Jestliže tento pán, jehož slova budeme stále připomínati celému světu a jehož slova jsou potvrzením, jak musíme býti opatrni oproti těm, kteří přicházejí do naší armády a naší administrace - to je potvrzení také našich námitek, které máme proti řeči pana dr Hellera v Kodani - jestliže tento pán mluví, řekl bych, poněkud podrážděně o naší zahraniční politice, nechce viděti více než stín a jen stín, tak dobře. Odpusťme mu to! Ale prosím, není povážlivé, když tak neobjektivně mluví řečníci německé sociální demokracie a sice onoho socialistického směru, který se odříká starých nacionalistických zásad a objektivní spravedlnost staví nade vše bez ohledu na národnost? To nás zaráží. Co pak je ta Francie jenom p. Clémenceau a p. Poincaré? Co pak ve Francii není také chudý a válkou zničený lid, ubohý proletariát, do jehož země přineslo Německo zkázu a smrt? Což pak je možno beze všeho zapomenouti, že německá armáda celou severní Francii srovnala se zemí, že tam, kde stály továrny, odkud byly ovšem dříve odvezeny stroje do Německa, zbyly jen holé zdi, že tam, kde byla města a vesnice, není nyní kámen na kamení, že tam, kde byla pole, že je tam samý zákop, uhelné doly že byly zatopeny? Zajeďte si do této nešťastné země, podívejte se předně na finance Francie, jak odnáší tuto světovou válku, jak ona, která je vítězem, musí věnovati miliardy tomu, aby její lid mohl bydliti a pracovati, a pochopíte, co pro Francouze znamenají reparace. Německo nepoznalo úžasu války ve své zemi. Města, vesnice, továrny a všecko je zde neporušeno, ale když měli plniti smlouvy a platiti náhradu, jak to mírové smlouvy stanoví, postavily se vlády a nejvíce Kunova na stanovisko, že raději celý německý národ ožebračí a zakrvácejí, než by platili. (Sen. Havlena: Sami mají kapitály v cizině.) Ano, zmíním se o tom. To je strašná politika, z národa bohatého, pracovitého a šetrného najednou učiniti národ žebráků a to je při tom mně nejhnusnější, když vidím, jak lidé nesmírně trpí, jak ti, kteří tuto politiku provádějí, stávají se ohromnými miliardáři, ale ne v té valutě německé. (Veselost.) V tom okamžiku mají více smyslu pro Anglii a Francii a pro dolar americký, v tom okamžiku vidíme, řekl bych, tu černou stránku tragedie, na jedné straně národ hnáti do katastrofy a na druhé straně sebe a své kapsy obohacovati. Ten Stinnes to bude dlouho jméno, které bude symbolem pro tuto strašnou dobu. Na jedné straně nezměrná bída a na druhé straně bohatství. (Sen. Matuščák: To němečtí velkokapitalisté s francouzskými se spojili!) Já jsem při pivě je neviděl, může býti, že se někde scházejí. (Veselost.)
Já také musím viděti, když máme mluviti o tom, tu bídu lidu francouzského, která přece jenom volá právem po reparacích. A tu musí viděti také tu bídu francouzského lidu ta německá sociální demokracie a musí míti odvahu hledati a viděti vinníka tam, kde jest. A to jsou všecky německé vlády bez výjimky a Kunova vláda zvláště. My, malý stát, jsme pochopili po válce, že musíme dělati politiku rekonstrukce, musíme platiti daně a platíme nehorázné daně. Pochopili jsme to a pochopili jsme, že musíme býti na všecky strany loyální. Veliké Německo v nenávisti nevidělo a nechtělo viděti, co jsme viděli my, nechtělo konati to, co konal náš malý stát. Podívejte se, co bylo s passivní resistencí v Poruří? Osm měsíců to trvalo a Kunova vláda financovala tuto passivní resistenci. Za osm měsíců stálo financování passivní resistence takové miliardy, že by bylo bývalo schopno Německo za tento obnos zaplatiti přes čtvrtinu reparací. (Slyšte!) O těchto věcech neslyšeli jsme v debatě zahraniční nic, ale když máme býti objektivní, musíme rozdělovati světla a stíny a musíme hledati vinníka tam, kde skutečné jest. Ale to, pánové, o tom všem nikde dnes nemluvíte. Z toho ze všeho nemůže přece býti vinen jen dr Beneš. Ať se stane co chce, to dr Beneš, i za tu bídu v Německu je snad odpověden.
Jest tady ještě jeden spoluvinník - a to se týká sociální demokracie v Německu, která byla u moci, ale neměla dosti kuráže a statečnosti. Naše sociální demokracie - to jí bude v dějinách sloužiti ke cti -- tu kuráž měla, a kdyby tato sociální demokracie nebyla vstoupila do vlády a neměla odvahu pracovati na rekonstrukci poměrů, dostali bychom se tam, kde jsou dnes Bavory, do sféry reakce, a nevím, jaké by byly konce. Německá sociální demokracie neměla statečnosti, když měla moc, aby poněkud zkontrolovala, jak se vládne v Německu, aby se podívala na generály, na byrokracii, ona je spolu odpovědna za tuto finanční katastrofu, která se stává také katastrofou hospodářskou, (Hlas: Němci to nechtěli slyšeti, proto odešli!) Ano! Budeme musiti také dělati my oposici, ale těm, kteří dělají oposici, nemajíce k tomu žádné příčiny. Všecky dosavadní vlády německé jsou vinníky. Ovšem, je tady strašné pomyšlení, že ještě není konec všeho, že bude situace ještě stále horší, že situace se stane zoufalou, poněvadž nebude v Německu žádného platidla a následkem toho veškerý hospodářský život se zarazí, a to znamená přirozeně hlad a hlad. Už dnes třeba s tím počítati, i když současně při tom ukazuje se reakce, jak vidíme na dnešních událostech v Bavorsku, což je memento pro všecky pokrokové, demokratické a socialistické strany v celé Evropě a specielně u nás.
Ukazuje se všude v Německu reakce a můžeme viděti také pokusy v Prusku. Touha po generálském režimu je v některých částech německé říše velmi silná. (Sen. Matuščák: V krátké době se stane náprava, všude v celé Evropě!) Toho řemeslníka také hledáme pořád, který by tu nápravu udělal. (Veselost.) Již dnes třeba s tím vším počítati. A prosím, tu říkáme my zcela upřímně: Hladovící německý lid najde jistě v celém světě srdce soucitná a solidarita všelidská zase projeví se ušlechtilými činy aktivní pomoci. Ale tím nebude ještě pomoženo. Německo, bohužel, neprodělalo ještě svou revoluci, kterou jsme prodělali my. Německo pořáde ještě žije v té staré mentalitě, v tom duchu té staré politiky, nemá kuráž k tomu provádění demokracie a plnění závazků.
V Německu musí dojíti k této regeneraci, k této vnitřní revoluci, té revoluci duchů, musí přijíti nová mentalita, musí povstati nové demokratické Německo. Povstane-li, pak se Německo zase vzpamatuje, poněvadž mysliti, že Německo může zahynouti, to by byla naivnost. Bude zmítáno dlouhými krisemi, ale zase vstane a bude schopno hráti zase svoji roli v Evropě i v celém světě.
Náš stát zcela přirozeně nebude se míchati do toho, co se v Německu děje. Po tom, co se děje stále v Bavorsku, kde Kahr se stává >Reichsverweser< jako Horthy v Maďarsku, kde vlastně duší veškeré vlády je Ludendorff a Hitler je pouhým Kašpárkem, musí náš stát proti tomuto prvému náporu reakce a generálského režimu býti na stráži a není žádné pochybnosti, že my na stráži budeme velice pevně, a svědomitě a že bychom nemlčeli, zvláště, kdyby nějaká reakce chtěla zasahovati i přes hranice a chtěla své prsty strkati snad do naší republiky. V tom smyslu rozumím Masarykovým slovům proneseným v Paříži: >Přáteli jsme věrnými v dobách dobrých i zlých.<
Již za války si podaly demokracie ruce, francouzská i naše. Musily, si je podati, když Evropa měla býti zotročena autokracií vojenskou, a musejí si podati ruce teď, kdyby hrozilo nové nebezpečí demokracii - novou reakcí, novým náporem hrubé síly jakéhokoliv generálského režimu. (Výborně!) Tady by měla německá sociální demokracie státi s námi v naší linii se smyslem pro odpovědnost, jakou my máme, poněvadž německá sociální demokracie musí dobře věděti, že všechny naše alliance mají jednu tendenci: Udržeti mír a chrániti demokracii. Německá sociální demokracie měla by věděti, že v našem táboře je obranná síla proti jakýmkoli záchvatům, ať se nazývají Hitlerovština, Ludendorffština, nebo Káhrovština.
Dokud tu jsou jména Masaryk a Beneš, můžeme býti přesvědčeni, že u nás se nebude prováděti žádná politika jakéhokoli dobrodružství a nejméně již politika nějakého dobrodružství vojenského. Plníme smlouvy, jsme loyální, korrektní, to je všecko a je-li potřebí, jsme na stráži. (Souhlas.)
Po poslední světové válce byl učiněn opravdový pokus provésti i v životě mezinárodním to, co se stalo ve vnitřní společnosti národní, když do politického života zavedeny byly principy demokracie a když hospodářsky a sociálně slabý byl postaven na roveň silnému nebo aspoň zákonně chráněn. Analogicky i v životě mezinárodním byl učiněn pokus postaviti prakticky na roveň jednotlivé státy malé i velké a proto vznikla Společnost národů a v tom je také její smysl, i když teoreticky onu zásadu rovnosti mezinárodní právo dávno už uznává. Nerad jsem slyšel, když koaliční politik v poslanecké sněmovně ironisoval politiku Společnosti národů, že se tam jenom mluví a nic nedělá. Předně to není pravda, a za druhé je to nešikovné, když se tak mluví s naší československé strany. Není žádné pochyby o tom, Společnost národů není tím, čím bychom ji chtěli míti, ale když je tam spousta států, které se tam scházejí, máme možnost propagovati své, tendence a zájmy, což jistě znamená velmi mnoho, a není pochybnosti, že v budoucnosti bude prospěch z této Společnosti národů trvalejší a mocnější. Je věcí demokracií všech států, aby něco důkladnějšího z této Společnosti národů udělaly. Byl jsem velmi šťasten, když jsem četl německé listy švýcarské, jak překrásně psaly o příčinách, proč právě náš ministr byl zvolen do rady Společnosti národů. Nám to nemusí jenom lichotiti, ale byl to ohromný formální úspěch, ale i věcně to znamená mnoho. Jsme velmi šťastni, že něco v této Společnosti národů znamenáme. Tato Společnost má tendenci mírumilovnou, malé státy mají právo se zde hájiti, ozývat se, zkrátka hrajeme kus role a jsme s velkými státy rovnoprávní. Počátek byl učiněn, musíme po této cestě kráčeti dále.
Jestliže pan president řekl, že, ať si říkáme my co chceme, vývoj jde na levo, tomu rozumím: on jde k demokracii. To je i přirozené. Mohou býti nápory reakce jako v Německu dnes, ale lid vytrpěl za světové války tolik, že nebude němým beranem, aby snášel všechno, co se bude díti.
Socialismus, jakožto hnutí mravní a hospodářské, bude hráti stále velkou úlohu a nemůže na tom nic měniti ani přirozená krise, kterou po válce prožívá marxismus. Socialismus byl dříve než marxismus, právě tak, jak náboženství a náboženské hnutí bylo dříve, než byl katolicismus a katolická církev. Úkolem vědy je očistiti socialistická hnutí ode všech bludů, omylů a předsudků a my si přejeme, aby přísnou tuto revisí provedli ti, kteří hlásili se k marxismu. Ale i kdyby se to nestalo, sociální hnutí bude, a bude vždy velmocí a nebude možno mlčeti k tomu, když na jedné straně vidíme propast bídy a na druhé straně velehory nezaslouženého bohatství. To je nejen hospodářský, nýbrž i mravní problém. Vždy se najde doba a lidé, kteří dovedou nově formulovati své socialistické požadavky podle poměrů, v nichž žijí, podle poměrů svého národa, kulturních a hospodářských, ve kterých se pohybují. Problém lidské bídy je zde a musíme ho vidět. Není tu jen národ, je tu i člověk a vlastenectví pravé nemůže a nesmí býti jen jazykové, ono musí býti i sociální, musí tu býti živý zájem o všecky, nejen o některé, o všecky, kteří národ tvoří a o ty v prvé řadě, které nezasloužená bída srazila k zemi a hladem ubíjí jejich rodiny. To je součástka našeho národa. A my, kteří prapor národní vždy nesli v prvé řadě, my, kteří z něho v době války učinili prapor revoluční a pod ním ze všech stran nejvíce vytrpěli, my jistě, vždy svou národní povinnost do poslední písmenky jako věc samozřejmou vykonáme, ale pro nás láska k národu není něco abstraktního, pro nás je to množství konkrétních úkolů, množství práce drobné a velká všestranná práce pro lid a v lidu, prostě živé, velmi živé je naše lidské a sociální cítění a proto jsme socialisty, i když nejsme a nechceme býti marxisty, proto nespokojujeme se s hospodářskými a společenskými poměry, jak jsou, proto nejsme a nebudeme nikdy pouhým stavovským hnutím, hnutím jedné třídy, proto pracujeme a bijeme se za spravedlivější hospodářský a společenský řád, a mluvíme-li o solidaritě národní, máme také na mysli solidaritu sociální a odpovědnost za osud i život i toho nejposlednějšího a nejchudšího československého člověka. (Výborně!)
My svou socialistickou povinnost, i když jsme nepřístupni jakékoliv demagogii, poctivě a pevně konáme. Ale právě proto i jako socialisté mužně a věrně stojíme za mírovými smlouvami a jsem rád, že už to náš poslanec br. Hrušovský velmi pěkné a také s náležitým důrazem řekl v poslanecké sněmovně. Vznik nového politického systému ve střední Evropě je také dílem proletariátu a byl jen důsledkem jeho zápasu s habsburskou reakcí a absolutismem, který mařil veškeré jeho snahy. Naše Československá republika jest jen uskutečněním nejkrásnější tužby československého proletariátu a mírové smlouvy jsou jen právním výrazem tohoto nového politického stavu ve střední Evropě a proto jako socialisté musíme odmítnout jakékoliv zasahování socialistických stran jiných států do vnitřních poměrů naší republiky a zejména jakoukoliv kontrolu t. zv. hamburské internationály, která předně trpí až příliš nápadně německou orientací a která poměrům ve střední Evropě buď pramálo rozumí, anebo docela nic. Je to opravdu smutným zjevem u socialistických stran velkých západních států, že o nejdůležitějších otázkách a problémech středoevropské politiky mají přímo ubohou znalost věcí a že docela nechápou to, co znamená revoluce ve střední Evropě a čím pro pokrok a také pro socialism je osvobození malých národů a tedy i našeho. Jak se nemáme diviti tomu, když se naší straně vytýká - a jen to se jí vytýká - že stojíme za mírovými smlouvami, když vynikající člen anglické dělnické strany, Lowden, lituje rozdělení Maďarska, které přec je ovládáno tak rytířským národem, jako je maďarský, když i významný člen hamburské internationály neví ani, jakou roli ve službách reakce Maďarsko hrálo. Ani toho neví, jak dnešní maďarský režim Horthyho socialism ubil a vypudiv dělnické předáky za hranice, nebo povraždiv je doma, jakékoliv vážnější dělnické hnutí vůbec znemožňuje.
Vyprošujeme si, aby kdokoliv k nám, do naší republiky, přicházel v roli vyšetřujícího soudce. Socialisté této republiky hrdě mohou ukázati, co za 5 let vykonali. Neboť jest třeba srovnávat, co jsme udělali my v této republice a co se stalo jinde. (Sen. Havlena: Žádný vyšetřující soudce sem nepřišel!) Ti, kteří k nám přicházejí z ciziny, doma nedokázali to, co jsme dokázali my. Musí se srovnávat.
A menšiny? Prosím, nikde v žádném jiném státě na světě se s menšinami tak nenachází jako u nás. Jmenujte mi jediný stát cizí, ať starý nebo nový, který by se ke svým menšinám tak choval jako náš. Jestliže se mají poslat někam vyšetřující komise, ať se pošlou do Rakouska nebo Maďarska, do Polska nebo do Itálie, do Egypta nebo do Alžíru, Indie, kam chcete, všude bude plno stížností. (Sen. Havlena: K vůli tomu sem nejde komise, jde sem k vůli našim rozporům socialistickým!) Ty stížnosti zde byly, víte o tom všichni a byla smluvena tato kontrola. (Hlas: Vy byste byli také šli do Hamburku, kdyby vás nebyli vyhodili!) Ano, my jsme si kladli podmínky, my nebudeme otrockými psy.
U nás až příliš úzkostlivě šetřen a prováděn byl princip demokracie a spravedlnosti a bylo by přímo provokací, kdyby se někdo chtěl vměšovati do naších poměrů. Ale já musím doopravdy říci, že by k těmto věcem nedocházelo, kdyby naši kolegové z německého tábora mluvili vždycky pravdu.
Nám, bohužel, kolegové z německého tábora ničím positivním k rekonstrukcí státu a k úspěchům demokratickým nepřispěli. Ani za války nešli s námi, ani teď. Myslím, že by se měli naší kolegové z německého tábora zeptati, co by se bylo stalo se socialismem, kdyby to Německo-Rakousko bylo v hrálo, co by se stalo se všemi sociálními reformami, kdyby to vyhrála šavle Conrada z Hötzendorfu nebo šavle Ludendorffova? Ale já si přeji, když slyším kolegy z tábora sociálně-demokratického, aby nestáli na stanovisku ideologie německého měšťáctva. Dr Medinger obchází po Kodani a jiných městech, ale dr Medinger má aspoň jistou formu. S tím se dá aspoň polemisovati. Dává aspoň metodu do rukou, které můžete v polemice užíti, ale zachovává jistý takt.
Zcela jinak se však choval dr Heller v Kodani. Ten nikdy neřekl objektivně, co my jsme tu v socialistické republice udělali. Ale mluviti na plenárních schůzích mezinárodní konference o naší republice takovým způsobem, že i sám předseda této schůze musil jej upozorniti, že se proti vlastnímu státu nemá takto mluviti, to přestává všechno! (Sen. dr Heller: [německy]: Ale vždyť to není pravda, to není správné, pane kolego!) Jsem velmi spokojen, že kol. dr Heller mluvil v Trnovanech docela objektivně. My jsme lidé velice uznalí a kvitujeme rádi tuto objektivnost. Demagogii nesmíme potírati jen v massách, nýbrž musíme ji vypuditi i z hlav senátorů a poslanců, abychom se ke spolupráci mohli jednou dostati.
Není správné na nás žalovati, že ubližujeme v armádě anebo administrativě. To všecko není pravda. Kdybychom měli býti opravdu tak opatrní, jak nás k tomu vybízí řeč dr Ledebura, to byste viděli, co bychom mohli dělati! Poděkujte se dr Ledeburovi, že u nás musí býti nyní větší opatrnost.
Ale dr Hellerovi musím ukázati, jak vypadají zkoušky z inteligence a jazykové způsobilosti u našeho důstojnictva. Někdy se žádá mnoho, to odsuzuji. Nejsou to jen Němci, kteří propadají, jsou to také Češi. Když na př. někdo při zkoušce řekne: >Hus byl upálen v Kostnici u Kutné Hory<, to jsou přece hrozné věci. Nebo mám zde jiné příklady: Jeden nadporučík napsal: >Po Palackém pokračoval Vrchlický a Jungmann, nejznámější byli Nerudovi >Psohlavci<. Nebo jiný kapitán řekl: >Karel IV. psal dramata<. Myslil při tom na autora, který napsal drama o Karlu IV. Jiný štábní kapitán píše: >Karel IV. přivezl do Prahy brambory<, jiný kapitán: >Sankce pragmatická byla uspořádáním platů<. To byl asi materialista. Jiný důstojník: >Jiří Poděbradský byl místodržitelský rada< (Veselost.), jiný opět: >Přemyslovci vládli do roku 1845<, jiný: >Hus byl upálen roku 1848<, jiný: >Ministerská rada je několik pánů jmenovaných presidentem<, jiný: >Hlavní zdroj příjmů je ministerstvo financí<. Na tom něco už je. Jiný důstojník umí velice dobře česky. Píše na př.: >Náš pan president bude zůstat až do konce svojej život.< Jiný měl ohromné vědomosti, praví na př.: >Palacký postavil most Palackého.< Jiný ke slovu štěně udělal plurál >štěnice<. (Veselost.) Jiný řekl: >Senátoři jsou pomocníci politických stran<.
Jest jisto, že tu musí býti přece jen jistá hranice, musíme požadovati jistou inteligenci a znalost českého jazyka. Nesmí se nám vytýkati, že po této stránce jsme rigorosní. Za Rakouska každý důstojník a úředník musil znáti německy, a také my musíme požadovati znalost československého jazyka, aby náš důstojník nebo úředník, vystupující před vojáky nebo veřejností, nedělal se směšným. Nesmíme míti strach, přátelé z tábora socialistického, ani na právo, ani na levo! Musíme jíti za svým cílem a dělati, co nám káže svědomí. Přijdou volby a nevyhraje to Heller, vyhraje to Jung. Je potřebí, aby socialismus chápal svoje positivní úlohy a nikoliv jen negativní. Tím bychom pracovali do rukou reakce. Fráse o zbalkanisování Evropy, když je říká socialista, jsou prací do rukou reakcionářských!
Na sjezdu v Kodani nám vytýkali školy. Prosím, aby tato otázka s konferencí a manifestací už jednou zmizela. Kdo by měl právo si stěžovati, to jsme my! Proč se neříká v Hamburku a v Kodani, že naše republika zařídila spoustu škol na Slovensku? Zrušily se ovšem třídy, kde nebylo žáků, ale zrušily se třídy nejen německé, nýbrž i české. Byl jsem nedávno v Lednici na Slovensku. Je to stará slovácká vesnička, která byla germanisována za Rakouska. Rakousko tam nezaložilo měšťanskou německou školu, ale republika, aby petrifikovala tu germanisaci, která tam po několik desetiletí byla prováděna, školu zřídila.
Mluví se pořád o Švýcarsku, Já bych měl rád švýcarské poměry, já jsem tam byl. Ale co je to Švýcarsko? To znamená >stát výše než národnost<. Švýcarské poměry jsou tam, kde národnost se dovede podříditi vyšším zájmům státním. Ale tam, kde se národnost staví proti státu, je směšno mluviti o Švýcarsku. Až dospějeme k tomu, že budeme míti švýcarskou mentalitu, bude u nás ono Švýcarsko, jak jsem o tom mluvil.
Když pozoruji naši oposici, vidím, že některý je schopný, jiný méně schopný; to je mezi námi také tak. Může býti, že náš stát není ještě ideální. Komu bychom chtěli namluviti, že tento náš stát je ideální? Může býti, že vláda naše není dobrá, že má chyby. Může býti, že také vládní většina za nic nestojí. Mně se tak někdy zdá, že vládní většina za moc nestojí. Může to býti pravda. Ale nechte si jednou říci, že ten, kdo za nic nestojí, to je naše oposice! To je naše neštěstí! Kdybychom měli oposici, která by měla positivní program, která by přicházela s novými konstrukčními ideami, kdyby dovedla převzíti odpovědnost za stát, byli bychom šťastni. Ale my nemáme zde oposici, máme zde vztek, nenávist, vášeň a žádnou oposici. To je nihilismus, to je negace, to je destrukce, co děláte! (Výborně!) To mi připomíná jednoho starého faráře, který, když přišel na pensi, dostal chuť studovati ještě medicínu. Pozoroval jsem ho. Byly tehdy předběžné zkoušky ze zoologie, mineralogie a botaniky. U starého Čelakovského dělal zkoušku z botaniky a když mu ukázal herbář, on věděl vždycky, že to není vrba, že to není blatouch atd., ale co to je, nevěděl, a přirozeně propadl. Vy s vaší negací jste, také u nás propadli na cimpr-campr. (Veselost.)
Jediný positivní program, který jsem slyšel, měl kolega Chlumecký. Ten aspoň ohlašuje revoluci. Ale měl to říci 5. prosince, 6. prosince přichází totiž ten čert s Mikulášem. (Veselost.) Je to předčasné. Je to však aspoň něco, je to revoluce. Revoluce se nebojíme. Každý z nás ví, že každý rozklad by musil způsobiti bídu a hlad a zničení všeho, co znamená základ, z něhož roste sociální dělnictvo. (Sen. Chlumecký: V Německu není bída a hlad?)
Ano, ale řekl jsem, proč. V tom Německu nepřichází nový Lenin, nýbrž přichází Ludendorff, a na to nemyslíte! Ke všem čertům poženeme každého, kdo by chtěl pro našeho Ludendorffa, ať se jmenuje tak nebo onak, dělati revoluci. Musíme velmi opatrně a svědomitě analysovati poměry, ve kterých žijeme a ubrániti se každému nebezpečí, které může přijíti. (Sen. Matuščák: Proto neuděláme místní revoluci, ale evropskou, světovou!) A ještě bych vzal některé planety k tomu, Mars a jiné. Když už, tak už! (Hlučná veselost.)
Dovolte, abych velmi potěšeně kvitoval řeč kolegy Zimáka. To je řeč svědomitého člověka, tak mluví upřímný Slovák. Nám není lhostejno, co se děje na Slovensku. Je nás mnoho, kteří pro československou jednotu pracujeme mnohá léta. Já jsem již před 27 lety zakládal jednotu s profesorem Pastrnkem. My ji zakládali pro lid slovenský dávno. Ale co dnes vidíme, to je povážlivé, to není Slovensko, to nejsou Slováci! Ptal bych se raději všech těch, kteří přicházejí ke slovu, k jaké národnosti patřili před 6 lety, zdali patřili k Maďarsku jako Tuka před dvěma roky. Ti mají právo mluviti jménem renegátství a ne jménem slovenského lidu! (Potlesk.) Vše, co se děje, je od Pána Boha, také osvobození Slovenska. Vystupuje-li někdo proti tomu, co se stalo, rouhá se proti Bohu. (Sen. Matuščák: Vy jste klerikál, proč tak mluvíte? - Veselost.) Já žádným klerikálem nejsem.
Je možno o všeličems diskutovati na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Já sám jsem velmi mnoho nespokojen s ledačím na Slovensku i v Podkarpatské Rusi. Zdá se mi, že nemáme určitého programu pro Slovensko a že nemáme též jasného programu pro Podkarpatskou Rus. To je politika >Fortwursteln< na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Toho jsme syti. Je potřebí, aby v prvé řadě na Slovensku byla dokonána župní autonomie a starati se o ten hospodářský zájem, aby Slovensko a Podkarpatská Rus byly k nám lépe připoutány. To znamená novou finanční politiku. Musíme ustáliti hospodářský život Slovenska i Podkarpatské Rusi. O tom všem můžeme debatovati. Ale já nejsem klerikálem, řeknu otevřeně, jsem člověk náboženský. Nemám rád, když jsou ústa plná Boha a čertovo semínko se rozsévá. To nemám rád, to je zneužívání náboženství, to je urážka Boha a nejsvětějších citů náboženských, jaké ve člověku jsou a tvoří morální bytost. Co pak může někdo mluviti, že je Juriga člověk náboženský? Co má někdo říci, kdo zná bibli a četl ten pozdravný telegram, presidenta, jak to přednesl po jmenování biskupů katolických na Slovensku, který začíná slovy: >Bůh jest láska<. Chci říci, že se to děje, jako by tu nějaká zlá generace vystoupila. A jen se řve: >Bůh je nenávist,< a nevíte, proč a zač. Není mezi námi člověka, který by neměl Slováky rád, který by nechápal, že jsme jedno tělo a jedna krev, který by nechtěl přinášeti největší oběti finanční pro Slovensko, poněvadž potřebuje pomoci. Většinou se stávají z našich Čechů na Slovensku Slováci. Berou si hezké Slováčky a dítky jejich zkvétají.