostředkovatelem a poskytl záruku. Teprve později přicházejí spořitelny a občanské záložny. Až dosud bylo těmito ústavy poskytnuto drobným přídělcům půjček na zaplacení přídělové ceny asi 20 milionů Kč. Z tohoto obnosu poskytly okresní hospodářské záložny asi 15 milionů. Podotýkám, že jedná se o zápůjčky zapsané na přidělené pozemky. Vedle toho poskytly okresní hospodářské záložny další půjčky na jiné nemovitosti, jako pozemky, které již žadatel dříve vlastnil, budovy a pod. Půjčky tohoto druhu obnášejí u okresních hospodářských záložen asi 10 milionů Kč. Též raifeisenky konají při poskytování úvěru drobným přídělcům svoji povinnost. Žel, že přes to vše nedostává se potřebného úvěru právě těm nejpotřebnějším. Jest přirozeno, že peněžní ústavy poskytují stále úvěr v prvé řadě jen těm, u nichž jsou největší záruky, a vyskytuje se, že i jiné zřetely byly uplatňovány. Jest to mnohdy i politická příslušnost žadatelů, pro kterou úvěr není poskytnut, s čímž ovšem nelze souhlasiti, a bylo by si přáti, aby okresní hospodářské záložny tuto praxi nezaváděly. Při poskytování úvěru drobným lidem, musí býti za zápůjčky poskytnuta záruka státní. Zdá se mi, že v tomto směru bude nutno více vykonat. Podle úvěrového zákona byly rukojemské závazky státní připuštěny nejvýše do obnosu 200 milionů Kč. Jak učí zkušenost, obnos tento jest nedostatečný.
Jaká jest asi potřeba úvěru, vysvítá ze šetření, které zavedla naše Ústřední jednota malozemědělců k své informaci. 6000 žadatelů v Čechách a na Moravě, u nichž šetření zavedeno, bude potřebovat ca 8 milionů Kč úvěru. Jak jsem zjistil, bylo v měsíci říjnu tohoto roku podáno státnímu pozemkovému úřadu 1000 žádostí o úvěr a bylo žádáno 6 milionů Kč.
Tedy jeví-li se potřeba úvěru při drobném přídělu v Čechách a na Moravě, jest a bude tato potřeba na Slovensku a v Podkarpatské Rusi několikanásobná. To chci zvláště zdůrazniti. Bez náležitě organisované úvěrové pomoci není možná na Slovensku a v Podkarpatské Rusi provésti pozemkovou reformu k prospěchu tamních drobných lidí, k prospěchu státu a ve smyslu národním. Státní pozemkový úřad musí proto po této stránce věnovati dvojnásobnou pozornost Slovensku a Podkarpatské Rusi. (Výborně!) Tam bude hlavně třeba státní záruky na úvěr. A nemám obav, že by tím stát nějak utrpěl. Bratři Slováci jsou tak pracovitými, vytrvalými a šetrnými, že si úvěr sami splatí. Státní záruka musí jim však umožniti získání úvěru. Podle mého názoru není podpora úvěrem drobných přídělců při pozemkové reformě méně důležitá než podporování stavebního ruchu. Byly-1i k tomuto účelu věnovány 4 miliardy Kč, pak musí býti nalezeny potřebné prostředky i k umožnění úvěru při provádění pozemkové reformy. Státní pozemkový úřad musí této akci úvěrové věnovati větší pozornost než až dosud. V rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny bylo to předsedou státního pozemkového úřadu dr Viškovským přislíbeno. Domnívám se, že dříve k tomuto nedojde, dokud státní pozemkový úřad nebude náležitě zorganisován ve smyslu našeho návrhu, t. j. změněn na zodpovědné ministerstvo. (Výborně.)
Projednávaným zákonem rozšiřuje se značně obor působnosti okresních hospodářských záložen. Správy záložen musí vzhledem k tomu počínati si velice opatrně při rozhodování o poskytování úvěru, zejména různým podnikům a společnostem. Rovněž tak při ukládání svých přebytků musí okresní hospodářské záložny vésti si prozíravě. Zejména je třeba zvýšené opatrnosti. O tom nás poučují nedávné případy úpadku některých bank, při nichž drobní vkladatelé a drobné peněžní ústavy utrpěli ztrátu. Velkou ztrátou jest i ztráta důvěry. Okresní hospodářské záložny musí míti stále na paměti, že jejich hlavním úkolem jest podporování drobných zemědělců. Rozšíření působnosti záložen nesmí býti tomuto hlavnímu úkolu na újmu. Touto zásadou musí se říditi i Svaz okresních hospodářských záložen, a bylo by jistě chybou, aby okresní hospodářské záložny sloužily pouze k tomu, aby sbíraly pouze vklady a v jistých bankách je ukládaly. Nazývají-li se některé ústavy ústavy hospodářskými a zemědělskými, bývá to mnohdy pouze jen název, který neskýtá žádných záruk, že dotyčný ústav pracuje k prospěchu zemědělství. Označuje-li osnova okresní hospodářské záložny za ústavy zemědělců, přáli bychom si, aby takovými také skutečně také byly, aby při tom nebylo zapomínáno, že malozemědělci, domkáři jsou nejdůležitější a nejpotřebnější s1ožkou zemědělců. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Zuleger. Uděluji mu slovo.
Sen. Zuleger (německy): Slavný senáte! Jakožto člen národohospdářského výboru slavného senátu kladu sobě za čest prohlásiti, že budeme hlasovati pro zákon a to z následujících důvodů. (Sen. Jirásek: Přece se jednou Češi s Němci dohodnou!) Já nejsem žádný komediant, pane kolego. Já mám svůj rozum a jiní mají také svůj. Jsme proto pro zákon, poněvadž v něm spatřujeme pokrok, neboť pro další rozvoj záložen byl právě starý zákon brzdou. Dle starého zákona směli se jen malí držitelé pozemků v dotyčných soudních okresech domáhati půjček u okresní hospodářské záložny, všechny druhé stavy a okresy byly z poskytnutí půjček vyloučeny. Obchod byl tedy velice malý, proto nemohly se tyto záložny přes čtyřicetileté trvání vyvinovati tak jako jiné peněžní ústavy. A přemýšlíme-li o předchozích dějinách záložen, musíme říci: jest v této době nezbytností učiniti okresní hospodářské záložny života schopnými. Když svého času byly zrušeny fondy kontribučenských sýpek, byli rolníci většinou v rukách lichvářů. Tu se zde na českém sněmu v tomto sále usnesli, že tyto fondy nebudou rozděleny, nýbrž že přihlížejíc k naléhavé potřebě, aby se rolníkům opatřil levný úvěr, zřízeny budou tyto okresní hospodářské záložny, ovšem s nesmírným zákonitým omezením, které se konečně stalo překážkou jejich dalšího rozvoje. Navrhovali jsme na českém sněmu, také já sám jsem opětně navrhoval změnu zákona; ba šlo to tak daleko, že jsme tyto malé okresní hospodářské záložny, které se přece pro omezené základní jmění nemohly rozvinovati, přikázati museli okresním zastupitelstvům. Aby totiž nevznikla žádná režie, spravovala okresní zastupitelství tyto fondy. Pánové, šli jsme tak daleko, že jsme dokonce navrhovali zrušení těchto malých záložen, při čemž jsme řekli: kontribučenské podíly mají dle povinnosti přistoupiti k raiffeisenkám, které se v jejich okrese mají zříditi anebo které tam již stávají. Naše návrhy vesměs nikdy nedošly uskutečnění, čehož nesmírně lituji. Proto také tyto malé okresní hospodářské záložny se nemohly vyvíjeti. I vítám to, že nám dnes předložena byla takováto vládní osnova, která rozšiřuje působnost těchto záložen. Doufám a věřím, že tyto okresní hospodářské záložny budou jednou povolány k tomu, aby čelily nedostatku peněz, který nyní trvá, a největšímu zlu, drahé úrokové míře bankovní. Pánové, rolníci nemohou dnes platiti 14 % úroků, to náš stav nesnese, v tom jsme si za jedno. Z tohoto důvodu prohlašuji ještě jednou, že v této vládní osnově zákona spatřuji veliký pokrok. V dnešní době jest velmi těžko sehnati peníze, nelze obdržeti úvěr ani osobní ani hypotekární. A v této době spatřuji týž příznivý okamžik, vytrhnouti sedláka z rukou lichvářů, jako kdysi, když roku 1882 se zde na sněmu usnášeli o okresních hospodářských záložnách. Kdyby rolník musel platiti dnešní bankovní úrokovou míru, tu by nevyšel, to si nemůže vydělati. Naše zemědělství nemůže dnes platiti takovéto vysoké úroky, to je vyloučeno.
Odůvodnil jsem, proč budeme hlasovati pro zákon. Nyní přicházím ještě k některým doplňkům, páni zpravodajové odpustí, doplním-li něco o vývoji záložen a o jejich dějinách. Cítím se zavázán říci to zde. Kontribučenské sýpky byly v této zemi zřízeny, když ji byl navštívil miláček lidu císař Josef II. V době, kdy v Čechách byl tyf z hladu, byl zde císař Josef II. a přemýšlel o tom, a vyzval svoje rádce, své ministry, a řekl: Co můžeme učiniti, abychom pro budoucnost od této bohaté země odvrátili všechen hlad? To bylo zásluhou císaře Josefa II. Zřídil a zavedl kontribučenské sýpky. Každý sedlák byl podle orné plochy povinen, určité procento své sklizně v dobrých letech odvésti na sýpku. A v čas nouze a neúrody, když sedlák sám často neměl osiva, když v deštivých letech vzrostlo, mohli si do svých sýpek dojíti pro obilí. Později to museli zase doplniti. Bylo to tedy dle dnešních pojmů jakýmsi nuceným družstvem.
Pánové, ve světové válce jsme poznali, že by tyto sýpky snad byly bývaly štěstím, kdybychom je byli měli, kdyby tu byla bývala jistá železná zásoba, jisté množství chlebovin. My, kteří jsme v Rudohoří nahoře viděli bídu a hlad našich lidí a drahotu, my obzvláště jsme toho litovali, že tato instituce kontribučenských sýpek byla zrušena, poněvadž se myslelo, že v době železnic není třeba žádných zásob. Ale válka, ve které jsme byli uzavřeni jako v nějaké pevnosti, ukázala nám, že by pro státní správu nebylo žádným neštěstím, kdyby měla jistou zásobu obilí anebo osiva. Bavory zřídily mnohem později kontribučenské sýpky. Ale pánové, kontribučenské sýpky v Bavořích zůstaly, byly zachovány pro případ války jakožto aprovisační skladiště, udělali z nich družstevní skladiště, zřídili spojení se železnicemi, a to jsou dnes ta skladiště, která skvěle prospívají. Nuže, jak řečeno, zde byli jiného mínění. Tak tomu jest, my na tom nemůžeme ničeho měniti. Když se tehdy vyhovělo potřebám rolníků, vyrvati je z rukou lichvářů, jest dnes opětně naší povinností, osvoboditi sedláka z rukou lichvářských peněžních ústavů přeměnou resp. reformou okresních hospodářských záložen.
Císař Josef založil také daňové peněžní fondy, neboť chtěl sedláky osvoboditi také od daní. Ale těchto fondů použito bylo k jiným účelům. Také kontribučenských fondů resp. těchto fondů okresních záložen, dokud ještě nebyly přeměněny v okresní záložny, použito bylo obzvláště v mé domovině ke stavbě silnic. Tak na příklad musel okres bečovský z kontribučenského fondu vystavěti přepychovou silnici, ale ne pro sedláky, nýbrž pro automobily, takže sedlák není jist svým životem na silnici, kterou vystavěl ze svého obecního fondu. Neboť mezi Mariánskými Lázněmi a Karlovými Vary jezdí denně až tisíc automobilů; kde tady má míti sedlák ještě místo pro svůj povoz? Tak jsou peníze pryč a z vystavěné silnice nemá také ničeho. To jest ten dík veřejnosti pro sedláka. Na rozkaz okresního náčelníka musely tyto chudé horské okresy přispěti na stavbu silnice 18.000 zlatých konvenční měny, ale o nějakém vrácení ani zdání. Moje obec také přispěla ze svého kontribučenského fondu na stavbu silnice k Sasku. A to byla silnice, kterou stavěli ze strategických důvodů! Okresní náčelník zcela jednoduše vzal tento fond s daňovým peněžním fondem a se sýpkovým fondem a vystavěl strategickou silnici k Sasku. Všem obcím, jejichž katastrem tato silnice probíhala, byl fond skonfiskován - o nějakém navrácení ani potuchy. Když jsme se u správního soudu domáhali, abychom od právních nástupců dostali fond nazpět - to byla po našem názoru okresní zastupitelství, která silnici sice převzala, ale potom prohlásila, že jim do toho nic není, okresní úřady byly zrušeny - tu správní úřady jednoduše zamítly ty, kdož z kontribučenských fondů měli nějaké nároky. Také správní soud nás zamítl. Musím se o tom zmíniti z určitých důvodů, protože se dnes vždycky říká: >Nu ovšem, sedláci měli vždy privilegia<. Robota sedláků byla za všech časů, také dnes ještě, snad že forma je jiná.
Největší nedostatek u okresních hospodářských záložen byl, že se nemohly vyvíjeti. Mimo zákonnité omezení, které zajisté bylo brzdou, záležela vada také v tom, že si nemohly vydržovati obchodně vzdělaného úředníka. To byla veliká vada. Jak jsem již řekl z počátku, byl fond přikázán okresním správám, tam si mohli sedláci, kteří z kontribučenských fondů měli nějaké nároky, peníze vypůjčovati a zase je tam vraceti. Zde v zákoně jest stanoveno, že záložny jsou oprávněny ustanovovati takovéto obchodně vzdělané úředníky, kteří rozumějí peněžnictví a bankovnictví. A to do 3,000.000 vkladů musejí míti jednoho úředníka, přes 5,000.000 dokonce 2 úředníky. Také to jest nutností. Sedlák nemá času k tomu, aby spravoval okresní hospodářskou záložnu. Sedlák musí doma jíti po svém hospodářství. Zastává-li příliš mnoho veřejných míst - pozoruji to na sobě samém - jde to na vrub jeho vlastní existence. Také jeho vzdělání snad nedostačuje. Z tohoto důvodu jest zapotřebí, jsem také s tím srozuměn, aby ustanovení těchto úředníků bylo zákonem předepsáno. Tak tomu jest u každého povolání. Není žádnou chybou, je-li to také obsaženo v zákoně. Domnívám se, obzvláště, že jest dobré, když zákon praví, že lze dle míry pohotových prostředků poskytovati úvěr netoliko příslušníkům okresu, nýbrž také žadatelům ze sousedních okresů, že netřeba se dále úzkoprse omezovati na rolníky, nýbrž že lze povolovati úvěr také řemeslníkům anebo majitelům domů, úředníkům a dělníkům. Ke své radosti jsem viděl, že v největší okresní hospodářské záložně v německém území, v Žatci - kde jsem sám byl revisorem a žádným účastníkem, poněvadž moji předchůdci museli obětovati svůj kontribučenský fond na stavbu silnic - ke své radosti jsem viděl, že značné vklady - to říkám také pánům sociálním demokratům-pocházejí od dělníků, že obzvláště zemědělští dělníci mají velikou důvěru k naší okresní hospodářské záložně. Mají své veškeré vklady většinou uloženy u nás. Ale když jednou některý dělník potřeboval peněz, aby snad své dceři koupil výbavu, musel dle zákona být odmítnut, poněvadž nebyl žádným rolníkem, i tehdy, kdyby byl poskytl veškerou jistotu ve formě ručitelů anebo ve formě hypotéky na svůj domek. To jest nyní v zákoně odstraněno. Kdokoli v okresu může žádati o úvěr, jestliže svoji uspořenou mzdu svěřil okresní hospodářské záložně. Pak jest již morální povinností, aby se mu poskytl úvěr, potřebuje-li peněz. Také naši dělníci jsou v tomto ohledu zajisté často spolehlivější než jiní lidé. Když jsme některému dělníku - také to jsme viděli - za rok poskytli jednou lehký anebo krátkodobý úvěr, neztratili jsme ani haléře.