Schůze zahájena v 10 hodin 30 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner.
Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.
121 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: Habrman, dr. Hodža, Srba, Šrámek, Udržal; za ministerstvo financí odborový přednosta dr. Vlasák.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi, Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi panu sen. dr. Soukupovi, dodatečně za předešlou schůzi panu sen. Zimákovi.
Prosím o přečtení toho, co bylo tiskem rozdáno.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 1558 - 1558/11, Odpověď vlády na interpelaci sen. Zimáka a soudr. v záležitosti církevních daní a povinností tzv. koblin nebo rokovin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 1351).
Tisk 1558/1. Odpověď ministrů železnic, vnitra a ministra s plnou mocí pro správu Slovenska na interpelaci sen. Chlumeckého, dr. Helllera a soudr. v záležitosti nezaměstnaných železničářů zvolenských (tisk 4314/1),
Tisk 1558/2. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Knesche a druhů o požadování vojenské taxy od invalidů a osob, které sloužily ve vojsku (tisk 1314/3).
Tisk 1558/3. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Niessnera, dr. Hellera a soudr. o zabavení časopisu "Der Sozialdemokrat" (tisk 1462).
Tisk 1558/4. Odpověď minstra školství a národní osvěty na interpelace sen. dr. Naegle, dr. Hilgenreinera a soudr. (tisk 1453/12) a sen. A. Friedricha, Starka a soudr. ve příčině německého státního reálného gymnasia v Prachaticích (tisk 1453/13).
Tisk 1558/5. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. dr. Hellera, Niessnera a soudr. o uveřejňování rozhodnutí nejvyššího soudu v jazyku německém (tisk 1484/3).
Tisk 1558/6. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hartla, dr. Naegle a soudr. o poškození německého oddělení na pražské akademii výtvarných umění (tisk 1453/7).
Tisk 1558/7. Odpověď vlády na interpelaci sen. dr. Spiegela a soudr. ve příčině porušení jazykového zákona železniční správou (tisk 1355/5).
Tisk 1558/8. Odpověď předsedy vlády na interpelaci sen. dr. Ledebura-Wichelna a soudr. ve příčině zkrácení německého stavebního družstva v Hajdě (tisk 1453/4).
Tisk 1558/9. Odpověď minstra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Linka, Polacha a druhů stran německé menšinové školy v Neředíně u Olomouce, dále stran útisku německé obecné školy v Lužici u Šternberka a stran zřízení německé obecné školy v Hlučíně (tisk 1453/14).
Tisk 1558/10. Odpověď vlády na interpelaci sen. K. Friedricha a soudr. o zneužití vládních orgánů k demonstracím v Chebu (tisk 1466).
Tisk 1558/11. Odpověď vlády na interpelaci sen. Jelinka, dr. Spiegela a soudr. ve příčině zabavení č. 187 periodického časopisu "Pilsner Tagblatt" (tisk 1453/8).
Jednací zápisy o 143. až 147.schůzi senátu ze dne 18., 20. a 21. prosince 1922.
Z předsednictva přikázáno:
výboru národohospodářskému:
Tisk 1555. Vládní návrh zákona o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz.
výboru ústavně-právnímu
Tisk 1556. Vládny návrh zákona, ktorým sa pre Slovensko a Podkarpatskú Rus upravuje spôsob počítania lehôt v súdnom pokračovaní a pri poručenských (sirotských) úradoch.
Předseda: K žádostí vlády má býti o vládním návrhu č. t. 1555 podána zpráva ve lhůtě co možná nejkratší a o vládním návrhu č. t. 1556 ve lhůtě 3 denní.
Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Navržené lhůty jsou schváleny.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Z předsednictva přikázáno:
Podle §u 3 zákona ze dne 15./IV. 1920, čís. 337 Sb. z. a n.
výboru ústavně-právnímu:
Vládní nařízení ze dne 11. ledna 1923, čís. 5 Sb. z. a n., kterým se rozšiřuje na Podkarpatskou Rus platnost nařízení ze dne 6. listopadu 1920, čís. 611 Sb. z. a n., o výplatě veřejných peněz uložených na vkladní knížky, jež byly zavlečeny do Maďarska, a kterým se mění trestní ustanovení tohoto nařízení i pro Slovensko.
Předseda: Sděluji, že sen. dr. Spiegel podal mi tento dopis:
"Panu předsedovi senátu Národního shromáždění.
Usnesení iniciativního výboru ze dne 20. prosince m. r., kterýmž zamítnut byl návrh sen. dr. Spiegela, dr. Mayra-Hartinga, dr. Naegle a soudr., aby vznesen byl odpor proti zákonům o jednacích řádech u ústavního soudu (tisk čís. 1483), bylo mně sděleno přípisem jmenovaného výboru ze dne 2. t. m., jenž mně dnešního dne byl doručen.
Ve smyslu §u 23 odst. 3. jedn. řádu navrhuji, aby senát změnil zamítavé usnesení iniciativního výboru, i prosím, aby tento návrh jako zvláštní předmět jednání byl dán na denní pořad některé z nejbližších schůzí.
S veškerou úctou
Dr. Ludvík Spiegel."
Ve smyslu §u 23 odst. 3. jedn. řádu rozhodne senát o věci této prostým hlasováním bez rozpravy.
Kdo souhlasí s návrhem sen. dr. Spiegela, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh se zamítá. (Výkřiky německých senátorů.)
Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to:
1. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1482) o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tisk 1509.
Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr. Daxner, za výbor rozpočtový sen. dr. Procházka.
Táži se pánů zpravodajů, zdali mají nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr. Daxner: Navrhujem opravu následovných tiskových chyb v tlači č. 1509: V §u 2, v odst. 2., druhá řádka místo slova "pověřeny" má býti " ověřeny".
V §u 7, řádka 4. za slovem "vykonán" a závorkou má býti čárka.
V §u 7, řádka. 11. za slovem "úroků" patří čárka,
V §u 8, řádka 3. a 4. místo slova "domáhají" má býti domnívají".
V §u 9, v odst. 3. ve 3. řádce místo slova "výhlášky" má státi "vyhlášky".
Zpravodaj sen. dr. Procházka: Souhlasím.
Předseda: Přikročíme k hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, i s opravami pana zpravodaje také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.
Dalším bodem je
2. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1523) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje zvýšiti přechodně úrokové rozpětí stanovené v §u 1 zákona ze dne 1. června 1889, čís. 91 ř. z., o poplatkových úlevách pro úvěrní a záložní spolky (pokladny pro úspory a půjčky). Tisk 1539.
Zpravodajem je pan sen. Kroiher.
Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Kroiher: Nemám.
Předseda: Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.
Přistoupíme k následujícímu bodu a to:
3. Návrh, aby zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána byla zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu.
Poněvadž lhůta stanovená § 43 ústavní listiny k projednání této věci blíží se již ke konci, navrhuji, aby tato věc projednána byla ve smyslu §u 55 jedn. řádu zkráceně a to jako další odstavec dnešního denního pořadu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Pilnost je přiznána.
Navrhuji dále, aby věc tato projednána byla v jediné debatě v celkové době 3 hodin a se stanovením řečnické lhůty na půl hodiny.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj jest přijat.
Jako další bod je
4. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 1557.
Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický sen. Ecksteinová, za výbor rozpočtový sen. Kouša.
Uděluji slovo paní sen. Ecksteinové.
Zpravodaj sen. Eksteinová: Vážený senáte! Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu je dalším krokem k odbourání státní poválečné péče o nejdůležitější nezbytné denní potřeby obyvatelstva. Míra, v jaké toto odbourání je v tomto usnesení poslanecké sněmovny předsevzato, je takového druhu, že s ním slavný senát může projeviti svůj souhlas. Za účinnosti zákona o stavebním ruchu bylo dokonce roku 1922 postaveno s podporou státní asi 20.000 bytů. Jakkoliv tato cifra je pozoruhodná, jakkoliv vykonala vliv na bytovou tíseň, přece ve větších průmyslových střediskách a v sídlech úřadů je bytová tíseň až po tu dobu takového druhu, že ohrožuje někdy mravní, kulturní i hospodářské statky jednotlivých obyvatelů. K okolnosti této přihlíží předložená osnova a navrhuje, aby tam, kde účinností zákona o stavebním ruchu vedle působení činitelů jiných, přesídlení obyvatelstva, zaniknutí určitých odvětví průmyslových, zmizela už bytová nouze, aby napříště v takových obcích mohla býti odepřena státní podpora stavebnímu podnikání, naproti tomu však tam, kde bytová tíseň dosud trvá, má vláda právo generelně dáti pro taková místa povolení ke stavbám podle předložené osnovy zákona o stavebním ruchu. Na druhém místě je přihlíženo v osnově k tomu, aby tam, kde už bylo žádáno o státní podporu, byť i se stavbou dosud započato nebylo, nemusilo v takových případech býti znova zkoumáno, ale aby mohla býti podpora udělena podle starého zákona a za třetí, aby bylo individuelně možno stavěti tam, kde by stavebník potřebu obytných budov dokázal.
(Předsednictví se ujal místopředseda Kadlčák.)
Druhá zásada, kterou předložená osnova řeší, je ta, že náklad stavební v posledním a předposledním roce úměrně poklesl a že je naděje, že stavební náklady budou klesat i v roce 1923. Jestliže se v roce 1921 stavělo za 15 až 16 jednotek, stavělo se ke konci roku 1922 za 9 až 10 jednotek stavebního nákladu z doby předválečné a je naděje, že počet těchto jednotek bude klesat i v roce 1923. Vzhledem ke klesání nákladu stavebního řeší tato osnova i otázku procent státní záruky a státní podpory. Jestliže dříve pro domy a jedním až dvěma byty bylo povalováno 60% státní záruky, je toto procento sníženo v této předloze na 50%, pro dojmy se třemi až čtyřmi byty ze 70 na 55%, s pěti neb více byty z 90 na 60%. Je tu přihlíženo k té okolnosti, aby bylo dosaženo spravedlnosti mezi tím, kdo stavěl za nejhorších dob a kdo bude stavěti dnes za poměrů zlepšených. Mimo to by mohlo vésti příliš vysoké procento státní podpory a záruky k nehospodárnosti, čemuž je nutno zabrániti.
Pro družstva obce, župy, pojišťovací ústavy je zachováno 70% státní záruky, ať již stavby tyto jsou jakkoli rozsáhlé, tedy s jakýmkoli počtem bytů. Dále shledáváme se v této předloze také s tou okolností, že zkušenosti, nabyté z účinnosti starého zákona vedly k nové stylisaci, k novému stylistickému doplnění některých paragrafů, aby se zabránilo rozporům a nejasnostem, které vykazoval starý zákon. Tedy příčiny, které vedly k novelisaci, jsou jednak, že již není bytové nouze ve všech obcích, dále, že vzhledem ke snížení stavebního nákladu jest nutno snížiti i procenta státní podpory a záruky, pak vady stylisační starého zákona, a konečně, že jeví se odůvodněno postupné odbourávání státní poválečné péče i v tomto směru.
Vedle hlavních zásad, které jsem zde uvedla, chci poukázati ještě k některým stylisačním změnám, dosti důležitým, aby jich bylo povšimnuto.
Tank jest to § 2, ve kterém je na místo dříve vyslovené "po dobu bytové nouze" nahrazeno datem 31. prosince 1923. Zdá se, jako by v tomto zákoně se projevovala také snaha anebo naděje, že rok 1923 přinese nám takové poměry, že bude moci býti státní péče vůbec odbourána. Jestliže je tedy v minulém zákoně stanoveno, že pozemky nezastavené atd. mohou býti vyvlastňovány po dobu bytové nouze, jest zde tato doba přesně ohraničena dnem 31. prosince 1923. V tomtéž paragrafu jest starý zákon doplněn dodatkem pro stavbu nutné menší provozovny výrobního družstva "malá provozovna anebo nutná hospodářská budova drobeného zemědělce".
V §u 3 jest změna stylisace místo "obce" "obcí", aby se zamezilo nedorozuměním, která vznikla, když mělo býti rozhodováno o pozemku, který se má vyvlastniti. V tomtéž paragrafu je vloženo nové ustanovení o tom, jak mají býti vyvlastňovány pozemky, v jakém pořadí, tedy pozemky parcelované a pak pozemky neparcelované.
Dále jest v §u 3 v odstavci 4. vyslaveno, že pro stavbu domku o jednom bytu lze vyvlastniti 400 m2, o dvou bytech 500 m2; teprve pro malou provozovnu živnostníka neb podobného zemědělce možno vyvlastniti nad tuta míru až do 2.000 m. Podle starého zákona, ačkoliv tam byla také řeč o 400 až 500 m2, bylo podle zněmí zákona možno vyvlastniti i více a šmahem se vyvlastňovalo i pro jednobytové domky 2.000 m2.
Dále je doplněno v §u 3, odst. 5., že pro hospodářské budovy, provozovny, komunikace atd. nelze vyvlastniti vzrostlých sadů. V tomtéž paragrafu, odst. 6., který jest celý nový, jest vyloženo, že soukromé pozemky smí býti vyvlastňovány až naposled.
Dále jest v paragrafu 5 provedena změna tím, že odst. 4. jest předsunut před odstavec 2., a to z toho důvodu, aby ustanovení o stavebním znalci, který má býti při vyvlastňování přítomen, nebylo přehlíženo, aby opravdu tento stavební znalec byl povolán, a to, aby byl povolán včas, když se rozhoduje.
V §u 6 v odst. 1. jest dříve uvedená v zákoně "obecná hodnota" zaměněna slovy "přiměřená náhrada", jelikož "obecná hodnota" vedla k tomu, že se bral zřetel k okolnostem, které pozemek zdražovaly a vůbec vedlo to k zdražování pozemků.
V hlavě druhé o rozhodčích soudech je v §u 13 ustanovení, že rozhodčí soud může svolati nejen ministerstvo sociální péče, ale i předseda soudu k žádosti zájmové organisace, aby se pokud možno urychlilo projednávání sporné záležitosti.
V §u 14 je nové ustanovení vložením slov "jejichž členové by byli postiženi rozhodnutím", aby tento odstavec stal se jasnějším a aby sporný výklad byl zamezen.
V §u 16 bylo dříve ustanovení, že rozhodnutí soudu platí na jeden rok; nyní je tam vloženo "pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou". V §u 16, odst. 2. je ve druhé řádce vypuštěno "přiměřený výkon" a nahrazeno slovy "na jakou dobu se nález vztahuje". Dále jest tam nově vložena věta "Nastanou-li zvláštní poměry, jsou přípustny za souhlasu súčastněných organisací revise vynesených nálezů".
§ 21, hlava druhá, o cenových soudech jest nově stylisován doplňkem "nebo nálezem rozhodčího soudu mzdového".
V hlavě šesté jsou ustanoveny výjimky pro ty, kdo už r. 1922 žádali o státní záruku nebo podporu, ale dosud nezačali stavěti.
§ 28 obsahuje ustanovení o výši percentuální záruky a výši podpor, o které jsem mluvila na počátku. Mimo to je doplněn slovy: "stavebního nákladu řádně zajištěného", tedy 50, 55 až 60% stavebního nákladu řádně zajištěného. Do stavebního nákladu, ze kterého se vyměří podpora, nezapočítá se náklad, který jest úměrný překročení výměry podlahové plochy, na které závisí kvalifikace stavby jako malobytové.
V §u 31, hlava šestá, je nově vložen odst. 2.: "První lhůta příspěvku je splatná posledního dne kalendářního čtvrtletí následujícího po knihovním zápisu", aby se zamezilo sporům o tom, kdy se má první lhůta příspěvků splatiti.
§ 36 této hlavy má důležité ustanovení, že podnikateli staveb po prvním prodeji v době 5ti let a jinému stavebníku po prvním prodeji v době od 3 let po dokončení stavby osvobozuje se od poplatku převodního.
V §u 37 je osvobození od daně činžovní sníženo na dobu 30 let.
V §u 44 je vloženo "a náklad obce".
§ 46 v prvém odstavci má nově vloženo "s vlastními zdmi štítovými", tedy každý dům budiž stavebním celkem pro sebe s vlastními zdmi štítovými, což v minulém zákonu také nebylo.
§ 52, odst. 3. obsahuje nové ustanovení o stavebním znalci. Velmi důležité.
§ 62 je nový a je v něm přihlíženo k tomu, aby bylo zamezeno umělému udržování vysokých cen hmot.
§§ 63 a 64 jsou oba nové. V §u 63 stanoví se nová povinnost pro obce, které jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona a § 64 ustanovuje, že reversy vydané podle čl. I., odstavce 2., zákona ze dne 15. dubna 1919, č. 211 Sb. z. a n., pozbývají závaznosti.
§ 65 je nový a upozorňuje, že všecka ustanovení zákona o stavebním ruchu, která až do té doby měla různou dobu účinnosti, pozbývají podle tohoto zákona platnosti 31. prosince r. 1923.
To jsou, vážení pánové, nejdůležitější změny provedené na starém zákoně o stavebním ruchu, který usnesla i poslanecká sněmovna, na některých místech ještě lépe je stylisujíc a doplňujíc a ve směru sociálním zlepšujíc. Mimo tato usnesení poslanecké sněmovny o zákonu, byla v poslanecké sněmovně přijata resoluce a v sociálně-politickém výboru senátu byla p. sen. Pánkem navržena resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby provádějíc zákon o podpoře stavebního ruchu ze dne 19. května 1919, č. 281 Sb, z. a n., pokud jde o stavby, které byly zhruba dokončeny do konce května 1920, jak je má na mysli § 76 prováděcího nařízení zákona ze dne 21. května 1921, čís. 191 Sb. z. a n., postupovala liberálněji, vyměřujíc minimální nájemné.
Tato resoluce se týká té okolnosti, že stavby provedené na základě zákona o podpoře stavebního ruchu z r. 1919, měly uloženu povinnost, aby stanovily činži na základě 30% výnosu, kdežto stavby podle zákona z roku 1921 podle 15ti procentního výnosu. Následek toho však byl, že při vypočítávání tyto stavby, někdy provedené v době, kdy už začaly rapidně náklady stavební stoupati, vykazovaly potom nájemné docela neúměrné těmto dvěma dobám ve kterých byly podniknuty. To vede pana navrhovatele k tomu, aby liberálnějším výkladem bylo zde na obou stranách odstraněno to, co působilo nesrovnalosti a co vedlo k nespokojenosti, tedy aby obě ta ustanovení i o tom 15ti procentním i 30% výnosu byla upravena liberálním výkladem tak, aby nájemné v těchto domech se celkem valně od sebe nelišilo.
Vážení pánové! Sociálně-politický výbor pojednav a předloženém usnesení poslanecké sněmovny navrhuje vám, abyste usnesení poslanecké sněmovny tak, jak je obsaženo v tisku 1548 senátu, beze změny schválili, jakož i abyste neodepřeli svého souhlasu ani resoluci, usnesené ve sněmovně poslanecké, ani resoluci navržené p. sen. Pánkem. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo zpravodaji rozpočtového výboru p. sen. Koušovi.
Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Rozpočtový výbor slavného senátu zkoumal tuto zákonnou předlohu po stránce finanční, a pokud se týká textu zákona a jeho oprav, na tyto změny také přistoupil. Výbor rozpočtový, když zkoumal zákon po stránce finanční, dospěl k tomu, jako v letech minulých, že náš stát velice pečlivě se stará o bytovou péči a že náš stát věnuje každého roku ohromné miliony korun na stavbu obytných domů ve městech i na stavbu rodinných domků na venkově našeho státu.
Pokud se týká samotného zákona, jsou výhody tohoto zákona nadmíru krásné pro každého stavebníka, ať je to stavebník soukromý či obec anebo obecně prospěšná stavební a bytová družstva. Náš stát nejen že garantuje stavby, tedy to znamená, že náš stát se zaručuje za vypůjčené peníze, za stavební a hypotekární úvěr, náš stát přímo platí podnikatelům, platí stavebníkům a to v ten způsob, že platí úroky a umořuje vypůjčený kapitál. A vedle této státní záruky péče státu spočívá v tom, že stát platí přímo od 50 až do 90% těm, kteří se snaží ještě v dnešní těžké době mírniti bytovou tíseň.
Chci vyjmouti jen několik cifer. V době od počátku března 1919 do 1. října 1922 bylo podle úředních záznamů ministerstva veřejných prací prozkoumáno a schváleno projektů celkem na 13.513 nájemných a rodinných domů se 38.806 byty. A náklad byl rozpočten na 2.276,000.000 Kč. V zákoně máme také paragraf, který dává 150 milionů korun na stavbu obytných domů pro státní úředníky a zaměstnance všech kategorií. Arciť těchto 150 milionů korun má se získati pomocí losové výpůjčky. Pánům senátorům je známo, že stát vydal slosování a toto slosování má vynésti 1 miliardu Kč na oživí stavebního ruchu. Musím však s tohoto místa konstatovati, že pro koupi těchto losů jeví se nepatrný zájem a zvláště u těch, kteří jsou zámožnými občany republiky a měli by nejen mravní povinnost, nýbrž i národní povinnost tyto losy kupovat a působit k jejich rozprodeji. Bohužel, to se arciť u nás neděje. (Sen. dr. Hilgenreiner: Kolik to vyneslo?) Asi 40,000.000 Kč, pokud mám informace.
Zákon, jehož platnost jsme rozšířili na rok 1923, je zákon ze dne 3. března 1921. Stát podporuje nejen stavbu obytných domů a rodinných domků ve městech a na venkově, ale podporuje také stavbu továrních budov, a to v tom způsobu, že taková stavba jest prosta u budov obytných z 50% a u budov provozních z 35% daní. To jsou ohromné odpisy na daních, to činí zase ohromné miliony a výbor rozpočtový právě po uvážení všech těch okolností o dnešní trvající bytové tísni zákon schválil. Ale, bohužel, musím s tohoto místa říci, že některé kruhy obírají se vážnou myšlenkou, aby tento zákon snad došel uplatnění jen do konce tohoto roku a snad v roce 1924 se zákon již neobnovoval. My neděláme vlastně nic jiného, než že zákony obnovujeme, prodlužujeme, doplňujeme, vždycky jen na rok, poněvadž se domníváme, že již obytných budov a bytů bude dosti, ale to je veliká mýlka, to není pravda, a já bych varoval před touto tendencí, aby se snad působilo k tomu, aby tento zákon, se úplně odboural, zkrátka, aby se zase staveb chopila spekulace, jako kdysi před válkou a ten, kdo prostě hledá bytu, byl odkázán čistě na stavebního spekulanta, na stavitele, který staví a živí se stavbou domů.
S tímto zákonem o stavebním ruchu, slavný senáte, je těsně spjat zákon o ochraně nájemníků. Zákon o ochraně nájemníků vyprší koncern měsíce dubna tohoto roku a když by tento zákon o ochraně nájemníků nebyl prodloužen nejen do konce roku tohoto, nýbrž případně ještě i na další léta, račte si laskavě domysliti, co by se dělo v naší mladé republice, kdyby zákon o ochraně nájemníků nebyl prodloužen, kdyby pozbyl své zákonné platnosti a majitelé domů by vypovídali a nájemník stěhující neměl by nového bytu, kam by se nastěhoval.
V zákoně je jedna věc, která se mi jako referentovi nelíbí, a to, že jenom na dobrozdání vlády může se stavěti v těch obcích, kde je toho nejnutněji potřebí. Slavný senáte, račte se poohlédnouti! Bytová nouze je dneska, ve všech obcích, ať jsou ty obce malé nebo velké. Má nám to pořád dokazovati, na příklad v Praze, bývalý ministr zdravotnictví, náš první fysik, - dr. Procházka? V Praze je tak veliká tíseň bytová, že fakticky nemáme statistiky, nemáme cifry, která by nám řekla, mnoho-li u nás rodin, ne svobodných lidí, rodin, bydlí v podnájmu, a mnoho-li rodin obývá jednu světnici a mnoho-li rodin obývá dvě světnice, kuchyň a pokoj.
Slavný senáte! Já řeknu: Ve Velké Praze máme denně průměrem 50 svateb. To znamená, že by každého rána mělo býti ve Velké Praze připraveno 50 nových bytů, aby novomanželé mohli se zkrátka odstěhovati do svého bytu. Arciť musíme chápati a my to víme, že se tak rychle nestaví, ale já právě jen tím dokumentuji vám, jaká je ve Velké Praze i jinde v republice veliká bytová nouze, a že nesmí nikoho ani ve snu napadnouti, aby snad tento zákon o stavebním ruchu byl odbourán a případně, aby snad druhý zákon a ochraně nájemníků nebyl prodloužen.
Doporučuji slavnému senátu za výbor rozpočtový, aby zákon schválil i se všemi textovými opravami. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přistupujeme k rozpravě.
Uděluji slovo prvému řečníku proti, panu sen. dr. Hilgenreinerovi.
Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Po delší přestávce sešli jsme se zde zase k poradám. První schůze: dvě bezvýznamné věci; dnešní schůze: věc zajisté velikého významu. Ale existují v přítomné době ještě větší věci na světě, nežli debaty o stavebním zákoně, na kterém se zde beztoho nic nezmění.
Svět hoří na všech stranách, kletba versailleská přichází právě na Evropu. Uprostřed míru táhne francouzské vojsko do Německa, střílí nevinné, volá podnikatele, kteří konali jen svoji povinnost, před válečný soud a odsuzuje je k těžkým trestům, klade dělnictvu pěst na šíji a ničí obdivuhodné dílo německé organisace ve velkém Poruří. A kolkolem nikdo se nehne a nikdo nebrání tomuto nespravedlivému kořistění, jež není toliko ukrutné, nýbrž také zároveň šílené. Reparace již beztak nemožné činí se tímto způsobem naprosto nemožnými i budí se jen nenávist a pomstychtivost kolem dokola mezi národy. A nikdo tomu nebrání. Kde jest Svaz národů? Kde jsou spojenci? Kde je naše republika? S nejhlubšími rozhořčením spatřujeme toto loupežné tažení a co nás poněkud utěšuje...
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pana řečníka, aby zůstal u věci, nejednáme nyní o francouzských záležitostech.
Sen. dr. Hilgenreiner (pokračuje): Jsem hned u věci. S velkým rozhořčením spatřujeme toto loupežné tažení, a co nás poněkud utěšuje, jest, jednotnost německého národa všech stavů a všech tříd, Doufáme, že tato jednotnost tímto utrpením jen ještě více bude upevněna. V dobách štěstí jsme se my Němci lehko rozcházeli, doba nouze nás vždycky opět spojila. A tak doufám, že také toto neštěstí opětně se obrátí v požehnání a k dobru našeho vysoce váženého německého národa. (Potlesk na levici.)
Velevážení! Řekl jsem již, že záležitost, která nás dnes zaměstnává, jest velikého významu. Bytová nouze ještě trvá a vládní zpráva jest příliš růžově zbarvena, když se praví, že na různých místech již není nouze o byty. Již rozpočtový zpravodaj na to poukázal, že se tu nalézáme v neblahém omylu. Bytová nouze trvá a působí ještě dále se všemi strašlivými následky, které s sebou přináší pro rodinný život, pro mravní život, pro zdraví, pro sociální poměry lidu. S tohoto hlediska, pánové, jest uvítati, že zákon o stavebním ruchu z let 1921 a 1922 bude prodloužen. Není ho vlastně více, přestlal působiti posledním prosincem 1922. Čas, který sobě senát vymínil, aby zákon, jejž v prosinci vyřídila poslanecká sněmovna, důkladně uvážil, nevedl ke znatelnému výsledku. Co dnes shledáváte udáno ve zprávě naší velevážené referentky, jest poměrně nepatrné a vztahuje se celkem na to, že v prováděcím nařízení tu a tam jeden nebo druhý moment se více podškrtává.
(Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)
Jaké pak výsledky měl posud zákon z roku 1921 a 1922? Smíme-li vládě věřiti - vládní číslice jsou pro nás Němce vždy trochu podezřelé - tedy smíme-li vládě věřiti, pak výsledky tyto nejsou zlé. Stavební podpory byly přislíbeny již dle zákona z roku 1919 pro stavební náklad asi jedné miliardy, totiž pro 980 milionů; na základě zákona z roku 1921 a 1922 do konce října 1922 pro stavební náklad asi 670 milionů, z čehož asi jedna pětina připadá na soukromé stavby. Poskytnuty byly podpory do října 1922 pro stavební náklad 683 milionů, z čehož dvě pětiny vypadají na soukromé stavby. Ukončených staveb za 713 milionů, v tom 6788 činžovních a 2573 rodinných bytů. Započatých, ještě nedokončených staveb čítalo se do té doby se stavebním nákladem 489 milionů, a v tom 2344 činžovních a 2480 rodinných bytů. To jest přece jen něco z valné části i výsledkem úlev a záruk, kterých dle tohoto zákona stát poskytl na podporu stavebního ruchu.
Pohlédneme-li nyní na změny, které byly předsevzaty na zákoně z ledna 1922, shledáváme následující změny, částečně vládou, částečně poslaneckou sněmovnou předsevzaté: nyní požívají veškeré stavby bytů dobrodiní zákona, nejenom stavby malých bytů; dále přístavby a přestavby všech budov, nejen obytných budov; dále omezení, že se podpory poskytují nyní pouze pro místa, ve kterých se skutečně zjistí bytová nouze. V prováděcím nařízení, které již hotovo leží před námi, za což dlužno děkovati, se říká, že bytová nouze se má určovati podle toho, zdali se v některém místě nalézají domácnosti ještě v podnájmu, a v návrhu referentčině radí se vládě, aby to neurčovala pouze podle rodin, nýbrž aby také přihlížela k tomu, kolik jednotlivých osob v obcích žije v podnájmu, poněvadž také tím bydlení nesmírně jest ztíženo. Další změny: jen v jistých obcích, které vláda určí, může každý obdržeti podporu, kdežto v jiných obcích ji obdrží pouze ti podnikatelé, kteří až do 30. června 1923 podají žádost. Zde poslanecká sněmovna lhůtu prodloužila do konce června 1923 místo, jak stalo ve vládní předloze do konce března. A ještě jedna změna, která není bez důležitosti: také ústavy sociálního pojištění poznají dobrodiní zákona nyní ve stejné míře jako obce, okresy a stavební družstva. To jest zajisté změna velice rozumná a velice výhodná. Tyto změny jsou v jednotlivostech obzvláště doloženy a vylíčeny v prováděcím nařízení, na které pány, kteří se o to zajímají, obzvláště poukazuji.
Pánové! Jaký jest nynější stav stavebního ruchu? Tři věci to jsou, které obzvláště pro stavby přicházejí v úvahu. Nejprve snadné opatření stavebního pozemku. Aby tedy, bylo možno si zabezpečiti stavební pozemek, jest v prvé kapitole stanoveno dalekosáhlé právo vyvlastňovací. To jest odstavec, který po nás Němce jest nejméně sympatický. Neboť vyvlastnění postihuje v tomto státě hlavně náš německý majetek. Pozemková reforma, vyvlastnění lesů, stavební ruch jsou většinou namířeny na vyvlastnění německého pozemku. Kdo o tom pochybuje, že v tom jest systém, potřebuje pouze čísti řeči příslušníků strany dra Lukavského a dra Hajna, které "Národní Listy" a "Národní Demokracie" vždy podškrtávají. Tam se praví zcela otevřeně, že se pozemková reforma a vyvlastnění lesů musí prováděti k tomu účelu, v tom úmyslu a v tom směru, aby pokud možno nejvíce Němců bylo ze svých pozemků vytlačeno a aby českými osadníky německé území bylo prostoupeno. To jest vyslovený úmysl těch stran, které v úřednických kruzích mají rozhodující vliv. Přiznáváme ovšem, vyvlastňovací zákony zde musejí býti, má-li se podařiti podpora stavebního ruchu, obzvláště ve velkoměstě. Jinak nelze čeliti lichvě s půdou, lichvě s půdou u obcí a lichvě s půdou u jednotlivců, kteří chtějí prováděti své obchody s půdou. Na venkově vypadá věc namnoze jinak a přináší s sebou množství nespravedlivé trýzně pro ty, kdož tam mají pozemky.
Druhé, co při stavbě přichází v úvahu, jsou stavební náklady. Zákon chce přispěti ke snížení stavebního nákladu tím, že usnadňuje stavební řád, že dále přináší snížení poplatků, zejména tím, že pečuje o úvěr. Stavební náklad, jak nám praví vláda, byl v roce 1921 šestnáctkrát větší, nežli roku 1914, v roce 1922 již jen desetkrát větší, tudíž klesá. Uvítali bychom, kdyby to na celé čáře ve skutečnosti odpovídalo pravdě. Musíme v té příčině schvalovati ustanovení, které pokud možno se snaží zabrániti kartelům ke zdražení stavebního materiálu; tímto způsobem může se projevovati přirozená konkurence a výrobní schopnost země a pokud možno přispěti k usnadnění stavebních nákladů za stavební materiál. Co pak se týče stavebního kapitálu, tož poskytuje přítomný zákon trojím způsobem své podpory stavebníkovi, případně stavebnímu družstvu anebo obcím. Buďto tím, že státně zaručuje stavební úvěr až do výše 60%, resp. obecně prospěšným ústavům až do 70%; anebo tím, že stát částečně na 25 let na sebe béře úroky a to 4% až 1% jich, resp. 21/2%, rok od roku, chceme-li míti pro všech 25 let stejný příspěvek. Tímto způsobem zajisté se usnadňuje opatření kapitálu. Také kombinovaně: tím, že stát zaručuje část stavebního kapitálu a převezme část úroků, lze poskytnouti podpory. Nuže, státní záruka a zúročení jest dobré, ale foto stá-tni záruka není vším. Hlavní věcí jest, abychom skutečně obdrželi peněžní půjčku. K tomu jest potřebí, aby úvěrní ústav státní záruce dosti důvěřovaly a aby vůbec měly k disposici kapitál, by jej mohly na stavby půjčiti. Jsem-li správně informován, tedy věnovaly doposud české spořitelny asi 15 procent svého vloženého kapitálu na stavební účely, německé ještě ani jednoho procenta. V čem to leží? Snad v tom, že na německé straně není bytové nouze anebo že u německých spořitelen není ochoty činiti, čeho třeba? Nikoli. V čem tedy? Předně v tom, že obrovská tíha válečných půjček spočívá na německých spořitelnách, a za druhé v tom, že německé spořitelny jsou uzavřeny krutými podmínkami, které vláda stanoví, V prvé řadě jest to požadavek, že musí upsati státní půjčku, čtvrtou státní půjčku. Tím skutečně německé spořitelny jsou uzavřeny a většina výhod tohoto zákona činí se jednoduše pro německé území neúčinnou, ačkoli tu jest státní záruka, avšak naše úvěrní ústavy nemohou půjčiti peněz pro účely stavební. Má-li se tedy v této příčině státi náprava, pak musí se konečně učiniti pořádek s válečnými půjčkami. Zákon o válečných půjčkách jest ještě nedokončen ve svém paragrafu 12, musí také jinak býti znovelisován. Jen tak zjednána bude volnost a totéž postavení pro německé spořitelny a peněžní ústavy, jaké mají kol dokola české ústavy.
Pohlížím-li vůbec na národnostní účinnost zákona, tu přicházím k následujícímu výsledku: státní úřadování ohledně stavebních úvěrů a celé ostatní řízení jest celkem příliš zdlouhavé. To nepravím já, to praví zpravodaj poslanecké sněmovny Johanis, soudruh pana ministra sociální péče. Co dle zákona mělo být vyřízeno v několika týdnech, trvá rok a ještě více, praví ve své zprávě pro poslaneckou sněmovnu. Platí-li to pro české uchazeče, pak, ručím vám, platí to tím více pro Němce; neboť jest samozřejmo, že v úplně českých ministerstvech český soukmenovec snáze najde cesty a prostředky nežli německý. Tedy již po této stránce pro nás jakési stížení. Za druhé: úřad, který na příklad akci provádí pro Čechy, jest zde v Praze, pouze v Praze. Slezsko a Morava, které dohromady jsou mnohem menší nežli Čechy, mají v Opavě a Brně po jednom úřadu. Pro celou velikou zem Čechy jest jen jeden úřad zde v Praze. A čeho se tím docílí: že se stíží úřadování, že se celý postup instancí zvolní. Na koho zase to zcela obzvláště spadá? Samozřejmě na nás Němce, kteří do Prahy se dostaneme mnohem nesnadněji nežli Češi. Nemohl by také v Karlových Varech anebo jinde v německém území býti úřad, který by mohl prováděti tyto stavební věci? Za třetí. Otevřeně řečeno, pánové, máme dojem, že stavební družstevnictví na české straně jest vybudováno lépe, hustěji, nežli na německé straně, snad právě proto, poněvadž české spořitelny svým družstvům snáze poskytují úvěr nežli naše spořitelny svým družstvům. Jest nápadno: na německé straně, jak slyším, přibývá v poslední době stavební činnosti, ale nejsou to stavební družstva, jsou to hlavně obce, které staví, obce, které mají blíže ke svým obecním spořitelnám, kdežto družstva všeobecně nesnadněji mohou dosáhnouti úvěru. Následek toho jest, že nemohou býti vyřizovány jejich žádosti za státní záruku, kterých jest četně, poněvadž hotové peníze nejsou zaručeny. Tak jest působení tohoto zákona všeobecně - o tom můžete se na vlastní očí přesvědčiti, když projíždíte zemí - v české části republiky mnohem silnější nežli v části německé. To však z nejmenší části záleží na našem německém obyvatelstvu, záleží to z největší části - opakuji to - na čistě české správě, která v tomto tak zvaném národním státě jest jednou zvykem.
Jak tedy se stavíme k dnešní předloze? Když jsem roku 1921 mluvil k témuž předmětu, řekl jsem; zákon jest dílem, za které dlužno děkovati a které může mnoho prospěti. Dnes musím připojiti: další vybudování zákona změnilo ještě leccos k lepšímu, takže může prokázati ještě lepší služby. Ale v témže smyslu jako roku 1921 musím také dnes připomenouti: pro zákon, jak leží před námi, nemůžeme my Němci hlasovati. Proč ne? Poněvadž zákon v mnohých bodech vybudován jest na důvěře, která se vládě projevuje. Mnohá ustanovení zákona jsou ponechána blahovůli vlády. Nuže, důvěry k vládě my Němci naprosto nemáme. Pánové, my Němci nemáme ještě v republice žádného bezpečného bytu. Náš byt třeba nejprve vystavěti, nežli můžeme k nějaké vládě míti důvěru. Nemáme, pravím, v této republice bezpečného bytu, ne zde, v tomto domě. Toho jsme se teprve dnes zde dožili. Navrhli jsme, aby se ve příčině nemožného pro nás jednacího řádu senátního nastoupila vhodná cesta. V iniciativním výboru byl návrh zamítnut; myslili jsme, že v plenu nalezneme více porozumění. Také plénum jej dnes zamítlo bez jakékoli debaty. (Sen. dr. Krouský: Poněvadž to byla demonstrace a nic jiného!) Nebyla to žádná demonstrace, chtěli jsme vážně dojíti k tomu, abychom mohli spolupracovati. (Sen. dr. Krouský: Já návrh pana prof. dra Spiegela četl! Jenom demonstrace, nic jiného! Seminární práce to byla!) Není pravda, pane koledo. Ala to je vždycky vaše výmluva, které na vaší straně vždy používáte. Máte strach před tím, že by se k vám Němci nějak přiblížili. (Sen. dr. Krouský: Vy byste chtěli míti takový jednací řád, abyste tu sněmovnu mohli rozházet! O to vám jde, o nic jiného!) O jednacím řádě byla by snad možná dohoda, kdyby vůbec došlo k rozhovoru, ale pánové odmítají již jakýkoli rozhovor, a tím nám znemožňujete konati zde skutečně praktickou práci. Nemáme, jak řečeno, zde v parlamentě žádného bytu a nemáme také venku na venkově žádného bezpečného bytu. Pokud mezi váni ještě rozšířen bude fantóm národního státu, pokud i vedoucí kruhy v republice budou žalovány jako velezrádci na státě, když nám poněkud chtějí vyhověti, potud bude nám nemožno, abychom se zde cítili ve svém domově. To jest nejnutnější stavba bytu, tento stavební ruch jest nejdůležitějším v tomto státě a ve státě nebude dříve klidu, pokud pro Slováky, pro Maďary a pro Němce nebudou vystavěny patřičné byty. Doposud jsou zde jen Češi domovem a ostatní národové jsou pouhými podnájemníky, kteří ani ochranou nájemníků nejsou zabezpečeni. Proto dovolte, abych svůj, jak se domnívám, jinak čistě věcný referát skončil výzvou k senátu, aby se zde přece konečně jednou ujali rozumní mužové na české straně této stavby domu, abychom proti sobě nestáli vždy jen ve sváru, nýbrž abychom nalezli společnou půdu, bychom podle svých sil hájiti mohli mnohých společných zájmů svých národů. (Potlesk na levici.)