Čtvrtek 27. ledna 1921
Schůze zahájena ve 3 hod. 30 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč. Niessner a dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený,
103 senátoři podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři: dr Gruber, dr Popelka, dr Procházka; za ministerstvo financí místotajemník dr Jeřábek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci: dr Bartoušek a dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. dr Herbenovi.
Prosím, by bylo přečteno, co bylo rozdáno tiskem.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tiskem bylo rozdáno:
Tisk 366. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci sen, dr Mayra-Hartinga, dr Hilgenreinera a soudruhů ve věci úpravy pensijních požitků civilních úředníků a osob vojenských, přeložených do výslužby (tisk 114).
Tisk 367. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci sen. dr Mayra-Hartinga, dr Hilgenreinera a soudruhů o zkracování malých střadatelů bankovním kartelem (tisk 121).
Tisk 370. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci sen. Jarolíma a soudruhů o vybírání 30% uhelné dávky z deputátního uhlí horníků-provisionistů (tisk 180).
Tisk 371. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci sen. Hartla a soudruhů o vyplácení odpočinkových požitků pensistům rakousko-uherské banky, kteří jsou usedlí v republice Československé a mají tam domovské právo (tisk 182).
Tisk 372. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. dr Herzigové a soudruhů ve věcí stranického úřadování okresní nemocenské pokladny ve Dvoře Králové (tisk 203).
Tisk 374. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. o stejnokrojích pro politické úředníky (tisk 236).
Tisk 375. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci senátorů dr Hellera, Niessnera a soudr. o příjímání právních praktikantů německé národnosti (tisk 237).
Tisk 376. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci senátorů Meissnera, Friedricha a soudr. o nevyplácení kuponů uznaných předválečných dluhů (tisk 239).
Tisk 377. Odpověď ministra železnic na interpelaci senátorů Jelínka, dr Spiegela a soudr. o odstranění závad na trati severozápadní dráhy Litoměřice-Ústí (tisk 252).
Tisk 379. Odpověď vlády na interpelaci senátora dr Spiegela, dr Mayra-Hartinga a druhů o úmluvách Československé republiky s říší Německou (tisk 292).
Tisk 416. Zpráva obchodně-živnostenského výboru o nariaďenie vlády republiky Československé zo dňa 5. oktobra (ríjna) 1920, čís. 559 Sb. z. a n., ktorým sa na novo upravuje obchod výrobkami železiárských hutí.
Tisk 417. Interpelácia sen. Zimáka a súdruhov na ministra vnútra v záležitosti rozpustenia sjazdu komunistov zo Slovenska v Lubochni.
Tisk 421. Zpráva I. výboru sociálně-politického a II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 861), aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek (usnesení poslanecké sněmovny tisk 363).
Z výboru iniciativního přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Tisk 297. Návrh sen. Hartla a druhů na zařadění úvěru do rozpočtu, z něhož by se poskytovaly zálohy věřitelům bývalé vojenské správy.
Výboru ústavně-právnímu:
Tisk 385. Návrh sen. dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. z. a n., o zemském správním výboru pro Čechy.
Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání denního pořadu.
Prvním bodem jest
1. druhé čtení zprávy sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona (tisk 31), kterým se rozšiřuje obor působností živnostenských inspektorů na Slovensku (tisk 384).
Zpravodajem jest sen. Rud. Pánek.
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Nikoliv.
Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.
Druhým bodem jest
2. zpráva branného a rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 564) o mimořádné výpomoci vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti (tisk 399).
Zpravodajem jest za výbor branný sen. Dědic, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Navrhuji, aby tato věc byla projednána v jedné rozpravě a sice ve lhůtě 1/4 hodiny.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Není jich. Prosím, aby se p. sen. Dědic ujal slova.
Zpravodaj sen. Dědic: Vážený senáte! Tisk 399 pojednává o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 564) o mimořádné vypomoci vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti (tisk 323).
Branný výbor jednal ve schůzi dne 18. ledna 1921 o tomto usnesení poslanecké sněmovny a přijal vládní osnovu zákona v následujícím znění:
§ 1.
Platnost zákona ze dne 15. července 1920, čís. 448 Sb. z. a n., jímž stanovena byla měsíční výplata mimořádných výpomocí na dobu od l. dubna 1920 do konce srpna 1920, prodlužuje se do konce prosince roku 1921.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. září 1920.
Branný výbor doporučuje váženému senátu toto usnesení poslanecké sněmovny k schválení.
Předseda: Přeje si slovo pan senátor Klečák?
Zpravodaj sen. Klečák: Ne.
Předseda: Poněvadž dále není nikdo k slovu přihlášen, přikročíme k hlasování. O osnově zákona, o třech paragrafech, jakož i nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Budeme tudíž tak postupovati. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém.
Ve smyslu §u 55 jedn. řádu přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějakou textovou změnu?
Zpravodaj sen. Dědic: Nikoli.
Zpravodaj sen. Klečák: Ne.
Předseda: Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se )
To jest většina. Osnova zákona přijata jest ve čtení druhém.
Dále jest třetí bod, totiž
3. zpráva výboru sociálně-politického, branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, kterým se zvyšují zaopatřovací požitky vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání, jejich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a patentálním invalidům, jimž jsou vyměřeny požitky zaopatřovací podle dosud platných vojenských zaopatřovacích zákonův a nařízení (tisk 398).
Zpravodajem jest za výbor sociálně-politický sen. Rud. Pánek, za výbor branný sen. Dědic, za výbor rozpočtový sen. Klečák.
Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jedné debatě ve lhůtě půl hodiny a aby řečnická lhůta stanovena byla na 10 min.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Návrh můj jest přijat.
Dávám slovo p. zpravodajovi sen. Rud. Pánkovi.
Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Slavný senáte! Když se v říjnu roku 1919 upravovaly požitky civilních státních zaměstnanců v aktivitě, ukázala se potřeba, aby také i výslužebné požitky civilních osob a jejich vdov a sirotků byly přiměřeně zvýšeny a aby zejména dokonalé revisi byl podroben pensijní zákon pro vdovy a sirotky, poněvadž od roku 1896 tyto požitky nedoznaly žádné podstatné změny, ačkoli aktivním státním zaměstnancům byly od této doby služební požitky několikráte zvýšeny. K úpravě pensijních požitků civilních státních osob, vdov a sirotků došlo zákonem z roku 1919 a nyní se jedná o to, aby také vojenské osoby v pensi se nalézající, jejich vdovy a sirotci byly jaksi zrovnoprávněny s osobami civilními. To je účel této předlohy, kterou máme zde projednati.
Řekl jsem, že se jedná o úplné zrovnoprávnění těchto osob, a proto bylo třeba stanoviti jisté odchylky od ustanovení zákona prosincového z roku 1919, a to proto, poněvadž vojenské osoby požívaly poněkud jiných výslužebních požitků, než osoby civilní. Původně navrhovala vláda, aby na příklad maximální zvýšení vojenským osobám, tedy důstojníkům, činilo pouze 2000 K, kdežto u civilních osob činí 2400 K. Ale poslanecká sněmovna usnesla se na tom, aby požitky tyto, totiž to zvýšení maximální činilo jak u civilních tak u vojenských osob stejnou částku, to jest 2400 K. Naproti tomu bylo nutno u vdov a sirotků po vojenských gážistech zvýšiti požitky výslužebné o celých 100%, kdežto u civilních osob bylo zvýšení pouze o 80% a to proto, poněvadž vojenské osoby, tyto vdovy a sirotci po vojenských osobách, požívaly poněkud nižších požitků výslužebních, než osoby civilní. Kromě toho je nutno zvýšiti o 100% tak zvané odbytné. To zastupuje u poddůstojníků, tedy u osob, které nejsou zařazeny do tak zvaných hodnostních tříd, úmrtní kvótu. Jestliže zvyšujeme pensijní požitky důstojníků, tedy osob zařazených do hodnostních tříd, tedy automaticky se zvyšuje úmrtní kvóta, a poněvadž u poddůstojníků jsou vyměřeny pevnými částkami, bylo nutno zvýšiti toto odbytné o 100%. Kromě toho navrhuje vláda invalidním poddůstojníkům a mužstvu invalidnímu zvýšení o 100%. Ale nelekejme se těch 100%, poněvadž přes to, že jest zde zvýšení o 100%, bude to v pravém slova smyslu almužna, kterou poskytneme těmto ubožákům. Až dosud požívaly tyto osoby roční pense celých 72 K ročně, tedy 6 K měsíčně a přes to, že vláda určuje, že to zvýšení musí činiti 420 K, myslím, že jim žádný zvláštní dar neposkytujeme.
Pokud se týče úhrady nakladu spojeného s touto osnovou, není značný, činí pouze 15,000,000 K podle odhadu ministerstva financí a je o tuto úhradu postaráno již v rozpočtu na rok 1920, poněvadž tento zákon nabývá účinnosti od l. ledna 1920. Je tedy třeba, aby co nejrychleji tato osnova se přijala a abychom nečinili žádných námitek, aby se těmto osobám dostalo většího obnosu do rukou, poněvadž tento zákon nabývá účinnosti od 1. ledna 1920, a dostanou tudíž tyto požitky se zpětnou platností od 1. ledna 1920.
Kromě toho poznamenávám, že se již v poslanecké sněmovně projednává zákon o přiměřeném zvýšení pensí civilně-státním zřízencům, to jest zákon, jímž mají býti vyrovnáni tak zvaní staropensisté - jediná se tu o vojenské staropensisty - s tak zvanými novopensisty a analogicky; jak bude zákon o zvýšení pensijních požitků civilním osobám v poslanecké sněmovně odhlasován, bude také předložen příslušný návrh ohledně zvýšení pensijních požitků vojenských osob, tak zvaných staropensistů.
Sociálně-politický výbor navrhuje, aby osnova, jak jí máme v ruce, byla v nezměněném znění slavným senátem přijata. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Páni zpravodajové za výbor branný a rozpočtový nepřejí si slova.
Míním dáti hlasovati o osnově zákona, o 8 paragrafech, nadpisu a úvodní formuli.
Jsou proti tomu způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Není jich. Budu se tudíž tím říditi. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí v prvém čtení, aby pozvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona je přijata ve čtení prvém.
Ve smyslu §u 55 jedn. řádu přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějakou textovou změnu?
Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Ne.
Předseda: Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona přijata jest ve čtení druhém.
Dále jest bod 4., totiž
4. návrh, aby byla zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří (tisk 411).
Pilnost této věci odůvodňuji tím, že včasné projednání její senátem i poslaneckou sněmovnou souvisí s úpravou platů zaměstnanců ještě v měsíci lednu, a jest tudíž nutno, aby senát v dnešní schůzi schválil osnovu zákona v prvém i druhém čtení.
Prosím pp. senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s tím, aby tato věc projednána byla jako pilná, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Tuto věc projednáme v dnešním denním pořadu jako odstavec 5.
Navrhuji, aby věc tato projednána byla v jediné rozpravě a ve lhůtě půl hodiny. Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Můj návrh jest přijat.
Pátým bodem jest
5. zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří (tisk 411).
Zpravodajem jest sen. dr Klouda. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Měl jsem právě před rokem příležitost, abych jménem tehdejšího právního výboru našeho revolučního Národního shromáždění podal zprávu o vládním návrhu zákona. kterým se prozatímně upravovala tehdejší advokacie. Ve své zprávě pronesl jsem, jak jsem za to měl, důvodnou naději, že do roka bude nám možno uzákoniti nový advokátní řád, který by nastoupil na místo prozatímního upravení poměrů v naší advokacii, a že tím potom bude učiněn podstatný krok ke sjednocení našeho práva advokátního. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Bohužel, naděje tato nestala se skutkem. Dnes po roce nejsme o nic blíže uskutečnění této po mém soudu důležité potřeby našeho právního i hospodářského a konečně také sociálního života.
Zrušení zastaralých dnes řádů advokátních, rakouského a uherského, které v naší republice dosud platí, a uzákonění jednotného práva advokátského zůstává stále jen naším zbožným přáním. S definitivní úpravou právních poměrů advokacie souvisí také nerozlučně otázka odměn za výkony advokátů a jejich kanceláří, jejichž podrobné úpravě věnována jest celá řada ustanovení advokátního řádu, která již v ministerstvu spravedlnosti jsou déle nežli rok připravována, a mají býti sněmovnám našeho Národního shromáždění předložena. Nehotovost této otázky v posledních dobách hrozí státi se kritickou, poněvadž otázka úpravy odměny advokáta a kanceláře jeho za práce a výkony advokáta a jeho kanceláří byla příčinou, že advokát nejen sám nemůže žíti tak, jak poměrům a povolání jeho jest potřebné a přiměřené, ale zejména nemůže dostatečně honorovat spolupracovníky, ať již koncipienty, ať ostatní personál kancelářský a zřízenecký. A to bylo příčinou, že z řad spolupracovníků advokátových dnes co chvíli ozývaly se hlasy, které volaly po nápravě, odpomoci, po tom, aby poměry těchto zřízenců a spolupracovníků advokátových upraveny byly tak, jak dnešní hospodářské a sociální poměry vyžadují, zkrátka aby mohli spolupracovníci tito žíti přiměřeně svému stavu a povolání. Jakkoliv v poslední době upravovány byly platové a služební poměry těchto spolupracovníků advokátových, pořád nedospělo se tam, kam za dnešních stálé stoupajících drahotních poměrů dospěti nutno, jak by to odpovídalo poměrům služebním a platovým ostatních úředníků ve stejném povolání, ve stejné práci a stejné funkci stojících. Za dosavadního stavu zákonodárství byly otázky odměny za výkony advokátovy a jeho kanceláře upravovány především volnou smlouvou mezi stranou, která pomoci, přispění a prací advokátových potřebuje, jednak upravovány byly tak zvanými tarify advokátskými. Tento tarif advokátský dle zákona vztahoval se jen na ty běžné práce, které pravidelně se opakují a které dovolují průměrné ocenění jejich běžné práce. Jest to tarif, který nazýval se tarifem kurenčním. Sazby tyto, které vláda vydala, byly posledně již po převratu upraveny v září 1919 a od této doby, tedy po uplynutí tohoto roku, neodpovídají již dnešním značně stoupnuvším poměrům drahotním. Dospělo to ve stavu advokátském tak daleko, že jednak koncipienti, jednak úředníci, donucení tísnivými poměry drahotními, nucení byli sáhnouti, jak hrozili, k prostředkům nejostřejším. Aby k těmto nejostřejším prostředkům nemuselo býti sáhnuto, vyjednáváno bylo mezi vládou a mezi korporacemi, které povolány jsou zastupovati stav advokátský, tedy jednotlivými advokátskými komorami, a vláda na konec, aby zlepšila sociální a hospodářské postavení především úředníků advokátských, odhodlala se předložiti osnovu zákona, kterým vláda se zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří. Jest nám tedy jednati o zmocňovacím tomto zákoně. Tímto zmocňovacím zákonem podstatně rozšiřuje se okruh oprávnění vlády. Kdežto dosud ministr spravedlnosti mohl vydávati sazby toliko pro ony úkony a práce kancelářské, které byly běžné, tedy ty nejjednodušší, řekl bych manipulační práce, nyní vláda má býti zmocněna, aby nařízením ustanovila sazby pro výkony advokátské a jejich kanceláří, které lze průměrně oceniti. Tedy neomezuje se oprávnění vládní řekl bych na ty nejobvyklejší, každodenní úkony advokátů a jejich kanceláří, nýbrž rozšiřuje se na úkony, které lze průměrně oceniti. Zachováno je v zákoně důležité právo autonomie, které advokátní stav stejně jako všechna ostatní povolání akademická dle sil svých snaží se uhájiti. Toto právo autonomie je zachováno potud, že vláda, dříve než přikročí k vydání sazeb, je povinna, aby vyslechla advokátní komory jako oprávněné instituce, stav advokátní zastupující. Zůstává omezeno oprávnění vládní toliko na ty výkony advokátovy a jeho kanceláře, které se dějí v soudním řízení a v řízení před rozhodčími soudy. Tedy na ostatní obor oprávnění advokátského zastupování před úřady správními, finančními atd. oprávnění vládní vydávati sazby se nevztahuje.
Vedle tohoto práva autonomie není ovšem také dotčeno volné právo smluvní mezi stranou a advokátem, dohodnouti se o výši odměny, kterou strana uzná pro ten který případ za vhodnou. Při jednání v právním výboru setrváno bylo na zásadě stanov v §u 4, dle které mohou býti vydány sazby zvláštní pro obvod jednotlivých sborových soudů druhé stolice, při čemž je přehlížeti ke zvláštním poměrům dotyčného území.
Ustanovení toto zachovává vládě dostatečnou možnost a zaručuje pružnost, kterou každé takové opatření se zřetelem jednak na měnící se poměry drahotní a hospodářské, jednak na odlišné poměry hospodářské a sociální v určitých územích našeho státu vykazuje. Ovšem nemohl ústavně-právní výbor vejíti na návrh, který při jednání právního výboru byl tlumočen, aby se zřetelem na zvláštní státoprávní povahu Podkarpatské Rusi byla dána vládě možnost upraviti poměry sazbové pro území Podkarpatské Rusi zvláštním způsobem. Výbor ústavně-právní vycházel z toho, že by nebylo ani účelným, ani vhodným měniti něco na té správní soudní jednotce, která, jest zde v záhoně vytčena obvodem u jednotlivých sborových soudů, a na druhé straně, že by nebylo vhodným a účelným předbíhati příští definitivní úpravě poměrů v Podkarpatské Rusi k ostatnímu státnímu území.
Tedy to jsou všecko zásady navrhované osnovy zákona. Po přesvědčení ústavně-právního výboru vláda přišla v čas, snad - řekl bych - v poslední chvíli. Tímto zákonem poskytuje se stavu advokátskému - příslušníkům tohoto stavu samotným - možnost, zlepšiti své hmotné poměry, a poskytuje se jim také možnost, aby mohli ze zlepšených vlastních příjmů dostatečně honorovati své spolupracovníky. Tedy tento důležitý sociální podklad vládního návrhu jest důvodem, že ústavně-právní výbor uznávaje a oceňuje důvodnost zprávy, která vládní návrh tento provází, jednomyslně se usnesl doporučiti osnovu zákona slavnému senátu ke schválení.
Při tom vyslovil ústavně-právní výbor přání vzhledem k tomu, že jedná se o rychlou a naléhavou úpravu platů koncipientů a ostatního personálu kancelářského, aby nové sazby, ke kterým je vláda zmocněna, vydány byly co nejrychleji, tedy pokud možno ještě současně s vydáním zákona, aby přípravné práce pro vydání nových sazeb advokátních byly urychleny ministerstvem spravedlnosti tak, aby naléhavým a jistě plně oprávněným požadavkům spolupracovníků advokátních mohlo býti co nejdříve vyhověno.
Navrhuji tedy jménem ústavně-právního výboru, aby návrh zákona, jak jest předložen, byl schválen. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.
Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
Přikročíme k hlasování. O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme tedy postupovati dle tohoto návrhu.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí dle zprávy výborové, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, ve čtení prvém je schválena.
Dle § 55 jedn. řádu přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Přeje si pan zpravodaj některé změny?
Zpravodaj sen. dr Klouda: Nikoliv.
Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona je přijata také ve čtení druhém.
Tím je tento odstavec denního pořadu vyčerpán.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž jest:
6. zpráva výboru sociálně-politického o návrhu senátora R. Pánka a spol. na vydání zákona, kterým se zrušuje úřední pojmenování >sluha< u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných a nahrazuje titulem >zřízenec< (tisk 397).
Zpravodajem jest pan sen. Rud. Pánek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Rud. Pánek: Slavný senáte! Do sluhovské kategorie patřící zřízenci, státní zaměstnanci, požívají až dosud dvojího úředního pojmenování: sluha a podúředník. Jmenování sluha - myslím, že není třeba, abych se o věci šíře zmiňoval - jistě již neodpovídá nynější době. Je to zastaralý pojem, zastaralý titul ještě z dob absolutistických a konečně také ani neodpovídá z velké části vlastně povaze služeb těchto zřízenců, poněvadž velká část těchto zřízenců, tzv. sluhů, nevykonává jen manuelní práce, nýbrž z velké části práce intelektuelní, ba dokonce i práce nižších úředníků. Poukazuji na Německo, na jeho vzornou administraci a organisaci, kde takového rozdílu mezi sluhou a zřízencem ve jmenování nestává, kde pro všechny státní zaměstnance bez rozdílu je pojmenování Beamte - úředník. Sociálně-politický výbor proto navrhuje, aby ve smyslu této předlohy byla zpráva soc.-politického výboru schválena a předloha přijata. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona, o 4 paragrafech, jeho nadpisu, jakož i úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou.
Jest proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.) Není. Budeme tedy dle toho hlasovati.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jakož i s nadpisem jeho a úvodní formulí podle zprávy výboru sociálně-politického, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona přijata ve čtení prvém.
Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu a to k
7. zprávě ústavně-právního výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 611 Sb. z. a n., o výplatě veřejných peněz uložených na vkladní knížky, jež byly zavlečeny do Maďarska, vydaném na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 327 Sb. z. a n. (tisk 403).
Zpravodajem je pan sen. Hrejsa. Dovoluji si oznámiti, že za ministerstvo financí je přítomen místotajemník pan dr Jeřábek. Prosím, aby se pan zpravodaj ujal slova.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Mám podati stručně zprávu o nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 611 Sb. z. a n., o výplatě veřejných peněz uložených na vkladní knížky, jež byly zavlečeny do Maďarska, vydaném na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.
Jak známo, po převratu roku 1918 mnozí obecní notáři nebo městští a župní úředníci sebrali obecní, městské nebo župní peníze a uprchli s nimi do Maďarska. Jiní tyto peníze uložili na vkladní knížky peněžních ústavů na Slovensku a buďto sami uprchnuvše do Maďarska, vzali knížky s sebou nebo poslali knížky do Maďarska. Tak se stalo, že obce, župy a okresy nemohou disponovati finančními prostředky a ocitly se v nesnázích. Kdyby se mělo přikročiti k umoření těchto knížek vkladních, trvalo by to asi rok. Ale ty korporace potřebují těchto peněz rychle k disposici. Je nebezpečí, že tyto peníze stihl by stejný osud jako vkladní knížky. Proto ministerstvo s plnou mocí pro správu Slovenska požádalo ministerstvo financí, aby vydalo nařízení, jakým způsobem by se dala tato otázka upraviti.
Vláda vydala nařízení loňského roku 6. listopadu, které zní: Župan může naříditi spořitelním ústavům, záložnám a jiným, že jsou povinny do 30ti dnů přihlásiti tyto vklady a po ohlášení jsou povinny tyto vkladní obnosy odvésti bernímu úřadu a budou poukázány příslušným obcím a korporacím.
Nezbytnost a nutnost tohoto nařízení jest evidentní, neboť tyto obce peněz potřebují, a je nebezpečí, že by mohly býti ztraceny. Je přípustná tato cesta vládní. Vláda vydala ve smyslu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. toto nařízení.
Vzhledem k těmto důvodům usnesl se také ústavní výbor navrhnouti senátu, aby udělil zde ústavní schválení pro toto vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1920.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Rozprava odpadá.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem výboru ústavně-právního, aby toto nařízení vlády bylo schváleno, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Toto nařízení se schvaluje.
Přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, to je
8. návrh, aby bylo zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu projednáno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., provedeno nebylo (tisk 413).
Pilnost odůvodňuji takto: Podle doslovného znění a tedy i gramatického výkladu §u 10. zákona z 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n., který mluví v čísle l. o původním okolkování bankovek a nepřipouští rozmnožiti neuhrazený oběh československých státovek nad míru tam stanovenou, byla by vláda nucena uhraditi náklady úpravy měny na územích nově přivtělených, tam, kde kolkováno býti nemohlo, z hotovostí státních. Při nynějším stavu pokladničních hotovostí jest však tento postup naprosto vyloučen, ale právě tak neodkladný jest pořádek měnový v těchto územích, kde z přirozené povahy věci nemohlo se jednati jedině proto, aby vyhověno bylo doslovnému znění zmíněného zákona měnového o okolkování tam obíhajících bankovek, nýbrž již jen o přímou výměnu za československé státovky. Jest při tom stejně přirozeno, že tu nejde o rozmnožení oběhu, nýbrž jen o výměnu dosud obíhajících platidel, a to ještě v dosti sníženém stavu. Tuto výměnu však při dosavad šetřeném nejúzkostlivějším výkladu zákona měnového nelze provésti bez úpravy dosavadního jeho znění tak, aby u nikoho nemohl vzniknouti spor o tom, že to, co se děje při upravování měny na dotyčných územích, není ve své hospodářské podstatě a podle ducha samého zákona nic jiného, než dokončení původního okolkování ve formě daným poměrům jedině hovící.
Proto tedy, poněvadž vláda přikládá svrchovanou důležitost tomu, aby oběh našich státovek byl kryt i slovným zněním zákona měnového, a že i dočasná úhrada potřebných prostředků a pokladničních hotovostí jest nemožná, považuje doplnění tohoto zákona za nejvýš naléhavé.
Kdo souhlasí s tím, aby tato věc projednána byla ve zkráceném řízení, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Ta jest většina. Pilnost jest přiznána.
Tato věc přikázána byla v minulé schůzi výboru rozpočtovému.
Navrhuji, aby tomuto výboru dána byla k projednání této věci lhůta 8 dnů. Kdo souhlasí s mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Lhůta jest schválena.
Tím je tento bod vyřízen a přistoupíme k dalšímu odstavci 9., jímž jest
9. dodatečný návrh terna pro jmenování l člena a l náhradníka ústavního soudu.
Ve smyslu §u 61 jedn. řádu vykonáme tuto volbu aklamací. Jest proti tomuto způsobu volby námitka? (Nebyla.) Není. Vykonáme volbu tudíž tímto způsobem.
Za člena navrhuje se dr Ludvík Popel, advokát v Praze, a za náhradníka dr Karel Štúr, advokát v Trenčíně. Kdo s navrženými souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Jmenovaní jsou zvoleni.
Sdělují, že do výboru ústavně-právního nastupuje na místě sen. Klimka sen. dr Krupka, na místě sen. Šády senátor Smetana, za sen. dr Kloudu sen. dr Veselý; do výboru iniciativního na místě sen. dr Krupky sen. Klimko.
Navrhuji, aby příští schůze konala se ve čtvrtek dne 3. února 1921 o 3. hod. odpol. s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického o návrhu sen. Rudolfa Pánka a spol. na vydání zákona, kterým se zrušuje úřední pojmenování >sluha< u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných a nahrazuje se titulem >zřízenec< (tisk 397).
2. Zpráva obchodně-živnostenského výboru o nariadenie vlády republiky Československej zo dňa 5. októbra (ríjna) 1920, č. 559 Sb. z. a n., ktorým sa na novo upravuje obchod výrobkami železiarskych hutí (tisk 416).
3. Zpráva I. výboru sociálně-politického a II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 861), aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek. (Usnesení poslanecké sněmovny tisk 363.) Tisk 421.
4. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1028), kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 441).
Jsou námitky proti dnu, hodině a dennímu pořadu? (Nebyly)
Námitek není. Jest tedy návrh můj přijat
Končím schůzi.
(Konec schůze ve 4 hod. 16 min. odpol.)