Čtvrtek 27. dubna 1922

Schůze zahájena v 15 hodin 15 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

114 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Dérer, Habrman.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzí p. sen. Dúrčanskému, pro zítřejší p. sen. Bárinkovi, sen. dr Schmidtovi a sen. dr Koperniczkému.

Žádám, aby byly přečteny spisy, které byly tiskem rozdány.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1318. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Tisk 1319. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z.

Tisk 1320. Zpráva živnostensko-obchodního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se mění článek XIX. zákona o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z. a článek XIX. uherského zákonného článku LIII. z roku 1907.

Tisk 1321. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23.

Tisk 1322. Zpráva I. sociálně-politického výboru a II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (č. t. 1305) o vládním návrhu zákona o ochraně nájemníků.

Tisk 1324. Zpráva, výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1308) o vládním návrhu zákona stran provádění ustanovení o mezinárodních smíšených rozhodčích soudech dle čl. 304 mírové smlouvy Versailleské, 256 mírové smlouvy St. Germainské, 239 mírové smlouvy Trianonské a 188 mírové smlouvy Neuilleské.

Zápis o 111. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 4. dubna 1922.

Z předsednictva přikázáno:

výboru iniciativnímu:

Tisk 1318. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Předseda: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem jest

l. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona o ražbě dalších drobných mincí. Tisk 1316.

Zpravodajem je p. sen. Kouša.

Táži se pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Kouša: Nemám žádných.

Předseda: Není tomu tak, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby osnova zákona, s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty byly tak, jak byly usneseny ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je

2. Zpráva ústavně - právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1292), kterým se Hlavní puncovní úřad v Praze podřizuje ministerstvu veřejných prací. Tisk 1317.

Zpravodajem je p. sen. dr Franta. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Franta: Slavný senáte! Je to jedna z předloh, které nelze upříti oprávněnost. Málo tak odůvodněných předloh jako tato přichází do senátu. Není sice sama o sobě význačně důležitá, avšak to, co řeší, totiž do jisté míry kompetencí mezi jednotlivými ministerstvy, je už samo sebou velice zajímavé a velice důležité.

Zajímavo je, jak vlastně přišlo puncovnictví do ministerstva financí. Zákonem z r. 1865 z 19. srpna, jenž byl - a to podotýkám jakožto zajímavost právnickou - vydán císařským nařízením teprve v květnu roku 1866 a vyhlášen v říšském zákonníku v červnu r. 1866, bylo určeno, že se zřizují zvláštní úřady, které jsou podřízeny finančnímu ministerstvu, a to pro kontrolu zlatého a stříbrného zboží. Jiné nebylo stanoveno a tak to zůstalo stále a sluší jen konstatovat, že i potom, když bylo zřízeno ministerstvo veřejných prací r. 1908, bylo opomenuto dát puncovní úřad do působnosti ministerstva veřejných prací, kam patří, a že zůstal v ministerstvu financí.

Puncovní úřad je svou čistě technickou činností vzdálen působnosti ministerstva financí. Ministerstvo financí nemá také techniků, kteří by puncovní úřad kontrolovali, ale má je ministerstvo veřejných prací, a proto je jen vítáno, když tato věc celá přenese se do působnosti ministerstva veřejných prací. Že se to nestalo dřív před zřízením ministerstva veřejných prací, je přirozeno, poněvadž v roce 1867, kdy bylo učiněno ujednání s Uhry, bylo vlastně jen 8 ministerstev; bylo to presidium, ministerstvo vnitra, obchodu, zemské obrany, školství, spravedlnosti, orby a financí. Puncovnictví tedy nadále, až do této doby zůstalo v ministerstvu financí. Obor působnosti ministerstva veřejných prací podle zákona z r. 1908 a vyhlášky veškerého ministerstva, která k tomuto zákonu následovala, byl vymezen tak, že náležely mu záležitosti stavební, jak právní, tak správní, technické, stavby pozemní, vodní, silniční a mostní, hornictví, zvelebování živností a povznášení návštěvy cizinců. Tato působnost byla přenesena také do naší republiky. Ministerstvo to je rozhodně bližší puncovním úřadu než ministerstvo financí. Ministerstvo veřejných prací, jak jsem pravil, je povoláno vedle důležité složky administrativní, právní a judikaturní zvláště ve věcech stavebních také k takovým věcem, jaké provádí puncovní úřad. Jediný věcný důvod, pro který by bylo možno, aby puncovní úřad zůstal v ministerstvu financí, byl, že měl být prováděn soupis, ale tento soupis je už dávno proveden a tak praví se docela oprávněně ve vládním návrhu, že. by trvání dosavadního stavu bylo odůvodněno jen formální setrvačností na organisaci dosavadní, jejíž původ hledati sluší pouze v tom, že v době zřízení puncovní kontroly nebylo technického, já bych řekl odborného, ministerstva v Rakousku. Ostatně pro práce mincovní má ministerstvo financí mincovnu v Kremnici, takže vůbec nezaměstnává v tomto směru puncovního úřadu.

Ministerstvo veřejných prací souhlasí, aby působnost Hlavního puncovního úřadu byla přenesena do jeho působnosti a ministerstvo financí to přesně žádá.

Já bych pří této příležitosti jenom několika slovy se zmínil o tom, že je to první pokus něco důležitého z jednoho ministerstva přenést do druhého. My nemáme zákona o působnosti ministerstev jednotlivých, nemáme také zákona o působnosti ministerstva veškerého. Za tří nebo čtyři roky nedá se ovšem uspořádat celá státní administrativa, ale je potřebí, aby se to aspoň připravovalo. Nebude to snad hlasem volajícího na pouští - ne po prvé se o té věci zmiňuji - že se musí revidovat působnost jednotlivých ministerstev a že hlavní zásadou má být, že ministerstva mají prácí výkonnou řídit a ne ji v první stolicí provádět. Ušetří se tím mnoho času, lidí i peněz. Z tohoto hlediska budu stále a stále naléhati, aby zákon o působností ministerstva veškerého a působnosti jednotlivých ministerstev byl co nejdříve uskutečněn.

Pravil jsem, že obě ministerstva souhlasí a dovoluji si tedy tak, jak to učinila vláda, navrhnouti, aby záhon byl přijat. Zákon je docela kratičký. V prvním tu praví se, že působnost ministerstva financí přejímá ministerstvo veřejných prací. Na vysvětlenou druhého odstavce, že se tím mění nařízení ministerstva financí ze dne 30. ledna 1919, čís. 48 Sb. z. a n., dovoluji si připomenouti, že tímto nařízením byl zřízen Hlavní puncovní úřad místo puncovního úřadu v Praze a že na něj byla přenesena všechna působnost puncovního úřadu v Praze, který tím zaniká. Ale poněvadž podle §u 2 je tento úřad podle nařízení z roku 1919 podřízen ministerstvu financí, je potřebí změny tohoto nařízení, a to praví právě § 2. Ten také praví, že zákon má nabýti účinnosti dnem, který bude určen zvláštní vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, tedy ne dnem vyhlášení nebo 10. nebo 45, dne po vyhlášení. Je to potřebí proto, poněvadž materií tu je potřebí shledávati a celou působnost udělati. Bylí jsme svědky toho, že roku 1917 a 1918, když se ve starém Rakousku zařizovala dvě nová ministerstva s nevelikou působnosti, že to trvalo velmi dlouho, nežli se kompetence jejich ustanovila. Není proto divu, když vláda činí toto opatření a žádá, aby také stanovení dne účinnosti bylo ponecháno jí. Provésti jej mají obě ministerstva jak ministerstvo financí, tak ministerstvo veřejných prací. Doporučují znova, aby zákon byl přijat.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, který má pouze dva paragrafy, o jeho nadpisu a úvodní formulí míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.) Námitek není, budeme tudíž tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou ve čtení prvém.

Dalším bodem jest

3. Zpráva sociálně-politického výboru a rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1305) o vládním návrhu zákona o ochraně nájemníků. Tisk 1322.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pí. sen. Ecksteinová, za výbor rozpočtový pan sen. Kouša.

Udělují slovo pí. sen. Ecksteinové za výbor sociálně-politický.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Slavný senáte! Zákon o ochraně nájemníků, o kterém máme dnes pojednati a rozhodnouti, je prvním pokusem o průlom do vázaného hospodářství v bydlení. Uvolnilo-li se vázané hospodářství v jiné produkci v době, kdy produkce přílivem lidské práce nebo otevřením dopravních cest stoupla, počíná se s pozvolným odstraňováním ochrany nájemníků v době, kdy počtu bytů nikde citelně nepřibylo a kdy není naděje, že stavební ruch čile ji se rozvine. Byla bych velmi šťastna, kdyby se objevilo, že jsem špatným prorokem a že stavební ruch. opravdu počíná zaplňovati ty ohromné mezery, jež na bytech nám zůstavila válka.

Při projednávání tohoto zákona bylo zladiti a zharmonisovati mnoho protichůdných zájmů. Jestliže ti, kdo bytů nemají, nebo nedostatečné, mají zájem na tom, aby vázané hospodářství v bydlení bylo udrženo až do té doby, kdy se objeví dostatek bytů, mají na druhé straně ti, kdo mají domyla disponovat jimi mohou, zájem, na tom, aby těmi byty mohli v této velmi příhodné době a situaci disponovati, aby jejich zájmům to prospělo. (Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví.)

Zákon, který se sdělává na základě tolika kompromisů a tolika ústupků, nemůže na konec ovšem uspokojit nikoho, a tak také tento zákon vyvolal prudké debaty a prudkou kritiku a byl předmětem mnoha roztrpčení a mnoha srážek. Ovšem s hlediska klidného vývoje státu nutno vyzvednout, že tímto zákonem podařilo se přece jenom to, co v zájmu státu je nanejvýš nutno, ochránit nájemníka před vypovídáním z bytu z důvodů nekalých a že zabezpečuje naproti tomu také i majetníkům domu, aby v míře poněkud zvýšené svého vlastnictví nad domem mohli používat aspoň tenkrát, kdy se jedná o ochranu jejich bydlení nebo o ochranu bydlení jejich vdaných a ženatých dětí.

Nejen v tom směru byly zjednány uspokojivé výsledky zákonodárným řešením vázaného hospodářství v bydlení, ale také pokud se týče provozoven, je vyřešena jejich potřeba nanejvýš uspokojivě. Zákon na provozovny - ačkoli jsme viděli často tendence velmi odchylné - pohlíží jako na nájemní byty, jako na nájmy vůbec a stejně s nimi nakládá, takže je naprosto nemožno, aby dnes mohl kterýkoliv majitel nájemce jakékoliv živnostenské nebo obchodní provozovny z místnosti prostě vyhoditi a ohroziti tím nejen zájmy toho kterého obchodníka nebo živnostníka, ale desítek, stovek a tisícovek rodin, které na té které provozovně průmyslové nebo obchodní jsou závislý.

Pokud se týče činží, bylo velmi těžko požadavky majitelů domů ohledně zvýšení činže s požadavky najímatelů bytů uvésti v harmonii. Jestliže kříse hospodářská, která ve veliké míře zachvacuje náš stát, jako zachvátila státy jiné, je na postupu, a jestliže z toho důvodu pro celé tisícovky malých rodin je každý desetník velikým penízem, není bez významu, podařilo-li se uchovat míru zvýšení činží aspoň pro tyto široké vrstvy na nezměněné výši. Pravda je. že činže se nezvýšila jen o těch zákonem připuštěných 20%, nýbrž že činže ve všech domech se zvýšila troj až čtyřnásobně následkem toho, že všechny opravy domů provádějí se na účet nájemníků, opravy, na které po celou dobu války z největší částí majitelé domů nevěnovali haléře, a které dnes vyžadují veliké obnosy. Ale i opravy bytů, které dříve uhrazoval majitel domu, musí dnes pronajimatel platiti ze svého. Poohlédnete-li se, vidíte, že není domu, kde by nájemné se nejméně neztrojnásobilo těmito provedenými opravami bytovými i domovými, ba nezečtvernásobilo, zpateronásobilo a že činže za těchto poměrů již dosahují veliké výše.

Do budoucností jsou tyto činže upraveny tak, že při malých bytech o l pokojí a kuchyní zůstávají jenom na výši zákonem o 20%ním zvýšení stanovené. Nájemné bytů o 2 pokojích a kuchyni se zdražuje počínaje srpnem o 10%, počínaje listopadem o dalších 10%, byty o 3 pokojích se zdražují v srpnu o 20%, listopadem o dalších 20%, tedy do konce roku o 40%, bytů 4pokojových a větších v srpnu o 30%, v listopadu o 30%, celkem o 60% nad nájemné placené roku 1914. Pravda je, že tato úprava vyvolala velikou hořkost v řadách majitelů malých domů a malých bytů, protože malé domy s malými byty více se opotřebovávají, potřebují větších nákladů vydržovacích, jsouce hustě obydleny, kdežto domy o velikých bytech, kde na velikém prostranství je soustředěno málo lidí, se znehodnocují méně. Majiteli malých domů jsou zpravidla malí lidé z vrstev středních nebo dělnických, kdežto majitelé domů velikých s byty velikými náležejí vrstvám zámožným, buržoasním, měšťanským. Ovšem zákon bylo nutno sdělati sociálně, bylo nutno - jako každým zákonem - chrániti sociálně slabé, nájemce malých bytů. A to nebylo možno vyjíti těmto oprávněným tužbám malých majitelů domů vstříc do té míry, jak to bylo umožněno u majitelů bytů velikých. Bylo by spravedlivé, kdyby zákonem byla vyřešena tato otázka v té formě, že by majitelé velkých domů s velkými byty percentuelně musili platiti větší činžovní daň ve prospěch fondu stavebního. Spravedlností o sociálním cítění by takový zákon učinil zadost, ale efekt finanční by neznamenal žádné plus z toho důvodu, že by předpisování a vyšetřování na berních úřadech, vyžadovalo větší náklady, než by činil výnos daně.

Další veliký pokrok, který tento zákon přináší, je, vážený senáte, zrušení nájemních úřadů. Kdo, zvláště ve velikých střediscích průmyslových, měl příležitost nebo byl nucen s těmito nájemnými úřady jednati, odnesl si vždycky dojem, že u těchto nájemních úřadů jednalo se jednostranně, že nebylo dobře přihlíženo k spravedlnosti na obě strany. Obtíže působilo také jejich obsazování, bylo těžko získati právníky, úředníky a přísedící, poněvadž funkce tyto byly čestné. Musíme tedy vítati jako opravdu veliký pokrok, jestliže tyto nájemní úřady se předloženou osnovou, zrušují a jestliže na místo nich všechny tyto spory vypadávající z poměrů nájemního jsou přikázány na příště soudům první a druhé stolice.

Z řad lidí cítících sociálně byl vznesen požadavek, aby, bude-li již zvýšeno nájemné, nečinilo se tak na prospěch jednotlivců, nýbrž aby výtěžek zvýšeného nájemného připadl ve prospěch fondu pro podporu stavebního ruchu. Byla tu snaha, aby bydlící přispívali nebydlícím. Nebylo lehko tomuto požadavku učiniti zadost a považujeme za pokrok a úspěch, jestliže z tohoto zvýšeného nájemného má berní správa k účelům stavebního ruchu odváděti 30 milionů, aby tak bylo aspoň částečně vypomáháno k odstranění tohoto velikého sociálního zla, jakým je nedostatek bytů na všech stranách.

Spory a výpovědi vznesené a projednávané u okresních soudů, které o věcech výpovědních a sporech z nájemních smluv plynoucích rozhodovaly, nebudou do 30. dubna projednávány všude všechny, jestliže v přítomném zákoně není pražádného ustanovení o tom, jak má býti s těmito smlouvami po 1. květnu naloženo, plyne z toho zcela, určitě názor zákonodárcův, že tyto všechny spory, výpovědi a žaloby vznesené na okresní soudy, pokud nejsou a nebudou do 30,. dubna projednány, mají býti projednány podle zákona přítomného a nikoliv podle zákona, který 30. dubnem vypršel.

Slavný senáte! Toto usnesení poslanecké sněmovny o předloze zákona o ochraně nájemníků dostalo se nám k projednání v poslední chvíli a nemohli jsme proto při nejlepší vůli na něm ničeho měniti již z toho důvodu, že stála tu formální překážka, to jest nedostatek času. Pro každou změnu, kterou bychom zde učinili, bylo by nutno vrátiti usnesení poslanecké sněmovně, která by do konce tohoto měsíce již nemohla vrácený zákon projednati. Snad v klidnějších dobách a vývojem našeho parlamentarismu dospějeme k tomu, že bude dán vždy jistý časový odstup při takových předlohách velikého dosahu, které nám změny první sněmovnou schválených osnov umožní.

Měniti na tomto zákoně znamenalo by způsobiti vacuum, které by mělo nedozírné následky a mohlo by vyvolati zmatky, jichž dosah byl by jistě velmi nepříjemný a velmi bolestný pro ty, koho by postihly.

Majitelé domů používali by v té době neobmezeného panství nad svým majetkem a jejich postup proti nájemníkům mohl by vyvolati hotovou revoluci.

Proto nezbývá nic jiného, než abych podle usnesení sociálně-politického výboru doporučila slavnému senátu, aby předložené usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ochraně nájemníků schválil ve znění přijatém sněmovnou poslanců.

Sociálně-politickému výboru byla předložena resoluce sen. Hladika a soudr., ve které se vláda vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění návrh osnovy zákona, kterým by se zaváděla daň k vybudování bytů, odstupňovaná podle velikostí bytů, důchodu a počtu dětí nájemníkových, čili uživatelů bytů, jejíž výnos bude odváděn obcím k vybudování nových bytů. - Sociálně-politický výbor schválil tuto resoluci a jest věcí referenta výboru rozpočtového, aby uvedl z jakých důvodů tato resoluce byla zamítnuta výborem rozpočtovým. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Udělují slovo panu sen. Koušovi, jako referentu rozpočtového výboru.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Rozpočtový výbor zabýval se předlohou o ochraně nájemníků se stanoviska finančního, totiž se zřetelem k §u 32, jímž vláda použije většího důchodu, jenž nastane zvýšením nájemného z větších bytů podle |u 9 a 10 na podporu stavebního ruchu. Poněvadž obnos k tomuto účelu věnovaný obnáší 30 mil. Kč a bude přesahovati očekávané zvýšení daně činžovní, bude nutno již z důvodů rozpočtových tímto přídělem a opatřením příslušných položek se zvláště zabývati.

Tak jako sociálně-politický výbor i výbor rozpočtový byl by rád zabýval se osnovou zákona o ochraně nájemníků delší dobu, avšak, jak jíž řekla kol. sen. Ecksteinová, bylo nebezpečí, že nastane vacuum a že by majitelé domů použili této prázdnoty k vypovídání nájemníků, což by jistě vedlo k důsledkům nedozírným.

Že by obnos 30 mil. Kč, který jest v tomto zákoně vyznačen, mohl zvláště odpomoci bytové tísní, to jistě žádný z nás nevěří. Dnes je bytová nouze jistě veliká, přes to, že staví se u nás ve Velké Praze i na venkově v městech naší republiky, ale, pokud my jsme o této otázce jen tak letmo ve výboru rozpočtovém mluvili, bylo by potřebí nejméně jedné miliardy, aby se mohlo důkladně ke stavbám domů přikročiti a. pak snad teprve by se řeklo, že za nějaké 2-3 roky tíseň bytová by mohla trochu zmizeti.

Kol. sen. Ecksteinová učinila zmínku o resoluci, která byla přijata sociálně-politickým výborem a uvedla, že výbor rozpočtový vyslovil se hlasováním proti této resoluci. Chci jen krátce uvésti, že tato resoluce nemá žádné ceny praktické, není-li schopna vyvolati zákona.

Nám všem jest známo, že obce měly právo zabírat velké byty a z těchto bytů přidělovat zase jednotlivé pokoje nešťastníkům a nešťastným rodinám, které jsou bez bytu. Loňského roku v poslanecké sněmovně učiněn pokus, aby zákon o zabírání bytů byl prodloužen. To se však nestalo. Když rozpočtový výbor hlasoval proti této resoluci celkově, byl toho mínění, že by němečtí kolegové místo resoluce měli se pokusit vypracovati a předložiti osnovu zákona, abychom věděli jasně a určitě, co vlastně chtějí, poněvadž touto resolucí se nemůže rozhodně způsobit žádná náprava. Z toho důvodu prosím slavný senát, aby hlasoval proti této resoluci, která byla přijata v sociálně-politickém výboru.

Na konec prosím, aby slavný senát předlohu přijal. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Navrhuji, aby celková lhůta pro řečníky byla stanovena na 2 hodiny.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou. Návrh můj je schválen.

Slovo uděluji p. sen. Hladíkovi.

Sen. Hladík (německy): Slavný senáte! Není pochybností o tom, že zákon dnes projednávaný jest nesmírně důležitým zákonem pro pracující obyvatelstvo, že zákon o ochraně nájemníků má velmi veliký sociální význam. Opětovně již v tomto domě bylo poukazováno na to, že v době poválečné bytová nouze, především v městech průmyslových, v průmyslových střediscích stala se přímo katastrofální. Bylo opětovně poukazováno na to, že ani vláda ani jiní činitelé neučinili potřebných pokusů, aby této katastrofální bytové nouzi předešlí. Když dne 8. dubna 1920 tehdejší revoluční Národní shromáždění se usneslo o zákoně na ochranu nájemníků, byl zajisté postup myšlenek tehdejšího zákonodárného sboru ten, že především jest nutno stranám, které již byt mají, tento byt zabezpečiti. Ovšem byl zákon o ochraně nájemníků z dubna 1920 omezen lhůtou a to do 31. prosince 1921. Již loňského roku se vyjednávalo v koaličních stranách o tom, aby došle ke sjednocení o ustanoveních nového zákona na ochranu nájemníků. Ovšem nebylo loňského roku možno docíliti potřebné dohody ve stranách koaličních. Nebylo možno, aby se koaliční strany sjednotily na určitém plánu, a proto došlo k usnesení z prosince loňského roku, aby stávající zákon na ochranu nájemníků prodloužen byl do 30, dubna, tedy do příští neděle. Bylo v tomto domě opětovně poukazováno na to, že zákonité předlohy přicházejí v projednávám vždy teprve v posledním okamžiku, a to platí také o osnově zákona, která nyní jest předmětem jednání, o zákoně na ochranu nájemníků. Teprve krátce před uzavřením jest nám možno zabývati se zákonem tak důležitým, a není tudíž možno provésti změny, jež se jeví přímo nezbytnými, a přísluší senátu právě jen formalita, přistoupiti totiž k usnesení poslanecké sněmovny. To jest postup, jenž přímo jest na výsměch každé parlamentárních zvyklostí, i nezbývá nic jiného, než-li také při této příležitosti opětně protestovati proti takovýmto nařízením a machinacím. Teprve dne 4. dubna byl tento zákon předložen v poslanecké sněmovně, dne 7. dubna byl schválen.

V koaličních stranách byly nesnáze pří tvoření tohoto zákona o ochraně nájemníků; jest to pochopitelno, poněvadž v koalici dlužno nějak v soulad uvésti zájmy, které proti sobě jsou přímo v diametrálním rozporu. Dlužno již říci, že socialistické strany koalice pří této příležitosti přišly zkrátka, kdežto občanské strany její lépe dovedly chrániti zájmy měšťácké, nežli dovedly socialistické strany hájiti zájmy pracujícího obyvatelstva, U měšťáckých stran jest jako proti všem donucovacím opatřením, jež se jevila nutnými během války a po válce, patrná dosti značná snaha, odstraniti vůbec ochranu nájemníků, snaha to, kterou nelze dosti odsouditi. Dlužno říci, že ochrana nájemníků nemůže býti dříve zrušena, dokud na začátku naznačená bytová nouze nebude konečně odstraněna.

Měšťáctvo uvádí jakožto důvod pro zrušení ochrany nájemníků, že by tím zvelebena byla činnost stavební a že nelze dříve pomýšleti na zahájení pravidelné stavební činnosti; to jest argumentace úplně falešná. I kdyby po odstranění ochrany nájemníků započala stavební činnost, zjednány byly nové byty, co by nastalo? Jedině to, že bychom sice měli více bytů na výběr, že by však přes to bylo tisíce a tisíce lidí, jimž by nebylo lze byt sobě opatřiti, poněvadž by tyto byty zcela jednoduše byly příliš drahé, právě lak jak tomu jest pří dnešním, kapitalistickém společenském řádu, že máme tisíce a tisíce lidí, kteří chodí polonazí, ačkoliv jest dostatek oděvu, neboť tito lidé nemohou si ho koupiti, poněvadž pracovní výdělek jest příliš nízký a ceny tohoto zboží příliš vysoké, Zrušením zákona o ochraně nájemníků nebylo by vykonáno absolutně ničeho na odstranění bytové nouze. Dlužno tudíž se vším důrazem ještě jednou poukázati na to - ještě jednou budiž tato pravda opětována, která také zde má své oprávnění - že také při stavbě bytů není rozhodnou potřeba, nýbrž zisk pro měšťáctvo, pro kapitalisty. Tito budou stavěti byty jen tehdy, budou-li moci z nově vystavěných bytů míti tomu odpovídající zisk. Tedy nikoli odstranění ochrany nájemníků, nýbrž jiných prostředků nutno užíti, aby odstraněna byla katastrofální nouze bytová.

Jest zajisté v Československu sto tisíc lidí bez bytu, snad o něco více anebo méně. Ale pokud máme statistiku z doby, kdy byly ještě bytové úřady, bylo lze zjistiti, že jsme měli na příklad v Liberci loňského roku 1766 stran bez bytu, v Ústí 1500, v Teplicích 700, v Jablonci přes 500 atd. Jest zcela jasno, že v průmyslových městech jest počet lidí bez bytu a lidí, kteří hledají byt, ve srovnání s jinými částmi země mnohem větší. K tomu přistupuje ještě skutečnost, že značná část těch, kdož byt mají, umístěna jest způsobem, jejž přímo nelze popsati, na př. v průmyslových mastech ve sklepích, v kolnách atd. Tito lidé ve jmenovaných cifrách nejsou započteni, poněvadž ještě jakž takž jsou umístěni. Jaký vliv takovéto byty mají na zdraví dotyčných stran, to vyličovaní mohu sobě zajisté uspořiti.

Proti čemu se při tomto zákoně obracíme, jest především reakcionářská jeho tendence, která tím jest vyjádřena, že v přítomném okamžiku se přistupuje k odbourávání zákona na ochranu nájemníků. Jest jisto, že se hospodářské poměry od války, od převratu naprosto nezměnily a jest nebezpečným počínáním v takovýchto dobách přistupovati k odbourávání věci pro dělnictvo tak důležité, jakou jest ochrana nájemníků. Proto nemůžeme se ztotožňovati s tímto zákonem a budeme ovšem hlasovati proti němu. Odbourávám ochrany nájemníků jeví se v tomto zákoně po většině tím, že zákon umožňuje domácím pánům zvyšovati nájemné od 1. srpna o 10%, v listopadu o dalších 10% u bytů, které mají 2 pokoje a kuchyni, u bytů o více pokojích dokonce o 20%. To jest reakcionářské ustanovení zákona a bylo by bývalo lépe, když již nebylo možno předložili ve srovnání se zákonem ze dne 8. dubna 1920 reformovaný zákon na ochranu nájemníků, docíliti sjednocení v tom, aby alespoň posavadní zákon o ochraně nájemníků zůstal v platnosti. Mimo to způsobem dosti nebezpečným, rozmnožuje se počet důvodů, jež domácímu pánu umožňují vypovídati nájemníky. Pro budoucnost budou pro majitele domu směrodatnými důvody, jež otvírají dvéře přímo každé libovůli. Co má na příklad znamenati, stojí-li v zákoně: >Potřebu je-li pronajimatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti, může nájemci byt vypověděti<. Již loňského roku za platností starého zákona, učinili jsme v té příčině velmi smutné zkušenosti. Stalo se velmi často, že majitel domu prohlásil, že potřebuje bytu pro dceru, která se chce provdati, že z tohoto důvodu u okresního soudu podal žalobu a že pak tam, kde nebylo nájemních úřadů, soudce konečně přece této žádosti vyhověl. Budoucně však ještě větší měrou bude se díti, že domácí páni zcela jednoduše nějaký důvod přitáhnou za vlasy, že konečně nějaký důvod, smím-li se tak vyjádřiti, budou fingovati, jen aby nájemníka dostali z bytu. Jest zřejmo, že to zase postihne především nájemníky hospodářsky co nejhůře postavené. V sociálně-politickém výboru poukázal jeden pan kolega na to, že tendence našich pozměňovacích návrhů obsahuje výrok, že majitelé domů jsou vesměs bohatí lidé a že nájemníci vesměs patří k chudšímu stavu. Tomu tak naprosto není, jsme opačného mínění, že nájemníci, kteří lépe jsou situováni, předem již tím se mohou zabezpečiti, že domácímu pánovi - a to jíž opětně se stalo a také dnes se stává - pod rukou nabídnou větší činží a že proto vůbec jim nehrozí nebezpečí, že by od majitele domu obdrželi výpověď, i kdyby bytu potřeboval. Jinak se tomu má ovšem s lidmi, jež dlužno označiti jakožto hospodářsky nejslabší, s chudšími vrstvami, jež nemohou sobě zabezpečiti a udržeti být způsobem ne vždycky přímým. O tyto lidí půjde v prvé řadě, a ti budou ovšem při prvé příležitostí, jež se jen nějak naskytne, vyhození na dlažbu. Máme tedy za to, že již bylo potřebí, aby odpadly důvody, které zde v zákoně jsou uvedeny a které vyjádřeny jsou v bodech 5, 6, 8, 9 a 10, a aby jedině s veškerou jasností bylo najisto postaveno, z jakých důvodů může nastati výpověď. K tomu ještě stojí v §u l v prvém odstavci >Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z důležitých důvodů<. Slovo >důležitý< jest ovšem pojem velice široký; rozhodovati o tom, je-li důvod důležitý čili nic, má podle ustanovení nového zákona okresní soud. Víme, že se konečně může státi, že soudce považuje důležitým některý důvod, jenž důležitostí postrádá. Bylo by tudíž bývalo praktičtějším, kdyby podle našeho návrhu místo slova >důležitých< bylo dáno slovo >následujících< a kdyby potom tyto důvody byly bývaly uvedeny taxativně. Pak by nebylo možno otevírati dvéře libovůli. Podali jsme dále řadu pozměňovacích návrhů, které ovšem v sociálně-politickém výboru byly zamítnuty; jsme si také jisti, že tyto návrhy také v plenu budou míti týž osud. Návrhy budou také zde zamítnuty, byť byly sebe lepší, poněvadž koaliční strany jednoduše jsou zavázány přijmouti zákon tak, jak naproti byl přijat, jenž mimo to jest omezen lhůtou do 30. dubna. Mezi těmito návrhy jest jeden, aby totiž konečná lhůta zákona, na němž se máme usnésti, nebyla stanovena 30. dubnem 1923, nýbrž 31. prosincem 1924. Také tento návrh byl zamítnut a referentka kolegyně Ecksteinová poukázala na to, že snad ještě před uplynutím této lhůty bude možno opatřiti lepší zákon na ochranu nájemníků, než-li jest zákon dnešní. (Výkřiky na levici.) My jsme jiného mínění, velevážení, máme za to, nežli dojdeme k 30. dubnu 1923, kdy opětně nastane porada o zákonu na ochranu nájemníků, vytvořen bude zákon ještě špatnější, a to bylo pro nás směrodatným, abychom navrhli dobu platností do 31. prosince 1924. Podali jsme dále resoluční návrh, jehož první část obsahuje bytovou stavební daň, odstupňovanou podle velikosti bytu, příjmu a počtu dětí nájemcových. Výtěžek této daně má býti přikázán obcím na stavbu nových bytů. Tento návrh byl, jak již referentka prohlásila, v sociálně-politickém výboru přijat, v rozpočtovém výboru však zamítnut; v rozpočtovém výboru zamítnut z toho důvodu, poněvadž zástupce finančního ministerstva poukázal na to, že v přítomné době nelze pomýšleti na zaváděni nových daní. Tento resoluční návrh obsahuje ovšem novou daň. Novou daň, jíž má býti použito k užitečným účelům. (Výkřiky na levici.) Jsem přesvědčen, že kdyby se jednalo o to, zavésti nové daně k účelům neproduktivním, že by se strany většiny tak neupejpaly. Poněvadž se však jedná o věc, která především má býti k dobru pracujícímu obyvatelstvu v tomto státě, staví se zástupce finančního ministerstva na stanovisko, že nynější okamžik není vhodný - to lze, jak jsme již před delší dobou četli v novinách, odvoditi z usnesení koaličních stran - aby se zaváděly nové daně. Ale, velevážení, máte-li vážný úmysl odstraniti bytovou nouzi, jakým způsobem to chcete učiniti? Stát byl již opětovně poukázán, aby poskytl patřičné obnosy - nemluvím ani o těch 30 milionech korun, lapálii, kterou můžeme nazvati kapkou na rozžhavené železo, částka to, která nikdy nepostačí ani na přiměřené zmírnění bytové nouze, neřku-li na její odstranění.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP