Schůze zahájena ve 3 hod. 55 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.
89 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Brdlík, dr. Burger, dr. Fajnor, dr. Fatka, dr. Gruber, dr. Hotowetz, Husák, dr. Kovařík, dr. Mičura, dr. Popelka, dr. Procházka, Průša; správce ministerstva financí dr. Engliš; odb. přednosta ministerstva financí dr. Vlasák, odb. přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Polák.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a
dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi. Prosím, aby byly přečteny spisy..
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Z předsednictva přikázáno:
Výboru rozpočtovému:
Tisk 316. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 895), jímž se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za zápůjčku fondu všeobecné nemocnice v Praze u Zemské banky království Českého až do výše 8,000.000 Kč.
Tisk 319. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 798), kterým se mění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích.
Výboru brannému a rozpočtovému:
Tisk 323. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 564) o mimořádné výpomoci vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě, invalidním poddůstojníkům z povolání a jejich pozůstalým, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým, - vyjímaje válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z,. a n. - a pak patentálním invalidům a osobám požívajícím pouze darů z milosti.
Výboru brannému, rozpočtovému a sociálně-politickému:
Tisk 324. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 815) o zvýšení zaopatřovacích požitků vojenským gážistům a čekatelům ve výslužbě,.invalidním poddůstojníkům z povolání, je jich vdovám a sirotkům, invalidům ze stavu mužstva neb jejich pozůstalým - vyjímajíc válečné poškozence neb jejich pozůstalé, pro něž platí zákon ze dne 20. února. 1920, č. 142 Sb. z. a n. - a patentálním invalidům, jimž jsou vyměřeny požitky zaopatřovací, vedle dosud platných vojenských zaopatřovacích zákonův a nařízení.
Předseda (zvoní): Konference klubovních předsedů se usnesla na tom, aby stanovena byla lhůta pro vyřízení jednotlivých odstavců dnešního pořadu, a to při zprávě výboru ústavně-právního ve příčině návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby jmenovala ústřední správní komisi pro sjednocenou obec pražskou, na 1/2 hodiny, dále při zprávě výboru technicko-dopravního v příčině návrhu zákona o převzetí soukromých železnic do správy státní na 1 1/2 hodiny, při zprávě výboru sociálně-politického ve příčině návrhu zákona o pojištění dělníků pro případ nemoci na 1 hodinu, při všech ostatních zprávách na 2 hodiny.
Činím tedy tento návrh ve smyslu usnesení konference klubovních předsedů. Jest proti této době nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Zůstává při mém návrhu.
K slovu se přihlásil k dennímu pořadu pan senátor dr. Heller.
Senátor dr. Heller (německy): Pánové!
Vzhledem k dlouhému a obsažnému dennímu pořadu, jejž máme dnes zmoci, jeví se nám doporučitelným, abychom nejdříve pojednali o těch bodech denního pořadu, kteréž jednak jsou sporný a o nichž by muselo býti promluveno, poněvadž na začátku schůze ještě nejsnáze vnímáme a také přítomnost nejsnáze lze udržeti. Z těchto důvodů navrhuji za první bod denního pořadu 11. bod o zákonu železničním, za druhý bod zákon o opatření umělých hnojiv, za třetí bod zákon o organisaci soudů, za 4. bod zákon o nemocenských pokladnách, za 5. bod zákon o Velké Praze a pak ostatní zákony, jak zde jsou na denním pořadu. Tedy za 1. bod 11., za 2. bod 3., za 3. bod 10., za 4. bod 4. a za 5. bod 6. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Považuji za nutné z technických důvodů, abych před tím, než dám hlasovati o návrhu pana senátora dr. Hellera, vyžádal si dovolení slavné sněmovny, aby mohly býti vzaty napřed - bude to velmi krátké - bod sedmý a devátý. Pravím z technickým důvodů, poněvadž z předu některé věci nejsou ještě úplně dohotoveny.
Prosím, aby krátké body 7. a 9. byly vzaty napřed, a pak dám hlasovati o návrhu pana sen dr. Hellera, proti kterému nemám žádných námitek.
Kdo tedy souhlasí s tím, aby byly vzaty napřed 7. a 9. bod, načež by následoval denní pořad podle návrhu pana sen. dr. Hellera, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina.
Návrh jest schválen. Zařídím se podle toho.
Přistoupíme k 1. odstavci denního pořádku, ke
7. zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zřízení ředitelství státního dluhu. Tisk 318.
Zpravodajem jest pan sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážení pánové a dámy! Dovolte mi především několik všeobecných slov Podrobili jsme se v rozpočtovém výboru spěšnému projednání velkého počtu předloh, které nám bylo vnuceno jednak průtahy v jednání poslanecké sněmovny, jednak blížícím se termínem novoročním. Nechtěli jsme mařit, resp. zdržovat vyřízení předloh, které mají od 1. ledna 1921 již býti prováděny, ale jsme si vědomi, že kdyby se tento způsob měl opakovat, že by tím skutečně senát dával v šanc svoji vážnost. (Zcela správně!)
Ta věc nebyla nutná, vláda mohla velice dobře řadu těchto předloh rozdělit, polovinu přikázat senátu do prvého projednání a polovičku poslanecké sněmovně. Oba sb.ory mohly jednati o svých skupinách současně, potom si je vyměniti a skončiti nutné jednání současně, a všechny předlohy by byly v obou sborech projednány důkladně. Prosím pro uchránění vážnosti našeho sboru, aby naše předsednictvo se postaralo, aby aspoň příště se postupovalo tím způsobem, jaký jsem naznačil. (Výborně!).
Přikročuji k referátu o tisku 318, usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o zřízení Ředitelství státního dluhu republiky Československé. Vážení pánové, jest známo již z jednání rozpočtového, že agenda našeho státního dluhu valně vzrůstá. (Sen. dr. Horácek: Máme jich pořád víc!) Máme již celou řadu státních zápůjček nově emitovaných, máme různé veliké dluhy zahraniční a máme, jakmile reparační komise určí naši kvótu, převzíti také část starých rakouských dluhů. Konečně jest známo, že k úhradě investičních nákladů vláda chce emitovati celou řadu specielních státních půjček. Tedy agenda tohoto odvětví vůčihledě vzrůstá. Doposud byla obstarávána ministerstvem financí, ale jest to částečně agenda prvoinstanční, kterou by se ministerstvo nemělo zabývati. Účel tohoto zákona jest tedy tuto agendu odštěpiti od ministerstva financí a vyhraditi mu jen rozhodování ve věcech zásadních. běžnou agendu pak přenésti na zvláštní nově zřízený úřad, ředitelství státního dluhu.
Zřízení úřadu bude vyžadovati nákladu 200.000 korun a obnos tento jsme již schválili, vyřizujíce rozpočet státní na rok 1921, do něhož byla již tato položka vložena. Já k stručnému zákonu, který se skládá ze čtyř paragrafů, nemám dále co
připomenouti a dovoluji si jménem rozpočtového výboru navrhnouti, aby tento zákon byl schválen. (Výborně!)
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, debata odpadá. Přistoupíme k hlasování. Konstatuji, že jest senát schopen se usnášeti. Dám hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitek nebylo.)
Námitek není, dám hlasovati o zákonu ve čtení prvém.
Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení prvém.
Má pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Ne.
Předseda: Pan zpravodaj žádných změn nemá, budeme hlasovati o zákonu ve čtení druhém podle § 55 jedn. ř.
Kdo s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak. jak byly přijaty ve čtení prvém, souhlasí též ve čtení druhém, nechť pozvedne ruku (Děje se.)
To jest většina, zákon jest přijat ve čtení druhém.
Přistoupíme nyní k 9. odstavci denního pořadu, totiž ke
9. zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se mění způsob zdaňování piva (tisk 327).
Uděluji slovo témuž zpravodaji, panu sen. dr. Fáčkovi.
Lhůta jednání půl hodiny.
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Předmětem tohoto zákona jest věc závažnější, má totiž býti zásadně změněna daň z piva. (Hlas: Aby bylo lacinější!) Ceny piva se to bohužel - netýká, a jestli, tedy spíše ve směru pánům konsumentům nepříznivém. Doposud byla daň z piva vybírána z polotovaru, z mladinky, ještě před zakvašením a nyní se má od tohoto způsobu upustiti a má se vybírati daň přímo z hotového výrobku. Způsob posavadní měl rozhodně své značné nevýhody, především vyžadoval velkého personálu finančně-kontrolního, poněvadž každá várka v pivovaře se musila kontrolovati úřední závěrou. Také pro výrobce samé nebyl tento způsob pohodlný, poněvadž je příliš obmezoval v úpravě výroby. A konečně také pro konsumenta byla velká nevýhoda v tom, že velká část výrobku po zaplacení daně z polotovaru byla zřeďována, nežli se dostala do konsumu. Zejména v posledních abnormálních dobách, kdy se vyrábělo pivo nízkého stupně, bylo to pro státní finance nevýhodné, poněvadž daň placená z mladinkv při vysoké ceně piva tvořila zcela nepatrnou kvótu této ceny. Změnou, která se má provésti, budou tyto závady odstraněny. Tato změna bude záležeti v tom, že pivní daň se zařadí do zákona o daních nápojových. Působí to komicky, že pivo bude zařazeno do té kapitoly zákona o dávkách nápojových, která jedná o limonádách, sodových vodách a obdobných nápojích. Ale je to dnešním poměrům skoro přiměřené. (Veselost.) Finanční správa si slibuje velmi značnou úsporu personálu od této změny: počítá se, že 200 úředníků, zaměstnaných dnes kontrolou pivní daně, bude uvolněno pro jiná odvětví finanční správy, kde jest jich velmi nutně potřebí. To platí při dnešní omezené výrobě. Kdyby výroba stoupla na niveau předválečné, vyžadovala by daň z piva podle starého způsobu tak značného rozmnožení personálu, že se touto změnou uspoří podle výpočtu ministerstva financí 600 úředníků. V dnešní době, kdy finanční správa jest ochromena zejména nedostatkem úřednictva, jest ovšem tato výhoda ohromná a může se již na druhé straně potom přehlédnouti, že snad - což se vytýká z jistých stran tento způsob daně nebude tak chrániti stát před defraudováním daně. Někdy jest hospodářsky účelno, menší unikání daně připustiti a uspořiti na režii, než míti kontrolu důkladnou, při tom však příliš nákladnou. Také se uvádí v důvodech vládního návrhu, že pro výrobce bude tento nový způsob daleko účelnější, poněvadž jim bude zjednávat větší pohyblivost při výrobě a umožní jim zmenšení všeobecné režie v závodech. S touto změnou státní daně z piva spojuje se novota, vlastně obnovení něčeho, co zde již bylo, totiž zemská dávka z piva, která byla později přeměněna v příděl z výnosu státní daně pivní a splynula potom ve všeobecných přídělech státních
k potřebám zemí. Tato zemská dávka za vádí se nově. Pro konsumenty znamená toto zvýšení dávky - pokud ho neponesou výrobci, neb hostinští, kteří se již proti tomu zvýšení brání -- jisté zdražení piva. Dávka proti nynějšímu stavu by nebyla vyšší, kdyby naše pivo bylo plnocenné, aspoň 1Ostupňové; pak podle výpočtu vlády by nová daň nezatížila pivo více než daň posavadní, ale pokud musíme počítati s 5-8 stupňovým pivem, pak ovšem tato dávka, vypočtena na základě 10 stupňů, znamená zvýšení daně.
Konsument ptá se především, jaká část ceny prodejní připadá asi na daně, a tu podle výpočtu vládní předlohy z prodejní ceny piva obyčejného bude činiti dávka se zemskou dávkou 10% a při luxusních pivech 14%.
Rozpočtového výboru došla dobrozdání některých korporací, které si stěžují, že při rychlém projednávání věci v poslanecké sněmovně ani nebyly slyšeny. My ovšem jsme měli času ještě méně, abychom je vyslechli, poněvadž dostali jsme předlohu do rukou, když se již o ní mělo hlasovati. Ale v dotyčném dobrozdání, které podala zejména obchodní a živnostenská komora pražská, se na konec interesenti jaksi smiřuji s novotou a jen projevují přání, aby malým pivovarům byly poskytnuty úlevy asi v tom rozsahu, jakých požívaly doposud. Vládní předloha a usnesení poslanecké sněmovny na tuto žádost nepamatuje. My jsme se v rozpočtovém výboru shodli doporučiti váženému senátu resoluci, která by tuto záležitost odkazovala vládě k pečlivé úvaze.
Za starého režimu mimo všeobecnou 5% srážku z daně, které požívaly všechny pivovary a která u velkých byla značná, menší pivovary požívaly odstupňované další slevy od 5-15%.
Zástupce ministerstva financí v rozpočtovém výboru sám nevylučoval, že by se mohla v dalším objeviti nutnost, aby takové úlevy byly poskytnuty, a slíbil, že vláda v tom případě předloží dodatečný návrh na změnu zákona.
Resoluce, kterou vám rozpočtový výbor doporučuje, zní:.
ťPečlivé úvaze vlády doporučuje se požadavek, aby malým.pivovarům o výrobě
do 6.000 hl ročně byla poskytnuta přiměřená sleva daňová.Ť
Končím svůj referát a doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby osnova zákona byla schválena a by zároveň byla přijata přečtená právě resoluce..
Ještě při tom bych opravil chybu v textu tisku 327 na prvé stránce. Věta: ťCo jest rozuměti nápoji shora jmenovanými, stanoví vykonávací nařízeníŤ, má být uvedena jako samostatný odstavec, nikoli jako věta náležející pod odstavec č. 6. Prosím, aby tato oprava byla provedena. (Výborně!)
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Přistoupíme k hlasování. Dám hlasovati o celé osnově i nadpisu a úvodní formuli zákon má pouze 3 paragrafy - najednou, i s textovou změnou, která právě byla přednesena.
Není námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Námitek nebylo.) Námitek není.
Kdo s navrženou osnovou zákona i s nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, osnova zákona je přijata ve čtení prvém.
Přeje si pan zpravodaj slovo ke druhému čtení?
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Nepřeji.
Předseda: Přistoupíme ke druhé u čtení. Kdo souhlasí s osnovou zákona, s nadpisem a úvodní formulí, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, zákon jest přijat i v druhém čtení.
Nyní dám hlasovati o resoluci, která byla právě přečtena.
Kdo souhlasí s resolucí, jak byla přečtena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, resoluce se schvaluje.
Dalším odstavcem je
11. zpráva výboru technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o převzetí soukromých železnic do správy státní. Tisk 326.
Zpravodajem jest pan sen. Šťastný. Řečníci jsou přihlášeni pan sen. dr. Hartl,
Jarolim. Lhůta půl druhé hodiny. Uděluji slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Štastný: Slavný senáte! Dámy a pánové! Já bych řekl, že předloha o postátnění soukromých drah jest a priori se stanoviska státu požadavkem hospodářským. Již sama lhůta k projednávání určená - se zřetelem ke lhůtám stanoveným jiným zákonům nepoměrně dlouhá - jeden a půl hodiny, jest důkazem, že zde asi nepůjde pouze o tuto primérní zásadu národohospodářskou, resp. státohospodářskou, že bude se jednati asi také, myslím, o politikum celé této záležitosti. Já bych řekl již předem, že není to politikum, nýbrž že je to na škodu celé záležitosti, poněvadž věc tak eminentně hospodářská neměla by se zbytečně komplikovati politickými záležitostmi. Já nechci předbíhati resolucím, které budou čteny, ale slavné shromáždění vystihne, že všechny z těch podaných resolucí nemají samy mnoho zřetele k hospodářským zásadám, a znění těchto resolucí potvrdí to mínění, které jsem již předem přednesl. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)
Technicko-dopravní výbor dopoledne projednával osnovu zákona tak, jak vyšla schválena poslaneckou sněmovnou. Až na některé resoluce, kterými doprovází tuto předlohu senát, jeho strany politické, doporučuje technicko-dopravní výbor, aby elaborát celý byl schválen ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou. až na tiskovou chybu v §u 4 odst. 4., kde ve slově ťpříspěvkuŤ ocitlo se krátké ťuŤ, které se tedy nahrazuje ťůŤ.
Jinak budou přečteny resoluce, z nichž některé byly přijaty, některé byly zamítnuty. Pokud byly pozměňovací návrhy podány - byly celkem tři - které měly měniti text celé osnovy, byly šmahem zamítnuty.
Doporučuji, aby usnesení technicko-dopravního výboru dáno bylo místo plenem slavného senátu. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru Hartlovi.
Senátor Hartl (německy): Velevážené dámy a pánové! Dovolte mně, abych o projednávané otázce pojednal se stanoviska právního a hospodářského, ale také, a to ne v poslední řadě, se stanoviska bezpodmínečně ochrany práv a zájmů německých úředníků a sluhů soukromých drah, o nichž se jedná. Se stanoviska právního jeví se býti vládou zamýšlené převzetí soukromých drah protizákonným zasažením do soukromých práv, jež co do formy značí bezdůvodnou nucenou správu, co do věci však nic jiného nežli úplnou sekvestraci. Takováto sekvestrace však podle stále ještě platných železničních zákonů z r. 1854 a 1877 jest přípustnou jen jako nejostřejší trest proti takovým drahám, kteréž svým nejdůležitějším zákonitým povinnostem nevyhovují, což zajisté nelze tvrditi o drahách, o které zde se jedná, a vláda se také ani nepokusila to tvrditi. Předloženým zákonem má právě v oboru železnictví býti podniknuto něco podobného, jak to Pozemkový úřad zavedením nucené správy v hospodářstvích uznaně vzorných provedl s tím výsledkem, že Pozemkový úřad tato hospodářství, jako na příklad panství Czernin-Morzinské, těžce poškodil Při tom učinil Pozemkový úřad opatření, kteráž správní soud vesměs uznal za protizákonná. Kdyby těmito rozhodnutími nebyl správní soud učinil přítrž tomuto jednání Pozemkového úřadu, byl by Pozemkový úřad bezvadné podniky pomalu, ale jistě uhospodařil k záhubě. Zmínil jsem se, že se zde dle mého názoru zkouší něco podobného v oboru železnictví, i nemohu, přihlížím-li k různým výkonům provozu státních drah, potlačiti obavy, že dožadovaná státní nucená správa soukromých drah musí vésti také jen k vývoji dolů. A tato obava není jenom osobní, jest vůbec všeobecná a bude míti neodvratný vliv na oceňování akcií a prioritních obligací těchto drah, k čemuž se snad později v krátkosti vrátím. Velice nápadné jest zajisté, že se vláda nedomáhá postátnění, nýbrž jen převzetí provozu. Zdá se mi, jako by se mělo na mysli zase jen převzetí aktiv, avšak všechno risiko. kteréž by snad vzniklo nedostatečným hospodařením, jako by se chtělo přenechati podnikům, právě tak, jak se zkoušelo učiniti s dědictvím starého státu rakouského všeobecně a jak se také učinilo. Připomínám. jak se původně jednalo stran válečných půjček a připomínám převzetí zásob vojenských kteréž sice úplně převzaty byly v plné ceně, ale stát na tom váznoucí pohledávky dodavatelů neuspokojil. Praví se, že popud pro postup státu spočívá v tom, že vozový park soukromých drah jest mnohem větší nežli u státních drah, kteréž by tedy podstatně získaly z neobmezeného práva disponovati prostředky dopravními. Nuž, to zajisté není nesprávné, neboť u soukromých drah přijde na kilometr podle dokladů mně daných 34, u státních drah 5.2 nákladních vozů. Avšak pouhým zjištěním správnosti těchto tvrzení není ještě také prokázáno oprávnění k dožadované sekvestraci. Potkáváme se stále opět s touže logikou, podle kteréž na příklad německé školy z valné části a jednotlivé třídy zrušeny byly prý z toho důvodu, že Němci mají více místností, školních síní a škol nežli české školy, které mají menší místnosti, stále opět s jistou snahou přivoditi vyrovnání tím, že se německé državě něco vezme, co se české dá. To jest jednoduše jakási přivlastňovací politika a není divu, že vystupuje-li tak stát, takováto praxe pak také vnikne do různých vrstev lidu. Byl to jeden z vás, jenž teprve před málo dny, dne 19. prosince v ťNárodní PoliticeŤ zjistil: ťNelze popříti, že ani naše vlády nedovedly uznati. že svoboda nikterak není zvůlí a jednotlivá opatření ničím jiným nežli násilnostmi. Tak zakořenilo již v mnohých kruzích přesvědčení, že v republice vše jest dovoleno... zabírání půdy a pozemků, mlýnů a jiných průmyslových podniků.Ť Cituji doslova. dle přesného překladu. Myslím, ze ostrého, ale zcela spravedlivého posouzení, jež v těchto slovech jest obsaženo. lze také zplna užíti o projednávané předloze. Obracíme se tudíž z důvodů práva v zájmu beztak již těžce poškozené právní jistoty proti této předloze, kteráž opět ohrožuje značnou část německého národního jmění. Neboť jest jasno, že prioritní obligace a akcie dotyčných drah musely by utrpěti podstatné zmenšení ceny v tom okamžiku, ve kterém by započal státní provoz ve smyslu předlohy. Že tomu tak, ukazuje přece skutečnost, že již zahraniční akcionáři Ústecko-Teplické dráhy projevili nepokrytě svoje znepokojení z vládní předlohy.
Ale vedle protiprávního poškození majitelů akcií nesmějí zůstati nepovšimnuty účinky, které z toho plynou pro zájmy státu a zájmy lidu. Všechna takováto násilná zasahování do soukromých práv musí míti neblahý vliv na úvěr státu. zejména v cizině, a tím také na stav naší valuty, a jak můžeme doufati. že v budoucnosti bude nám ještě zahraniční kapitál pro průmyslové a dopravní podniky v našem státě k disposici, zamýšlíme-li dáti tak pádný příklad nejistoty takovéhoto majetku? To však přichází v úvahu jakožto otázka hlavní pro všechny nutné investice, jež u dotyčných drah jsou nutnými a z vlastních prostředků nemohou býti uhraženy. Takovéto vzdalování se cizozemského kapitálu od našich podniků znamená další ochuzení našeho hospodářského života a jest dvojnásob povážlivé v době, kdy naše na polorozbité národní hospodářství má býti znovu vybudováno. Také náš průmysl ohradil se již prostřednictvím německého hlavního svazu proti zamýšlenému zákonu. Poukazuje zejména na to, že by nastalo podstatné poškození tarifárních poměrů vůbec a zhoršení dopravy uhlí, tohoto životního prvku našeho průmyslu a živností. Vždyť přece se ukázalo, že v uhelných revírech nastalo prodloužení oběžní doby uhelných vagónů ve značné míře jenom u státních drah, nikoli však u drah soukromých. Průmysl však klade také důraz na to, že skutečné sestátnění zmíněných drah proti pouhému převzetí provozu mělo by za následek podstatnou výhodu, vyplývající z propočítání dopravních tarifů pro kombinované tratě. Také nejistota, kteráž by byla výsledkem předlohy pro vlečné koleje, připojené k soukromým drahám pro různé podniky, znamená pro tyto podniky a tudíž také pro naše veškeré hospodářství nepodcenitelné nebezpečí, o kterémž ještě jiný pan kolega obšírněji promluví.
Musíme-li se tedy již se stanoviska právního a hospodářského vysloviti proti vládní předloze, platí to tím více se stanoviska národnostního. Nebudete se přece o nás vážně domnívati, že po všem. čeho nás lid v posledních dvou letech v tomto státě se dožil, skutečně tomu věříme, že nebude zneužíváno vykonávání provozu na drahách, uzavřeným územím vedoucích, k počešťování jich a že byste se toho zřekli,
povoláváním železničních zřízenců s četnými rodinami a naopak překládáním německých úředníků a sluhů na Slovensko, napomáhati k počešťování staničních míst! Čeho se v takovýchto věcech může nadíti, to viděli jsme z potupného komandování tisíců legionářů k obecním volbám v německých městech, to vidíme vždy znovu na nestoudných zrovna pokusech vypuditi německé nájemce bud v Krkonoších Pozemkovým úřadem. A nemáme bohužel zkušeností, které by připustily domněnku, že z důvodů spravedlnosti nepoužijete některé příčiny k zatlačení naší národností. Již proto předlohu odmítáme. Pouhá ujišťování ministrova, i když spočívají na usnesení ministerské rady, nemohou zapuditi naše zcela oprávněné obavy, poněvadž žádný budoucí ministr není vázán přípověďmi svého předchůdce. Jsme pevně přesvědčeni, že tento zákon stal by se jedním z nejnebezpečnějších nástrojů k počešťování a že by také takovýmto použitím velmi těžce dolehl na životní zájmy německého úřednictva a služebnictva dotyčných drah. Právě k ochraně těchto našich národnostních soudruhů, kteříž by se museli obávati přeložení a jinakých opatření z důvodů národnostních, zamítáme tuto předlohu.
Vám, velevážení páni kolegové s české strany této sněmovny, naskytuje se nyní příležitost, abyste nám, připojujíce se k našemu zamítavému stanovisku proti tomuto zákonu, jejž považujeme za nepřátelský proti nám, podali důkaz skutečné vaší ochoty k dorozumění..Jest na vás, velevážení pánové, abyste této příležitosti použili. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo jako řečníku ťproŤ panu senátoru Roháčkovi.
Senátor Roháček: Slavný senát! Poneváč je skutočne krátka doba. aby sme prejednali všetky predlohy, ktoré máme ešte prejednať, chcem prehovoriť len niekoľko slov o zoštátnení súkromých dráh.
Slavný senát! Naša strana s radosťou víta návrh vlády o zeštátnení súkromých železníc. Nás Slovákov špeciálne zaujíma železnica košicko-bohumínska. ktorá je pre spojenie s našimi sesterskými zemami Čechami a Moravou velice významná. Keď Maďari budovali sieť železničnú - síce veľmi skúpo na Slovensku a všetky smerovaly do Pešti - toto bola jediná dráha, ktorá pretínala Slovensko naskrz, totiž dráha košicko-bohumínska. I po stránke strategickej je táto dráha veľmi vážna, o čom nenie pochyby. Ako všetky maďarské inštitúcie pred válkou, slúžila tej nespravodlivej idei maďarskej, pomaďarčiť Slovákov čo najskôr, tak í táto spoločnosť košisko-bohumínska surovým spôsobom urážala svojimi medzitkami city Slovákov. Ani ten najmenší zamestnanec pri tejto dráhe nedostal u nej prácu, bol-li Slovákom, a keď mal slovenské meno, musel si ho pomaďarčiť, tak na pr. z Matulu stal sa Merényi, a mnoho iných a podobných prípadov.
Tieto pomery sa veľmi málo zmenily dodnes. Je najvyšší čas, že táto dráha prejde do správy nášho štátu. My nechceme krivdu nikomu, ale nápravu a poriadok chceme, aby naša vláda zjednala.
Prihováram sa za to i ja, aby prevzatým zamestnancom poskytla všetky požitky štátnych zamestnancov, a požiadavok o naučení sa štátnej reči postupne a mierne požadovala, zvlášť u starších. Prepusteným už i návrh zákona poskytuje humanné požitky, čo slúži len ku cti Československej republike. (Výborně!)
Máme všeobecné ponosy i my na štátnu správu železničnú. V novinách objavujú sa rôzne zprávy, že železnice naše nie sú dostatočne osvetlené, že sa tam páchajú rôzne hriechy proti mravnosti. že nie sú dostatočne kuréne, rušnovodiči, ktorí za to, že šetria uhlím, dostanú prémie. Za to obecenstvo môže ochoreť a prémie za to dostane v špitále.
Sú ešte i iné chyby, že o naše železnice je po stránke hygienickej veľmi málo postarané. Aby sa to čím skôr zlepšilo, prosíme, aby vládne orgány na čistotu vozov vynaložily čo najväčšiu pečlivosť. Bolo by dobre, aby pre fajčiarov, ženy a deti zariadila vláda zvláštne vozy. Je to žalostné, keď matky s kojencami musia cestovati v takých vyfajčených vozoch. To by bolo so stránky hygienickej.
Žiadame, aby táto železnica, ktorá ide čiste slovenským krajom. bola nositeľom slovenskej kultúry, nech sa dbá toho, aby knihkupecké, kiosky dostali dobrí Slováci a v nich rozširovali dobrú československú literatúru a žiadne krviaky.
Máme pevnú nadej, že vláda týmto zákonom napraví naše železničné cesty.
Spoločnosti pracovaly Ien za tým účelom, aby boly vysoké dividendy, ale my máme
pred očima naše ciele hospodárske, sociálne a národné. Návrh zákona v celom znení prijímam. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku ťprotiŤ senátoru Jarolimovi.
Sen. Jarolim (německy): Slavný senáte!
My němečtí sociální demokraté nebyli jsme ode dávna nepřáteli sestátnění podniků, zejména nejsme také protivníky setátnění železnic..Ode dávna snažili jsme se působiti pro všeobecnou socialisaci podniků anebo pro sestátnění. Tak smýšleli jsme
doposud a tak smýšlíme také při této předloze. Ovšem, jest nám za těžko hlasovati pro tuto předlohu, ne že by nám zásadně nevyhovovala, nýbrž proto poněvadž v této předloze není splněna řada předpokladů, které nutně a bezpečně by musely býti dodrženy, pokud by také nároky a práva v úvahu přicházejících zřízenců měly býti zabezpečeny.
Poslední vážený pan kolega, jenž mluvil pro věc, podal přece příklad o tom, jak si vůbec představuje sestátnění drah. Mínil totiž, že sestátnění železnic jest třeba také proto, aby v různých prodejnách novin na drahách pouze česká literatura mohla býti rozšiřována. Také důvod, ale zajisté jeden z nejhorších, jež pro odůvodnění předlohy lze uplatňovati. Pro nás však právě jest to důvodem, který nám práví, že máme přece příčinu žádati, aby do této. předlohy pojata byla ustanovení na ochranu práv různých zaměstnanců soukromých drah.
Zajisté bude nyní lecos namítáno proti všeobecnému provozu státních drah a ob zvláště vytkl přece také německý občanský řečník, že na soukromých drahách jest. hospodářství poněkud lepší a že to zase jest důvodem vystoupiti proti sestátnění drah. Nuž, těmito okamžitými okolnostmi a nedostatky netřeba naprosto se dáti svésti, nýbrž to jsou věci, které lze jinak odstraniti, ale které zase nemají co činiti se zásadou, a tu tedy rozcházíme se zcela podstatně s našimi německými občanskými poslanci a senátory.
Bylo velice příznačné, že při velikém odporu proti této předloze tak málo se mluvilo o zaměstnancích. Konečně nebyla také ta veliká dřevařská práce, kteráž v poslanecké sněmovně byla provedena, věnována tomu, aby se prospělo zájmům německých úředníků a železničních zřízenců, nýbrž byla věnována tomu,. aby chráněn byl obřezaný i neobřezaný akciový kapitál. Nic jiného to nebylo. (Sen. Hartl [německy]: Kdo vám to říká! Nepokoj. Odpor německých občanských stran.)
Pánové, v okamžiku, kdy rozhodnuta byla zásada sestátnění, němečtí občanští poslanci v komoře jednoduše uprchli a bylo jím zcela jedno, co se stane s německými zaměstnanci na drahách. (Hluk. Výkřiky na německé občanské straně) Kdyby jim zájem německých úředníků byl býval bližší, byli by považovali za povinnost, zrovna tak jako němečtí sociální demokraté, zůstati tam a podávati návrhy, by docíleno bylo zlepšení. (Nepokoj.) Jediné zlepšení, bohužel, jež většina v posl. sněmovně přijala, jest připsati jedině spolupráci německých sociálních demokratů. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Pořád to štvaní! Nepokoj.) Právě tak budeme se také dnes snažiti, abychom návrhy, které tam byly zamítnuty, znovu podávali a pokud by většina senátu byla ochotna tyto návrhy přijmouti, pak bylo by nám zajisté také možno hlasovati pro tuto předlohu. Jinak to není možno, poněvadž nenalézáme tam všeho, čeho absolutně jest zapotřebí. Nynější vláda - pravím ťnynějšíŤ, poněvadž vlády mohou se měniti - sice ujišťuje, že bude ochotna přijatý zákon prováděti způsobem nejloyálnějším, zrovna tak ujišťují to nynější strany většiny. Vlády jsou pomíjející, přicházejí a jdou, většiny jsou proměnlivé a nám chtěj nechtěj nezbývá nic jiného, než na to spoléhati a přijati to za jistotu, co se v zákoně nalézá. Dovolujeme si tudíž ke specielnímu projednání navrhnouti, aby v §u 3 připojen byl následující odstavec: ťPro soukromé dráhy přejaté do státní správy, ležící v severozápadních Čechách, budiž zřízeno ředitelství v Teplicích-Šanově, pro košicko-bohumínskou železnici ředitelství v Těšíně.
Předpisy platné u jednotlivé soukromé dráhy až do jejího převzetí do státního provozování, týkající se služebního jazyka, zůstanou nezměněny.Ť
Další návrh, jejž podáváme, zní: Pro případ, že 3. odstavec bude zamítnut, navrhuje se:
ťPředpisy o služební řeči platné u jednotlivých soukromých drah až do jich převzetí do státní správy zůstávají nezměněny pro přechodnou dobu 5 let.Ť
K §u 4 se navrhuje, aby v 1. odstavci odpadla slova ťs tímŤ až ťpodléhajíŤ.
Pak bylo by jako druhý odstavec položiti:
ťS výhradou nabytých práv zaměstnanců z dosavadních smluv služebních a s výhradou dosud platných disciplinárních předpisů má ministerstvo železnic právo, rozšířiti na tyto zaměstnance služební a pracovní řády a předpisy...Ť
Ve třetím odstavci jest na místě slov ťmá právo dle služební potřebyŤ položiti slovo ťmůžeŤ. V předloze stojí ťmá právoŤ. ťMá právoŤ jest imperativ. Chceme, aby bvlo vyloučeno imperativní slovo a aby vloženo bylo demonstrativní slůvko ťmůžeŤ. Domníváme se, pánové většiny, že to úplně musí stačiti, neboť vláda konečně může také se slovem ťmůžeŤ učiniti velmi mnoho, takže ani nemusí míti imperativního slova. Konečně navrhujeme ještě dvě resoluce. První zní: ťVláda se vvzývá, aby před převzetím vedení buštěhradské a ústecko-teplické dráhy vyjednávala se zástupci německých parlamentních stran za účelem dosažení dohody.Ť
Tuto resoluci podáváme proto, poněvadž se domníváme, že pro případ, že by se postátnění uskutečnilo, zástupcům německého lidu má býti dána možnost, aby vyjednávali o jednoduchých, primitivních a samozřejmých formách, jichž jest zapotřebí k dostatečné ochraně zřízenců a státních úředníků. Druhá resoluce zní: ťVláda se vyzývá, aby při převzetí buštěhradské a ústecko-teplické dráhy do státní správy vzala zřetel k stávajícím jazykovým poměrům tím způsobem, že ustanoví přiměřenou dobu přechodní.Ť
Máme za to, že také tato resoluce jest samozřejmá a že můžeme počítati s tím, že strany většiny budou ochotny tuto resoluci přijmouti. Tyto resoluce naprosto neobsahují více, než co při různých jednáních bylo řečeno, že totiž jest úmysl přechod prováděti způsobem co nejloyálnějším. Tak lze k nim bez všeho přisvědčiti. Rozhodně jest zapotřebí ještě jednou zdůrazniti, jak jsem již řekl v úvodu, že nikterak nejsme proti sestátnění samému, nýbrž že příčinou toho, že jsme proti postátnění, jest situace, která se v tomto státě vytvořila, že to. co nás nutí býti proti tomu, jest skutečnost, že v předloze samotné není vyslovena dostatečná ochrana a dostatečné zabezpečení zájmů německého úřednictva i zřízenectva. To tedy jest rozpor, ve kterémž se nalézáme oproti německým stranám občanským. Mám dojem, pánové, že všechno to, co jste posud uvedli, platilo podstatně ochraně zájmů různých akcionářů. (Sen. Jesser [německy]: Vzdyť jste ještě neslyšel všech řečníků!) Ano, ale stačilo, co jsme slyšeli od jednoho pána! Neboť konečně jste přece společnou skupinou, která má společné zájmy, a mají-li se tyto společné zájmy vyjádřiti, musí tento jediný klub míti také určité stanovisko. Nejde přece, aby každý jednotlivý z těchto klubů snad vyjádřil jiný názor, jiný pro zaměstnance a úředníky drah a jiný pro akcionáře atd. Tak to nejde, to se také musí vyjádřiti. (Sen. Meissner [německy]: Kdybyste si byli stavěli dráhy vy, nepotřebovali byste akcionářů! Nepokoj.) Byla doba, kdy měly akciové společnosti účel a bylo jich třeba; tyto doby však dávno minuly, neboť soukromokapitalistický společenský řád pokročil dosti daleko, aby po něm také jiné společenské formy mohly následovati ve výrobě a hospodářství. A tak jest nám nyní sestátnění drah cílem a směrem k tomu, a proto bychom jen uvítali, kdyby vláda tohoto státu všech momentů, jichž je zapotřebí, byla se chopila se stanoviska dělníků. Byli bychom zajisté s radostí hlasovali pro předlohu, takto však nemůžeme; přes to však prosíme vás, abyste přijali resoluce námi podané.
(Souhlas a potlesk německých senátorů soc. demokratických.)