Předseda: Slovo má další řečník, a to pan senátor Hrubý. Uděluji mu je.

Sen. Hrubý: Slavný senáte! Čechové v území smíšeném žijící snad od dosažení naší samostatnosti, od zahájení prací v Národním shromáždění nebyli tak překvapeni, jako nekvalifikovaným útokem poslance Baerana v Národním shromáždění (Výkřik: Baerana?), Baerana, ano, proti sčítání, jako by jím byli bývali Němci u nás zkráceni; a zajisté přímo v údiv budou uvedeni, až uslyší, že v tomto sboru, kde přece máme hájiti pravdu; páni senátoři s německé strany vznesli obžalobu do sčítání lidu. My jim můžeme za to býti jen neskonale vděčni, a jestliže pan profesor Naegle pravil, že chce, aby pravda byla zjištěna, tož já zdůrazňuji a podtrhuji, že nechceme nic jiného, než aby byla pravda zjištěna. (Smích na levici.) Cokoliv já budu zde přednášeti, pamatujte, že jest naprosto opřeno o fakta. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Od 16. února přijal jsem 130 deputací z území smíšeného a já bych si nepřál nic jiného, než aby právě pánové s německé strany slyšeli ty výkřiky bolu, lítosti bezměrné, které tryskaly ze slov těch prostých lidí. (Hluk.) Když řekne muž, dělník chudý (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Tak jako svého času chebské děti na Václavském náměstí!) Ovšem, naprosto správně, tam bylo viděti německou kulturu na českých lidech, kteří přišli se zkrvácenými hlavami... (Sen. dr. Hilgenreiner [německy): Ano, ale ty děti, které jste tenkrát přivedli! Tenkrát jste byli vy štváči!) Bude-li se násilí na českých lidech v území smíšeném opakovati, buďte ubezpečeni, že přijdu opět na Václavské náměstí. - Však dále: Když přijde dělník prostý a řekne: My jsme se domnívali, že v republice československé, posvěcené krví, vybojované životy našich nejlepších lidí, nejlepších hlav, budeme míti aspoň to právo, abychom svobodně mohli přihlásiti se ke své národnosti, ale pod terorem, který se strany německé byl provozován, nebylo nám to možno. (Hlas německý: To je stará historie!) Prosím, buďte ubezpečeni, prostá pravda (Výkřiky sen. Hartla.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. Hrubý (pokračuje): Pan profesor Naegle zmínil se o smíšených manželstvích. Já konstatuji, že na mých cestách v posledních dnech v území smíšeném konaných právě nesčetně mnoho přišlo žen, a ty ženy by měl slyšeti pan profesor Naegle, když ony všechny rozechvěné a rozžalostněné žalovaly: Když já jsem dostávala od své matky požehnání, pravila mi jedno: "Ty si bereš Němce. Nezapomeň nikdy, že já jsem Češka a tvůj otec je Čech. Kdybys ty jednou zapřela moji národnost, pak poskvrníš svoji čest a zradíš svůj původ a ke mně se více nehlas!" A prosím, já jsem se musila přihlásiti k německé národnosti. Můj muž... (Výkřiky německé.) Slovy nedá se oddisputovati to, co jest hluboká pravda a co stále je výkřikem proti vám, že zejména proti chudému lidu takovým způsobem při takové příležitosti vystupujete. (Výborně!) Velevážení, ta žena mi řekla: Můj muž je poctivý Němec a on by nebyl naléhal, abych se přihlásila za Němkyni, ale přišli pánové z radnice a řekli: Neučiníš-li toho, pak nebudeš míti žádného výdělku. (Hlasy německé: Kde? Kde? Jmenujte přece!) Pod tlakem musila jsem se státi zrádcem... Já vám jich najmenuji více. Přijdeme hned k tomu. Všechno budete slyšeti. (Hluk. - Místopředseda Kadlčák zvoní.)

Velevážení! Když dělníci přijdou a řeknou vám.... (Sen. Hartl [německy]: Známe vás z Václavského náměstí! Známe vaši pravdymilovnost od té doby, co jste prováděl chebské děti!) - Uslyšíte jména všechna. Nám dělníkům je nemožno, abychom ten odkaz posvátný po svých otcích, svoji národnost, uchovali také pro sebe a mohli jej zajistiti svým potomkům. (Hluk. Německé výkřiky.) Velevážení, já právě jménem těch tisíců našich lidí v území smíšeném pravím, že tyto stesky a tyto výkřiky nejsou mířeny jen na vás, ale spadají také na vládu, poněvadž vláda nekoná, pokud se tkne sčítání, svoji povinnost. (Zcela správně!) Ona by si musila býti toho vědoma, co jste spáchali v roce 1910. To bylo čistě loupení našich lidí v území smíšeném, neboť vy máte jeden cíl, jednu tužbu, abyste území smíšené úplně zbavili českého živlu. (Tak jest!) A právě proto jste použili k tomu sčítání lidu, abyste znásilnili kde kterého odvislého člověka, proto sčítání lidu v území smíšeném v roce 1910 bylo prostě paskvilem pravdy. Bylo však také největším dokladem toho, kam a jak hluboko až mohli jste klesnouti, když odvážili jste se bráti českému lidu právo, aby se ke svému lidu a ke svému národu přihlásil. A tomu sčítání sen. Hartl ve své interpelaci říká "slušné sčítání". Jestliže takové sčítání lze nazvati slušným, pak nevím, jaké byste nazvali nespravedlivým. (Výborně!) Nuže, velevážení, bylo zde vzpomenuto panem profesorem dr. Naeglem toho, že Němci v některých okresech vlastně byli tím dotčeni, že sčítání lidu bude provedeno dle popisných archů. A já konstatuji jedno: dne 15. ledna - měsíc před sčítáním - byla konána schůze v německém kasině. (Slyšte!) Na této mluvil odborník prof. dr. Rauchberg, to jest muž, který zasedá ve státní statistické radě, který však také zasedá v desetičlenném subkomitétu a nad to byl pak zvolen do tříčlenného výboru. On byl tu spolutvůrcem všech ustanovení a nařízení o sčítání lidu. A tento muž - zase to popřete, pánové - dne 15. ledna v kasině německém prohlásil: My Němci musíme všechno učiniti, aby sčítání lidu v republice Československé bylo zdiskreditováno. (Slyšte!) Tento povel a tento pokyn také byl rozkazem, jehož se všechny organisace německé v celé oblasti smíšeného území chopily a jej prováděly. (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. Hrubý (pokračuje): Především, velevážení, postavila se do řady bojovníků pilných a poslušných německá města. Karlovy Vary, Kadaň, Chomutov, Liberec, Svitava, Jablonec, Šluknov, Trutnov, daly si tisknouti své vlastní takovéto sčítací blankety (řečník ukazuje blanket) na základě prý usnesení městské rady. A tyto blankety byly současně vyplňovány s našimi archy sčítacími. Pánové, to já právě vytýkám, a velice ostře jménem všeho českého lidu, že vláda nepostarala se o to, abychom měli všude české sčítací komisary. My jsme chtěli jednou míti sčítání lidu spravedlivé, naprosto jasné, aby nebylo možno, aby teror německý se uplatnil a zvítězil. Poznali jsme také, že tam, kde byli Němci sčítacími komisary, o spravedlnosti nelze mluviti, že výsledek sčítání neodpovídá skutečnému počtu místního obyvatelstva. Velevážení! Nejen obecní starostové to byli, kteří chodili po domech, aby se přičinili o zfalšování sčítání. V Libědicích u Kadaně šel i posel po obci a nařizoval, že občané mají jíti do obecního zastupitelstva, kde jim pan starosta vyplní všechny archy; totéž dělali ve všech obcích, zejména na Trutnovsku, Ústecku atd. a stejným způsobem jednali.

Velevážení! Nebyly to jen obce, ale i němečtí zaměstnavatelé v tomto směru zahájili svoji starou taktiku: "My máme kapitál", prohlásili, a právě tím projevili své záměry, které dělnictvo, ke mně přišedší, projevilo takto: "My chodí máme vedle toho, že svojí prací zabezpečujeme svému zaměstnavateli zisky, dávati i svoji národnost, ten svatý odkaz po svých otcích máme zraditi?" A právě němečtí zaměstnavatelé v tomto směru se již o to náležitým způsobem postarali. Ale vedle toho nejen snad průmyslníci, ale i statkáři a velkostatkáři jednali stejně. Šmahem české lidi posílali domů, aby nebyli sčítáni, ovšem jen takové, o kterých věděli, že by trvali na tom, aby nebylo jim znemožněno k vlastní národnosti se přihlásiti.

Ještě jeden zjev jest zajímavý: pan prof. Rauchberg v "Neue Freie Presse" bil na buben, že se prý staráme o to, aby do Znojma přišli čeští lidé, abychom takovým umělým způsobem zvýšili tam počet příslušníků českého národa. Ano, přišli tam lidé, byli také včas chyceni v počtu 300, ale byly to výpravy německé, které tam přijely, aby tam zvýšily počet německého lidu. (Tak jest!)

Co se stalo ve Vrchlabí? Dne 15. února uspořádali tam divadlo = vstupu nebylo sehnali v celém okolí mnoho lidí a již předem ve Vrchlabí starali se o to, aby přes noc tam tito lidé zůstali. A víte, velevážení, kolik jich tam bylo a tak dvakrát sčítáno? 1200. (Slyšte!) Já jsem uvedl ve své interpelaci 1000 takových dvojníků, a nyní máme zjištěno, že tam bylo dvakrát počítáno 1200 Němců. (Slyšte!)

A což Kraslice? 400 lidí tam přišlo, a když hejtman na to byl upozorněn, nařídil četníkům, aby konali svoji povinnost. Musím však doznati plnou pravdu: četníci nedoslýchali nějak, nechtěli slyšeti, nebo nerozuměli a ještě nyní se račte přesvědčiti, třeba okamžitě, že přes to, že tímto způsobem švindl byl odhalen, přece 180 lidí z ciziny přišedších je zapsáno toho dne v Kraslicích jako Němci. Tedy o 180 lidí, kteří jsou dnes reklamováni, je zvýšen počet Němců v Kraslicích!

Celé hranice národnostní byly plny Němců ze Saska a při tom je jedno nadmíru zajímavo: Němci na pohraničí, aby právě získali sem lid, pracující v Sasku a tam bydlící, roznesli svými posly německé letáky po našem pohraničí a v Sasku: Jestli se ke sčítání lidu do svého místa v republice Československé nedostavíte, ztrácíte státní občanství. Nadávají nám Němci, jak mohou, republiku hanobí, ale kde se jedná o státní občanství v republice Československé, šmahem jdou, aby je neztratili.

To je právě pozoruhodné. Jest zajímavo, že v Trutnově na př. jsou hotely, kde pravidelně bývá jeden neb dva nocležníci, ale z 15. na 16. byly hotely nabity, a mně se nejlépe líbilo, že v tamějším hotelu u černého Orla byla mezi jinými toho dne, aby zvýšila a zmnožila počet Němců v Trutnově, jakási Šimková z Jaroměře.

Velevážení! Ale co německé školy dělaly, jest přímo neuvěřitelné. Mluvíme o tom, že škola má býti svatyní kultury a že učitel má zejména působiti k tomu, aby mravnost, lásku ke všem do srdcí svěřené mládeže vštěpoval. Bylo-li toho před válkou potřeba, že jest to zejména po strašné válce nyní nezbytným. Ale co dělali mnozí němečtí učitelé, to se vymyká každému pomyslu. V Pětipsech u Kadaně učitel řekl, (Výkřik: Němec?) ovšem Němec: "Jestliže vaši rodiče nebudou přihlášeni k německé národnosti a vy také, pak vás vyhodíme ze školy!" My bychom mohli říci, to by bylo dobré, ale, prosím, uvažte, že na př. od Pětipsů nejbližší škola česká je vzdálena 10 km. Učitel Židek z Luku řekl: "Jestliže nepřihlásí se vaši rodiče k německé národnosti, uvalí pak na sebe neslýchanou hanbu. Třeba jsou oni i vy Češi, musíte se přihlásiti k německé národnosti!" Zcela v duchu německých listů. Německé listy vůbec všechny bez rozdílu psaly, že jest nezbytně nutno, aby čeští lidé, kteří žijí v krajinách smíšených, šmahem se přihlašovali za Němce, když tam mají chléb, stýkají se s německým lidem, požívají německé kultury. Kdybych i připustil, že listy občanských stran německých nejsou jiného schopny, přece mně jen překvapilo, že soc. demokratická německá "Freiheit" otiskla článek, ve kterém zdůrazňuje, že každý z Čechů, kdo posílá své dítky do německé školy, se musí přihlásiti k německé národnosti a své děti také, dále že všichni češi v území smíšeném žijící jsou povinni tak učiniti. Jaká to logika! Vždyť i smíšené území jest půda česká, která byla obývána jen Čechy, a v největší části smíšeného území, vezměte si Žatec, Litoměřice atd., Němci ti jsou sami kolonisté. Bylo by neúplné, kdybych pominul mlčením "kulturní" činnost některých německých učitelů, kteří lepili plakáty, v.nichž vyhrožovali, že ten, kdo se přihlásí k české národnosti, bude za to náležitým způsobem týrán a bojkotován a nebude bezpečen. Výmluvný doklad německé blahovůle a lásky k nám!

Takových případů - mám jich tu chvála Bohu velmi mnoho - bych vám mohl vypočítati nesčíslné množství. Všechny svědčí o tom, že byla německá organisace pevně učleněná, která jedině měla na mysli pokud možno nejvíce Čechů nám urvati; aby toho docílila, neštítila se ani takových činů, které musí býti trestány. Prosím: v Hohenbrucku kovář Rosa - přece měla býti tajnost sčítání zachována, ale, prosím, vezměte si "Saazer Anzeiger" 56. číslo a tam čtete výzvu, aby si každý přišel prohlédnouti sčítací listiny, poněvadž jsou na hejtmanství vyloženy - také "tajnost" prosím, ten kovář Rosa druhého dne po tom, když se rozneslo - právě že bylo sčítání tajné - že se přihlásil k české národnosti, měl okna rozbitá, okenice vytrhané a roznesené po obci a občané se ihned sešli a pětistové podíly upisovali za tím účelem, aby tam zřídili kovárnu vlastní a Čecha, který vykonal svoji povinnost k národu, potrestali ztrátou existence.

Alois Hanuš z Andersbachu, invalida, který za války pocítil lásku německého národa v tom smyslu, že byl udán a uvězněn pro české cítění a za doby jeho uvěznění domek mu prodán, má obchůdek. Poněvadž se přihlásil k české národnosti, měl býti krutě potrestán. Byl ztýrán, z bytu vyhozen, a co zvláštního: všechny studny před ním Němci uzamkli, aby ani pitné vody neměl a musí daleko až v lese si ji bráti. (Hlasy: Hanba! Slyšte! Tady jsou jména!) Mluviti o udávání a pronásledování Čechů Němci a uváděti všechny případy, příliš dlouho by trvalo. Ale já jen nad tím se chvěji a to mne bolí, že tak hluboko poklesli mnozí Němci v území smíšeném, že neštítí se ani nejhorších prostředků, aby toho, jenž patří a přihlásí se k českému národu, jenž je státotvorný a miluje tuto zemi, potrestali za to, že vykonal svoji povinnost.

Pan kolega Naegle ve své řeči prohlásil, že prý jsme chtěli Němce s českými jmény přinutiti, aby se přihlásili k české národnosti. Kdybychom ve skutečnosti o to se snažili, jak dopadlo by to s počtem Němců v území smíšeném? Zjistil by se jich mizivý zlomek, neboť nejméně ⁹/₁₀ obyvatelů v území smíšeném jest českého původu, z české krve. Jen prosím jděte - ostatně vy, pánové, znáte dobře poměry od Litoměřic k Žatci, od Mostu k Teplicím, Liberci atd. atd. - do měst tamních a čtěte jména obchodníků, řemeslníků, živnostníků atd. Přesvědčíte se, že jsou téměř všechna česká. A račte se dotázati jmenovaných, kteří dnes jsou sloupem němectví a namnoze vůdci hnutí protistátního, kde se narodili, neb kde narodili se jejich otcové, po případě dědové, kde matky neb babičky jejich, a rázem zvíte, že kolébka buď jejich neb jejich předků je na Roudnicku, Libochovicku, Čáslavsku, Kolínsku, Táborsku, zkrátka v krajinách českých, kde posud mají své pokrevní přátele Čechy. Tak jsou věci dle pravdy a skutečnosti. A proto žalujem, že nejen teror německý rozhodoval, nýbrž i pohodlí, slabost, zisk a prospěch, jakož i zaostalost a lhostejnost v tom smyslu, že mnozí Češi zradili svůj původ, svoji národnost a "assimilovali se". Naším úmyslem nikdy nebylo assimilované a renegáty přinutiti, by se přihlásili k národnosti svých otců a předků. Jest však krutou obžalobou Němců i vlády, že dle našich výpočtů - a výpočty ty nejsou činěny bez věcného a přesného podkladu - jen v oblasti severočeského území ztratili jsme tímto sčítáním 193.000 lidí. (Slyšte!) Na tomto počtu ztracených jest vinen nejen teror německý, teror zaměstnavatelů, teror obcí a škol, ale na tom jest vinna také vláda. Kdyby byla vláda - a to pravím zároveň p. senátoru Naeglovi - pro celé území smíšené jmenovala jen české sčítací komisaře a revisory, nebyl by se nikdo z odvislých Čechů bál projeviti pravdu a přihlásiti se ke své vlastní národnosti, neboť nemohl by býti ve vykonávání svaté své povinnosti k národu Němci pronásledován a trestán, poněvadž by bylo sčítání skutečně tajné a bylo by i spravedlivé. že by se tak bylo stalo a že ani jeden skutečný Němec nebyl by při soupisu odňat, potvrzuje plně sčítání lidu v české oblasti. Byl tam jen jediný Němec přinucen, aby zradil svoji národnost? Nikoliv. Jsme příliš povzneseni, než abychom někomu sahali na národnost. Jen, prosím, jděte do kteréhokoliv českého města, jděte do nejzapadlejší obce, tam, kde je jediný Němec, a dotažte se, zda napadla českému komisaři, aby mu řekl: "Ty se nesmíš přihlásiti k německé národnosti!" Nestalo se tak, neboť bychom považovali takové jednání za zločin, zločin, zločin. V tom směru, pánové s německé strany, bych si přál jedno: abyste si právě vzali příklad z nás, abyste nechali volnost a svobodu našemu lidu po stránce národní, kulturní a hospodářské, neboť lid ten na svobodu má plné právo. Byť byste byli v území smíšeném finančně a hospodářsky silnější; jest v zájmu práva, spravedlnosti a lidskosti i v zájmu kultury, abyste se postavili na vyšší stanovisko, hájili pravdu. upustili od znásilňování. Pravím vám jedno: tato doba hněvu a záští proti všemu, co není německé, i u vás přejde, a já doufám, že vzájemná láska a snaha po soužití prochvěje jednou srdce a duše i německého lidu a pak budou se diviti potomci vaši tomu, k jak nízkým prostředkům sáhli jste vy, jejich předkové, abyste český lid znásilnili, abyste českým lidem znemožnili přihlásiti se k české národnosti. O nic jiného se nejedná. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Jelinkovi.

Sen. Jelinek (německy): Slavný senáte! Nebyl bych nikdy pokládal za možné, že v tomto slavném senátě mluví člen většiny tak, jak můj bezprostřední předřečník. Vznesl výčitky jak proti Němcům, tak i proti vládě. Jestliže vy, pánové většiny, máte skutečně tolik příčin býti nespokojeni se sčítáním lidu a býti nespokojenými, jak můj předřečník pravil, s vládou vůbec, pak řekněte mi, prosím: Kdo jest v tomto státě vůbec spokojen? (Veselost na levici.) Většina ne a my ne! Pak setkáváme se podivuhodným způsobem na poli, o němž bych to byl nejméně myslil. Můj pan předřečník v pravdě stentorským hlasem vmetl do sálu těžké útoky proti vládě, těžké útoky proti Němcům, třebas že přes své žoviální vzezření důkazů pro to v plné míře nepřinesl. Konstatuji zde zcela otevřeně a bez obalu, že odsuzujeme co nejživěji a co nejenergičtěji, jestliže také se strany Němců staly se některé přehmaty. (Německé hlasy: Velmi správně!) Odsuzujeme to co nejrozhodněji a nebereme do ochrany ani jediného z těch, kteří se přehmatů dopustili. Naopak, prosili bychom vysokou vládu co nejnaléhavěji, aby proti těmto lidem postupovala s přísností, s jakou jen možno. (Německé výkřiky: Tak jest!) Jest velmi význačné, jestliže můj předřečník konstatuj e, že v oněch městech, které my označujeme za německá, není podle jeho názorů ani desetina, v mnohých okresích, vezmeme-li to přísně podle jeho názorů; ani jediný Němec. Takové sčítání lidu, jak by si je přál můj bezprostřední předřečník, mělo by ovšem velmi podivný výsledek a jistě by neodpovídalo pravdě. Nebudu svého ctěného předřečníka následovati v jeho způsobu odpovídání a budu pokračovati v konceptu své řeči.

Dnes před 8 dny byla v tomto sále debata o odpovědi ministra věcí zahraničních dr. Beneše na interpelaci senátorů Hellera a Niessnera. A třeba se také samozřejmě nechci vrátiti k jádru této řeči, chtěl bych poukázati jen na dva její momenty. A sice nejprve na výčitku, kterou nám nyní podruhé činí místopředseda, bývalý ministr Klofáč, v níž nám švýcarské Němce klade za vzor a žádá od nás, abychom se tak chovali, jako Němci ve Švýcarech. Nuže, pánové, Němci ve Švýcarech jsou skutečně klidnými a spokojenými státními občany prvého řádu. Proč? Poněvadž jsou v každém ohledu spokojeni. Slyšeli jste někdy, že Němcům ve Švýcarech byly školy vzaty, jejich úředníci propuštěni, jejich divadla zavřena, pomníky skáceny? Slyšeli jste někdy, že by na př. bylo do Curychu, Solothurnu, St. Gallen před obecními volbami komandováno francouzské vojsko, aby výsledek voleb byl změněn ve prospěch Francouzů? Nikdy. A kdyby jednou došlo tak daleko - já jako starý mistr ve vyrovnávání a smiřování jsem vždy myslil, že to bude možno, avšak vzhledem na události poslední doby počínám také já o tom pochybovati - kdyby bylo jednou možným, aby se Němci v Československu cítili tak spokojenými jako ve Švýcarech, pak bychom byli velmi dobrými a velmi hodnými státními občany. Pan ministr zahraničí a také mnozí řečníci "pro" se zmiňují, že se musí vnitřní politika uvésti v soulad s politikou zahraniční. Touto starou politickou zásadou, které jistě dr. Beneš nevynašel, řídíte se vy, pánové většiny, způsobem, proti němuž nelze nic namítati. Jako členové Veliké dohody, jako zakladatelé Malé dohody musíte samozřejmě dělati politiku Německu nepřátelskou. V zahraniční politice jste k tomu komandováni z Paříže, ve vnitřní politice splňujete své vlastní nejvroucnější přání. (Souhlas na levici.) Všechna vaše opatření od 28. října až do dnešního dne dokazují nezvratně tuto skutečnost a obzvlášť význačným způsobem dokazuje to sčítání lidu. Dotyčný pověstný zákon byl nezákonným revolučním shromážděním při zavřených dveřích projednán a schválen, bez spolupomoci ostatních národů, odpovídá samozřejmě přáním Čechů a jest tomu úplně přizpůsoben. Když jsme slyšeli, že tohoto zákona má býti použito, musili jsme na základě nabytých zkušeností pojati vážné obavy. Avšak musím konstatovati, že tyto vážné obavy ve skutečnosti daleko byly překonány. Pan ministerský předseda prohlásil na moji první otázku v konferenci předsedů s tónem vnitřního přesvědčení, že vláda chce pravdu a jen pravdu věděti a vypátrati. A prohlásil sčítání lidu za pouhou administrativní záležitost, se kterou politika nemá co činiti. Nuže, pánové, mám čest znáti pana ministerského předsedu již od mnoha let z úředního i soukromého styku a musím otevřeně doznati, že jsem dosud neměl příčiny o jeho slovech nějak pochybovati. Ale pan ministerský předseda dýchá od 7 měsíců dvorský vzduch (Veselost na levici.) a ten ho velice změnil. Nechci býti nezdvořilým a říci, že ho zkazil. (Veselost na levici.) Není divu, že také jeho prohlášení v konferenci předsedů neukázalo se býti pravdivým a že sčítání lidů stalo se nikoli administrativní, nýbrž výlučně politickou záležitostí, na níž má také pan ministr zahraničí živou účast. Nutno totiž na základě nějakých úředních opatření dokázati, že Němci jsou zde jen nepatrnou menšinou, nutno dokázati, že to, co pánové v Paříži a v St. Germainu předákům Dohody, naprosto neobeznalým se zdejšími poměry, namluvili, jest pravdou, nutno dokázati, že hrstka Němců nezasluhuje zvláštních ohledů a jmenovitě nutno dokázati, že není německého jazykového území, že Čechové bydlí v celé zemi, a z tohoto důvodu, ne snad k lyžařským cvičením v domě, kdy není sněhu, a v městech žulou dlážděných, bylo vojsko přeloženo do německých měst, jehož jedinou pomocí obce čistě německé přeměněny byly v jazykově smíšené. (Souhlas na levici.) Vaše bataillony dobyly tedy zase jednou vítězství. K volebním vojákům přistoupily sčítací bataillony.

Zásluhy, kterých armáda získává o vnitřní přetvoření státu; stále vzrůstají a opravňují úplně miliardové náklady v rozpočtu. (Souhlas na levici.) Skutečně, odpolitisování, které pan ministr národní obrany svého času s takovým důrazem ohlásil, dělá netušené pokroky. Nebude brzy jediného oboru vnitřní správy a administrativy, na němž naše armáda nemá vynikající účasti.

Naše stížnosti v záležitosti sčítání lidu směřují nejprve proti teroru, který byl prováděn komisaři, proti zastrašování stran hrozbou propuštěním ze služby, nebo trestem peněžitým a trestem žaláře, a za třetí proti porušování úředního tajemství. Byl bych s to sděliti pánům veliký materiál; avšak s ohledem na krátký čas, který každému z nás jest vyměřen, upustím od toho a dovolím si všechny tyto případy ve vhodné formě vládě oznámiti.

Jako veliký zločin se nám přičítá, že v některých místech bylo provedeno t. zv. soukromé sčítání, pokud se týče že bylo zamýšleno. Především, pokud jest mi známo, dálo se to za starého Rakouska vždy při všech sčítáních, poněvadž každá obec užívala sčítání lidu k tomu,.aby provedla jakousi obecní statistiku, která jest důležitá při otázkách příslušnosti, péče o chudé atd., a za druhé cítily se jednotlivé obce oprávněny, to dělati, poněvadž 24. listopadu, tedy již za nynější vlády, bylo učiněno podání, v němž bylo poukazováno na to, že současně se sčítáním lidu mohlo by býti dovoleno soukromé sčítání. Praví se v tomto podání, že sčítání lidu jest zajisté příznivým podnětem k tomu, aby se provedla evidence obyvatelů obce. Místo, aby úřady nechaly tuto činnost aspoň klidně se vyvinouti, což dálo se vždy v kaceřovaném Rakousku, přikročily v demokratické republice k drakonickým trestům.

Ministerstvo vnitra bylo včas upozorněno na nutnost zříditi evidenci obyvatelstva, avšak neuznávalo tento věcný podnět za hodný odpovědi. Dne 24. září 1920 podala totiž bývalá poradní kancelář německých obcí severní Moravy a Slezska ve Sternberku zprávu, která, jak jsem se již zmínil, nebyla vládou vyřízena.

Z podnětu soukromého sčítání lidu byly lidem, kteří se tímto soukromým sčítáním zabývali, po případě na rozkaz obcí nebo korporací soukromé sčítání prováděli, neslýchaně vysoké tresty diktovány. Byly diktovány tresty až do 10.0.000 K a od 14 dní vězení výše. Doporučovalo by se nyní, když tato záležitost jest přec už odbyta, a pan ministerský předseda sám prohlásil, že jest v obyvatelstvu velké rozčilení, aby se tyto tresty vůbec nechaly padnouti, nebo kdyby se při těchto trestech postupovalo tak, jak se dnes dle platného zákona dělá i u zločinců, kteří jsou totiž odsuzováni buď podmínečně,po případě obdrží jednoroční zkušební lhůtu. (Německý výkřik: Až do nejbližšího sčítaní lidu! Veselost na Levici.) Ano, dosud byly sice oznámeny některé výsledky sčítání lidu, ale bylo také dnes, myslím předsedou statistické komise, na to poukázáno, že všechny tyto dnes uveřejněné údaje nejsou správné, že nemají úředního charakteru. I kdyby tomu tak bylo a kdyby jen něco ze zpráv, které jsme dosud obdrželi, mělo býti pravdou, a jestliže skutečně takový pohyb v počtu obyvatelstva jest možný, jak jsme o něm slyšeli, pak nemůžeme to přičísti přirozenému přírůstku a přirozenému úbytku, přirozenému přírůstku proto ne, že jste nesmírný počet českých úředníků dali do německých míst atd. Mohli bychom vysvětlení nalézti jednoduše ve způsobu, jak si počínali při sčítání lidu sčítací komisaři.

Spěji ke konci s ohledem na to, že ještě mnoho mých kolegů chce přijíti ke slovu, ale mohl bych uvésti celou řadu případů, éter é by dokázaly, že teror, zastrašováni, hrozby propuštěním ze služby, porušování úředního tajemství byly při sčítání lidu na denním pořádku. Všechno vesměs dokazuje, že slavnostní prohlášení vlády, že má býti zjištěna jen pravda, bylo jen frásí, k tomu určeno, aby cizina byla přesvědčena o korektním provedení tohoto administrativního opatření. Doma přece nikdo tomu nevěří; ani páni z většiny. (Souhlas na levici.) Lstí a násilím, hrozbami a podvody podařilo se vám, že zmizely statisíc Němců, pomocí četníků se vám podařilo počet zde žijících Němců zmenšiti. Avšak přes všechen teror se vám nepodaří ducha, který proniká Němce v Československu, otráviti. Malí počtem, prosti škváru a nespolehlivých živlů, budeme státi ve staré věrnosti při své národnosti a každý útok proti nám bude novým povzbuzením k zvýšené národní práci. (Souhlas a potlesk na levici.) Takovými zavržení hodnými prostředky sotva dosáhnete svého cíle, ale také nás nebudete moci zastrašiti. Klidu a pořádku ve státě, kterého si vláda tak naléhavě přeje, vnitřní konsolidace, o které před 8 dny také tolik bylo mluveno, nebude takovým Pyrhovým vítězstvím dosaženo. Místo abyste národy sbližovali, zvětšujete úmyslně propast, která nás dělí, místo abyste základy tohoto státu rozšiřovali a upevňovali, sami přikládáte ruku, abyste je seslabovali, a nechcete viděti, že celá budova rozkolísala se dík vaší politice již dnes povážlivě. (Souhlas na levici.) Samozřejmě nevezmeme odpověď pana ministerského předsedy na vědomí. (souhlas a potlesk něm. senátorů.)

Místopředseda Kadlčák: Slovo má pan senátor dr. Krupka.

Sen. dr. Krupka: Velectěné shromáždění! Sčítání, které se za nynější doby v naší republice dělo, dělo se za významných okolností. Poprvé v našem novém státě mělo se sčítání díti dle skutečné pravdy, a jak vánu ještě vylíčím, skutečně se také dle pravdy a objektivnosti dělo.

Velevážení pánové! Prohlášení vlády, které zde bylo učiněno, zajisté mile a uspokojivě působilo na všechny strany bez rozdílu a dovolávám se v té příčině právě nejvýmluvnějšího svědectví pana kolegy Jelinka, který ministerskému předsedovi neupíral jeho objektivnosti v dřívějších dobách a jen mu vytýkal, že prý pan ministerský předseda dýchá dvorní vzduch.

Velectění pánové! Ten dvorní vzduch nemusí býti tak špatný, když právě pánové z tohoto táboru a všech odstínů buďto včera nebo dnes se tak zajímali o stav našeho presidenta a když projevili svou nepokrytou radost nad tím, že se panu presidentovi dařilo lépe. (Sen. dr. Spiegel: [německy]: Takových dotazů nesmí se přece zneužívati!) Když už teď nic více se nemůže panu presidentovi vytknouti, myslím, že jest to velice slabá výtka.

Pan profesor dr. Naegle zmínil se o tom, že prý bylo používáno nedovolených a nezákonných praktik při sčítání pokud se týče jeho soukmenovců. Četné případy uvedeny zde byly panem kolegou Hrubým a mohl bych uvésti také já. Pánové, to jsou případy ojedinělé, ty nelze generalisovati, ale také nelze všechny případy bráti za hernou minci, poněvadž nám schází každé kriterium a každá možnost blíže zkoumati pravdu jejich. Ale co právě svědčí o objektivitě naší vlády a čím právě se tak příznivě liší od našich dřívějších vlád, jest to nepokryté přiznání k tomu, že skutečně záleží na tom, aby pravda vyšla, zejména pokud se týče národnosti, na jevo. (Sen. dr. Spiegel [německy]: To říká přece každá vláda! Kterápak bude tvrditi něco jiného?). Prosím, pánové, to pravila rakouská vláda a co činila? Ta rakouská vláda, pojem národnosti nepojala do sčítacích archů; a to právě, že nařídila sčítání dle jazyka obcovacího - promiňte, pánové, že toho tvrdého výrazu používám - byl trik, kterého použila, aby mohla co nejvíce napočítati příslušníků druhého jazyka. To bylo za tehdejší doby, kdy všechno bylo v rukou Němců, kdy všechny úřady byly přece obsazeny Němci. (Sen. dr. Spiegel [německy]: Jak pak to? Kolik Němců přišlo z Vídně?). Já to vím ze své vlastní zkušenosti, pane kolego Spiegle, můj otec jako státní úředník mnoho pod tím trpěl, kdy na příklad do Vídně mohl se dostati snad až v pozdější době jen německý úředník, kdy skutečně obcovací jazyk německý napomáhal nejvíce k oněm místům, kde bylo právě z největší části německé obyvatelstvo; to se rozumí, když byl cítěním a narozením Čechem, byl z něho po zákoně udělán Němec. (Výkřiky německých senátorů.) Pánové, neračte se rozčilovati, vždyť můžeme přece zcela klidně a vážně o věci diskutovati. Jestliže, pánové, zde pan profesor Naegle vyzdvihl jednotlivé případy za příčinou sčítání lidu, které se poprvé děje vždycky za 10 let, tu mnu namítám: Co dělala rakouská vláda? Ta to nedělala pouze za 10 let, když se jednalo o sčítání lidu, nýbrž dělala to každý rok, neustále, nedělala to jeden rok, nýbrž celá desítiletí. To byl systém, který se, pánové, skutečně zde prováděl, a to ten neblahý systém, který nám tolik českých příslušníků odnárodnil, pod kterýmžto zařízením trpíme ještě do dnes. Jestliže nám, velectění pánové, vytýkají, že my nějakým způsobem účinkujeme na naše lidi nebo dokonce na vaše lidi, popírám, že by to byla největší část vašich lidí, to je výsledek vaší dřívější činnosti a my zachycujeme pouze ještě ty zbytky a ty tisíce, které byly před tím odnárodněny a které vy počítáte do svého táboru a musíte je přirozeně počítati, poněvadž tím dlouholetým germanisováním jste je přiváděli do svého tábora.

Velectění pánové! Uvedl zde případy - já nechci všemi případy se zabývati, ale přece některé chci uvésti, - které se dály. Tak na př. při sčítání bylo v "Achtuhrblattu", a bylo to, prosím, v Rakousku, v cizině, již agitováno, a to v tom směru, že se ohlašovalo, že prý teď přijde - bylo to bezprostředně před sčítáním - ohraničovací komise a že na Mikulovsku a jižní Moravě bude hranice jinak stanovena, a že se tam ustanoví, že ta hranice bude v jejich prospěch a běda těm Čechům, kteří se nepřihlásí k německé národnosti, těm že se povede pak zle. (Slyšte!) A jestliže uvážíte, - je to ostatně oficielně zjištěno, že 400 německých studentů z Vídně 15. února vyjíždělo do Znojma, aby tam posílilo německou národnost, pánové, to přece mluví také za všecky knihy a všecky případy. Nechci je zde více rozšlapávati. Pánové, podívejte se, co se dělo ne pouze na poli sčítacím od pánů z druhé strany. Dělo se to právě na tom nejdůležitějším, kde nás skutečně smrtelně zasáhli. Dělo se to po celá desetiletí na našem školství, a kdybych vám vyprávěl tu trnitou cestu brněnského českého školství, žasli byste a podivili se, kolik lidí skutečně českých jest v německém táboře. Ani ty dětské zahrádky nezůstaly ušetřeny. Už ty malé děti byly lákány různými dárky vánočními, aspoň na 90 procent, jistě nelhu, bylo nám odcizeno. Pokud se týče těch škol, ani jednu mateřskou školu nám německá radnice brněnská nevzala do obecní správy, školy měli německé, a co se týče obecných škol, museli jsme vésti boj a úporný boj až k nejvyššímu správnímu soudu, a když jsme toho docílili, ještě se nám házely klacky v cestu a my jsme přece nemohli proti tomu nic učiniti. Jestliže se počínají nyní věci objektivně vyvíjeti a národnostní poměry odpovídají skutečným poměrům, tu, pánové, děláte největší rámus a křičíte, že se vám děje křivda. To nebyly ojedinělé případy, co jste vy činili, to byl systém, systém skutečně s řídkým důvtipem prováděný, s řídkou promyšleností, s příslovečnou důkladností, se vzornou pílí, svědomitostí a houževnatostí. To byl systém, prováděný s neúprosnou neústupností a železnou energií tomuto velkému národu vlastní, s vlastnostmi, které u nás v očích českých musí skutečně vzbuditi největší a nejhlubší nedůvěru a největší nepřátelství. Nedivte se tomu, že pak ta důvěra u nás minula, a potom ještě ta hospodářská preponderance,která byla podporována nejvíce rakouskými vládami. Co se tím stalo? Ten český, chudý, hospodářsky odvislý ubožák byl skutečně v tomto směru, pokud se týče jeho.národnosti, využitkován, a jestliže se nyní stavíte na stanovisko, že se vám děje křivda, uvažte následující: Mám za to, že vy skutečně se nalézáte v takové situaci, že nemáte nejmenší příčiny, abyste takovým agresivním způsobem vystupovali. (Sen. Luksch: My nejsme útočníci! Sen. dr. Hilgenreiner: My nejsme agresivní, my jsme defensivní!) Pánové, vy jste agresivní, pánové, podívejte se, vy jste přece částí velkého, kulturního národa, vy jste hospodářsky, finančně a obchodně tak vyspělí a vaše národní cítění je přece tak vyspělé, dávno již od roku 1813, pak 1871.

A teď, pánové, mýlil by se, kdo by myslil, že tato válka vás v tom vašem národním cítění oslabila, naopak, dnes jsme se o tom přesvědčili, že to vaše národní cítění ještě posílila. Vidíte, takové postavení vy jste měli dík rakouské vládě. A máte teď snad nějaké horší postavení v našem státě? Neudržujete posud všechny tyto vymoženosti, které máte na poli hospodářském a národním a které vy ve svém národním cítění si žádným způsobem jako pilný a kulturní národ vzíti nedáte? Vy jste přece takový národ, že svou vlastní pílí a pracovitostí udržíte a uhájíte své postavení, a proto myslím, že nemusíte míti strachu, že byste byli odnárodněni. (Výkřiky, sen. dr. Hilgenreinera a sen. dr. Spiegela.) Jestliže zaujímáte takové postavení, podceňujete se, jestliže skutečně vykonáváte a provádíte politiku negace, politiku nepřátelství, politiku katastrofální a, jak jsme to slyšeli, politiku herostratickou. A já myslím, že toho nemáte zapotřebí a že se můžete postaviti klidně na positivní stanovisko. A co vám přináší ta negativní politika?. Řekněme upřímně, v čem spočívá ta vaše negativní politika a nepřátelství? Vy jste zpravidla tam, kde běží o útok na náš stát, a to vždycky ukazujete jen na své tak zvané přátelství k naší republice, a pak se divíte, že náš člověk nemůže míti důvěry k vám. Zanechte tohoto způsobu politiky. Nejsem sice k tomu povolán, abych vás poučoval, ale myslím, že jako parlamentář mám tolik práva, abych mohl kritisovati. Jestliže se postavíte na takové stanovisko, že toto stanovisko vzbudí důvěru v nás, pak a pouze vzájemnou důvěrou můžeme se dostati k cíli. Pánové, vy nemáte tolik příčiny, abyste se stavěli takovým způsobem proti nám. Podívejte se na naši stranu lidovou. My nemáme záviděníhodného postavení, my to cítíme možná mnohem hůře než vy, a nikdy nás nenapadlo, abychom dělali také takovou politiku, my jen hleděli k tomu, že zájem státní jest nade všecko a že musíme třeba s bolestí a těžkým srdcem podrobiti se celku. Doklady toho jsou, že my ve všech výborech hledíme positivně pracovati, a kde můžeme, také této práci napomáháme. Pánové, podívejte se, to zase bylo zvláštní, že právě nyní, kdy se děje sčítání lidu, provádí se zabírání chrámů a projevuje se okamžitě hnutí odpadu od církve.

Pánové, co se tohoto týče, lituji toho velice; hnutí toto nikterak nevytrysklo z nutné potřeby, nevytrysklo ani z hlubokého náboženského přesvědčení, motivy jeho byly zcela jiné, bohužel, stranicko-politické. A pravým dokladem toho je ten úkaz, že toto hnutí nejvíce se objevilo v době, kdy se dělo sčítání lidu, a to charakterisuje právě toto hnutí. Co se zde dělo, velectění pánové, zejména ve směru odpadu od církve, je tolik případů po ruce; že skutečně by to znamenalo nositi dříví do lesa, když bych se měl o tom ještě blíže zmiňovati. Jen některé případy chtěl bych uvésti. A zde musím bohužel konstatovati, že naše vláda, ačkoliv jinak objektivní, v tomto směru přece se objevila poněkud slabou. Pánové, podívejte se, jakým způsobem sčítání se dělo a pod jakou egidou, šéfem výboru pro sčítání lidu a referentem jeho pro instrukce byl pán, který byl jmenován z dřívější vlády, který nepodával a nepodává ani té nejmenší záruky objektivnosti, jak to státnímu úředníku přísluší. Tento pán již jako profesor konal přednášky, které svědčily o velikém nepřátelství proti církvi katolické. (Hlas: Články psal do novin, podepisoval!) Já k tomu také přijdu. Tento pán jest redaktorem a posud je redaktorem a pisatelem do Kostnických listů, listů to, ve kterých se vyskytují různé dikce, které se stydím zde přednésti. O katolících se tam mluví jako o římské chásce. Pánové, když se psalo o tom v těchto listech, že francouzský, nám přátelský národ, navazuje styky s Vatikánem, mluví tam o národu francouzském a katolickém jako národu opilců, kteří se sem a tam potácejí. (Slyšte!) Pánové, jistě že tento úředník, který stál, mohu říci, v čele, zajisté tomuto hnutí odpadlickému nemálo napomáhal, poněvadž osoby četné, sčítání provádějící, hleděly v jeho smyslu jednati. Divím se, že posud tento úředník je na svém místě.

A pánové, co se dělo v Kolíně? Jmen nechci uváděti, ale jestli vám na tom záleží, učiním tak, ač nečiním to rád. Před sčítáním lidu pravil učitel k žákům: "Když vás otec zapíše do sčítacího archu jako katolíka, vyzvedněte si od sčítacího komisaře nový arch a požádejte, aby vám náboženské přiznání změnil, a u hejtmanství se vymluvte." To prosím říká učitel mládeži! Žáka S. přímo se ptal: "Kdy ty už vystoupíš, celá třída až na čtyři již jsou z té římské venku! Já vás všechny vyškrtnu, třebas to ještě na hejtmanství není provedeno!"

A pánové, co se dále dělo v Besenicích? V Besenicích 14. února svoláno bylo občanstvo bubnem obecního sluhy, že se bude sloužiti československá mše. A tam, bohužel - bylo to v hostinci, ve vedlejší místnosti se pilo - pořádána byla schůze a účinkovalo se k tomu, aby se všichni dali zapsati do církve jiné. A pánové, i u té zemské správy nalezl se úředník, jehož jméno po případě také mohu sděliti, - mám to z bezpečného pramene - který obcházel právě v té době úředníky a nutil je k výstupu z církve.

Pánové, ve Skalici šafář upozorňoval své lidi s dotazem, zda přihlásili se již k církvi československé, - bylo to bezprostředně před sčítáním lidu - a když se přesvědčil o tom, ty, kteří nepřestoupili, dal na denní práci a ty, kteří přestoupili, na měsíční práci. To znamená velmi mnoho. Denní práce je taková, která se může naskytnouti, ale nemusí, a která není spojena s takovými stálými výhodami, jako měsíční, jako ku příkladu přidělování viktualií a pod. Tedy když uvážíme, jaké následky to pro naši republiku musilo míti, jaké následky to musí míti a jaké následky to může míti pro budoucnost, jsem ve velikých rozpacích, není-li toto hnutí takovým, že bychom se ho měli vystříhati. Pánové, obávám se a děsím se, že by mohly nastati chvíle, kdy by toto hnutí vyvolalo živelní výkřik rozhořčení a nepřátelství, hnutí, které tak málo lze srovnati se zásadami volnosti a zásadami svobody svědomí, že může nastati takový protitlak, že nám nebude možno ten dobrý český trpělivý katolický lid udržeti ještě ve stavu zákonném. Jsou to věci, které mohou míti v zápětí následky dalekosáhlé a které by mohly přivoditi opakování konce prvního čtvrtletí století XVII. pro nás tak osudného.

Pánové! To celé hnutí neslouží nám nikterak ke cti a kompromituje nás velmi silně v cizině. A není to jen můj. osobní názor, v tom směru, pánové, nalézám se.ve velmi dobré společnosti, ve společnosti našich poctivých buditelů naší samostatnosti, ve společnosti Palackého, profesora Pekaře, ve společnosti nám tak přátelského Francouze Denise, který toto hnutí odsoudil. A tak málo se mluví zejména v této době, o onom muži, který byl přece zkušeným státníkem a znal naše chyby lépe než kdo jiný. Míním tím našeho nezapomenutelného dra Františka Riegra. A když vzpomínám toho, co napsal ve svém kšaftě, aby se národ český svému náboženství neodcizoval, myslím, že viděl velmi dobře do budoucnosti. Vzpomínám si, velectění pánové, když jsem byl v Paříži ve chrámu Invalidů, kde je pochován Napoleon, jak návštěvníci, kteří tam přišli, byli hluboce dojati, když odcházeli. A musím také přiznati, že i já odcházel jsem hluboce dojat. Nad sarkofágem byla slova z testamentu, že si Napoleon přeje, aby byl pochován v tom městě a uprostřed toho národa, který tah vřele miloval. Myslím, že by neškodilo, aby takový nápis kšaftu, jako je to poctivé slovo Riegrovo, se také na sarkofágu jeho vyskytlo.

Dovolte také ještě ku konci několik slov. Viděli jste, že alespoň pokud se týče nás, není nevraživosti ani proti německému národu, ani proti jiné německé nebo české politické straně. Pánové, celá spokojenost našeho státu a našeho národa kulminuje v jednom: kulminuje v té linii, ve které zajisté všichni se můžeme sejíti, to jest v linii všeobecného celku státního, kterému všechny strany bez rozdílu musí přinésti oběti. Kompromis je to,pánové, který světem vládne v dobách míru - v dobách revolučních ovšem ne - a ne kompromis shnilý, jak o tom mluvil profesor dr. Wiechowski, nýbrž kompromis, který jest spravedlivou výslednicí všech stran. Jen kompromisem je možno soužití lidí mezi sebou. Vždyť i ten zákon, na kterém se usnášíme, je zase jen výsledkem kompromisu. A tu vidíte, pánové, že jen na této linii, na tomto všeobecném zájmu státním, kterému se také musíte podříditi vy, všichni se jednou shledáme.

Nemohu zakončiti jinak než několika větami z poselství presidenta Americké republiky Hardinga, republiky, která přece bývá nám tak často skutečný m vzorem, a dovolte mi, abych vám z tohoto poselství přečetl několik vět. Praví se v něm:

"Nezapomínejme, že žádný zákon, který byl sdělán lidskou rukou, nemůže pozměniti neúprosný zákon přírody.

Jest nejbezpečnějším očekávati přemnoho od vlády a zároveň ji nedostatečně podporovati.

Řídě se zákony, neuznávám žádné třídy, žádné skupiny, žádného zvláštního postavení některé části lidu.

Ani v zákonodárství a ve správě není žádných.rozdílů a společné blaho je nejvyšším vodítkem.

Jestliže revoluce chce naprosto svrhnouti nynější řád, ať si jen národové učiní tento tragický pokus. Amerika se k tomu nepropůjčí!" (Výborně! Potlesk.)