Středa 21. února 1923

Schůze zahájena ve 12 hodin 10 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek:

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

98 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: zástupce ministerského předsedy Malypetr; ministři: Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, dr. Markovič, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal; odboroví přednostové: dr. Bobek, dr. Vlasák.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Slavný senáte! (Senátoři povstávají.)

Považoval jsem za svou povinnost svolati jménem předsednictva telegraficky plenární schůzi senátu k tomu cíli, abychom vzpomenuli tragiky, která zachvěla celým národem a abychom právě v dnešní den v této historické dvoraně vzdali hold velikému českému člověku, skvělému národohospodářskému státníku a nezapomenutelnému politickému mučedníku.

Našeho ministra financí dra Rašína, není více. Dotrpěl v neděli po heroickém zápasu celých šesti neděl, po boji s neodvratným osudem, nad nímž jsme se chvěli v němém úžasu, nevědouce, byl-li tento muž větším ve svém životě a ve své práci, anebo ve svém utrpení a ve své smrtí. Dotrpěl člověk mimořádný, odešel jeden z nejohnivějších revolucionářů, jeden z nejvášnivějších hlasatelů pravdy, jeden z nejskvělejších a nejuvědomělejších budovatelů republiky.

Byl to dr. Rašín, jenž byl již před třiceti lety v čele odboje proti staré habsburské monarchii a práce pro republikánskou samostatnost národa.

Letos je tomu třicet let, co stál poprvé před výjimečným soudem rakouským a co byl v procesu Omladiny odsouzen do těžkého žaláře na dva roky.

Dr. Rašín toto martyrium hrdinně vytrpěl.

Pamatuji se, jako by to bylo dnes, na den, kdy se dr. Rašín vrátil mezi nás ze žaláře na Borech. Kroužek nás mladých poslal mu tenkráte tento telegram: >Vítáme Tě na svobodě - pro svobodu. Zůstaň pevným ve své lásce, ve svém hněvu.< Dr. Rašín mi tehdy odpověděl: >Tvůj a Tvých přátel projev mě potěšil - rmoutilo by mě však, kdybyste i na okamžik pochybovali, že jsem v žaláři ztratil lásku k svému národu a nenávist k našim nepřátelům, zvláště Habsburkům.<

Dr. Rašín splnil tento svůj slib do poslední litery. Když se rakouská monarchie dopustila bezměrného zločinu a přepadnutím Malého Srbska rozpoutala všechny bezpočetné hrůzy války světové, vyvstal jí v dru Rašínovi jeden z největších a nejkrutějších mstitelů.

Byla marnou nová tyranie rakouské justice, byla marným nová dvě léta těžkého žalařování dra Rašína ve vídeňské vojenské věži smrti, byla marnou hrůza šibenice, kterou dru Rašínovi postavili po přelíčení celého půl léta v pověstném rozsudku smrti. Dr. Rašín se nezachvěl, nepoklesl a neustoupil, a když pak katastrofy rakouských armád otevřely brány vídeňských žalářů, stál dr. Rašín zase okamžitě v čele československé revoluce u nás doma a připravoval s řadou odhodlaných přátel ze všech českých stran její konečné vítězství.

To přišlo 28. října 1918 a z destruktivního revolucionáře ve starém Rakousku stal se nejkonstruktivnější stavitel v mladé republice Československé.

Bude věcí historie, aby ocenila, co tento veliký a nenahraditelný člověk vykonal pro naši samostatnost finanční a hospodářskou, co učinil okamžitým osamostatněním naší měny ihned po převratu, čím se zasloužil o konsolidaci našeho státního rozpočtu, všeho našeho hospodářství státního a co velikého a nedocenitelného vykonal pro všechno obyvatelstvo tohoto státu tím, že od nás odvrátil hrůzy inflace států sousedních, že ochránil majetek a úspory národa před katastrofálním zničením a že utvořil z našeho státu v střední Evropě pevný, nezvratitelný pilíř hospodářské rovnováhy a vzor pořádku, práce a míru, za nímž budou musit jít všechny státy sousední, aby překonaly rozvrat, jímž se dnes zmítá všechen jejich organismus.

Je to strašlivá tragika osudu, že tento muž, jemuž jsme všichni povinní tolika díky a jenž byl ještě takovou nadějí republiky, klesl ve službách státu a jeho obyvatelstva jako oběť úkladného útoku, nad nějž není bídnějšího.

Jsme přesvědčeni, že se stane vše, co bude tvořiti nutnou ochranu republiky, její demokratických zřízení a její odpovědných činitelů, a že mladý náš stát najde prostředky, jimiž by se podobné vražedné útoky již ve svém zárodku zdusily.

Bylo naší hrdostí a pýchou, že revoluce československá byla naplněna a republika tato stvořena bez jediné prolité krůpěje lidské krve a věříme pevně, že pevná a rozhodná vůle národa vymýtí politickou vraždu ze svých dějin i učiní vše, aby rozpory stran a tříd byly v republikánské demokracii vyřizovány prostředky lidí kulturních důstojnými.

Není nikoho z odpovědných činitelů v národě, jenž by ustoupil před terorem a povinnost k národu a státu jen posílí a semkne v jednu jedinou hradbu vše, čím tento stát žije, a co věří v jeho velikou, zdravou a slavnou budoucnost v rodině národů a v civilisaci celého světa.

A v této chvíli, stojíce nad rakví našeho drahého a nezapomenutelného dra Rašína, jsme povinni zavázati se a slíbiti si znovu co nejslavnostněji, že půjdeme dále tak pevně a vytrvale jako. šel on v té cílevědomé a neohrožené prácí, jejímž cílem bylo jen jedno: Dobro republiky a jejího lidu.

To bude náš největší dík ohromnému životnímu dílu velikého mrtvého a to bude největší a nejsvětější naší přísahou při -té ukrutné a tak bezměrně tragické jeho mučednické smrti. Jsem přesvědčen, že jste všichni v duši za jedno se mnou, když pravím, že památka tohoto věrného, nenahraditelného pracovníka, vůdce a přítele zůstane nám navždy a navždy nezapomenutelnou, a že doby, kdy nám bylo osudem popřáno spolupracovati s tímto skvělým duchem práce a hrdinným hlasatelem pravdy, budou povždy patřiti k nejšťastnějším dobám našeho života.

Mrtvému spolutvůrci, republiky naše upřímná a nehynoucí čest.

Myslím, že budete všichni za jedno se mnou, když na znamení smutku skončím dnešní schůzi.

Nebude-li námitek, bude se konati příští schůze v úterý dne 27. února 1923 o 17. hodině s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva I. výboru rozpočtového, II, výboru branného o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1470) stran vládního návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe. Tisk 1517 a k tisku 1517.

2. Zpráva výboru I, sociálně-politického, II. zahraničního, III. rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1511) k vládnímu návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění československo-německá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922. Tisk 1553.

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1524) o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění úmluva mezi vládami republiky Československé a republiky Rakouské, uzavřená v Praze dne 17. prosince 1921 o provedení úmluvy ze dne 10. srpna 1920 o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů. Tisk 1554.

Jsou námitky proti mému návrhu? (Nebyly.)

Námitky nejsou. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 12 hodin 30 minut.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP