Úterý 25. ledna 1921
(Schůze zahájena v 5 hod. 13 min. odpol.)
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner a dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Stojan a dr Vlček.
110 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministr dr Gruber.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
K žádosti navrhuji, aby p senátoru Konečnému udělena byla 4nedělní dovolená; p. senátoru dr Reylovi týdenní dovolená.
Kdo souhlasí z pp. senátorů, aby žádaná dovolená udělena byla, nechť zvedne ruku. (Děje se.) Dovolená je udělena.
Tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 388. Naléhavá interpelace senátorů dr Hellera, Niessnera, dr Soukupa, Svěceného a druhů na pány ministry vnitra, zásobování a železnic ve věci uzavření všech hostinských a kavárenských místností v Praze.
Tisk 389. Naléhavá interpelace senátorů dr Soukupa, Svěceného, dr Hellera, Niessnera a soudr. na p. ministra vnitra, zásobování a železnic v záležitosti uzavření všech hostinců a kaváren v Praze.
Naléhavost těchto interpelací jejich podatelé odvolávají.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Tisk 394. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 275) o dani z obchodu cennými papíry (tisk 1026).
Tisk 395. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1028), kterým se stanoví dodatek ke státnímu rozpočtu na rok 1920 (tisk 1191).
Tisk 412. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1039), jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých i pořízení nových strojů (tisk 1203).
Tisk 413. Usnesení poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu zákona (tisk 1038) o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., provedeno nebylo (tisk 1211).
Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tisk 394 byla podána zpráva ve lhůtě 8denní, o návrzích tisk 412 a 413 ve lhůtě co nejkratší. Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou. Lhůty jsou přijaty.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Výboru sociálně-politickému:
Tisk 401. Vládní návrh zákona o ustanovení vládních komisařů pro stavby budov.
Tisk 402. Vládní návrh zákona o stavební povinnosti.
Tisk 414. Vládní návrh zákona o zřízení aktuárských úředníků u báňských úřadů.
Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrzích tisk 401 a 402 byla podána zpráva ve lhůtě co nejkratší.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Výboru národohospodářskému:
Tisk 415. Vládní návrh zákona o povinném známkování chmele.
Předseda: Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě osmidenní. Není námitek? (Nebylo.) Lhůta je přijata.
Zápis o 30. schůzi řádně ověřený vyložen byl v senátní kanceláři podle §u 72 jedn. řádu k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.
Sděluji, že do výboru kulturního nastupuje na místě senátora dr Mareše senátor dr Fáček.
Do výboru sociálně-politického nastupuje na místě senátora Cholka senátor Kouša.
Přistupuji k 1. odstavci denního pořadu, jímž je
1. návrh, aby byla zkráceně projednána podle §u 55 jedn. řádu zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských.
Pilnost této věci odůvodňuji takto: Sociálně-politický výbor navrhuje změnu v usnesení poslanecké sněmovny o tomto vládním návrhu. Poněvadž pak ve smyslu §u 43 ústavního zákona jest senát povinen usnésti se o návrhu zákona přijatém poslaneckou sněmovnou do 6 neděl, jest nutno vzhledem k tomu, že tato lhůta končí 27. lednem 1921, projednati tuto věc v dnešní schůzi.
Konstatují, že senát je způsobilý se usnášeti.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s tím, aby tato věc projednávána byla jako pilná, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Tuto věc projednáme v dnešní schůzí jako II. odstavec denního pořadu.
Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné debatě ve lhůtě jedné hodiny a lhůta řečnická stanovena na 1/4 hodiny. Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Můj návrh jest přijat.
Přikročíme k odstavci druhému ke
2. zprávě sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 30) o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských (tisk 400).
Zpravodajem je pan sen. Smrtka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Připadl mi úkol dvojnásobně nepříjemný, že je mi vám doporučiti návrh, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu tisk 30 bylo pozměněno a poslanecké sněmovně tudíž vráceno. Dvojnásobně nepříjemná jest mi tato situace proto, poněvadž i sám sociálně-politický výbor, maje se usnášeti o tomto návrhu zákona, není s jeho stylisací spokojen ani ve formě pozměněné. Litujeme toho, poněvadž čas nám nedovolil, abychom návrh ten mohli propracovati tak, jak bychom to za potřebné uznávali.
Návrh sám sleduje účel velice dobrý, účel humanitní, totiž aby postaráno bylo o dítky, které bývají zanedbány, jež jednak rodiče, jednak pěstouni, péčí o ně pověření, zanedbávají. Vládní návrh sám odůvodňoval potřebu tohoto opatření, jelikož v našich zákonech, které jsme zdědili, jest po té stránce veliká mezera a jeví se zvýšenost péče tím nutnější, jelikož jest potřebí odstraňovati následky války. Bylo konstatováno statistickými daty, že úmrtnost těchto dětí jest právě velmi veliká a vláda, podávajíc tento návrh, měla na zřeteli snahu, aby této úmrtnosti bylo čeleno.
Sociálně-politický výbor toto stanovisko ministerstva sociální péče plně sdílel, ano jest přesvědčen, že může zákon působiti ještě dále v jiných směrech, zejména v ohledu zvýšení úrovně morální i kulturní, ale všichni členové sociálně-politického výboru vyslovovali opětovně a opětovně při všech odstavcích názor, že tuto otázku řešiti jen pouhým zmocňovacím zákonem jest problematické, naopak, že by bylo spíše potřebí, aby byl sdělán podrobný zákon, který by taxativně ustanovoval, do jaké míry pravomoc dozorců a vlády po této stránce sahá.
Zákon totiž zasahuje hluboce do práv rodičů, neboť v §u prvém návrhu tohoto ustanovuje se, že děti do 14 let věku mohou býti dány do cizí péče jen se svolením orgánů, které vláda k tomu určí. To bylo tak hluboké a dalekosáhlé zasahování do kompetence rodičů, že sociálně-politický výbor naprosto na toto ustanovení přistoupiti nemohl, (Výborně!) a proto s těžkým srdcem jsme přistoupili ke změně návrhu přijatého sněmovnou poslaneckou, jelikož naprosto nebylo možno, aby jedinému ministerstvu sociální péče byla dána taková veliká moc zasahovati do nejsvětějších práv rodičů.
Přes to, že vám bylo usnesení sociálně-politického výboru rozdáno ve formě tisku č. 400, viděl se sociálně-politický výbor nucena, aby se ještě jedenkráte sešel ke zvláštní poradě a na základě jednohlasného usnesení revokoval usnesení původní a doporučuje vám, aby omezení, které bylo v zákoně vyřčeno sociálně-politickým výborem, bylo ještě rozšířeno dále, a sice v té formě, aby kompetence ministerstva sociální péče byla omezena na určitou dobu, a sice jen na dobu jednoho roku. Tím se má poskytnouti příležitost orgánům vládním, aby toto opatření vyzkoušely, a také bude tím dána vládě lhůta, aby za ten rok vypracovala takový zákon, jak si sociálně-politický výbor v zájmu věci, o kterou jde, přeje.
V §u druhém ustanovuje se, do jaké míry může ten dozor zasahovati do domácností, že mohou býti prohlíženy rodiny a dětí a mohou se dozorčími orgány činiti opatření. I to jest hluboké zasahování do práv domácnosti, neboť >můj dům, můj hrad< - staré toto anglické přísloví - platí i u nás, a proto sociálně-politický výbor po této stránce usnesl se zase znovu revokovati původní usnesení a doporučuje vám, aby ustanovení, které vložil do §u prvního, odstavec čís. l, kterým jest vláda vázána, aby učinila ze všeobecného původního ustanovení výjimky, platilo také pro § 2. To se jevilo tím více nutným, poněvadž § 3 obsahuje trestní sankci, dle které mohou býti rodiče a opatrovníci dítek značnými tresty stíháni.
Doufám, že po této korektuře bude moci tento zákon vykonati velmi platné služby humanitní, a proto vám jej se změnami, které byly výborem schváleny, ke schválení doporučuji. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni tito řečníci: sen. dr Herzigová, dr Wiechowski a dr Brabec. Lhůta je stanovena pro jednotlivého řečníka na 1/4 hodiny. Uděluji slovo sen. dr Herzigové.
Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Žádáme od zákona, aby byl zřetelný a jasný, aby mu porozuměly a mohly jej plniti také prosté, právnicky nevzdělané osoby. Předložený návrh zákona, jak nám byl doručena z poslanecké sněmovny, takovým není. Je-li to s vědomím a vůlí navrhovatele, to ať zůstane stranou. V každém případě jedná se tu o ochranu dítěte. To jest jisto. Hlavně obsahuje ochranu dětí do 14. roku a sice právě tak nemanželských jako manželských chovanců a péči vykonávanou dozorčími orgány, k tomu ustanovenými.
Jest zcela samozřejmé, že každý myslící a cítící člověk uvítá s radostí a se zadostučiněním každý zákon na ochranu dítěte, jenž má za úkol zmírniti bídu a zameziti utrpení dětí. Avšak všechny body, které by nás nejvíce zajímaly, jsou vyhrazeny libovůli a moci ministerstva sociální péče. Tato předloha zákona opírá své oprávnění o prováděcí nařízení, které teprve má býti vydáno a které se vymyká parlamentární spolupráci, jak vysvítá z §u 7, kde se praví: >Tato bude vydána v dorozumění se zúčastněnými ministerstvy. >Nedůvěřujeme prováděcímu nařízení, které se zrodilo z ducha této předlohy zákona. Neboť příliš často v zákoně z opatrnosti nebývají jasně vysloveny body, které se potom v prováděcím nařízení tají. Zákon vztahuje se na všechny děti do 14. roku.
To vše znamená nebývalé zasahování do rodinného života. Bohudíky, je u nás ještě pravidlem, že rodiče milují své děti, chtějí jejich nejlepší blaho a snaží se - často s největšími obětmi - aby z nich vychovali zdatné lidi. Ale zákon již předem připouští, že rodiče nejsou hodní této důvěry. Podezřívají se v něm všichni rodičové a dle toho se s nimi nakládá - výjimky ponechávají se právě zase cestě nařizovací a jsou tudíž nerozřešeny. Zdá se mi vhodnějším, aby si již zákon sám přesně vymezil působiště sociální péče. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)
Které děti tedy se mají odevzdati státní péči? Hlavně přece ty, které jí potřebují. Měl by se vymeziti obor tím, že se následující děti předají do cizí nebo do vlastní péče státního dozoru: Všechny nemanželské děti, potom děti podřízené chudinské péči, děti vydržované na veřejné útraty nebo v opatrování veřejných neb soukromých sdružení. Všechny tak zvané zanedbané děti podléhají již poručenským soudům nebo mohou býti státní péči přiřčeny soudem a poručenstvím. Tato ustanovení by podle mého mínění postačila. Neboť jak si chce stát opatřiti prostředky, aby, když si dovoluje taková zasahování, jim také dostál a pak také chovance skutečně převzal?
Moc rodičů nad dětmi nemůže se přece ani dáti ani vzíti bez násilnosti. Záleželo by na libovůli ledakterého úředního činitele, aby rodina a celý soukromý život nemyslitelným způsobem byly obtěžovány a špehovány. Na příklad, když by chtěli rodiče dáti své děti do vychovávacích ústavů v Anglii, Švýcarech atd., pak museli by dle tohoto zákona žádati teprve o dovolení. Ba bylo by možno, že by již prostý pobyt na venkově, poslání dítěte k příbuzným podléhalo úřednímu svolení. Dovolení závisí od vládních osob. Můžete si představiti podobný zákon v Anglii, v demokratickém státě? To není žádné demokracie ani žádné sociální opatření. Je to hrozné neporozumění od navrhovatelů - jsou to bezpochyby staří mládenci, kterým není známa posvátnost rodiny a obětavá láska rodičů k dětem a nemají tudíž pro to žádného porozumění. Je to čistě byrokratické opatření a tento byrokratický duch nesmí býti směrodatným pro zákon, který má býti diktován zákonem lidství.
Jaké pak jsou to úřední osoby, které mají vykonávati opatření ministerstva sociální péče ve příčině péče? Jaké jsou, jakou mravní kvalifikaci musí míti, jaké znalosti atd? Předloha zákona o tom všem úplně mlčí. To se teprve upraví cestou nařizovací. To všechno nás při provádění velice překvapí.
V roce 1908 byl vydán v Anglii zákon o mládeži, který obsahuje tak přesná určení o působnosti těchto úředních a dozorčích činitelů, že znamená skutečně ochranu rodičů, ale také pokud možno největší ochranu dětí. Dobrý sociální politik by netrestal, přestoupí-li se tak malicherná nařízení, jak jsou udána v osnově zákona, nýbrž byl by hledal, jakými prostředky by bylo lze nalézti dobré opatrovny, kterých, jak známo, je velmi těžko dosíci, jedná-li se o nuzné děti a děti, které lze těžko vychovávati. Místo trestu měly se raději ustanoviti odměny a vyznamenání pro nezištné pěstouny. Trestati - trestati, jest to demokracie?
A co zamýšlí zákon s dětmi v smíšeném a čistě jazykovém území? Budou podřízeny české děti českým úředním orgánům, německé německým, maďarské maďarským? Jak jest při tom vyloučena každá libovůle? Že jest to velice důležitá otázka, ukáže vám následující případ, který se nedávno udal v Brně (čte): >Brněnský >Tagesbote< dovídá se o neslýchaném případu uloupení dítěte: Devítiletý Josef Schwarz, který navštěvuje čtvrtou třídu jedné z německých brněnských škol, jest sirotkem po německém ovocnáři a jeho ženě, Němkyni. Matka zemřela při jeho narození, otec během války. Jistá německá žena ujala se dítěte a dostávala jako pěstounka od brněnské obce měsíční paušál 60, pak 50 K. Poručník hochův, svou protiněmeckou náhončí působností známý poručník z povolání brněnského úřadu pro ochranu dětí Jokl si umínil, že německého dítěte dobude pro českou školu, a pokoušel se již po delší dobu zmocniti se dítěte za každou cenu. Hoch jest touto honbou úplně vyděšen a upadá do stavu úzkosti, slyší-li jen slovo ochrana dětí. Dne 17. Jediná bylo dítě skutečně násilím a lstí uloupeno své pěstounce. Již několikráte před tím dostavil se do bytu pěstounky domnělý německý úřední sluha a prosil, aby přišla s hochem ke krátkému výslechu k úředníku, tentokráte úplně německému, že úřední poručník Jokl není v úřadě a ona že se nemá čeho obávati. Paní Kostialová šla s hochem do úřadu pro ochranu dětí. Sotva vešla, zastoupil jí úřední sluha cestu spolu s oficiálem úřadu. Hoch byl násilně vyrván své pěstounce a zavlečen do druhého pokoje, aby nebylo slyšeti křik poděšeného dítěte. Pěstounku na to odehnal strážník. Odebrala se ihned do školy a prosila o pomoc. Deputaci, která se přimlouvala v této záležitosti na brněnském starostenském úřadě, prohlásil starosta dr Macků, že učiní >kroky<, aby dítě bylo navráceno pěstounce, jestliže se ona zaváže posílati německé dítě do české školy. Toto násilné chování způsobilo nejvyšší rozčílení v německých kruzích v Brně.<
Nuže, uvedla jsem to, abych poukázala, že podobně může se státi dříve nebo později každé národnosti, a když se to již přihodilo se strany úředníka ministerstva, úředního poručníka, co teprve můžeme pak očekávati od podřízených orgánů? Největším požehnáním bylo dosud ujednané národnostní rozdělení péče a tím její provádění bez národnostních třenic. Prosím vás naléhavě, abyste se vyhýbali všemu, co by mohlo rozhořčiti národy. Lid po dlouhou dobu se podrobuje útisku - ale pouze do jisté míry. U matky a ženy, která vidí, že jest ohroženo její právo na dítě, bude se toto podráždění mstíti dříve. Čím by byl český národ, kdyby nebyl měl českých matek? Pomyslete jen na to, že tomu bude rovněž tak u německých matek. Musíte se poraditi s matkami a ženami, abyste slyšeli, jak by o tom smýšlely. Máme všichni právo dožadovati se jasných a spravedlivých zákonů, které slouží lidskosti, nikoli však národnostem a třídám. (Potlesk německých senátorů.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku sen. prof. dr Wiechowskimu.
Sen. dr Wiechowski (německy): Dámy a pánové! Nalézám se ve zvláštním postavení, že, řekl bych, musím vlastně převzíti úřad zpravodaje. To, co jsem dosud slyšel, jmenovitě od vážené paní řečnice přede mnou, dává mi příčinu k tomu, abych soudil, že se vůbec neporozumělo předloze zákona. O tom, co zde milostivá paní přednesla, se v zákoně vůbec nejedná a musím říci, že nemohu ušetřiti pana zpravodaje, dovolí-li, malé výtky, že snad zavdal příčinu k podobnému nedorozumění ve svých úvodních slovech. Nejedná se zde vůbec, vážené dámy a pánové, o svěřování dětí do cizí péče, o péčí o dítě v užším smyslu. Vůbec ne. Nýbrž jedná se zde pouze o děti, které se již nalézají v cizím opatrování. Tyto děti svěřené cizímu opatrování mají býti chráněny tímto zákonem, a to zvlášť energickým způsobem. (Výkřiky německé: To také není pravda!) Pardon!.. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Chceme pokud možno zabrániti, aby byly dány do takovéhoto opatrování!) Nechtě mě přece domluviti! Zákon případně zákonodárce, vláda, jsou toho náhledu, že i špatná matka a špatná domácnost, nespořádané domácí poměry atd. jsou vždy ještě lepší, než cizí osoba, která si děti bere pod dozor; v důsledcích toho chce zákonodárce pokud možno stížiti a podrobiti důkladnému dohledu předávání dětí do cizí péče. V tomto smyslu jest samozřejmě tato předloha zákona částí velkého díla péče o dítě, o tom není žádné pochybnosti; ale musí se na to zvlášť poukázati, že se tento zákon nikterak nedotýká všech jiných oborů péče o dítě, dosavadních zákonů, jako o odnětí práva rodičů, které jsou jíž obsaženy v občanském zákoníku a v jiných zákonech a nařízeních. Ačkoliv předmět, o kterém budu nyní hovořiti a o němž má předchůdkyně tak obšírně mluvila, není vlastně v rámci této diskuse, protože se tím zákon nechce zabývati, přece chci se uchopiti příležitosti, abych poukázal na to, že ostatní dosavadní zákony pro ochranu dítěte jsou úplně nedostatečné a že bych rád vyzval vládu, aby v brzku přistoupila také k nápravě těchto zákonných ustanovení. Jmenovitě v jistých kruzích panují zvlášť hrozné poměry poválečné. Válečnými poměry nesmírně utrpěla všeobecná mravnost, všeobecná morálka, jmenovitě péče a láska k vlastnímu dítěti. Tím, že se rodinné svazky přetrhaly narukováním otce a schátralostí matky, tím že domácnosti úplně se rozpadly, děti často trpěly v nejhroznějších poměrech. Německá sociálně-demokratická strana dělnická podala v této věcí v rozpočtovém výboru resoluční návrh. Tento resoluční návrh zabývá se tímto předmětem a také byl přijat v plenu slavného senátu. Povšimneme-li si těchto poměrů, musíme zaujmouti stanovisko, že z ohledu na dobro dítěte nutno hluboce zasáhnouti do tak zvaných práv rodičů. Jsme toho náhledu, nebo já jsem toho náhledu - nejsem oprávněn říci to za svou stranu - že prvním právem je právo dítěte. (Sen. dr Heller [německy]: Velmi správně. - Souhlas na levici.) Rodiče nemají dle našeho názoru vůbec žádných práv vůči dětem, nýbrž jenom povinnosti vůči nim. V tomto ohledu jsme ovšem ve zvlášť ostrém odporu proti pánům z křesťansko-sociální strany, která ve výboru prohlásila, že práva rodičů nutno chrániti všemi silami, protože na právech rodičů spočívá rodina a rodina jest základem státu. Nuže, pánové, vy víte, nemám zapotřebí, abych se zde o tom šířil, že máme svou zvláštní představu o tom, co to jest stát. Ale chci zde ihned říci, i když uznáváme, že není práva rodičů v tom smyslu, jak vy je chápete, nýbrž pouze právo dětí, že tím nikterak nechceme zastupovati extremní ruské stanovisko, které děti rodině, rodičům odnímá a ihned po skončeném období kojení - musím to již říci - takřka v šanc vydává veřejné výchově. I my jsme toho náhledu, že výchova v rodině a vlastními rodiči je to nejlepší, čeho lze vůbec dětem poskytnouti v prvních létech. Pokud se jedná v tomto zákoně o to, znesnadniti odevzdávání dětí do cizí péče, odpovídá to plně našemu hledisku, hlasujeme-li pro tuto předlohu zákona. Změny, které výbor a zpravodaj navrhly, byly naprosto nutny, neboť i my musíme se postaviti na stanovisko, že při všeobecném znění, v němž k nám zákon původně z poslanecké sněmovny přišel, bylo by bývalo velmi snadno možné šikanování rodičů, které by bylo mohlo sloužiti za záminku k nejrůznějším třídním a národnostním neshodám. V zákonu je řečeno, že vláda má vydati nařízení, v zákoně jsou udány směrnice pro toto nařízení a to také pouze na jeden rok, neboť chceme dříve viděti, jak se to osvědčí v praxi během tohoto jednoho roku, dříve než bude vypracován konečný platný zákon, který nemá zase pomýšleti na vládní nařízení. Jsme s tím srozuměni, neboť i my považujeme samozřejmě za nepřípustné příliš daleko sahající nařizovací moc vlády. Chceme jasný zákon, který by měl zřetel na všechny případy a vypočetl všechny body, zasluhující zvláštního ohledu.
Skončil bych rád své krátké vývody opětovným připomenutím vládě, že také dosavadní zákony pro ochranu dětí potřebují revise, zmodernisování, aby skutečně dosáhly úrovně, které si od těchto zákonů přejeme, totiž schopnosti, co nejlépe ochraňovati děti, tuto budoucnost všech národů. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku dr Brabcovi.
Senátor dr Brabec: Slavný senáte! Nebudiž mi ve zlé vykládáno, jestliže při této příležitosti poukáži na okolnost, že senát je nucen měniti usnesení poslanecké sněmovny, a je právě na tomto zákoně viděti, jak důležito je, aby záhon procházel dvěma komorami; a to tím spíše, poněvadž u nás ještě není ustálen zvyk, v jiných státech dobře již zahnízděný, aby návrhy zákona byly předem prodebatovány ve veřejném tisku, kde je příležitost, by nejširší kruhy materii zákona uvážily a upozorňovaly na různé potřeby a přání nejrůznějších vrstev občanstva. Takovým způsobem se připravuje velmi účelně zákonodárná práce, která skutečně pak může býti prohloubena a dokonalejší, nežli jak u nás to bylo možno za tu krátkou dobu trvání našeho obnoveného státu.
Tento zákon, jestli se nemýlím, je vzat ze Sbírky zákonů z republiky Rakouské, a není právě šťastno, abychom my tak příliš, abych řekl, lehkověrně přejímali zákonodárnou úpravu z jiných států do našeho. Snad ani poměry nejsou tak zcela stejné a zejména rozvrstvení politické, myslím, se liší značně, takže je potřeba, abychom v těchto případech, kde se řídíme nějakým vzorem z jiného státu, vždycky si počínali s největší reservou a opatrností. To myslím, že svedlo toho, kdo pracoval zákon a vládní předlohu, k těm chybám, jež nás v sociálně-politickém výboru zarazily a které vedly k velmi četným a živým diskusím.
Chyby, které byly učiněny v návrhu zákona i v usnesení poslanecké sněmovny, záležely hlavně v těchto bodech, a jest zapotřebí na ně poukázati, poněvadž tím právě se odůvodňuje, proč my se odhodláváme ke změně zákona, a sice ke změně takové, která také není žádným ideálem, ani ten námi změněný zákon nebude odpovídati těm požadavkům, jaké si musíme zvykati na zákon klásti. I to bude zákon nedostatečný, a my jsme učinili proti tomu jistou závoru, právě že omezujeme zmocnění zákonem vyslovené časově a že tak dáváme vlastně vládě pouze příležitost a snad i úkol jí ukládáme, aby zkusila látku, která má být předmětem zákonné úpravy, upraviti prozatím nařízeními, a po nabytých zkušenostech aby připravila teprve zákon definitivní, kterým bychom mohli tyto poměry jisté úpravy vyžadující zejména se zřetelem na nynější mimořádné poválečné poměry a všecky ty změny, které následkem války v rodinném kruhu povstaly, a tu látku náležitě upraviti.
V § l odst. 1. bylo totiž slůvko poměrně nepatrné >jiných<, že ministr sociální péče se zmocňuje, aby nedotýkaje se jiných zákonných ustanovení, nařízením určil... atd. To by mohlo vzbuditi domněnku, že to, co ministr sociální péče na základě našeho zmocnění vydá, má obsahově - formálně to míti bude tu platnost - ale že má i obsahově platnost a význam zákona, usneseného oběma sněmovnami a potvrzeného presidentem republiky. To slovo ostatně tam bylo docela zbytečné. Stačí úplně, jestli se věc bude stylisovati tím způsobem, že tam bude pouze >nedotýkaje se platných zákonů<, poněvadž myslím, že nechceme zmocňovat ministra, aby platné zákony měnil, nýbrž pouze aby tam, kde jsou mezery zákona, svým nařízením učinil vhodná opatření podle časových poměrů.
Dále ovšem v odstavci prvním nebyl vzat žádný zřetel na různé poměry dětí, které jsou nemanželské, dětí sirotků a pak dětí, které mají oba vlastní manželské, legitimní rodiče. Zvláště u takových dětí, které mají oba rodiče na živu, je jistě výjimkou, když by bylo potřebí zvláštním dozorem zasahovati. Tedy zde to ustanovení, aby při předávání dětí v tomto případě do cizí péče bylo vázáno na povolení nějakého orgánu státního, myslím, by bylo zbytečným zatěžováním státní správy, zbytečným omezováním státního občana v jeho disposicích, které by třeba činil v té nejlepší intenci pro blaho svého dítěte, bylo by zbytečným zdržováním takové zasahování a právě tím by mohl zájem dítěte utrpěti škodu.
Proto byl potom vložen dodatek o tom, že mají býti stanoveny určité výminky, a to se patrně musí vztahovati na takovéto případy, kde to povolování by bylo skutečně zbytečné.
Mimo to byl § 3 stylisován takovým způsobem, že by podle toho, když otec v nejlepší intenci dá dítě do cizí péče, na příklad proto, že žije na venkově a musí dáti syna na studie do Prahy, mohl být za to trestán jen z toho důvodu, že si k tomu nevyžádá dříve povolení příslušného orgánu státního. Jsem přesvědčen, že by se sotva našel soudce, který by takový rozsudek vynesl, třeba by se ten zákon svou literou na to hodil, ale přece nemůžeme dopustit, aby v zákoně bylo něco takového obsaženo, aby to vůbec jen bylo možno a myslitelné, a aby ten státní občan byl dikcí zákona zneklidňován. Zajisté ráčíte uznat, že kdybychom byli nechali usnesení poslanecké sněmovny tak nezměněné, že bychom se byli dopustili chyby zbytečného zasahování do práva rodiny, že by to bylo zbytečné poručníkování státních občanů, že tu jisté remedury byly nezbytné. Myslím, že to jest přímo jak v zájmu státních občanů a rodinného kruhu, tak i v zájmu státu samotného. Stát si právě nemá ukládat zbytečné povinnosti tam, kde věc může býti opatřena bez jeho ingerence. Vidíme, že dnes naše administrativa je přetížena, že nemůže stačiti na ty úkoly, které již má. Nemůžeme tedy souhlasiti, aby ještě byly navalovány nové úkoly, a sice takové, kde jest potřebí zvláštní citlivosti, zvláštního jemnocitu, který nemůže mít člověk cizí, stojící opodál v nějakém úřadu, ale který jistě má člen rodiny resp. rodiče, kteří žijí s těmi svými ostatními členy den ze dne.
To byly, prosím, asi úvahy, které nás vedly ke snaze, abychom změnili co možná prospěšně a abychom při tom zákon zcela nezamítli, poněvadž jest jistě správné, že na takový zákon se pomýšlí, a možno také uznat, že okamžitě ten materiál zákonný se nedá definitivně zpracovati. Bude dobře, když získáme nějaké zkušenosti, ale právě z těchto úvah jest také nutno, když dáváme zmocnění, abychom je časově omezili, a tu myslím, že doba jednoho roku jest zajisté dostatečná. A já bych jen ještě vznesl jakýsi apel na pana ministra sociální péče, aby nebylo zapomenuto, hned nyní již začíti připravovati tu úplnější zákonnou úpravu této materie, která jest neobyčejně důležitá a ke které jistě bude dána příležitost právě těmi zkušenostmi, které na základě zákona, jenž předložen jest slavnému senátu k úvaze a usnesení, budou nabyty. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo přihlášen. Rozprava jest ukončena. Byly podány pozměňovací návrhy, prosím, račte je přečísti.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
1. Návrh sen. Hrejsy a soudr.: Navrhujeme, aby v § 1, odstavec první, za slovo >zmocňuje< vložila se slova >na dobu jednoho roku<, a § 2 odst. první počínejž slovy: >S výjimkami podle § l, odst. čís. l., mají<; za těmito slovy následuje text prvého odstavce, v němž se vynechá za slovem >nemanželské< slovo >mají<.
2. Návrh sem dr Hilgenreinera a druhů: >Vláda se vyzývá, aby dotyčné nařízení před vydáním předložila oběma sněmovnám Národního shromáždění<.
Místopředseda Kadlčák: Návrhy jsou náležitým způsobem podepsány a jsou předmětem jednání. Žádám pana zpravodaje, přeje-li si doslov.
Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Oba dva páni poslední řečníci, sen. dr Wiechowski a sen. dr Brabec, podporovali návrh ve smyslu usnesení sociálně-politického výboru, toliko paní sen. dr Herzigová měla jisté pochybnosti, které však na pravou míru uvedl pan prof. dr Wiechowski, jelikož pocházely patrně z nedosti dobrého porozumění věci. Pan sen. dr Wiechowski zmínil se ještě o tom, mají-li také rodiče nějaké právo na děti. To však není věc, která by bezprostředně tangovala tento zákon. Jest to jistě otázka, která může býti předmětem diskuse; naproti tomu jest nás velice mnoho těch, kteří trvají na tom, že rodiče mají právo vůči dětem a za děti i vůči jiné veřejnosti a že tato práva je povinen také stát náležitě hájit a respektovat.
Doporučuji změny, které jsou v návrhu kolegy Hrejsy a soudr. obsaženy, ke schválení a aby návrh byl pozměněn tak, jak zní v textu navrhovaném.
Kromě toho činí pan sen. dr Hilgenreiner a soudr. návrh resoluce tohoto znění:
>Vláda se vyzývá, aby dotyčné nařízení před vydáním předložila oběma sněmovnám Národního shromáždění.<
Vážené shromáždění! Tato věc vyznívá v intencích usnesení výboru sociálně-politického, neboť, jak se ve zprávě výslovně dočítáte, stojí tam, že vláda učinila prohlášení, že prováděcí předpis dříve, než jej vydá, předloží sociálně-politickému výboru k uvážení a vyžádá si jeho dobré zdání. Já tudíž resoluci pana sen. dr Hilgenreinera a soudr. doporučuji ve smyslu usnesení sociálně-politického výboru k schválení.
Místopředseda Kadlčák: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.) O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati tímto způsobem:
1. O §u 1, jeho začátku a odstavci 1. s podle zprávy výborové.
2. O doplňovacím návrhu k odstavci 1. sen. Hrejsy a ostatních navrhovatelů.
3. O §u l, odstavci 2. - 5. podle zprávy výborové.
4. O § 2, odstavci 1. podle pozměňovacího návrhu sen. Hrejsy a ostatních. Bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
5. O §u 2, odstavci 2. - 3., o §§ech 3 - 7, o nadpisu zákona a o úvodní formuli podle zprávy výborové, konečně o resoluci, podané p. sen. dr Hilgenreinerem a druhy.
Není námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Není, budeme tedy hlasovati naznačeným způsobem.
Přikročíme k hlasování v prvém čtení o §u l, jeho začátku a odstavci 1.
Kdo souhlasí se zněním §u l, jeho začátkem a odstavcem 1. podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest přijat.
Kdo souhlasí s doplňovacím návrhem p. sen. Hrejsy a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh jest schválen.
Nyní budeme hlasovati o §u l, odstavci 2. - 5. Kdo souhlasí se zněním těchto odstavců podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Odstavce tyto jsou přijaty.
Dále dám hlasovati o §u 2, odstavci 1. Kdo souhlasí se zněním tohoto odstavce podle pozměňovacího návrhu p. senátora Hrejsy a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh je přijat.
Dále jest nám hlasovati o §u 2, odstavci 2. - 3., o §§ech 3 - 7, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli. Kdo souhlasí se zněním těchto podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Jsou přijaty.
Podle §u 55 jedn. řádu přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Textových změn není. Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona je schválena také ve čtení druhém.
Kdo souhlasí s navrženou resolucí pana sen. dr. Hilgenreinera a druhů, ať zvedne ruku. (Děje se.)
Resoluce je schválena.
Tím je odstavec tento vyřízen a přikročíme k následujícímu odstavci denního pořadu, k
3. návrhu, aby byla podle §u 55 jedn. řádu zkráceně projednána zpráva výboru branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o mimořádné výpomoci vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti (tisk 399).
Pilnost této věci odůvodňuji tím, že tato věc ve smyslu §u 43 ústavní listiny musí býti projednána ve lhůtě 6 neděl. Lhůta tato končí dnem 31. ledna 1921. Aby tato věc mohla býti v této lhůtě vyřízena, jest třeba projednati ji zkráceně.
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí se zkráceným řízením, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Tuto věc budeme projednávati v příští schůzi.
Dalším odstavcem denního pořadu je
4. návrh, aby byla projednána zkráceně podle §u 55 jedn. řádu zpráva výboru sociálně-politického, branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zvýšení zaopatřovacích požitků vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání, jejich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a patentálním invalidům, jimž jsou vyměřeny požitky zaopatřovací podle dosud platných vojenských zaopatřovacích zákonův a nařízení (tisk 398).
Pilnost této věci odůvodňuji tím, že nutno jí ve smyslu §u 43 ústavní listiny projednati ve lhůtě 6 neděl. Lhůta tato končí dnem 31. ledna 1921. Aby tato věc mohla býti v této lhůtě vyřízena, jest třeba projednati ji zkráceně.
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí se zkráceným řízením, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Tuto věc dám na denní pořad příští schůze.
Oznamuji, že na místo sen. dr Spiegela nastupuje do rozpočtového výboru sen. dr Ledebur-Wicheln. Není žádných námitek proti tomu? (Nebyly.) Je schváleno.
Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 27. ledna 1921 o 3. hod. odpolední s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, kterým se rozšiřuje obor působnosti živnostenských inspektorů na Slovensku. Tisk 384.
2. Zpráva výboru branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o mimořádné výpomocí vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon že dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti. Tisk 399.
3. Zpráva výboru sociálně-politického, branného a rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona, kterým se zvyšují zaopatřovací požitky vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání, jejich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým, vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., a patentálním invalidům, jimž jsou vyměřeny požitky zaopatřovací podle dosud platných vojenských zaopatřovacích zákonů a nařízení. Tisk 398.
4. Návrh, aby byla zkráceným jednáním podle §u 55 jedn. řádu projednána zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří. Tisk 411.
5. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří. Tisk 411.
6. Zpráva výboru sociálně-politického o návrhu sen. Rudolfa Pánka na vydání zákona, kterým se zrušuje úřední pojmenování >sluha< u zaměstnanců ve státní službě nebo ve službě podniků a fondů státem spravovaných a nahrazuje titulem >zřízenec<. Tisk 397.
7. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé z 6. listopadu 1920, č. 611 Sb. z. a n., o výplatě veřejných peněz, uložených na vkladní knížky, jež byly zavlečeny do Maďarska, vydaném na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n. Tisk 403.
8. Návrh, aby bylo zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu projednáno usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o oběhu československých státovek na Hlučínsku, Vitorazsku s Valčickem, Československém Těšínsku, Podkarpatské Rusi a Slovensku, pokud na těchto dvou územích okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. z. a n., provedeno nebylo. Tisk 413.
9. Dodatečný návrh terna pro jmenování l člena a l náhradníka ústavního soudu.
Jsou proti době a dennímu pořadu námitky? (Nebyly.)
Není jich. Je tedy navržený pořad schválen.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 6 hod. 13 min. večer.)