Jde o otázky existence státu a zároveň o věci tak subtilní a delikátní, že sama povaha věcí nedovoluje vždy a ve všem úvahy a porady veřejné. Francouzský ministr zahraniční Delcassé jen mlčením a vytrvalostí, setrvav po 7 let v úřadě, zatím co vlády jinak rychle se měnily, připravil Francii vítězství, uskutečniv entente cordiale, svou ideu spolku s Anglií. Ať se co chce hlásí o právech demokracie, povinnosti demokrata je tuto vládu demokracie a demokracii u nás uchrániti.

Aliance sovětsko-pruská, nebo aspoň její nebezpečí zvýší hned jistě aktuelní mezinárodní význam československé diplomacie a Malé Dohody. To současně ve svých důsledcích znamená konec monopolistického rozhodování velmocí o malých národech a bez nich. To je aktivum dnešní mezinárodní bilance pro nás a je to zároveň položka nové historické odpovědnosti naší diplomacie. Věříme a důvěřujeme, že jako dosud i nadále v těžkých zkouškách příští doby čestně a úspěšně obstojí.

Přírodu nelze zvrátiti a těžko je zvrátiti historii a výsledky světové války. Malí, utlačovaní národové ve střední Evropě stali se svobodnými a spojeni najdou sílu, aby nevrátil se středověk a otroctví. To musí míti na mysli každý, tedy také každý dělnický politik, s tím faktem se musí smířiti i jinojazyčné naše menšiny. Také slovanské Rusko dříve nebo později se dostane z nepřirozeného a nedobrovolného germánského zajetí, kam je vlečeno v zakuklení bolševickém.

Ale doufejme už dnes, že spojenci po velmi trpkém dnešním poučení napnou veškeré síly, aby i přes hlavy sovětů získali duši ruského lidu, aby tato uvěřila konečně, že za hranicemi moci bolševické bijí miliony srdcí slovanských, francouzských i anglických pro dobro lidu ruského, aby tak konečně - jak správně volá český náš přítel v předním americkém žurnále -ubohá zmučená dušička ruská se vypjala k rovnováze a povznesla se aspoň k nadějím budoucna a víry v příští spravedlnost. Spojenci mohou obrodou životních podmínek a parlamentní svobody ruské aspoň z části napraviti křivdy spáchané na tomto trpiteli, bez jehož ochotné, včasné a přemocné pomoci dnes Evropa a snad i Amerika by úpěla pod pěstí Německa a Hohenzollernů. Pokus o řešení palčivých, všeobecných problémů poválečné Evropy nestal se naposledy. Přišel Janov, přijde Haag a přijde možná ještě něco jiného. Ale je jisto, že po zkušenostech. Janova bude všude položen větší důraz na konstruktivní a konsolidační práci etapovou, že budou náležitě oceněny metody, kterých s úspěchem užito bylo k pacifikaci a k rekonstrukci ve střední Evropě a v jejichž duchu vedena byla československá politika před Janovem. Já gratuluji panu ministerskému předsedovi k jeho dosavadní politice. My za ním stojíme pevně a věrně. (Výborně. Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K věcné opravě se přihlásil p. sen. Friedrich. Uděluji mu slovo.

Sen. Karel Friedrich (německy): Pánové! Pan řečník přede mnou, senátor Klofáč, dovolil si mluviti o poslanci Baeranovi tónem, proti nepřítomnému takovým tónem, že to musím co nejostřeji kárati a odmítnouti. (Hluk.) To není žádné chování, mluviti proti nepřítomnému. Pan Klofáč si dokonce dovolil, činiti proto výtku německé národní straně, kteréž doktor Baeran náleží, že Baeran jest místopředsedou strany, poněvadž předseda jest nepřítomen. To zde ještě nebylo. (Sen. Klofáč: On o nás mluvil ničemně v Mariánských lázních. Hluk. Sen. Klečák: Vy mlčte!) Starejte se o své vlastní České strany. Co učinil Baeran, vyšetřuje se soudně, toho nemáte vnášeti sem do domu, to především nepatří do senátu. To patří do poslanecké sněmovny. (Sen. Klofáč: Před forum všech slušných lidí to patří!) A já to odmítám s největší energií a jestliže vy poslední vůli... (Sen. Klofáč: Nemluvte o tom trhanovi, nezaslouží, aby se o něm mluvilo.) Jak, prosím? (Sen. Klofáč [německy]: Zastáváte se Baerana?) O tom zde nemám já rozhodovati, rozhoduji jen, že není žádným chováním zde v senátě napadati některého poslance a co se týče poslední vůle... (Hluk. Sen. Hartl [německy]: Komedii, kterou provádíte s Baeranem, nebudeme dělati s sebou! Výkřik: Vy jste největší štváč proti republice. Sen. Lisý k sen. Hartlovi: Mlčte, vy renegáte. Váš táta byl českým učitelem a vy jste Němec.) Co se týče testamentu, nebyl dotyčný pořizovatel vůbec žádným Němcem. To je zjištěno, za to my nemůžeme. Vytýkám zde jen, že není žádným chováním napadati nepřítomného, i odmítám to co nejrozhodněji. (Souhlas německých senátorů. Sen. Klofáč: To charakterisuje německý šovinismus! Hluk. Výkřiky: To jste to dopracovali. Výkřiky sen. Lisého.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pane senátore Lisý, prosím o klid!

Pan senátor Friedrich se přihlásil k slovu k věcné opravě. Místo věcné opravy pustil se do kritiky, která jemu nepřísluší. (Tak jest! Sen. Friedrich [německy]: Byl jsem vyzván!) Prosím, neračte mě vyrušovati! Posuzovati, jestli je něco příhodné nebo vhodné, či není, přísluší tomu, kdo předsedá a řídí poradu. To je zasahování do pravomoci předsednictva. Pro příště musil bych býti velmi opatrný, než bych udělil pánům slovo k takovým opravám.

K slovu se přihlásil pan ministr zahraničních záležitostí, uděluji mu slovo. (Hluk u senátorů německých.)

Ministerský předseda dr. Beneš: Slavný senáte! Měl jsem, pánové, příležitost odpověděti na několik dotazů ve sněmovně poslanecké, pokládám tudíž za svoji povinnost odpověděti také zde na dotazy, které mně byly během řeči položeny. Především děkuji pánům řečníkům, jak se strany majority, tak i se strany oposice ne jen za jejich výklady, eventuelně souhlas v těch neb oněch otázkách, ale také za kritiku oposice - jsem přítelem věcné kritiky a rád se poučím z kritiky odpůrců, kteří se na vážné věci, o které jde, dívají s jiného hlediska než já. Právě z toho důvodu chtěl jsem na některé věci, které byly se strany oposice pověděny, zběžně odpověděti a ne v nějaké celkové řeči, nýbrž na jednotlivé body tak, jak mně byly od jednotlivých pánů postaveny.

Především pan kol. Niessner. Pan kol. Niessner ve své věcné kritice se snažil v některých zásadních otázkách polemisovati a ukázati, že nesprávným způsobem pojímám zásadní otázky naší zahraniční politiky. Chtěl zejména poukázat i na to, že je konflikt mezi politikou mojí, jako zahraničního ministra a ministerského předsedy, jiným způsobem to vyjádřil tím, že prý je konflikt mezi zájmy ryze politickými a hospodářskými, že jedné straně příliš dáváme důraz při naší zahraniční politice na otázky politické a na druhé straně dost nepřizvukujeme, eventuelně nebereme dost ohledů na naše zájmy hospodářské. Tím chtěl odůvodniti jaksi zásadně, že naše linie politická je nesprávná, a že následkem toho bychom měli změniti naši politiku a přiblížiti se snad k nějaké jiné směrnici anebo jiným státům a vůbec dosavadní linii politiky buď zásadně nebo do jisté míry změniti.

Já bych chtěl ukázati na zásadní omyl, který vede k tomuto názoru pana kol. Niessnera. Tento zásadní omyl vychází z toho, co celá řada oposičních řečníků zde stále a stále tvrdí a opakuje. U nás se kritisují naše hospodářské poměry a já hned řeknu: Ano, naše hospodářské poměry mají své těžkosti, mají mnoho a mnoho těžkostí po stránce hospodářské a průmyslu, o tom není žádné pochyby, to všechno víme a víme také, jaké jsou důvody, že k tomu došlo. Pánové, jestliže se kritisuje hospodářský stav naší republiky, chtěl bych, abyste si uvědomili dvě věci.

Především mezinárodní stav jak vyšel z této války a co všecko znamenala válka a za druhé jak vypadá hospodářský a průmyslový stav v naší republice a jak v ostatních státech? To jsou dvě věci, velmi důležité a jestliže někdo teď kritisuje situací v tomto státě a nebere náležitého ohledu k této zásadní otázce a priori, pak kritisuje špatně. Pánové, chci tím říci toto: Válka po 5 let ničila téměř všechny hospodářské statky, válka zničila 3 veliké říše, a jednu říši zničila hospodářsky téměř úplně. Válka zničila celý systém mezinárodního kreditu, celý systém hospodářské organisace evropské, zavedla systém finančního hospodářství, které všeobecně ode všech odborníků a praktiků finančních musí býti pokládáno za naprosto nezdravé a také nezdravým je. Jestliže před válkou bylo na př. v Rusku celkem za 3 miliardy bankovek do 14 krytých zlatem a jestliže nyní v říši jako je německá jest 120-140 miliard bankovek nekrytých vůbec nebo v jiném státě sousedním 70-80 miliard - v malém osmimilionovém státě, znamená to, že důsledky války zde měly určitý vliv a že to není jen otázka jedné neb druhé vlády nebo režimu, že je to situace vyšlá z celé světové situace. Chceme-li kritisovati tu neb onu vládu, tu nesmíme na to zapomínati a nesmíme chtíti vykládati, jak situace vznikla z těch nebo oněch okamžitých chvilkových okolností. Jestliže dnes u nás jeví se krise a nezaměstnanost, všichni víme, že to je důsledek celé hospodářské politiky. Nezávisí to jenom na nás, nýbrž na celé Evropě, na celém světě do valné míry. Vzpomeňte si všichni, jak jste žili v této republice před třemi lety, jak ze dne na den žili jme se zásobováním, jak jsme stále v celém světě hledali možnost pomoci, abychom se uživili. Jaký je nyní rozdíl, jak to postupuje u nás, jak veliký za tato 3 léta byl učiněn pokrok, jak za ta 3 léta učinila také republika, ve svém finančním hospodářství kroky veliké. Jsme jediným ze států, který ze států hospodářsky válkou nejvíce postižených a počítaných mezi státy, které byly součástí státu poražených, centrálních mocností, to je mezi státy se špatnou valutou s nejhorší hospodářskou situací, dostal se během 3 let mezi státy s elitní valutou a poměrně s lepší hospodářskou situací. To je práce, pánové, naše, to je práce vnitřní politiky, zahraniční politiky, to je práce vás všech a tudíž nechtějme tuto práci sami mezi sebou znehodnocovati.

Chci poukázati, abychom tuto věc prostě kriticky posuzovali, abychom této kritiky nepřeháněli, abychom prostě neznehodnocovali své vlastní práce. Abychom kritisovali tam, kde věc zaslouží. Tu, pánové, jsem chtěl ukázati na zásadní omyl pana kol. Niessnera, jestliže mluvil o tom konfliktu mezi naší politikou politiků a politikou hospodářskou, že se mýlil, poněvadž kdyby tato naše ryzá politická činnost byla bývala tak zlá, tak špatná, promiňte, jistě bychom těch pokroků za poslední tři léta nevykonali. Připouštím, že není všechno naprosto v pořádku, a my to dobře ve vládě víme, ba snad mnohem lépe než ti pouzí pozorovatelé vnější, ale právě proto chtěl bych, aby oposice kritisujíc prováděla kritiku takovým způsobem, aby nám věc usnadnila, umožňovala, a aby s námi spolupracovala. Oposice také vládne, má však takovým způsobem vládu prováděti.

Dále jsem chtěl pánům, když se kritisuje hospodářský stav naší republiky, poukázati na druhou věc, abychom se totiž podívali na naše okolí, na všechny jiné státy. Mluví se o nezaměstnanosti. Vypočítává se, kolik je těch nezaměstnaných v Americe, kolik je těch nezaměstnaných v Anglii. Srovnejte hospodářský stav těchto států, srovnejte finanční stav těchto států s naším, srovnejte velikost a počet obyvatelstva a srovnejte stav u nás a uvidíte, že jsme ve velké výhodě, proti těmto státům. Tím není řečeno nic proti těmto státům, a také tím není řečeno, že nezaměstnanost nesmíme potírati. Také tím není řečeno, že jsme spokojeni s tím stavem, jaký zde je.

Chci upozorniti na to, že když se tento stav kritisuje - zejména demagogicky se kritisuje s některých stran - a zneužívá septeto věci, že je to nespravedlivé. Tudíž bylo by potřebí, aby oposice ať se strany komunistické, ať druhé měla právě také tuto věc na zřeteli, t. j. srovnání poměrně s ostatními státy. Pozorujeme-li poměry na př. hospodářské v okolních státech na př. v Maďarsku, Německu, vidíme, že při relativním posuzování vždy můžeme říci, že jsme vykonali tolik, že kritika odsuzovali jest nesprávná. To se netýká jenom p. kol. Niessnera, týká se to také ostatních pánů z oposice, kteří po této stránce hodně ostře stav hospodářský u nás kritisovali. Zdůrazňuji, že právě naše veškerá politika hospodářská a vůbec všecka naše politická činnost nesla se k tomu od počátku a soustavně a prostě - a, já se o tom! zmíním i dále - abychom nejprve rekonstruovali hospodářsky sami sebe, pak pomáhali svému okolí a tím přispěli celé Evropě podle svých skrovných sil.

Pan kolega Niessner mluvil stejně jako ostatní páni z oposice o isolaci Francie, o rozbití Dohody atd. Nechci se o tom šířiti, poněvadž jsem měl příležitost zdůrazniti své stanovisko v odpovědi, kterou jsem pronesl v poslanecké sněmovně. Pánové ji znají a já se prostě na ni odvolávám. Chci jen říci to, že vážným politikům německým, vážným politikům ze socialistických stran v Německu a Francii je jasno, že chtíti isolovati Francii je politika zásadně chybná. Mnozí pánové projevili zde radost z možné isolace Francie. Myslím především, že jest ještě předčasné radovati se a dále se domnívám, že by to byla chybná politika. Idea rekonstrukce Evropy znamená, nikoho nechtít isolovat, nýbrž společně spolupracovat a spolurozhodovat. O to má vždycky šlo a jde a z toho důvodu právě myslím, že by bylo nesprávno mluviti o isolaci Francie a rozbití Dohody.

Je to v zájmu těch, kteří dnes válkou velmi trpí. Následky války trpíme všichni a přirozeně i Německo a nebylo by v zájmu jejich, v tomto smyslu upravovat politiku evropskou, bylo by to chybou a jsem přesvědčen, že pan kol. Niessner konec konců se mnou bude souhlasit.

Pan kol. Niessner mluvil o dvou směrech politiky a poukazoval na to, že prý se zvláštní oblibou jsem mluvil o jednom směru a s neoblibou o druhém. Pan kol. Niessner se mýlí. On mně docela supponoval, že jsem to chtěl říci, nebo aspoň to myslil - velmi často totiž moji kritikové, aby mi snáze dokázali, že nemám pravdu, vykládají, co si myslím. (Sen. Niessner: A jako diplomat to nesmíte říci!) Každý musí hledět kritisovat, co jsem řekl a co dělám, a ne to, co si domněle myslím, prostě proto, že páni kritisují to, co oni sami myslí, že já si myslím. (Veselost.) Tedy chci konstatovat, že pan kolega asi citoval, jako bych já zdůrazňoval nebo aspoň souhlasil s tím, že prý se nemá zapomínat na válku. Konstatuji jenom, že to je omyl. Já jsem formuloval velmi přesně své stanovisko, že je faktum, že v duších celé řady lidí jsou pořád ještě city - já konstatuji fakt jako politický realista - city z války, že poraď ještě psychologie je válečná a že se pracuje o to, aby zmizela, a to bych chtěl zdůraznit, aby nebylo žádného nedorozumění mezi námi. Ostatně i v poslanecké sněmovně stejným způsobem chtěli moje stanovisko kritisovat, tam jsem na to neodpověděl. Jestliže se kritisují směry v politice, o kterých jsem mluvil, žádný z kritiků ne-poukázal na skutečnou věc, o kterou jde. Když jsem kritisoval přesně a jasně, bylo patino, že se mně jedná o taktiku, a výslovně jsem konstatoval, že ty dva směry mají de facto tentýž cíl a že k tomu cíli každý chce dojít ovšem jinou taktikou: jeden evolucionistickou, druhý se domnívá, že už je vhodná doba, aby se okamžitě udělalo to a to. Já neberu nikomu možnost a posudek, aby se prohlásil pro to nebo ono, to je jeho věc, to je otázka, temperamentu, to je otázka, názoru atd., ten může se rozhodnouti pro takovou taktiku, onen pro jinou, já jsem pro taktiku evoluční důsledně, ve všem a také v této věci. To nevylučuje, že může nastat situace, kdy je vhodná z důvodů taktických, aby se okamžitě učinila věc tak a tak. To je možné. Ale zdůrazňuji, aby nebyly zde činěny nesprávné závěry, aby se nevyvozovaly ty nebo ony důsledky, že zde hlavní spor mezi těmito dvěma hlavními směry není o ideu, hlavní spor je o taktiku.

Pan kolega Niessner a také pan kol. Ledeburmi vytýkali větu, kterou jsem uvedl ve své řeči o pacifismu, že prý ten jeden směr je pacifistický. A také předpokládali nebo naznačovali, že prý jsem to řekl s jistým takovým nádechem, jako že mně je to nepříjemné, nebo že jsem proti tomu. Ale, pánové, snad bude dobře, když si řekneme upřímné slovo o této věci. Já jsem důsledně proti demagogii pacifistické. Nedělám demagogie v ničem a také ani při pacifismu. Dokonce se domnívám, že je nebezpečné pro ideu tak vznešenou, jak ji pacifismus představuje, když demagogové nebo když lidé, kteří jsou zatíženi příliš svojí minulostí militaristickou nebo jinou najednou rychle stali se pacifisty. Je lépe, aby zůstali v ústraní, aby o pacifismu nemluvili, aby se za pacifismus nestavěli, poněvadž jej kompromitují. (Tak jest! - Sen. Niessner [německy]: Opak je také pravdou! Jsou-li bývalí pacifisté dnes militaristy, je to také nepochopitelné!) Ano, jistě. Já ovšem málo takových příkladů znám, ale znám mnoho příkladů, že dřívější militaristé a nacionalisme stali se pacifisty. Jistě souhlasím s panem kolegou, že je to stejně odsouzení hodno a společně s ním to odsuzuji. Ale v každém případě upozorňuji, že mně jde o to - a to se týkalo také jednání v Janově, to se týkalo také demagogie o odzbrojení - aby otázka, odzbrojení a pacifismu byla řešena. Ale je nám jasno, že tato otázka, může býti řešena mezinárodně společnou dohodou a spolupráci atd. A tudíž chci jen zdůrazniti to, že by to byl omyl, kdyby se pánové domnívali nebo naznačovali, že jsem slovy, jež jsem mluvil o pacifismu, chtěl se nějakým způsobem vysloviti proti pacifismu. Nikoli, říkám: správný opravdový pacifismus, a nekompromitovati jej! To neadresuji na pana kol. Niessnera, tomu to v žádném případě nevytýkám, ale nekompromitovati pacifism nějakým okamžitým, nově zrozeným pacifismem u těch nebo oněch lidí. - To jsem chtěl zde říci, zejména co se týká výtek pana kol. Niessnera.

Co se týče výtek pana kol. dr. Ledebura, tedy vedle toho, co jsem naznačil, chtěl bych se dotknouti těchto věcí. Pan kol. dr. Ledebur prohlásil, že rozbitím Dohody ztratila naše zahraniční politika svůj hlavní axiom. Nebudu znovu mluviti o tom, jestli se Dohoda rozbila nebo nerozbila, jestli naše politika má příčiny následkem ztráty své báze se měniti, konstatuji jen, že jsem zdůrazňoval a zdůrazňuji znovu, že naše politika nemá příčiny, aby v čemkoliv se měnila. Měli jsme ji jednotnou ke všem státům jako byla před Janovem a máme a budeme ji míti po Janově a domnívám se, že právě janovská konference dala specielně naši politice zadostiučinění nejen ve věcech všeobecné politiky evropské, ale ve věcech otázky ruské.

Jednu zásadní věc uvedl pan kol. dr. Ledebur. Mluvě o hospodářské politice také on zdůrazňoval, že politicky my pracujeme proti našim hospodářským zájmům. Zmínil se o tom, že prý to, co jsem konstatoval, totiž že naše politika zahraniční, tak jak byla dokumentována ve spolupráci států Malé Dohody, nevychází z geografických, hospodářských a historických základů střední Evropy a chtěl dokázat i svými vývody, že de facto hospodářsky a také kulturně souvisíme s německou centrální Evropou, kterou právě dříve zabíralo Německo a kterou naznačovalo jako centrální Evropu německou. Víte pánové, že naše zahraniční politika vůbec vždy zásadně byla a bude proti jakémukoliv pojetí centrální Evropy německé. To jest nesprávné a neodpovídá faktům a zájmům Evropy, ani zájmům naším. Dnes také Němci sami to vidí a také tuto politiku nedělají. Je sice fakt, že byly v historii naší určité kulturní svazky, je fakt, že jsou určité hospodářské svazky, ale právě to je důležitá věc, abychom viděli, a správně rozpoznávali, do jaké míry mají tyto kulturní a hospodářské svazky určovati naši politiku, do jaké míry mají bytí vzaty v potaz a do jaké míry jest možno, aby v zájmu tohoto státu a jeho okolí a v zájmu celé Evropy tyto svazky byly skutečně do důsledku přepracovány. Jistě nejsem proti tomu, naopak, abychom hospodářské, kulturní a jiné styky se všemi sousedy pěstovali. Ale právě v tom před válkou,byla chyba, že tyto svazky byly takové, jaké býti neměly, a že právě proto, že byly takové, vedly k válce a rozbití celého toho systému centrálně evropského, jaký byl před válkou a jaký se vypracoval během války. My jsme měli cíl a myslím, že to můžeme oprávněně zdůrazniti, že okamžitě po příměří začali jsme systematicky hospodářsky a politicky pracovati, abychom mohli znovu vytvořiti spolupráci hospodářskou a politickou v celém území střední Evropy. Pánové, nesmíme zapomínati, že první stát, který uzavřel smlouvu s Německem, byli jsme my a pánové nesmějí zapomínati, že první stát, který pomohl a pomáhal Rusku a soustavně s ním vybudoval hospodářské styky, byli jsme my. Pánové, také nesmějí zapomínati, že po třikráte jsme se pokusili zbudovati hospodářské a politické styky s Maďarskem a nebyli jsme to my, kteří jsme tomu zabránili. Nemluvě o hospodářských a politických stycích, s ostatními sousedy, jen zdůrazňuji ten fakt - a to je důležité, abychom při debatě o Janovské konferenci k tomu poukázali - že jsme politiku, která byla určována janovskými ideami, prováděli dávno před janovskou konferencí. My jsme tu politiku kooperace stále dělali. My jsme měli smlouvu s Polskem a Rakouskem. Dnes můžeme přistoupiti k obchodní smlouvě s Rakouskem a dohodli jsme se s Rumunskem, Bulharskem a Jugoslávii hospodářsky a politicky. Co to je? Jestliže naše oposice chce býti logická a objektivní, nesmí na tuto práci hospodářskou - a zdůrazňuji hospodářskou, rekonstrukční, zapomínati.

A také pan kol. Ledebur jestli mluví o té spolupráci, o tom kulturním a hospodářském svazu, nesmí zapomínati na tyto zásady a důležité otázky. Domnívám se, že všecky ty kritiky po stránce hospodářské, které zde byly vyzdviženy, padají po tomto konstatování samy sebou.

Máme ještě poslední otázku, na kterou bych chtěl odpověděti. To jsou naléhavé interpelace pánů kolegů ze stran německých, měšťanských a se strany něm. sociálně-demokratické. Chtěl bych odpověděti dvěma, třemi slovy. Lituji, že interpelace podepsaná sen. Fahrnerem, dr. Naeglem, dr. Mayr-Hartingem a ostatními jest formulována takovým způsobem, že nerad bych to vyzdvihoval více. Ať si to pánové ještě jednou přečtou a uvidí, že takovým způsobem nebylo správné to formulovati. Jiná věc jest, interpelace pp. sen. dr. Hellera, Niessnera, která se týká téhož. Pánové, v době, kdy se mluvilo o nebezpečí vzešlém z 31. května, tedy z té otázky, zdali budou sankce nebo nebudou, adresovali mi interpelaci, co za těchto okolností se stane a jakým způsobem Československá republika si musí počínati. Konstatuji, že v této věci vláda československá neměla žádné účasti ve vyjednávání a konstatuji, že datum 31. května vlastně přešlo a že tato otázka se nestaví. K závěru chci jen zdůrazniti, že politiku, kterou jsme dělali v posledních třech letech, zejména tu politiku hospodářskou a rekonstrukční, kterou jsme prováděli ve svém omezeném okolí, podle svých skromných sil, bude vláda československá prováděti také v budoucnosti. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní.): K slovu není nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Ve smyslu §u 65 jedn. řádu jest skončiti rozpravu o prohlášení ministerského předsedy a o naléhavých interpelacích stran sankcí proti Německu (tisk 1328 a 1329) hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odklad hlasování mi nebyl podán.

Budeme tedy hlasovati. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo schvaluje prohlášení ministerského předsedy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Prohlášení ministerského předsedy se schvaluje.

Přerušuji projednávání denního pořadu a navrhuji, aby ve smyslu §u 40 jedn. řádu bylo předsednictvo zmocněno, by stanovilo dobu nejblíže příští schůze s denním pořadem, jenž bude písemně neb telegraficky sdělen.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.