Úterý 25. října 1921
Schůze zahájena v 16 hodin 30 minut.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Vlček, dr. Stojan.
113 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda dr. Beneš; ministři: dr. Dolanský, Habrman, Lad. Novák, Staněk, Šrámek, Tučný, dr. Vrbenský.
Z kanceláře senátní: zástupci senátního tajemníka dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Slavný senáte! V den, kdy slavný senát měl zahájiti debatu o prohlášení nové vlády a kdy veškeré strany jistě by bývaly v debatě té nalezly cesty, které by pro mladý náš stát znamenaly stabilisaci poměrů vnitřních, zejména pak poměrů hospodářských a finančních, v době, kdy senát byl povolán, aby řešil a rozřešil celou řadu ožehavých problémů sociálních a kulturních a dokázal, že naše republika zájmy lidu a jeho pokrok klade na vše, věrolomnost Karla Habsburka a jeho maďarských i nemaďarských pomocníků postavila nás před zcela novou situaci.
Dámy a pánové! Poslední události v Maďarsku jsou Vám známy. Střední Evropa a snad celá Evropa nesvědomitostí, lehkomyslností a dobrodružností známé oligarchie maďarské a Karla Habsburga postavena byla podruhé před fakt, který není pouhou lokální událostí, ale pro každého politicky myslícího člověka znamená ohrožení míru v celé střední Evropě. (Tak jest!) Nebyla to už pouhá provokace, byl to organisovaný pokus evropského monarchistického spiknutí, jehož první slovo mělo býti promluveno v Budapešti, aby po prvém úspěchu bezohledně opakováno bylo ve Vídni a jistě i jinde. Titíž lidé, kteří jsou zodpovědní za vyvolání světové války a za prolitou krev milionů, titíž lidé spojili se ke spiknutí, které znova mělo a má rozdmýchati oheň válek, aby středověk a sobectví jednotlivých tříd znovu mohly se uplatniti a lid znova aby byl uvržen do neštěstí a otroctví. (Tak jest!)
Novinářské zprávy nám dnes oznamují, že frivolní akce Karla Habsburga a jeho pomahačů před branami Budapešti ztroskotala, že tedy také druhé jeho dobrodružství končí zaslouženým nezdarem. Po všem, co se v Maďarsku v posledních měsících dalo a vzhledem k tomu, že monarchistické spiknutí v Maďarsku vůbec nabýti mohlo takových forem, jakých ve skutečnosti nabylo a že mohlo znova - přes veškeré mírové smlouvy, závazky a sliby - dojíti k akci, jež samozřejmě namířena byla proti všem sousedním státům a tedy i proti naší republice, musíme velice opatrně přijímati veškeré zprávy, které nám v těchto dnech budou přicházeti z Maďarska (Výborně!) a můžeme spokojiti se jen s takovým rozřešením celé affairy, jež na vždy už znemožnilo by opakování habsburgských dobrodružství a jež by maďarský stát donutilo, aby loyálně a do poslední písmenky splnil podmínky mírové a nemělo možnost ohrožovati klid a pokoj ve střední Evropě. (Tak jest! Hlučný potlesk.)
To je pevné přesvědčení všech, kterým záleží na klidném vývoji států s maďarským státem sousedících a to musí býti rozhodným postulátem každého člověka, kterému pacifismus není prázdnou frasí. Tam, kde hrubá moc, násilí a věrolomnost stává se hlavním činitelem, musíme v hodinách nebezpečí býti silni, a musíme uměti svou sílu náležitě uplatniti. (Výborně!) Všichni, u kterých smysl pro republiku ukázal se býti stejně živým jako láska k republice, jsou šťastni, že vláda v těchto dnech ukázala schopnost okamžitě mobilisovati fysické a branné síly národa a s hrdostí můžeme konstatovati, že. vedle ukázněného vojáka - jemuž patří naše uznání - stojí v jedné řadě i naše občanstvo, prostě, že znova slavně projevuje se všude morální síla našeho lidu, která v dějinách našich tolik velikého už dokázala. (Výborně! Potlesk.)
Stojíce pevně za vládou (Výborně! Potlesk.), když i ona ve svém jednání je pevna, stojíce s láskou a porozuměním za svým presidentem (Výborně! Potlesk.), můžeme zde v senátě hlasitě prohlásiti: Jakmile jde o republiku a demokracii neznáme žádných kompromisů a žádná oběť nám není dost velikou. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)
Jestliže nás našel připraveny předvčerejšek a včerejšek, najdou nás připraveny i dnové příští, dokud vláda, která opírá se o solidaritu spojenců, nám nebude moci říci: Všechna nebezpečí jsou odstraněna, mír je definitivně zajištěn, maďarská reakční ofensiva je trvale odražena. (Výborně!)
Senát jako spolehlivý instrument republiky svou povinnost věrně vykoná jako ji vykoná národ celý. (Potlesk.)
Ať žije Československá republika, ať žije její milovaný president. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk a pochvala.)
Udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. dr. Mudroňovi a sen. Matušu Dulovi.
Ministerstvo vnitra sdělilo předsednictvu senátu dopisem ze dne 19. října 1921, čís. 79.372/1921/7, že za zemřelého člena senátu Vincence Ševčíka nastupuje podle ustanovení §u 56 zákona ze dne 29. února 1920, čís, 123. Sb. zák. a nař. a §u 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124, Sb. zák. a nař. na jeho místo jako zvolený člen senátu Alois Horák, rolník a družstevní ředitel v Miloticích u Kyjova.
Týž dostavil se do dnešní schůze a vykoná příslušný slib.
Žádám p. senátního tajemníka, aby přečetl příslušnou formuli slibu a nového pana senátora, aby do mých rukou složil slib prohlášením >slibuji<.
Zástupce sen. tajemníka dr. Trmal (čte): >Slibuji, že budu věren republice Československé, že budu zachovávati zákony a že budu zastávati svůj mandát podle svého nejlepšího vědomí a svědomí<.
Sen. Alois Horák (přistupuje k předsedovi a podávaje mu ruku): Slibuji.
Předseda: Ministerský předseda zaslal předsednictvu senátu na vědomí opis přípisu kanceláře presidenta republiky ze dne 3. září 1921, čís. L 1318/21, obsahujícího připomínky, kterými pan president prováděl podepsání zákona o závodních výborech.
Žádám p. senátního tajemníka, aby přečetl tento dopis.
Zástupce sen. tajemníka dr. Trmal (čte):
Vracíme nahoře uvedený zákon, podepsaný panem presidentem republiky. Pan president podepsal zákon přes to, že jeho § 26 má vady, které by plně odůvodňovaly vrácení zákona Národnímu shromáždění. Když se tomuto paragrafu dávalo jiné znění, než jak navrhovala vládní osnova, bylo opomenuto určiti funkční dobu členů rozhodčí komise. Nové znění dává předsedovi právo vytvořiti ze. šestičlenné komise více senátů, nestanoví však vůbec počet jejich členů, ačli slova odstavce 3. >Stejně složených< nemají znamenati, že senáty mají býti šestičlenné. Pak by ovšem nebylo lze pochopiti, jak je možno ze šesti osob utvořiti i více šestičlenných senátů.
Pan president podepsal zákon uváživ, že byl plodem dlouhého a velmi obtížného, jednání mezi stranami a že by nebylo účelno otázku tuto vrácením zákona znova rozviřovati, když je možno uvedené vady vzhledem k tomu, že zákon počne účinkovati teprve dnem 1. ledna 1922, do té doby novelou odstraniti.
Předseda: Žádám, aby bylo přečteno, co bylo rozdáno tiskem.
Zástupce sen. tajemníka dr. Trmal (čte):
Tiskem rozdáno:
Zápis o 69. schůzi senátu N. S. R. Č. ze dne 10. srpna 1921.
Ročenka Národního shromáždění republiky Československé r. 1920-1921.
Z předsednictva přikázáno:
výboru imunitnímu:
žádost hlavního státního zastupitelstva v Bratislavě za souhlas k trestnímu stíhání člena senátu Františka Zimáka pro přečin pomluvy a urážky na cti podle bodu 1. §u 3 zák. čl. XLI. ai 1914.
Podle §u 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. zák. a nař.:
výboru národohospodářskému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1921, čís. 362 Sb. zák. a nař., kterým se prodlužují lhůty stanovené čl. VII., nařízení vládní ze dne 21. července 1921, čís. 240 Sb. zák. a nař., o úpravě užívání pozemků za podíl jich naturálního výnosu v Podkarpatské Rusi.
nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. října 1921, čís. 369 Sb. zák. a nař., kterým se zavádějí dopravní osvědčení na zásilky jatečného dobytka včetně jatečných koní, masa, masných výrobků, drůbeže, másla a vajec do pohraničního území republiky.
Předseda: Než přikročíme k dennímu pořadu, uděluji slovo panu ministerskému předsedovi.
Ministerský předseda dr. Beneš: Slavný senáte! Děkuji panu předsedovi senátu za vřelá slova, která pří této příležitosti pronesl, při příležitosti jistě velmi vážné, kdy jedná se o tak důležité věci a tak nesmírně dalekosáhlé událostí, jaké právě odehrávají se v Maďarsku. Je důležito pro vládu věděti, že má zákonodárné sbory za sebou, je důležito věděti, že má za sebou mínění veřejnosti. Je zejména důležito, když vidíme, že je oceněná senátem a veřejností vůbec rozhodnost a jednota a když je viděti u zákonodárných sborů rozhodnost a vědomí zodpovědností, liteře v těchto okamžicích se všude ukázalo a jeví, zejména také v projevu pana presidenta senátu. Mohu říci, pánově, že můžeme býti klidni. Vláda s rozvahou a klidem dívá se budoucností vstříc. Jsem přesvědčen, že republika a demokracie i teď s naprostou jistotou bude obhájena. (Výborně! Potlesk.)
Vzhledem k událostem, které se den co den mění, které takořka v minutách se mění, nebylo by možné, pánové, abych v dnešním sezení dal politické prohlášení o jednotlivých fázích všech těch událostí. Prosím, aby byla svolána schůze na zítřejší den, ve které bych mohl dáti vládní prohlášení o tom, jak se vyvinuly události v poslední chvílí a jaké stanovisko k dalším událostem vláda zaujme. (Dlouhotrvající bouřlivý potlesk. Výborně!)
Předseda (zvoní): Přikročíme k dennímu pořádku, k
rozpravě o vládním prohlášení.
K slovu jsou přihlášeni pp. senátoři Jelinek, dr. Heller a Chlumecký.
Uděluji slovo prvému řečníkovi, p. sen. Jelinkovi.
Sen. Jelinek [německy]: Slavný senáte! Bylo by asi zbytečno, abychom, majíce na paměti událostí posledních dnů, tak důležité ve svých následcích, mluvili o vládním prohlášení, které jsme, před osmi dny slyšeli od ministerského předsedy. Prohlašují jménem německého parlamentárního svazu, že se plně připojujeme ku prohlášení, kteréž v poslanecké sněmovně přednesl poslanec Křepek a že stejně jako naši kolegové v poslanecké sněmovně vládní prohlášení na vědomí nebereme.
K těmto několika slovům ve příčině vládního prohlášení, kteréž jsme před osmi dny slyšeli, dovoluji si připojiti následující, při čemž poznamenávám, že sobě svaz vyhrazuje, aby v debatě, která asi zítra se bude konati o zahraniční situací, stanovisko svoje obhájil.
Ve zvláštním rozporu k optimismu, jejž jsme již vytýkali, stojí zahraniční vývoj posledních dnů, jenž vládu v rozporu k jejímu mírovému ubezpečování, opřenému o hrdý pocit bezpečnosti, pohnul právě k tomu, aby nařídila mobilisaci. Tato válečná opatření, učiněná bez dostatečného důvodu, nelze již uvésti v soulad s důrazně hlásanou spořivostí vlády. Opatření tato jeví se nám však především v daném případě také politicky povážlivými a nebezpečnými. Stanovení vládní formy a výběr osob k jejímu provádění povolaných jest vnitřní záležitostí každého státu. Zamítáme každé vměšování se do vnitřních poměrů uherských a vyslovujeme se tudíž proti každé intervencí v přítomném okamžiku, tím spíše, ježto mírové smlouvy neobsahují žádného ustanovení o státní formě Maďarska, Kdyby utváření politických poměrů v sousedství Československé republiky se mělo vyvinouti v ohrožení míru a demokracie, pak bylo by první úlohou vlády, aby se přidržela řízení, kteréž obsaženo jest ve stanovách Svazu národů, aby bylo zabráněno mezinárodním konfliktům. Již předčasná mobilisace znamená, jak zkušenost učí, sama sebou nebezpečí války; ještě mnohem více muselo by to platiti o opatření, jakým je - doufejme že podvržené - ultimatum, kteréž ohlašují dnešní ranní noviny. Takovéto ultimatum nebylo by v přítomné situaci nikterak ospravedlněno a nutně by muselo býti pociťováno jako předehra k útočné válce.
Takovéto jednání jeví se mimo to jako porušení mezinárodního práva, mírovými smlouvami vytvořeného. Tvoří protějšek k nevážnosti vůči právům, kteráž národnostním menšinám smlouvou o ochraně menšin jsou zaručena, kterážto nevážnost posud v Československé republice byla projevována. Kdyby se však posavadní držitelé moci v Československé republice byli vážně zasazovali o utvoření právního stavu, jenž by demokratickým zásadám odpovídal, jenž by národnostním menšinám poskytl úplnou bezpečnost a svobodu, pak bylo by vyloučeno ohrožení státních zájmů vnitropolitickými událostmi v některém státě sousedním.
Ukvapená mobilisace může býti považována jen za známku slabosti, kteráž tomuto státu tak dlouho bude údělem, pokud všem svým národnostem nezjedná jim příslušejícího postavení ve státě. (Souhlas německých senátorů.)
Předseda: Dalším přihlášeným řečníkem jest p. sen. dr. Heller. Uděluji mu slovo.
Sen. dr. Heller [německy]: Slavný senáte! Naše stanovisko ku vládě a ku vládnímu prohlášení vysvětlil náš soudruh, poslanec dr. Czech v poslanecké sněmovně. Měli bychom k tomu v podrobnostech leccos připojiti, domníváme se však, že nynější doba k tomu není vhodnou a že si vyhrazujeme uplatňování těchto požadavků a stížností pro dobu pozdější. Vládní prohlášení zamítáme.
Je samozřejmé, že se dnes zabývati musíme věcmi, které tak vysokou měrou hýbají myslí všeho obyvatelstva.
Také o tom vyjádřil se posl. dr. Czech v zahraničním výboru poslanecké sněmovny a vyjádřil jsem se já v témže výboru této sněmovny.
Pokládáme však za nutné, abychom z toho co bylo řečeno, zde před veškerou veřejností leccos opakovali a leccos připojili.
Především prohlašujeme, že s nejhlubší nevolí odsuzujeme pokus Karla Habsburga vtírati se uherskému národu (Německy: Tak jest!) a uvésti svět v nový neklid, v nebezpečí válečných zápletek, a že žádáme, aby konečně učiněn, byl neškodným tento zločinný potomek zločinného rodu. (Souhlas a potlesk.) V tomto frivolním pokusu shledávati výraz práva sebeurčovacího, jeví se mně býti snižováním vznešené myšlenky práva sebeurčovacího, jehož zastanci jsme a zůstaneme. (Souhlas.)
Ale jsme nuceni konstatovati, že zahraniční politika pana ministerského předsedy utrpěla porážku. Tato politika sledovala nezměněné provedení mírových smluv a opírá se ve všem o Velikou Dohodu a obzvláště o Francii.
Již intervence Itálie v Benátkách, která se stala za souhlasu Francie a Anglie, znamená změnu smlouvy trianonské. Dohodové mocnosti mají však v Uhrách kapitalistické zájmy, kteréž jim zabraňují, aby ku provedení mírové smlouvy použily prostředků po ruce jsoucích. Dostaly se mezi sebou do kolisí. Dohoda přestala působiti jakožto reální moc. Poukazuji v té příčině na slova kolegy Klofáče, jenž praví: >Nemá smyslu, aby ministr věcí zahraničních sepisoval noty a ultimata, nemá smyslu, abychom se obraceli na někoho u Dohody, této Dohody, která v maďarské věci ukázala takřka ohromující neznalost, neschopnost a slabost.< (Německy: Slyšte! Slyšte!) Není toho mnoho, co bychom připojili k této kritice Dohody, (Smích na pravici.) konstatujeme však, že toto poznání přišlo pánům dosti pozdě. Předpovídali jsme tento vývoj událostí od prvního dne a přejeme si, aby poznání u panujících stran vzrostlo a aby také pari ministr vyvodil důsledky z těchto nepopiratelných skutečností. Čeho však především žádáme, jest: Vláda nechť se v uherských věcech omezí na nezbytnou nutnost, to jest konečné odstranění Habsburgů z politiky a doražení tohoto cíle smírnými prostředky. (Souhlas na levici.) Již před několika týdny jsme prohlásili, že otázka příslušnosti Burgenlandu nesmí býti otázkou, kterouž upravili by příslušelo našemu státu. Bylo by absurdním jen pomysliti na možnost válečných zápletek z této příčiny. Také odzbrojení Uher nemůže býti věcí tohoto státu, nejméně pak mohlo by je Československo provésti prostředky donucovacími. Na tom nemůžeme na žádný způsob bráti podílu. Máme však také za to, že smírné prostředky, zejména prostředky hospodářského tlaku daleko ještě nejsou vyčerpány a že tudíž nebylo zapotřebí, mobilisace, kteráž tak hluboce zasahuje do celého života a v důsledcích svých jest nedozírnou. Avšak také způsob provedení mobilisace naplňuje nás těžkými obavami. Víme, že každá válka skrývá v sobě nesmírné nebezpečí pro třídu dělnickou, že totiž posílí reakci ve vlastní zemi. (Souhlas na levici.) Ohlašují se již opatření, která znamenají omezení politických svobod, opatření, jimiž postiženo má býti netoliko bezprostřední území operační, nýbrž celá země. Dle tohoto úmyslu poznáváme nám tak dobře známou tvář pana ministra vnitra, jehož starorakouské, byrokratické a veskrz reakcionářské smýšlení, jehož silnou ruku jsme po celý rok s hrůzou viděli při práci. (Souhlas na levici.) Nemáme k němu důvěry a pokládáme ho za schopna, že v daném okamžiku práv dělnictva dbáti nebude.
Pohleďme jen, co nám poslední dva dny přinesly. Především, že nabyl platností zákon o válečných úkonech, toto opatření, pod nímž dělnictvo ve válce tak těžce trpělo; ne my samotni, ale veškeré dělnictvo žádalo odstranění tohoto zákona. Prvním činem vlády jest oživení tohoto hanebného, proti dělnictvu namířeného zákona.
Pohleďme na mobilisační vyhlášku. V odstavci 4. v bodech e) a f) mluví se o zprošťování dělnictva. O tom, kteří dělníci mají býti ponecháni v závodech, rozhoduje právě tak jako ve starém Rakousku podnikatel, jenž se tím stává pánem nad životem a smrtí dělníků, jemuž se dostává do rukou strašná zbraň proti dělníkům. Ve všem všudy starý rakouský kapitalistický systém. (Souhlas na levici). Což neví vláda ničeho o dělnických organisacích, o závodních výborech v hornictví? Jestliže někde, pak zde byla by musela zasáhnouti součinnost těchto organisací, aby dělnictvo chráněno bylo před zvůlí podnikatelů. Výjimečné zákony, zákon o válečných úkonech, mobilisační vyhláška: vše to výše starým kapitalistickým duchem. Nepociťujeme ani stopy po sociálním duchu, na který se vláda odvolává. (Souhlas na levici.) Vše to naplňuje nás hlubokou nedůvěrou proti úmyslům vlády, těžkými obavami, že také této událostí zneužito bude k reakcionářským pokusům omeziti práva dělnictva a posíliti kapitalistický systém. Naproti tomu postrádáme do dnes opatření, kteréž mělo býti nejnaléhavějším, mám tu na mysli úpravu podpor, poskytovaných příslušníkům osob narukovaných. Tato otázka musí býti upravena co nejrychleji a ve smyslu co nejliberálnějším, drahotním poměrům přiměřeném. Očekáváme bezodkladné vyřízení této věci.
Pánové! Před něčím chtěli bychom vás varovati. Nepokoušejte se vnésti uměle do obyvatelstva jásavou náladu z roku 1914, počátky k tomu již spatřujeme a naplňují nás nejtěžšími obavami, neboť zklamání a kocovina nemohou zůstati pozadu. Veškeré dělnictvo bez rozdílu národností pociťuje hlubokou potřebu míru, všechny hrůzy, všechen nářek, všechny nouze a všechna bída války žijí ještě pevně zakotveny ve vědomí a cítění veškerého obyvatelstva, vyjímaje ty pány, kteří se tomu mohou smáti. (Německy: Tak jest!) Nepokoušejte se uměle měniti tyto city, musíte ztroskotati. Karel Habsburg jest zajat. Nevíme, kde zde tragedie přestává a komedie začíná. Schopnost maďarské šlechtické kasty, pokud jde o podvádění, jest neomezená, ale jedno musíme si říci: Možnost smírné likvidace tohoto případu značně stoupla touto skutečností. Manželé Habsburgovi buďtež svému přirozenému povolání, které posud tak vzorně plnili (Veselost.), co nejrychleji navrácení a to tak, aby každé jiné a obzvláště jakékoli politické uplatňování na vždy bylo vyloučeno. Osamělý ostrov nechť, jimi rychle jest zalidňován. (Veselost.)
Nikdy více nesmí hráti úlohu rodina Habsburgů, která po staletí jako balvan tížila všechny národy, jejíž odstranění jsme pociťovali jako osvobození, která byla a jest stělesněným výrazem zpronevěry a věrolomnosti. (Souhlas.) Veškerá opatření, která tomuto účelu slouží, dojdou u nás plného souhlasu. Vždy bude německé dělnictvo na místě, kdy půjde o potírání reakce, ale netoliko reakce vnější, nýbrž také reakce uvnitř státu. (Souhlas.) Dělnictvo bude na stráži, aby na ohni nadšení nevařily svou polévku živly reakcionářské. Náš boj proti reakci a pro demokracii platí vznešenému cíli osvobození pracujícího lidstva ode jha kapitalismu. Krokem na této cestě jest odstranění monarchie, zřízení republiky. Každý pokus o znovuzařízení monarchie narazí na náš nejrozhodnější odpor. (Souhlas.)
Přejeme si toužebně, aby uherské dělnictvo, liteře od dvou let tak strašně trpělo, zbaveno bylo svých trýznitelů. Nezlomnou věrnost zachováme našim rakouským a německým soudruhům, rakouskému a německému dělnictvu. (Souhlas na levici.)
Víme však také, že jejich vítězství jest také našim vítězstvím, jejich porážka také naší porážkou. Pro vědomí mezinárodní proletářské solidarity a z pudu sebezachování musíme a budeme jim také pomáhati.
Avšak jsme pevně přesvědčeni, že není třeba, války k Odstranění reakce v Uhrách, že tomu postačejí přiměřené prostředky nátlaku. Musíme tudíž odmítnouti vše, což by nám mohlo přinésti hrůzy nové války. Jedno však měli byste se z těchto dnů naučiti, že v takto vážné době stát může vytrvati jen tehdy, jestliže všechny národy, v něm obývající, spatřují v něm svůj domov. (Souhlas na levici.) Pravý domov nalezne pracující lid teprve v socialistickém státě. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem jest p. senátor Chlumecký, uděluji mu slovo.
Sen. Chlumecký: Slavný senáte! Ve jménu klubu komunistických senátorů dovoluji si následující prohlášení odevzdati: My stojíme na tom stanovisku, zkrátka, abych nemusil všechno opakovati, co naši soudruzi v poslanecké sněmovně prohlásili.
Následkem toho, že vláda potlačuje robotnické hnutí, směřující k úplnému osvobození z hospodářského a politického útlaku, následkem toho, že naši soudruzi až do dnes úpí v žalářích nevinně (Hlas: Dělali puč!), následkem toho, že jsme přesvědčeni, že terajší vláda podle celkového složení a hlavně, poněvadž ministerstvo vnitra a zahraničí spočívá v těch jistých rukách a bude jen zájmy velkokapitalistů a velkoagrárníků hájit a nikdy ne robotnické třídy, nemůžeme míti důvěru k této vládě.
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem >pro< je přihlášen pan senátor opat Zavoral. Uděluji mu slovo.
Sen. Zavoral: Slavný senáte! Dostalo se mi cti, abych jménem koalovaných českých stran prohlásil, že máme k nynější vládě plnou důvěru (Výborně! Potlesk.), že s programem, který dohodou koalovaných stran byl sjednán, jsme srozuměni, (Výborně! Potlesk.) a že jsme pevně přesvědčení, že vláda učiní všecko, aby tento program byl poctivě podle práva a spravedlnosti řešen. (Výborně!)
My toto prohlášení činíme dnes tím ochotněji, poněvadž v této kritické chvíli dobře cítíme, jak je nutno, aby si vláda byla vědoma, že v těchto těžkých chvílích stojí za ní sjednocený celý československý národ (Výborně! Potlesk.) a že tento národ v obraně svobody svojí, samostatnosti svojí a celistvosti svojí ke všem obětem je připraven, (Výborně! Potlesk.) a že my jsme si dobře vědomi toho, co řekl zde pan senátor Jelinek, že je to něco strašného, že dnes po třech letech zase příšera války stojí před námi. Také my dobře víme, co se v těch očích lidu našeho chvěje, ty úzkosti jeho dobře známe, ale my jsme si zároveň vědomi, že jsou někdy chvíle, kdy oběti sebevětší musí býti přineseny, nemá-li býti ztraceno to, co nám je života dražší. (Výborně! Potlesk.)
Že do této války nevstupuje naše vláda lehkomyslně, dobře víme všicci. Že se nejedná o vnitřní záležitosti národa uherského, bylo zde výmluvně řečeno a tím zbavuje mne to povinnosti, abych to opakoval. Zde běží o více - a to je chloubou našeho národa - my tu svoji svobodu ceníme dle obětí, které pro ni byly přineseny ne pouze v době evropské světové války, ale které pro ni byly přineseny za celých těch tři sta let. (Výborně! Potlesk.) Proto jest nám tak drahá, protože tak draze byla vykoupená. Je-li ohrožena, nedivte se, pánové, že stojíme zde sceleni a sjednocení. I my si vroucně přejeme, aby nepřišlo k prolití ani jediné kapky lidské krve, i my toužíme po tom, aby se zdařilo - ale jen energií může se to zdařit naší vládě -- aby v čas ukázala sílu i ráznost svoji.
Ale my zároveň víme, že ten cíl náš musí býti tak postaven, aby se nemohlo v brzku zase opakovati, (Výborně! Potlesk.) co nás dnes již tolik obětí stojí.
Na slova pana senátora dra Hellera bych jen něco odpověděl. Myslím, že to smím plné říci. Bojí se pan senátor o pracující lid? Pane senátore, tolik byste měl přece ten český národ už dobře znáti, že není v našem národě jediné strany, která by s tímto pracujícím lidem, s nímž všecky strany tak úzce srostly, neměla právě v takových chvílích mnoho soucitného porozumění. Je jisto, přijde-li k nějaké akci, že oběti to bude stát, ale pravé proto, že to víme, že to bude zase pracující lid, drobné střední třídy našeho národa, které budou ty oběti přinášeti, jako je přinesli za světové války, tolik, že je jen Bůh sečísti mohl, tak zajisté tento lid byl přesvědčen, že toho nebezpečí reakce u nás není a že není ani jediné české strany v našem národě, která by pracující lid chtěla připraviti o jeho poctivě nabytá občanská, politická práva. (Výborně! Potlesk.)
Tolik jsem chtěl říci dnes, poněvadž jsem jen ku krátkému prohlášení měl býti přihlášen. Opakuji ještě jednou, že vyslovujeme vládě důvěru a čekáme, že si dovede vážiti té vzácnosti, když celý národ za ní stojí a že rozvážně a rozumně bude řešiti velké otázky a že jí ani na chvíli neopustí vědomí její velké zodpovědnosti před soudem národa i před soudem lidstva. Máme to plné přesvědčení, že vládě důvěřovati můžeme, a proto ještě jednou tuto svoji důvěru jménem všech koalovaných stran zde veřejně vyslovuji. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ve smyslu §u 65 jedn. řádu jest skončiti rozpravu o vládním prohlášení hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.
Návrh na odklad hlasování mi nebyl podán.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo schvaluje vládní prohlášení, nechť povstane. (Děje se.) To jest většina. Vládní prohlášení se schvaluje. (Výborně! Potlesk.)
Přerušuji projednávání denního pořadu a sděluji, že za vystouplého předsedu výboru ústavně-právního dra Witta zvolen byl předsedou dr. Soukup, za předsedu výboru rozpočtového sen. Zimáka zvolen byl předsedou sen. Ferd. Jirásek.
Sděluji, že do výboru imunitního nastoupil za sen. dra Herbena sen. dr. Adolf Stránský, který byl zvolen také předsedou tohoto výboru a do výboru zahraničního za sen. Konečného sen. Klofáč.
Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve středu o 5. hodině odpolední s tímto
denním pořadem:
1. Prohlášení pana ministerského předsedy o zahraniční situaci.
2. Druhé čtení zprávy výboru technicko-dopravního o vládním návrhu zákona o výkupu dráhy Rakovník-Louny. Tisk 1039.
Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Námitky nebyly.) Nejsou. Návrh můj je přijat. Končím schůzi.
(Konec schůze v 17 hodin 10 minut.)