Schůze zahájena v 17 hodin 30 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Vlček, dr. Stojan.
110 senátorů podle presenční listiny.
Zástupce vlády ministr dr. Dérer.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.
Předseda: Zahajuji schůzi.
Přikročíme k projednávání prvního bodu denního pořadu, jímž je:
1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1120), o vládnom návrhu zákona (tisk 3171), ktorým sa predlžuje doba organizácie riadnych súdov prvej a druhej stolice, určená dľa §u 99 ústavnej listiny zo dňa 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n., zákonom zo dňa 22. prosinca 1920, čís. 691 Sb. z. a n., pre obvody súdnych tabúl v Bratislave a v Košiciach (tisk 3224) a o peticíi Svazu československých súdcov v Prahe, č. 1805 pet. posl. snem. Tisk 1134.
Zpravodajem je pan sen. Lukeš. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Objektivní rozhodování soudců předpokládá neodvislost jejich, to jest zamezení různých vlivů i se strany jejich představených na samostatné rozhodování, jež díti se má pouze dle zákona. Tato neodvislost soudcovská je ve všech moderních státech soudcům zaručena zákonem. Rovněž v československé republice jest soudcům ústavní listinou, a to § 99 zákona z 29. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n., neodvislost zaručena. To znamená, že nesmí býti bez disciplinárního nálezu ani přesazen, ani sesazen, ani proti své vůli dán do výslužby. Výjimka může býti stanovena pouze zákonem, a to jen v případě nové organisace soudní po dobu, která rovněž musí býti stanovena zákonem. Zákonem ze flne 22. prosince 1920, čís. 691 Sb. z. a n., vyhlášeným dne 31. prosince 1920, byla stanovena doba pro novou organisaci soudů na jeden rok, a to pro všechny soudy, i vojenské, v celé československé republice.
Pokud se týká Čech, Moravy a Slezska, není již nutně potřebí této organisace a rovněž ne, pokud se týká soudů vojenských. Pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, poněvadž je tam veliký nedostatek soudců - z 503 systemisovaných míst obsazeno jest dosud pouze 305 míst - nezbývá, než aby tam organisace ještě byla ponechána. Mnoho soudců maďarských samo odešlo po převratu do Maďarska, někteří zase byli naprosto neznalí jazyka slovenského a jazyka lidu v Podkarpatské Rusi a proto nemohli býti jako soudci, když neměli dobrou vůli naučiti se jazyku tomu, na svém místě ponecháni. (Sen. Matušák: Tady nemáte dosti kvalifikovaných soudců?) I zde je nedostatek soudců, o kterém se později zmíním, avšak zatím se musilo pomoci na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, aby některé soudy nezůstaly vůbec neobsazeny.
Zákonem tímto má býti prodloužena organisace soudů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do konce roku 1924. Po tu dobu má justiční správa též možnost přidělovati soudce od soudů mimo Slovensko a mimo Podkarpatskou Rus na Slovensko a do Podkarpatské Rusi a rovněž i místa zde uprázdněná mohou býti po tu dobu, pokud by dotyční soudcové byli přiděleni na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus, obsazena přidělením od jiného soudu v obvodu vrchního soudu buď pražského neb brněnského.
Pan kolega se zmínil o nedostatku soudců v Čechách a na Moravě. Ten je zaviněn hlavně tím, že větší počet soudců musil býti zatím přidělen na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Ve skutečnosti však v Čechách jsou obsazena všechna místa systemisovaná, včetně soudců přidělených na Slovensko a do Podkarpatské Rusi. Pouze v obvodu vrchního soudu brněnského schází dosud asi 60 soudců a polovina soudních praktikantů a auskultantů. Nedostatek soudců má za následek, že vyřizování sporů, pokud se týká trestních věcí, se opožďuje, nač si občanstvo všeobecně stěžuje. Avšak jednou z příčin tohoto nedostatku soudců jsou též nedostatečné platy jejich. Není se proto co diviti, nabízela-li se jim v poslední době se strany soukromé výhodnější místa, že někteří soudcové vzdali se i nároku na pensi a přijali je. Též pokud se týká dorostu, je značně zdrženlivý při vstupování do soudcovské služby, která je poměrně namáhavou, ale málo honorovanou.
Jedno potěšitelné však musím říci a pokládám za svoji povinnost v senátě to konstatovati, že nebyla podána ani proti jednomu soudci přidělenému na Slovensko nebo Podkarpatskou Rus stížnost na ministerstvo spravedlnosti ani se strany advokátů, ani se strany slovenských nebo podkarpatských stran, což je jistě zjevem potěšitelným. Je viděti, že soudcové, kteří jsou tam přiděleni, konají skutečně svoji těžkou povinnost dobře.
Pokud se týká osnovy zákona samé, navrhuji, aby byla v tom znění, jak byla navržena vládou a jak byla též usnesena poslaneckou sněmovnou, slavným senátem přijata. (Pochvala.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji, aby lhůta řečnická pro jednoho řečníka stanovena byla na čtvrt hodiny.
Jest proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.
Přihlášeni jsou k slovu sen. dr. Mayr-Harting a sen. dr. Kovalik.
Uděluji slovo panu sen. dr. Mayr-Hartingovi.
Sen. dr. Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! Státi na půdě státu znamená přijímati jako dobré a nezměněné vše to, co dočasná vláda shledává za dobré předpisovati. Tak asi, představuji si, zní první článek vašeho politického katechismu. Na této půdě, pánové, nás nikdy nenaleznete. Považujeme naopak za svou povinnost, abychom dle nejlepšího vědomí a svědomí pracovali ke zlepšení zákonů, poněvadž se k tomu ve svém právnickém svědomí cítíme zavázáni a poněvadž se k tomu cítíme zavázáni především také v zájmu našeho národa, i doufáme skromně, že se nám během Času podaří, abychom v tomto směru také na většinu působili výchovně. V tomto směru můžeme již poukázati na jisté úspěchy. Teprve před hodinou odmítli jsme zde jednomyslně osnovu zákona z poslanecké sněmovny. Jest to, myslím, událost, kterou můžeme připsati německému vlivu v tomto směru, a chceme doufati, že snad budou míti pronikavý úspěch státoprávní pochybnosti, z téže školy vyšlé, které včera přednesl jistý pán z vašeho středu proti "předloze o starostech státních úředníků". Ale také při přítomné osnově zákona můžeme již poukázati na úspěch s naší strany. Není tomu dlouho, co zde byla podána a přijata předloha téměř stejného obsahu, předloha, jejíž předmětem byla také přesaditelnost soudců, ale v mnohem větším objemu. Tehdy jsme se pokoušeli o to, abychom, odvolávajíce se na vašeho největšího právníka Randu, zburcovali vaše právnické a politické svědomí. Nepodařilo se nám to tehdy. Ale srovnáváme-li dnešní předlohu s tehdejší, musím přece s radostí konstatovati, že vláda ve třech bodech již vyhověla našemu napomínání: Především omezuje se přítomná osnova na soudy civilní, kdežto tehdy shledávala také nutným, pojmouti v to soudy vojenské. Za druhé omezuje se osnova tentokráte na užší území, ježto má na zřeteli přesazování jen pro dva určité obvody, pro Bratislavu a Kosici. A za třetí, co považuji za nejdůležitější, nemluví tato osnova více o přeložení soudců, nýbrž vyhrazuje si pouze možnost, přidělovati soudce se zachováním jejich služebního místa pro delší dobu k některému soudu těchto jmenovaných obvodů. Do této míry, jak řečeno, představuje tato osnova proti dřívější jistý pokrok, ale přece musíme se vysloviti proti osnově: Předně z důvodů zásadních, poněvadž osnova tato hrubým způsobem porušuje na dále jeden z nejdůležitějších základních zákonů státu skutečně demokratického, totiž samostatnost a neodvislost soudcovskou. Nehledě k tomu, musíme se však také vysloviti proti této osnově z důvodů praktických, poněvadž chcete vyháněti ďábla Belzebubem. Osnova vládní odvolává se na to, že na Slovensku jest nedostatek soudců a že tomuto nedostatku dlužno odpomoci přeložením soudců z Čech na Slovensko. Předně jest proti tomu namítnouti: Pokud mně jest známo a pokud jsem se sám dozvěděl od presidia zdejšího vrchního soudu, máme velký nedostatek soudců u nás. Soudcovských míst nelze obsaditi, poněvadž dorost nejeví dnes, již chuti pro stav soudcovský, z velice pochopitelných důvodů. Tím, že se úředníkům nyní také ještě zkracují příjmy, postavení úředníků velmi se zhoršilo, ale také již za dnešních poměrů jest úředník dělníkem nejhůře placeným, tak že se nikoho již nenajde pro povolání soudcovské. Máme u nás doma skutečně již veliký nedostatek soudců a chcete tomuto nedostatku soudců odpomoci tím, že z počtu soudců zde se nedostávajících uberete ještě určité procento pro Slovensko!
Musíme se však také vysloviti proti přidělování zdejších soudců na Slovensko především proto, poněvadž zdejší soudce pro Slovensko jest soudcem, jemuž země jest naprosto cizí, a jsem veskrze přesvědčen, že Slovensko klade největší důraz na to, aby spravováno a souzeno bylo slovenskými úředníky a soudci. (Sen. Walló [německy]: Velmi dobře!) český soudce jest na Slovensku cizincem; jest jím nejen proto, poněvadž "moudrá" česká politika dovedla si právě přičiněním českého úředníka učiniti ze Slováků nepřátele, nýbrž také proto, poněvadž nezná slovenského práva. Máme sice unifikační ministerstvo a vláda má v úmyslu vytvořiti jednotné právo pro československo, ale v přítomné době žije Slovensko ještě dle uherského práva a neovládá proto český soudce, jenž přijde na Slovensko, vůbec platného tam práva, i jest nebezpečí, že se tam soudí dle práva, které vůbec není platným právem. (Sen. dr. Stránský: Koho tam tedy máme poslat? Snad německé soudce?) Zajisté ti by tomu asi rozuměli lépe. Z těchto důvodů, pánové, myslím, že musíme zákon zamítnouti. Musíme jej zamítnouti ze zásadních důvodů, poněvadž se obrací proti soudcovské neodvislosti a musíme jej zamítnouti jakožto bezpráví vůči Slovensku, poněvadž nechceme a nepřejeme si, aby Slovensko bylo ovládáno cizozemskými soudci, kteří soudí dle práva cizího. (Souhlas.)
Predseda: K slovu je přihlášen pán sen. dr. Kovalik. Uděluji mu je.
Sen. dr. Kovalik: Slávny senát! Len krátko chcem prehovoriť k návrhu zákona a tu poznamenať musím, že neodvislosť sudcovská v najrozhodnejšej miere závisí od jeho nepreložiteľnosti proti jeho vôli, (Tak jest!) poneváč sudca len vtedy vie slobodne a nestranne súdiť, keď má úplné povedomie toho, že je neodvislý a že smerodajné sú mu len zákony. (Tak jest!) Nemôžeme tedy schvaľovať princíp preložitelnosti proti vôli sudcovskej. Jestli ten sudca niečo protištátneho vykoná, vtedy má štát príležitosť jeho účinkovanie zamedziť a ho potrestať, ale princíp neodvislosti sudcovskej, ktorý, ako pán zpravodaj povedal, vo všetkých štátoch je uznávaný, nemôžeme odvrhnúť.
Mimo toho dovoľujem si poznamenať to, že požadujeme my Slováci ako ve všech iných odboroch, tak i pri sudcovských postaveniach, aby tam slovenský sudcovia upotrebení boli. (Sen. Dúchaj: Veď ich tam máte! Dr. Kovalik, Bula, čvíkota, jeden synovec, druhý švagor, pokud sa hlásili, všechny je tam máte! Hluk.)
Tedy prosím, na poznámku p. kolegu musím povedať, že však ja to netajím, že sú, len riekam, treba mi rozumeť, žiadam upotrebenie slovenských úradníkov na celej čiare. Myslím, proti tomu námietky nikto nemá, ani bratia Česi. Ani ja som neriekol, že nie sú, ale žiadam, ktorý sú súdci, spoľahliví a ktorí sa hlásia na celej čiare vo všech úradoch, aby boli prijímaní, aplikovaní. Vždy si rozmyslím, čo poviem. Požadujeme to preto, obzvlášte pre sudcov, poneváč tí slovenskí sudcovia lahčie poznajú tú dušu a mentalitu ľudu slovenského a lahčie a rýchlejšie môžu sa orientovať vo veľmi komplikovaných pomeroch slovenských a z tej mentality slovenského ľudu pochádzajúcich súdobných záležitostiach.
Toľko žiadame a myslím, že s tým môže súhlasiť každý. (Hlas: To sa rozumie samo sebou!) Práve pre to, ale poneváč v tomto návrhu zákona, je princíp neodvislosti sudcovskej odmietnutý, nemôžeme pristúpiť a nemôžeme schvaľovať návrh tohoto zákona. Pán kollega prednesiol jedon pád, že bol kdesi v Prešove v používaní jeden sudca, jediný sudca, zo svojho sudcovského postavenia bol složený. Ja neznám, veľavážení pánovia, bližšie tento prípad a chcem len poznamenať, že bez vyšetrovania a bez patričného sudcovského výroku s ním zachádzať nemožno. Na krátko len toľko som si dovolil poznamenať. (Výborné! Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): K slovu se přihlásil pán ministr dr. Dérer. Uděluji mu je.
Ministr dr. Dérer: Slávny senát! Predlohu túto predkladá vláda z dôvodu toho, že je v záujme zabezpečenia riadneho chodu súdnictva na Slovensku, nevyhnuteľne potrebná. (Hlas: Slyšte!) Proti tejto predlohe bola predložená námietka ta, že ona je postavená a namierená proti neodvislosti sudcovskej. Vážení pánovia! Táto predloha nie je namierená proti neodvislosti sudcovskej. Princíp tejto neodvislosti nie je porušený a predloha toto vyjadruje aj tým, že je termínovaná, že platí na určitá dobu, na krátku dobu Brokov (Sen. dr. Spiegel [německy]: To jest jedno!), za ktorý čas, dúfam, že sa tie mimoriadne pomery, ktoré zapríčinené boly nie riadnymi okoľnosťmi, ale prevratom, a následkom týchto pomerov, ktoré na Slovensku po prevrate nastaly, že tieto pomery behom tohoto krátkeho času prestanú. Vážení pánovia!
Sú dva princípy, ktoré konkurujú a ktoré majú tu byť uplatnené. Jeden princíp je princíp neodvislosti sudcovskej a druhý princíp, ktorý snažíme sa uplatniť menovite na Slovensku, poneváč tam po prevrate uplatnený nebol (Hlas: Spravedlnost!) - spravedlnosť a vyslýchanie v reči ľudu. Vážení pánovia! Jestli bysme my nepresaditeľnosť sudcovskú ohľadne Slovenska neprerušili ešte na túto krátku dobu, nemohli bysme zadosťučiniť tomuto princípu; teraz, vážení pánovia, nenájdeme pre Slovensko taký počet sudcov znalých reči ľudu, že bysme tam mohli sudcovstvo podľa toho princípu vykonávať. Vážení pánovia! Prevratom na Slovensku boly pomery také, že tam vlastne nebolo ani jedného jediného sudca, ktorý by bol znalý slovenskej reči na toľko, že by bol doviedol rozsudky, výroky a j iné výnosy po slovensky napísať. (Hlas: To je hanba!) To je následok maďarského režimu. (Sen. Walló: Súdy dobre súdily! Veselost.) Vážení pánovia, ja to tým pánom nechcem vytýkať, nechcem ich viniť a mnohý z tých pánov sa po prevratu zmenil a týchto dosti veľký počet je. Ja konštatujem len tento fakt a s týmto faktom musíme ešte počítať dnes. Väčšia polovička všetkých sudcov na Slovensku neznala slovensky. (Slyšte!) Vážení pánovia! Keď sudcovia boli prevzatí do správy československej republiky, mnoho z týchto sudcov bolo, ktorí reč ľudu neznali a účinkovali na číročiste slovenských krajoch, a účinkujú ešte dnes. Mnohého z tých pánov nemohli sme prevziať do služieb československej republiky, poneváč nebolo možno ich umiestniť, a následkom toho oni boli buď daní k disposicii maďarskej vláde alebo boli pensionovaní. Ale okrem toho, v starom Uhorsku, práve ako i snáď v českých zemiach, bol pred válkou nedostatok sudcovských síl. Tento nedostatok sa samozrejme ešte zväčšil dnes. Je tedy úplne vylúčená vec, že by súdnictvo do riadnych kolají mohlo byť privedené bez tohoto mimoriadneho opatrenia, ktorého vláda žiadnym spôsobom nezneužije. Toto opatrenie bolo už od prevratu v platnosti, vláda ho nezneužila v žiadnom prípade a nebolo snáď jednej jedinej sťažnosti proti týmto opatreniam, ktoré vláda na základe tohoto predošlého zákona učinila, a myslím, nebude ani do budúcnosti v tomto ohľade žiadnych sťažností. Toto opatrenie absolútne nie je namierené proti neodvislosti sudcov. Vážení pánovia, ja bych reflektoval na jednu poznámku pána profesora Mayra, totiž, ako by českí sudcovia na Slovensku považovaní boli za cudzincov, a to z toho dôvodu, poneváč nie sú zbehlí v platnom práve na Slovensku. Vážení pánovia, my všetkým českým sudcom, ktorí na Slovensku účinkovali, môžeme byť len povďační, že v tých ťažkých dobách, keď sa celý právny poriadok na Slovensku chcel zhrútiť, pribehli nám na pomoc a prispeli ké konsolidačnému dielu.
Je pravda, že českí sudcovia menovite zo začiatku, keď na Slovensko prišli, neznali uhorského práva. Ale ja ubezpečujem pánov senátorov, že dnes veľká čiastka českých sudcov uhorské právo zná a mnohí z nich znajú ho snáď lepšie, než mnohí zo starých prevzatých sudcov. Českí sudcovia, vážení pánovia, majú potíže len pri civilnom, súkromom práve, ktoré u nás na Slovensku ešte kodifikované není, ktoré je je len zvykové a obsažené v rôznych, českým sudcom neprístupnou maďarskou rečou napísaných príručkách a iných vedeckých knižkách, ale všetky ostatné obory práva ovládajú českí sudcovia, poneváč tie obory upravené sú zákonom a nariadeními ako v ostatných zemiach našej republiky. Tieto zákony a nariadenia sú preložené buď do slovenskej alebo nemeckej reči a z týchto prekladov českí sudcovia mali a majú príležitosť a tejto príležitosti tiež použili a naučili sa tomu právu, takže, keď v ohľade civilného práva, pri prisluhovaní civilným právom, pravda, sú obtíže, tieto sa dajú preklenúť takým spôsobom, že českí sudcovia budú umiestení v senátoch ktoré súdia, rozhodujú ve veciach, kde máme právo kodifikované, kdežto v civilných senátoch rozhodujú starí prevzatí sudcovia. V tomto ohľade myslím, že nie je oprávnenej sťažnosti. Bolo tu ešte vzpomenuté so strany pána sen. dr. Kovalika, ako by slovenskí ľudia, ktorí sa hlásia do služieb súdnictva, boli opomenutí a im ukrivdené. Mnoho sa, vážení pánovia, hovorí o krivdách, ktoré sa dejú údajne na Slovákoch, ktoré sa dejú údajne na úradníkoch slovenských. Možná, že sa tu niekde stály chyby a samozrejme, že je snahou vlády, aby tie chyby, ktoré sa stály, boly odstránené, aby v tomto ohľade sa nemohly vyskytnúť žiadne oprávnené sťažnosti. Ale, vážení pánovia, znám slovenské súdnictvo, poneváč som sa účastnil na jeho reorganisácii po prevrate a, vážení pánovia, môžem smelé tvrdiť, že keď je to jeden obor štátnej správy, kde Slováci nemajú si príčiny sťažovať, tak je to práve správa súdnická, tak je to práve súdnictvo. (Hlasy. Slyšte!) Takmer všetké vedúce miesta u súdov na Slovensku sú obsadené Slovákmi. Máme zemské súdy na Slovensku dva: tabulu Košickú a tabulu Bratislavskú, ktoré sú obsadené Slovákmi. Námestkovia tejto tabule sú Slováci, u sedriálnych súdov až na Nitriansku a Trenčiansku sú obsadené Slovákmi. Teraz vezmeme okresné súdy, tam z tých 70 okresných súdov, ktoré máme na Slovensku, nenájdeme ani 5 okresných súdov, kde by nebol prevzatý sudca slovenský a lebo sudca vedúcim okresným sudcom.
Myslím, že súdna správa zjednala najmenej príčiny k tomu, aby v tomto ohľade mohlo byť rekriminované a myslím, že práve toto je zárukou k tomu, že tohoto zákona, ktorý vláda predkladá slávnemu senátu k odhlasovaniu, nebude nijakým spôsobení zneužité. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Slovo má pan sekční šéf dr. Polák. Prosím, aby se ujal slova.
Sekční šéf dr. Polák: Vážený senáte! Po slovech pana ministra dra Dérera, který justiční správu velice statně a správně obhájil, nebyl bych potřeboval vlastně ujmouti se slova, kdyby nebyla v řeči pana senátora dra Mayra-Hartinga obsažena výtka, která pro justiční správu jest vždy ta nejhorší, jako by justiční správa i jen pokus činila sahati na neodvislost soudcovskou. Lituji toho, že páni s německé strany, když uznali, že předloha nynější je podstatně zlepšena proti předloze loňské, neměli tolik, řekl bych, síly, aby byli také doznali, že je naprosto planá výtka, že bychom sahali v něčem na neodvislost soudcovskou. Nutno uvážiti, že v zákoně nikde není obsaženo, že i jen jednoho soudce z Čech, Moravy a Slezska můžeme trvale přeložiti na Slovensko. My nemáme v osnově nic jiného, než to, co je dnes platné právo v zemích historických, že totiž justiční správa smí trvale jmenovaného, tedy ne-přesaditelného soudce dáti na výpomoc do jiného území. Omezení, které jsme trpěli, bylo v tom, že justiční správa směla poslat soudce nejdéle na 6 měsíců a jen v území vlastního vrchního soudu na výpomoc. Je přirozené, že kdybychom poslali soudce na Slovensko jen na 6 měsíců, nebude tam přirozeně nic pláten, poněvadž by se nenaučil na Slovensku ani tomu právu, ani jazyku. Musíme míti dobu delší. Justiční správa ani za starého zákona, který dovoloval překládat soudce, tedy rušiti jejich neodvislost, nezneužila tohoto práva. Toho důkazem je právě okolnost, že jsme ani jednoho soudce proti jeho vůli na Slovensko nejmenovali a tam nepodrželi. (Sen. Spiegel [německy]: To je důkaz proti tomu zákonu.) Prosím, my jsme ho tam nedali, jen ten, kdo žádal, byl tam jmenován. Není to žádný důkaz proti zákonu, poněvadž my jsme tu možnost musili míti. Nedostatek byl takový, že jsme musili počítati s tím, že tam soudce přeložíme. Nemohu si, pánové, mysliti, a to adresuji zejména na stranu těch pánů ze Slovenského klubu, kteří z něj vystoupili, že tam jdou rádi, že to je nějaký med těch lidí. Dnes již tam nemůžeme dávat jen svobodné, ale i ženaté s dětmi, o které musí pečovati na školách, s nemocnými manželkami musí tam jíti, poněvadž stát to potřebuje. Došli jsme tak daleko, že je potřebí zkoumati zdravotní stav těch soudců. Když předloží vysvědčení u zemské politické správy, má platný důvod a nemusí tam jíti. (Sen. dr. Wiechowski [německy]: A ti s manželkami a dětmi žádali, aby byli přeloženi?) Oni tam musili jít, to je jisto, že tam musili jít. Když se namítá, že tam nešli dobrovolně, měl bych hlavně dotaz na pány z německé a ze slovenské strany, ať udají justiční správě recept, podle kterého má postupovat, aby při nedostatku soudců, kteří zná jí právo a maďarský jazyk, dávali lidi takové, aby justice na Slovensku mohla postupovat. (Hlas: Výborně!)
Tvrdí-li, že zde jsou Slováci, dovoluji si upozorniti na skutečnost, že každého, kdo jest znalým slovenského jazyka a neodpíral přímo poslušnost republice, jsme přijali, ale hlásili se také lidé, kteří sami doznávali, že jsou Slováky, ale neznají po slovensku mluviti; převezmeme-li je, že se budou teprve tomuto slovenskému jazyku učiti. Není možno dopustiti tomu, aby v místech, která se přímo rovnají moravským, jako Trnava, byl přednostou soudu muž, který, když jsem tam přijel, nemohl se mnou ani po německu mluviti, slovensky neznal vůbec, němčinu lámal a znal jen maďarsky. Táži se, jak ti Slováci, kteří sem přišli, měli nalézti zde, u tohoto soudce, práva. Na konec by to vypadalo, že je lépe, nenalézati žádného práva, než od českého soudce, že čeští soudcové znají svou věc, toho je dokladem výrok poslance dra Markoviče v poslanecké sněmovně, že jsou zde soudcové, kteří přímo klasicky slovenštinu ovládají a vynášejí ihned rozsudky. Já se táži, který z těch bývalých maďarských soudců by to dnes dovedl? (Hlas: Ani jeden!) Jest neznalostí, tvrdí-li se, že naši soudcové neznají práva tamního, je to rozhodně nesprávným, neboť my máme jednak k ochraně práva toho senáty, bývalého maďarského práva dostatečně znalé, u nejvyššího soudu, který by takové chyby napravil, ale co je hlavní, my jsme ještě nedostali ani jediné stížnosti na žádného soudce na Slovensku exponovaného, že by to v kterémkoliv směru rušilo, a to jest veliký důkaz, poněvadž mohu říci, že stížnosti jejich by byly prozkoumány; ale my nikdy neměli jsme příležitosti takové věci zkoumati. Není k tomu žádné příčiny a mohu ujistiti, že justiční správa práva jí daného použije v míře co nejskrovnější, že bude hledět k tomu, aby ta neodvislost soudcovská byla plně zachována, vždyť každý soudce se vrátí na to místo, ze kterého odešel, toto místo jest mu zajištěno, jest na tom místě neodvislým a justiční správa bude vždy hledět k tomu, aby tomu, kdo má platné důvody a kdo je osvědčí, bylo vyhověno, aby na Slovensko posílán nebyl.