Rozsáhlý tedy obor lidské práce a zejména za dnešních poměrů, kdy nový stát teprve se rodí, vzrůstá, přichází ku platnosti, kdy přirozeně toto utváření a budování nového státu vyžaduje nových a nových zákonných ustanovení. Tedy pro tuto dobu první, popřevratovou, pro tu dobu, kdy také nejenom všechno ostatní obyvatelstvo, ale i dorost právnický jest vyčerpán úmornými útrapami válečných let, válečnou službou docela neužitečnou a neplodně ztrávenou, kdy se nemohli čekatelé advokacie věnovati svému vlastnímu povolání, pro tuto dobu, uvažoval ústavně-právní výbor, že nemůže souhlasiti s tím, aby se tak krátká prakse, která by podle výhod, jež jsou různými nařízeními a ustanoveními přiznávám těm, kdož z čekatelů advokacie konali službu vojenskou, aby rázem 7letá prakse zkrácena byla na praksi 5tiletou. Byla tedy přijata většinou hlasů přípravná prakse 6tiletá, ovšem proti starému ustanovení rakouského advokátního řádu a tato 6tiletá prakse může býti daleko rozmanitější, než tomu bylo dříve. Ježto dříve byla rozdělena prakse advokátní, započítatelná k dosažení advokacie na přípravnou praksi právní jednak u advokáta a jednak u soudu, dnes přijal ústavně-právní výbor zásadu - a doufá, že se v praksi také osvědčí a přijata bude také pro obor jednotného budoucího definitivního práva advokátského - že nejméně 5tiletá přípravná služba právní musí býti ztrávena ve službách u advokáta a zbývající rok pak může býti nikoliv obligatorně jako dříve se praktikovalo, u soudu, nýbrž fakultativně nebo u soudu, advokáta anebo u notáře, po případě u státního úřadu administrativního, finančního, ale také u úřadu samosprávného, tedy vesměs u úřadů, kde pro budoucí povolání advokátovo jest možno získati cenné a platné zkušenosti. Teprve ode dne 1. ledna 1924 schválil ústavně-právní výbor zásadu, aby prakse advokátní byla zkrácena na dobu 5ti let, ovšem musí býti tato přípravná 5ti- letá prakse advokátní odbyta výhradně jen u advokáta. Ústavně-právní výbor nemohl přehlédnouti zásady a povahu přípravné služby právní v úřadě a jinou povahu právní služby u advokáta. Advokátní povolání zůstává a zůstane vždycky jen povoláním podnikatele, podnikáním výdělečným, kdežto státní úřad, samosprávný úřad a každý jiný úřad je úplně na jiném základě organisován, než na principu výdělečnosti, na principu samostatného podnikání. Tedy tento ze základů rozdílný princip, na kterém jsou jednotlivá odvětví odborné prakse právnické vybudována, jest příčinou, že advokacie ve svých organisacích i ve svém celku trvá na tom, aby rozhodující, směrodatnou pro kvalifikaci příštích advokátů byla jen právní služba ztrávená ve službě u advokáta. Proto když se již přikročilo ku zkrácení přípravné služby advokátské, mohlo se to státi jen na základě té podmínky, když bezvýhradně, bezpodmínečně přiznána bude platnost pětileté přípravné služby u advokáta.
Ovšem určité výminky od tohoto principu byly připuštěny ve starých advokátních řádech a musil ústavně-právní výbor některé z těchto podmínek také pro přechodnou dobu, pokud tato novela bude platiti, uznati. Jsou to dvě věci, které v odborných kruzích jsou předmětem živého zájmu a stále důtklivých rozhovorů. Je to především zvláštní výminečné ustanovení platné pro ty, kdo byli v úřadě soudcovském a jako hlasující radové sborových soudů mají nárok na přístup k advokacii. Ustanovuje totiž § 6 starého rakouského advokátního řádu, že ti, kdo mohou vykázati pětiletou praksi u sborového soudu jako hlasující radové, mohou býti zapsáni do listiny advokátů a nemusí vykazovati ani hodnost doktora práv, nemusí vykazovati ani praksi u advokáta, nemusí vykazovati ani advokátní zkoušku. Tato výhoda, toto privilegium přes to, že proti němu ozvaly se z kruhů advokátních velmi závažné hlasy proto, že tato výhoda jest ve skutečnosti pro stav advokátní privilegium odiosum a že jest i pro samé soudce privilegium odiosum, tato výhoda zůstává zachována. Ovšem neuzavíral se ústavněprávní výbor těm výtkám, které při této příležitosti byly předneseny. Používá se sice této výhody se strany hlasujících radů sborového soudu s votem velice zřídka, ale zpravidla používá se této výhody potud, že jak se odborně říká, má jim býti kryt některý mladší uchazeč advokacie, který nevykazuje všech náležitostí pro dosažení advokacie potřebných. To jest ovšem zlořád, kterým trpí stav advokátní, kterým trpí veřejné zájmy, jimž služba advokátní jest věnována, trpí právní pomoc, udílení právní pomoci, kterou advokátní stav má poskytovati.
Nepochybuji, slavný senáte, že při příští definitivní úpravě na všechny tyto stesky musí býti vzat zřetel a že zajisté v novém jednotném advokátním řádě neshledáme se s těmi výminečnými ustanoveními, které by umožňovaly komukoliv třetímu, tedy ani soudním radům s votem přístup do advokacie bez splnění kardinálních podmínek, které každý uchazeč stavu advokátního musí vykazovati. Věc ta bude také v souvislosti s příští soudcovskou pragmatikou, kde budou upraveny podmínky postupu jednak od soudu k advokacii, na druhé straně od advokacie k soudu.
Nemůže býti zajisté pochyby o tom, že musí býti tyto podmínky upraveny stejnoměrně, stejně spravedlivě pro oba stavy, aby každý ze stavů těch mohl platně věnovati se těm zájmům a úkolům, ku kterým jest povolán.
Druhá taková sporná otázka bylo uznání právní prakse u finanční prokuratury. Starý rakouský advokátní řád obsahuje ustanovení, že prakse vykonaná u některé finanční prokuratury rovná se praksi ztrávené u advokáta. Právě ten zásadní rozdíl, o kterém jsem mluvil, ta ze základů různá povaha advokacie jako samostatného podnikání naproti každé úřední činnosti, právě tento rozdíl povahy obou povolání jest důvodem, že také toto ustanovení, mám za to, neobstojí při vypracování nového advokátního řádu. Kruhy advokátní nevzpírají se tomu, aby potud, pokud trvá možnost fakultativní prakse před různými úřady, prakse u finanční prokuratury byla započtena stejně tak, jako prakse u jiných státních úřadů advokátních nebo finančních; ale jakmile potom od 1. ledna 1924 odpadne uznávání kterékoliv jiné prakse než advokátní, jakmile bude uzákoněn od 1. ledna 1924 požadavek 5tileté praxe advokátní, nelze ani z teoretických, ale také z praktických důvodů souhlasiti s tím, aby praksí u finanční prokuratury ztrávenou, tedy praksí u úřadů nahrazována byla prakse právní ztrávená ve službách advokátních.
Z dalších ustanovení zmíniti se jest ještě o jedné z náležitostí pro dosažení advokacie, to jest, složení slibu. Podle starého advokátního řádu musel advokát skládati přísahu, jíž sliboval císaři věrnost a sliboval plnění zákonů. My jsme v revolučním Národním shromáždění odhlasovali sice již znění jedné takové přísahy, ale jistě nedopatřením stalo se, že do této přísahy advokátní byla také přijata klausule poslušnosti všech nařízení vládních. Rozumí se samo sebou, jakmile toto ustanoveni spatřilo světlo světa, vzepřel se proti němu kde kdo, takže tato přísaha advokátní v revolučním Národním shromáždění usnesená nestala se skutkem. Složení její bylo odkládáno, a jest potřebí, aby nedopatření tehdy sběhlé bylo napraveno. Vláda navrhla a ústavně-právní výbor souhlasí s tím, že před zápisem do seznamu advokátního musí každý uchazeč vykonati slib, slib toho znění, že zachová věrnost republice, že bude plniti veškeré zákony a platná nařízení a že své povinnosti bude plniti svědomitě, neboť to jsou ty rozhodčí instance u každého advokáta; zákon a svědomí. Jiné instance podle platného práva advokát v činnosti své znáti nemá a také nezná.
V tomto směru napravuje osnova vládní pochybení, které se v revolučním Národním shromáždění stalo, a aby tato náprava bylá úplná a dokonalá navrhuje osnova, aby slib věrnosti republice a plnění zákonů složili nejen advokáti, kteří nově se zapisují, nýbrž aby ji složili advokáti, kteří již na území republiky Československé působí, neboť dnes po půl třetím roce trvání republiky máme v našem státě celou řadu advokátů, kteří slib věrnosti republice ještě nesložili, a že to tak dále nemůže jíti, jest samozřejmé. Jest také požadavek, docela správný a odůvodněný, aby všichni advokáti složili stejný slib, abychom neměli advokáty dvojího práva, dvojí přísahy, dvojího slibu, jeden aby skládal se podle starého vydání revolučního shromáždění a jeden podle nového vydání. Jest správným a odůvodněným požadavkem, aby slib v nové osnově vládní navrženy složili všichni advokáti.
Pokud se týče poměrů v Podkarpatské Rusi, v tomto směru obsahuje vládní osnova ustanovení, pokud se týče neodvislosti svobody a autonomie advokacie nejtísnivější. Zde skutečně poměry jsou tak neustálené, tak neurovnané a nevyjasněné, že musil se ústavní výbor volky nevolky smířiti s právem zásahu státní moci do autonomie advokátské. Na Podkarpatské Rusi není dosud zřízena žádná samostatná advokátní komora, jsou tam tedy poměry dosud neupraveny a než bude advokátní komora na Podkarpatské Rusi zřízena, mají tam platiti tato výminečná ustanovení.
Seznam advokátů a kandidátů advokacie, poněvadž se nemůže vésti u advokátní komory, bude veden u předsedy sedrie, kterého ustanoví ministr spravedlnosti.
Disciplinární pravomoc nad advokáty, jeden z těch nejdůležitějších atributů autonomie a stavovské neodvislosti advokáta, bude na místě disciplinární rady, disciplinárních senátů, organisovaných u jednotlivých advokátních komor, vykonávati senát soudní tabule v Košicích, úkony soukromého komorního žalobce, který u každé komory jest zřízen do té doby, než bude zřízena vlastní advokátní komora, bude vykonávati vrchní státní zástupce v Košicích.
Ještě v nepatrnostech změnil ústavněprávní výbor ustanovení vládní osnovy, zejména pokud se týče výkazu sborové substituce kandidátů advokacie. Tu stanovena pro sborovou substituci kandidátů advokacie podmínka, jednak hodnost doktora práv, jednak tříletá prakse, z níž nejméně dva roky musí býti prakse advokátní. Tento sborový soud kandidátů advokacie po uplynutí kvalifikované tříleté doby tedy nahražuje dvě léta u advokáta, třetí rok fakultativně u soudu anebo advokáta. Tato výhoda nastupuje automaticky a týká se jen prakse před civilními sborovými soudy a nikoliv prakse před trestním sborovým soudem. Zde zůstalo při starém ustanovení trestního řádu, které v §u 39 za podmínku obhajování před soudem trestním stanoví požadavek v zápisu seznamu obhájců. A není-li tedy kandidát advokacie zapsán do seznamu obhájců, musil by složiti zkoušku advokátní, aby mohl býti zapsán, nemůže ani podle tohoto ustanovení §u 6 nové osnovy vládní před trestním sborovým soudem samostatně advokáta, v jehož právních službách se nalézá, zastupovat.
Dále bylo změněno ustanovení §u 7 - původní osnovy §u 5 - pokud se týká lhůty ke složení předepsaného slibu advokátského a prodloužení této lhůty. Vládní osnova žádala, aby slib advokátů byl složen u advokátů, kteří již existují, v neprodlužitelné lhůtě 4týdenní ode dne účinnosti zákona. Tato lhůta jevila se ústavněprávnímu výboru příliš krátkou a byla prodloužena na 3 měsíce a doplněno toto ustanovení ještě tak, že i advokát, který v této zákonně stanovené lhůtě 3 měsíců nesloží slibu advokátského, může býti ze seznamu advokátů vymazán teprve tehdy, když nedostojí této své povinnosti složiti slib do dalšího 1 měsíce po tom, co byl příslušnou advokátní komorou vyzván opětně ke složení slibu. Těmito ustanoveními má ústavně-právní výbor za to, že počítá s danými poměry a vychází vstříc všem těm, kdož by snad pro vzdálenost, nemoc, chorobu anebo jakýkoliv jiný podstatný důvod nemohli ve lhůtě zákonné slibu složiti. Ovšem s těmi, kdož by tvrdošíjně odpírali složiti povinný slib advokátský, nemůže býti naloženo jinak, než jak osnova vládní obsahuje, musí býti uznáni nehodnými vykonávati úřad advokacie a budou pak ze seznamu advokátů vymazáni. Účinnost zákona v §u 9 stanovena na lhůtu 14 dnů po vyhlášení. V ostatním zůstal návrh zákona, jak jej vláda předložila, beze změny.
Při projednávání zákona byly dotčeny ještě dvě otázky. Šlo o službu vojenskou, která, jak známo, podle nového branného zákona má trvati 2 léta. Jestliže počítáme absolvování obecné školy, studium na střední škole, studium na právnické fakultě, které je pro uchazeče advokacie předepsáno a jestliže počítáme ještě k tomu několikaletou praksi přípravnou, pak nelze pochybovati o tom, že přidání dvouleté služby vojenské bude velikou nevýhodou, značnou ztrátou a podstatným stížením těch kdož chtí dosáhnout advokacie. Advokát již dnes v poměrně pozdních letech dostupoval prahu samostatnosti. A kdyby tedy byla zachována dlouhá prakse původní, také odbytí dvouleté služby vojenské musí býti uznáno za přítěž. Ovšem naproti tomu bylo poukazováno plným právem k tomu, že také ti, kdož se věnují jiným povoláním, musí konat podle zákona tuto dvouletou službu vojenskou a že není v demokratickém státě důvodů a snad ani ne potřeby, aby pro určité stavy byly tvořeny zvláštní výhody. Ovšem, uvážíme-li, že chceme, aby všichni ke všem povoláním a ke všem úřadům v republice měli přístup, všichni, stejně majetní jako nemajetní, je tedy v zájmu právě sociálně slabších vrstev, aby jim byl umožněn pokud možno nejčasnější přístup k dosažení určitého povolání a určitého úřadu. Těmito důvody veden jsa, ústavně-právní výbor přijal většinou hlasů resoluci, kterou navrhl člen ústavně-právního výboru kolega dr Procházka. V resoluci této vyzývá se vláda, aby předložila návrh na změnu branného zákona o snížení činné služby vojenské pro studující a absolventy vysokých škol na 1 rok. Současně pak s otázkou neupravených poměrů na Podkarpatské Rusi přijata byla k návrhu člena ústavněprávního výboru kolegy dr Brabce resoluce, jíž se ministerstvo spravedlnosti vyzývá, aby neprodleně přikročilo ku zřízení advokátní komory v Podkarpatské Rusi.
Končím tedy a navrhuji, aby slavný se nát schválil jednak návrh zákona jak jej ústavně-právní výbor vypracoval a v tištěné zprávě ku schválení předložil, jednak doporučuji, aby obě resoluce navržené kol. dr Procházkou a kol. dr Brabcem byly slavným senátem přijaty.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Hladíkovi.
Sen. Hladík (německy): Dámy a pánové! Sociálně demokratická frakce senátu nemá k předloženému zákonu mnoho říci. Máme toliko podati prohlášení, že budeme hlasovati proti tomuto zákonu, a sice z to ho důvodu, protože tento zákon obsahuje celou řadu nevýhod pro ty, kteří složili doktorát teprve v roce 1919, případně složili zkoušku po tomto období.
Jestliže jsme se přes to hlásili ke slovu k této osnově zákona, stalo se to proto, abychom rozhodným způsobem zaujali stanovisko proti resoluci, která obsahuje, že studujícím a absolventům vysokých škol má býti snížena služební doba na jeden rok. Soudím, že se musíme v tom shodnouti, že podobné opatření, jak je v této resoluci navrhováno, není způsobilé, abychom si mohli říci, že se v tomto státě zachovává zásada rovnoprávnosti. Pan zpravodaj sice poukázal na to, že se absolventům vysokých škol má povoliti jednoroční služební doba, proto, aby se mohli pokud možno brzy znovu věnovati svým studiím, toto odůvodnění nemůže však pro nás nic znamenati, neboť také mezi jinými, kteří mají pochybné potěšení vykonávati vojenskou službu, je celá řada lidí, kteří by se rádi co nejdříve vrátili do svých domovů, aby šli za svým povoláním. Nesníme se tudíž naprosto dát vésti tímto odůvodněním při posuzování této otázky. Mimo to nemůžeme pochopiti, proč synové kapitalistických tříd, synové buržoasie mají míti přednost před syny dělníků. Nelze nahlédnouti, proč nemá se zacházeti s dělníky právě tak jako s dětmi buržoasie, kapitalistické třídy. Již za starého Rakouska postavila se sociálně-demokratická strana proti výsadním právům majetných tříd, proti právu jednoročních dobrovolníků. Když jsme v starém Rakousku zaujali stanovisko proti této výsadě, dali jsme se samozřejmě vésti již krátce načrtnutými důvody. Uvádí se také a často vychází na jevo názor, že - poněvadž synové měšťanstva mají možnost studovati, má býti proto zřízena pro ně jednoroční vojenská služební povinnost, protože tito lidé sami sebou následkem svého postavení ve společností jsou k tomu lépe způsobilými, aby během jednoho roku mohli obsáhnouti všechny povinnosti a úkoly vojenské, než jak tomu je u obyčejných lidí, především u dětí dělníků. Ale ani to neplatí, a sice proto promiňte mi, že to řeknu bez obalu protože jsou také mezi těmito kruhy lidé, kteří by měli velmi zapotřebí ke svému výcviku dvou let, poněvadž jsou k nabytí těchto všech věcí právě tak málo disponováni jako ti ostatní. Především také během války se ukázalo, že tomu tak vůbec není, že by totiž především tito lidé byli měli kvalifikaci provésti to, což ze stanoviska jejich třídy bylo by samozřejmým. Není pochyby, že bylo celé množství vyšších a nižších důstojníků - nechci vůbec sevšeobecňovati, neboť jsou to samozřejmě také jenom výjimky - že byla za války celá řada lidí s důstojnickou hodností, kteří vůbec nevěděli, jak se mají chopiti věci, ať to již bylo v etapách nebo na frontě. Může tomu také býti a je snadno pochopitelné, abychom to vyjádřili krátkou formulí, že můžeme býti zkrátka toho náhledu, že také tito lidé nejsou immuními proti tomu, aby u nich nenastala vada intelektu, a že se to jevilo, jak jsem již řekl, ve velice hojné míře u většího počtu vynikajících vůdců ve válce. Jmenuji jméno Frank a dala by se vypočísti ještě jiná jména, a sám tehdejší nejvyšší vojenský vůdce bývalý císař Karel prý toho nebyl ušetřen.
Pro tyto věcné příčiny, především ale ze zásadních důvodů jsme proti předložené resoluci, poněvadž - jak jsem již z počátku uvedl - byla by tak nejnápadnějším způsobem porušena zásada rovnoprávnosti. Tím se opětně tvoří nová výsada pro majetné třídy a abychom my socialisté k tomu přiložili ruku, to přece nemůžete od nás žádati. Podáváme návrh, jímž se vláda vyzývá, aby změnila branný zákon v tom směru, že by byla jednoroční služební doba stanovena pro všechny. Jsme toho mínění, že bude každému možno naučiti se během jednoho roku všemu, čeho má zapotřebí ve vážné době, v případě války. Dokázalo se to přece i za války, že není zapotřebí prodělávati jednoroční cepování, nýbrž že byli lidé v sídle kádru vycvičeni nejnutnějším způsobem a pak šli po velmi krátkém čase na frontu, aby jich tam bylo použito jakožto potravy pro děla.
Podáváme-li návrh na ustanovení jedno roční služební doby, pak není tím řečeno, že se vzdáváme svého zásadního stanoviska proti militarismu. Jsme napořád nejpříkřejšími odpůrci militarismu, protože jsme přesvědčeni, že je militarismus nástrojem moci v rukách kapitalismu. Jsme však také přesvědčeni, že odstranění kapitalismu nastoupí teprve tehdy, až bude zřízen, socialistický společenský řád. Proto platí náš boj, když bojujeme proti militarismu nejenom jemu, nýbrž samo sebou také kapitalismu a nynějšímu kapitalistickému společenskému řádu. Ovšem, je možné, že Československo potřebuje svého vojska, i když ne tolik proti vnějšímu, pravděpodobně však mnohem vyšší měrou proti vnitřnímu nepříteli. Dnes věci se mají tak, že vlastně nemůžeme mluviti o nebezpečí války, a také Československo by mohla přikročiti k odbourávání militarismu. Jsme nadále toho mínění, že prostředků, jichž se užívá pro militarismus, dalo by se použíti k mnohem užitečnějším účelům. Měla by býti utvořena sociální zařízení. Připomínám, že před ne příliš dávným časem byl zde podán návrh, aby se konečně přikročilo k zavedení pojištění vdov, sirotků a invalidů, ale do dnes se k tomu nepřistoupilo. Najde se znova nějaká vytáčka, že k tomuto účelu není potřebných prostředků. Ovšem, pro militarismus vydávají se největší obnosy, pro nutné obytné stavby není zde peněz, a aby byly opatřeny prostředky k odstranění bytové nouze, dělají se nejšprýmovnější kozelce atd.
Proto platí ještě dnes naše bojovné heslo jako dříve: Pryč s militarismem, pryč s tímto protikulturním zařízením! Buďsi, a dá-li Bůh, budeme míti do roku 1924 jiné zařízení, a v roce 1924 - nebudeme-li míti do té doby rudou armádu - dojde k zavedení miličního systému. Budeme míti také v Československu něco, co má jakousi podobnost se švýcarskými poměry. Pak budeme míti možnost na to poukázati, protože se nám znovu a znovu vypravuje, že se s námi zachází v Československu právě tak jako se Švýcary, že máme s nimi společné aspoň jedno zřízení.
Jsme přesvědčeni, že všichni socialisté budou hlasovati pro náš návrh, a zamítnout resoluci, která, znamená nadržování kapitalistické třídě. Jsme přesvědčeni, že všichni socialisté v této sněmovně se připojí k našemu smýšlení, tím spíše že v tomto případě není nebezpečí, jako tomu bylo včera při jisté příležitosti, že by z tohoto sálu musel býti odnesen ministr jako politická mrtvola. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Byl mi podán návrh resoluční. Prosím, aby byl přečten.
Zástupce sen. tajemníka dr Bartoušek (čte):
>Vláda se vyzývá, aby neprodleně předložila návrh zákona, podle něhož, pokud stálé vojsko nebude odstraněno, služební doba bez výjimky se snižuje na jeden rok.<
Místopředseda Kadlčák: Návrh tento bude součástkou jednání.
Prosím, pánové, račte zaujati místa. Pan zpravodaj má doslov.
Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Mohu říci, že jsem překvapen ohlášením jedné ze stran tohoto senátu, která oznamuje, že položí své votum proti návrhu zákona, o němž jsme se v ústavněprávním výboru shodli. Mohu říci také že jsem překvapen resolucí, která nyní v poslední chvíli se předkládá a nebudiž mi vykládáno ve zlé, jestliže jen několika slovy uvedu důvod tohoto svého překvapení. V poradách ústavně-právního výboru o této osnově zákona, která vyžadovala celého dne času, vynikajícím, ba velmi vynikajícím způsobem zúčastnili se zástupcové této strany, která zde ústy pana kolegy Hladika prohlásila votum proti zákonu. Velmi vynikajícím způsobem účastnil se projednávání zákona a byla celá řada návrhů zástupců právě této strany přijata a byla přijata řeknu upřimně k zlepšení. Docíleným přijetím těchto návrhů po mém soudě se zlepšuje navrhovaný zákon. Jestliže tedy dnes zástupce právě této strany přichází s novými návrhy a dokonce i s novým stanoviskem, nezbývá mi nic jiného, než pokud se jedná o navrhovanou resoluci, aby resoluce tato byla odkázána ústavně-právnímu výboru k projednávání. Postup jiný ústavní v této věci představiti si nemohu.
Připouštím, že korrektura je možná, ale není k tomu povoláno plenum sboru, aby těmito věcmi se zabývalo. Věc musí se státi předmětem uvážení a řeknu upřímně, že jako referent mám stíženo své stanovisko. Musím zastávati stanovisko ústavně-právního výboru, jeho většiny, nemohu zde dávati průchod svým osobním názorům. Musím tedy státi na tom, že je možné, kdyby byl pan kolega s těmito svými návrhy přišel v ústavně-právním výboru, že by tam bylo usneseno něco jiného, než co jest nyní zde. Tedy prosím, aby to bylo uváženo, aby na příště podle toho byl postup zařízen. Ta slova, která jsme slyšeli proti militarismu, ta slova myslím, že byla by na místě při projednávání jiné věci. Jest mým přesvědčením, že jako nebude vyživovací otázka rozřešena při tom, bude-li na Slovensku povolena 2% přirážka, anebo ne zrovna tak otázka militarismu a otázka milice, zásadní otázka nejvyšší důležitosti nebude rozhodnuta při projednávání advokátního řádu při projednávání zákona, který jest věnován výlučně zásadním otázkám, řekněme odborným. (Sen. dr Heller (německy): Nečiňte takových resolucí!) Tuto resoluci jsem já nenavrhl, tato resoluce kol. Procházky přijata byla většinou hlasů ve zprávě ústavně-právního výboru uvedenou. Mně jako referentovi ústavně-právního výboru nepřísluší jiná práva a také ne jiná povinnost, než resoluci tuto, jako každé jiné usnesení ústavně právního výboru zastávati.
Ostatně právě pro přechodnou dobu zdá se mně, že tato zásadní stanoviska, to které jsem já jako referent ústavně-právního výboru tlumočil, a to, které tlumočil kolega Hladik, se úplně kryjí. Jedná se o zmenšení břemene, jedná se o dobu, ve které a po které toto zmenšení břemene vojenské služby má býti provedeno. Podaří-li se nám a ustálí-li se poměry tak - a o to se budou musiti společně s námi přičiňovati kolegové na německých lavicích - aby mezinárodní postavení státu našeho sneslo a dovolilo, že nebudeme potřebovati vojenské služby, že nebudeme potřebovati militarismu a že nebudeme moci přikročiti k organisování milice, pak jest věc na snadě a pak nebude potřebí resolucí, kterými se věc tato ani neurychlí, ani nezdrží.