Schůze zahájena v 15 hodin 15 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.
Zapisovatel: dr. Vlček.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, Novák, Srba, Šrámek; odborový přednosta dr. Bobek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. Hartlovi a Klečákovi, pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Sáblíkovi, Dúrčanskému a sen. dr. Schmidtovi.
Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu šesti neděl p. sen. Mudroňovi.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Dovolená se uděluje.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tisk 1605. Návrh sen. Fahrnera a soudr. na zákonitou novou úpravu služebních poměrů obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení.
Tisk 1614. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení >Úmluva o úpravě vzduchoplavby<, sjednaná v Paříži 13. října 1919 s dodatečným protokolem z 12. dubna 1920 (tisk 1543).
Tisk 1616. Návrh sen. Lipperta, Zulegera a soudr. stran přejímání gážistů bývalé rakousko-uherské (rakouské případně uherské) branné moci, kteří svoji přihlášku předložili teprve po 31. březnu 1919., jakož i těch, kteří se hlásili před touto lhůtou, kteří však teprve později byli povoláni k činné službě.
Tisk 1617. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru sociálně-politického, III. výboru rozpočtového o návrhu sen. inž. Klimko a spol. na poskytnutí pomoci pohořelcům obce Ruská Nová Ves, okres Prešov, župa Šarišská (tisk 1353).
Tisk 1618, Naléhavá interpelace sen. dr. Hellera, Niessnera a soudr. na p. ministra financí stran události v bance Bohemii.
Tisk 1622. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 1613).
Tisk 1623. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona v příčině ochrany nájemníků (tisk 1611).
Tisk 1624. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 1612).
Zápis o 157. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v pátek dne 23. března. 1923.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru iniciativnímu:
Tisk 1605. Návrh sen. Fahrnera a soudr. na zákonitou novou úpravu služebních poměrů obchodních pomocníků a jiných zaměstnanců v podobném postavení.
Tisk 1616. Návrh sen. Lipperta, Zulegera a soudr. stran přejímání gážistů bývalé rakousko-uherské (rakouské případně uherské) branné moci, kteří svoji přihlášku předložili teprve po 31. březnu 1919, jakož i těch, kteří se hlásili před touto lhůtou, kteří však teprve později byli povoláni k činné službě.
Na základě usnesení iniciativního výboru ze dne 23. dubna 1923 přikázáno:
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 1582. Návrh sen. dr. Horáčka a soudr. na provedení zásady neanonymnosti v periodickém tisku.
Tisk 1585. Návrh sen. Donáta a spol. na vydání zákona, kterým pozměňuje se článek IX. zákona ze dne l. dubna 1921, čís. 161 Sb. z. a nař., v ten smysl, aby prováděním řízení pozůstalostního pověřeny byly opět soudy.
Výboru sociálně-politickému a ústavně-právnímu:
Tisk 1586. Návrh sen. dr. Kloudy, dr, Krouského, dr. Veselého a soudr, aby usnesen byl zákon o stavební povinnosti,
Předseda: (zvoní): Přikročíme k projednávání denního pořadu. Prvním bodem jest
1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1454) o neúčinnosti zvýšení úrokové míry pro poplatkové úlevy platné při konversi hypotekárních pohledávek. Tisk 1591.
Zpravodajem je sen. dr. Fáček.
Má pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen, dr. Fáček: Nikoliv.
Předseda: Není tomu tak. Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisy a úvodní formulí přijímá se též ve čtení druhém.
Dalším bodem denního pořadu je
2. Druhé čtení zprávy výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona (tisk 1555) o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz. Tisk 1598,.
Zpravodajem za sen. Sáblíka jest sen. Hybš.
Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Hybš: V §u 3 odst. 3. na řádce 3. za slovem >zvířat< odpadne čárka.
V §u 4 v předposlední řádce za slovem >koní< odpadne čárka.
V §u 5 v posledním odstavci 5, za slovem >vymáhání< odpadne čárka.
V §u 9 za slova >jakož i nařízení< vloží se čárka.
Pak v resoluci za slovo >odchov< vloží se >u drobných chovatelů<.
Předseda: Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém a opraveny p. zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisy, úvodní formulí a opravami přijímají se ve čtení druhém.
Nyní dám hlasovati o resoluci výboru národohospodářského.
Kdo souhlasí s resoluci výboru národohospodářského, nechť zvedne ruku, (Děje se.)
Resoluce je přijata.
Dám nyní hlasovati o prvé resoluci sen. dr. Ledebura a soudr., jež byla přečtena.
Kdo souhlasí s první resoluci sen. dr. Ledebura a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce ta se zamítá.
Dám hlasovati o druhé resoluci sen. dr. Ledebura a soudr. Byla přečtena.
Kdo souhlasí s touto resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Resoluce se zamítá. (Hlasy: Byla většina!)
Poněvadž je vyslovena pochybnost, přikročíme k opětnému hlasování.
Kdo souhlasí s druhou resoluci p. sen. dr. Ledebura a soudr., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Navrhuji, aby odstavec 3. byl přesunut na poslední místo.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím návrh můj je přijat a budu se podle toho říditi.
Následujícím bodem je tudíž
4. Zpráva výboru ústavně - právního a národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1573) o vládním návrhu zákona, jímž se zrušuje zákon ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny. Tisk 1604.
Zpravodajem za výbor ústavně - právní jest p. sen. dr. Procházka, za výbor národohospodářský p. sen. Cífka.
Uděluji slovo panu sen. dr. Procházkovi.
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny, je částí onoho souboru zákonodárné činnosti, jejíž účelem bylo zabezpečiti řádné zásobování obyvatelstva předměty potřeby za ceny přiměřené. Vydání tohoto zákona vyžadovaly poměry, které v roce 1920 zavinily krisi v zásobování obyvatel, nedostatek všeho druhu zboží na území republiky, nemožnost jeho levného nákupu v cizozemsku následkem nízkého stavu naší valuty a ohrožení vlastních zásob jejich vývozem do zemí valutově lepších. Těžkým tehdejším poměrům výrobním a zásobovacím a snaze všech činitelů poměry tyto odstraniti odpovídá ovšem i obsah zákona. Zákon ten totiž měl na zřeteli zákaz vývozu předmětů potřeby a jakékoliv jejich dopravy do ciziny bez povolení. Tresty, které tímto zákonem byly vyměřeny, byly obzvláště drakonické, a celý arsenál trestního zákona byl vyčerpán na tyto tresty, Zákonem tím stíhán byl jednak nedovolený vývoz předmětů potřeby, jakož i použití listin padělaných nebo podplácením získaných, a tu též u osob úředních a zaměstnanců, kteří byli v oboru vývozu za hranice zúčastnění. Byly stanoveny jednak předstupky, jednak přečiny a zločiny, které byly ohroženy tresty od tří dnů až do dvaceti let a peněžitými pokutami od 50 Kč do 1,000.000 Kč. S tím bylo spojeno, že bylo vyloučeno podmínečné odsouzení, že soudy nesměly snížiti nebo změniti tresty, že majetníci podniků ručili za své zaměstnance, byla vyhrožována konfiskace veškerého majetku, když podloudný vývoz byl provozován po živnostensku, ztráta živnosti, dozor nad výkonem živnosti, zákaz pobytu, vyhoštění z republiky, postavení pod policejní dozor, pracovní oddíly - zkrátka všechen len arsenál trestů. Také mohlo byli vyřčeno, když podloudný vývoz nabyl takového rozsahu, že bylo ohroženo řádné zásobování obyvatelstva, stanné právo, tedy trest smrti. Již při uzákonění této předlohy byl si zákonodárce vědom, že jde vlastně jen o zákon výjimečný, a vyslovil to zejména také právní a zásobovací výbor Národního shromáždění, který pravil, že pokládá za samozřejmé, že návrh zákona bude zrušen, jakmile pomine nebezpečný stav, jenž jej vyvolal. Dnešní doby poměry se podstatně změnily. Máme dostatek zásob všeho zboží, máme až přebytek, potřebujeme jenom vývozu tím více, že vzestup naší valuty a pokles valut našich nejbližších sousedů umožňuje doplnění zásob za levnou cenu a že znemožnil vývoz do zemí, kde valuta příliž poklesla. Je proto odůvodněno, aby tento přísný a výjimečný zákon byl zrušen. To se má státi právě novým zákonem, který byl předložen vládou k usnesení Národnímu shromáždění a o němž poslanecká sněmovna již učinila své usnesení.
Zrušením tohoto zákona z roku 1920, č. 188 Sb. z. a n., pominou také určité následky tohoto zákona, důsledky ty, že podle § 11 odst. 3 zákona omezení vytčená podle v odst. 1. a 2. zákona, totiž zákaz pobytu v určitém místě či obvodu resp. dozor policejní, pominou, jakmile pomine platnost zákona samého. Také bylo vysloveno § 11 odst. 2., že může býti vysloveno vypovězení z republiky u cizinců. To ovšem podle mého názoru nepomine, nýbrž zůstane v platnosti. Podloudný vývoz předmětů spotřeby do ciziny zůstane však nadále trestným, a to jednak důchodkovými tresty, jednak tresty administrativními, podle nařízení vlády ze dne 13. července 1920, č, 347 Sb. z. a n., a podle § 11, resp. § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n., vězením až do šesti měsíců, resp. peněžitou pokutou do 20.000 Kč, případně i propadnutím předmětů a ztrátou živnostenského oprávnění. Co se týká záležitostí trestních, v nichž dosud není právoplatného rozsudku, nastává ve smyslu čl. IX úvodního zákona ku trestnímu zákonu ze dne 27. května 1852, Č. 117 ř. z., případně ve smyslu či. XI zákona z 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., resp. § 2 uherského trestního zákona zastavení trestního řízení, kdežto v případech, kde právoplatně není dosud rozsudek vykonán, bude nutno užíti cesty amnestie, jsou-li k ní dány předpoklady.
Z důvodů těch žádá výbor ústavné-právní, aby vážený senát schválil zákon tak, jak se na něm usnesla sněmovna poslanecká. (Potlesk.)
Předseda. Za výbor národohospodářský je referentem p. sen. Cífka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Cífka: Vážený senáte! Výbor národohospodářský pojednav ve své schůzi dne 11. dubna 1923 o vládním návrhu zákona, jímž zrušuje se zákon ze dne 18. března 1922, čís. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny, usnesl se navrhnouti senátu Národního shromáždění republiky Československé, aby návrh zákona, schválil ve znění, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna ve schůzi dne 9. března 1923.
Důvody: Dne 16. února 1920 předložila vláda republiky Československé Národnímu shromáždění k ústavnímu schválení osnovu zákona, dle něhož stíhán býti má, kdož neoprávněně dopravuje do ciziny předměty potřeby. V odůvodnění poukazuje se na to, že zásobovací situace republiky vyžaduje, aby se vší možnou energií bylo čeleno podloudnému vývozu předmětů potřeby za hranice a to v první řadě vývozu obilí a mlýnských výrobků, dále však i vývozu jiných potravin a vůbec předmětů potřeby, jichž následkem podloudného vývozu může se objeviti nedostatek.
Již z tohoto odůvodnění je patrno, že zákon byl diktován tehdejší zásobovací situací, která byla značné bujícím podloudným vývozem povážlivě ohrožena.
Ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny přistoupil na návrh vlády, jak uvádí ve své důvodové zprávě, ač dobře si byl vědom toho, že navržený zákon je zákonem výjimečným, odůvodněným jen výjimečnou tehdejší dobou. Proto také ústavně-právní výbor pokládal za samozřejmé, že navržený zákon bude zrušen, jakmile pomine nebezpečný stav, jenž jej vyvolal. Bylo proto nutno zkoumati, zdali hospodářská situace je nyní tak změněna, že zákon ztratil důvod své další existence. Národohospodářský výbor dospěl k názoru, že dnešní zásobovací situace není již taková, by podloudný vývoz mohl ohroziti zásobování obyvatelstva, poněvadž zásoby všech životních potřeb jsou dostatečný a není již nutno podloudný vývoz stíhati tak přísnými tresty s hlediska ohrožené výživy obyvatelstva, nýbrž že postačí úplně, když podloudný vývoz bude stíhán potíže cestou administrativní, pokud naše zákony s hlediska jiných státních zájmů to považují nutným.
Z těchto důvodů doporučuje národohospodářský výbor, aby navržený zákon byl přijat ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou ze dne 9. března 1923. (Souhlas.)
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, poněvadž zákon má pouze 2 paragrafy.
Jsou nějaké námitky proti způsobu hlasování? (Námitky nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne raku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.
Přikročíme k bodu 5., jímž je
5. Zpráva výboru ústavně-právního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1574) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č, 337 ř.z. Tisk 1603.
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. sen. dr. Krupka, za výbor živnostensko-obchodní p. sen. Lisý.
Uděluji slovo zpravodaji p. sen. dr. Krupkovi za výbor ústavně-právní.
Zpravodaj sen. dr. Krupka; Slavný senáte! K předložené novele zavdaly podnět různé okolnosti, zejména okolnost ta, že zneužíváno bylo předpisů o vyrovnávacím řízení a to nejen dlužníky, kteří byli pasivními, ale i dlužníky, kteří pasivními nebyli. Vyrovnávací řízení jest spojeno s určitými výhodami. Výhody ty spočívají v tom, že není zde žádného řízení konkursního, formelního, že nemáme zde zvláštních věřitelských výborů, zkrátka a dobře, že řízení je mnohem lacinější a že při tom důsledky trestní nejsou zde donucovací, jako jsou na př. v řízení konkursním. Těchto výhod, jak jsem již pravil, používají dlužníci i takoví, kteří jich nezasluhovali. Ti, kteří skutečně majetek měli, hleděli jej buď odstraniti, nebo nějakým jiným způsobem věřitele přivésti o majetek zavedením řízení tohoto, kdežto zase jíní dlužníci, kteří nalézali se ve velké finanční tísni, učinili. návrh vyrovnávací příliš pozdě, a to v době, kdy již kvóta nemohla býti tak vysoká.
Následkem toho vydán byl tento nový zákon na základě dobrozdání, zejména obchodních a živnostenských komor a pak též jednotlivých sdružení úvěrních. Podali totiž, vyzváni jsouce ministerstvem spravedlnosti, svá dobrozdání v tom smyslu, že odčiniti lze osudné následky tohoto vyrovnávacího řízení dosavadního jen způsobem tím, pakli zvýšena bude aspoň kvóta z dosavadních 25 % na 35 %.
Mimo to bylo také ustanoveno, jestliže dlužník nesplní včas a úplně obsah vyrovnání, že zavedeno býti může konkursní řízení. Tímto totiž mělo býti dosaženo toho, aby donuceni, kteří sáhli po vyrovnávacím řízení, plně také dostáli svým povinnostem a zavčas jim dostáli, neboť stávalo se druhdy, že první nebo vůbec žádná lhůta, která byla vymíněna při vyrovnacím řízení, nebyla dlužníkem dodržována. Následkem toho přes vyrovnací řízení dlužníci přicházeli o část majetku.
Nynější novela má na zřeteli to, aby tito dlužníci včas a plně svým závazkům dostáli. Může se sice namítnouti, že některý dlužník nezaviněným způsobem upadl do nemožnosti vyhověti svým smluvním povinnostem ve vyrovnání převzatým. Nicméně však případy takové budou ojedinělé a mimo to budou takové jednotlivé případy také známy jiným věřitelům, kteří snad jsou interesování, a tím také nebude naléháno na splnění tohoto vyrovnání jako za jiných okolností. Nicméně bude zde vždycky vyhrůžka konkursu tak působí i, aby dlužníci se měli na pozoru.
Vedle toho nařizuje také ještě novela, aby mimo finanční prokuratury, které bývají vyrozuměny o zavedení řízení vyrovnávacího, vyrozuměna byla také jiná sdružení, zejména úvěrní, a to vzhledem k tomu, že mají za účel chrání i své komitenty, tedy věřitele samy.
Doporučuji jako zpravodaj ústavně-právního výboru tento návrh zákona k přijetí slavnému senátu. (Potlesk.)
Předseda: Ke slovu přichází zpravodaj za výbor živnostensko-obchodní p. sen. Lisý.
Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna Národního shromáždění schválila ve své schůzi 197. dne 9. března 1923 osnovu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řízení. Živnostensko-obchodní výbor senátu prozkoumal usnesení poslanecké sněmovny a uznal nutnost změny platného zákona, poněvadž jest příliš veliká řada stížností, že vyrovnávacího řízení zneužívá se na úkor věřitelů a všeobecně se volá po nápravě. Vyrovnávací řízení stala se pokusem spekulace mnohým dlužníkům, kteří hledí se zbavit z valné části svých platebních povinností. Počet soudních vyrovnávání a konkursních řízení vzrůstá měrou povážlivou. Statistika konkursů a soudních vyrovnávání udává číslice, které stojí jistě za uvážení. Statistický úřad sděluje, že v r. 1921 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zahájeno dohromady 195 konkursů a 329 vyrovnání. Za rok 1922 máme již přesnou statistiku sestavenou státním úřadem statistickým. Podle této statistiky bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku celkem 433 konkursů, tedy již skoro dvakráte více než v roce předcházejícím, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 47 konkursů, celkem 480 konkursů. Vyrovnání v Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo dohromady 1834, tedy pětkráte více než v roce 1921, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dohromady 564 vyrovnávám, tedy v celém státě 2398 vyrovnávání.
Majetkové ztráty, jež trpí věřitelé v těchto řízeních dle dosavadní praxe jsou tak značné výše, že ohrožena je hospodářská existence věřitelů. My vidíme, že u konkursů od 1. ledna do 31. prosince 1922 byla aktiva 57,050.885 Kč, pasiva 127,524.041 Kč, tedy předlužení 71,117.256 Kč. Při soudních vyrovnáváních od 1. ledna do 31. prosince byla aktiva 803,669.780 Kč, pasiva byla 1,627,126.709 Kč, tedy předlužení 858,254.512 Kč.
Z těchto číslic jest vidět, jak ohroženi jsou věřitelé, kdyby snad dosavadní prakse konkursní a vyrovnávací byla prováděna. Úpadek dlužníků vyvolává v mnohých případech i úpadek věřitelů, čímž je přirozené i nejedno odvětví průmyslové ohroženo.
Jest, vážení pánové, velmi smutné, že nynější spekulace a špatná situace vyvolávají konkursní nebo vyrovnávací řízení, ale i naše státní úřady způsobují takovou situaci, že náš živnostník, dobrý poctivý živnostník je přímo vháněn do zoufalé situace finanční, do konkursu, nebo vyrovnávání.
Mně nezbývá, než abych s tohoto místa poukázal na náš obchodní pražský soud a jisté vedle mne byli by i jiní činitelé, jako živnostenské a obchodní komory, kteří by mohli přijíti s podobnými případy, kde obchodní soud, řekl bych, přílišnou svou - nejméně řečeno - lehkomyslností vyvolává takovou situaci u našeho průmyslníka a živnostníka, že přímo je vhání do konkursu a vyrovnávání.
Uvedu jeden drastický případ na doklad toho, že musí být z ministerstva spravedlností učiněna přítrž takovémuto lehkomyslnému jednání obchodního pražského soudu. Vážení pánové, jedná se o jednu firmu zdejší, pražskou, Mandelík a spol. na Král. Vinohradech, firmu, která prodala v roce 1919 své zboží švýcarské firmě Dubail, kterážto firma, když poměr mezi korunou a švýcarským frankem byl nepříznivý, nechtěla platiti zboží, nechala je ležeti ve skladišti, ač je řádně přejala, a když česká domácí firma žalovala nyní tuto firmu na zaplacení, obchodní soud, který tuto věc mohl provésti v jednom roce, nechal celou věc protahovati dvě léta, až teprve ve třetím roce na zakročení ministerstva spravedlností vynesl rozsudek ve prospěch domácí firmy. Tento obchodní soud dělal české firmě všechny možné potíže, nechtěl předvolati svědky, naproti tomu však židovskému advokátovi vycházel ve všem vstříc. My jsme zachytili dopis této cizí firmy, kde prokurista její píše sám chlubně do Švýcar svému šéfovi, že obchodní soud vychází plně vstříc zástupci židovskému a že má větší důvěru tento zástupce nežli zástupce domácí české firmy. V tom dopise, který byl též soudu předložen, docela otevřeně se praví, že česká firma Mandelík bez kapitálu dlouho nevydrží, že musí ohlásiti konkurs a že v době konkursu se ta cizí švýcarská firma s touto českou firmou lépe vyrovná. Předsedou tohoto obchodního soudu, který měl tuto věc v rukou, byl 70letý, starý pán, vrchní rada Hamberger, k němuž zástupce této firmy přišel a prosil ho, aby tuto věc urychlil. Tento pán řekl na to zástupci české firmy: >Mněnezáleží na tom, zdali nějaká firma Mandelík přijdeo peníze. Takových firem je více!<