Pátek 4. února 1921

Schůze zahájena v 10 hod. 35 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: Löw, dr Přikryl.

105 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Brdlík, dr Burger, dr Fatka, dr Gruber, Husák, dr Kovařík, dr Šusta; odbor přednosta dr Groš za ministerstvo financí.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Krupkovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem bylo rozdáno:

Tisk 408. Odpověď ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. Jelinka, dr Spiegela a spol. stran předložení mírových smluv atd. (tisk 31).

Tisk 409. Odpověď. ministra vnitra a ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hartla a soudr. o protiprávních násilných opatřeních vůči Němcům a obzvláště německému školství v Českém Dubě (tisk 144).

Tisk 450. Odpověď ministra školství a národní osvěty a správce ministerstva financí na interpelaci sen. Kroihera, Hrejsy a soudr. (tisk 87) jakož i na interpelaci sen. dr Stojana, dr Reyla, Ševčíka, Valouška a soudr. o výplatě zvýšené kongruy, drahotní výpomoci a nákup. přídavku (tisk 92).

Tisk 456. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci sen. dr Reyla a soudr. o neosvobození ústavu hluchoněmých v Hradci Králové od placení příplatků za mlýnské výrobky (tisk 286).

Tisk 457. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Dúrčanského a soudr. o gymnasiích náboženského rázu na Slovensku (tisk 267).

Tisk 458. Zpráva rozpočtového výboru o návrhu sen. dr Fáčka a soudr. na revisi minimálních cen předmětů podrobených dani přepychové podle zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. (tisk 70).

Tisk 459. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Babky a soudr. v záležitosti platů středoškolských profesorů z Čech na Slovensko definitivně jmenovaných (tisk 219).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru národohospodářskému:

Tisk 455. Vládní návrh zákona o uznávání původnosti odrůd, uznávání osiva a sádí a zkoušení odrůd kulturních rostlin.

Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 10 tidenní.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůta je přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 428. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 470) o rozšírení stížnostného práva finančnej prokuratúry (tisk 1242).

Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 14tidenní.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou. Lhůta je přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z výboru iniciativního přikázáno:

výboru kulturnímu:

Tisk 422. Návrh sen. dr Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zřízení hudebních komor.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 424. Návrh sen. dr Mayr-Hartinga a soudr. ve příčině zvýšení cenové hranice pro příslušnost soudů v právních sporech občanských.

výboru sociálně-politickému:

Tisk 432. Návrh sen. Jakubky a soudr. na změnu úrazového zákona ze dne 28. prosince r. 1887, ř. z. č. 1 z r. 1888 článku IV. § 6 změněného zákonem ze dne 10. dubna r. 1919, č. 207 Sb. zák. a nař.

výboru rozpočtovému a národohospodářskému:

Tisk 433. Návrh sen. Lisého a soudr. na vydání zákona o občanské vyživovací půjčce státu.

Předseda: Zápisy o 32., 33. a 34. schůzi řádně ověřené vyloženy byly v senátní kanceláři podle § 72 jednacího řádu k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku. Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním odstavcem jest

1. návrh, aby bylo zkráceným jednáním podle § 55 jedn. řádu projednáno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých i nových pořízení strojů (tisk 412).

Pilnost odůvodňuji tím, že daňové výhody jsou vázány na provedení jistých opatření v závodních knihách, a tyto knihy bude třeba za r. 1919/20 již v nejbližší době uzavříti. Obtíže naskytující se u podniků, jež své knihy již uzavřely, protože jejich obchodní.rok nespadá v jedno s rokem kalendářním, nemají býti rozšířeny též na podniky ostatní. Zástupcové podniků s obchodním rokem 1919/20 dostavují se četně do ministerstva financí a naléhají na brzké vyřízení předlohy, poněvadž před tímto vyřízením nemohou odbývati valných hromad.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Žádám pp. senátory, aby zaujali místa. (Děje se.).

Kdo souhlasí s tím, aby tato věc projednávána byla jako pilná. nechť zvedne ruku. (Děje se.).

To jest většina. Pilnost jest přiznána.

Tuto věc projednávati budeme v příští plenární schůzi.

Odstavcem druhým jest

2. druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického a zahraničního o vládním návrhu, aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě, dané v Bernu dne 26. záři 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek (tisk 421).

Zpravodajem je za výbor rozpočtový sen. Hrejsa, za výbor zahraniční sen. Folber.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Sen. Hrejsa: Nenavrhuji ničeho.

Sen. Folber: Změny nejsou.

Předseda: Prosím, račte zaujmouti místa.

Kdo souhlasí s ratifikačním usnesením, přijatým ve čtení prvém. také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Ratifikační usnesení se schvaluje také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu třetímu, jímž je

3. pokračování v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 441).

Řečníci jsou přihlášeni:

ťProtiŤ: sen. Meissner, dr Hilgenreiner, Spiesa, Chlumecký. ťProŤ: sen. Klofáč, Jaroš, Šachl, dr Fáček, Dúrčanský a Ackermann.

Dovoluji si upozorniti, že některé strany mají svůj řečnický kontingent již vyčerpaný. Prosím tedy pány řečníky, kteří ještě jsou přihlášeni, aby se buď slova vzdali, anebo své vývody zkrátili na nejmenší míru. Ke slovu přichází nyní první řečník ťprotiŤ p. sen. Meissner. Uděluji mu slovo.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Sotva byl předložen miliardový rozpočet, již za ním následuje znovu bližší, dodatečný rozpočet, který rovněž hází miliardami, jakoby se jen tak na ulici sbíraly. Moje vývody jsou krátké. Podávám zde jenom projev mínění mého voličstva, více mého voličstva, než mého vlastního cítění.

Největší neproduktivní položkou v rozpočtu na rok 1921 tvoří náklad ministerstva národní obrany, proti čemuž zbývá příliš málo na produktivní účely a nutné potřeby lidu. Při tom připomínám na vypravení dopravnictví, na zužitkováni vodních sil pro elektrizaci a pro melioraci půdy, v souvislosti se zcelováním pozemků. Stavy, stát udržující a produktivní, jsou nesmírnými, nekonečně vzrůstajícími daněmi hnány vstříc zkáze a soustavnému vyvlastnění. Za to olupuje nás vláda o naše školy, vrhá nesčíslné existence do bídy a nouze, poněvadž, nehledě k anulování válečné půjčky, nevyplácí ani splatné kupony přejatých předválečných dluhů. Nejširší kruhy obyvatelstva byly tím postiženy nepopsatelnou bídou. K tomu se ještě druží strádající ze stavu pensistů a ne na posledním místě váleční poškozenci a jejich příbuzní. Nevýslovná je bída a nouze, která zaviněna byla zastavením požitků z předválečných dluhů a z válečné půjčky. Bylo to ďábelské dílo namířené proti našemu lidu. (Souhlas na levici.) Tato záležitost zaměněna byla ve věc národnostně politickou, ačkoliv je veskrze věcí čistě hospodářskou. V této příčině muselo by se teprve zříditi ministerstvo sociální péče, neboť dosavadní ministerstvo v tomto ohledu většinou se lhalo.

Vlastnictví a právní bezpečnost jsou ohroženy. Zmiňuji se pouze o možnostech tak zvaného zákona o pozemkové reformě, jež jsou na posměch všemu právnímu citu, kterýžto zákon dokazuje jenom třídní nenávist a nerozum. Zákonodárci, kteří stvořili tento zákon, nemusejí býti na něj pyšni. Dnes jsme již tak daleko, že nevíme, budeme.li ještě zítra majiteli a vlastníky nemovitostí, kterých jsme nabyli po našich praotcích. Že při tom trpí výroba, je přece samozřejmé.

Hospodářský a výdělečný život jsou dnes vydány všemocným teroristickým živlům a na druhé straně promrhávají se vydřené daně na militarismus. Přepych francouzské mise podává zde výmluvný příklad. Československá republika přiznala se tím k francouzskému šovinistickému imperialismu, s tím však nemůže býti spojena žádná mírumilovnost, neboť stát, který projevuje vůli k míru uvnitř i na venek, nemá zapotřebí takových báječných vojenských nákladů. Vojenské moci zneužito bylo mnohonásobně k falšování obecních voleb a k umlčení utlačovaných menšinových národů. Bylo by lze uvésti velice četné příklady. Připomínám pouze násilnosti spáchané na německém lidu v létech 1919 a 1921, bližší vývody mi prominete, byly již svého času podány vynikající stranou. Vojenská moc stala se metlou daněmi zatíženého, mírumilovného, průmyslového, za to však bezprávného německého obyvatelstva..

Zkrátka: Vláda, která nestojí nad stranami, nad národy, nýbrž se uplatňuje jako stranicko-politický činitel, neposkytuje poplatným stavům nijakých vzájemných hodnot za neobyčejně vysoké jejich plnění. Proto jako zástupce lidu, který chce býti poctivým, nemohu hlasovati pro návrh, pro tento ortel smrti nesčíslných existencí. Ale i pro tento hospodářský ortel smrti najde se, jak lze předvídati, většina, tatáž ťvětšinaŤ, která je nositelkou národnostního šovinismu a ťsebeurčovacího právaŤ, které je na posměch každé svobodné ústavy. (Potlesk německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Přichází ke slovu řečník ťproŤ, a to pan senátor Šachl. Uděluji mu slovo.

Sen. Šachl: Velectěné senátní shromáždění! Ku podanému dodatečnému rozpočtu přihlásil jsem se ke slovu, abych některé potřeby, hlavně zemědělského lidu, jako nutné zde odůvodnil.

Přihlížeje k tomuto dodatečnému rozpočtu co do výše položek vydání, jest v prvé řadě ministerstvo národní obrany po úhradě příjmů v obnosu 1.130 milionů, a tu nelze pochybovati, že by toto vydání bylo nepotřebno, naopak dnes je jaksi nutné k zabezpečení klidu a nutné ochrany veřejného majetku v naší republice. Jelikož však náš kádr vojenský skládá se většinou z řad zemědělských, jest povinností, by též přihlíženo bylo po této stránce k stavu rolnickému, což však se v nejmenším dosud neděje. Důležitost stavu zemědělského jest vlastně dnes jediným možným východiskem k ozdravění naší republiky. A tu jest potřebí, by nikde ani v nejmenším nebylo nic činěno na újmu stavu tohoto. Jest však zřejmé, že mnohá rolnická usedlost trpí velice tím, že syn, který odveden slouží u vojska, jest jediným synem třeba staré matky-vdovy, která není schopna nijak své hospodářství vésti a tím takové hospodářství na výnosu hrozně trpí ke zkáze všeobecné. To dále není třeba odůvodňovati. Takové a jiné případy shledáváme všude a tu jest jistě nejvýš zapotřebí, aby do zákona branného byl vsunut paragraf, který by v takových případech osvobozoval takové vojíny od aktivní služby vojenské po výcviku 3měsíčním tak, jak tomu bylo ve starém zákoně branném. Byla nám sice sdělena úleva šestinedělní dovolené na nutné práce, ale to, pánové nijak nestačí, zvláště když ještě musí se tři týdny v zimních měsících za tuto dovolenou dosluhovati. Nechceme žádné výjimky ze služebního vojenského poměru jednoho k druhému, ale chceme, by pro všeobecné blaho všech bylo touto úlevou celkové zásobovací akci naší plně vyhověno.

S povděkem přijali jsme prohlášení pana ministra národní obrany, že ve vojsku v hodinách školy konají se též teoretické přednášky hospodářské, jakož i že zařízeno jest vojenské praktické hospodářství, hlavně s chovem dobrých dojnic, kteréž zaopatřují mlékem vojenské nemocnice pražské a jiné, což jest nejvýše chvalitebné. Ještě dlužno se zmíniti po stránce strategické, by co nejdříve bylo přikročeno ku stavbě dráhy, a to v prvé řadě Budějovice-Lišov-Třeboň přes Jindřichův Hradec do Moravských Budějovic a odtud do Bratislavy, aby tak spojeno bylo naše Slovensko plně dopravními nutnými prostředky nejen k dovozu potřeb všeobecných, ale aby bylo docíleno hlavně spojení po hranicích českých, moravských a slovenských až na Podkarpatskou Rus. Tato dráha, která jako ochranná čára železničního spojení nejkratšího počíná v Plzni a jde přes Budějovice do Rudolfova, známých to vojenských skladišť, jest již hotova. Toto spojení z Rudolfova přes Třeboň na Moravu jest nejen přáním okolních míst, nýbrž i nutně potřebným spojením ochranným naší Československé republiky.

V druhé řadě větších vydání jest ministerstvo železnic, jež po úhradě vykazuje 444,000.000 Kč. A tu podotýkám, že jistě jest potřebí, by dráhy naše byly uvedeny do stavu, odpovídajícího veškerým dnešním požadavkům řádné dopravy, a tu nutno úplně souhlasiti s tímto dodatečným. rozpočtem. S druhé strany však, co do výnosnosti našich drah, se neděje všechno přesně pro řádné hospodářství, jež by mělo býti. Míním tím užívání nadbytečných sil železničních zřízenců.

Mám mnohé doklady, že v některých stanicích jest nadbytek zřízenců, a na dotaz samotného mně známého inspektora u pana přednosty stanice, kterou nechci jmenovat, bylo odpověděno, že propustiti je nelze, že tomu organisace jejich nepřipustí. Nač tedy vlastně platíme a sháníme nové a nové daně? Snad na to, aby se ještě mnohý z těch zbytečných tím chlubil, jak jsem sám slyšel poslední týden v neděli v Plzni, kde se jeden zřízenec dráhy vyslovil, že pracuje sotva dvě hodiny denně, ale plat má velice dobrý, o práci že nestojí, jen když má dobře zaplaceno. Po této stránce jest potřebí, aby stav zřízenců byl zredukován, a to v tom směru, aby řádní, svědomití a práce schopní zřízenci byli ve svém zaměstnání za svou píli řádně placeni a aby zbytečné, nekvalifikované zřízenectvo bylo odstraněno.

To neuvádím vůči nynější vládě, ale vůči době poválečné, kde byli přijímání zřízenci ne dle kvalifikace, nýbrž dle bližších politických stran. toho kterého úřadu, ať již toho či onoho, to jest ve všech úřadech. A tu jest třeba nyní zaříditi systém úspory a dobrého státního hospodářství ku prospěchu naší milé Československé republiky.

Ke konci své řeči poukazuji též k ministerstvu zásobování, že kontingent v obcích byl někde tak nespravedlivě rozpočten, že to vyvolává rozhořčení a nevoli mezi zemědělci. A tu je nutně třeba, aby byly okresní obilní úřady upozorněny, aby staly se opravy za účelem skutečně spravedlivého rozdělení dle výměry poměrně ku počtu osob v domácnosti stravovaných. Jen opravdovou nestranností dá se vše upraviti a takovéto nepřístojnosti odstraniti.

Včerejšího dne zmínil se zde pan sen. Jirásek o tom a vytýkal, že na Slovensku leží ladem mnoho neoseté půdy, a že by vlastně ministerstvo zemědělství mělo se více všímati takových nepřístojností. Vypadalo to tak, jakoby sám ministr měl vlastně do té práce svou osobou zasáhnouti. Jest pravda, že půda leží ladem, já sám jsem to na Slovensku viděl též ,ale pánové, leží také v Čechách dosti půdy ladem a bylo by i zde třeba, aby tato půda nezůstala tak ležeti, nýbrž aby byla skutečně oseta. A čí je to vlastně vina? Vina tu není v tom, že snad by se měl starati o to ministr, vina jest někde jinde, a to v tom, že vlastně dnes dělnictvo se nepřihlašuje na práce venkovské, naopak dělnictvo na venkově pracovati nechce, a to proto, poněvadž jeho mzdy na venkově jsou skutečně malé. Ale, velectění pánové, kdyby se měly mzdy zase zvyšovat, kam by šla pak zemědělská produkce, jaké výše by potom dostouply naše obilniny? Proto, pánové, se musí hledati vina někde jinde, a to tam, že se má vlastně dnes k tomu dělnictvu jíti a pobádati je, aby se přihlašovalo do práce, aby se tak čelilo nezaměstnanosti. Nezaměstnané lidi jest třeba uvésti v pohyb, a to do takových prací, kde jest jich nutně zapotřebí. Tu by se mělo poukazovat na to s této stránky, a pak zajisté že by to jinak dobře chodilo. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Nemám dalších vývodů a z důvodů nutných prohlašuji, že náš lidový klub se usnesl, že bude hlasovati pro rozpočet. Tím končím svou řeč. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku ťprotiŤ sen. dr Hilgenreinerovi.

Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátorové a senátorky ! Před rokem byl zde. v kusém parlamentu předložen rozpočet na 1920 v částce 9 miliard. Dnes ve zvoleném zastupitelstvu národa žádá se dodatečný úvěr k tomu, 5 miliard. To je přece trochu silné a sám náš tak mírný referent nemohl jinak, než vyjádřiti podivení a uvedl zvláště ministerstvo národní obrany, které požadovalo v minulém lednu 1.812,000.000, nyní pak žádá dalších 1.152,000.000. Nu, naše ministerstvo národní obrany se letos pro každý případ.opatřilo a vymohlo si ihned v řádném rozpočtu přes 2 miliardy. Uvidíme, co mu příštím rokem v této době budeme dodatečně povolovati !

Ovšem, není nám zaplatiti celou tuto částku skoro 5 miliard; byly učiněny úspory. Ale jsou to právě tyto úspory, s nimiž my Němci nemůžeme projeviti svůj souhlas. Bylo ušetřeno 807,000.000 Kč tím, že se nezaplatily renty předválečných dluhů, renty, které se vyplácejí v Polsku, Uhrách, v Rakousku, vůbec všude ve státech mnohem hůře finančně stojících. Je to čestnou povinností, aby i u nás tyto renty byly nahrazeny. Mnoho trpkých slz prolévají strádající, poněvadž nejsou vypláceny; mnohý starý muž zemřel hladem, poněvadž mu byl tento plat odepřen. Proto, velectění, navrhli jsme resoluci, které jistě všichni rádi dáte svůj souhlas, aby vláda počala ihned s placením těchto rent. Odklad není odstraněním, poučil nás včera pan referent. Rentové dluhy jen vzrůstají a nejsou tedy úsporami.

Jiné úspory, s nimiž nemůžeme se spřáteliti, jsou ony, jež byly uspořeny na válečných invalidech. Činí přes miliardu. Pánové, váleční invalidi si naříkají, že neslyšíme jich požadavků, že jich spravedlivé nároky nebyly dosud v přiměřeném rozsahu uspokojeny. Kolega Hartl ukázal včera k tomu, oč lépe si stojí druzi naši válečných invalidů v Německu. Proto navrhl jsem společně se svými kolegy z našeho parlamentního svazu resoluci, v níž se požaduje, aby to co ve státním rozpočtu na rok 1920 bylo na zaopatření válečných invalidů vyměřeno, se válečným invalidům skutečně také plně dostalo, a aby vláda podala příslušný dodatkový zákon. Prosím vás, abyste také pro tento resoluční návrh hlasovali.

Velectění! Zpráva rozpočtového výboru končí elegicky: ťPřes tyto námitky nemohla většina nenabýti přesvědčení, že nezbývá nic jiného, než schváliti dodatečný rozpočet.Ť To nevyznívá jako nadšení; ale vládní většině je také mnohé konati bez nadšení. Je z toho zjevné, že dodatečný rozpočet byl přijat proti menšině a touto menšinou jsou němečtí poslanci. Tito němečtí poslanci neodpírají rozpočet jakoby myslili, že stát nepotřebuje peněz, hlasovali dokonce pro požadavky, které obsahují zvýšení rozpočtu, na příklad pro výpomoc v nouzi státním zaměstnancům, pro sociální péči a pod. Jestliže Němci proti tomuto rozpočtu hlasují, pak je to protestem nejen proti nynější finanční správě, nýbrž i proti celé správě státní, na niž není jim zajištěn vliv jim příslušející. Poněvadž zavrhujeme politické Dal a Má dáti tohoto státu, poněvadž věříme, že - půjde-li to takto dále - bude politický deficit tohoto státu vždy větší a větší a poškození jeho národů vždy horší a horší, proto prohlašujeme my Němci, že i za finanční správu nechceme nésti žádné zodpovědnosti a zkrátka odmítáme dodatečný rozpočet, jakož jsme se vůbec nezúčastnili při rozpočtu na rok 1921.

Dovolte mi, pánové, abych zde velmi krátce promluvil o politické bilanci tohoto státu, jak se mně jeví. Nejprve v politických pasivech. Jako prvé pasivum tohoto státu jeví se mi to smutné zatížení, jež na něm lpí od jeho zrození: Ne láska plodila jej, ale nenávist a bázeň. Nenávist proti Německu a bázeň před Německem vytyčovaly hranice mnohých nových středoevropských států, jako hranice Polska proti Německu, hranice Tyrol proti Itálii a jiné hranice států. Tato nenávist, tento strach pomohly také tomuto státu k životu. Neznalosti Dohody o skutečných poměrech na jedné straně přišla namnoze vstříc nepravdivost na straně zdejších vyjednávačů, jak Memoire III to zřejmě dokazuje. A tak bylo nás 3 1/2 milionů Němců, tak bylo mnoho set tisíc Uhrů a částečně i Slováků bez dotázání se tomuto státu přivtěleno. Není to stát volby, je to stát z donucení, ve kterém my Němci dosud jsme zde žili. Nedivte se proto. že ve mnohém, ba v širokých kruzích ještě tu a tam to přání žije: ťVen!Ť

S tímto pasivem státu je jiné úzce spojeno. Staleté splývání různých národů na půdě těchto zemí bylo by umožnilo, aby národové, kteří bez dotázání, ba proti své vůli v tomto státu se octli, se byli podvolili o své vůli v tomto státu zůstati, tehdy totiž, kdyby jim byla vhodně moudrá vnitřní politika přišla vstříc. Že nebylo této vnitřní politiky, to je druhé pasivum, které lpí na tomto státu. Jestliže bylo odepřeno těmto národům právo sebeurčení ke státu, tu mělo jim býti aspoň přiznáno právo sebeurčení ve státě a mohlo by jim býti přiznáno i dnes ještě. Ale i toto právo sebeurčení ve státě hledí se jim dnes, pokud je to možno, vzíti. V tak zvané demokratické republice byli vyloučeni celí vysoce kultivovaní národové po 1 1/2 roku ze státní správy a byla vytvořena ústava bez nich, ba proti nim. Byl předstírán světu živý útvar čistě českého národního státu a přešlo se přes požadavky domácích národů prostě k dennímu pořádku. Až dodnes. Z ústřední správy tohoto státu jsme až do dnešního dne téměř zcela vyloučeni. Kolega Mayr dovodil včera, že na jedno ministerstvo připadá sotva po jednom vyšším úředníku německé národnosti. Součinnost na práci parlamentární zbytečně se nám ztěžuje. Samospráva, kterou jsme z části měli v oboru školství, zemědělské rady, správy okresů a obcí, je nám přistřihována den ze dne víc a více. Tak dělá se ve vnitřní politice z této republiky nové Rakousko. Ano, velectění, toto vámi tak potírané ťrakušáctvíŤ v nejhorším slova smyslu je uskutečňováno v tomto státu: Je to demokratický stát bez demokracie, je to národnostní stát, v němž se mnohý z jeho národů nezbytně cítí cizím. To je druhá pasivní položka. - Ta má třetí v zápětí: naši vnější politiku s jejím drahým, strašlivě drahým synem: militarismem.

Neměli jsme dosud potěšení, abychom slyšeli našeho pana ministra zahraničí zde v plenu senátu mluviti, kromě jedné smutné příležitosti, tehdy totiž, když jeho vlastní národní druhové, kteří mu přece mají za tolik děkovati, jej nutili, aby zde v senátu téměř kapsy obrátil na důkaz, že neukradl nic pro sebe. Jsme tudíž, pokud jde o zahraniční postavení, odkázáni na jeho rozmluvy se žurnalisty a na jeho výklad v poslanecké sněmovně. Velectění! Čtete-li tento výklad, tu zdá se člověku, jakoby slyšel v Praze gramofon, do něhož mluvili lidé v Paříži. Dr Beneš říká to, co se jinde nechce říci nebo nemůže říci. Odtud ta odvaha, udíleti všem možným státům pokárání, na příklad ťsfinzeŤ severoamerické, Polsku nebo Rusku atd., ba docela hroziti nejkrajnějšími prostředky, jako stalo se proti Uhrám a Německu. Kdo jen nám dává právo, abychom se vměšovali do vnitřních poměrů druhých států? A odkud čerpáme sebedůvěru, že můžeme dokonce hroziti ozbrojenou mocí? Víme, zda pušky spustí v tom směru, ke kterému jsou komandovány? Nehrozím, říkám jen: Kolkolem v zemi mají vojáci příklady jiných, kteří stříleli jiným směrem, než kam přísahali, a za to jsou teď vděčně slaveni jako hrdinové. Špatné příklady kazí dobré mravy a nesmíte se diviti, jestliže tyto příklady též vniknou v naše mladé vojsko. Učiňme nejprve doma u sebe pořádek a udržujme jej s ostatními státy, jak to pro Rusko ohlásil ministr zahraničí; jiné státy mohou se starati samy o sebe. To však je kletba násilného míru pařížského, že nové státní útvary mohou býti udržovány jen násilím, a náš stát, dítě tohoto násilného míru, je odsouzen zplna zúčastniti se násilné politiky Dohodové, války, vedené mírovými prostředky!

Celý neutrální svět hrozí se nyní nad krvavou sumou, již chtějí z Německa vymačkati, čímž chtějí učiniti celé Německo poplatným cizímu kapitalismu. Pánové, víte, čí obchody se zde obstarávají? Bolševismus zavěsí jednou do své čestné galerie obrazy Clemenceaua a Lloyda George a mezi nimi bude se stkvíti též obrázek dr Beneše, bude-li v této zahraniční politice pokračováno. Ale co lze dělati, my, zdá se, jsme zapsáni Dohodě duší i tělem a děláme jí hotová vyznání lásky. Intimní spolučinnost s Francií a Anglií ve všech otázkách evropské politiky jest pro nás conditio sine qua non stojí doslovně psáno v exposé našeho ministra zahraničí. Ale co potom, jestliže ti dva najednou přestanou býti intimní? Jestliže se rozejdou, za kým půjdeme my? A my budeme musiti jíti nejen pouze za Francií a Anglií, nýbrž i za Itálií i za Jugoslávií! A což jestliže v samé Jugoslávii Chorvati, Srbové a Slovinci se rozejdou, jak již skoro se zdá? S kým budeme udržovati intimní styky, kam se usadíme?

Tolik naříkáte na politické područí pod Rakouskem. Mně se skoro zdá, že nikdy nebyli národové, kteří tuto požehnanou půdu obývají, tak politicky odvislými, jako -právě v této ťvolnéŤ republice. A nyní komanduje nám Dohoda také náš poměr k Rakousku. Co o tom ministr Beneš mluvil, zdá se býti člověku takovým, jako by zde byly složeny v jedno dva koncepty: jeden koncept, sepsaný v Paříži, který mluví pro dunajskou konfederaci, a druhý, sepsaný v Praze, který mluví proti bližšímu spojení s Rakouskem. Ujišťování, že ťani nejmenší částečka vlastní hospodářské a politické suverenity nebude obětovánaŤ, je z pražského konceptu; kde s druhé strany se mluví o ťnovém politickém a hospodářském systému ve střední EvropěŤ, o ťkonečných ujednáníchŤ se všemi nástupními státy, o ťjakýchsi obětechŤ, to je koncept pařížský. A je to, jakoby byla slečna u psacího stroje při opisování oba ty koncepty promíchala. A prohlášení, pánové? To je opět známkou politické svobody tohoto státu. ťJestliže my těchto problémů nerozřešímeŤ - praví ministr -, ťpak rozřeší je jiní proti nám.Ť Zde máte zahraniční politickou svobodu tohoto státu, zde může český národ viděti, jak vypadá jeho osvobození.

Ne lépe, než osvobození menšinových národů. Nám je poslouchati, komando obstarají jiní.

Přece však je třeba u této pasivní položky poznamenati, že bychom ji rádi snížili. Dohoda poznává, že Balkán ve středu Evropy ji samu ohrožuje, a všichni, kteří jdou za Dohodou, musejí to také poznati. Již hledají se bližší vztahy mezi nástupními státy. My Němci v této republice nemáme dle mého osobního pojetí žádného národnostního zájmu na takovém semknutí, pro nás bylo by národnostně výhodnějším jiné řešení rakouské otázky; ale snad bude prvé řešení, poněvadž právě nám není tak sympatickým, pro vás tím snazší, zvláště když příkaz dohody řeší výhodněji mnohé otázky, především vývoz tohoto státu.

Mohl bych mluviti o jiných pasivech, o pasivu ve vyživovacím hospodářství, a pasivu bytové péči, a pasivu v naší zahraniční obchodní politice. Ale o tom bylo již dosti mluveno předešlými řečníky, i řečníky, jež mluvili ťproŤ.

Dovolte mi, než přejdu k aktivům, abych řekl ještě několik slov k položce, kterou každý obchodník pojímá do své bilance, myslím totiž účet dubios. Potom, co jsem řekl, nedivili byste se, kdybych celou republiku zařadil na účet dubios. Ale nechci býti tak zlomyslným. Co především na účet dubios patří, je naše finančnictví. Stav naší koruny prokazuje, s jakou pochybností jiní posuzují naše finančnictví. Poctivou snahu našeho finančního ministra, aby zjednal pořádek, nelze popírati. Také je třeba otevřeně uznati jeho osobní schopnosti a jeho upřímnost, se kterou říká: ťLituji, že nemám peněz; než povolím nové požadavky, musejí býti povoleny nové daně.Ť Ale při ročním rozpočtu 9 miliard na rok 1920 dodatek etátní 5 miliard, toť přece zřejmá známka, že naše finanční hospodářství patří na účet dubios. Domněle patří i rovnováha, jež má býti na rok 1921 zjednána, na týž účet. Co však jistě není na účtu dubios, nýbrž mezi pasivními položkami, to je válečná půjčka. Z tohoto místa prohlásil ministr financí Engliš, že finanční otázky nejsou v cestě uspokojivému řešení otázky válečných půjček. A v tomto slavném senátu bylo před měsícem usneseno, že má býti ťodstraněno ostří zákona o válečných půjčkách, především pro hospodářsky slabší.Ť Co se stalo? Byla nám naznačena osnova zákona, která je posměškem vlastnímu prohlášení pana ministra financí a výsměchem resoluci, která zde v senátu jednomyslně, nebo aspoň s nepatrnou menšinou byla usnesena. Jestliže nechcete dbáti bídy postrašených majitelů válečných půjček, pak pomyslete na úvěr tohoto státu uvnitř i vně. Několik miliard státního úvěru bude vyhozeno proto, abyste uspořili několik milionů peněz. Víte přece, jak bídně dopadly předchozí půjčky. Lze se diviti, že i čeští státní občané nemají důvěry ve stát, který se ze svých závazků tak vymyká, jako ve věci válečných půjček? Připusťte tedy konečně ke slovu srdce a mozek a řekněte jednoduše: Válečná půjčka vymění se za půjčku státní! A politické ovzduší se značně vyčistí tímto způsobem při nepatrných výlohách.

K dubiosům v tomto státu počítám ještě nyní naše ministerstvo školství a národní osvěty. Až do nedávna podřízeno bylo toto ministerstvo diletantu, který pohlížel na obtížné problémy duševní a mravní kultury namnoze jen se stanoviska stranického. To, zdá se, nyní se zlepšilo. Jest tam nyní pociťováno, že problémy školskými a problémy církevně-politickými operuje se na srdci a mozku národa a že chybný řez mohl by míti smrtelné účinky. Kéž má ministerstvo vždy odvahu pokračovati v této cestě a jen věcně projednávati tyto obtížné otázky.

Další dubiosum: Naše politická správa. Poněvadž předchozí režim stran nemohl vytvořiti žádnou vládu, proto došlo k nedemokratickému režimu úřednickému. Ale obyvatelstvo si jaksi ulehčeně oddechlo a skutečně je nutno nynější vládě dáti vysvědčení, že skládá se z odborníků a že se snaží postaviti se na stanovisko zákona. Praetoriánské panství mnohých kruhů bylo z velké části potlačeno, i v těžkých okolnostech zachovala vláda úspěšně pevnou ruku. Že však státní správa ještě stále je na účtu dubios, toho zjevným důkazem je německé zemské divadlo v Praze. Soudcovský rozsudek vyslovil zde nemohoucnost veřejné moci, dopomoci právoplatnému nájemci k předmětu jeho užívání. Nechceme vznášeti příliš ostrých obžalob proti nynější vládě; vina je na těch, kdož jednomu národu namluvili, že je proň bezprávím, jestliže druhý národ domůže se svého práva, a že pšenice vlastního národa vzkvete jen tehdy, jestliže setba druhého bude zašlapána. Velectění! Pokud smějí štváči tak hlasitě křičeti a daleko v kruhu jsou slyšeni, dotud bude každá vláda zde na účtu dubios.

A nyní dovolte mi říci ještě jedno slovo k položce ťdalŤ, k položce aktivní v tomto státu. Za ťdalŤ, za drahocenné ťdalŤ považuji bohaté poklady, jimiž tyto země zde jsou v každém směru požehnány, za ťdalŤ, za neocenitelnou aktivní položku pokládám zdatné národy, kteří na půdě těchto zemí od tisíciletí bydlí a pracují: zdravé, vývoje schopné, bohatě nadané, pilné tvůrčí národy, vysoko stojící zemědělství, vynikající řemesla, bohatě vyvinutý průmysl a obchod, pokrokové školství, dobře organisované dopravnictví, vyškolené a až do převratu nezištné úřednictvo, vyspělé sociální reformy, jedním slovem všechny předpoklady znamenitého rozvoje různých, na půdě těchto zemí bydlících národů. Tato výše zevní kultury, kterou též český národ zde získal, musí i cizince přesvědčiti, že je to přeháněním, ba lží, mluví-li se stále o potlačování, o vykořisťování, o zotročení českého národa Vídní, Rakouskem a Němci. Velectění, český národ jde v čele všech slovanských kmenů, i národa ruského, nikoli na vzdor Rakousku, nýbrž dík Rakousku. A jest otázkou, byl-li by národ dosáhl tohoto rozvoje, kdyby byl německý, protestantský falckrabí dobyl vítězství v bitvě na Bílé Hoře. Víte, že bitva na Bílé Hoře nebyla bojem českého národa proti národu německému, byl to boj, který byl veden českými stavy proti absolutismu císařovu. Tento boj, který i jinde skončil vítězstvím absolutismu, byl na Bílé Hoře dobojován; český národ neměl na tom podílu. Kdyby zde byl zůstal tento ryze německý falckrabí panovníkem, tu by byl pravděpodobně váš národ ještě více stlačen k Německu, než pod panstvím katolických, pro jich domovskou moc ve Španělsku a v Nizozemí více mezinárodně založených Habsburků, a bylo by velmi sporné, byli-li byste dnes svou politickou a národní samostatnost tak upevnili, jak jste si ji uchovali přes mnohá léta odvislosti. Ostatně hráli Čechové ve Vídni velkou a v Praze největší úlohu i před převratem, a český voják, který s nadšením táhl do války proti nepřátelům Rakouska - a bylo mnoho pluků, o nichž musíme to doznati, - činil tak nikoli u vědomí, že může jen ztratiti pouta otrocká, nýbrž v přesvědčení, že hájí bohaté poklady vlasti, která na půdě rakouského státu vzrostla. Pánové, to je drahocenné aktivum v tomto státu: skvostná země, tito skvostní národové a toto aktivum může při dobré vůli každým dnem ještě býti zvětšeno.

Dovolte mi nyní, abych z aktiv a pasiv sestavil politickou bilanci.

Bilance těchto prvých let republiky je dle mého názoru pasivní. V tom i mnozí z vás jsou se mnou za jedno, i z těch, kdož podporují vládu; ve slovech řečníků, mluvících ťproŤ v dosavadní debatě, dochází to zřejmě výrazu: Tak to nemůže, tak to nesmí dále jíti, má-li stát potrvati! A národ, český národ, vyjadřuje tuto bilanci populárně takto: ťJe to nyní namnoze ještě horší, než za Rakouska.Ť

Bylo by lákavým provésti toto srovnání, ale nechci přiostřovati protivy. Kupci, podnikateli, otci rodiny, který uzavírá roční bilanci, je tato ukazatelem do budoucna. To platí též pro státní hospodářství. Je třeba zvyšovati aktiva a snižovati pasiva; je třeba podporovati státotvorné síly a napravovati učiněné chyby. ťBůh učinil národy léčitelnýmiŤ psáno jest již v starožidovské ťknize moudrostiŤ. Také ťČeskoslovenská republikaŤ je léčitelnou, to je mé pevné přesvědčení, jestliže ti, kdož ji řídí, budou jen chtíti. Mnozí se domnívají, že je to možno jen operací, já ve svém politickém optimismu doufám, že jest ještě možno vyléčiti ji vnitřně, ale jen svornou spolučinností všech její národů. Její chorobou je z největší části jakási hypertrofie, jakési chorobné zbujnění jedné části státu, českého národa, který se cítí státním národem a který se bezohledně vyžívá na úkor druhých státních částí, které by tím musily zakrněti. Je samozřejmo, že menšina nemůže panovati, ale je přece možno, aby menšina spolupracovala. A k spolupráci velectění, německé strany opětovně prohlásily svoji ochotu, výslovně pak na počátku tohoto zasedání. Svou ochotu učinily jen závislou na určitých podmínkách, na určitých základních požadavcích. Tyto vztahovaly se na vhodná prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, na reformu jednacího řádu, na školský zákon na podkladu národnostní samosprávy, na národnostní klíč při obsazování míst úřednických, na šťastné rozřešeni otázky válečných půjček, na otázku důstojnickou, na hospodářsky věcnou pozemkovou reformu, která by se vyhnula každému počešťování německého území. Taková byla nabídka. Odpověď na ni jsme podnes nedostali. Slyšeli jsme pěkné řeči o povšechné ochotě k smíru, neslyšeli jsme však určitých návrhů. Již zdvořilost by toho vyžadovala, abyste nám odpověděli. Byly již opětovně učiněny pokusy, sejíti se hospodářskými mosty, v zájmu souručenství stavu dělnického, zemědělství atd. Neoddávejte se žádnému klamu! Veliká kláda národnostní, německé otázky, je každé straně v cestě, která by chtěla dostati se přes propast, a ta strana, která by přes tuto překážku chtěla propast překlenouti, byla by - buďte tím ujištěni - ve vlastním svém národě nemožná; takovýto smír státu pranic neprospívá. Proto snažte se především o to, abyste tuto národnostní překážku odstranili a třídy vedené stejnými zájmy najdou se již samy sebou. Je to rozluka nepřirozená, tato čistě národnostní rozluka, to uzná každý; utvoření. většiny je tak dlouho nemožno, pokud ona trvá. Proč tedy nenajdeme odvahy k smírů? O vánocích roku 1920 sešla se zde v senátě značná většina na půdě školství pro zásadu, že naše školství má býti vybudováno na podkladu národnostní samosprávy. Jednejte především jednou vážně o tomto vaší většinou zde přijatém resolučním návrhu a jděte pak po těchto stopách dále! A v té míře, ve které povolíte národům jich národnostní samosprávu, připravíte i vnitřní mír. Žádné trhání státu! Tento stát je již v mnohých směrech příliš malým a musí se snažiti rozšířiti své hranice, aby mohl své výrobky náležitě zhodnotiti; bylo by zpozdilým tyto hranice ještě zužovati. Žádné trhání tohoto státu, avšak uvnitř jednotného státu nejmožnější samosprávu Slováku, Němci a Maďaru, aby všichni v tomto státu cítili se spokojenými. To je cesta vyrovnání, cesta smíření, cesta ku státu, to je též cesta svobody zevní, cesta, na níž můžeme se pokud možno zprostiti zahraničních vlivů. Neboť bude-li stát vybudován na lásce všech svých národů, pak můžeme se učiniti méně odvislými od západu a východu, pak teprve bude tento stát v pravdě svobodným.

Neoddalujme tuto otázku! Vezměme my ze senátu vedení do pevných rukou a proveďme je, sproštěni zevních vlivů, pokud možno až do konce! Ukažme se povznesenými nad heslo ulice a poslechněme rozumu! Nebyl den 28. října 1918 dnem zrození tohoto státu, jeho narozeniny nadejdou teprve toho dne, kdy veškeří národové v tomto státu podají si svorně ruce, aby jej společně vybudovali a dobudovali. Pokud vinou dosavadních stavitelů jeden nebo druhý národ v tomto státu nemůže přijíti ke státu, potud nesmíte se diviti, když zástupci takového národa jakoukoli spoluzodpovědnost odmítají, a proto též státní správě odpírají prostředky, na něž by měla právní nárok za poměrů urovnaných. Dejte národům, což jejich jest, a my rádi dáme státu to, co je jeho. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP