Reglementace a dvojí týdenní prohlídka nedostačují a my víme, že reglementace bývá provázena kuplířstvím, jež úzce jest spiato se zločinem a následkem toho tvoří veliké nebezpečí pro veškerenstvo. Reglementace ostatně zasahuje jen velmi málo osob a jest ochranou jen zdánlivou, poněvadž tajná prostituce má převažující význam. Kontrolu dívek jest proto oceňovati tak velíce nízko, poněvadž právě procento reglementovaných oproti všeobecné prostituci jest velice nepatrné, jež vůbec nepřichází v úvahu. Slyšíme-li, že ze 700.000 obyvatel Prahy jest jen 485 žen reglementováno, jest to skutečně příliš málo, a právě tak tomu jest v jiných velkých městech. Proti tajné prostituci, kterou dříve sotva bylo zachytiti, jeví se § 14 ovšem jako dobrý prostředek k potírání a lze ho mnohem účinněji využíti, vyžaduje však ženských policejních asistentek atd.

Roku 1860 vedla Josefina Butlerová v Anglii, když v Anglii chtěli zavésti reglementaci, křižácké tažení, také pro svoji osobu křižácké tažení; jako zakladatelka aboliční federace získala si jména, i sluší nám ženám, kdykoli se o věci mluví, vždy památku její ctíti. Bylo to křižácké tažení, jež Josefina Butlerová vedla, neboť do shromáždění přicházeli lidé, kteří byli sezváni, tak méně cenné povahy, že docházelo k násilnostem a k nejsprostším nadávkám v tisku. Mám za to, že my jako ženy dvojnásob musíme ctíti ženu, která tolik pro věc vykonala. Jest sociálně-ethickým požadavkem, aby nevěstince a reglementace byly odstraněny.

Potírání pohlavních nemocí přináší sebou, že se také muži ve příčině pohlavního styku ukládá mnohem větší míra zodpovědnosti nežli posud. Jest to ponejprv, že v takovémto zákoně, jako v Německu a nyní také u nás, muž skutečně jest spolu brán do velké zodpovědností.

Dozor nad spustlou mládeží dle §§ 17 a 21 postrádá zvláštního trestního ustanovení proti prostitucí dětí, kterou všude ve velkých městech lze nalézti. Ve svedení a ve znásilnění dítěte leží něco přímo do nebe volajícího a považuji to za duševní vraždu, kterou nelze dosti trestati.

§ 22 potírá pohoršlivé provozování prostituce a jest při tom obzvláště dbáti na psychickou nákazu mládeže.

Nechci skončiti, aniž bych se nevrátila k označení, jehož užito v §u 13, totiž k výrazu >živnostenské provozování smilstva (prostituce)<, Vytýkám slovo >živnostenské<, neboť provozování živností vyžaduje ochrany živnosti. Z toho vyplynou asi potíže, které zajisté pak bude třeba odstraniti.

Vítám předlohu zákona jakožto krok na ochranu a upevnění zdraví lidu a prosím vás tudíž, abyste hlasovali pro tento zákon. (Potlesk.)

Předseda: K slovu přichází dále pan sen. dr. Hilgenreiner.

Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Neměl jsem v úmyslu mluviti k tomuto zákonu, ale vývody jednoho pana kolegy, pana sen. dr. Wiechowskiho mne nutí, abych odpověděl několika krátkými slovy. Stojím na stanovisku abolitionismu, jako zákon. Stojím na stanovisku stejné pohlavní morálky, jako zákon. Stojím na stanovisku přiměřeného pohlavního poučení, zvláště mládeže, jako zákon. Zavrhují každou neoprávněnou pruderií, jako zákon. Ale obracím se s veškerou rozhodností proti dvěma výrokům, které zde padly. První z nich směřuje k tomuto: >Pohlavní věci stojí mimo dobro a zlo, s morálkou nemají co činiti.< Druhý: Prostituce, - to znamená prodejná nemravnost, je něčím přírodou daným, ba řekl bych, něčím přírodou chtěným.<

To jsou dva výroky, které panující mezi námi morálku, panující křesťanskou morálku bijí ve tvář. (Výkřik: Jen křesťanskou!) Také židovská morálka v tomto ohledu s námi souhlasí. Stojí v Desateru přikázání - a Bohu díky, desatero Božích přikázání je ještě základním zákonem našeho mravního řádu - stojí v šestém přikázání: >Nesesmilníš!< (Sen: Stark: Řekněte to venku vaším pánům kolegům!) Nebudu nikdy něco omlouvati, naopak u mého stavu budu to jen ještě více odsuzovati, dějí-li se výstřednosti, ale to vás ještě neopravňuje, abyste křesťanskou morálku jako takovou napadal.. A to jste učinil. Podotýkám to výslovně, (Výkřiky.) Připouštím, že tu a taní také u duchovních se něco vyskytne, to však, opakují, nedává vám práva, abyste napadal křesťanskou morálku, jako takovou. Šesté přikázání v Desateru je všeobecné přijatou morálkou křesťanských, semitských a jiných národů. Dokazuje, že pohlavní morálka není něčím, co leží mimo dobro a zlo, nýbrž že je podstatnou součástí, ba základem mravního sebeovládání. S úpadkem sebeovládání v pohlavních věcech je pro většinu mladých lidí dán úpadek celé mravní výchovy. Kdo proto s tohoto místa vysvětluje, že pohlavní morálka nemá co činiti s mravnosti, nepracuje v duchu zákona o potírání pohlavních nemocí, nýbrž pracuje pro prostituci, pro smilstvo, a to zde nesmí zůstati nepopřeno.

Druhé je neslýchaný výrok: že prostituce je něčím přírodou daným, ba přírodou chtěným. Ale pro Boha, byl si pan kolega vědom, co tím řekl? Připouštím, a lékaři to budou moci také zjistiti, že u mnoha jedinců právě špatný sklon je zde jako neodolatelný pud, to dokazuje zkušenost; ale prostituci jako takovou líčiti všeobecně jako něco přírodou chtěného, tím opět nepracujete ve smyslu tohoto zákona, nýbrž proti tomuto zákonu a působíte veřejné pohoršení, které více škodí než snad zákon pomůže.

Velevážení! Je tomu už jednou tak; pohlavní morálka je důležitou částí morálky a proto musí při pohlavní morálce vedle lékaře státi pedagog a bez pedagogů neobstojíme, ať je to duchovní pedagog, jenž pohlavní morálku odůvodňuje nábožensky, ať je to světský pedagog, jenž jí buduje na ohledech zdravotních, na slušností a společenských povinnostech. Ale pedagog musí se toho zúčastniti. Bohužel, nalézáme příliš často v lékařských kruzích přeceňování lékařské působností v těchto věcech. Ochrannými prostředky samotnými se ničeho nepořídí, musí k tomu přistoupiti ještě mravní ochrana, etnická sebeochrana, jinak nepomohou ani ochranné prostředky ve případech, kde se jich používá, A proto, pánové, podškrtávám zde s tohoto místa všechna ta místa tohoto zákonu, kde se praví, že poučením, potíráním nemravné literatury a nemravných představení atd. má býti pracováno proti pohlavním nemocem.

Pokrok v každém oboru, ano, i v léčení těchto nákaz, pokrok, jak si ho věda a také lékařství přeje, ale nikoliv pokrok, jenž z půdy rve věčně stejné základy mravnosti. (Sen. Alb. Friedrich [německy]: Ty nejsou věčně stejné!) Mravní základy jsou věčně stejnými. (Výkřiky.) Základy morálky jsou stejné pro všechny časy, jak můžete čísti již v >Antigoně<. Kdo si přeje pravého pokroku, nesmí šahati na základy mravnosti, nýbrž musí naopak budovati na pevném základě zdravé mravnosti. Jen tak daří se pokroku ve všech oborech. To musí býti naším heslem.

Protože vidím v tomto zákoně prostředek, aby v potírání pohlavních nemocí byl zahájen pokrok, rád bych vám také z mé strany doporučil přijetí zákona.

Předseda: K slovu se dále přihlásil pan sen. dr. Wiechowski.

Sen. dr. Wiechowski [německy]: Dámy a pánové! Proti temperamentním vývodům pana kolegy Hilgenreinera mohu postaviti jen své klidné, věcné, lékařské stanovisko. Pan kolega dr. Hilgenreiner pohlíží na celý zákon právě jen se stanoviska morálky, kdežto já pohlížím naň s tohoto stanoviska: Jak mohu co nejúčelněji prosaditi, aby pohlavní nemoci byly potlačeny? Poučení, které zde nastává, je dle mého názoru stíženo tím, že se tyto věci zaměňují vždy s morálkou. Z tohoto důvodu trvám na svém tvrzení, že by měla býti ponechána stranou. Ostatně nechci se s panem kolegou Hilgenreinerem naprosto pouštěti do boje o světový názor, on má svůj světový názor, já si ho vážím, já mám svůj, nechť si ho také váží.

Co se týče prostituce, nutno říci - snad jsem nebyl dost jasným, ale mínil jsem to tak - prostituce není totožnou se živnostenským provozováním smilstva, jak míní kolega Hilgenreiner. Stačí jen, aby pročetl dějiny starověku. Konečně není přece každý mimomanželský pohlavní styk smilstvem. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: To jsem neřekl!) Říkáte v jednom případě, že mimomanželský coitus je smilstvem a jen manželský že je mravným. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Mluvil jsem o prodejném smilstvu!) To je strašný zmatek. Jeden říká: Každý mimomanželský coitus je prostitucí, druhý, že prostituce je smilstvem. Chci jen říci, že dle mého přesvědčení - a mohu to lékařsky ihned doložiti - je možnost, sklon k prostitucí něčím immanentním u ženy. Že samozřejmě přistupují k tomu sociální poměry, kterými jsou některé ženy na tuto dráhu vháněny a poddávají se jí, je samozřejmým a proto nesmíme prostituci chápati právě tak jako tuberkulosu, jako něco čistě přírodovědecky odůvodněného, nýbrž musíme ji pojímati také jako něco sociálně podmíněného.

Trvám nadále na tom, že prostituce naprosto není ničím zavržitelným, ani se stanoviska morálky. Nýbrž ona jest něčím, co jest dáno, co tu jest ve přírodě a co věčně bude trvati, právě tak, jak se pan kolega Hilgenreiner domnívá, že základní zákony morálky jsou stejné od počátku na všechny věky.

Předseda: Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Do debaty o vládním návrhu o potírání chorob pohlavních zasáhl lékař ministr dr. Vrbenský, zasáhl profesor vysokého učení německého v Praze lékař dr. Wiechowskí a soukromý lékař dr. Herzigová, vedle ovšem profesora theologie na vysokém učení německém v Praze sen. dr. Hilgenreinera.

Ministr lékař docela jasně a zřetelně naznačil co vedlo vládu k tomu, aby návrh byl podán. Prof. dr. Wiechowski jasně a zřetelné naznačil váhu a význam samotného zákona. Pokud jde o názory prof. dr. Wiechowskiho o trvalém společenském významu prostituce, tyto názory více méně bych řekl rázu filosofického, snad by nás lákaly k tomu, aby o těchto otázkách bylo pohovořeno; předpokládám však, že k tomu jsou jiná fora než senát, aby o otázce ták důležité a závažné - a dodávám znovu rázu filosofického - bylo snad jednáno zde.

Pokud se týká dovolávání se mravní výchovy našeho lidu, předpokládám, že v této síni není nikoho, kdo by si nebyl vědom toho, co znamená pro lid náš, naši společnost a dodal bych i pro náš stát mravní výchova všeho lidu bez rozdílu. Jsme si vědomi, že mravní výchova našeho lidu znamená naši budoucnost, jsme si vědomi toho, že kdybychom byli národem sebe bohatším, sebe větším a sebe slavnějším, kdyby nebylo mravní výchovy, že by všechno bohatství vlastně neznamenalo nic. (Výborně!) Tedy i my se dovoláváme mravní výchovy našeho lidu, po ní toužíme, za ní se bijeme, my při otázce tak životně důležité jako otázka potírání chorob pohlavních dovoláváme se také výchovy naší mládeže, výchovy našeho lidu, poněvadž v tomto případě máme na myslí jen jedno; to jest přítomnost naši a budoucnost generací, které přijdou po nás.

§ 12 zdá se býti dosti těžký, ale předpokládáme, že tento paragraf jest jedním ze stěžejních bodů samotného zákona a tudíž nemůžeme se přikloniti k tomu, aby s tímto stěžejním bodem snad bylo nějakým způsobem pohybováno.

Pokud pak se týká názoru kol. dr. Herzigové, že §4 bude míti za následek celou řadu denunciací, já uznávám, že v naši společnosti je ještě celá řada lidí, kteří předpokládají, že mají práva sahati k tak nečestným prostředkům jako je snad denunciace. Ale ta je bohužel v každém odvětví a přichází stále a tu je opětně povinností nás všech bez rozdílu, abychom odstranili lidi a živly, které sahají k tak nekalým prostředkům jako je denunciace.

Pokud se týče obavy kol. dr. Herzigové, že může dojíti ke konfliktu mezi ohlašovací povinností a zachováním lékařského tajemství, myslím, že lékařské organisace ať již české nebo německé, budou dbáti pečlivě toho, aby ani nejchudší člověk nedoznal příhany, která by snad mohla otřásti celým jeho životem.

Pokud jde o stanovisko zákona proti dryáčnickému vystupování určitých lidí, věřím pevně, že mezi lékaři českými i německými, pokud vážné hledí na své životní poslání a svůj stav, nebude nikoho, kdo by se bál toho ostrého slova >dryáčnictví<, poněvadž jsme přesvědčování stále, že tam, kde panuje dryáčnictví, vyhazují lidé jenom zbytečně peníze, ale zdraví se nemocným nevrací. Chceme společně se postaviti proti tomuto dryáčnictví, poněvadž jednak tím ušetříme lidu mnoho peněž, jednak docílíme, aby nemocní bylí ošetřováni skutečně odbornými zkušenými lékaři.

Pokud se týká přání kol. sen. dr. Herzigové, aby mládež byla poučována o významu nemocí pohlavních hned po odchodu ze škol, již sám zákon zřetelné a jasně praví, jak se bude postupovati. - Bývám dosti často referentem o návrzích, které nedotýkají se nás ani po stránce národnostní ani politické. I tato předloha je takového rázu a mám jen jednu prosbu, aby v zájmu zdraví našeho lidu nebylo mezi námi, ať jsme jakéhokoliv politického přesvědčení, jakékoliv národnosti a jakéhokoliv náboženského vyznání, nikoho, kdo by se stavěl proti zákonu, který má zabezpečiti krásnější a šťastnější chvíle nám přítomným i budoucím generacím. Jest bohužel mnoho těch, kteří následkem pohlavních chorob nemohou dožíti krásnějšího a spokojenějšího života, třeba že činili vše možné, aby opět zdraví nabyli, a proto v zájmu, budoucí generace, v zájmu krásnějšího a spokojenějšího života všech nás, bez rozdílu, prosím, abyste pro tento zákon hlasovali. (Potlesk.)

Předseda: Přikročím k hlasování. Prosím, račte zaujmouti místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí, nebude-lí námitek, dám hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvním, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, úvodní formule jsou přijaty ve čtení prvém.

Dalším bodem jest

6. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu, ktorým sa predkladá Národnému shromaždemu úmluva stanoviaca definitivný dunajský štatút, podpísaná v Paríží dňa 23. červenca 1921. Tisk 1343.

Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. dr. Brabec, za výbor technicko-dopravní sen. Ferd. Šťastný.<

Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního panu sen. dr. Brabcovi.

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Slavný senáte! Pří úvaze o tomto předměte dnešního pořadu jest si především uvědomiti jeho povahu, že totiž je to dílo vzájemného vyjednávání mezi dvanácti státy, tedy dílo vzájemných ústupků, kompromis, na kterém není možno tak snadno - a také se to nedoporučuje - činiti změny, pokud snad by nebylo toho potřebí pro zvlášť důležité zájmy státní.

Je tedy třeba především položití otázku, zdali tento dunajský statut důležitým zájmům státu našeho také skutečně vyhovuje. A tu musíme doznati, že je tato mezinárodní smlouva proti dřívějšímu stavu značným pokrokem, poněvadž je Dunaj učiněn přístupným plavbě skutečné mezinárodní, též pro státy, které nejsou státy pobřežními. To je zajisté důležitá věc, která musí býti zvláště zdůrazněna.

Při tom je dlužno uvážiti, že změny dosahu menšího by nadělaly více škody tím, že by oddálily účinnost této jinak v podstatě užitečné a dobře míněné i dobře ujednané smlouvy, více škody než by mohly přinésti užitku. Je tedy třeba posuzovati záhon s jistou tolerancí a vyčkati budoucího rozvoje, který nám může přinésti různé zkušenosti. A v tom směru zákon pamatuje v čl. 42 na možnost revise smlouvy. Opětně je tedy viděti, že se zde počítalo s tou různorodostí, obsáhlostí řešení otázek, s novotou předmětu, že prozíravě bylo dáno do zákona ustanovení, že když by se došlo k novým názorům, k potřebě různých změn, se. tak může státi po pěti letech na základě usnesení dvou třetin států úmluvu podepsavších, když ovšem tyto státy udají, ve kterých směrech změny chtějí navrhovati.

Jiným důležitým ustanovením je obsah čl. 23 o transitu, že totiž se uznává volný průvoz na celé zmezinárodněné sítí dunajské. Ovšem musíme pří tom pamatovati, že se tu jedná o dvě části řeky Dunaje, a to o jednu spravovanou mezinárodní komisí dunajskou, která byla nově konstituována, a o část Dunaje, spravovanou dřívější evropskou komisí dunajskou. První část, podléhající kompetenci mezinárodní komise, je v rozsahu od Ulmu až k Braile a zabírá do svého úvodí řeky Moravu a Dyji, pokud tvoří hranici mezi republikami Československou a Rakouskou, dále Drávu od Bárce, Tisu od Samoše a Maroš od Aradu, kdežto část od Braily k moři je podrobena kompetenci staré evropské komise dunajské jenom ovšem jiným a rozšířenějším způsobem sestavené.

Tedy pro toto úvodí řeky Dunaje a jejich přítoků je zde vyslovena zásada volného průvozu co se týče transitu v plné míře.

Jako jisté obhájení zvláštních zájmů našeho státu dlužno vytknouti, že bylo ustanoveno, aby prvním sídlem mezinárodní komise bylo město Bratislava na prvních pět let. Je to jistě úspěch morální, myslím však, také hospodářský, který může míti jednak příznivý vliv na rozvoj města Bratislavy, jednak může míti příznivý vliv na rozvinutí se obchodu přes naše území. Jest jistě naší povinností, abychom prozíravým, loyálním plněním povinností, vyplývajících ze smlouvy, docílili, by i na další léta sídlo této mezinárodní komise zůstalo v Bratislavě.

K článku 44 upozorňuji, že je tam lhůta 31. března. Ta lhůta byla pozdějším ujednáním prodloužena do 30. června. Není to tedy žádná nesrovnalost. Jménem výboru zahraničního, který tuto věc celou podrobně projednal ve schůzi dne 17. t. m., uvážil obsah i dosah statutu i okolnosti, za kterých byl sděláván, činím uctivý návrh, aby usnesení poslanecké sněmovny ze dne 5. dubna 1922 ve schůzi 136. učiněné bylo přijato a schváleno beze změny. (Souhlas.)

Předseda: Uděluji slovo panu referentu za výbor technicko-dopravní sen. Šťastnému.

Zpravodaj sen. Šťastný: Slavný senáte! Zpráva technicko-dopravního výboru o definitivním dunajském statutu, sjednaném v Paříži v minulém roce v červenci, má tu přednost, že projednávání této předlohy v technicko-dopravním výboru byl přítomen vážený p. řečník přede mnou jako zpravodaj výboru zahraničního, a že jsme měli možnost o věci jednati velmi podrobně, poněvadž oba výbory byly téměř pohromadě. Je tudíž pochopitelné, že v důsledku toho, ježto pan zpravodaj dr. Brabec podal zevrubnou zprávu a zpráva výboru technicko-dopravního byla vydána tiskem, nemusím snad nic více ke zprávě přičiňovati, než požádati slavný senát, aby učinil po návrhu pana zpravodaje zahraničního výboru a tuto předlohu schválil.

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve smyslu usnesení poslanecké sněmovny, obsaženého v č. t. 1310 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou dodatečně pro schůzi včerejší panu Sen. Endlicherovi.

Sděluji dále, že do úsporné parlamentní komise nastupuje jako člen za sen. Jelinka sen. dr. Hilgenreiner a jako náhradník za sen. dr. Hilgenreinera sen. dr. Spiegel.

Navrhuji, aby příští schůze konala se ve středu dne 31. května 1922 o 15. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ ku vyměřování trestu při důchodkových přestupcích tabákových. Tisk 1334.

2. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu zákona stran úpravy osvobození osob exterritoriálních od státních a jiných veřejných daní a dávek. Tisk 1335.

3. Druhé čtení zprávy výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, sociálně-politického a rozpočtového stran vládního návrhu zákona o potírání pohlavních nemocí. Tisk 1332.

4. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a technicko-dopravního stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu úmluva stanoviaca definitivný dunajský štatút, podpísaný v Paríži dňa 23. červenca 1921. Tisk 1343.

5. Rozprava o prohlášení ministerského předsedy a o naléhavých interpelacích č. t. 1328 a 1329 stran sankcí proti Německu.

6. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1307) o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezí republikou Československou a královstvím Španělským, uzavřená výměnou not vyslanectví republiky Československé v Madridu ze dne 18. listopadu 1921 a ministerstva zahraničních věcí království Španělského ze dne 19. listopadu 1921. Tisk 1337.

7. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny týkajícím se vládního návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezí republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřená v Praze dne 4. května 1921, se závěrečným protokolem, jakož i a) příloha k čl. XII.: >úlevy v pohraničním styku<; b) příloha k čl. XII.: >úmluva vzájemné podpory při celním odbavování<; č) příloha k § 8 (2): >ustanovení o předběžné sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů<; d) příloha k čl. XII.: >dohoda o nákazách zvířecích<; e) příloha k čl. XII.: >dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží<; f) příloha k čl. XII.: >dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních.< Tisk 1338.

8. Zpráva I. národohospodářského výboru, II. výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 869), kterým se předkládají ke schválení Národnímu shromáždění osnovy hospodářských ujednaní, uzavřených v Praze dne 29. června 1920 mezi republikou Československou a říší Německou. Tisk 1342.

Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.) Není jich.

Končím schůzi.