Pátek 18. března 1921

Schůze zahájena ve 3 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Stojan, dr VIček.

101 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři: dr Burger, dr Fajnor, dr Fatka, dr Gruber, Husák

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Prosím, aby byly přečteny zprávy, které byly tiskem rozdány.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Tisk 642. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny v příčině vládního návrhu zákona o státní investiční půjčce dopravní (tisk 628). Tisk 643. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny týkajícím se zákona, kterým se povoluje úvěr k částečné úhradě nekryté potřeby vojenské správy, způsobené válečnými poměry na Slovensku v roce 1919 (tisk 638). Tisk 644. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1611), kterým se mění § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. z. a n., o zemském správním výboru pro Čechy (tisk 635).

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu, a to k

1. druhému čtení zprávy sociálně-politického výboru stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 521) o vládní osnově zákona (tisk 1130), kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. jakož i návrhů posl. dr. Matouška. Bergmana, dr Lukavského a druhů na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejích pozůstalých (tisk 573).

Zpravodajem jest p. sen. Hrejsa .. Přeje si pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Hrejsa: Pouze dvě čárky: V § 15 za slovem ťnárokyŤ má býti čárka a za slovy ťna tomto zákonuŤ také čárka.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona (17 §ú), jeho nadpisem, úvodní formulí jakož i s opravou páně zpravodajovou jakož i s přílohou tak, jak přijata byla ve čtení prvém. též ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijata jest i ve čtení druhém.

Dám hlasovati o resolucích navržených panem senátorem Vetterem. Pan zpravodaj má ještě slovo.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Pokud se týče oněch resolucí, navrhl jsem včera, jelikož byly v poslední chvíli předloženy, takže nebylo možno je prostudovati a o jejich obsahu uvažovati, aby byly odkázány sociálně-politickému výboru k podání zprávy plénu senátu. Tento návrh, pokud se týče oněch resolucí, opakuji.

Předseda: Pan zpravodaj navrhuje, aby resoluce navržené panem sen. Vetterem byly přikázány sociálně-politickému výboru. Přeje si slavný senát, aby byly přečteny předem? (Nikdo se nehlásil.) Toho přání není.

Prosím, kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby pozvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh ten jest přijat. Resoluce se přikazují výboru sociálně-politickému.

Druhým odstavcem je

2. druhé čtení zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu (tisk 346) ve věci osnovy zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně známek a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. z. a n. (tisk 605).

Zpravodajem je pan dr Brabec. Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nemám.

Předseda: Nejsou. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo s pp. senátorů souhlasí s osnovou zákona (5 článků), jeho nadpisem, jakož i úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijata jest i ve čtení druhém.

K výslovnému přání navrhuji, aby bod 3. a 4. byl posunut na předposlední místo. Není proti tomuto mému návrhu námitek? (Nebyly.)

Není námitek.

Navrhuji tedy dále, aby nyní byl projednán bod 13. na místě bodu 3. a 4. Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Přikročíme ku projednání tohoto bodu.

13. Zpráva ústavně - právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny ve věci osnovy zákona, kterým se vláda zmocňuje k dalšímu slučování a rozlučování obcí. k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož í k potřebným opatřením s tím souvisejícím (tisk 631).

Zpravodajem jest pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavná sněmovno! Ústavně-právní výbor předkládá zprávu o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 614) ve věci osnovy zákona, kterým se vláda zmocňuje k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím. Platnost dosavadního zákona o tomto předmětě ze dne 9. prosince 1919 uplynula dnem 31. prosince 1920. Jest nutným opatření, aby ty případy, jež jsou již v projednávání, mohly býti skoncovány, jinak by se zmařilo již mnoho vykonané práce, a to na škodu súčastněných obcí. Navrhovaným zákonem má býti dokončení všech těchto rozdělaných případů umožněno Týká se to pouze případů, které do konce roku 1920 již byly započaty, tedy u různých politických úřadů správních byly zahájeny. Zároveň však v praksi se ukázalo že při provádění dosavadního zmocňovavího zákona mnohé změny při slučování a rozlučování obci a související s tím změny hranic obcí a okresů, žup a zemí zasáhly do oboru veřejné správy a zákonů ji upravujících způsobem takovým, že rychlé a účelné vyřízení některých případů naráželo takřka na nepřekonatelné překážky, a proto rozšiřuje osnova, kterou výbor předkládá, zmocnění vlády tak, aby nařízením na základě tohoto zákona mohla všechny změny provésti, které by odpovídaly novým poměrům. Při tom při projednávání v ústavně-právním výboru byla uznána potřeba prodloužení platnosti dosavadního zmocnění i v případech, jež osnova zákona uvádí, a sice též potřebu širšího zmocnění pro snadnější a rychlejší vyřízení projednávaných věcí. Zároveň také uznal nutnost stanoviti určité hranice v takových případech, kde by při rozlučování obcí mohlo dojíti k jednostranné škodě, buď pro obce nově, jako samostatné vznikající, anebo pro obec, která po odloučení určité části obce ještě zbývá. Při tom též bylo uváženo. že musí býti zabráněno vzniku nových samostatných obcí takových, jejichž hospodářský základ pro úkoly veřejné správy by byl nedostatečný.

Výbor uvažoval, že lhůta v § 1, odstavec druhý, ustanovená v rozsahu 8 dnů jest sice lhůtou dosti krátkou a že nebude vyhovovati, ale vyslovil očekávání, které zároveň má býti direktivou pro příslušné úřady povolané k rozhodování, že ministerstvo nebude po uplynutí této krátké lhůty odmítati připomínky i po lhůtě té došlé, pokud ovšem by se tím věc nezdržovala. Při tom paragrafu byla navržena panem sen. profesorem Spiegelem resoluce, aby nesměly býti sloučeny nebo rozloučeny obce, v nichž by se 3/4 občanů jakýmsi druhým plebiscitem vyjádřily proti takovému opatření. Resoluci tu jsme však nepřijali, poněvadž nepovažujeme za možné případy, když jinak ostatním podmínkám zákonu by se vyhovovalo, že by příslušný úřad uznal proti takto převážnou většinou obyvatelstva projevenému názoru na sloučení nebo rozloučení, vyjímaje ovšem některých, zvláštního a mimořádného zřetele hodných případů. V celé osnově jeví se snaha, aby hlas súčastněných obcí, osad, okresů a zemí, ano i jednotlivých občanů byl slyšen a náležitě uvážen. Při tom osnova sleduje i účel stabilisace poměru správního a dává znáti i cíl, aby na příště slučování a rozlučování obcí bylo vázáno na podmínky přísnější. Tedy osnova slučuje v sobě s nevelkými změnami texty dosavadních dvou zákonů ze dne 27. května 1919 a 14. dubna 1920, změny, které proti dosavadnímu zákonodárství nejprve slouží hlavně k tomu, aby odstraněny byly pochybnosti, které vznikaly při praktickém používání těchto zákonů. Z úpravy § 3 plyne, že při slučování obcí má býti jmenována pouze jediná správní komise a že v každém takovém případě musí obecní zastupitelstvo dosavadní býti řádně rozpuštěno, takže i když pak nedošlo ke sloučení obcí a následkem toho funkce správní komise by přestala, neoživla by práva zastupitelstva starého, nýbrž musily by býti provedeny volby nové. Dále jest ustanovení § 4, kterým se ministr vnitra zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí s konečnou platností rozhodoval o majetkovém vyrovnání mezi zeměmi ve případech slučování a rozlučování zemí, okresů a obcí, když současně se o změně obě zúčastněné země nedohodnou. Tu dlužno podotknouti, že rozhodování ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem financí se týká majetkových poměrů veřejnoprávních. § 6 obsahuje doplněk, zmínku o voličských seznamech a v § 7 dochází přesného vyjádření myšlenka, že veškerá zmocnění v zákoně obsažená týkají se nejen obcí v užším slova smyslu, nýbrž také měst statutárních s regulovanými magistráty a právy municipálními. Mimo tuto osnovu zákona podle usnesení poslanecké sněmovny přijal též ústavně-právní výbor 2 resoluční návrhy pana senátora prof. Spiegela, které z důvodů technických nemohly býti k vytištěné zprávě připojeny, poněvadž byly psány až do noci a nebylo již možno tisk resolučních návrhů opatřiti. Resoluční návrhy tyto zní takto (čte): ťVláda se vyzývá, aby senátu podala zprávu o změnách hranic obcí. okresů, žup a zem, jakož i o potřebných opatřeních s tím souvisejících, které se staly na základě dosavadních zákonů, jakož i o případech ve kterých již u politických úřadů správních řízení bylo zahájeno.Ť Tedy resoluce sama svým obsahem úplně se přimyká k obsahu zákona a nebylo proti ní vážných námitek ve výboru. Byla tudíž schválena a jakožto resoluce ústavně-právního výboru se též ke schválení slavnému senátu předkládá. Stejným způsobem a ze stejných důvodů se předkládá i druhá resoluce téhož senátora (čte): ťVláda se vyzývá, aby nařízením upravila postup pro rozhodování dle § 4 a aby při tom se postarala o právní ochranu majetkových poměrů zúčastněných zemí.Ť To jest ono ustanovení, kterým se ministr vnitra zmocňuje, aby v dohodě s ministrem financí rozhodoval o majetkovém vyrovnání mezi zeměmi. které se nedohodly. Slavný senáte, jménem ústavně-právního výboru dovoluji si učiniti návrh, aby usnesení poslanecké sněmovny, č. tisku 614, ve věci zákona, jak jsem již ve své zprávě naznačil, bylo beze změny schváleno a aby též byly přijaty obě resoluce, které jsem si dovolil přečísti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Navrhuji dobu pro jednotlivého řečníka 1/4 hodiny. K celkovému projednání předmětu, který máme na denním pořádku, navrhuji 2 hodiny. Jsou proti mému návrhu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budu tudíž dle toho se říditi. K slovu jest přihlášen pan sen. Barth. Uděluji mu slovo.

Sen. Barth (německy): Slavný senáte! Moje strana nemůže souhlasiti s předlohou, protože podobný zákon, jenž tak hluboce zasahuje do národnostních záležitostí jednotlivých národů v tomto státě, nesmí býti podroben výkonné moci nějaké vlády, nýbrž musí býti vyhražen Národnímu shromáždění. Za,předešlé, jako za nynější vlády nabyli jsme zkušeností, že neučinila nejmenšího pokusu o zmenšení národnostních třecích ploch. Ještě dnes shledáváme, že na příklad v obci Košťanech v teplickém okresu, kde je malá česká většina, jest úmyslem osadu Wernersdorf vyloučiti z obce, aby se v tomto německém okresu utvořila česká obec. Vidíme, že v okresu jesenickém v obci Kolešovicíoh dodnes nejsou provedeny obecní volby. Vidíme to v okresu žateckém v obci Kounově, kde jsou také podobné třecí plochy, že se snaží malou obec Janov, obec Svojetín, která je až na zcela nepatrnou menšinu německá, podříditi obci Kounovu, aby se též zde německá většina proměnila v českou většinu. Poněvadž my, sociální demokraté musíme vycházeti z předpokladu,.že se musíme vyhnouti všem třecím plochám, má-li mezi oběma národy nastati národnostní smíření, budeme hlasovati proti této vládní předloze. (Souhlas německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Nikdo není více k slovu přihlášen, debata jest skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Ano. Slavný senáte! Vzhledem k vývodům pana předřečníka dovoluji si jen konstatovati, že jsem uvažoval ve výboru o tom, že rozlučování a slučování obcí a měnění hranic se musí díti čistě z věcných zřetelů a nikoli z nějakých národnostních ohledů, a že dosud jistě takovým způsobem ve všech případech bylo pokračováno a že jest o to dostatečně postaráno publicitou celého řízení, aby se všem přehmatům, zejména y oboru národnostním, bránilo. Já tudíž se přimlouvám znovu, aby usnesení poslanecké sněmovny i s oběma resolucemi bylo schváleno.

Předseda (zvoní): O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (9 §ů) dám hlasovati najednou. Jsou proti tomuto způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou. Přikročím k hlasování v prvém čtení. Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formuli v prvém čtení, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.).

To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí je přijata v prvém čtení.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké změny?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijata je též ve čtení druhém.

Nyní dám hlasovati o resolucích přečtených panem zpravodajem najednou. Jest snad nějaká námitka proti tomuto způsobu hlasování?

Sen. dr Spiegel (německy): Prosím o oddělené hlasování.

Předseda: Žádá se o oddělené hlasování. Přání tomu vyhovím. Prosím, aby resoluce byly přečteny jedna po druhé.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce 1.: ťVláda se vyzývá, aby senátu podala zprávu o změnách hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i o potřebných opatřeních s tím souvisejících, které se staly na základě dosavadních zákonů, jakož i o případech, v kterých již u úřadů správních bylo řízení zahájeno.Ť

Předseda: Kdo souhlasí s přečtenou právě resolucí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.).

To jest většina. Resoluce jest přijata.

Prosím o přečtení resoluce druhé.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Resoluce 2.: ťVláda se vyzývá, aby nařízením upravila postup pro rozhodování dle § 4 a aby při tom se postarala a právní ochranu majetkových poměrů zúčastněných zemí.Ť

Předseda: Kdo souhlasí s přečtenou resolucí druhou, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Druhá resoluce jest přijata.

Přistoupíme k bodu pátému:

5. návrh, aby zkráceně projednána byla podle § 55.jedn. řádu zpráva rozpočtového výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje úvěr k částečné úhradě nekryté potřeby vojenské správy, způsobené válečnými poměry na Slovensku v roce 1919 (tisk 643).

V daném případě jedná se vlastně o pohledávku Škodových závodů z dodávek, jimž splacení těchto pohledávek nelze odepříti. Zaplacení pohledávek těch je také v zájmu nerušeného provozu tohoto podniku a dělníků v nich zaměstnaných. Navrhuji, aby této věci byla přiznána pilnost.

Záležitost bude projednána jako nejbližší bod dnešního denního pořadu.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Navrhuji, aby věc byla projednána v jediné debatě, a aby řečnická lhůta byla čtvrthodinová, celkem pak 1 hodinová.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Bodem šestým jest.

6. zpráva rozpočtového výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se povoluje úvěr k částečné úhradě nekryté potřeby vojenské správy, způsobené válečnými poměry na Slovensku v roce 1919 (tisk 643).

Zpravodajem jest pan sen. dr Horáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Věc, o kterou se jedná, jest zajisté všem známa již z denního tisku. Když v roce 1919 na jaře se udál vpád maďarského vojska na Slovensko. nenalézala se naše armáda v záviděníhodné situaci, zejména po stránce jejího vyzbrojení. Ukázalo se, že vyzbrojení toto jest nedostatečné a tyto nedostatky pak zavinily, že také způsob, jakým obrana proti tomuto náporu nepřátelskému musila býti vedena setkal se s mnoha obtížemi. Následkem toho správa vojenská ihned musila se postarati o to, aby to, co až dosud nám scházelo na vyzbrojení, zejména, pokud se týká děl, pušek, munice a výstroje vojska, bylo co nejrychleji doplněno a následkem toho učinila velké objednávky u Škodových závodů, aby tyto co možná s urychlením nám potřebné věci dodaly. A z toho právě vznikl z valné části onen dluh, o jehož zaplacení se jedná a pro nějž se vyžadují mimořádné úvěry. Po stránce věcné není tedy žádné námitky, aby úvěr tento byl schválen, neboť jedná se o vydání, která byla svého času nutna a také to bylo přímo povinností tehdejší vojenské správy, aby měla péči o to, aby naše vojsko bylo pohotově a aby mělo vše, čím armáda má býti opatřena. V tom směru myslím, že nebude mezi námi nijakých sporných názorů, ať kdo již pohlíží na instituci stálého vojska s jakéhokoliv stanoviska, ať je militarista či antimilitarista. Za dnešní doby s praktického hlediska nikdo nemůže se uzavírati tomu přesvědčení, že při nynější mezinárodní situaci je potřebí každému státu, aby měl pohotové vojsko a toto aby bylo vyzbrojeno tak, jak je to nutno. Tedy naše vojenská správa činila jenom svoji povinnost a my jí musíme býti za to vděčni, že této povinnosti také dostála.

Avšak rozpočtový výbor nemohl se uzavříti jisté pochybnosti a námitkám po formální stránce, jimž dal také výraz ve své zprávě. Požadavek vojenské správy byl, jak řečeno, docela věcně odůvodněn, a nebylo zajisté třeba, aby teprve nějakými návštěvami závodů Škodových bylo hleděno získati náladu pro schválení tohoto úvěru, anebo aby působeno bylo k tomu vysláním nějakých zvláštních deputací dělnických. To pokládám za zbytečné, nehledě k tomu, že otázka nezaměstnanosti zde nemůže hráti žádné úlohy. Kdyby nebylo snad ve Škodových závodech zaměstnání pro účele zbrojení, tedy bylo by věcí vedení těchto závodů, aby se proměnily ve výrobu jinakých předmětů, jako se vůbec válečný průmysl musil přizpůsobiti mírovým potřebám. Ale jiného rázu jsou formální výtky, které nutno činiti, totiž výtky s budgetně technického stanoviska, totiž ony, že ani při sestavování rozpočtu na rok 1920, když vojenská správa o tomto dluhu již musila věděti, třeba ne snad ještě číslicemi docela určitými, ani při sestavování dodatku k rozpočtu na rok 1920, který jsme přece teprve v lednu zde schvalovali, ani konečně při schválení rozpočtu na rok 1921 nebylo vzato zřetele k tomuto dluhu, ačkoliv již byl splatným. To je třeba vytknouti a v tom směru důvody vládní úplně neuspokojují.

Já bych pokládal za chybu, když by snad budoucně rozpočet byl sestavován tak, aby v něm něco bylo tajeno, a když bychom měli za cenu takového utajování potom docilovati nějaké domnělé rovnováhy, neboť tím bychom klamali nejen sebe, ale klamali bychom po případě také cizinu, která ovšem se o tom zajisté později také dozví. Mně to přichází tak, jako kdyby nějaká choroba byla tajená a přece jen na konec vyjde najevo. když snad způsobí více nebezpečí, než kdyby se ihned preventivně proti ní zakročilo. Je to jistě nepříjemná věc, když má někdo dluhy, ať je to soukromník, anebo stát, ale konečně to nemusí býti žádná hanba, přijde na to, jaký vznik mají tyto dluhy, neboť mohou býti také velmi čestné dluhy a za ty se nikdo nemusí konečně styděti, ani ne náš stát, jestliže jsou to takové dluhy, jichž potřeba byla účelná a odůvodněná. (Předsednictví převzal místopředseda dr Soukup.)

Proto po věcné stránce navrhuji jménem většiny rozpočtového výboru, aby vládní návrh zákona, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou, kterým má býti k částečné úhradě nekryté potřeby vojenské, způsobené válečnými poměry na Slovensku v roce 1919, povolen úvěr ve výši 677,308.188 Kč 48 haléřů, byl schválen, ale zároveň aby byla přijata resoluce, obsažená ve zprávě rozpočtového výboru (čte):

ťSenát jest nucen vytknouti, že splatný dluh státu u Škodových závodů, na jehož zaplacení dodatečný úvěr se požaduje, nebyl ani v rozpočtu na rok 1920, ani v dodatku jeho, ani v rozpočtu na rok 1921 uveden a žádá důtklivě ministerstvo národní obrany i ministerstvo financí, aby pro příště sestavení rozpočtu státního odpovídalo skutečnému stavu financí státních.Ť (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajují debatu. Ke slovu jest přihlášen především pan kolega Link. Uděluji mu je.

Sen. Link (německy): Slavný senáte! V měsíci prosinci jsme jednali o rozpočtu vojenské správy. Viděli jsme tehdy, že byla stanovena pro militarismus vysoká suma, skoro 3 miliard. a mohlo se očekávati, že vojenská správa s touto vysokou sumou musí vystačiti. Dnes vidíme opak. Žádá se skoro 2/3 miliardy korun na dodatečný úvěr a správná vojenská správa, řádná správa rozpočtu byla by musila seznati, že dluhy, o nichž je řeč a které se nyní mají spláceti, měly tehdy býti zařazeny do rozpočtu. Ale proč nebyly zařazeny? Zdá se, že se to stalo s určitým úmyslem. Bylo tehdy úmyslem předložiti obyvatelstvu, domovu a také cizině krásný rozpočet, a říci: ťTo jsou příjmy, to jsou výdaje, a tv, jak je viděti, jsou kryty příjmyŤ. To však bylo uvedení v omyl, viděli jsme, že s rozpočtem nebylo možno vystačiti. Čekalo se právě a nyní přicházíte před Národní shromáždění, aby se povolily nové výdaje. A na jaké účely?

Česká veřejnost říká zcela jednoduše: Tyto výdaje povstaly vpádem komunistů, Maďarů. Jako by to bylo již tak dokázáno. Nikoliv, musíme prohlásiti. že snad také činitelé tohoto státu mají na tom vinu, že k tomuto vpádu komunistů došlo. A jsou strany a úřady, které prohlašují, že vina spadá na dřívějšího ministra, pana Klofáče. ťPrávo LiduŤ psalo již 22. srpna 1919 takto: ťNeštěstí, které se stalo postupem proti Uhrám, zavinil ministr Klofáč. protože dal rozkaz k překročení demarkační čáry.Ť (Německé výkřiky: Slyšte Slyšte!) O rozkazech ministra jiní činitelé ničeho nevěděli. Byla tedy započata ofensiva, aniž by se kdo tázal činitelů, kteří měli býti dotázáni. Tedy ofensiva proti komunistům, proti tehdejšímu Maďarsku. A útok komunistů vyplýval ze msty, proto že se.Československá republika vměšovala, poněvadž v Maďarsku bylo vystoupeno proti komunistům. ťA právě znovu na onom místěŤ, říká se v české veřejnosti, ťkde se udál útok Maďarů, právě na onom místě nebyly vojenské přípravy pohotově, na onom místě vojenská správa selhala, tak že komunisté mohli vtrhnouti.Ť Musela by tedy úplně nestranná komise vyšetřiti. kdo má na tom vinu, že byly učiněny tyto výlohy, čí vinou tehdy znovu zbytečně tekla lidská krev po této hrozné válce, čí vinou byli znovu obětováni nevinní lidé. A tu musíme žádati, aby dala vojenská správa vysvětlení o tom, co se tehdy stalo.

Teprve minulého týdne objevil se zde ministr zahraničí dr Beneš a řekl. ť Máme nejlepší vztahy ke všem státům. k Německu jsou korektní vztahy.Ť V posledním zasedání branného výboru dozvěděli jsme se z úst ministra národní obrany, že jsme odzbrojili, že jsme pod normálním stavem. Ano, ale co to pak znamená, když se nyní stále přichází s novými požadavky? Proti komu se tedy zbrojí? Snad proti vnitrozemí? Musíme říci, ze československý stát nepotřebuje již žádného zbrojení, máme se snažiti. abychom odzbrojili, až příliš mnoho jsme zbrojili. A zbývají-li v tomto státě peníze, pak mají se použíti k jiným účelům, nikoliv na strojní pušky, munici a nová děla. Nyní se přichází a prohlašuje, že Škodovy závody musí býti zaměstnány, aby dělnictvo nemusilo býti propuštěno Tyto hyeny kapitálu přicházejí vždy, když potřebují zisku, a říkají: ťDělníci musí býti zaměstnáni.Ť Schováváme se za dělníky. My jsme rovněž pro to, aby dělníci v závodech byli zaměstnáni, aby nezaměstnaní na ulici ležící dělníci do závodů byli najímáni. Ale mám za to, když je nutno dělníky zaměstnávati, že netřeba je zaměstnati litím děl, výrobou munice a strojních pušek. Myslím, že by se mělo užíti Škodových závodů k něčemu jinému než k tomu, čeho potřebuje militarismus. Máme pocit, že jsou Škodovy závody filiálkou velkého dělového krále Schneidra ve Francii a že se může přihoditi, že děla, která se tam nyní lijí, strojní pušky a munice mají býti jednou použity proti našim dětem. Chceme, aby byl zřízen mírový průmysl, nepotřebujeme žádných továren na děla. Chceme vozy, lokomotivy a nové hospodářské stroje a všeho druhu nástroje pro produktivní lidskou práci; toho máme zapotřebí, ale žádných nových děl. Dámy a pánové! V několika létech má býti zrušena vojenská soustava, má býti zavedena milice. Avšak je to začátek milice? Nikoliv, to je začátek horších zbrojení, větších zbrojení, to není žádné odbourávání militarismu, to je zostření stavu. Když pan zpravodaj prohlásil, že mezinárodní stav je takový, že všechny státy musí zbrojiti, pak to není správné. Musí se také začíti a třeba míti odvahu odzbrojiti, mezinárodně ukázati cestu k odzbrojení. Nemůžeme přece naše hranice, nemůžeme stát jakýmkoliv způsobem navenek vojensky obsaditi. nýbrž můžeme vejíti ve spojení s národy jiných států jen tím, řekneme-li, že začínáme s odzbrojením, že nejsme k nikomu v nepřátelském poměru, a při této příležitosti chceme též prohlásiti - ani k sovětskému Rusku. Němečtí dělníci tomu zabrání, kdyby se československá vláda chystala k tomu. aby se tento stát dal po. užíti tak zvanou Dohodou k intervencím. Němečtí dělníci nestrpí. aby Československý stát provážel transporty nábojů a jiné.ho válečného materiálu. Nemáme na tom více žádného zájmu, abychom naše děti, naše potomstvo nechali krváceti na bojištích za kapitalisty. a ze všech těchto důvodů musíme prohlásiti, že tyto požadavky nejsou nutné, a kdyby se byla prováděla rozumná politika, že bylo možno tyto požadavky ušetřiti a že za tyto peníze bylo by lze zapraviti jiné užitečnější výdaje pro stát.

Válka zničila tolik malých existencí. Veliký počet osob středního stavu je zničen tím, že se válečné půjčky nevyplácí. Jejich celé jmění je ztraceno. Vidíme, jak tito lidé byli uvrženi mezi nemajetný proletariát. Mezi proletariátem je tolik tisíc starců a stařen, tolik chudých lidí potřebných pomoci! Zde by bylo třeba ve státě dělati výdaje, zde by bylo třeba použíti peněz. které se neužitečně vyhazují na militarismus.

Ze všech těchto důvodů žádáme od vojenské správy vysvětlení, proč se staly všechny tyto hříchy opomenutí a proč tehdy bylo intervenováno, kde se nemělo zasahovati. Máme se navenek prohlásiti za neutrální stát. Češi mají prohlásiti, že jsou syti, že mají svůj stát; a my jsme hotovi v tomto státě spolupracovati.. Ale pro takovou spolupráci, při níž se zdroje příjmů, daní používá k neužitečným protikulturním výdajům, pro takovou spolupráci nejsme, podobnou spolupráci musíme odmítnouti. Nejsme pro to, aby se povolily tyto vojenské požadavky, a z tohoto důvodu odmítáme předlohu. (Potlesk německých senátorů.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Klofáč.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Kolega L i n k akcentoval zde princip neobyčejně krásný. Na krásnou pohádku neutrality vzpomínám si z r. 1914, kdy byl také v Evropě stát, který byl prohlášen za neutrální a jeho neutralita byla garantována. myslím, všemi státy celé Evropy. Byla to Belgie. A tato Belgie, která měla tuto garancii, byla přepadena. Cely svět byl svědkem takových brutálností a ničemností, jakých málokdy historie zaznamenala. Zdá se mi, že tenkrát 4. srpna roku 1914 na říšském sněmu v Berlíně nenašla se žádná strana, ani sociálně demokratická, která by byla protestovala v Berlíně proti takovému porušení neutrality Belgie. V roce 1914 všichni slavnostně a solidárně povstali a ruku podávali kaiserovi Vilémovi. (Sen. Luksch [německy]: Vzpomeňte si, jak jste podepsali projev loyality císaři Karlovi? Váš podpis tam je!) Já, že jsem podepsal něco? Já? Nenechte se vysmáti! Naopak, když jsem vyšel z kriminálu, týž den jsem prohlásil, že nejsem Karlovi ničím vděčen. ani za amnestii. (Sen. Luksch [německy]: Vás podpis tam je!) Můj podpis nemáte! To si mluvte v knajpách takhle, ale nemluvte tak se mnou. Vy komedianti života, kteří jste tenkráte jinak mluvili ve Vídni, vy mne nebudete poučovati. U vás nebylo o humanitě a neutralitě ani slovíčka. To jste tleskali a vaši lidé - kol. Heine volali: ťVíce šibenic!Ť (Sen. Luksch [německy]:- Vy jste byl antimilitaristou a pak jste byl ministrem války!) To nesouvisí s militarismem. Co my máme, jest národní obrana. Já jsem hrd na to, že jsem organisoval tuto obranu národa. Mojí povinností bylo, rozptýliti tuto pohádku. Tehdá v Berlíně 4. srpna neopovážil se nikdo protestovati proti porušení neutrality. Proto my, jsouce státem pacifistickým, toužíce po míru, budem pamětlivi jednoho, abychom měli dosti síly doma, abychom stát, který někdo ohrožuje, nenechali přepadnouti a zničiti. K tomu máme dnes armádu. Také Rusko, když se dostalo do rukou nejextremnějších živlů, prohlásilo, že milice je nemožná, a organisuje armádu ve velkém slohu.

Ale zde se jedná dnes o dodávky ze Škodovy továrny pro armádu. Konstatuji, že před dvěma roky jsem byl v této místnosti napadán za to, že jsem nedělal žádného opatření, a nyní jsem napadán proto, že jsem je dělal. Já jsem tehdy s hrdou hlavou stál na tomto místě, poněvadž jsem věděl, že konám povinnost vůči republice a také dnes zde stojím klidně. s čistým svědomím. Moje povinnost byla ta, aby armáda byla ozbrojena. My jsme neměli ničeho. V roce 1918 po převratu za 6 neděl měli jsme 6000 pušek. To bylo všechno, co jsme měli. My jsme měli povinnost zajišťovati si hranice a klid na Slovensku. Na Slovensku jsme neměli určených hranic. Já zcela přirozeně staral jsem se o to, abychom dostávali děla, když bylo nebezpečí - a to nebezpečí bylo stále -, aby armáda nezůstala bez děl. Ale největším nebezpečím bylo to, že jsme neměli místa, kde by se plnily granáty. Bolevec vyletěl do povětří a my jsme neměli místa k adjustování granátů a šrapnelů. Neměli jsme ho také ani v květnu roku 1919. Kdo by chtěl mně imputovati, že bych chtěl válku, když jsem věděl, jak jsme ozbrojeni, že nemáme dílen po katastrofě v Bolevci, kde by se plnily granáty a šrapnely? To by bylo šílenstvím chtíti válku, abychom provokovali i třeba bolševickou armádu. Tenkráte ke konci května, co se týče vedení armády, byli jsme v jisté povážlivé situaci, poněvadž do té doby bylo zde italské vedení a ve 14 dnech mělo býti zaměněno francouzským. Jest samozřejmo, že v takové době nebylo nikoho, kdo by pomýšlel na válku. Veškeré zprávy, které jsme tenkráte měli, svědčily o tom, že bolševická armáda má rozkaz nás přepadnouti a Slovensko zabrati. Celá propaganda Bely Kuhna byla rudě natřený maďarský šovinismus. (Tak jest!)

A kdo četl nedávno průběh soudního líčení v Budapešti, kde bolševičtí předáci se zodpovídají ze svých činů, kdo tam tak četl výslech šéfa generálního štábu armády Bely Kuhna a jiných důstojníků, tak četl docela odkrytě, že bolševická armáda úmyslně vyvolala válku s námi, aby nám vzala Slovensko. Nikdo se tím netajil. Bylo nám známo od dr Vydry, který byl uvězněn na Kladsku v pruském vězení a tam byl ve styku s bolševikem pruským, že budeme ten a ten den - datum bylo určeno - přepadeni. U nás se také nezahálelo. Je zajímavo čísti redaktora Beneše, nynějšího redaktora ťDucha ČasuŤ, jest zajímavo tam čísti podrobnosti, jak jistými kruhy v Budapešti bylo vše smluveno, a lituji, že loňského roku nedošlo k procesu s Muňou, poněvadž bychom se dověděli velmi zajímavé věci, jak mezi Budapeští a Kladnem bylo naprosto úzké spojení. jak Janoušek, pozdější ťpresidentŤ slovenský, byl expedován rychle do Budapešti. Uveďte v souvislost, co se dálo zde, vzpomeňte si na příklad na bolševický pokus o vojenskou vzpouru v Železné Rudě a tažení na Plzeň a našli byste i spojení mezi letáky, které dal anonymně tisknouti dr Houser (Slyšte!) v Liberci. Ale, prosím, především bylo by potřebí čísti brožuru Beneše, který dnes veřejně odkrývá karty některým předákům našich bolševiků. Celá věc byla připravena plánovitě, znali jsme datum, kdy nás bolševici přepadnou, věděli jsme, že nejsme připraveni, že nejsme vyzbrojeni, kdežto bolševici veškerou výzbroj měli.

Já bych nemluvil o té celé věci, kdyby mě kolega Haken v poslanecké sněmovně nebyl napadl, že my jsme vystoupili proti dohodě a že jsme zavinili válku atd. Podle pravdy konstatuji: My jsme byli žádáni, abychom šli do Maďarska tenkráte, když ponejprv šli Rumuni. Tedy kdybychom byli válku vyvolali, tak jsme tenkráte šli s Rumuny, ale my jsme odepřeli. Byly nám tenkráte činěny výtky v českých novinách, že jsme s Rumuny nešli, a sice ostré výtky. Vzpomínám jen ťNárodních ListůŤ. Přicházely deputace z maďarských měst v době teroru bolševiků nás žádati, abychom intervenovali vojensky v Maďarsku. My jsme to však odepřeli. Na žádost slovenské vlády náš generální štáb vyslal vojska jen do oné části, o které se do té doby předpokládalo, že bude náležeti k Československé republice. Víte dobře, že hranice nebyly ještě přesně určeny, a předpokládalo se, že Šalgo-Tarján bude náležeti Československé republice, jakož i jisté území na jih od Košic. Tam jsme na žádost slovenské vlády vyslali vojsko, když Rumuni ustoupili a když ustoupili také bolševici a zůstaly tam jisté bandy, které hrozily vydrancovati celé kraje. To bylo všecko, co jsme udělali. Krátce a dobře, konstatuji, že jsem o každém kroku referoval v branném výboru a že branný výbor. všecky věci, které se dály na jih od Košic, jednomyslně schválil. Není pravda, že se dálo něco za zády Ententy. Generál Pellé telegraficky každodenně zpravoval tehdejšího nejvyššího velitele v Paříži maršálka Focha, jak bylo naší povinností. (Výkřiky na levicí.) Jest zcela přirozeno, že jsme v té době museli býti loyálními a byli jsme podle své povinnosti loyální k nejvyšší vojenské radě v Paříži. Zcela přirozeně museli ti, kteří rozhodovali o hranicích, býti o každém kroku našem informováni, to jest přirozené. Nedostali jsme také výtky, poněvadž naše chování bylo korektní. Ale, prosím, když před tím byly přepady, kdo pak přepadl vojsko v Užhorodě? Netekla tam krev? Co jest to za drzost mluviti, že jsme vyšli z Komárna a přepadli Maďary? Jest zde otec mladého muže, který zahynul v Komárně při maďarském přepadení, dne 1. máje, kolega dr Veselý. Smutné tehdy byly to věci a my musíme litovati obětí, které tenkráte maďarskému přepadu padly za obět. Té noci pod vedením českého bolševika z Karlína - tuším, že se jmenuje Šustera - bylo přepadeno Komárno a víte, že bylo již tenkráte nebezpečí veliké. Plán byl propracován, jedna z velkých pracháren vyletěla do povětří, poněvadž němečtí bolševici byli v Komárně. Naši hoši. legionáři italští, tenkráte skutečně s nejkrajnějším nasazením životů zachránili Komárno.v okamžiku přímo kritickém a teklo tenkráte mnoho krve. Komárno bylo přepadeno a došlo potom k otevřenému tažení proti nám. My jsme žádné války nevyvolali, my jsme žádné války nechtěli. Kdybychom bývali chtěli proti bolševikům jíti, byli bychom šli, to je přirozeno, s první výpravou rumunskou. My jsme odepřeli jakoukoliv politiku vojenskou, která měla, abych tak řekl, charakter agresivní. Když zde mluvil pan kol. Link jinak, pak se mi zdá, že někteří lidé nejsou dosti inteligentní. aby chtěli mluviti pravdu, a že jejich zbraní jest lež.

Také jest nesprávno mluviti o tom, že máte schvalovati výdaje pro slovenskou výpravu. Když jste si jednou odhlasovali armádu a 12 divisí, musíte pro těchto 12 divisí opatřiti děla. ať byla na Slovensku vojna nebo nebyla. Těch 12 divisí musí míti děla. strojní pušky, train atd. Že sem tehdá něco riskoval, není žádné pochybnosti; já jsem mnoho s kolegy z poslanecké sněmovny nemluvil. To je pravda, riskoval jsem do jisté míry svou popularitu. Ale vezmi čert popularitu, jen když republika byla ozbrojena, takže se mohla postaviti proti nepříteli. (Výborně! Potlesk.) My jsme tím ušetřili ohromných peněz naší republice. Kdyby se tato děla byla objednávala o rok později, zeptejte se všech odborníků, mnoho-li by to bylo stálo peněz. To troufám si říci, že tím, že jsem objednal vše potřebné v první polovině roku 1919, ušetřil jsem republice několik miliard, poněvadž všechny věci, které by se potom byly objednávaly, byly by bývaly šestkráte, sedmkráte až desetkráte stály více.

Kdybych já měl na svém svědomí jen jedinou kapku lehkomyslně prolité lidské krve, pak bych zde nevystupoval. Kdo mne zná, dobře ví, že v mé povaze jest všechno jiného, než touha po prolévání krve. Ale poněvadž vím, že za mého ministrování jsem všechno učinil, aby ke krveprolévání nedošlo - a jestliže došlo, nebylo to naší vinou, - proto mohu s klidným svědomím zde vystupovati. Nebojím se, aby celá aféra, která souvisí s vojnou proti maďarským bolševikům byla vyšetřena do všech detailů, poněvadž pak teprve se bude viděti, co se všechno dělo proti naší republice, kdo všechno intrikoval, a zároveň se ukáže, že jsou mezi námi lidé a jsou i v poslanecké sněmovně, kteří byli přímo tenkráte na tažení proti naší republice angažováni. (Slyšte!) Jest zde mnoho těch, kteří dnes mají kuráž vystupovati a byli angažováni. Opakuji, že lituji velice, že jmenovitě Munův proces nebyl projednáván veřejně, poněvadž by se bylo ukázalo, čeho všeho byli jednotlivci u nás schopni jenom z nenávisti k této republice, jak se tak otevřeně vyjadřovali.

Nemám, co bych dodal k tomu, co jsem až dosud prohlásil. Vykonal jsem prostě svou povinnost v roce 1918. Frásemi ty věci se nedají odbýti. I když bude v čele stát kolega L i n k, pak se bude také starati o to. aby stát. nebyl kořistí sousedního státu. Tento stát žádných agresivních úmyslů nemá, o militarismu nemůže se zde vůbec mluviti. Podívejte se do kasáren na život! Právě jako každý svědomitý člověk staral jsem se o to včas i já, aby republika měla, co jí patří, a tím jsme hodně ušetřili. Tím končím a nemám, co bych více dodal. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP