Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr Srba.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák: Zahajuji schůzi.

Přikročuji k projednávání denního pořadu:

Prvním bodem je:

1. Ústní zpráva vyberu sociálně-politického o usneseni poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, jímž se prodlužuje účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných.

Zpravodajem je pan sen. Jakubka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny, jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12. srpna 1921, čís, 322 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných.

Změny, vzhledem k dosavadnímu zákonu jsou nepatrné. Mají býti odstraněny spory vzniklé z toho, že některými kolektivními smlouvami jsou uznány odborové sprostředkovatelny práce pro dělnictvo i zaměstnavatele za povinné. Jelikož zákon ze dne 12, srpna 1921 zná pouze veřejné sprostředkovatelny práce, vznikaly tím spory, které mají býti tímto zákonem odstraněny. Odborové sprostředkovatelny práce, schválené ministerstvem sociální péče, mají býti uznány za rovnocenné s veřejnými. Bohužel platnost zákona má trvati pouze 3 měsíce; nedá se mysleti, že by se poměry změnily do té míry, aby mohl býti prováděn zákon o příplatcích ku podpoře, poskytované odborovými organisacemi, proto budeme za 3 měsíce nuceni zákon opět prodlužovati. Jelikož usnesení poslanecké sněmovny stalo se po těžce sehnané dohodě stran, navrhuje sociálně-politický výbor schválení zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan sen. Reyzl. Uděluji mu slovo.

Sen. Reyzl (německy): Pánové! Kulturní výši státu můžeme dnes klidně posuzovati podle stupně, jakým pečuje o své státní občany, o ty státní občany, kteří bez viny upadli v nouzi a bídu, v nezaměstnanost. Vycházíme-li z tohoto stanoviska, pak bohužel řekneme, že stupeň, jehož naše republika dosáhla, daleko ještě není na význačné výši. Připouštím beze všeho, že tu jsou snahy, aby ulehčeno bylo postavení nezaměstnaných, ale ulehčení takovým způsobem, s nímž my, jako zástupcové dělnictva, nemůžeme zplna souhlasiti, zejména ne pokud jde o výši podpory v nezaměstnanosti, neboť, pánové, vykazuje-li stát miliardový rozpočet a stanoví-li na podporu v nezaměstnanosti pouze žebrácký obnos asi 100 milionů, pak domnívám se, že netřeba dokazovati, že toto pojištění proti nezaměstnanosti jest minimální a velmi nedostatečné. A nyní, abych vás dlouho nezdržoval, chci přistoupiti ku projednání změn platného zákona. Je vám přece známo, že veliké vzrušení zachvátilo dělnictvo následkem publikace nového zákona o podporách v nezaměstnanosti a následkem jeho provádění. Jest tam obsaženo ustanovení, že po 6 měsících nezaměstnanosti dotyčný bude vyloučen a vůbec žádné podpory více neobdrží, a důvody, jež se uvádějí pro tuto přísnost zákona, snad přiléhají v zcela ojedinělých případech. Je pravdou, že válkou morálka obyvatelstva tak poklesla, že jest také část jeho, která nechce pracovati a která se živí různým způsobem, vedlejším zaměstnáním, a při tom béře podporu v nezaměstnanosti, ale nesmíme proto z těchto ojedinělých případů usuzovati všeobecně, že nezaměstnaní, kteří půl roku jsou bez práce a žádné práce neobdrží, jsou lenoši, kteří pracovati nechtějí. Ti pánové z vás, kteří se pohybují v kruzích dělnictva, budou věděti, že nezaměstnanost jest tak veliká, tak těžká, že dělníku při nejlepší vůli není možno obdržeti práci. Chci říci jen několik slov o určitých oblastech republiky, tanou mi především na mysli severní Čechy, severní Morava a západní Čechy, V těchto oblastech je naprosto nemožno odbýti tam nezaměstnané trvale tímto ustanovením zákona, i není naprosto možno, aby člověk, jenž půl roku jest bez zaměstnání, jehož domácnost jest zcela zničena, náhle beze všeho, ztratil také tuto nepatrnou podporu, tento nepatrný obnos, který dostával. Ptám se vás, co se má státi s tímto člověkem? Chudinské zaopatření v obci - to byla jediná odpověď, kterou naši zástupcové obdrželi od vlády. Ano, chcete-li a přejete-li si toho, musíte v prvé řadě obrátiti zřetel k tomu, aby obcím bylo možno pečovati o nezaměstnané. Můžeme klidně tvrditi, že obcím vesměs bylo nemožno, pečovati o tuto spoustu nezaměstnaných a naše obce, které jsou skoro ještě ve stadiu doby předválečné, kdy byly měšťácké většiny a vůbec zcela měšťácké obecní vlády, které pro sociální péči neměly nejmenšího porozumění, v takových obcích, kde válkou finance jsou zcela zničeny, kde také jiná zastupitelstva sociální péči pro nezaměstnané nemohla zavésti, takovéto obce naprosto nemohou i při nejlepší vůli podporovati tuto spoustu nezaměstnaných. Jako následek tohoto nešťastného paragrafu zákona o nezaměstnanosti shledáváme nyní skutečnost, že sta a sta lidí v takových okresech, kde nezaměstnanost převládá, pomalu hladem hynou a k tomu vláda zcela klidně přihlíží. Pochopuji přece zcela, že pan ministr sociální péče, jak v rozpočtovém výboru prohlásil, nemůže činiti více, poněvadž mu jeho ministerští kolegové pro tento účel více nepovolují. Náš ministr sociální péče, chtěl-li by svůj název ospravedlniti, musel by vůči svým ministerským kolegům projeviti zcela jinou neoblomnost, nežli se tak děje. Není možno, aby pojištění v nezaměstnanosti v nynější poválečné době bylo dotováno pouhým 100 milionů, nyní jsou abnormální poměry. (Sen. dr Heller [německy]: Je to jen 75 milionů!) Ano, je to jen 75 milionů, obnos byl pro letošní rok snížen. Není možno odbýti nezaměstnané takovýmto žebráckým obnosem; a nyní shledáváme, že přes tisíce intervencí a rozmluv zástupců lidu u vlády nebylo na ně v zákoně vzato nejmenšího zřetele. Změna zákona vztahuje se pouze na zcela nepatrné věci, na hlášení nezaměstnaných se strany zaměstnavatelů úřadům pro nezaměstnané a na hlášení nezaměstnaných samých u dotyčných úřadů pro nezaměstnané. To jsou veškeré změny. Nutno to bráti jako výsměch, že tyto nutné změny zákona, které jsme navrhli, odbývají se takovouto žebrotou.

Ještě slovo o otázce sezónních dělníků. Ministerstvo sociální péče uvedlo v jistém výměru tyto sezónní dělníky a vypočítává 31 druhů sezónních dělníků. Není tedy otázka sezónních dělníků tak bezvýznamnou, jak se snad většina senátorů domnívá. Jedná se zde o mnoho tisíc dělníků, kteří spadají pod pojem sezónních dělníků. Na jistou kategorii sezónních dělníků, kategorii stavebních dělníků, chceme obrátiti hlavní zřetel. Tak jest na příklad zastoupeno mínění, že stavební dělníky dlužno proto pokládati za sezónní dělníky, poněvadž v zimě nemají práce. Avšak jsou kraje v našem státě, kde tomu jest naopak, na příklad v lázeňských místech, kde se v létě neprovádějí žádné práce, žádné vnitřní opravy, kde zedníci jsou zaměstnání v zimě, a domníváme-li se, že tito sezónní dělníci jdou v létě do továrny jako za normálních dob mírových, pak jest to omyl, poněvadž nezaměstnanost v továrnách jest tak veliká, že tito dělníci práce nedostanou ani při nejlepší vůli. Proto jest zcela nesprávno, vykládati pojem sezónních dělníků tak, že jest pouze oprávněn bráti podporu v nezaměstnanosti v sezóně, a že v době, která se považuje za mrtvou sezónu, se mu ukládá, že práci nalézti musí. Žádáme tudíž, aby toto ustanovení v zákoně, pokud to ministru sociální péče v dohodě s ministrem financí jest dovoleno, aby tento dojem sezónních dělníků byl tak precizován, aby v nařízení k tomuto zákonu bylo vysloveno, že stavební dělníky nelze označiti jako dělníky sezónní.

Jedno slovo chtěl bych ještě říci o provádění zákona o podporách v nezaměstnanosti. Prohlásil jsem, že jest nemožno podržeti ustanovení, že po uplynutí doby 6 měsíců nezaměstnaní jsou vylučováni a žádný člověk se o ně nestará. Ale ještě něco jiného. V zákoně jest ustanovení, které nepřímo vyslovuje, že dělník k prácí neschopný ovšem pod tento zákon nespadá, že tento dělník spadá do chudinského zaopatření. Dovolte mně nyní, abych vypověděl, jak některé úřady pro nezaměstnané toto ustanovení provádějí. Tak přijde na příklad nezaměstnaná žena do úřadu a prohlásí: >Přihlašuji se, nemám žádné práce, byla jsem propuštěna pro nedostatek práce a chtěla bych bráti podporu.< Úředník, který tam je, se táže: >Jste zdráva?< >Nu ano, jsem úplně zdráva, ale vidím trochu špatně.< >Tak vy špatně vidíte? Jste již k práci neschopna, následkem toho neobdržíte podpory v nezaměstnanosti a patříte do chudinského zaopatření. Místo, aby se ženě řeklo, že si musí koupiti brýle, protože přece je úplně k práci schopná, zbaví se tímto způsobem této zcela statné ženy, která má dobrou vůli pracovati, aby na ní ušetřili podporu v nezaměstnanosti. (Sen. Link [německy]: Staly se ještě mnohem horší věci!) Zmiňuji se jen o tomto jednom případě, vím, že se staly ještě horší věci, abych ukázal, že při těchto opatřeních ještě se dějí pokusy vyloučiti dělníky a dělnice, kteří mají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nuže, proč se tento zákon vždycky prodlužuje jen na několik měsíců? Co jest účelem tohoto jednání? Domníváte se skutečně, že ve třech měsících poměry budou takové, aby podpory v nezaměstnanosti mohly přestati? To jest trapné počínání. Myslím, že se musíte spřáteliti s myšlenkou, že podpora v nezaměstnaností musí se státi stalým zařízením, že musí býti součástí sociálního pouštění, že již nelze vrátiti se do oněch dob, kdy se ani čert nestaral o nezaměstnaného dělníka, jenž po celý svůj život se dřel a plahočil pro kapitalismus a pak na stará kolena hlady zahynouti musel v silničním příkopě. Nechcete-li těchto poměrů, musíte se přikloniti k našemu názoru, že podpora v nezaměstnanosti musí se státi stálým zařízením. To bylo by v podstatě tím, co naše strana chce říci k předložené změně tohoto zákona. Mohli bychom uvésti ještě spoustu důkazů, které by vám mohly dokázati, že podpora v nezaměstnaností, jakou dnes máme, je naprosto nepostačitelnou. Vím přece, že všechny tyto řeči málo pomohou a prohlašuji pouze, že náš klub bude hlasovati pro tato nepatrná zlepšení; lituji jen, že uznání u většinových stran nebylo větší, že dovolí, aby tak veliké bezpráví na dobu dalšího půl roku bylo ponecháno v platnosti. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Jakubka: Pan předřečník vytýkal zákonu různé nedostatky, které my také přiznáváme. Jednotlivé věci špatně vysvětloval, a to proto, že zákon připouští ještě podporování až do doby lešti měsíců, a ministerstvo sociální péče prodloužilo lhůtu na dobu jednoho roku, což v některých odborech již se činí a učinilo.

Zákon má býti pouze přechodným. Má pak vejíti v platnost zákon o příplatcích k podpoře poskytované odborovými organisacemi a tu myslím, že nebude nic lepšího, že budou dělníci na tom hůře, nežli jsou v tomto zákoně, a proto se snad dala doba tak krátká, 3 měsíců, aby mohl býti praktikován zákon o příplatcích k podpoře v nezaměstnanosti. Víme, že to nebude moci býti prodlouženo, což jsem také v předu své řeči uvedl.

Místopředseda Kadlčák: Račte prosím, zaujmouti místa. Budeme hlasovati.

O návrhu výboru d m hlasovat najednou. Jsou snad nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického tak, jak byl přijat ve čtení prvém, tak ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Přistoupíme k druhému odstavci, jímž je

2. Ústní zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona o prodloužení účinnosti zákona z 8. dubna 1920, čís. 275 Sb. z. a n. o ochraně nájemníků.

Zpravodajem je paní sen. Ecksteinová. Uděluji jí slovo.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Slavný senáte! Poválečná bytová tíseň vedla k vydání zákona na ochranu nájemníků, jehož účinnost končí 31. prosincem letošního roku. Poněvadž bytová tíseň se nezměnila a všechny tyto strašlivé následky nedostatku bytů by ohrožovaly po vypršení platnosti zákona o ochraně nájemníků klidný život našich rodin, našich obcí a našeho státu, navrhuje vláda, aby tento zákon byl obnoven s platností do 30. dubna roku 1922.

Sociálně-politický výbor pojednav o tomto návrhu vládním, projednaném v poslanecké sněmovně, navrhuje slavnému senátu jeho přijetí a schválení ve znění jak bylo usneseno poslaneckou sněmovnou. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata jest skončena. Prosím, páni, račte zaujmouti místa, budeme hlasovati. (Děje se.)

O návrhu výboru sociálně-politického dám hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ku hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického tak, jak byl přijat ve čtení prvém, tak ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Třetím odstavcem jest

3. Ústní zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se určuje peníz 130,000.000 Kč k účelům starobního a invalidního pojištění.

Zpravodajem jest za výbor sociálně-politický pan sen. Jakubka, za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas. Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Jakubkovi.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Sociálně-politický výbor projednal usnesení poslanecké sněmovny tisk 3266 (sen. tisk 1162), kterým se určuje peníz 130 milionů korun k účelům sociálního pojištění pro ty, kteří pro vysoké stáří do pojištění pojati nebudou a stanou se k práci neschopnými.

Tento peníz má býti opatřen z výtěžku daně z obratu 100 milionů a z 30 milionů z fondu pro strojená hnojiva.

Sociálně-politický výbor je přesvědčen, že tato částka nestačí k zažehnání bídy těch, kteří mají býti podporováni, a proto očekává, že i v následujících letech bude tato částka těmto humánním účelům věnována. Proto doporučuji tento zákon k přijetí ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Kadlčák: Byl podán pozměňovací návrh sen. Jarolima. Prosím, pana tajemníka, aby byl přečten.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

>V §u 2, v řádce prvé, škrtnuto budiž slovo >především< a nahrazeno slovem >výhradně<.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo druhému panu zpravodajovi za výbor rozpočtový panu sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Částku 130 milionů korun hledí vláda opatřiti jednak 30ti miliony korun z fondu pro umělá hnojiva a 100 miliony korun z vyššího výnosu dávky z obratu a daně přepychové. Pakliže tato dávka by nevynesla více, než kolik v rozpočtu bylo preliminováno, těchto 100 mil. Kč, má býti vláda zmocněna, aby částku si opatřila úvěrem.

Rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, schválení zákona, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Dále uděluji slovo panu sen. Jarolimovi.

Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte! Dovolíte zajisté, abych několik okamžiků zaměstnal vaši pozornost. Doba přece dosti značně pokročila, bylo dosti hodin pracováno, a mám zajisté dojem, že pánové z většiny jsou toho názoru, že snad s naší strany příliš mnoho se mluví. Než to, co se právě projednává, jest tak důležité, že musím k tomu nutně připojiti své poznámky. Pánové, řekl jsem totiž, že věc jest pro nás důležitá; mám však dokonce dojem, že spěch, se kterým se zde pracuje, má předstírati, že se zde něco učinilo, že však velký problém sociálního pojištěni má býti odsunut do daleké budoucnosti. A tu již jest třeba, několika málo slovy nastíniti vývoj. Ve starém Rakousku dělníci potřebovali mnoho let, nežli se jim vůbec podařilo přesvědčiti tehdejší vládu, jakož i různé strany o tom, že sociální pojištění jest krajní nutností. Konečně v roce 1904 předložila vláda Korberova první program, jenž se pak během doby shustil v několik vládních předloh. Tyto vládní předlohy byly vždy zamítnuty, nejen proto, poněvadž v Rakousku byly politické zmatky, nýbrž hlavně proto, poněvadž dosti silné mocnosti a síly byly při díle, které vůbec chtěly zabrániti, aby sociální pojištění se nestalo skutkem. Od prvních dnů, kdy první program byl rozvinut, uplynulo již více než 27 let, a naši invalidi, vdovy a sirotci čekají stále ještě marně na starobní a invalidní pojištění, na sociální pojištění vůbec. Tak tomu tedy bylo až do války. Nejprve sociální pojištění nestalo se skutkem. Nebylo-li však uskutečněno ve starém Rakousku, má řada českých stran, které v oné době spolupůsobily ve vídeňské říšské radě, značný podíl spoluviny, neboť vy nalezli jste vždy v okamžiku, kdy šlo o to, přivésti sociální pojištění přece trochu ku předu, nějaký prostředeček, abyste sociálnímu pojištění zabránili a naposled jste si namluvili, že sociální pojištění pro dělnictvo může se státi skutkem teprve v tom okamžiku, kdy zároveň sjednáno bude samostatné pojištění řemeslníků a rolníků, V okamžiku, kdy tato zásada byla stanovena, byl systém jednoduše ubit. Od převratu se v tomto státě nejdříve prohlašovalo: >Sociální pojištění pro dělnictvo, bude utvořeno.< Loňského roku v květnu, prohlásil ministerský předseda Tusar jménem vlády, že se právě na tom pracuje a že v nejbližší době předloženy budou předlohy pro sociální pojištění. Nic se nestalo. Později přišla vláda pana Černého, ta o sociálním pojištění vůbec nemluvila, nýbrž řekla, že bude kráčeti v šlépějích pana ministerského předsedy Tusara. Co učinila, je všeobecně známo. Nyní přišla v říjnu vláda pana Beneše a tato zase slavnostně prohlásila, že se sociální pojištění bude prováděti, přihlížejíc ke všeobecným poměrům výrobním, aby nebyla porušena naše konkurenční schopnost vůči cizině a vůbec s ohledem na finanční prostředky státu, Předpokládáme-li tyto dvě věci, můžeme sázeti sto proti jedné, že sociální pojištění vůbec nikdy nebude prováděno. Neboť vidíme již při tomto jednání, že státní rozpočet končí zcela značným deficitem, nad to, že z celého rozpočtu věnuje se dobrá čtvrtina vojenským výdajům, další čtvrtina že se vydává za další neproduktivní výlohy, takže jednak vlastně bude stálý >dales< ve státní pokladně, jednak, kdybychom se podnikatelů ptali, zda. li se zřetelem ke konkurenci v cizině snesou zatížení sociálního pojištění, budou míti za odpověď jen stálé >nikoli<, totéž >nikoli<, které jsme slyšeli při všech těch otázkách nemocenského a úrazového pojištění. Kdybychom se byli chtěli ptáti, zdali náš podnikatel si zachová konkurenční schopnost, budou-li mu uložena sociální břemena, nebyl by se stal posud ani první krok k úrazovému pojištění, k pojištění nemocenskému. Od všech těchto věcí nemůžeme činiti závislým uskutečnění sociálního pojištění. Ostatně přichází ještě něco v úvahu a to vzbuzuje nesmírné pochybností, že opětovně se vyslovují tytéž důvody, které spolupůsobily ve starém Rakousku. V celé řadě českých časopisů bylo prohlašováno, že sociální pojištění dělníků bezprostředně musí býti spojeno se sociálním pojištěním řemeslníků a rolníků. Bude-li tato zásada vytýčena, pak sociální pojištění dělníků jednoduše nestane se nikdy skutkem. Neboť pro toto pojištění nebyly utvořeny posud ani nejprimitivnější základy, nemáme statistiky, nemáme ničeho, kdežto pro sociální pojištění dělníků jest již vše předem, zpracováno. Není naprosto třeba příliš studovati, v předlohách ze starého Rakouska jest nahromaděno tolik materiálu, jehož lze bez dalšího užíti ke skutečnému vybudování sociálního pojištění.

Chtěl bych jen ještě několik slov říci k předloženému zákonu. Předložený zákon stanoví, že má býti použito 130 milionů k založení sociálního pojištění osob, které překročily 60, rok věku svého v době, kdy sociální pojištění bude zavedeno. Jakkoli velice vítáme, že těchto 130 milionů má býti reservováno, domníváme se přece, že těchto 130 milionů je příliš málo a že zajisté ještě několik set milionů bude muset k tomu přistoupiti. Ostatně domníváme se, že také musíme navrhnouti, aby v §u 2, v první řádce bylo škrtnuta slovo >především< a aby na jeho místo dáno bylo slovo >výhradně< a to z toho jednoduchého důvodu, poněvadž právě chceme, aby těchto 130 milionů, jež mají býti uloženy do fondu, výhradně bylo užito ve prospěch invalidů a nikoli, jak podle, tohoto zákona by bylo možno, že by se z těchto 130 milionů mohlo použíti 70 milionů pro invalidy a 60 milionů pro jiný účel. Budeme hlasovati pro zákon, přejeme si však, aby změna, kterou jsme navrhli, byla přijata. (Souhlas něm. senátorů.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava jest skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Obavy pana kolegy senátora Jarolima nesdílím proto, poněvadž volání po podpoře z tohoto fondu bude tak silné, že fond nestačí. Tedy jistě není naprosto obavy, že by byl nějak zneužit a proto doporučuji, aby byl zákon, přijat tak, jak jej doporučuje sociálně-politický a rozpočtový výbor.

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O návrhu výboru dám hlasovati nejprve o §1 podle zprávy výborové.

Pak o §u 2 podle návrhu senátora Jarolima. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 3 a 4, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasováni námitky? (Nebyly.) Nejsou, budeme tedy podle toho pokračovat.

Kdo souhlasí s §em 1 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. § tento jest schválen podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby § 2 měl znění podle návrhu sen. Jarolima, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí, aby § 2 ve zněni zprávy výborové byl schválen, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, § 2 podle zprávy výborové jest přijat.

Kdo souhlasí s §em 3 a 4, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina, §§ 3 a 4, nadpis zákona a úvodní formule jsou přijaty podle zprávy výborové.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s návrhem výboru sociálně-politického a rozpočtového tak, jak byl přijat ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh výboru jest přijat také ve čtení druhém.

Tím jest denní pořad této schůze vyčerpán.

Navrhuji, aby se příští schůze konala dnes ve čtvrtek dne 22. prosince 1921 o 11. hodině dopolední s tímto

1. Návrh, aby zkráceně projednána byla zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle §u 54 ústav, listiny ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a čl. I. čís. 3., 4. a 11. zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1. Sb. z. a n., z roku 1920 do 30. června 1923.

2. Ústní zpráva výboru ústavně-právního ve věci pod čís. 1. uvedené.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu zkráceným řízením projednána byla zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona o prodloužení působnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci a to do konce roku 1922.

4. Ústní zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona z 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců.

5. Ústní zpráva výboru zahraničního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se zrušuje úřad pro zahraniční obchod.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich.

Končím schůzi.