Pátek 18. března 1921

Místopředseda Kadlčák: K slovu je přihlášen pan sen. Löw. Uděluji mu slovo.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Vláda předložila dne 1. března t. r. Národnímu shromáždění vládní návrh zákona o státní investiční půjčce dopravní, kterýž poslanecká sněmovna v sezení ze dne 15. března t. r. přijala. Touto investiční půjčkou dopravní mají býti kryty potřeby pro investice ministerstva pošt a telegrafů, jakož i ministerstva železnic podle investičního rozpočtu na rok 1921. Podle §u 3 osobám fysickým i právnickým, používajícím zařízení v oboru pošt a telegrafů, může býti vládou uloženo, aby upsaly pro každou samostatnou telefonní stanici ve třídě C 4000 Kč, pro každou vedlejší anebo společenskou stanici 2000 Kč, a přihlásí-li se účastník také ke styku meziměstskému, dalších 2000 Kč. Chci se hlavně, ježto se jedná o dráhy a zvláště o vlečky, pro krátkost času, jenž mně jest dán, zabývati půjčkou pro telefony atd. Průmyslovým podnikům, uhelným dolům a podobným podnikům, jež jsou spojeny se železničními stanicemi, nákladišti a zastávkami státních i soukromých drah, může býti uloženo, aby upsaly za každý vagon, který se na vlečce naloží, a to na základě obratu vozů za uplynulý rok, obnos 100 Kč.

Konečně mohou odesílatelé zásilek ve váze nejméně 5000 kg, žádají-li pro dopravu zboží přistavení vozů k výhradnému použití, býti zavázáni, aby za každou takovou vozovou zásilku, kterou v roce 1921 podají, upsali obnos 100 Kč.

Jest zajisté uvítati, jestliže stát nyní se chystá, aby vybudoval naše poštovnictví, telefony, telegrafy a železnice a aby nahradil to, co během války a doby poválečné bylo zameškáno. K tomu jest zapotřebí velice značných obnosů, i jest také v investičním programu na rok 1921 pro ministerstvo pošt a telegrafů zařazen obnos přes 148 milionů korun, pro ministerstvo železnic obnos skoro 2 miliard. V zásadě snad také nelze ničeho namítati, jestliže osoby a podniky, které jistýoh zařízení státních obzvláštním způsobem používají, jsou přidržány ku krytí investičního nákladu na vybudování těchto zařízení ve formě závazku k úpisu investiční půjčky. Vždyť také německá říše zákonem ze dne 6. května 1920 ř. z. č. 894 ve příčině telegrafních a telefonních poplatků chopila se téhož prostředku. Podle §u 10 tohoto zákona mají účastníci telefonu k vybudování telefonní sítě zaplatiti za každé hlavní připojení jednou pro vždy obnos 1000 M, za který se u nás musí zaplatiti hned 4000 Kč, a za každé vedlejší připojení 200 M; tyto příspěvky zúrokují se 4% a vyplatí se opět po zrušení přípojky. Byla tedy provedena investiční půjčka, avšak mnohem menší, místo 4000 Kč pouze 1000 M a místo 2000 Kč pouze 100 M a mimo ti zaručeno bylo 4%ní zúrokování a ještě vrácení peněz přestane-li telefonní připojení. V našem zákoně to ovšem obsaženo není a přiznáte, že to znamená obrovské zatížení oproti zákonu německému. Také německo-rakouská republika chopila se téhož prostředku. Avšak proti výši upisovací povinnosti, jak stanovena jest v §u 3 osnovy zákona, nutno bezpodmínečně se postaviti.

Netoliko veliký průmysl, nýbrž také malí živnostníci, lékaři, advokáti, jsou poukázáni na telefony. jak obrovské zatížení obchodnictva však z této nové nucené půjčky by vzešlo, vysvítá z následujícího příkladu: Mám ovšem po ruce pouze příklad karlovarský, ale seznáte již z něho, jak působí takovéto obrovské investice. Karlovarský telefonní úřad měl v roce 1915 - nové statistiky po ruce právě nemám - 1199 hlavních stanic a 397 stanic vedlejších. V posledních pěti letech lze počítati s rozmnožením stanic alespoň o 10 %, takže pro náš výpočet můžeme vzíti za základ asi 1300 hlavních stanic a 430 vedlejších stanic. Ze stanic hlavních spadá větší počet do vyšších poplatkových tříd A a B, avšak za základ výpočtu vzata jedině nejnižší poplatková třída C. Podle toho mělo by tedy 1300 abonentů upsati na investiční půjčku po 40000 Kč, dohromady tedy 5,200.000 Kč a pro vedlejší stanice po 2000 Kč, tedy obnos 860.000 Kč. Z 1300 hlavních stanic nezúčastní se zajisté nejvýš asi 15% meziměstského spojení, takže 1125 abonentů mělo by dále upsati po 2000 Kč, dohromady tudíž 2,250.000 Kč. Úhrnný obnos, kterýž mají upsati karlovarští telefonní abonenti na investiční půjčku, činil by tudíž 8,310.000 Kč.

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku - pro ostatní území Československé republiky nemáme po ruce statistických dat - bylo v roce 1915 41.718 hlavních a 13.836 vedlejších stanic telefonních. Vezměme zase 10%ní rozmnožení těchto hlavních a vedlejších stanic - což zajisté vzato velmi skromně - dá to počet hlavních stanic asi 46.000 a vedlejších stanic asi 15.000. Za hlavní stanice bylo by tudíž upsati 184 miliony Kč, za vedlejší stanice 30 milionů Kč. K tomu přichází ještě obnos, jejž dlužno zapraviti za připojení k meziměstskému vedení. Můžeme počítati, že také zde asi 15% hlavních stanic není zúčastněno na meziměstském vedení. Musí tudíž ještě 38.250 účastníků upsati po dalších 2000 Kč, tudíž úhrnem 76,500.000 Kč. Podle toho měli by tudíž telefonní účastníci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku upsati na investiční půjčku dohromady přes 290 a půl milionu.

Tento obnos, kterýž telefonní zájemníci mají zaplatiti, přesahuje tudíž skoro o 100% investiční potřebu poštovní zprávy, kteráž v důvodové zprávě k finančnímu zákonu na rok 1921 jest vypočtena částkou 148 milionů korun. Jest to vzato příliš vysoko a vedlo by to k tomu, že většina účastníků musely by se zříci telefonního připojení, poněvadž nejsou s to, něco takového moci si dovoliti. To týká se zejména malých živnostníků. Zdá se ovšem, jako by právě to bylo také úmyslem vlády, neboť telefonní vedení skoro ve všech místech, která již k telefonní síti jsou připojena, jest nyní úplně využito, i nemohou nová účastnická připojení již býti prováděna. V některých místech leží přihlášky k telefonnímu připojení již několik let, aniž by bylo lze vzíti na ně zřetel. K tomu máme ještě § 3 tohoto zákona, který jsme, ježto zde nebylo německého překladu, v rychlosti museli přeložiti a jenž zní následovně: Poštovní správa se zmocňuje, aby při zřizování nových stanic přihlížela k tomu, jaký obnos žadatel upsal. Tomu bylo by rozuměti tak, že ti, kdož by nemohli upsati přiměřený obnos, nemohli by dostati nového připojení a že by toto připojení bylo dáno jen takovým bohatým lidem, kteří by mohli upsati vyšší obnosy. Z toho vidíme, že zákon vykazuje mnoho mezer a nutno litovati, že zákon nebyl lépe vypracován.

Rozšíření telefonu vyžadovalo by na mnoze obrovských výloh a zdá se býti úmyslem vlády, aby upisovací povinnosti pohnula osoby, které nedisponují volným kapitálem a pro něž telefon se zdá méně důležitým, k tomu, by se zřekly tohoto obchodního prostředku. Jestliže však zařízení obchodního prostředku potřebám obchodu již nevyhovuje, jest zajisté povinností směrodatných míst, aby tyto obchodní prostředky náležitě vybavily, nikoli však aby obchodní styk uměle omezovaly. Upisovací povinnost však krutě by stihla právě menší a kapitálem slabší telefonní abonenty a nutila by je, by se telefonu vzdali. Upisovací povinnost tudíž mnohem krutěji by postihla menší obchodníky, lékaře atd. nežli kapitálem silnější účastníky.

Proti takovéto předloze, která ve své nemírnosti jde až za hranice možnosti, nutno ovšem všemi prostředky bojovati a jest proto také pro nás velmi nesnadno hlasovati pro takovouto předlohu. Nelze nám tudíž hlasovati pro tento zákon, ačkoli chápeme, že konečně jednou větší investice k vybudování našeho telefonu musí býti učiněna, poněvadž pravíme, že zatížení jest jednostranné, poněvadž jsme shledali, že kapitálem silnější snáze je může snésti, že však ten, kdo není kapitálem silný, nebude s to, dovoliti sobě tuto investiční půjčku upisovati a následkem toho raději se bude muset toho zříci. Kdyby tedy vláda byla přišla s návrhem zákona, jak tomu jest na příklad v Německu, kdyby byla místo 4000 Kč také zde vzala nejvýš polovinu, pouze 2000 Kč, a při vedlejších stanicích podobný malý obnos, pak bylo by bývalo lze tento obnos skutečně dáti. Ale za takových poměrů, jak vláda jednala, je těžko k tomu dáti svolení. Ale právě my, novináři, kteříž nejvíce jsme odkázáni na telefonické spojení, zejména na meziměstské. spojení, při čemž se zmiňujeme o tom, že denní list nemůže dnes existovati bez telefonického spojení, že tisk vůbec nemůže existovati bez telefonu, že musí míti nejen jednu, nýbrž více meziměstských přípojek, a poněvadž vidíme, že všude tím jest zatěžováno, nelze nám ze všech uvedených důvodů hlasovati pro tento zákon i přejeme si, aby vláda navrhla zákon jiný. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Přeje si pan zpravodaj ještě slova?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Pan kolega Löw mluvil hlavně proti povinnosti upisovací, jak jest upravena pro abonenty telefonní, a stěžoval si na její výši. Nedá se upříti, že ta povinnost jest značná. Ovšem není taková, jak by se zdálo podle zprávy rozpočtového výboru poslanecké sněmovny, kde se stal podivuhodný omyl ve výpočtech, a uvádí se, že podnik s pěti hlavními stanicemi bude platiti za hlavní stanici 100.000 Kč a za každou vedlejší stanici dalších 100.000 Kč, místo skutečných 2000 Kč. To je hrubý omyl! Bohužel v této zprávě se hemží takových omylů celá řada. Na př. se tam zaměňuje upisovací lhůta a lhůta pro zpětnou splatnost půjčky a mluví se o upisovací lhůtě, která běží do roku 1946, mluví se o družstvech, která podléhají nebo nepodléhají dani z příjmu! To jen tak mimochodem. Pan kolega Löw vypočetl, že na abonenty v Karlových Varech připadne povinnost upsati 8 milionů korun. Mám za to, že na Karlovy Vary tento obnos není nikterak nepřiměřený, jestliže poštovní správa očekává z celého území republiky výnos asi 300 milionů korun. Pan kolega Löw přehlíží, že se nejedná o příspěvek, nýbrž o úpis půjčky velmi dobře, to jest 6% zúročitelné. Proto také nemůže míti toto upisování vliv na kalkulaci živnostníků-upisovatelů.

Také ve výboru rozpočtovém jsme se pozastavovali nad tím ustanovením §u 4, kterým má býti poštovní správa zmocněna, aby při zřizování nových stanic přihlížela především k výši úpisů žadatelů na tuto půjčku. Ale věc nám byla vysvětlena tak, že nemá býti výše úpisů jedině rozhodujícím zřetelem, že nebude taková licitace, při které by dostal telefon, jen kdo má prostředky upsati co nejvíce; poštovní správa jest jen zmocněna, aby k tomu přihlížela, ale neukládá se jí to. Jsou rozhodně také i hlediska jiná, veřejná potřeba, platební způsobilost dotyčných uchazečů a p.

Také byla vyslovena obava, aby nucená půjčka neměla v zápětí, že se budou abonenti telefonních stanic svých připojení vzdávati.Toto nebezpečí není snad tak veliké, poněvadž v zákoně jest pamatováno na to, aby právě těm abonentům, o kterých pan kolega Löw se zmínil, se dostalo úlevy. U nich stačí, když upíší polovinu obnosu, jinak.povinného.

Poslanecká sněmovna vložila totiž v § 4 na konci ustanovení: ťSociální instituce, dělnické organisace a družstva, jímž přiznány jsou výhody daňové podle §u 85 zákona o osobní dani z příjmu II. hlava, upisují polovinu zde stanovených obnosů.Ť

Tím přicházím k resolučním návrhům, o kterých jsem se prve nezmínil. První resoluční návrh týká se tohoto odstavce, připojeného poslaneckou sněmovnou. Odstavec, který byl patrně připojen ve známém spěchu, zavdává příčiny k různým výkladům svojí nejasností. Co jest to dělnická organisace? Družstva dělnická, která pracují výhradně pro svoje členy, konsumy, a pod., samo sebou spadají pod toto ustanovení. Ale co jsou ťdělnické organisaceŤ? Jsou-li to odborové organisace, těm by to patřilo; ale u peněžních organisací dělnických zábavních spolků, u těch, myslím, není důvodu, aby požívaly této úlevy.

Při tom nechávám zcela stranou námitku, že jsou obdobné organisace také jiných stavů.Na příklad máme živnostenská společenstva a jejich svazy a pod., ta při této formulaci, kterou volila poslanecká sněmovna, vypadají z tohoto dobrodiní. To nemůžeme ovšem dnes již napraviti.

Druhá resoluce má účel, aby se to neurčité označení ťdělnické organisaceŤ omezilo na podniky, které nemají povahu výdělečnou. Ovšem byli jsme si vědomi, že se vlastně touto resolucí vada v ustanovení zákonném nespraví. Resoluce první, navržená rozpočtovým výborem, zní: ťVláda se vyzývá, aby potřeby opatřované touto investiční půjčkou byly pokud možno zadávány malým a středním živnostníkům.Ť K tomu p. kolega Jirásek a soudr. navrhují dodatek ťdružstev dělnických a živnostenskýchŤ. Já jako referent přistupuji k tomu dodatku a navrhuji znovu, aby návrh zákona i obě tyto resoluce byly přijaty. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: O celé osnově (11 §ů), jeho nadpisu i úvodní formuli, míním dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky nějaké? (Nebyly.) Nejsou.

Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročím ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj ještě nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Ano. V §u 4 v posledním odstavci na řádce 4. za slovem ťtelefonníŤ má býti čárka. V §u 7 druhá řádka, místo slov ťv zákoněŤ má býti slovo ťzákonaŤ. Potom v §u 4 v dodatku připojeném poslaneckou sněmovnou, jest chyba věcná.. Tam se cituje zákon o osobní dani z příjmu, místo zákona o osobních daních přímých.

Navrhuji, aby to bylo změněno. Mám za to, že to lze považovati za formální opravu, pro kterou nebude potřebí zákon. poslanecké sněmovně vraceti.

Místopředseda Kadlčák: Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak byly přijaty ve čtení prvém. souhlasí také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijata jest také ve čtení druhém.

Přikročíme k hlasování o resolucích a sice o první resoluci s dodatkem, jak byla navržena a schválena.

Kdo souhlasí s první resolucí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce první jest schválena.

Kdo souhlasí s druhou resolucí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest menšina. Resoluce ta jest odmítnuta.

Dalším odstavcem jest

18. návrh na zkrácené jednání podle § 55 jednacího řádu o usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona, ktorým sa menia niektoré ustanovenia zákonov o súdnej prislnšnosti a súdnom pokračování v obcianskych veciach a prejednaných pozostalosti a o návrhu posl. Purkyňovej a soudr. o zmene civilného súdného poriadku.

Jelikož osnovou tohoto zákona mají býti upraveny nově předpisy civilního práva. najmě řízení exekučního a konkursního, jest zřejmo, že materie tohoto práva nezbytně vyhledává rychlého projednání.

Vzhledem k tomu navrhuji, aby projednání této věci přiznána byla pilnost podle §u 55 jednacího řádu.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

K žádosti ústavně-právního výboru navrhuji, aby lhůta, povolená ve včerejší schůzi senátem, byla prodloužena o 8 dní.

Kdo s tím souhlasí, prosím, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím jest tato lhůta prodloužena a tím také odpadá původní bod 19 denního pořadu. (Předseda Prášek ujal se předsednictví.)

Předseda (zvoní):

Přistupujeme k odloženému bodu třetímu jednacího pořadu a to k.

3. návrhu na zkrácené jednání podle §u 55 jedn. řádu o zprávě ústavně-právního výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Hrušovského a spol., aby byl vydán zákon o zřízení trestních pracovních oddílů a vládním návrhu zákona o trestních pracovních oddílech, částečném vyloučení podmíněného odsouzení při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz.

Ustanovením tohoto zákona má býti reagováno na trestné činy, které v poměrech poválečných sahají na samou existenci nejen příslušníků státu, nýbrž i na existenci státu samého. Jest též v zájmu celého života státního, aby ustanovení tohoto zákona mohla býti co nejdříve uskutečněna.

Navrhuji tedy. aby projednávání této osnovy přiznána byla pilnost podle § 55.jedn. řádu.

Kdo s mým návrhem souhlasí, prosím. nechť zvedne ruku. (Děje se.) To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Bod další:

4. zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Hrušovského a spol., aby byl vydán zákon.o zřízení trestních pracovních oddílů a vládním návrhu zákona o trestních pracovních oddílech, částečném vyloupení podmíněného odsouzení při trestných činech pro válečnou lichvu a podloudný vývoz (tisk 1123 posl. sněmovny) - (tisk 622).

Zpravodajem jest pan sen. dr Witt. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Předloha zákona, kterou právě projednáváme, setkala se s odporem menšiny jak v právním výboru poslanecké sněmovny, tak i v ústavněprávním výboru senátu.

Námitky, které byly činěny.předloze v poslanecké sněmovně, vyvrací zpráva zpravodaje poslance Meissnera. Obmezím se zde jako referent ústavně-právního výboru pouze na to, abych zde obhájil předlohu proti.výtkám, činěným při projednání. předlohy v našem výboru ústavně-právním.

Konstatuji loyálně, že všichni, kdož tyto námitky činili, byli s většinou za jedno v úsudku o mravní kvalitě deliktů, které předloha stíhá, a že se snažili tyto své námitky věcně odůvodniti.

Dříve než na tyto jednotlivé výtky budu reagovati, chci podati stručný obsah nejpodstatnějších ustanovení osnovy a vysvětliti její cíl, jakož i dosah zákona. Zákon zavádí nový druh trestu pro jistý okruh trestných činů.

Takovými trestnými činy jsou podle § 1 předlohy: zločiny podle zákona o trestání. válečné lichvy, zločiny podle zákona o stíhání podloudného vývozu, pak opakovaný přečin podle těchto zákonů a konečně přečin poprvé proti nim spáchaný takovým provinilcem, který nehledí si řádného zaměstnání nebo dopustil se činu ze zištnosti ač má značný důchod, aneb projevil svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstev obyvatelstva.

Jsou to vesměs činy, které za dnešních poměrů ohrožují netoliko existenci jednotlivého občana, ale i celého státu. Toto platí zejména o podloudném vývozu.

Trest spočívá v zařazení do tak zvaných trestních pracovních oddílů. Těchto trestních oddílů pracovních má býti použito k ručním pracem veřejně prospěšným a veřejně konaným, na př., jak uvádí § 3, k čištění a úpravě ulic, stavbě a opravám silnic a cest, stavbě drah a pod., ale také, kdyby těchto veřejných prací nebylo, k ručním pracem v závodech soukromých.

Pro všechny případy je učiněno vhodné opatření, aby trestních oddílů pracovních nebylo zneužito k nekalé soutěži proti řádným občanům, kteří jsou na práci svých rukou odkázáni. Opatření spočívá v tom, že mzda těchto nucených pracovníků nesmí býti menší, než mzda řádných dělníků a že nesmí býti užito trestních oddílů v podnicích, v nichž vypukl mzdový spor.

Projektované trestní oddíly nelze porovnávati s trestaneckými koloniemi, jaké jsou v některých cizích státech, zejména ve Francii a Anglii, neboť naše oddíly neslouží k deportaci osob těžce se proti právnímu řádu provinivších, nýbrž mají daleko omezenější úkol, totiž ten, potrestati citlivějším způsobem jen určitou kategorii provinilců a hlavně tím, že tito provinilci mají postaveni býti na pranýř před očima svých spoluobčanů.

Proti tomu způsobu trestu bylo namítáno, že je zrovna barbarským a že jím se vracíme do středověkých barbarských dob a to po všech těchto pokrocích, k nimž dospěla kriminalistika posledních desíti let.

Na tuto námitku odpovídám toto: Trest má býti také, neříkám tím, že výhradně, poněvadž neignoruji polepšujícího účelu, vhodnou a přiměřenou reakcí na zlo, které provinilec způsobil. Nestačily-li dosud ukládané tresty k tomu, aby byla lichva vykořeněna, je nutno sáhnouti k ostřejšímu prostředku. A u deliktů, kterým chce zákon čeliti, nelze míti sentimentálních ohledů, vždyť přece lichváře a podloudníky nutno zařaditi mezi nejbezcitnější škůdce válečné a poválečné doby. Jsou to zrovna marodéři, kteří olupují svou lačností ony vrstvy, které nejvíce následkem válkou vyvolaných poměrů trpí. Neznamená nový trest ještě ť oko za oko a zub za zubŤ a rovněž nevymyká se z rámce civilisace, nýbrž je jen přiměřenou odvetou za spáchané zlo. Nucená práce, zákonem uložená, není nelidskou a mají k ní býti přidrženi ti, kdo pro ni smyslu neměli.

Ostatně zdá se, že myšlenka naší předlohou v život uvedená doznává souhlasu, neboť i na slovo vzatý právník a praktický soudce, p. posl. dr Matoušek, podal v poslanecké sněmovně pod číslem tisku 1700 návrh, aby tento způsob trestu byl rozšířen i na jiné delikty.

Další dvě námitky proti. předloze činěné poukazují na to. že zákon přichází pozdě a nedosáhne svého vlastního účelu, poněvadž jím potírané zlo nebude vymýceno. Tyto námitky nezdají se mi odůvodněny. Opožděný zákon nebude, neboť jisté nedostatky produkce ještě potrvají a nebudou očekávaným volným obchodem se světa brzy sprovozenv. Pak ale nevíme, jaké komplikace v tom nebo onom odvětví našeho hospodářství nastanou. Ale ať již vývoj bude jakýkoliv, i zde bude zásada ťsuperfluum non nocetŤ a ostražitost schválením zákona projevená jest s to, odstraniti překážky, které by mohly nastati volnému rozvoji našeho hospodářství. Statistika z posledních měsíců, jak ji uvádí důvodová zpráva, svědčí o tom, že hyenismus, lichvářství bují dále.

Že by zamýšlené trestní opatření mohlo je úplně vypleniti, zákonodárství očekávati nemůže, neboť žádný trest, ani trest smrti neměl dosud a nebude míti toho účinku, že by jím potírané trestní skutky se již nikdy neopakovaly. Jistě však zákon mnohé od páchání takových trestních činů, jimž chceme čeliti, odstraší, a tím počet deliktů zmenší.

Silnější byl odpor proti ustanovení § 1, který trest ukládá obligatorně a nikoliv pouze fakultativně.

Bylo žádáno, aby bylo zůstaveno k uvážení soudu v tom kterém případě, chce-li uznati podle okolnosti na zařazení do trestního pracovního oddílu čili nic. Výborová většina setrvala na zařazení obligatorním, majíc za to, že okruh osob, které mají býti zařazeny, je již tak zúžen na provinilce a činy takové povahy, že další individualisování není žádoucí. Nezařazením některého odsouzence mohlo by právě v té veřejnosti. které zákon chce poskytnouti zvýšené ochrany, vzbuditi domněnku, že na rozhodnutí působily ohledy třídní. Tím by trpěla důvěra k soudnictví. Ostatně nelze přehlédnouti také to, že zařazení do trestního pracovního oddílu, nemá postihnouti odstrašujícím účinkem toliko odsouzence samotného, nýbrž i ty, kteří jsou takových činů schopni, a dáti plné zadostiučinění těm, jichž životní zájmy byly činem ohroženy.

Nejsilnější byl rozpor v názorech o hodnosti ustanovení §§ 8. 10 a 12.

§ 8 předlohy nařizuje, aby osoby, dopustivší se trestních činů, uvedených v § 1, byly přidrženy podle možnosti k pracem, které,konají trestní pracovní oddíly, již během výkonu trestu na svobodě, k němuž jako k trestu hlavnímu byly odsouzeny.

§ 12 ustanovuje. že také osoby. které se dopustily takových trestných skutků již před účinností zákona. mají býti přidrženy k témže pracem v době výkonu trestu na svobodě, třeba že nemohou býti zařazeny do trestního pracovního oddílu.

V tom spatřují opponenti porušení všeobecné zásady vyslovené v čl. IX. uvozovacího zákona k trestním zákonu, že zákony nepůsobí nazpět.

Zde dlužno především připomenouti, že zákonodárce je oprávněn formálně i materielně tuto tési změniti pro obor jednotlivého zákona, pakli má k tomu zvláštní důvody. Pro obor stíhání válečné lichvy opustil již zákonodárce tuto tési, a to v § 25 zákona ze 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n., stanoviv, že nového přísnějšího práva má se použíti i v tom případě, když čin byl spáchán za platnosti starého zákona. ale bylo v něm pokračováno, aneb byl opakován za účinnosti nového zákona.

Důvodem tohoto postupu byla celá tendence zákona učiniti vše možné, aby účinku zákona bylo dosaženo. Odpovídá také právnímu cítění lidu, aby proti lichvářům a podloudníkům, ohrožujícím výživu, bylo postupováno bez veškerých ohledů, které lze míti v dobách normálních. Nelze ostatně také zapomenouti toho, že ti, kdož spáchali čin dříve, vyvolali nebezpečnější důsledky pro všeobecnou výživu. Ostatně není zásada shora uvedená v hlavní své podstatě prolomena, poněvadž tito odsouzenci, jichž se dotýkají §§ 8 a 12, nebudou zařazeni do trestního pracovního oddílu. neboť jim se jenom určuje zaměstnání. které mají konati v době trestu. Podrobnější výkon trestu a jmenovitě způsob zaměstnání ve vězení byly určovány ministerskými výnosy a nařízeními, poněvadž zákon sám této otázky neřešil. Přihlíží-li se k tomu. že jde vlastně jen o otázku administrativní, totiž o určení práce uložené trestanci. a tím tedy o změnu domácího vězeňského řádu. pak se ani snad o porušení zásady dříve uvedené nedá mluviti.

§ 10 obmezuje odklad trestu jen na zvlášť závažné případy a pozměňuje tímto pro válečné lichváře a podloudníky dosavadní ustanovení trestních řádů v ten způsob, že nelze odložiti trest. leč pro chorobu duševní. těžkou chorobu, která ohrožuje život, nakažlivé choroby aneb těhotenství, a že lze povoliti přerušení toliko pro smrtelné onemocnění neb úmrtí některého člena nejbližšího příbuzenství. Tím má býti čeleno takovým odkladům. ve kterých lid nespatřuje nic jiného než protekce aneb ohledy k postavení odsouzencovu Podle §u 12 má také toto ustanovení zpětnou účinnost, což jistě lze odůvodniti stejnými zřeteli, jaké byly uvedeny dříve, poněvadž není naprosto žádného důvodu tady, aby co do odkladu a přerušení trestu byli mírněji podle trestních řádů odsuzováni ti, kdož spáchali čin za poměrů daleko horších.

V celku byla přijata předloha v ústavněprávním výboru senátu tak, jak se na ni usnesla sněmovna poslanecká. Jediná změna stala se v § 9, a to tím, že přijat byl návrh sen. dr Procházky žádající, aby podmíněné odsouzení, které se vylučuje jak pro válečnou lichvu tak i pro podloudný vývoz, pokud jde o osoby starší 18 let, bylo také přípustno u osob starších, 60 let. Navrhovatel vycházel z názoru, že osoby tohoto stáří zasluhují stejného ohledu jako osoby mladistvé, poněvadž jsou si intelektuálně rovni. Menšina výboru nesdílela tohoto názoru, poukazujíc na to, že by zaslouženému trestu unikly četné osoby, které si právě v tomto věku zachovaly onu zatvrzelost a bezcitnost k tísni nemajetných, vrstev, kterou můžeme často pozorovati u starých lakomců. Vina právě těchto není menší než ostatních dospělých osob, a mnohdy větší. poněvadž zpravidla to bývají lidé, jichž jednání nelze ani omluviti tísnivými poměry.

Poněvadž byl podán návrh na škrtnutí tohoto dodatku. zůstavuji v uvážení slavného senátu. chce-li na tomto dodatku setrvati a způsobiti tím vrácení předlohy a oddálení účinnosti zákona.

Mám za to, že jsem všechny podstatné názory tlumočil, jak byly ve výboru pro i kontra projeveny. a proto končím s návrhem, aby slavný senát předlohu schválil. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán resoluční návrh pana sen. dr Brabce a soudr. Prosím. aby byl přečten, jakož i pozměňovací návrh pana sen. Kouši a soudr.

Senátní tajemník dr Šafařovic (čte):

Resoluce sen. dr Brabce, Hrejsy, dr Hellera dr Kloudy, dr Krupky. Lukeše, Niessnera. dr Procházky, dr Soukupa, dr Wieohowskiho a soudr.:

ťVládě se ukládá, aby v nejkratší době předložila Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým by nedosti jasná a nedosti vhodná ustanovení zákona o trestních pracovních oddílech byla pozměněna, zejména co do ustanovení §u 10 o přípustnosti odkladu trestu u osob duševně neb jinak těžce chorých a co do ustanovení odstavce 1. §u 12 o zpětné působnosti zákona.Ť

Návrh sen. Kouši, dr Hellera a soudr.:

V příčině vydání zákona o zřízení trestních pracovních oddílů (tisk 262 posl. sněmovny) buďtež škrtnuta slova: V §u 9 odst. 1. na konci: ťa mladší 60 letŤ a v §u 9 odst. 2. na konci: ťa starší 60 letŤ.

Předseda (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen. Debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Witt: Děkuji.

Předseda: Není tomu tak. Přikročíme k hlasování.

O zákonu míním dáti hlasovati tímto způsobem:

O §u 1-8 podle zprávy výborové.

O § 9 podle pozměňovacího návrhu pana sen. Kouši, dr Hellera a soudr., aby v odstavci 1. škrtnuta byla slova: ťa mladší 60 letŤ a v odstavci 2. slova: ťa starší 60 letŤ.

Bude-li zamítnut, dám hlasovati podle zprávy výborové.

O §u 10-12, o nadpisu zákona a jednotlivých paragrafech a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)

Nejsou. Budu tudíž tak pokračovati.

Přikročíme k hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí s §§ 1-8 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Paragrafy tyto jsou přijaty ve znění zprávy výborové.

Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem pana sen. Kouši a soudr., aby v §u 9 odst. 1. na konci škrtnuta byla slova: ťa mladší 60 letŤ a v odstavci 2. na konci slova: ťa starší 60 letŤ, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tento pozměňovací návrh jest přijat.

Kdo souhlasí s §§ 10-12, s nadpisem zákona, jednotlivých paragrafů a s úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Části tyto jsou v prvém čtení přijaty.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Přeje si pan zpravodaj některé textové změny?

Zpravodaj sen. dr Witt: Nepřeji.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, nadpisy jednotlivých paragrafů také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem, úvodní formulí, jakož i s nadpisy jednotlivých paragrafů jest přijata také ve čtení druhém.

Dám nyní hlasovati o resoluci, která byla přečtena.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Resoluce jest schválena.

Přikročíme nyní k bodu dvacátému:

20. druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o návrhu posl. Bechyně, dr Franke, dr Rašína, Šrámka, Švebly a soudr. na vydání zákona o náhradě předsedům, místopředsedům a členům obou sněmoven Národního shromáždění republiky Československé (tisk 624).

Zpravodajem jest pan sen. dr Karas. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona (6 §ú), jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona jest přijata také ve čtení druhém.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno podle §u 40 jednacího řádu, by příští schůzi svolalo písemně neb telegraficky a určilo denní pořad této schůze.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

Konec schůze v 7. hod. 5 minut večer.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP