Předseda: Další řečník jest pan sen. Klofáč. Uděluji mu slovo.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Jsem rád, že byla přiznána pilnost dotazu kol. sen. Matuščáka a Chlumeckého a že máme příležitost znova otevřeně promluviti o bolševictví a o jeho poměru k republice, jakož i o stanovisku každého poctivého československého republikána, a řeknu, každého opravdového socialisty oproti bolševictví.

Za normálních dob nebylo potřebí zabývati se bolševictvím. Za normálních dob mozky fungovaly docela normálně, každý socialista, který prošel těžkou školou organisační, politické a odborové práce, kdyby se mu bylo řeklo to, co se dnes diktovalo z Moskvy, byl by otevřeně, bez jakéhokoliv váhání ihned řekl svoje mínění a hnal by býval k čertu každého, kdo by byl přišel s podobnými zvrácenými názory, jako se

to děje na příklad dneska. Každý socialista, ba každý i ten nejradikálnější sociální demokrat v roce 1913 nebo 1914 byl by býval Tausiky, Světlíky, Muňy, Fiedlery a jak se všichni jmenují, považoval prostě za provokatéry, poněvadž by byl sobě po všech zkušenostech s agenty provokatéry řekl: to jsou věci, které musí skončiti jenom zkompromitováním socialismu, to jsou methody, které musí jenom poškoditi dělnictvo a jeho svatou věc. V tom mají ruce nepřátelé dělnictva a tehdy ovšem myslilo se vždy na intriky policie. Tak by se bylo uvažovalo v dobách normálních. Strašná světová válka zanechala však po sobě různé nemoci. My jsme mnohých neznali - když mluvíme o nemocích tělesných - také před válkou a dnes jsou tu různé septické chřipky, z nich plicní choroby, mozkové influence a všecky různé ty nové nemoci, které po válce vystoupily přímo jako mor; a jako morální a sociální nemoc dostavuje se po této strašné světové válce bolševictví, leninism, který se šíří zrovna tak, jako nějaká bacilová infekce. A jako tělesné nemoci a různé ty infekce zapouštějí své kořeny do organismů oslabených, právě tak bolševictví může působiti jenom tam, kde jest duše otrávena a nervy rozbity. Ty nervy jsou bohužel po válce velmi mnoho rozbity a specielně v dělnictvu, které za války příliš mnoho trpělo a strádalo; v této sféře rozbitých nervů nalézá radikalismus sebe ztřeštěnější živnou půdu. (Posl. dr. Wiechowski [německy]: Zoufalost jest vlastní důvod!) Jistě. O tom není žádné pochybnosti. V tom je část, ale jenom část vysvětlení. Bolševictví zachycuje se přirozeně tam, nejvíce tam, kde není vzdělání, tam, kde jest rozumová tma. A tu pro mne je otázkou, kde začíná Rusko? Rusko u mne nezačíná tam, kde začínají geografické hranice ruského státu, u mne Rusko začíná ve východním Slovensku. Musíme ovšem počítati s poměry, které byly na Slovensku. Za maďarského režimu se dělnictvo nemohlo hnout a nemělo těch práv jako má nyní za republiky. (Sen. Matuščák: Dnes jich však také nemá!) O tom si ještě zde promluvíme.

Panu kol. Matuščákovi leží v hlavě rozehnaný sjezd komunistický v Lubochni. A po tom všem, co právě tam se dálo, máte ještě drzost mluviti, že není na Slovensku ani dnes ještě práv. Na celém světě žádná vláda by toho netrpěla, co trpí se u nás. (Souhlas.) Vy jste hrdinové, ale když vám nehrozí nebezpečí. Mluvte také zde to, co jste mluvili v Lubochni. Zde vystupujete jako putičky, ale v Lubochni hlásali jste intence, které znamenají krev a irredentu proti republice. To jste doslova říkali! (Slyšte!) Já vám povím hned, co se mi nelíbí, co mně neimponuje. Mně neimponuje ta zbabělost, když v těchto dnech na př. největší komunista Vaněk v Brně při vyhlášení pátého rozsudku v procesu komunistů troufá si před soudem zvolati "Fuj" a když potom dovídá se, že má býti žalován a souzen, leká se a zapírá, že řekl i to "Fuj". (Veselost.) Toť radikalismus opravdu zvláštní, provésti něco a pak poradit se s Vaňkem. (Veselost.) Já řeknu docela otevřeně: mně dnešní debata je proto vítána, že není nám lhostejno, co se s dělnictvem děje a že různým dobrodruhům otevřeně, tady na př. tváří v tvář můžeme říci, že to. co u nás nazývá se bolševictvím, je přímo zločin na dělnictvu, že je to zločin na socialismu a že je to trestuhodná práce do rukou reakce. (Potlesk.)

Říkám znova, že u nás Rusko začíná už ve východním Slovensku, že musíme počítati s tím, že národ jest tam ještě nevychovaný, že nemá dostatečného vzdělání, že jest všude ještě nervosa a že proto upřímní přátelé dělnictva jdou velmi opatrně k dělnictvu, stejně jako lékař velmi opatrně zachází s organismem, který je chorobný a je v horečce. (Výborně!) Kdo miluje lid, bude se v těchto těžkých dobách chovati a postupovati velmi rozumně. Demagogové a šarlatáni chovají se ovšem zcela jinak.

V Rusku byly zcela zvláštní poměry. K čemu tam došlo, mohlo přijíti jen po carismu a při přímočárnosti ruské povahy, v Evropě nepochopitelné, Lenin odvolává se na Marxe, ale vám dovolím si říci a sociální demokraté čeští i němečtí to musí potvrditi, že Lenin nezná Marxe. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Marx zapálil a nyní hoří! Sen. dr. Wiechowski [německy]: Zná ho!) Pan kolega Wiechowski jest vzdělaný soc. demokrata předpokládám, že Marxe celého zná. (Sen. dr. Wiechowski: Lenin dává mu jen výklad chybný!) Prosím, pane kolego, o to se právě jedná. Neboť kdyby mi inteligentní soc. demokrat říkal, že Marx starý a zkušený hlásal diktaturu proletariátu a revoluci, musil bych mu říci, že nečetl jeho předmluvu ke komunistické mu manifestu z roku 1872.

Co že Marx hlásá 24. června 1872 po zkušenostech s pařížskou komunou? Zcela něco jiného, než v roce 1848 prohlašoval v komunistickém manifestu. V této předmluvě ke komunistickému manifestu z roku 1872 čteme: "Praktické použití těchto zásad, jak sám "Manifest" objasňuje, bude závislé vždy a všude od vývoje historických okolností, a proto netřeba bráti vážně navrhované revoluční prostředky, uvedené na konci druhého dílu." Tedy není třeba tyto revoluční prostředky brát vážně! (Různé výkřiky.) A dále čteme: "Tento odstavec by zněl dnes v mnoha ohledech jinak. Vzhledem k ohromnému pokroku velkoprůmyslu za posledních 25 let" - a to bylo v roce 1872 - "a s ním postupující organisaci dělnické třídy, vzhledem k praktickým zkušenostem nejen únorové revoluce, ale ještě mnohem více pařížské Komuny, kdy proletariát poprvé měl po dobu 2 měsíců politickou moc, jeví se tento program místy zastaralým." Tedy Marx v roce 1872 sám už, řekl bych, řadí komunistický manifest jenom k historickým dokumentům. Odvolává, co psal r. 1848 a co je dnes svatosvaté pro Lenina a pro bolševismus. (Slyšte!) A dále cituji: "Komuna zejména ukázala, že dělnická třída nemůže prostě převzíti hotový státní aparát, aby jej pro vlastní účele uvedla v činnost." Prosím, psal to Marx nebo nepsal jako starý zkušený muž v roce 1872? Není pochybnosti, že psal to Marx a spolupodepsal Engels a proto říkám, že Lenin se dovolává Marxe z roku 1848, ale zapírá toho zkušenějšího Marxe z roku 1872. Lenin falšuje Marxe, ale naši bolševici neznají Lenina.

Dovolte mi, abych to dokázal. Lenin, který se dovolává Marxe z roku 1848 a přímočárně s pověstnou ruskou přímočárností jde ku předu, psal dvě knihy, které jsou evangeliem bolševiků. V prvé knize, kterou psal v roce 1917 v srpnu "Stát a revoluce", znal pouze dvě fáze revolučního vývoje a věřil, že rovně půjde-li ku předu, že zcela jistě provede velice rychle to, co Marx žádal v roce 1848. Ale prosím, již tam v této první knize píše o druhé fási: "Stát bude moci tehdy úplně odumříti, až společnost uskuteční zásadu "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb", to jest, až lidé do té míry přivyknou šetření základních pravidel pospolitého žití a jejich práce bude tak produktivní, že dobrovolně budou pracovati podle svých schopností."

Prosím, to hlásá křesťanství, to hlásá 2 tisíce let, to znamená vzdělání, výchovu a zušlechtění. Stojíme-li na tomto stanovisku "až budou lidé tak vychováni", až "přivyknou" a "dobrovolně" budou toto všechno dělati atd., pak nepotřebujeme metod násilí (Souhlas.) Pak můžeme přímo bez krveprolévání sáhnouti k methodám výchovy, zušlechťování a vzdělávání a pak celá ruská bolševická revoluce jest nejhroznějším omylem v dějinách lidstva. (Výborně!)

Citoval jsem Lenina ze srpna 1917, ale v březnu 1918 má již zkušenosti. Vidí "nejde to, jak jsem chtěl a předpokládal"; ale bylo by třeba, aby také naši bolševici - vždyť přece mají odpovědnost před lidem - studovali, co Lenin sám po svých zkušenostech povídá. Třeba čísti brožuru "Sověty při dílech". Literatura bolševická se přece u nás kolportuje. Pašuje se k nám beze všeho, častokrát i za pomoci naší slavné vlády, která dává diplomatické pasy různým bolševikům, aby jezdili do Ruska a zpět; o bolševické knihy nebude tedy u nás nouze. Prosím, v této knize "Sověty při díle" čteme: "My, bolševická strana, přesvědčili jsme Rus. Vyhráli jsme Rus na bohatých pro chudé, na vykořisťovatelích pro pracovníky. A nyní jest na nás, abychom spravovali Rus. Mimořádná nesnáz spočívá pochopiti historický problém správy" - ano, to jest to hlavní. O správu jde a s ní to jaksi nejde. A co čteme dále? "Různé fáze má boj s kapitalismem. My nemůžeme zůstati spokojeni s dosavadními výkony, protože jsme teprve počali přeměnu k socialismu a v tomto ohledu nedocílili jsme dosud ničeho rozhodného. Bylo by nemožné definovati problém přítomného období prostou formulí: Pokračovati v ofensivě proti kapitalismu. Přes tento fakt, že jsme nade vší pochybu přemohli kapitalism, a že jest absolutně nutné pokračovati v útoku na tohoto nepřítele dělnictva, taková definice byla by nejasná a nekorektní a nenaznačovala by zvláštnost přítomného období, kdy v zájmu úspěšné ofensivy konečně jest nutno zastaviti ofensivu proti kapitalismu pro přítomnost." (Slyšte! Slyšte!)

Kde jest nekompromisnost? Najednou kompromis s kapitalismem, najednou "zastaviti s ním boj". Čteme: "Co jsme až dosud nařídili, jest dosud daleko od dostatečného uskutečnění, a hlavní problém dneška pozůstává právě v soustředění všeho úsilí na skutečné, praktické uskutečnění reforem." Prosím, všichni sociální demokraté u nás, protože jsou reformními, jsou prohlašováni bolševiky za zločince, za žluté, za,.sociálpatrioty" a najednou Lenin sám vyslovuje se pro reformismus, pro reformy, jako před tím pro kompromis s kapitalismem. (Slyšte! Slyšte!) Lenin dneška není revoluce, to je Lenin z roku 1917 a 1918, Lenin dneška je reformista! (Tak jest!)

Podívejte se na boj, který byl proti inteligenci v Rusku, proti specialistům, a co že Lenin ve své brožuře najednou povídá? "Bez řízení specialistů v rozličných odvětvích vědy, techniky a bez jich zkušeností přeměna na socialismus je nemožná, neboť socialismus vyžaduje vědomého hnutí mass k vyšší produktivnosti práce u porovnání s kapitalismem a na základně. které bylo dosaženo kapitalismem. Byli jsme nuceni užíti staré měšťácké methody a uvoliti se k velmi vysoké odměně za služby největších měšťáckých specialistův." Zkrátka brali se najednou měšťáčtí specialisté a zahodila se theorie, že mají býti mzdy stejné, jsou zde mzdy pro specialisty měšťáky veliké a pro dělníky malé. Zkrátka kompromis za kompromisem.

Ale ten největší kompromis je v tom, když bolševická vláda smlouvá se s miliardáři americkými a začachrovává ohromné bohatství ruského národa v severovýchodní Sibiři. (Slyšte!) A co je nejnovější smlouva sovětového Ruska s Anglií? (Hlasy: Samé kompromisy!)

Opakuji, že naši bolševici neznají Lenina a neví, co se odehrávalo loni a letos v Rusku, nebo to zamlčují, a proto mluví o nekompromisnosti. Prosím, s nikým se nekompromisuje. S nikým a s ničím! Bolševictví je nekompromisní. A co kompromis Lenina, který od pruského gen. vojenského štábu vzal 50 mil. marků? (Slyšte!) Tuto obžalobu socialistickému světu předkládá Bernstein v Berlíně a musí se na to odpověděti, poněvadž ten, kdo uzavírá kompromis s německým generálním štábem vojenským a z jeho rukou bral miliony, ten nesmí mluviti příliš mnoho o nekompromisnosti. (Souhlas.) Nekompromisní! Nekompromisní! A co pak ten kompromis s Enverem pašou a Kemalem pašou. s tureckými nacionalisty, to není žádný kompromis? (Veselost.) To, myslím, že jest velice závažný kompromis, a řekl bych kompromitující kompromis. (Souhlas.) Ale já vidím nejhorší zlo v tom, že bolševictví je kompromis s lidskou nevzdělaností, hloupostí, surovostí a s nejnižšími pudy. (Výborně!) To je nejhorší kompromis. (Sen. Kouša: Spekulace!) Ano, spekulace je to s ignorantstvím, s tmou a podprostředností. Jen tam, kde můžete poškoditi dělnické hnutí a socialismus, tam jste nekompromisní. (Sen. Kouša: Hrají si na revolucionáře!) Kde pak. revolucionáři! Kdyz se dívám tady na mého předřečníka, na komunistického mluvčího kol. Chlumeckého, vidím, že je to docela slušný šosáček, který se jen omylem dostává pod Tausikův a Světlíkův prapor, a nikdo mu neuvěří, že je revolucionářem, i kdyby se na to dušoval. (Veselost.)

Já jsem jedno pozoroval. Naši bolševici se bojí vlastně přiznati barvu. Na veřejnost představují se jako sociální demokracie. Také tady tak mluví. Všímal jsem si materiálu, který se týká Lubochně a rozehnání sjezdu komunistického tam. Tam bylo zdůrazňováno: "My nejsme socialisté, my jsme komunisté." Proč klamete veřejnost slovem sociální demokracie, když jimi nejste a nechcete býti, když sami si říkáte "komunisté", ale prosím, žádný strach. (Veselost.) Co na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v táboře komunistickém vidíme, to je nejmíchanější společnost, to je vlašský salát. Jsou to političtí dobrodruzi, různí desperáti, kteří před dělníky nemohou imponovat vědomostmi a vykonanou prací, a z toho důvodu nahrazují tento nedostatek demagogií. Jsou to ti, kteří se zkompromitovali za války jako socialisté a proto nyní vystupují jako komunisté. Ale pak je tam ještě jiný typ. Jsou to jednotlivci zámožní, kteří by rádi pro každý případ byli zajištěni. Myslí: Když se přihlásím za komunistu, pak nikdo mi majetek nebude bráti. (Výkřik: Krajíček!) Není to jenom dr. Krajíček v Hodoníně, našel se také bohatý mlynář, který tomu kšeftu.rozuměl. (Výkřik: V Jablonci syn milionáře!) To je tedy i v Jablonci, a to je také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zvláště mezi maďarskými židy, pro něž dříve se vyplácelo býti maďarskými vlastenci a jíti s Košutovci a dnes býti komunisty. (Výkřik: komunisty. - Veselost.)

Tak to tedy je a jsou to v táboře komunistickém mnozí, kteří při ohníčku bolševickém rádi by si ohřáli polívčičku maďarského šovinismu, jak jsme to viděli za bolševického přepadu už předloňského roku a také teď. Říká se komunismus a myslí se na to, jak by nám pod pláštíkem komunismu vzali Slovensko a Podkarpatskou Rus. (Souhlas.) Máme přece také zprávy z Budapešti a informace, jak maďarská propaganda na Slovensku pracuje a jakých method používá. Nezapomínejte tedy, pánové, že naše státní správa musí býti na Slovensku opatrná. My jsme v prosinci loňského roku - jest to tedy několik neděl - stáli před válkou s Maďarií, ne, že by byla maďarská vláda oficielně zahájila válku, ale teroristické bandy byly připraveny, že náš stát napadnou. (Sen. dr. Herben: Na Štědrý den!) Ano, na Štědrý den. Nezapomínejte, že jedno se nezdařilo a jiné pravděpodobně se připravuje. Já rád věřím, že docela bona fide jedná kol. Chlumecký, ale kolik tam bude těch, kteří mají s Budapeští styky a jsou Budapeští placeni? Kolik emisarů bylo vysláno na Slovensko? Vy jich, kol. Chlumecký, neznáte, vy jste všichni příliš důvěřiví. Víte, že byli někteří maďarští emisaři chyceni a že se našly u nich zlé dokumenty, a víte, že někteří byli v čele komunistické propagandy na Slovensku a jejich přátelé že mezi komunisty působí dosud? O tom není pochybnosti. Dovolte, abych vám přečetl jistou věc, která jest zajímavá a charakterisuje vaše hnutí na Slovensku. Když se loni zdálo, že bolševické pluky ruské do

stanou se na Slovensko, tož ovšem zcela jinak mluvili naši komunisté na Slovensku a komunistické frakce obdržely tenkráte na Slovensku následující direktivy: "Vzhledem k přípravám k převratu:

1. Převrat bolševický musí býti proveden současně v celé republice. (Slyšte!) Ojedinělé akce jsou nepřípustné. Organisace převratu a povel k jeho provedení přijde z Kladna.

2. Ruské valuty zamění ústředna. Ptám se, odkud ruské valuty se tu vzaly?

3. Ústředna sestaví seznam nebezpečných osob a míst, kde se nacházejí peníze nebo zbraně, tedy spořitelny, záložny atd. (Výkřik: To jest výborné!) Ano! To je expropriace, na tu bolševici myslí napřed. (Veselost.)

4. Pošta, telegraf, železnice a vojsko v rozhodném okamžiku půjdou s námi. Každý odpor třeba bez ohledu potlačiti.

5. Rozkaz k převratu dá Kladno. Tento bude aktuelní, když ruské vojsko bude státi přibližně na linii Lvov-Stryj a sice dá se tento okamžik očekávati mezi 12. a 31. srpnem. Rozkaz bude udělen cestou telegrafickou." - Vzpomínejte si jen, jaký kvas tenkrát opravdu u nás mezi bolševiky byl, a tu vláda, které jest známo, že tyto věci byly připravovány loni, jest povinna, aby byla na stráži vůči propagandě, která může ohrožovati republiku. (Souhlas.)

Pokud se týče Ruska, to jest styků s Ruskem, jednomu nechci dobře rozuměti, tomu totiž, že u nás tak lehko lze dostati diplomatický pas do Ruska. O tom bude třeba jednou promluviti zvlášť. V Lubochni byl také jeden z mluvčích, který právě přijel z Ruska a vykázal se diplomatickým pasem. (Slyšte!)

V Lubochni mluvili také naši kolegové senátoři bolševičtí; ani tam nemluvili tak zle, oni jsou opravdu dobráčkové, ale jinak mluvil pan posl. Tausik a pan Julius Věrčík, jehož úkolem bylo tlumočiti rozkazy z Moskvy, "zde je nyní ráj" a jinak mluvil také pan Olbracht. Když čtete řeči, které byly v Lubochni pronášeny, tu rád bych věděl, co by dělala Pešť, kdyby se to dělo v jejich státě, a co by dělalo Rusko, kdyby někdo tam opovážil se tak mluviti. Řeknu jedno. V Maďarsku nebude Horthy trpěti takovou propagandu, jaká trpí se u nás, v Maďarii budou dbáti všeho, co znamená pevnost a ochranu státu, ale v Pešti budou podporovati všecko, co znamená rozklad u nás. Proto netrpí se komunismus v Maďarii, ale exportuje se k nám. (Souhlas.)

Volám tedy: Víc, víc opatrnosti u nás. Je to opravdu divné, jak takový Verčík může s diplomatickým pasem jezditi mezi Moskvou a Slovenskem, a stejně je divné, jak znova u nás smí vycházeti ruská bolševická "Pravda". Sovětové Rusko tolik ohledů nemá, nemá vůbec žádných. Tedy víc opatrnosti.

Dnes čtu v novinách, že přijeli z Budapešti footbalisté; nejsou to footbalisté. Pod rouškou sportu se posílají různí bolševičtí agitátoři z Budapešti k nám. (Sen. Kroiher: A nemohli bychom s nimi hráti kopanou?) Policie to již udělala. Za tento gól jsme jí docela vděčni. (Veselost.) Zde přestává slepé dobráctví, zde musí býti energie. To diktuje láska k republice a poctivý zájem o ni. To platí i o ukrajinském vojenském táboře v Jablonci. Četli jsme různé projevy ukrajinské z tohoto tábora. To je přímo filiálka armády Trockého. Jakýsi pan Guttmann, který byl v Brémách na sjezdě bolševickém, si velice pochvaluje náš ukrajinský tábor zajatecký, a pan Guttmann je referentem pro střední Evropu! I ten Guttmann je pro naše poměry charakteristický. Skoro se zdá, že u nás je dovoleno všecko.

Slavný senáte! Když mluví se dnes o Slovensku, prostě cítíme, že jde o republiku, a jako socialisté víme, že jde o socialismus. Bojíme se, že dělnictvo bude vrženo na léta zpátky, že přijde o ovoce své dlouholeté práce. (Výkřiky sen. Matuščáka.) Vaší vinou. Ano, vaší vinou! Jsou zde páni z lidového tábora na Slovensku. Ti by mohli financovati všecko co podnikáte, vaší zásluhou klerikalismus na Slovensku roste, že tisíce Hlinků toho nemohli by dokázati. (Souhlas.) Nejsem proti radikálnímu socialismu. Poválečná doba je velice zlá. Masy lidové třídy příliš mnoho vytrpěly. Proti radikálnímu socialismu nemůže žádný ničeho namítati. Kdybyste byli sociálně-demokratickou levicí uvnitř jedné

velké strany s programem státním a positivním, nikdo z nás nemůže vám činiti žádných výtek. Ale vy jste rozbili dělnictvo, oslabili jste jeho sílu a autoritu a teď se divíte, že roste kuráž kapitalismu a reakce. Byla doba, kdy Engels jásal, že proletariát celého světa je organisován a co jednotná organisace že stojí v boji za osmihodinovou dobu pracovní. Tedy konkretní cíl a z toho mohu vyvoditi si důsledky a chápu, kdyby zde byl Engels a Marx, že by dali dělnictvu konkretní cíle, které by odpovídaly době, a že by za tím účelem - tedy positivním - snažili se sorganisovati proletariát celého světa. To by mělo smysl. Ale vy voláte: "Proletáři celého světa spojte se!" a ve skutečnosti nesvědomitě jeho řady rozbijíte. Vy jste v Lubochni kolegy, Slováky, nejpoctivější dělnické pracovníky nadávkami zahrnovali, lhostejno, ať již mluvil Nagy, Tausik nebo jiný. Vy rozumného postupu nesnesete. Rozbíjíte všecko, maříte všecko. Nejvášnivější boj není mezi kapitalisty a socialisty, ten je dnes mezi socialisty a to vaší vinou. (Sen. Matuščák: A kapitalisty!) Ne. Na ty kapitalisty zapomínáte. (Sen. Matuščák: Nezapomínáme!) Ano, zapomínáte. Ti se vám všem dnes smějí, ti si mnou ruce a oslabenosti dělnictva nemilosrdně využitkovávají pro sebe a proti dělnictvu. (Souhlas.) Vy jste měli na Slovensku sociálního demokrata ministrem s plnou mocí dr. Derera, vy jste ho vyštvali. Vy sami jste se připravili o moc, kterou jste měli, a nyní se díváte udiveně na to, co se děje, jak dělnictvo už té váhy nemá u nás, jako loni, ale musíte si říkati: Mea culpa, mea culpa. Já vám řeknu ihned, jak štvete i proti Čechům. Právě nyní byl tam odsouzen pokutou 100 K předseda Dělnického výboru Arpád Drozd. Dne 20. ledna přišel k panu Čermákovi a při odchodu se ptal Čermáka, rozumí se, že maďarsky: "Kdy už budou utíkati ti Češi?" A Čermák mu odpověděl, co že mu je po tom, že raději půjde už do pense. Na to Drozd: "Smrdí to. Větry zlé se ukazují, Češi ať utíkají." Vy tam proti Čechům štvete, ačkoliv víte dobře, že ti, kteří tam přicházejí z naší strany, nemají žádného poslání a žádných úkolů, než napraviti ty chyby, které se staly za maďarské nadvlády, za tisíc let, ve kterých si ni

kdo slovenského lidu nevšiml, leda, že jej utiskoval, ožebračoval a maďarisoval. Vy hlásáte na jedné straně: Proletáři spojte se, a na druhé straně štvete tam proti Čechům a to i proti svým soudruhům. Jmenoval jsem konkretní případ. Ale těch tu je plno. Ale poctivě dodám: Já vidím na Slovensku, abych tak řekl, dvojí proud. Jeden proud, který z prava ubíjí československou vzájemnost, a druhý proud, který vychází z leva a činí totéž. Nemyslete si, že mně bude scházeti odvaha činiti výtky i pánům z krajní pravice. Musí zde býti síla nejen proti vám na levo, ale i proti nepěkným zjevům na nejkrajnější pravici slovenské. Náš imunitní výbor senátní dostal v těchto dnech věc velmi povážlivou. Není možno, aby na jedné straně pode jménem bolševismu ubíjela se československá vzájemnost a aby na druhé straně se to dělo jménem náboženství. Není možno, aby rozvrat dál se jménem náboženství, aby se štval lid. aby neplatil daně atd. Jestliže žádáme na vás, bolševici, abyste stáli na půdě zákona, musíme to žádati i na druhé straně, a musíme říci, že jest zločincem každý, kdo u nás by štval Čechy proti Slovákům a kdo na Slovensku štve Slováky proti Čechům. (Potlesk.) My jen společně se Slováky znamenáme sílu a jestliže ji rozbíjíme, staneme se - Češi i Slováci - hříčkou našich nepřátel. Já bych si přál, aby vláda byla velmi opatrná při výběru. (Sen. Walló: Úředníků posílaných na Slovensko!)... při výběru úředníků posílaných na Slovensko a Podkarpatskou Rus a aby všichni byli pod velmi přísnou kontrolou. Není pochybnosti, že leckdo z Čechů dostal se na Slovensko a Podkarpatskou Rus, který nás kompromituje a musí na tom záležeti, aby tyto elementy byly ze Slovenska a Podkarpatské Rusi pryč. Buďme spravedlivi: Nejsou všichni Češi andělé a nejsou všichni Slováci anděly. O tom není pochybnosti. Není správné generalisovati. Já jsem jen ukázal na nesprávnosti, když se štve na schůzích na Slovensku proti státu a proti Čechům. Vy jste zde mezi Čechy. Zajisté nemůžete říci, že by zde bylo nějaké nenávisti vůči vám Slovákům, je zde jen láska, stará, upřímná, bratrská láska ku Slovensku. (Potlesk.) Jak se potom vyjímá udání na kol. senátora ze Slovenska, ľudovce, který způsobem přímo neslušným mluvil o presidentu. Je to arciť pán, který už jednou zde ukázal, že je ve skutečnosti zlostným, zavilým, nezapomínajícím Maďarem a ne Slovákem, i když je jako Slovák v lidovém klubu senátorů.

Nespokojenost na Slovensku často je oprávněna, a je i dál na východ. V prvé řadě jest třeba, aby se naše orgány staraly svědomitěji o Podkarpatskou Rus a stejně jako na Slovensku aby každý byl exemplárně trestán, kdo by se dopustil korupce, a jsou zde takové případy. Při tom znova opakuji, že jsme toho syti, co se provádí v Podkarpatské Rusi za tak zvaného režimu Žatkovičova proti ruskému lidu, který přece v prvé řadě měl odvahu prohlásiti se pro náš stát, když dnešní opory Žatkovičova systému prohlašovaly se dávno po tom ještě pro stát maďarský. (Slyšte!) Už v listopadu 1918 ruští lidé stáli při nás a prohlašovali se veřejně pro naši republiku a agitovali pro ni od vesnice k vesnici. Když se díváme na Podkarpatskou Rus jako na most spojující nás s Ruskem, není možná, abychom tam potlačovali lid, který se hlásí k náboženství pravoslavnému a nepodléhá tak zv. ukrajinské agitaci řízené ze Lvova. (Souhlas.)

Žádám pana ministerského předsedu a ministerstvo vnitra, aby si těchto věcí všímali a i v Podkarpatské Rusi dříve zavedli pořádek, než uštvané lidi zatlačí se do tábora komunistického.

Vracím se ku sjezdu konanému v Lubochni. Ministerský předseda měl nám říci všecko. Měl říci, jak na př. Olbracht dokazoval nutnost tajné organisace a illegálních prostředků, jak volalo se, že třetí internacionála znamená krev, jak volalo se "Prahu musíme dobýti těžkými děly z Kladenska, Ostravska a Slovenska." Hlásala se tam irredenta k Moskvě, o které můžete čísti také v časopise "Nepakarat" v Lučenci vydávaném. Hlásala se proti republice rozkladná propaganda. A zejména propaganda mezi vojáky! (Slyšte!) Který pak státní úředník mohl by býti přítomen takovému sjezdu a nerozpustiti jej? Státní orgánové na Slovensku chovají se v takových případech přímo zbaběle a divím se, že konečně se našel člověk, který hájil autoritu státní.

Byl už dříve sjezd komunistů v Košicích. Stát dal k tomu budovu županskou a na této budově vlála rudá vlajka a vlajka se sovětovou velkou zlatou hvězdou (Slyšte!) Teprve druhého dne byli přinuceni pořadatelé dáti prapor naší republiky, ale ten svinuli. U nás není symbolem bolševický znak a divím se té slabosti, že propůjčuje-li se úřední a státní dům sjezdu, není aspoň tolik odvahy, aby tam nesmělo se vyvěšovati pranic, co je v odporu s tendencemi naší republiky a co může dnes viseti na paláci v Kremlu, kde sídlí hlava sovětské autokracie a šéf bolševické vojenské diktatury v Rusku, šéf teroristů lotyšských, baškirských a čínských, Lenin, ale ne na domech, v nichž je obraz Masaryka, který je hlavou naší demokracie a representantem naší svobody, vedle níž velká zlatá hvězda je ironickým výkřikem otroctví, jakého dějiny lidstva dosud nepoznaly. (Souhlas.) Povstání v Kronštatu je pro poměry v Rusku charakteristickým. To není Wrangel ani Kolčák, to je prapůvodní kádr bolševický, který revoltuje, když vidí, jak Rusko má místo diktatury proletariátu diktaturu cizáckých bodáků a místo slibovaného ráje peklo. Nejsem takovým optimistou, abych věřil, že toto povstání na pevnůstce v moři může povaliti bolševickou krutovládu, ale je to známka rozkladu, je to první veliký protest proti bolševické vládě z národa a z lidu. Vnitřní gubernie nemají přirozeně ani tušení o tom, co se děje v Kronštatu, ale ať už likvidace leninismu přijde dříve nebo později, ona přijde a bude to likvidace strašná, protože co násilím začalo a žije, násilím také skončí: Bolševictví nezná svobody a proto v zájmu pokroku musí zahynouti. Vezměte socialismu a demokracii svobodu a vzali jste mu duši. Proletariát a socialismus musí býti šťasten, když bolševictví padne, když padne éra samodržaví, když přijde opět svoboda a lid bude moci zas svobodně dýchati, svobodně mysliti, organisovati se i tvořiti, když dojde v Rusku zas ku spořádané produkci a v Evropě k vzájemné výměně tovarů a výrobků a když budou i styky mezi námi a Ruskem. A po tom toužíme a protože jsme schopni samostatně mysliti, nekloníme se a nekapitulujeme před známými nesmyslnými 21. moskevskými podmínkami, abychom je hloupě přijímali (Sen. Matuščák: To je otázka!) To není otázka, to je smutné a pro mne je jen vůbec otázkou, dovedete-li míti dělnictvo poctivě rád, protože potom bude vás hlava bolet jen pro to, co naše dělnictvo tlačí, a ne proto, co tlačí panstvo v Moskvě. (Sen. Matuščák: My jsme socialisté a proto to nechápete!) Prosím Vás, kolego Matuščáku, od kdy jste socialistou, od kdy máte tu kuráž! Sem pojďte a řekněte nám, kde byl váš radikální socialism za války.

(Sen. Matuščák: Já s puškou nebojoval!) Já vím, protože jste byl schován u železnice a loyálně jste se choval. (Veselost. - Výkřiky sen. Matuščáka.)

Místopředseda Kadlčák: Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. Klofáč (pokračuje): Ale dopřejte mu tu radost. Když mlčel za války, ať se ozve aspoň teď. (Hlas: Je to vůbec Slovák?) Jinak, pokud vím, cítil vždy maďarsky a byl zlý na slovenské dělníky před převratem. (Hlas: Vždyť byl tenkráte Maďarem!) Řeč, kterou kol. Matuščák myslí, je i dnes maďarská, a takové jsou i jeho opravdové city. Proto za války neměli jste kuráže státi proti Tiszovi a proti generálské klice. My jsme ji měli vždycky. A když pořád křičíte "socialismus, socialismus". socialismus je život a činy; já pro práci v dělnictvu stál před soudem už před 31 lety a nikdy jsem se svým zásadám nezpronevěřil. Nechlubím se tím, že jsem stál za války už přímo pod šibenicí, ale tím se chlubím, že to, co dělnému lidu řeknu, je pravda, že nelhu mu a nebudu lháti, a tady je rozdíl mezi námi a vámi. Vy se za každou cenu chcete líbiti, místo abyste poučovali a vychovávali, a tato hnusná demagogie vede na Slovensku k aférám, při nichž teče krev, ovšem nikdy ne vaše. Tak došlo i k prolévání krve v Krompaších. Lituji, že zde tekla dělnická krev a dělám za to do jisté míry odpovědnou vládu. Jakmile bylo jasno, že v Krompaších je situace hrozivou,

neměly úřady poslati tam pět, deset četníků, nýbrž 50. Nemělo býti vojsko odvoláno, nýbrž hned tam měla být vyslána setnina vojáků, po případě víc. Kdyby tam bývalo bylo dosti vojska, dosti četnictva, nemusela býti prolévána krev. Býval by byl klid. To je má jediná výtka, kterou činím vládě. Ale jedno řeknu otevřeně, za krev v Krompaších prolitou jsou zodpovědni vaši Světlíkové a Tausikové, kteří mají kuráž ještě vystoupiti v poslanecké sněmovně a mluviti, ti Tausikové, kteří štvou, a musí věděti, jaké to bude míti konce. (Sen. Matuščák: Tausik je také takový člověk jako vy!) Ale jen po vnější stránce, po vnitřní nikdy! Já bych dělnickou krev a životy dělníků nechtěl míti na svědomí. Světlíkovi a Tausikovi je to lhostejno. Ti musí štváti, jiného nedovedou, o důsledky toho se nestarají, protože stačí jim, když nevzdělané massy si myslí: "to jsou chlapíci, to jsou radikálové", že jiní to platí životem, na to tací dobrodruzi nemyslí. Kdo Krompachy poštval, ať nese mužně odpovědnost. Volali se ve sněmovně poslanecké: Krvavý pse!, pak je jisto, že to bude ten, který jest za krvavé události odpověden svým neslýchaným štvaním. Aspoň takový názor měli socialisté až do války, a proto nehazardovalo se s jeho krví. Ovšem dnes pěkní lidé chodí na schůze slovenského proletariátu. V Lubochni na př. mluvil také dr. Ungar z Malého Sobínova, který byl lidovým komisařem spravedlnosti za Janouškovy vlády. (Sen. Matuščák: A což Suchánek četník, který byl Maďar?)

Místopředseda Kadlčák: Pane sen. Matuščáku, nemáte slovo. Vyzývám vás, abyste ustavičně nevyrušoval.

Sen. Klofáč (pokračuje): Ale nechte ho, prosím znova o to. Za vlády Janouškovy byl dr. Ungar komisařem pro spravedlnost; může-li takový člověk v Lubochni vystupovati, pak to smýšlení celého sjezdu nejlépe charakterisuje. Tovaryš Kreibich z Liberce ovšem také nesměl scházeti. A už tam stejně vystupoval jako včera na sjezdu německých komunistů v Liberci, kam - a nad tím kroutím přece jen hlavou - posílal pozdravný projev Muňa, Zápotocký a Hůla. Z pražských vězení, právě tak jako do Lubochně, poslali jej uvěznění

komunisté z nitranského vězení. Taková svoboda v Rusku není. (Veselost.) Divím se, že není dovoleno na podobné sjezdy pouštěti deputace vězněných bolševiků. (Veselost.) Ono to k smíchu vlastně není. V Bratislavě máte v Klobušnické ulici školu strany, kde se od konce ledna přednáší o taktických methodách bolševických. Zákonů nikde nerespektujete a při tom naříkáte na utiskování "sloboděnky slovenské". Chráníme prostě Slovensko před Maďarony a Maďary, třebas si říkali komunisté, a proto, prosím, nemluvte pořád o "sloboděnce". Víte, svoboda je dvojí. Jedna jest taková, jak my jí rozumíme, a to jest v zájmu republiky a v rámcích zákonů, jež jsme si sami dali, a druhá tak, jak vy jí rozumíte. To arciť se nedohodneme.

Dostáváte agitační tiskopisy, které v ohromných spoustách se posílají z Německa - ze středisk spartakistů - z bolševické filiálky ve Štokholmu a také z Říma, kde celou agendu vede maďarská židovka, a tyto štvavé tiskopisy šíříte mezi lidmi, kteří neumějí politicky ještě mysliti, mezi lidmi, kteří potřebují léta vzdělávací činnosti. Představte si jen, jak to musí působiti. Stejně jako v Rusku. A proto nemožno na takovou agitaci hleděti se založenýma rukama. Především ovšem třeba potírati bolševictví poctivou prací pro lid a radikálními sociálními reformami. Napřed musíme lid chrániti před hladem a nezaměstnaností. A musíme míti odvahu vystupovati i proti reakci a proti protidělnické politice jisté části české buržoasie. Vidíme-li nebezpečí na levo, jsme na stráži i směrem na levo. Jedni mají málo lásky k republice a druzí málo lásky k lidu, kteří chtějí štváti průmysl a kapitál proti dělnictvu. Varuji před těmi methodami, které se ukázaly už v poslanecké sněmovně, a stavební zákon, jak byl odhlasován v poslanecké sněmovně, jest jeden z těch malých důkazů toho triumfu nad socialismem. V průmyslovém a bankovním světě vidíme důkazy horší. Jestliže se dnes provokuje boj i s dělníky slušnými a pořádnými, kteří chtějí pracovati, s dělníky, kteří milují republiku a cítí národně, když průmyslové krise používá se ku znásilnění všeho dělnictva a ku generálnímu útoku na socialismus vůbec, tu začínají se věci, jež mohou býti také povážlivými pro republiku. A proto ozývá se už dnes můj varovný hlas.

Již kolega Engliš ukázal na tyto methody, jež z pouhého sobectví rozeštvávají celou naši společnost. Ať toho velký kapitál nechá. To je také bolševictví a také tomu musíme čeliti. Opakuji: Dejte dělnictvu, co mu patří, dělejte sociální reformy, které jsou nezbytné, a potom bolševismus bude prázdným heslem a dělnictvo si to s bolševickými agitátory vypořádá samo. (Souhlas.)

Pokud se týče ochrany republiky, máme právo, abychom ostře mluvili. Neváhali jsme za Rakouska za svobodu svého národa obětovati životy. My jsme nebyli sentimentálními vůči sobě a republika nesmí býti sentimentální vůči tomu, když by někdo ohrožoval její život. Republika jest nám nad naše životy, je víc než jednotlivci, jest nám i nad naše strany! (Potlesk.) Nebude-li vláda konati v té příčině svou povinnost, bude-li slabou, musí pryč, poněvadž nad každou vládu nám jde republika, náš národ a jeho budoucnost. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Jménem klubu německých sociálně demokratických senátorů podávám následující prohlášení:

Používáme příležitosti, která se naskytuje při zodpovědění interpelací vládou, abychom přesně naznačili naše stanovisko ve vnitřní politice vůči vládě Černého.

V září 1920, tedy asi před 6 měsíci, dostala se k veslu.

Jejím prvním činem bylo vypovězení, nevítaných" cizinců jedině z toho důvodu, protože zastupovali vládě nevhodný politický směr. Při tom se neostýchala vydati uherské uprchlíky vládě, před kterou uprchli, a jejíž msty se museli obávati.

V říjnu 1920 povstalo pověstné kácení pomníků. Oslavy dvouletého trvání republiky použili šovinističtí demobilisovaní legionáři za záminku, aby odstranili v Teplicích pomník císaře Josefa II., jenž byl vynikajícím uměleckým dílem. Chování vlády

Když se byla s počátku postavila na stanovisko pro vládu jedině možné, to jest na stanovisko zákona, ustoupila pak terorismu české menšiny a konečně dožila se ostudy, že aktivní vojáci odstranili pomník pres výslovný zákaz vlády. Výsledek vyšetřování, které vláda ohlásila proti těmto vojákům, není dodnes po 4¹/₂ měsících znám, při čemž však výslovně zdůrazňujeme, že opravdu vinnými nejsou vojáci, kteří jsou zmateni a svedeni den ode dne si odporujícími nařízeními vlády, nýbrž vláda sama. K těmto případům pojí se známé události v Aši a Chebu. Byly to znovu aktivní oddíly, které, nevážíce si zákona, odstranily pomníky, k obyvatelstvu se chovaly vyzývavě a prolily krev státních občanů. S velkou energií opřela se vláda pokusům německého obyvatelstva, aby zjednána byla platnost zákonu, který vojáci porušili.

Stejnou energii však neprojevila, když v souvislosti s událostmi v Aši a Chebu jistá část obyvatelstva pražského, svedena lživým líčením těchto událostí a pobouřena demagogickými řečmi nezodpovědných senátorů, zpustošila německý majetek, ohrožovala život a bezpečnost německých státních občanů, pokusila se sáhnouti na práva zákonodárných sborů a jednoduše zabrala německé stánky kulturní. Že vláda nedala zde dojíti k prolévání krve, k čemuž při náladě vojska by asi sotva byla měla moc, schvalujeme. Že však nebyla s to zabrániti včas všem těm násilnostem, že toto řádění mohlo trvati několik dní, že posud nenapravila bezpráví, jest znamením slabosti, kteráž by v každém kulturním státě byla učinila takovouto vládu nemožnou.

Tuto slabost, kterou se vyznamenala vůči národnostně-šovinistickému lidu, hleděla vláda odčiniti, když se jednalo o to, aby potlačena byla všeobecná stávka jedné části dělnictva v prosinci 1920. Vláda zasáhla způsobem při nejmenším nikoli obvyklým, když v pražském lidovém domě propuštěn byl majitel tiskařské koncese. Zdá se nám býti nezvyklým, že ve věci, kteráž jest jednoduše věcí živnostenského úřadu, ihned zakročilo několik set strážníků a četníků. Vláda musela věděti, že široké kruhy, zejména dělnictvo české, si to

nedá líbiti. Stávka vypukla. S neslýchanou přísností zakročila vláda. Oproti dělnictvu nebyl žádný prostředek dosti ostrým, aby dopomohl uražené státní moci k vítězství. V Praze, v Mostě a v Oslavanech tekla krev dělnická, tisíce jich bylo vrženo do žaláře, započala pravá honba, pravá štvanice na dělníky a jejich vůdce. Pro širé části země byl vyhlášen výminečný stav. Po celé měsíce držáni byli dělníci ve vazbě, aby potom řízení jakožto zcela neodůvodněné bylo zastaveno aneb aby obžalovaní pro zcela nepatrné delikty byli odsouzeni k několikadennímu vězení. Na druhé straně byly vyneseny rozsudky, které pro svoji tvrdost a ukrutnost jsou pravou hanbou brutální třídní justice. Aby tomu dopomohla, zrušila vláda poroty a zavedla výminečné soudy a k tomuto hanebnému činu připojila ještě hanebnější odůvodnění. Všechny rejstříky rozpoutaného vlastnického běsnění byly vytaženy. že každý pokus dělnictva o zlepšení jeho věru zoufalého postavení nejkrajnějším násilím jest potlačován, ukazují události v Krompaších, které se dle zpráv nestranných a nepochybných svědků sběhly zcela jinak, nežli je líčí vláda a její orgány.

Vláda sahá v poslední době také vždy častěji ku prostředku, v každém demokratickém státě nemožnému, ku konfiskaci novinářských článků. Úřední noviny jsou naplněny uveřejňováním těchto konfiskací. Bílé skvrny v novinách mají stihnouti politického, národnostního anebo sociálního odpůrce. Jsou prostředkem právě tak nedůstojným jako nevhodným, kterýž státu, jenž ho užívá, vtiskuje pečeť státu policejního.

Také události, které nás dnes zaměstnávají, rozpuštění sjezdu, příkré porušení práva volného projevu, potlačování dělnictva, ukazují, jaký jest směr. Provádí-li vláda již v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pravou hrůzovládu, zejména proti dělnictvu, vzrůstá tato hrůzovláda na Slovensku, v Podkarpatské Rusi v nesnesitelný, vládou vykonávaný terorismus. Jest patrně úmyslem, slovenské bratry násilím nutiti k lásce. Místo aby jim, jako všem ostatním národům, poskytnuta byla autonomie, jíž se dožadují, podrobováni jsou i násilnému panství nemožného a neschopného centralismu. Všem organisačním snahám dělnictva tohoto území čelí vláda mnohonásobným násilím, neslýchanou nesvědomitostí a neobává se při každé příležitosti bráti zahraniční vliv za záminku, aby obyvatelstvo a obzvláště dělnictvo znásilnila.

Ze všeho vysvítá, že vláda, jejíž členové vyrostli v tradicích starorakouské byrokracie, tyto tradice přenáší také do nového státu, že není ničím jiným, nežli výkonným orgánem nacionálně-šovinistických stran s jedné a buržoastického třídního stanoviska se strany druhé. Vláda, kteráž ve skutečnosti provádí příkazy jistého počtu osob, které samy se střeží převzíti zodpovědnost, skrývá svoji odvislost a vnitřní slabost za nejbrutálnějšího, všech ideí prostého policejního ducha.

Tato vláda, jejíž povinností by bylo, aby národnostní, politické a sociální protivy, pokud jest to v občanském státě možno, vyrovnala, vším možným se přičinila o přiostření těchto protiv. Její neschopnost, nedostatek dobré vůle leží na bíledni.

My, kteříž především zastupujeme práva veškerého tělesně i duševně pracujícího německého dělnictva a kteří tudíž především žádáme socialisaci, nejširší svobodu spolkovou, shromažďovací a tiskovou, demokratisaci správy, právo národnostního sebeurčení jakož i odstranění militarismu, nemůžeme důvěřovati této vládě, která ve všech těchto věcech jednak ničeho neučinila, jednak podporuje a pomáhá reakci. Odmítáme prohlášení vlády. (Potlesk na levici.)