Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu, jehož prvním odstavcem je
1. zpráva ústavně - právního výboru o vládním návrhu zákona o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům. Tisk 760.
Zpravodaj dr Procházka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Ústavně-právní výbor předložil senátu k usnesení ve výboru projednanou osnovu zákona o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům. Jde o vážné dílo zákonodárství mírového. Nejpřednější popud k tomuto zákonu dala sice mírová smlouva, vycházející ze stavu válečného, uzavřená dne 10. září 1919 v Saint-Germain en Laye, avšak jinak jest zákon ten dílem mírovým, zakládajícím se na předcházejících zákonech, které byly přijaty v době míru a sledující také cíle čistě mírové.
Tím, že ustanovení zákona, jeho směr a jeho cíl ovládány jsou duchem práva mezinárodního, vycházejícího z t. zv. bernské konvence na ochranu děl literárních a uměleckých, dána jest zákonu tomuto zvláštní důležitost, neboť národové, uzavírající smlouvy mezinárodní k ochraně své literatury a svého umění, odkládají svou nenávist a svou zášť, zdůrazňují svou všelidskou solidaritu, zvyšují svou kulturu a pracují na společných ideálech lidstva.
Takovým význačným osvědčením všenárodní solidarity jest právě bernská konvence, mezinárodní úmluva, uzavřená v Bernu s dodatkem a deklarací danou v Paříži, revidovaná v Berlíně a opět doplněná v Bernu, tedy pravá úmluva mezinárodní. Naše republika tím, že přistupuje k bernské konvenci a dle ní uzákoňuje právo autorské, koná proto dílo vzácné a zasloužilé. Ústavně-právní výbor předkládá k ústavnímu usnesení osnovu zákona nejen dle svého účelu významnou, nýbrž také dle svého propracování pečlivě připravenou. Nemá býti zákon ten o právu autorském dílem kvapným, určeným jen pro přechodnou dobu poválečnou, jak bohužel tolik zákonů v naší republice bylo přijato. Tento zákon má trvalý význam a cenu pro dalekou budoucnost. Jak již v důvodové zprávě ministerstva spravedlnosti (tisk 227) bylo uvedeno, vyžádalo si ministerstvo spravedlnosti odborné posudky znalců, poradních sborů, korporací, konalo ankety a předsevzalo dvojí zpracování osnovy. Tu opravuji svou zprávu, kterou jsem k této osnově podal tím, že druhé přepracování této osnovy předsevzalo samo ministerstvo spravedlnosti a ne ministerstvo školství a spravedlnosti.
Výbor ústavně-právní a jeho subkomitét, jak ve své důvodové zprávě k tisku 760 uvádím, rovněž ve více sezeních osnovu probral, částečně změnil a doplnil.
Jest to ovšem jen dílo lidské, které má své nedokonalosti a jež může býti vždy zase lépe upraveno a zdokonaleno.
V osnově předložené zachována závazná ustanovení bernské úmluvy. K tomu jsme byli povinni, jelikož podle této úmluvy je nutno, aby zákonodárství států, které přistupují k bernské konvenci se řídila podle této úmluvy mezinárodní. Pro úpravu osnovy samé vzat za základ dosud platný zákon rakouský ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z., ale přihlíženo také k platnému uherskému zákonu čl. XVI z r. 1884, jakož k novějším zákonům jiných států, zejména říše německé, pokud se to týká zákona z 19. června 1901 a z 9. ledna 1907, které byly novelisovány zákonem z 22. května 1910, rovněž i k zákonům Rakouské republiky ze dne 13. července 1920.
Posud platná ustanovení rakouského zákona z roku 1895 a uherského zákona čl. XVI., z. r. 1884 byla podstatně změněna a doplněná novými ustanoveními, jak jsem již dříve pravil, závaznými podle bernské konvence, a rovněž přihlíženo k požadavkům doby. Poukazuji, jelikož dnes by bylo zbytečno rozvláčně celou osnovu probírati v tomto směru, na důvodovou zprávu ministerstva spravedlnosti, tisk 227, kde podrobně je uvedeno, která nová ustanovení pojata do osnovy zákona. Jsou to zejména ustanovení o nástrojích k mechanickému přednesu, o rozšíření ochrany práva autorského též na jednotlivé dopisy, deníky a záznamy, pak na díla pantomimická a kinematografická, na díla uměleckého průmyslu, stavitelství, umění užitého a zahradnického. Kromě toho byla jednotlivá ustanovení již platného zákona blíže rozvedena a připojeny k nim dodatky. Na jednotlivosti a nejnovější dodatky poukáži ještě později. Je také nutno k tomu poukázati, že touto osnovou bude zjednána žádoucí unifikace veškerého práva autorského v celé republice, jelikož posud platné zákony starší, rakouské i uherské v mnohých ustanoveních jsou velice různy.
Předložená osnova jedná o právu původcovu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům. Původcem jest ten, kdo dílo vytvořil. Právo původcovo v objektivním slova smyslu je veškerost právních norem, stanovených zákonem k ochraně zájmů původcových na jeho dílech.
Toto právo sleduje právní ochranu zájmů původcových jak ideálních, tak i materielních.
Díly po rozumu zákona předloženého jsou všechny výrobky a výtvory z oboru literatury, hudby, vědy nebo umění. To jsou ty základní pojmy a dle těchto základních pojmů určuje osnova v 5 oddílech všeobecnou povahu práva původcova, jeho obsah, trvání, ochranu a přechodná ustanovení. Zákon chrání původce, který jest státním občanem Československé republiky, všude a za všech případů. Dále chrání veškerá v obvodu Československé republiky uveřejněná díla. Díla jiných původců jsou chráněna potud, pokud je zaručena v příslušném státu alespoň formální vzájemnost.
Pojem díla je demonstrativně vypočten a vztahuje se na díla slovesná z oboru literatury, na díla hudební všeho druhu, díla vědecká a umělecká v nejširším slova smyslu, na díla veškerého výtvarného umění, na snímky kinematografické a díla fotografická. Ovšem všechna díla nejsou chráněna. Tak na příklad nejsou chráněny zákony, rozhodnutí úřadů, řeči veřejně pronesené, obchodní oznámení atd.
Tak jako původní díla chráněny jsou též překlady, adaptace, přizpůsobení, hudební úpravy a jinaká samostatná zpracování literárních, hudebních a výtvarných děl a sbírky těchto děl. Původcem může býti jak jednotlivec, tak také mohou býti spolu původcově při simultánní tvorbě, nebo při sestavených dílech a spojených, jako zejména při spojeni slovesného díla s hudebním a podobně.
Za původce považuje se zpravidla ten, jehož jméno je udáno na díle, avšak ochrany požívají i díla bezejmenná nebo tajnojmenná. Díla uveřejněná pod známým literárním nebo uměleckým jménem, jako jménem původcovým, považují se jako rovná s díly s pravým jménem.
Původcovo právo a jeho výkony nejsou podmíněny nějakými formálnostmi. Původcovo právo, jelikož má za předmět tvorbu duševní, zpravidla nemůže býti podrobeno exekuci nebo prozatímním opatřením. Ovšem pokud právo to stalo se předmětem obchodu právního a nabylo za úplatu singulárního nástupce, je podrobeno též exekuci resp. i zajišťujícím prostředkům.
Původce může své právo převésti též na jiné buď smlouvou anebo posledním pořízením, a práva mezi původcem a pravým nástupcem posuzují se pak podle obsahu této smlouvy. Původce chrání se též v případě, když dílo své přenechal jinému za účelem jeho vydání nebo veřejného provozování. Nestane-li se tak v době 2 až 3 let, může původce opět volně nakládati se svým dílem a žádati náhradu.
To jsou všeobecná ustanovení obsahu jejich pokud se týká prvního oddílu. Pokud se týká druhého oddílu, uvádí zákon podrobně obsah původcových práv u děl literárních, hudebních, výtvarného umění a fotografických.
Tato ustanovení shodují se v celku v tom, že původce má výhradní právo dílo své uveřejniti, rozmnožovati a rozšiřovati. Kromě toho uvádějí se dle povahy díla ještě další práva. Zároveň se tady stanoví podrobně, jakými činy poruší se právo původcovo, jakož i ve kterých případech nenastává porušení práva toho. V tomto oddíle přijal ústavně-právní výbor do osnovy zákona nové zásady, které v dřívějším právu nebyly. Tak přijat jako nový § 36 u hudebních děl, ustanovení o t. zv. nucené licenci. Když totiž původce hudebního díla dovolí jinému, aby dílo to rozmnožoval po žívnostensku mechanickým přednesem, jako na příklad elektrickým klavírem, gramofonem, aristonem, tu může kdokoliv jiný, není-li námitek co do jeho umělecké nebo technické výkonnosti, a má-li v obvodu Československé Republiky své řádné bydliště nebo svůj závod živnostenský, žádati, aby také jemu bylo dovoleno živnostenské rozmnožování, a sice za přiměřenou náhradu. Tím se má vyhověti jednak veřejnému zájmu na zlidovění díla veřejným přednesem a má se zameziti monopolisování podniků tohoto průmyslu a podporovati zdejší průmysl v oboru takových nástrojů.
Dále pojal ústavně-právní výbor do tohoto oddílu u děl výtvarných jako nový 41 ustanovení o podílu původce výtvarného díla na trhové ceně při pozdějším veřejném prodeji. Jest to novota posud žádným zákonem nevyzkoušená a jen literaturou o právu původcově fedrovaná. Podle §u toho přísluší původci díla výtvarného umění a jeho dědicům nebo odkazovníkům podíl z výtěžku, jehož bylo docíleno veřejnou dražbou po dobu, po kterou jest dílo chráněno, a sice jen tenkráte, když přesahuje výtěžek dvojnásobnou kupní cenu, za kterou původce dílo zcizil. Podíl tento činí 20% rozdílu mezi cenou původní a mezi dražebním výtěžkem a při každé další dražbě mezí jejím výtěžkem a cenou, ze které naposled obdržel podíl. Podnět k tomu ustanovení dávají případy, když dílo výtvarného umě- ní, zejména obrazy, sochy, které původce zcizil za malý peníz z důvodu nouze, nebo poněvadž nebyl dosti znám, během po měrně krátké doby, po kterou jest chráněno původcovo právo, pří opětném zcizení dosahuje vysoké ceny, aniž by původce na této vysoké ceně bral nějakého podílu, ačkoliv by mu příslušel.
Ovšem ústavně-právní výbor netajil si nikterak obtíže, které povstanou při praktickém provádění tohoto zákona o podílu na zisku, zejména pokládal provádění ustanovení těch při zcizení mimo veřejný prodej, tedy při soukromém prodeji, jednali za nepřiměřeně nákladné, poněvadž by zde musil býti zvláštní úřad, registrující veškerá díla, která se prodávají, dále by bylo potřebí zde úřadu, který by vyměřoval podíl na zisku a případně jej vyplácel. Tyto náklady by zajisté byly mnohem větší, než ten podíl na zisku by obnášel, také z té příčiny, že při tomto, registrování by se omezovala práva původcova a jeho svoboda by se tím omezovala, jelikož by pak volně nemohl nakládati se svým dílem a byl by povinen je vždy oznámit. Proto ústavně-právní výbor vyloučil soukromý prodej a omezil podíl na zisku jen na případ veřejné dražby. Jelikož i původce díla stavitelského, jako děl výtvarných umění, jest chráněn právem původcovým, lze i při díle stavitelském, které původce sám zcizil při veřejné dražbě, domáhat se podílu na zisku. Praktické provádění tohoto ustanovení zákona ukáže, pokud se vyplní naděje původců děl výtvarných umění, a zda dle dané zkušenosti bude možno tato ustanovení rozšířiti i na jiné případy podílu na zisku.
V oddílu III. jedná se o ochraně době. Vládní návrh stanovil, že původcovo právo k literárním i jevištním, hudebním a uměleckým dílům trvá po čas života původcova a zpravidla ještě 50 let po původcově smrti; u děl vytvořených více spolupůvodci že zaniká po 50ti letech po smrti spolupůvodce, který ostatní přežil. Když není jméno původcovo udáno, zaniká právo původcovo po 50ti letech po uveřejnění. U pozůstalých děl, která byla uveřejněna po prvé v posledních 10ti letech ochranné doby, zaniká právo původcovo v 10ti letech po uveřejnění, ač-li nezaniká při spolupůvodcích později. U děl vydaných sbory zaniká právo původcovo, příslušející vydavateli, 30 let po vydání, u fotografických děl zaniká právo původcovo v l0ti letech po vydání, jinak v 10ti letech po zhotovení desky.
Ústavně-právní výbor ustanovil však místo 50tileté doby ochranné pouze 30tiletou dobu ochrannou, čítanou po smrti původce resp. spolupůvodce, který ostatní přežil, neb, když není jméno udáno, po uveřejnění, a to z následujících důvodů: Rakouský zákon z r. 1895 určil tuto ochrannou dobu rovněž jen na 30 let, dále stačí zpravidla chrániti zájmy původcovy a jeho přímých potomků po 30 let po smrti původcově; vyžaduje však toho hlavně požadavek zlidovění díla vynikajících osob naší republiky, aby stala se přístupnými za nízkou cenu. Dále trvá u našich sousedních států Německa a Rakouska ochranná doba též pouze 30 let, a kdyby u nás byla tato doba na 50 let rozšířena, tu by zajisté v Německu a Rakousku mohla býti vydána naše díla již dříve, po 30ti letech, což by znamenalo pro náš stát rozhodný neprospěch. Ovšem pro dobu 30ti let také mluví závažné důvody, zejména, že bernská úmluva v článku VII. stanovila tuto dobu ovšem nezávazně - na 50 let. V jiných státech, jako Anglii, Belgii, Francii a Švédsku byla stanovena ochranná doba rovněž na 50 let. Literáti a umělci naší přáli sobě rovněž prodloužení ochranné doby, na 50 let. Též poradci přijali tuto delší dobu 50ti let. Avšak ústavně-právní výbor z důvodu prve uvedených stanovil kratší dobu třicetiletou.
Ústavně-právní výbor v tomto oddílu také škrtl § 47, který určoval, že po zániku práva původcova jest oprávněn jedině stát nakládati s dílem a vykonávati právo původci příslušející. (Hluk. Místopředseda Kadlčák [zvoní]: Prosím o klid.) Příjmy z toho plynoucí měly býti věnovány zvláštnímu fondu kulturnímu na podporu literátů a umělců. Toto ustanovení však odporuje rovněž bernské konvenci, a sice článek 7. odst. 1., dle níž ochranná doba práva původcova obnáší nejvýše život původcův a 50 let po jeho smrti. Prodloužení této doby na neurčito, zrovna na věčné časy, ve prospěch státu, jest proti ustanovením této bernské konvence. Dále ve smyslu článku 18 bernské konvence náleží dílo po vypršení ochranné lhůty všeobecnosti, a to by také bylo zmařeno, kdyby pak stát převzal práva původcova. Dílo má znárodniti tím, že po zániku práva původcova nastane volnost nakládati s dílem, konkurence vydavatelů díla, tím snižování cen a takto zlidovění díla. Toho by se však nedosáhlo, kdyby na uvedený způsob ochranná doba byla prodloužena ve prospěch státu, u něhož jest drahá režie, ale není obchodního vedení, takže by se nedalo očekávati, že by byl nějak zisk pro ten tak zvaný kulturní fond. Kromě toho nutno se obávati ještě fiskalismu, protekcionářství a potlačování děl, která by nebyla dotyčným vládám vhod.
Proti tomuto §u 47, který, jak jsem uvedl, byl škrtnut, pronesl své pochybnosti syndikát českých spisovatelů a rozhodně se vyslovil proti nim spolek českých knihkupců a nakladatelů.
V oddílu IV. mluví se o ochraně původcových práv. Právo původcovo chrání se trestním stíháním toho, kdo porušil právo původcovo a trestá se buď jako přečin nebo jako přestupek, a to buď z úřední moci nebo na, žádost poškozeného. Původce může také žádati zabavení bezprávných výrobků a prohlášení jich za propadlé. Dále může se domáhati náhrady škody, a to buď řízením trestním anebo samostatnou žalobou soukromoprávní.
Vláda má zříditi znalecké sbory, které podávají soudům znalecká dobrozdání ve věcech původcova práva.
V oddílu V. jsou stanovena přechodná ustanovení hlavně k ochraně práv, nabytých dle práva dosud platného, pokud na příště budou zrušena anebo omezena.
V § 68 stanoví se, že předchozí ustanovení platí obdobně o dílech, jichž třeba chrániti v Československé republice po přístupu k bernské konvenci podle jejich předpisů. Protože posud bernská konvence se svými předpisy úředně uveřejněna nebyla, není také uvedeno že stát náš přistoupil k bernské konvenci, ačkoliv se to již stalo a úřadům náleží, aby chránily díla v Československé republice dle bernské konvence. Proto byla vyzvána vláda resolucí ústavně-právního výboru, aby ve smyslu článku 20. smlouvy uzavřené v Saint-Germain en Laye uveřejnila přístup k bernské konvenci, pak tuto konvenci samu, jakož i udání dne účinnosti přístupu,
Výbor ústavně-právní se usnesl, aby vážený senát přijal za své usnesení předloženou osnovu i s resolucí. Avšak, jak jsem již uvedl, osnova ta byla v podstatě změněna a doplněna. Tento elaborát ústavně-právního výboru, tyto změny a doplňky byly teprve tiskem předlohy uveřejněny a vešly takto dosti pozdě na veřejnost. Z této veřejnosti přicházejí teď vážní činitelé, kteří projevuji opodstatněná přání na vhodnější úpravu jednotlivých ustanovení.
Vytkl jsem již dříve, že osnova ta, jak ji ústavně-právní výbor předkládá, je jako dílo lidské dílem více méně nedokonalým a že může býti ještě lépe zdokonalena. Snaha naše je, aby tato osnova jakožto zákon, který je určen pro dalekou budoucnost, byla skutečně co nejdokonalejší, a aby se tak mohlo stát, bylo by nutno, aby ještě byla osnova tato doplněna, přepracována, a byl také podán návrh, aby osnova tato byla znovu vrácena ústavně-právnímu výboru k novému projednání a doplnění.
Jakožto zpravodaj nemám ničeho proti tomu vrácení, nýbrž připojuji se k tomuto návrhu podanému a žádám, aby vážený senát osnovu znovu vrátil ústavně-právnímu výboru k novému projednání a podání nové zprávy. (Pochvala.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Byl mi předložen návrh senátora dr Horáčka. Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte): Návrh senátora dr Horáčka a soudr.: Se zřetelem k tomu, že dle úsudku odborných některá ustanoveni navrhovaného zákona o úpravě práva autorského by vyžadovala ještě podrobnějších změn a doplňků, navrhují, aby předloha vrácena byla ještě znovu k projednání ústavně-právnímu výboru.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zjišťuji způsobilost senátu k hlasování.
Kdo s návrhem podaným souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh zpravodajův byl přijat.
Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.
Byl mi podán návrh sen. dr Hellera, aby ve smyslu §u 67 odst. 1. jedn. řádu byla rozprava o odpovědi ministra spravedlnosti č. t. 705 a 713 provedena, a sice na interpelace ve věci dalšího používání rady Nejvyššího soudu Karla Kolacího ve službě soudní.
Žádám, aby byl přečten.
Zástupce sen. tajemníka dr Trmal (čte):
Návrh senátorů dr Hellera, Niessnera a soudr.: Navrhujeme podle § 67 jednacího řádu zahájení rozpravy o odpovědích pana ministra spravedlnosti na naše interpelace stran rady Nejvyššího soudu Karla Kolacího a jeho dalšího působení v soudní službě. (Tisk 705 a 713.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Žádám pány senátory, kteří souhlasí s provedením rozpravy o této odpovědí, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Rozprava jest přijata.
Jelikož se senát usnesl, aby bylo o této odpovědi rokováno, jest třeba ve smyslu §u 65 o tom rozhodnouti, zda rozprava má býti zahájena ihned anebo v některé schůzi příští.
Byl mi podán návrh sen. Svěceného a soudruhů, aby rozprava byla zahájena v některé z nejbližších schůzí, nejdéle však do 14ti dnů. Žádám pp. senátory, kteří s tímto návrhem souhlasí, aby zvedli ruku. (Hluk. Místopředseda Kadlčák zvoní.)
Opakuji ještě jednou, aby páni senátoři, kteří souhlasí s podaným návrhem senátora Svěceného, aby rozprava byla zahájena v některé z nejbližších schůzí, nejdéle však do 14ti dnů, pozvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh jest schválen a bude se podle toho postupovati.
Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místo p. sen. Niessnera pan senátor Polach, na místo senátora dr Veselého senátor dr Klouda, do výboru národohospodářského za senátora Hucla senátor Donát.
Navrhuji, aby příští schůze konala se dnes za 10 minut po ukončení této schůze za účelem přikázání výboru došlých vládních návrhů.
Kdo s mým návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 6 hod. 2 min. večer.)