Středa 8. února 1922

Ministr veřejných prací Tučný: Slavný senáte! Vláda těžce nese, že krise v uhelné těžbě vyvrcholila ve všeobecné stávce hornické, sama však nemá viny, že došlo k řešení takovým způsobem, který není snesitelným ani politicky tím méně hospodářsky, sahaje na kořeny našeho zdárného vývoje hospodářského. Jakmile se vláda přesvědčila, že nynější podmínky uhelné těžby nejsou do příštích dob udržitelný, učinila opatření, aby nedošlo k výbuchům nespokojeností na jedné nebo na druhé straně. Že vypukla stávka v uhelném revíru falknovském, z níž se rozšířila, na stávku všeobecnou, je důsledkem pronikavých přeměn hospodářských, jichž vlivy potlačiti nebylo v moci vlády. Vláda ještě před rozšířením stávky na všeobecnou předložila majitelům dolů na Falknovsku přijatelné návrhy sprostředkovací, které však byty zamítnuty, ačkoliv dnes jsou znovu přijímány za základnu k odstranění rozšířeného sporu.

Rozšířením stávky stížily se přirozeně i podmínky dohody. Všeobecná stávka má líný základ nežli měl lokální spor falknovský. Srazily se dva základní principy: Na straně horníků zásada nedopustiti snížení životní úrovně, na straně majitelů dolů naopak snížením hornických příjmů usnadniti podmínky těžební. Na první pohled musí býti zřejmo, že najíti mezi oběma zásadními stanovisky uspokojivý kompromis, jest úkol velmi obtížný. Nelze přece přehlížeti, že k pronikavému snížení hornických přítmu není podmínek hospodářských a nad to musí býti respektovány i silné momenty psychologické. Na druhé straně nelze neuznávati prokázané těžké podmínky těžební značné části uhelných dolů. Právě proto jednání o dohodu nevykazuje ani rychlého tempa, ani rychlých pokroků, je však se strany vlády vedeno s houževnatostí a plnou energií, aby nesnesitelná všeobecná stávka byla co nejrychleji skončena.

Za dosavadního průběhu jednání neukázala se zásadní neústupnost na žádné straně, naopak v poslední fázi se stanoviska obou stran nadějně sblížila, proto není také příčin, aby jednání bylo přerušeno. Musíme při té příležitosti apelovati na nutnou dávku trpělivosti celé naší veřejnosti, poukazujíce k tomu, jak dlouhou dobu řešeny byly obdobné spory v jiných státech. Kdyby se však v nejbližších dnech nebo dokonce hodinách ukázalo, že některá ze sporných stran z důvodů jež by nemohly býti uznány, chce mařiti dobrou vůli a odhodlání vlády spor co nejrychleji urovnati, jsme odhodlání použíti vší své zákonné a exekutivní moci,. abychom uplatnění jakýchkoliv postranních záměrů znemožnili a klidné těžby nezbytného produktu docílili. (Výborně!)

Mohu jménem vlády k této informací prohlásiti, že vláda tak jako projevila upřímnou ochotu ve sporu falknovském, jest i nadále ochotna spolupůsobiti a všemi prostředky své moci a vlivu pomáhati k šťastnému a výhodnému řešení sociálních otázek a že nemá důvodů vyhýbati se řešení problémů ozdravění základní výroby práce a podnikání. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Klofáč: Dále je k slovu přihlášen p. sen. Walló.

Sen. Walló: Slávny senát! Od toho času, ako nastala by politika medzi spoločnosťami, národmi a štátmi, určujúcim prostredkom a nastrojom pomerov, nastal spor, rozpor a zápas medzi týmito postupne dľa toho, v akej miere sa už tá lebo iná politika viedla, prede mnou nech sa žiadna osoba nechváli, že je dobrým politikom, lebo ohavnejšieho prostredku k rozvratu pravdy a blaha človečenstva niet, ako je politika. Tento čertovský stroj nesnesie sa so spravedlnosťou a s dobrým svedomím a ked' aj, len velmi zriedka.

Nestydím sa povedať, že som nepriatelom každej politiky, lebo politika je len samé sľubovanie, znamená utlačovanie národov a vyvoláva len samé rozbroje a spory. Keby smie nepracovali tak absolútne politikou, ale pravdou, ktorá je pre každého rovnaká, snáď by sme do dnes nemuseli debatu viesť pre nebezpečnú hornickú stávku. My všetci sme čestne sľúbili, že budeme spravodlivé vybavovať všetky veci, sľub sme pravde dali a nie politike, ktorá pozostáva z troch pekelných plodín: z egoismu, materialismu a neznabožstva. Keby toho nebolo, nemalí by robotníci dnes žalovať, že nemôžu vyjsť, a nemajú dostatok potrieb ku svojej výžive. (Hluk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Walló (pokračuje): Skrz tú stávku stal sa ten najdôležitejší prostriedok k udržovaniu celého pohybu indjustrie na celom území Československej republiky zmeraveným. Rozsiahlosť tejto horníckej stávky jasne nám dokumentuje, že na koľko sme ešte vzdialení od konsolidácie našich pomerov a od uvedenia vnútorného poriadku. Ešte pred dosť krátkym časom bola celá naša industria ohrožená nedostatkom uhlia a už sme zas blízko toho času. Že sa nám to môže opakovať a to katastrofálnym spôsobom pre sobeckosť a prepiate nároky, ako snáď i pre uplatnenie straníckej politiky niektorých osôb.

Vláda sa mala vynasnažiť, čo najrýchlejšie zistiť príčinu tejto stávky a podla pravdy čo najobjektívnejšie, najprísnejšie zakročiť k pojednaniu a zamedzeniu jej vývinu a nedovolit, aby dosiahla tej nebezpečnej dimensie, vo ktorej sa dnes nachádza.

To musí každý uznať, že am jedon z robotníkov si tak ťažko svoj chlieb nevyhľadáva, ako práve baník. Jeho zdravie je mene viace vždy napadnuté a stojí svým životom Vždy v istom nebezpečenstve. Tedy toto má byt vždy pred očima pri pojednávaní každej diferenciálnej otázky baníkov sa týkajúcich nadvšetko.

Že sa dnes v tej najväčšej potrebe a hlavnej sezóne uhlia tak nebezpečný vývin, hornickej stávky mohol utvoriť, dokazuje skutočne slabosť a neschopnosť kompetentných riešiteľov tejto otázky. Pre dočasné splnenie bagatelných nárokov nesmie sa dopustiť rozvrat industriálneho pohybu a zronenia dosavádnych výhod, ktoré boly dostatkom uhlia už zabezpečené a obetovať tieto výhody pre neistý výsledok v tom najnezodpovednejšom čase. Veď táto stávka by mohla poraziť celý štátny systém na hospodársko-industriálnom a i finančnom poli.

Obe v spore stojace strany nech si dobre uvážia tento nebezpečný pohyb štátu, ktorý aj stranu robotníkov ohrozuje. Máme príklad už z války, že obe vo válke stojace strany, ať tá, ktorá vyhrala a zvíťazila, vlastne tiež len prehnala, teda nech sa pričinia ku skromným, opravdu slušným, spravodlivým požiadavkom, k pomerom vždy prospešné zodpovedajúcim a prajem čím rýchlejší a blažený výsledok v mene celého verejného záujmu. Naše heslo, pričiniť sa už raz na cestu >úsporu<, nech je nie len púhym heslom, ale pevným skutkom.

Robotníctvo musí tiež uznať, že hospodárske plodiny a výrobky už padlý z ceny asi o 50% dole, tedy je teraz rad aj na tom, aby sa už aj industriálne články, tovary tiež v cene snížily. Toto sa však len, tak môže stať, keď sa všade bude usporúvať.

Vyzývam obe sporné strany, aby sa snažily čím skorej tejto nebezpečnej stávke koniec urobiť a sa k prospechu verejného záujmu prispôsobiť.

Místopředseda Klofáč: Dále k slovu je přihlášen pan kolega Trčka.

Sen. Trčka: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych -několika stručnými slovy jménem strany naší projevil své stanovisko. Vracíme se v tomto období do normálních dob, ano, máme všechnu vůlí vraceti se do normálních poměrů, kteréžto poměry jsou podmíněny jedině tím, že si musíme zvykati na předválečný způsob života a přičísti k tomu současně také škody, které musíme spolu odčiňovat. To všechno jest možné dojista jedině tím, že budeme všichni intensivně pracovati, šetřiti a přinášeti ve prospěch tohoto velikého díla oběti. K těmto obětem musejí se odhodlati ne pouze jedinci, nýbrž všichni, v tomto případě i horníci, i těžaři a uhlobaroni. Horníci, jak jsem slyšel a jak vidíme z průběhu celého jednání, přinášejí již jisté slevy ze svého, musejí tedy i uhlobaroni a současně i stát sám přinésti jisté oběti. Stavěl bych se zásadně proti každému takovému ujednání, které by mělo míti v zápětí okamžité přesuny nových a nových břemen na spotřebitele anebo nové zdražení i proti formě náhrady státem, jak se o to jednalo. Uhlobaroni měli konjunkturu 8 let, ať tedy půl roku pánové dovedou také méně vydělávat, po případě také nic. Mám obrovskou spoustu případů, že živnostníci a obchodníci někteří za nynějšího poklesu prodělávají, a máme i řadu případů, že úplně jsou přivedeni v niveč. V tomto případu apelujeme zejména na ty, kteří mohou bez bolesti tyto oběti ve prospěch republiky a lidstva přinésti.

Víme také, že kalkulace těžařů našich nejsou správný a bylo by velmi účelným, aby tyto kalkulace byly podle nynějších poměrů přezkoumány a znovu sdělány.

Jiná otázka je, vážený senáte, zda stávka je tím nejlepším prostředkem a mocí, která snad bude účinně a úspěšně řešiti tuto spornou otázku. Nutno si předložiti pravděpodobnost, že stávka prospívá dle mého jistého soudu ne dělnictvu, ne horníkům, nýbrž zcela, určitě uhlobaronům. My víme, že jsou tam obrovské zásoby, o kterých se mluvilo a psalo v novinách, které nejdou na odbyt; poklesem německé marky znemožnilo se odebírání uhlí z Německa a tím se nahromadily obrovské spousty tohoto méněcenného uhlí a nějakým způsobem se zcela přirozeně musí odbýti, jak mám zkušeností ze dřívějších stávek, které vždy vypukly jedině tenkrát, když se nahromadilo plno šmejdu a různých méněcenných druhů uhlí a když se to draho vyprodalo, zvýšily se ceny a stávka se skončila. Na mne to činí dojem, že něco podobného se zase periodicky opakuje s touto stávkou, jenže je veliký rozdíl v tom, že dnes jde o obrovskou generální stávku, do které zataženy byly všechny okrsky našeho uhelného těžařství, nehledě na to velké nebezpečí, které hrozí dalším zastavením výroby průmyslu, živnosti atd., takže v národohospodářství našem by nastal opravdu nevítaný rozvrat, po případě kdyby se k tomu měly ještě, řekněme, připojiti různé úmysly politické a sociální, které mohly by nás přivésti do situace, ze které bychom se těžko vybrali. (Tak jest!) Já tedy myslím, že velmi dobře by bývalo, kdyby dělnictvo i při zásahu vlády samotné bylo pracovalo dále, neopouštělo těch kutisť a hledělo při tom jednat i s tím důrazem vlády i parlamentu a mohli jsme k tomu cílí tímto vhodnějším a snad úspěšnějším způsobem pro dělnictvo přijíti lépe, než tím způsobem, kde specielně uhlokopové jsou postiženi tím, že stráví všelijaké své zásoby, všechny své-fondy, které pro případ stávek a různé jiné eventuality měli připraveny. Z mého stanoviska je to jistě správný názor, když hájím náhled, že se mělo pracovat dále a jednat při tom ovšem s takovým důrazem, jako při stávce. (Výborně!) Vždyť slavný senát a zákonodárné sbory mají tolik moci a vláda má tolik exekutivní moci, že ať za stávky, nebo mimo stávku může zasáhnouti ve prospěch toho či onoho. (Sen. Chlumecký: Bez stávky nezasáhne!) Musí k tomu přijít jednou, aby tento styl, pane kolego Chlumecký, se neopakoval, aby snad výlučně všechno se řešilo pomocí stávky. Já to neříkám pro sebe, ale myslím, že to říkám ve prospěch dělnictva samotného. Ale řeknu něco jiného, Jsou-li zde, vážení pánové, motivy jiné než-li vyrovnání sociální, jsou-li zde motivy snad, řekněme, politické anebo jsou-li zde motivy socialisační, pak, vážení pánové, já prohlašují, po zkušenostech našeho způsobu socialisování atd., že bych já v prvé řadě, ačkoliv jsem přítelem spravedlivé odměny dělnictvu, proti tomu se postavil proto, že poměry nejsou zralé. Zahraniční poměry nejsou ještě ustáleny tak, abychom se do zvláštních extrémů a experimentů pouštěli. (Výborně!) Vnitřní naše politika a tyto poměry nejsou takové, abychom mohli si i toto dovoliti a myslím, že by bylo jistě zdravější, kdybychom napřed učili se socialisovati, aby vy jste vlastně dělnictvo k tomu vedli, aby jednou toto bohatství, které náleží celému národu, mohlo převzíti, avšak ne cestou socialísační, nýbrž cestou znárodnění a pod veřejnou kontrolou celého národa. A ne snad, aby jedna složka národa prostě stala se majitelem toho dotyčného objektu a s ním nakládala volným způsobem. Proti tomu rozhodně bych se tedy postavil, a také myslím, nebylo by to vůbec v zájmu dělnictva a hornictva samotného. Já bych protestoval ještě dále, a to i proti druhému motivu, a to tím, jestliže tento spor, který se řeší zvláštním způsobem a při této věci snad i přípustným, nechtěl bych, aby snad toto byl určitý praejudic pro všecky další stávky, aby - slavný senát mi promine - zasahováním do sporu, kde zúčastněny jsou strany dvě, vláda, jako prostředník, snad tam byla jako policista, který by byl donucen sněmovní většinou socialistickou k tomu, aby diktovala podrobení se jedné straně. Já jsem i v předporadě varoval, aby tímto způsobem se řešily tyto jednotlivé věci, aby teď je u nás, ve slavném sboru senátním, stalo určité rozhodnutí, které by mělo zníti na prospěch strany jedné. To by byl diktát, který je v právním státě prostě nemožný, a tomu se musíme vyvarovati, a já to zdůrazňuji na tomto místě, aby to nebyl praejudic pro příště, kdyby to byla stávka menšího rozsahu, kde by prostá většina sněmovny, nebo sněmovna dolní rozhodla ve prospěch jednoho kompacistenta bez ohledu na zájmy druhého. Tedy ke všem spravedlivě. To by bylo nebezpečné a já před tím varuji. Nemám, co bych dále dodal a nepřeji si nic jiného, než to, co předešlý řečník řekl, než aby obě sporné strany vzaly za svůj tento vážný okamžik, tuto nebezpečnou situaci, aby hleděly co možná nejrychlejším způsobem zkoncovati celý spor, který škodí nejen oběma stranám, ale zejména, celému národu, abychom se nedostali na ta nebezpečná místa, která by snad ohrožovala pokojné bytí naší republiky. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč: Ke slovu je přihlášen dále pan sen. Ackermann.

Sen. Ackermann: Slavný senáte! Odvolávám se nejprve na znění naší interpelace a na její, v ní uvedené požadavky. Ovšem musím také projeviti určité ohrazení, že dvě politické strany v Národním shromáždění se dožadují, aby bylo svoláno Národní shromáždění Bylo to také projeveno zde na tomto místě panem sen. Chlumeckým, a tu mi připadá, že jistě zejména proletariát, když volil své zástupce do senátu, že také skládal v ně tolik důvěry, že jeho zájmy budou zde náležitě hájiti a že jistě nám, jako zástupcům dělnické strany, leží život uhlokopů tak, jako všech jiných dělníků velmi na srdci a že máme zájem na tom, aby zájmy uhlokopů a dělnické třídy byly zde náležitým způsobem hájeny. A jestli tyto sírany v Národním shromáždění, které se dožadují svolání jeho, mají proti senátu nějakou nedůvěru, pak bych musil říci, že tato nedůvěra týká se také dotyčných členů těch klubu v senátě, které žádaly o svolání Národního shromáždění, tedy v prvé řadě klub politické strany komunistické a v druhé řadě německých národních socialistů.

Pokud se týče boje uhlokopů, je vidět, že boje, jichž jsme svědky ani ne v celém roce, předcházely všecky jiné zápasy, že kapitalistické vrstvy, když nedosáhly úplného úspěchu ve stávce bankovního úřednictva, provedly v létě zkoušku na kovodělnících a dřevodělnících a když ani v těchto odborech nevyšly s úspěchem se snížením mezd, mám dojem, aby dělnictvo rozbily, že průmyslové organisace působily na svého člena ve vládě, aby otřeseny byly základy státu v administrativě a kulturní výchově, když dělnické organisace při projednávání svých požadavků a hájení stávajících mezd dělnických odvolávají se, že vláda sama uznává nutnost stávajících služných, že ceny životních potřeb neklesají tak, aby státním zaměstnancům a učitelům se platy snížily, aby započato bylo se snížením platů státních zaměstnanců a učitelů a vyražena byla zbraň odborovým organisacím proti hájení mezd dělnických. Tah, který byl proveden proti státním zaměstnancům a učitelům se nezdařil, a státní zaměstnanci ani učitelé stávku nezahájili. Administrativa státní správy ani kulturní výchova nebyla ohrožena a proto, když selhaly všechny v předu uvedené útoky kapitalistů proti státu a dělnictvu, vypovězen boj odboru, který v národním hospodářství státním i soukromém hraje nejhlavnější roli. Aby i uhlokopové vyšli z tohoto boje vítězně, o to se postaráme my, a postaráme se také o to, aby dělnictvo nevyšlo z tohoto boje poraženo.

V čem spočívají útoky kapitalistické proti dělnictvu a co všechno v sobě boj horníků zahrnuje?

Je to v prvé řadě 8hodinová doba pracovní. Tato uzákoněná 8hodinová doba pracovní je trnem v oku veškerému průmyslu. Mně osobně řekl jeden spolumajitel dolů svatoňovických, že nelze nijakým způsobem u nás poměry přivésti do rovnováhy, dokud nebude zavedena nejméně aspoň 10tihodinová doba pracovní, Z toho vyplývá, že proto domáhají se průmyslníci, zejména u uhlokopů, aby zvýšena byla výkonnost o 20%, Ovšem že ještě není zjištěna úspěšnost 8hodinné doby pracovní, pokud se týče úrazů a nemocí. My, kteří jsme se zabývali dříve už výchovou dělnictva, často jsme poukazovali na to, jaké následky se dostavují z dlouhé doby pracovní po stránce úrazů a jakých si to vyžaduje nákladů. Vidíme tedy, že je-li zde snaha kapitalistů po zvýšení výkonnosti, které již dělník při dosavadní době pracovní při nejvyšším fysickém napnutí nemůže více napnouti, že to znamená, aby byl udělán průlom do 8hodinné doby pracovní, oč se snaží nejen kapitalisté naší republiky, ale sledujete-li zprávy, vidíte, že snaha tato objevuje se skorá ve všech státech, kde 8hodinná doba pracovní byla po válce zavedena.

Je tu druhý případ, o který se průmyslu jedná. Je to snižování mezd, A charakteristické jest pří tom, že toto snižování mezd má nejprve odnésti dělník a že při tom ten, kdo se toho dožaduje a kdo to stále mezi průmyslníky fedruje, neuvádí, jestli byl to dělník prvý, jehož mzdou by se byly výrobky zdražovaly a neuvádí také ještě jiných kategorií, které by snad mohly spíše snížení snésti, nežli dělník. Dělník, ať si je to v kterémkoliv oboru - i u uhlokopů to bylo - trpěl po celou válečnou dobu, až teprve r. 1919 u uhlokopů se dostavilo jakéž takéž mírné, možné uhájení existence. Po celou dobu trvání války, když nepůjdeme ještě zpět, měli majitelé dolů velice pěknou půdu, na které mnoho vydělávali, dobu, ve které příliš mnoho se obohatili. Nebudu zde uváděti dnes jiné průmysly, když jsme jenom při této uhlokopské stávce. Předpokládám, bude-li senát nebo poslanecká sněmovna zasedati, že možná za 14 dní nebo za 3 neděle budeme zde ukazovati obrázky - ne takové diagramové obrázky z uhelné těžby a zaměstnanosti, nýbrž obrázky zase ze života textilního dělnictva, jak to žije a co si vydělává a jak pracuje, poněvadž stojíme před velikým mzdovým hnutím textilního dělnictva, které za 14 dní nebo za 3 neděle se bude mocí dostaviti zrovna v tom rozsahu, jak je tomu nyní u uhlokopů.

Ale když jsme u toho, je právě zajímavo, že v této tak vážné době, kterou proděláváme, konala Národohospodářská společnost 6, února přednášku, na které přednášel dr Verunáč a označil rok 1922, že to bude rok nesporně kritický. To tedy znamená, že to bude rok velkých sociálních zápasů, že to bude rok boje práce s kapitálem a ten rok právě zahájen byl bojem ne sice s kapitálem a ne takovým otevřeným bojem státních úředníků a učitelů proti státu, nýbrž jest zahájen bojem jednoho z nejpřednějších činitelů v průmyslu a národohospodářství, dělnictvem uhlokopským.

A pan dr Verunáč stále plaiduje nejen snad na přednáškách, ale ve svých článcích, ukrývaných do Národních Listů a do Tribuny, že musí se rozhodně trvati na tom, aby byla stabilisace mezd dělnických a aby už od nynějška se začalo se snižováním mezd dělnických, má-li konkurenčně průmysl náš obstáti na světových trzích. Kdyby tak ta mzda dělnická, jak bylo zde konstatováno u těch uhlokopů, padala tolik na váhu při té ceně toho uhlí, snad bychom mohli o tom uvažovati. Ale ani v tom uhlokopství nepadá mzda toho uhlokopa na takovou váhu, že by se mohlo mluviti, že by již tou mzdou dělnickou byla nemožná konkurence.

Musíme tedy říci při tom, že zde padá příliš vážně na váhu něco jiného, a je třeba zde uvésti, jak odměňují majitelé dolů své přední úředníky, při nichž se nešetří, jako chtějí šetřiti na hornících. V celé řadě případů postavily závody na svůj náklad t, zv. >závodním<, to jest vedoucím na dolech, nádherné vily. V jednom případě stála taková vila 8 milionů korun československých, v jiném případě 4 miliony korun československých. V každé vile pana závodního stanoveni jsou hlídači jich, jak se jim říká na Moravském Ostravsku >vechtaři<. Tito vechtaři se střídají, a poněvadž pro ně platí zákon o 8hodinné době pracovní a oni na př. hlídají 12 hodin denně, dostávají příplatky, takže mzda pro ně obnáší kolem 30.000 Kč ročně na jednoho! Tedy jen pro jednu vilu stojí hlídání 60.000 Kč ročně.

Při každé víle je zřízena nádherná zahrada se vzácnými květinami a rozsáhlými sklenníky, jež udržují svým nákladem rovněž majitelé dolů, kteří pro pana závodního vydržují zvláštního zahradníka. Vydržování zahradníka a udržování zahrady vyžaduje rovněž značného obnosu. Mimo to má každý závodní k disposici na účet majitelů dolů automobil a 2 šoféry, již rovněž jsou vydržováni majiteli dolů.

Vedle závodních, jichž jest v Moravsko Ostravském revíru 52, je celá řada ředitelů, inspektorů atd., kteří stejným způsobem jsou vydržováni. Průměrné služné, připadající na jednoho závodního obnáší 100.000 až 130,000 Kč ročně. Vyjma toho má nárok na deputátní uhlí, které si jednotliví páni vyšší úředníci berou až 4 vagóny ročně. (Slyšte!)

Jak vidno, dovedou majitelé dolů přední své úředníky honorovati velmi dobře a počítá se, že průměrně stojí udržování jednoho pana závodního téměř jeden milion korun ročně, počítaje všechny požitky, jež nahoře jsou uváděny. (Sen. Lisý: To by měly všechno otisknouti Národní Listy!) Ano, a to by měl také pan dr Verunáč vzíti na vědomí a žádati, aby také ti závodní a i třeba v jiných závodech ředitelé a současně akcionáři podniků buď se spokojili pouze jen s výnosem, který jim přinášejí akcie, nebo aby se spokojili s nižším služným.

Tedy, když se jedná stále o to snižování mezd a stabilisování mezd u dělníka a nejedná se o ty, které jsem uvedl, je tu třeba říci, že by také se mělo poukázati na to, aby majitelé dolů, sprostředkovatelé uhlí, obchodníci, jako sprostředkovatelé uhlím, zřekli se také nějaké části procent na zisku Aspoň sprostředkovatelům uhlí jest stanoveno podle komise uhelné 10% na zisku. (Sen. Havlena: Bez práce!) Ano, lidé, kteří sedějí v teplých vytopených salonech, nevidějí ani ty vagóny uhlí, lopatu neumějí ani vzíti do ruky a vydělávají a 10% mají přiznáno na zisku, že těm také by se měl zisk snížiti. Vedle toho, co ještě provádějí s dodávkami do domu, jak jsem četl minulý týden, kde se bylo dovoláváno samotného starosty Velké Prahy dr Baxy, aby bylo přikročeno ke kontrole převažování uhlí, poněvadž konsumenti jsou dodavateli okrádání, když si nechávají uhlí dovážeti jejich povozy, je tím více potřebí jejich zisky jim snížiti.

Je tu ještě třetí, co naše průmyslníky velmi dráždí a v čem chtěli vyvolati nějaké sešněrování dělnictva, a to jistě má také veliký vliv na tento boj. Vy víte, že dělnictvo po době převratové dožadovalo se tak zvaných závodních rad. Budiž, firma závodní rady zákonem nebyla uznána tlakem zaměstnavatelů v koalici, ' tlakem moci kapitalistické, máme tedy závodní výbory. Třeba že tyto závodní výbory jsou snad již vžity u uhlokopů, ale u nás aneb druhých průmyslníků tyto závodní výbory vžity nejsou a oni vidějí již nebezpečí, které jim z toho vyplývá, že třeba je to zákon nedostatečný, dává se přec jen dělnictvu kus práva a kus kontroly také na tom, co ten průmyslník za rok vydělává. Aby ten dělník to neviděl, tedy hledají se všechny možné cesty, aby se tomu dělníku stal ten zákon nestravitelným a přinášejí se všechny možné oběti se strany kapitálu, aby po této stránce nebylo možno závodním výborům se tak uplatniti, jak by toho bylo potřebí. Proto zanášejí do továren spory o pracovní řád. Není tady nic nového, co se nyní odehrává u nás ve Velké Praze v bojí v továrně Ringhofferově. Když nemohou zdolati průmyslníci dělnické organisace socialistické, ať už směru jakéhokoliv, vyvolávají novou pro nás podle zkušeností a znalostí socialistických zápasů nejen u nás, ale i v jiných státech, tak zvanou žlutou organisaci, organisaci, bohužel, že dělníků, tím, že verbují v řadách dělnictva lidi, jímž dobře platí za to, aby oni vystoupilí z organisací socialistických, dělnických, aby stali se členy jejich měšťácko-kapitalistické strany a v továrnách, aby mezi dělnictvem rozsévali rozkol, a přivedli dělnictvo do takových pohybů, aby z nich vycházelo poraženo. Nemáme jen ten boj u Ringhoffrů, ten boj se odehrává před soudem nyní v P!zni a máme také celou řadu jiných podobných případů a sporů, které se nám z toho dostaví, a totéž co se děje v kovodělném průmyslu jako v druhém vážném průmyslu po uhlokopství, jistě také se dostaví i tam a já bych za to nic nedal, že také již v těch řadách uhlokopů mohou býti zverbovaní lidé, kteří pomocí kapitálu daného měšťáckými stranami budou tento boj tak vážný nějakým způsobem podrývat. (Sen. Walló: Pak je to trestný čin!) Je tu dále třeba uvážiti, jestli pan dr Fáček řekl, že voláme-li po socialisaci, že snad bychom neměli lásku ke státu. My jako Socialisté nevoláme po tom teprve nyní, my jako socialisté voláme po socialisaci celou tu dobu, co strana sociálně demokratické stává. Nechceme prováděti tu socialisaci tak, jak ji zde naznačil kol. Chlumecký ve 24 hodinách. My se za to nestydíme, že jsme pro evoluční postup, poněvadž tento postup bude zdravý, přinese nám úspěch. Přinese úspěch dělnictvu, ale když se proto prohlašujeme a setrváváme na tom, rak to není žádná vlastizrada, pak je to jen základ k dobrému vybudování státu, pak je to jen zásada, kterou budou podepřeny právě ty nejhlavnější základy republiky naší. Je tu dále z tohoto boje přihlížeti k tomu, že kapitál otřásti chce důvěrou v náš stát v zahraničí. A sledujeme-li majitele dolů, kdybychom měli možnost zkoumati, kolik jich zde má státní příslušnost, myslím, že bychom jich našli velmi málo jako našich státních příslušníků, viděli bychom, že jsou to všichni majitelé dolů, kteří ani u nás nebydlí, ale dovedou čisté zisky? nikou práce uhlokopů docela dobře jinde užívat a ukládat.

Tedy děje se tak proti státu, co oni také zase za souhlasu druhých průmyslů provozují. (Hlas: Za pomoci českých průmyslníků!) Za pomoci českých průmyslníků, zorganisovaných v jejích organisaci. Já tu chci ještě ukázati na jiný případ - bohužel, mohl jsem ho zjistiti jen v krátkosti před tím, než ujal jsem, se slova. Pražské plynárny odebírají koks z různých dolů a bylo zjištěno, jak majitelé dolů jsou ještě drzí a sprostí, že nemají ještě dosti co vydělají na té síle dělnické, že nemají dosti na tom, co vydělají na všech jiných těch manipulacích, že manipulovali ještě tak, že se shodli s vážnými na drahách, hlavně na buštěhradské dráze, že vagóny nebyly náležitě doloženy. Vážní buštěhradské dráhy na stanicí dolů jím potvrzovali řádnou váhu, nepřevažovali a prosím, tyto plynárny byly zkráceny takovým nedovažováním uhlí o 250 vagónů za rok 1920. Tedy závod a dráhy musely zaplatiti za to nedovážení, které se stalo vědomě u majitelů dolů, ale nevědomě, zakrytě vědomě, u těch případů na drahách. (Výkřik: Co se stalo se zúmyslnými podvodníky?) To jest teprve ve vyšetřování - obnos, který dělá milion korun. (Sen. Havlena: Jestli-pak bude pro ně kriminál?) Ano, k tomu se vrátím, až budu odpovídati kol. Huclovi, když říkal o malých keťasích nebo o obchodnících malých, kteří jsou trestáni proti velkým.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP