Úterý 7. února 1922

Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Přikryl, Löw.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda dr. Beneš; ministři: Černý, dr. Dérer, Habrman, Staněk, dr. Vrbenský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. Zulegerovi a sen. Ecksteinové, pro včerejší schůzí dodatečně sen. Zimákovi a sen. Linkovi.

Přikročuji k projednávání denního pořadu. Prvním bodem jest

1. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny týkajícím se vládního návrhu zákona o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusí. Tisk 1236.

Zpravodajem jest pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Slyšíme opětovně s tohoto místa o citelném nedostatku soudců v Československé republice, který se stále stupňuje. Aby vykonávání soudnictví neutrpělo vážné poruchy, je třeba činiti různá zatímní opatření. Bylo jednak potřebí zvýšení hraníce cen, dle níž se určuje příslušnost soudu, aby samosoudci nahradili soudní senát, bylo třeba přenésti část agendy nesporné na notáře a v poslední době snižuje se přípravná doba soudcovská ze tří roků na dva roky, aby se tím získal nějaký počet soudců.

Takovým výminečným opatřením jest též zákon, který má býti právě projednáván, o omezení působnosti porot v Podkarpatské Rusi. Též tímto zákonem má se ulehčiti sborovým soudům v Užhorodě, v Berehové a Hušku, aby přechodně, t. j. až do 30. prosince 1923 některé trestní skutky, jichž projednávání patří před poroty, byly odňaty působnosti porot a souzeny trestními senáty. Tímto zákonem má se též ulehčiti soudům, aby těžkopádné a zdlouhavé projednávání před porotami, jež vyžaduje různých formalit, nahrazeno bylo rychlejším jednáním před trestními senáty. K tomu ještě přistupuje další těžkost, že následkem negramotnosti lidu v Podkarpatské Rusi nebylo tam možno sestaviti u sborového soudu v Užhorodě a Hušku seznamy porotců a následkem toho nebylo ani možno činnost porot vůbec zahájiti.

Avšak ne všechny delikty, které patří před poroty, mají jim býti odňaty, nýbrž pouze určité delikty, a to vyjmenované v §u 15 pod č. 6 až 16 uvozovacího zákona k trestnímu řádu z roku 1897, Delikty tyto jsou: vražda, zúmyslné zabití, odložení nebo opuštění dítěte, těžké poškození na těle v některých případech, zločiny proti veřejnému zdravotnictví, loupež dítěte, únos, porušení osobní svobody, když došlo následkem toho k poškození na těle, loupež, žhářství, způsobení povodně a veřejně nebezpečné poškození a obecně nebezpečné jednání v některých případech.

Naproti tomu zůstávají nadále působnosti porot vyhrazeny všechny delikty, spáchané tiskem, a mimo to trestní skutky povahy politické. Jsou to: velezráda, zrada, vzpoura, porušení osobní svobody, nebylo-li tělo poškozeno, podplácení a veřejné pobuřování. Podle uherských zákonů nepatří majetkové delikty vůbec před poroty, kdežto u nás při dosažení určité hranice škody patří majetkové delikty jako krádež, zpronevěra, podvod, před porotu. Pouze pokud se týká vraždy, činí tento zákon nějakou Výjimku od normy. V zákoně se říká, když by trest smrti měl býti vykonán, že v tom případě se má případ vraždy projednávati před porotou. Kdyby nebylo pro ni místa v Podkarpatské Rusi, bude případ ten projednáván před některým sborovým soudem tabule košické anebo též mimo Slovensko. Případy, kde by trest smrti neměl býti vykonán, projednávány budou též před normálními soudy trestními, před senáty, O tom, mohl-li býti trest smrti vykonán, bude rozhodovati jednak trestní senát, který odpovídá u nás radní komoře, po případě soudní tabule v Košicích nebo nejvyšší soud, a to teprve tehdy, až bude podána žaloba, ovšem v tom případě, když by obžalovaný měl býti uznán vinným. Je to sice nějaké zvláštní ustanovení, avšak poněvadž se jedná pouze o přechodnou dobu omezenou časově, tedy můžeme i toto výminečné ustanovení přijmouti, neboť praktickým soudcům jest známo, že často jsou žalovány případy pro vraždu i v pochybných případech, kde je to třeba hraníce mezi zabitím a vraždou, a ponechává se právě porotě, aby ona sama rozhodla pro delikt těžší nebo lehčí. Tím chci říci, že v případě vraždy bývá žalovaných poměrně dosti mnoho, ale nebývají všichni odsouzení, a zvláště tedy trest smrti, jak je všem známo, bývá ve velmi řídkých případech. Jen když jde o celou řadu přitěžujících okolností, bývá vykonáván. Jinak trest smrti, pokud se pamatuji, v naší Československé republice po odsouzení žádným občanským soudem nebyl dosud vykonán. Jsou to případy jistě pouze řídké.

Výminečná opatření odůvodněna jsou, pokud se týká tohoto zákona, jak jsem jíž řekl, velikým nedostatkem soudců v Podkarpatské Rusi, avšak též nahromaděním trestních případů. Podkarpatská Rus nejen že trpěla válkou, ale tam se boje přímo odehrávaly. Následkem toho nemohly soudy dobře fungovati a zejména též byla činnost soudů ztížena za okupace Podkarpatské Rusi rumunským vojskem. Tím se stalo, že tam bylo mnoho trestních případů nevyřízeno, a že nyní soudy při nejlepší vůli nejsou s to, aby toto veliké množství trestních případů, zejména pokud spadají pod poroty s těžkopádným formálním řízením, včasně, ba můžeme říci vůbec projednaly. Mohlo by se státi, že by mohly býti jiné soudy delegovány k projednání těchto porotních případů. Avšak kdo ví, s jakými obtížemi je to spojeno, jak, pokud se týká finanční stránky, tak i ubytování většího počtu svědků a jiných osob, které jsou předvolávány k porotním jednáním a také porotců samých, dojde k přesvědčení, že není dobře možno pro takové veliké množství případů delegovati poroty v jiném kraji buď na Slovensku nebo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Zejména přistoupily by k tomu též jazykové obtíže, a tak místo, aby se jednání usnadnilo, ještě by se tím ztížilo. Důležito jest, že toto omezení jest určeno do konce roku 1923, a jak jsem již uvedl, vztahuje se pouze na delikty, nikoliv však tiskové a povahy politické. Pokud se týče projednávání těchto případů, které by spadaly normálně pod porotu a jsou porotám odňaty, tedy nebudou tyto případy projednávány před normálním trestním senátem tříčlenným, nýbrž čtyřčlenným, A to je zde na prospěch obžalovaných řečeno, že v případech, že by polovice neuznala vinu, že by tedy byla pro sproštění, výrok nebo mínění mírnější, obžalovanému příznivější jest rozhodující.

Poněvadž se jedná o zákon, který si vyžadují nutně mimořádné poměry v Podkarpatské Rusí, usnesl se ústavně-právní výbor doporučiti senátu, aby osnovu zákona tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, též přijal, jak jest obsažena v tisku senátním č. 1216. Změn žádných nenavrhují. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen, přikročíme k hlasování. O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulí míním dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Námitek není, budu tudíž tak pokračovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu druhému, jímž jest

2. Zpráva sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby upravila odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců systému uherského a jich pozůstalých v Podkarpatské Rusi. Tisk 1239.

Zpravodajem jest pan sen. R. Pánek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. R. Pánek: Zákonem ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 a 3 Sb. z. a n. ex 1920, byla vláda zmocněna, aby ve vhodné době rozšířila platnost zákonů, týkajících se pensijních a zaopatřovacích požitků státních zaměstnanců také na zaměstnance uherského systému a jích pozůstalé na Slovensku. Ačkoli Slovenskem bylo tehdy nutno rozuměti také Podkarpatskou Rus, vznikly přece jisté pochybnosti, zda jest vláda zmocněna, použíti zmíněných opatření také na státní zaměstnance v Podkarpatské Rusi, Z důvodů těchto přichází vláda s touto osnovou, jejíž účelem jest rozšířiti platnost příslušných zmocňovacích ustanovení zákonů ze dne 17. prosince 1919, čís. 2 a 3 Sb. z. a n. ex 1920, také na Podkarpatskou Rus. Sociálně-politický výbor doporučuje schválení zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen. Přikročíme k hlasování.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu třetímu, jímž jest

3. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny, jež týče se vládního návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby prozatímně zkrátila přípravnou službu soudcovskou. Tisk 1243.

Zpravodajem jest pan sen. dr. Franta. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Franta: Slavný senáte! Sluší posouditi, že tato osnova je vlastně osnovou z nouze, provisorní, také má platiti jen na tři léta. Nejedná se o nic nového, jedná se o to, aby zákon z roku 1919, který zkracoval přípravnou soudcovskou službu ze tří let na dva roky, byl prodloužen, a aby kandidátům nynějším byla po případě odpuštěna theoretická práce. Rozdíl je toliko ten, že dříve-to mohl učiniti ministr spravedlnosti, kdežto podle nové předlohy může to učiniti jen celá vláda. Tedy s toho stanoviska to sluší posouditi, že se jedná o zákon z nouze. Zákon z roku 1919 byl také vlastně zákonem nouzovým, a příčiny, pro které byl teď v život uveden, ještě nezmizely. Podle zpráv sborových soudů je nedostatek soudců takový, že nelze jinak, než nějakým způsobem přilákati mladé právníky, aby vstupovali k soudům. Podle statistických výkazů, jež byly uveřejněny v Soudcovských listech, schází nám 444 soudců, a sluší také uvážiti to, že v poslední době, abych tak řekl, uprchlo ze služeb soudních 10 soudců, 35 auskultantů a praktikantů. To je nezdravá věc, a my se musíme starati o to, aby se tomu odpomohlo. Každému záleží na tom, aby došel spravedlnosti rychle. Musíme se tedy starati o to, aby se v tom způsobu stala nějaká náprava.

Já ještě pamatuji jako studentík doby, kdy přípravná práce soudcovská trvala jen jeden rok a že to mělo za následek potom nával do soudcovské služby, takže několik let to trvalo, asi 6 až 7 let, načež zase nastal odliv, U nás přirozeně jsme neměli tolik soudců pro celou oblast republiky, jako jich potřebujeme. Jest ovšem nepotěšitelným zjevem, snižovati kvalifikaci soudců, kvalifikaci toho stavu, kterého si velmi vážíme. Ale povážíme-li, že ten, kdo bude připuštěn ke zkoušce soudcovské, studoval čtyři léta práva a dvě léta byl v praxi, myslím, že není obavy, abychom ten zákon neprodloužili. Připomínám také, že už je toho proto potřebí, že soudům nastaly nové veliké úkoly; připomínám jen, jak ohromnou agendu soudní zaujímají zákony, které se týkají pozemkové reformy, závodní rady, atd. atd. Dnes už jsou soudy přetíženy, musíme se tedy starati o to, aby nastal příliv a jakmile se změní poměry, musíme trvati na tom, aby ten stav, ke kterému máme největší důvěru, měl zase kvalifikaci nejvyšší.

Podle §u 100 naší ústavy nesmějí soudcové přijati vůbec vedlejší zaměstnání, ani stálé, ani občasné, jinak by musil zvláštní zákon stanoviti výjimky. Z toho poznáváme, jak stát nechce, aby soudce vešel někam tam, kam může někdo jiný, ale že chce míti soudce jaksi na niveau nad stranami. Chrání jej, ale poškozoval by jej, kdyby mu neposkytl slušnou existenci. Nechtějme tedy, aby ti, kteří se věnovali vznešenému povolání soudcovskému, neměli aspoň slušné - abych tak řekl - existenční minimum.

Proto se také usnesl ústavně-právní výbor na resolucí, kterou navrhuji k přijetí (čte):

>Vláda se vyzývá, aby úpravou hmotných poměrů ve službě soudcovské hleděla zameziti odchod soudců do jiných povolání a připravila tím nezbytný přírost sil do soudcovské služby.<

Doporučuji tedy jak zákon, tak i resoluci ke přijetí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Přikročíme k hlasování.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tedy tak hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Přikročíme k bodu 4, jímž je

4. Návrh poslanecké sněmovny na prodloužení lhůty podle §u 43 ústavní listiny k projednání usnesení senátu o právu původcovském (autorském).

Ke slovu není nikdo přihlášen, přikročíme ihned k hlasování.

Kdo souhlasí, aby návrh poslanecké sněmovny na prodloužení lhůty podle §u 43 ústavní listiny k projednání usnesení senátu o právu původcovském (autorském) byl přijat, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Přikročíme k projednávání bodu 5, jímž jest

5. Rozprava o naléhavých interpelacích sen. Jarolima, dr. Hellera, Löwa a soudr. (tisk 1241), sen- dr. Soukupa, Ackermanna, Jakubky, Jaroše a soudr. (tisk 1244) a sen. Klečáka a soudr. (tisk 1245).

Jsou přihlášeni řečníci: pp. senátoři Jarolim, Jaroš, Hucl, dr. Reyl, dr. Fáček.

Uděluji slovo prvému řečníku panu sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Obavy, jež jsme vyslovili v naléhavé interpelaci na vládu o uhelném hospodářství a o hrozící všeobecné stávce horníků, bohužel se splnily. V tomto okamžiku nejméně 130 tisíc horníků v celé republice zastavilo práci. To, co nyní nutně zde se udalo, vyplynulo z předchozích událostí, jež podnikatelé otevřeně a vláda potají přivodila. Bylo by tudíž bývalo zcela, samozřejmé, když již slavný senát přikročil k projednávání této nutné interpelace, že by také vláda bývala přítomna a že by v té příčině byla podala prohlášení, aby celá veřejnost mohla zvěděti, jaké stanovisko zaujímá vláda k této otázce. Naprosto nepravím příliš mnoho, tvrdím-li, že celá veřejnost, jak masy dělnictva, tak také ostatní kruhy rády by věděly, co vláda v této příčině chce říci, aby vytvořeny byly předpoklady, by tento zápas byl ukončen tak, aby v každém případě vyhověno bylo hlavním účastníkům, dělníkům. Dělá tudíž na nás zvláštní dojem, že se nedostavila vláda, hlavně ministerstvo veřejných prací, které přece o tom vědělo, že se dnes o tom bude mluviti. Důvod, že se dnes vyjednává s dělníky a podnikateli, nepostačuje; bylo třeba nalézti potřebný čas, aby také slavný senát jakož i celá veřejnost o událostech byly informovány, zejména proto, poněvadž v posledních dnech, kdy zápas nastával a obzvláště když vypukl, skoro bez výjimky v měšťáckém tisku se vypravovalo, že na věci vinu má dělnictvo a jinak nikdo. To snad také jest příčinou, proč vláda své mínění nechce projeviti. Nechce plouti proti proudu, jenž přichází z kapitalistické strany. Bezprostředně před Vánoci zahájila totiž vláda tak zvané snižování cen hesly, předcházelo však snížení platů učitelských a státních zaměstnanců. Když vláda k tomu dala znamení, řekli průmyslníci: Vláda šla dobrým příkladem napřed. (Sen. dr. Polach [německy]: Špatným příkladem!) Se stanoviska podnikatelů byl to dobrý příklad. Šla tedy dobrým příkladem napřed, dokázala, že snížení mzdy jest možné, a toto snížení mzdy musí nyní býti prováděno na celé řadě. Shledáváme tudíž, že celá řada průmyslnických sjezdů v posledním čase se usnesla na tom, že k tomuto snížení mzdy má býti přikročeno, a že to mají býti zejména hornicí, u nichž toto snížení mzdy má začíti. Jest tudíž třeba načrtnouti všeobecně také průběh věcí, aby veřejnost a konečně také slavný senát zvěděl, co se stalo, nežli stávka vypukla.

V druhé polovici minulého roku vypovězena byla v Moravské Ostravě horníkům mzdová smlouva. Podnikatelé žádali, aby mzdy byly sníženy alespoň o 20%, Nežádali toho naprosto zjevně, nýbrž prohlásili jen, že mzdová smlouva může býti uskutečněna pouze na tom podkladě, že se dělníci zaváží, že výkonnost zvýšena bude o 20% za směnu. Na tento závazek nemohli dělníci přistoupiti. Poněvadž tedy dělníci na to nepřistoupili, podnikatelé zcela jednostranně a samovládně smlouvu jednoduše vypověděli a prohlásili, že pro příště rozhodujícími budou při mzdách podmínky, jež oni diktovali. Na to zastavili dělníci v prosinci práci. Po čtyřdenním zastavení práce došlo však k dohodě na tom základě, že ministerstvo veřejných prací zasáhlo a že dosaženo bylo při vyjednávání, jež následovalo, prodloužení mzdové smlouvy, tehdy zrušené, do 31. ledna t. r. Současně žádaly tehdy také organisace, aby uzavřena byla rámcová smlouva pro veškeré hornictví v tomto státě. Podnikatelé vyslovili zásadní ochotu. Ministerstvo pro veřejné práce, zejména ministr, rovněž prohlásili, že se vynasnaží, aby vyjednávání řídili v tomto směru, že se vynasnaží, aby k takovéto rámcové smlouvě došlo. Ale nestalo se v této příčině toho nejmenšího. Mezi tím, co zápas v Moravské Ostravě ještě nebyl skončen, zahájili podnikatelé v karlovarském, anebo jak se také praví, ve falknovském revíru zápas s horníky. Tam prošla platnost mzdové smlouvy v listopadu. Když vyjednávání s vládou nevedlo k cíli, bylo pak v prvních dnech měsíce ledna jednoduše prohlášeno, že se mzdy dělníků snižují o 20 až 40%, průměrem o 25%.

Podnikatelé ve falknovském revíru odůvodňují své opatření, tvrdíce, že doly jsou pasivní. Pokud tomu všemu jest tak, nemůžeme do poslední číslice - kontrolovati. Dělníci nemohou to oficielními údaji vůbec kontrolovati, poněvadž nemají po ruce potřebného materiálu. Vláda však přiznává, že netoliko doly falknovské, nýbrž také celá řada dolů v jiných revírech jest pasivní a že nastati musí v nějaké formě vyrovnání. Falknovským majitelům dolů slíbil tudíž pan ministr veřejných prací, že nastane nějaké vyrovnání uhelných cen, aby doly mohly býti učiněny aktivními. Také dělnické organisace tehdy byly několikráte u ministra veřejných prací, ne snad proto, aby ceny uhlí byly zvýšeny, nýbrž chtěly věděti, jak tomu jest se mzdovou smlouvou, aby dělníci pro příště bylí zabezpečeni, pokud jde o jejich mzdové poměry. Ministr veřejných prací prohlásil, že se věc udělá a řekl: Projednal jsem již s podnikateli vše, jak všeobecně tak také co do jednotlivostí a mohu dělníky ubezpečiti, že podnikatelům bude poskytnuto to, čeho potřebují k sanování dolů, alespoň částečnému, do 31. prosince minulého roku. To se však nestalo. V té příčině skutečně si z podnikatelů dělali blázny. Pánové, vyslovuji to, ne snad abych se nějak zastával podnikatelů, nýbrž abych konstatoval, co se vlastně dělalo. Na tento způsob podnikatelé byli nepřímo vyzýváni, aby se hojili na dělnících tím, že snižují mzdy. Pan ministr veřejných prací řekl více než jedenkrát, že obzvláště doly ve falknovském revíru jsou pasivními. Konstatoval anebo alespoň dal konstatovati, že tamější doly mají deficit 28 milionů, deficit, který prý vznikl jedině tím, že nepoměr mezi cenou uhlí a ostatními výlohami jest veliký. Jestliže tedy pan ministr veřejných prací jest a byl toho názoru, že podniky nemohou vystačiti, měl hledati nějaké východisko. Toho však nečinil, poněvadž, jak se domníváme, myslil, že dělníci tento boj v nějakém směru s podnikateli vybojují a že tento boj skončí tím, že dělníci jednoduše své mzdy se zřeknou.

Bylo vyloučeno, že by si dělníci něco takového dali líbiti. Prohlásili tudíž, že bezodkladně zastaví práci, kdyby mělo býti uskutečněno to, co bylo ohlášeno. Skutečně byly dne 21. ledna vypláceny zkrácené mzdy, takže dne 23. ledna zastavilo v celeni falknovském revíru práci zprvu 10,000 dělníků. Avšak dělníci jíž zpozorovali, že se nejedná jen o to, aby tato věc byla na účet dělnictva vyřízena ve falknovském revíru, nýbrž že také již v jiných revírech k tomu bylo přikročeno. V severozápadní uhelné pánvi v Čechách vzat byl horníkům ošacovací přídavek, to jest asi 5-6% celé mzdy.

V tomto revíru byly také zkráceny přídavky za práci přes čas alespoň o 50%, Když tedy ve falknovském revíru vypukla stávka, když také jinak bylo pozorováno, že se podnikatelé na celé čáře chystají snížiti dělníkům mzdu, bylo ministerstvo veřejných prací pohnuto k tomu, aby zahájilo vyjednávání. Toto vyjednávání dalo se dne 24. a 25. ledna v ministerstvu veřejných prací za předsednictví odborového přednosty Fischera. Při tomto vyjednávání bylo podnikatelům řečeno, že za účelem vyrovnání mají ceny uhlí býti zvýšeny asi o 1 K až 1,80 K za metrický cent a že jim mimo to má býti povolena sleva uhelné dávky. Příštího dne bylo v tomto vyjednávání pokračováno a tu udala se ta zvláštní věc, že pan ministr veřejných prací prohlásil, že návrhy z předešlého dne nemohou jíž býti podkladem pro vyjednávání, a to z toho jednoduchého důvodu, poněvadž ministerská rada s těmito návrhy nesouhlasila. Připustíme-li tedy, že by se dělníci byli sjednotili s podnikateli na daném podkladě, byla by se dohoda stala ihned bezpředmětnou, poněvadž ]í jednoduše byly vzaty předpoklady.

Tyto událostí tedy vedly samozřejmě k tomu, že se dělníci z celé republiky sešli k poradě a že stanovili pro všechny revíry společné zásady, nikoli požadavky. To, co horníci žádali v poslední říšské konferenci, nejsou naprosto žádné požadavky. Oni praví: Připusťme, že jest správno, co se tvrdí, že směřujeme nyní k tomu, aby nastalo snížení cen, dobře; dnes je tomu tak, pak chceme, aby toto snižování cen se pohybovalo v upravených kolejích. Na dotyčné konferenci bylo řečeno, že dělníci žádají netoliko v jednom, nýbrž ve všech revírech paritní komisi. Tato paritní komise bude míti za úkol stanovití, jakým směrem se kdy pohybují ceny životních potřeb, a dle tohoto vzestupu a sestupu cen bude také stanovena mzda, při čemž přijata jest za základ mzda z 31. prosince 1921.

Skromnějšími horníci býti nemohou. Jestliže se od dělníků nežádalo více, nežli aby se podrobili pouze snížení cen, jež vyplývá ze skutečného sestupu cen, pak mohli se jak vláda tak podnikatelé uchopiti věci co nejrychleji. Konference však současně také prohlásila: Kdyby nebylo možno ukončiti stávku ve falknovském revíru do určité doby a urovnati ji, pak vyplývá samo sebou, že horníci v celé republice zastaví práci, ne snad pouze jakožto čin solidarity, nýbrž jakožto čin sebezachování a tudíž samozřejmý. Musili jsme se však dožíti toho, že vláda sice prohlásila, že přijímá zásadu paritních komisí, že jest ochotna takovéto komise zříditi; počítá však zároveň ve svém návrhu s tím, že nadále budou u nás ceny klesati. Tak jisté to není. Dělníci musí trvati na tom, aby, jestliže měnivá stupnice mzdová má býti směrodatnou, také mzdy stoupaly pro ten případ, když stoupají ceny životních potřeb. Podnikatelé tedy prohlásili, že pro ně měnívá stupnice mzdová naprosto nemůže platiti, nýbrž že pro ně jsou směrodatnými všeobecné poměry trhu a že musí počítati s tím, jak přijdou na své výrobní náklady. Je možno, jak jsem již řekl, že podnikatelé při těžbě uhlí nyní právě do jisté míry pracují se schodkem. Ale to nesmí se bráti tak zcela doslova. Akcionáři, kteří se nalézají v těchto třiceti báňských společnostech, podílníci, kteří se nalézají v těchto asi třiceti těžařstvech a jinakých společnostech a na sta jednotlivých majitelů zpravidla nejsou jen majiteli jediného důlního podniku, nýbrž také ještě často majiteli různých jiných podniků, anebo mají také akcie různých jiných podniků. Obchoduje se dřívím, obchoduje se železem a různými jinými věcmi, jichž jest při hornictví potřebí, a jestliže nějaký důlní podnik aneb také několik jich jest zúčastněno na nějaké akciové dřevařské společnosti na Slovensku a prodají dříví za nesmírně vysokou cenu, jestliže je prodají vlastním dolům za tuto obrovskou cenu, pak sobě zabezpečily zisk již předem. Tak jest tomu s různými akcionáři, kteří jsou v továrnách na výbušné látky, tak jest tomu s akcionáři, kteří jsou v továrnách na olej, i dlužno tudíž vždy rozlišovati, zdali všechny údaje, jež zde podnikatelé činí, také skutečně se shodují. To však bylo by věcí vlády. Neboť pokud víme, má vláda venku v podnicích stálé revisory. V ministerstvu musí již ležeti celé vagónové zásilky revisních zpráv, ale veřejnost o těchto revisních zprávách nedozvěděla se ještě ničeho. Jestliže tedy vláda sama dojde k přesvědčení, že tyto réví sní zprávy jsou správný, musí se také smířiti s tím, že poměry v hornictví budou upraveny tak, aby také dělník mohl vystačiti. Je-li vláda jiného názoru, snad že podnikatelé nesprávně kalkulují anebo zapisují nesprávné údaje, jež se skutečnými poměry nesouhlasí, pak bylo by ovšem také její povinností, aby veřejnosti řekla, co se děje, aby se po těchto věcech mohlo pátrati. Jest však nesprávno a obzvláště jest jednoduše nesrozumitelná zdrželivost, jakou vláda projevuje, jestliže se v celém měšťáckém tisku a v různých průmyslových sdruženích útočí proti dělnickým mzdám a vláda, obzvláště ministerstvo veřejných prací, neřekne toho nejmenšího, zdali údaje podnikatelů jsou správný nebo nesprávný.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP