Schůze zahájena ve 3 hod. 48 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

104 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: minist. předseda Černý; ministři dr Gruber, Husák, dr Popelka, Průša; správce ministerstva financí dr Engliš.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dovolenou pro dnešní schůzi jsem udělil pánům senátorům Cífkovi, Valouškovi, Kroiherovi, Hrejsovi, Duchajovi, Hyršovi a Hladíkovi na tento týden, pro dnešní schůzi sen. Cholkovi, Križkovi a Fritschovi. Dále onemocnění podle lékařského vysvědčení na dobu as 14 dnů oznámil p. sen. Dráb.

Za udělení dovolené z důvodu onemocnění žádá senátor Hyrš.

Navrhuji, aby byla mu udělena dovolená na dobu 4 neděl.

Kdo souhlasí s mým návrhem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat. Dovolená jest udělena.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tiskem bylo rozdáno:

Tisk 213. Návrh sen. dr Karasa a soudruhů na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních.

Tisk 257. Interpelace sen. Švece a soudr. na ministra pro zásobování lidu v příčině nepravidelného zásobování moukou.

Tisk 218. Interpelace sen. Švece a soudr. na ministra sociální péče v příčině nezaměstnanosti dělnictva v jižních Čechách.

Tisk 219. Interpelácia sen. Babku a súdruhov na p. ministra školstva a národnej osvety v záležitosti platov stredoškolských profesorov z Čiech na Slovensko definitivne menovaných.

Tisk 223. Interpelace sen. Niessnera a druhů k ministru sociální péče o přezkoušení pozměňovacích návrhů k zaopatřovacímu zákonu ze dne 20. února 1920.

Tisk 224. Interpelace sen. Alberta Friedricha, Linka, dr Hellera a soudr. na pana ministra zemědělství o parcelaci Schwarzenberského velkostatku Citolib u Loun.

Tisk 225. Příloha ke smlouvě a hranicích, ťRozhodnutí konference velvyslanců o Těšínsku, Oravě a Spiši dané v Paříži dne 28. července 1920Ť.

Tisk 226. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Stojanu, Kadlčáka a soudr. ohledně požitků zemských inspektorů (tisk 110).

Tisk 227. Vládní návrh zákona o původcovu právu k literárním, hudebním, uměleckým a fotografickým dílům.

Tisk 228. Interpelace sen. Ferd. Jiráska, Ecksteinové, Cholka a soudr. na pana ministra zásobování, týkající se podloudného obchodování ječmenem a sladem plzeňským pivovarem.

Tisk 229. Interpelace sen. dr Witta, Filipínského a soudr. na pana ministra veřejných prací v záležitosti zkracování konsumentů značným procentem přimíšeniny kamene v dodávaném uhlí.

Tisk 230. Interpelace sen. Hrejsy a soudr. k panu ministru financí v záležitosti výměny bankovek rakousko-uherské banky s falešnými kolky a falsifikátů bankovek československých.

Tisk 231. Návrh sen. Babky, Lažo, Kudy a soudr., aby zrušen byl zákon ze dne 15. dubna 1919, čís. 210 o úpravě poměrů družstev na Slovensku.

Tisk 232. Návrh sen. Jana Procházky, Jana Lorence, Měchury a soudr. na zavedení státního monopolu obchodu s lihem.

Tisk 233. Interpelace sen. Zavadila, Cífky, Ackermanna a soudr. na pana ministra vnitra v příčině dopravního řádu v hlavním městě Praze.

Tisk 234. Interpelace sen. dr Fáčka a soudr. na pana ministra sociální péče stran provedení zákona ze dne 5. února 1920; č. 89 Sb. zák. a nař. o pensijním pojištění.

Tisk 235. Interpelace sen. dr Karasa a soudr. na pana ministerského předsedu jako ministra vnitra ve příčině násilného zabrání katolického chrámu v Libušíně (okresní hejtmanství Slanské) dne 28. října 1920.

Tisk 236. Interpelace sen. A. Friedricha, dr Wiechowskiho a soudr. k panu ministru vnitra o stejnokrojích pro politické úředníky.

Tisk 237. Interpelace sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. k panu ministrovi spravedlnosti o přijímání právních praktikantů německé národnosti.

Tisk 238. Odpověď ministra školství a národní osvětu na interpelaci sen. dr Mayr-Hartinga, Hartla a soudr. ve věci zajištění německých dívčích středních škol (tisk 109).

Tisk 239. Interpelace sen. Meissnera, K. Friedricha a soudr. na pana ministra financí o nevyplacení kuponů uznaných předválečných dluhů.

Tisk 240. Odpověď ministra sociální péče a ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci sen. Svěceného a soudr. v záležitosti ústavu pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích (tisk 18) dodatkem k odpovědi tisk 153.

Tisk 241. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Bohumila Jakubku a soudr. v příčině změn nemocenského zákona (tisk 193).

Tisk 242. Interpelace sen. dr Herzigové, Hartla, dr Mayr-Hartinga a soudr. na pana ministerského předsedu o konfiskaci časopisu ťOstböhmische PresseŤ v Trutnově.

Tisk 243. Návrh sen. dr Herzigové, dr Hilgenreinera a soudr. stran zrušení opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920, č. 494 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků a chleba.

Tisk 244. Odpověď na interpelaci sen. Jessera, Jelinka a soudr. o zjevech, týkajících se Těšínska (tisk 117).

Tisk 245 (rozeslán poštou). Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Sabinově a vrchního státního zastupitelství v Košicích za souhlas k trestnímu stíhání sen. inž. Julia Klimko pro přestupek proti bezpečnosti cti (čís. 700 a 701 Předs.).

Tisk 246. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chebu za souhlas k trestnímu stíhání sen. V. Lorenze pro přečin §u 5 tr. z. a §u 20 2b cís. nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z. (čís. 745 předs.).

Tisk 255. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1921 (tisk 561).

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 213. Návrh sen. dr Karasa a soudr. na úpravu služebních požitků zřízenců obecních a okresních.

Tisk 231. Návrh sen. Babky, Lažo, Kady a soudr., aby zrušen byl zákon ze dne 15. dubna 1919, č. 210 o úpravě poměru družstev na Slovensku.

Tisk 232. Návrh sen. Jana Procházky, Jana Lorence, Měchury a soudr. na zavedení státního monopolu obchodu s lihem.

Tisk 243. Návrh sen. dr Herzigové, dr Hilgenreinera a soudr. stran zrušení opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920, č. 494 o úpravě a úhradě cen mlýnských výrobků a chleba.

Výboru zahraničnímu:

Tisk 225. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé republiky:

1. Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Maďarskem na straně druhé dne 4. června 1920 v Trianonu podepsaná;

2. mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jediné a Bulharskem na straně druhé dne 27. listopadu 1919 v Nouilly sur Seine podepsaná;

3. smlouva o hranicích podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sévres;

4. smlouva mezi Italií, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem o úpravě vzájemných vztahů dne 10. srpna 1920 v Sévres podepsaná.

Předseda (zvoní): Vláda navrhuje, aby o těchto návrzích byla podána zpráva do 10 dnů.

Senát jest způsobilý usnášeti se.

Kdo se žádanou lhůtou 10denní na vyřízení této předlohy souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Sněmovní tajemník dr Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno podle § 3 zákona z 15. dubna 1920, čís. 337 Sb. zák. a nař.:

výboru národohospodářskému:

Nařízení vlády ze dne 12. listopadu 1920, kterým se upravuje obchod melasou a osmozovou vodou (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu).

Nařízení vlády ze dne 16. listopadu 1920, jímž se stanoví prodejní ceny lihu a lihovin. (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu a rozpočtovému).

Nařízení vlády z 12. listopadu 1920 o úpravě obchodu semenem jetele červeného, vojtěšky a odpadky všech jetelů a vojtěšek.

Nařízení vlády z 26. listopadu 1920, kterým se částečně zrušuje, po případě mění nařízení vlády republiky Československé ze dne 11. června 1920, čís. 390 Sb. zák. a nař. o úpravě obchodu obilím, luštěninami, olejnatými plodinami a výrobku z nich, dále semenem jetele, vojtěšky a chmelem a nařízení vládu R. Č. ze dne 25. června 1920, čís. 404 Sb. zák. a nař. o přejímacích cenách obilí, luštěnin a plodin olejnatých. (současně přikázán též výboru živnostensko-obchodnímu).

Nařízení vlády, z 19. listopadu 1920 o ceně marmelády a povidel z kampaně 1920-1921 (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu).

Předseda (zvoní):

Zápisy o 15., 16., 17., 18. a 19. schůzi senátu řádně ověřené vyloženy byly v senátní kanceláří podle u 72 jedn. řádu k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůt nebyly pp. senátory písemné námitky podán, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Přikročuji k dennímu pořadu, ku

1. zprávě imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Sabinově a vrchního státního zastupitelství v Košicích za souhlas k trestnímu stíhání člena senátu inž. Julia Klimko pro přestupek proti bezpečnosti cti (tisk 245).

Zpravodajem jest pan senátor Kouša.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Imunitní výbor obdržel žádost našeho senátu, aby kolesa Julius KIimko byl vydán sondu na žádost okresního soudu v Sabinově a k žádosti vrchního státního zastupitelství v Košicích.

Důvody: Elek Péchy žaluje senátora inž. Julia Klimko, že jej veřejně obvinil z jakési účasti na usmrcení faráře Františka Majocha. Imunitní výbor rozhodl se navrhnouti senátu, aby svolil k trestnímu stíhání senátora inž. Julia Klimko v této věci, poněvadž obvinění těžce dotýká se cti soukromého žalobce.

Imunitní výbor doporučuje, aby kolega KIimko byl soudu vydán.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu se přihlásil pan sen. dr Spiegel. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Jest to, pokud vím, první imunitní záležitost, kteráž se v této sněmovně projednává. Myslím, že se jedná o výkon práva, kteréž předpokládá jistou vážnost ode všech členů sněmovnu, zejména imunitního výboru. Imunitní výbor však nám předložil zprávu na šesti řádkách, zprávu, v níž není obsažena toho nejmenšího. Očekával jsem tedy, že pan zpravodaj nám dnes alespoň ústně podá o případu bližší vysvětlení. Pan zpravodaj se však omezil na to, co obsaženo jest v tištěné zprávě imunitního výboru, kteráž, jak řečeno, pozůstává z několika řádků. Musím však říci, že na základě této zprávy nikterak nemám dojmu, že věc jest zralá. Chtějí-li se pánové podívati na zprávu, nemám ji právě po ruce, shledáte, že jest zde dožádání jak okresního soudu, tak také vrchního státního zastupitelství. Co v nich řečeno, není mi známo a není také o tom zmínky ve zprávě imunitního výboru. Věc vylíčena jest tak, jako by se jednalo o zcela obyčejnou urážku na cti. Jest řeč o tom, že soukromý žalobce chce věc zastávati. Je-li však, pravdou, že pan sen. Klimko někoho obvinil z účastenství vraždy anebo zabití, není to přece deliktem soukromě žalovatelným, nýbrž deliktem oficiálním, jejž z úřední povinnosti dlužno stíhati. A to by se snad shodoval, neboť také vrchní státní zastupitelství domáhalo se vydání. (Sen. dr Krouský: To není pravda! To jé věci úřadů a soudů. To by musil říci před úřadem. Když to řekl na schůzi, je to soukromá věc!) To je všechno jedno. Zločin utrhání na cti jest tu, i když udání nebylo bezprostředně učiněno a když může míti za následek trestní stíhání dotyčného. A když se to tedy řekne veřejně, pak měl by vlastně státní zástupce zakročiti povinnosti úřední. Když někdo o mně něco říká co týče se mé cti, takže nemohu býti stíhán trestně, podám žalobu pro urážku na cti. Když ale někdo o mně řekne, že jsem zavraždil některého senátora, pak buď bude druhý stíhán pro zločin utrhání na cti anebo budu já stíhán, že jsem se dopustil něčeho, co se stíhá z povinnosti úřední. Tak tomu není. Není pravda, že jest v zájmu ochrany cti tohoto soukromého žalobce, aby pan sen. Klimko byl vydán; bylo by přece mužným, že by se proti soukromému žalobci zavedlo řízení pro pomáhání při vraždě faráře, jemu za vinu kladené, a když toto řízení bude zastaveno, test tím cti žalobcově úplně učiněno za dost, a nebylo by třeba, aby senát k tomu člena sněmovny vydával. Nebylo dále, a na to kladu veliký důraz, sděleno, že by imunitní výbor pana kolegiu Klimko nějak o obvinění byl vyslýchal. Zmiňuji se o tom proto, aby se zde nestalo zvykem, jak jsem již z poslední debaty seznal, že se zde obvinění, klade na roveň s odsouzením. V poslední schůzi byl pan kolega Jesser napaden pro výroky, jež prý učinil. Že však tyto výroky učinil, není nikterak zjištěno, jsou pouze obsaženy v nějakém udání a pan koleda Jesser věc od té doby dementoval. Jest zcela vyloučeno, abychom se stavěli na stanovisko, že už to se stalo, co stojí v nějakém udání. Avšak bezpodmínečně jest zapotřebí, aby pan Klimko slyšen byl o tom, co se mu klade za vinu. Myslím vůbec, že zpráva musí býti zamítnuta, aby imunitní výbor nepodával zase zprávy, jaká nám dnes byla podána, abychom zevrubněji o věci byli informováni. Moje strana a soudruzi ve svazu dovolili si podati návrh toho obsahu, aby imunitní výbor byl vyzván, by svoji zprávu doplnil novou zevrubnou zprávou. Dovoluji si tento návrh doporučiti k přijetí. (Potlesk německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Jako další řečník přichází ke slovu kolega dr Mudroň. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Mudroň: Slávny senát! Neho verím o tejto veci meritorne, lebo nás to ako senát ani neinteresuje, čo sa vlastne stalo so sen. Klimkom, čo on urobil. Je to trestná záležitosť súdu, ktorý snáď bude v tejto veci pokračovať. Ale je tu vec iná, ktorá netýka sa len sen. Klimku, ale ktorá patrí celému senátu, a sice ide o veľké právo naše, o imunitné právo celého senátu, ktoré je velikánskou vecou. Ráčte si predstaviť, aby senát a parlament nepoužívaly imunitné právo, tu by sme nestačili súdy otvárať. Senátori a vyslanci hovoru na shromáždeniach, a tu by boly samé žaloby a súdy by nestačily vybavovať záležitosti obžalovaných senátorovu a poslancov. Vezmime to vo všeobecnosti. Zo samých maličkostí povstávajú najväčšie veci a jedno latinské porekadlo praní: ťGutta cavat lapidem non vi sed saepe cadendo! Tá kapička nepatrná padá do tvrdej skály, žuly, a tá maličká kapička ten kameň vyhlodá. V tomto prípade, ctení páni senátori a dámy senátorky, vidím malučký nápad na právo imunitné. Totiž z tej príčiny, že tu záležitosť nemôžeme meritorne prejednávať, veď nám je v celku neznámo, oč tu ide. Ale odpusťte, keď imunitný výbor predloží pred senát návrh, tak ten návrh musí odpovedať všetkým jurisdiktickým požiadavkom a musí vyčerpával postuláty najvyššie, ktoré mu umožňujú dotyčného žiadaného senátora vydať. V tomto prípade si prezrime zprávu, ktorú nám podáva imunitný výbor. Elek Péchy žaluje senátora Julia Klimku, že ho verejne obvinil z akejsi účasti na usmrtení Františka Majocha. Z ťakejsiŤ, ale ta nám musia riecť z akej, to, čo hovorí, nenie ešte správna obžaloba. Kto chce žalovať, musí direktne a precízne svoju žalobu vyjadriť. My práve preto, že sme senát, nemôžeme to tak ľahko podať. Nech nám túto nedokonalú prácu výbor imunitný opraví, nech nám určíte povie, aká obžaloba to je.

Z tejto príčiny navrhujeme, aby táto nedokonalá zpráva imunitného výboru bola naspäť daná tomuto výboru š tým odkázaním, že žiadame, aby nám ju bližšie označil. Len potom môžeme určiť, či ho vydáme lebo nie, lebo ako hovorím, imunita senátu je práve taká vec, ktorej sa v takých maličkostiach nemôžeme vzdávať. Neide o senátora Klimku, ktorý nedávno sa ukázal dosť nepríjemným rečníkom, neide o určitú osobu, ale ide tu direktne a jednu vec, a imunitné právo, ktorého si musíme vysoko vážiť, pretože parlamentarizmus bez neho je nemožný.

Preto doporučujem, abysme túto nedokonalú zprávu imunitnému výboru vrátili, aby nám dokonale označil, oko sa vec má. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu je přihlášen dále pan sen. dr Stránský. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Stránský: Já musím z předu se přiznati, že lituji velmi, že cítím se nucen mluviti k této věci, týkající se specielně senátora KIimka. Senátor Klimko přišel totiž před krátkou dobou zde v konflikt s velkou částí sněmovny a mohlo by se následkem toho zdáti, jakoby snad imunitní výbor, poněvadž se jedná o senátora Klimko byl přísnější, než by byl býval v jiném případě. Já však, vážení pánové, jsem přesvědčen že tomu není tak, že imunitní výbor v této věci jednal nestranně a zcela objektivně... (Hlas: Za souhlasu zástupce lidové strany!) A jestliže seto stálo za souhlasu zástupce lidové strany, pak je tím spíše dokázáno, že tu nebylo nějaké osobní animosity.

Nebyl bych se hlásil ku slovu, kdyby byl věhlasný právník, jako je profesor Spiegel, se nebyl ujal slova a nebyl zde přednesl důvody, které po mém názoru jsou úplně chybné a nemohou býti rozhodující. Čeho jest zapotřebí, aby zpráva obsahovala? Já z předu připouštím, velectění pánové a dámy, že ta zpráva by mohla býti obšírnější. Ta zpráva mohla by na příklad obsahovati celý přípis toho soudu okresního, celý přípis toho vrchního státního zastupitelství. Ale pro nás jsou rozhodujícími jen následující čtyři momenty. My musíme především věděti, kdo žaluje, musíme znáti osobu žalobcovu, dále musíme znáti osobu žalovaného, abychom mohli posouditi, zda-li žalovaný jest skutečně členem tohoto senátu, je-li senátorem čili nic, za třetí musíme znát předmět žaloby, oč se jedná, abychom mohlo posouditi, máme-li ho vydati čili nic, a za čtvrté musíme věděti, od kterého soudu žádost vyšla, od jakého úřadu, abychom mohli posouditi, zda-li úřad ten je kompetentní se žádostí takovou před senát přijíti.

Nastává otázka, zda-li těmto požadavkům tato zpráva vyhovuje. Zpráva praví že ten a ten žaloval toho a onoho, který jest členem senátu, a že ho žaluje pro obvinění, které přednesl žalovaný veřejně a ve kterémž obvinění ho vinil z účastí na usmrcení Františka Majocha.

To usmrcení bylo násilné, úmyslné. Poněvadž se jednalo o vraždu, tedy ho obvinil zajisté z těžkého nanejméně přestupku. Já nemohu tvrditi, jako to učinil pan profesor Spiegel, že se jedná o to, co se nazývá ťdas Verbrechen der VerleumdungŤ. To nemusí býti zločin. Stačí, byl-li to přestupek - jestliže to obvinění nesahalo tak daleko, aby to zavdalo příčinu ku stíhání obviněného není to zločin, nýbrž jen přestupek proti bezpečnosti cti - a tu neslze pochybovati, že obviněni takové, kde je někdo obviněn z toho, že se súčastnil na usmrcení někoho, skutečně sahá daleko a že takové obvinění nikdo, když je nevinen, si nemůže dáti líbiti.

K tomu přistupuje okolnost, které jsem dříve neznal a kterou jsem se dověděl nyní, když jsem nahlédl do referátu, že se totiž obvinění stalo za velmi nebezpečných poměrů nad hrobem, při pohřbu usmrceného člověka že při pohřbu obvinil Klimko žalobě, že prý on měl účast na usmrcení toho dotyčného.

Slavný senáte! Pro mne není žádné pochybnosti tom, že má býti vydán; já však přiznávám se, že bych tato odůvodnění, jaké je zde, pokládal skutečně jednak za zbytečné a jednak za neúplně přiléhající k zákonu. Zde je řečeno, že se navrhuje vydání senátora inž. Klimko proto, poněvadž jeho obvinění těžce dotýká se cti soukromého žalobce.

Slavný senáte! Já jsem to již v Národním shromáždění říkával loňského roku. Do toho nám nic není, jestli se ho to těžce dotýká, nebo méně těžce, my jako senát máme se jen tázat, poněvadž nestává žádné absolutní nezodpovědnosti a imunity senátorovy, co venku mluvil. Tu má jen za to; co mluví zde, ale za to, co mluví jinde, je zodpověden před trestním zákonem a imunity požívá po mém názoru jen tak dalece, pokud nelze dokázati, že by státní úřad nebo soukromý žalobce ho nestíhal jen proto; aby mu znemožnil vykonávání jeho senátního mandátu. Jen tato otázka má nás co zajímá každá jiná otázka jest věcí soudu, my si nemáme zde hráti na soud a rozhodovati zpředu, jestli jest nějaké obvinění těžké nebo méně těžké, nemáme práva řídi, že vydáváme proto, poněvadž je to obvinění takové neb onaké, nýbrž máme říci, že vydáváme senátora jen tehdy, když není zde důvodů, proč by neměl býti vydáván. Po mém názoru má býti každý člen zákonodárného sboru za to, co mimo tento zákonodárný sbor činí, plně zodpověden jako každý jiný občan. Nemáme více práv před soudem a úřady než mají naši voličové. My máme jen právo pro to, že jest hájena naše možnost zastupovati lid v senátě nebo ve sněmovně a že nesmí nám nikdo v tom překážeti. Jestliže však někdo chce nám překážeti - tomto právu, ať již úřad, který nás stíhá, nebo soukromník, který žaluje, pak nastává otázka imunity, pak teprve jest věcí senátu, aby rozhodl, je-li to případ, že se stíhá senátor jedině proto, aby se znemožnilo vykonávání jeho úřadu a úkolu. A tu, velectění pánové, nelze pochybovati o tom, že soukromému žalobci ani nenapadlo, stíhati snad pana senátora Klimko proto, alby mu znemožnil vykonávání senátních úkolů. On jej žaluje jenom proto, poněvadž musí hájiti svoji čest.

A vysoký senáte, řekněme si to upřímně, má-li také jednou nastati na tomto poli a v tomto směru jiná doba a nové poměry, má-li čest míti skutečně tu cenu, jakou mívala po celá staletí a tisíciletí, má-li skutečně býti předmětem ochrany se strany zákona jako bývalo, pak musí senát jiti dobrým příkladem napřed. Víte velmi dobře, že v ničem se v poslední době nepracuje proti veřejně působícím lidem tak jako v okrádání jich o čest. (Výborně!) a jestliže my to máme za zlé lidem, kteří ať brožurami, články v novinách nebo na schůzích utrhají jednotlivým funkcionářům na cti, jestliže my pravíme, že čest poslancova a senátorova zasluhuje ochrany, pak musíme samá dáti ochranu těm, kdo nás sem vyschlá, kdo nás volila.

Představte si toho soukromého žalobce, který je veřejně obviněn z toho; že se súčastnil na usmrcení nějakého člověka! Představte si, jaké pocity o zákonodárném sboru musí takový člověk míti, když se najednou doví, že senát dotyčného nevydal, že jej nemůže žalovat, že je o svou čest oloupen a nemůže si pomoci. Jestliže nepřijmete dnes tenato návrh, velectění pánové, pak nastane nebezpečí, že se promlčí právo žalobcovo, poněvadž se promlčuje za 3 měsíce, a když je promlčeno, jimiž se žalovaný tím jen ještě honositi, že, ačkoliv ho tenkráte obvinil, nic se mu nestalo a nebyl ani stíhán. Po čase se na to zapomene, že nemohl dotčeného žalovat, poněvadž senát ho nevydával, kdežto takto senátoru Klimkovi dána možnost, aby, když je vydán, u soudu buďto řekl: Není to pravda, že jsem se dopustil takového obvinění, anebo může říci: Je to pravda, ale já dokáži pravdu toho, co jsem řekl. Když ho nevydáme, nedáme mu možnosti, aby pravdu svých silou dokázal. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: My ho přece chceme vydati, ale chceme spolehlivou práci!) Prosím, já jsem již předeslal, že já bych byl tu zprávu odůvodnil jinak, já bych si přál, aby byla šířeji odůvodněna, a aby se nepracovalo, řekněme takovým salopním způsobem. Ale já se táži hlavně, zda-li jsou tam všechny ty momenty, které já jako senátor potřebuji k rozhodnutí, máme-li jej vydat. Ty momenty tam nalézáme, není tam sice nic více, než co tam musí být řečeno, mohlo by tam býti něco více, jmenovitě by snad působilo, že toto obvinění bylo řečeno nad hrobem usmrceného, a bylo by to zajisté ještě více proti kolegovi Klimkovi zde působilo, ale když to tam není, tedy; velectění, my nemůžeme hlasovati proti tomu, uvážíme-li, že každé odročení této věci přivádí soukromého žalobce v nebezpečí, že jeho žaloba bude promlčena a on se pak vůbec nemůže domáhati ochrany své cti. Já tedy navrhuji, aby senát této zprávě vyhověl. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Slyšeli jsme nyní řečníky, kteří z obojího hlediska o věci promluvili, jsme však přece toho náhledu, že věc blíže musí býti prozkoumána. Pan senátor dr Stránský pronesl zde důraznou řeč a velice účinný apel v tom směru, že senátoři a poslanci nesmějí míti větší práva, nežli voličové. Podepisuji to doslova, avšak, pánové; o to se nejedná. Návrh, jejž zde podal pan sen. der Spiegel, nemá nikterak za účel, aby někdo prohlášen byl za psance, nýbrž zamýšlí otázku nám předloženou podrobiti bližšímu zkoumáni. Musím říci: Všechny snahy učiniti nám pochopitelným, že předloha vyhovuje všem kladeným požadavkům, jsou bez účinku, přihlédneme-li ke zprávě imunitního výboru. Zpráva obsahuje celých 8 řádek a neobsahuje nic z toho, co bezpodmínečně musíme věděti, bychom měli jistotu, že vydáním konáme to, čeho jest zapotřebí, a že při tom zároveň dbáme imunity senátorů. Tak všeobecná poznámka, jak se zde praví, že se jedná o účast na usmrcení dotyčného zabitého člověka, nepraví zhola ničeho. Nevíme především ani, jakým způsobem dotyčný byl usmrcen a pokud zde vůbec jest trestný čin. Může to býti ták všeobecný obrat v řeči, že nemůžeme se vůbec domnívati - dle této zprávy - že se skutečně jedná o odůvodněnou žádost za vydání pro urážku na cti. Pánové, stojíme rozhodně na stanovisku, že v případě urážky na cti vydání má se státi, není-li urážka povahy politické, není-li tím dotčeno imunitní právo poslancovo nebo senátorovo ve vykovávání jeho povinnosti. Ale této záruky nemáme. Nežádáme tudíž nic nesprávného, přejeme-li si, aby věc imunitnímu výboru byla opět vrácena, jednoduše jen proto, aby imunitní výbor předloženou nám zde zprávu doplnit. (Souhlas německých senátorů.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu dr Wittovi.

Sen. dr Witt: Slavný senáte! Chci stručně odůvodnit, proč náš klub nemůže hlasovati pro návrh dr Spiegela, za který se ták vřele přimlouval také pan kolega Niessner. Velectění pánové, pro výbor imunitní může býti při posouzení této věci a tím také pro plenum senátu jedině směrodatnou žaloba. Tato žaloba jest velice jednoduchá a jasná. V měsíci červenci roku 1919 usmrtil okresní notář Reich Františka Majocha, faráře v Harmovicích. Žalobce odůvodňuje svou žalobu a tvrdí, že k tomuto pohřbu dostavil se také jako účastník pan kolega Klimko. (Hlas: Ne jako senátor, nýbrž jako host!) ano jako účastník, to já zdůrazňuji, a prohlásil před přítomnými ostatními účastníky, že - jak v žalobě psáno - ťa i já mám částkuŤ, totiž že i soukromý žalobce má účast na té vraždě a dále uvádí žalobce, že, když pan kolega Klimko byl upozorněn na dosah svých slov, neprovokoval, naopak na této urážce setrval.

Velectění pánové! Je jistě o jedno, řekl bych pro naše nejvýznačnější právo, naši prerogativu, kterou máme jako, členové zákonodárného sboru o imunitu. My, sociální demokraté - a my to svojí praksí zde dokázala - nepřivolal bychom k tomu, aby někdo byl stíhán a aby někdo byl zbaven tohoto svého práva imunitního, které mu ústav nadává, když to právě není zvláště odůvodněno. Kdyby se jednalo o jakékoli politické delikty nebo urážku, kterou by pan kol. Klimko spáchal proto, že by reagoval ostře na slova soukromého žalobce, neb konečně kdyby se jednalo o nějakou malichernou žalobu, nikdo z nás by nemohl proto se rozehřát, aby pan sen. Klimko byl vydán; ale tu jde o to zda-li to udělal nebo neudělal, to jist konečně vedlejší, poněvadž. Když se dokáže, že to neudělal, nemůže být odsouzen - že pan kol. Klimko vznesl proti svému spoluobčanu tak těžkou, obžalobu, která se vůbec dá myslet. (Sen. dr Soukup: Nad hrobem a nad rakví!) a ještě při takové příležitosti; ale on, který jistě zná posvátnost místa, na kterém tak těžkou urážku pronesl, musil býti vědom toho, jaký dosah může to míti pro tohoto člověka, jak může ty massy proti němu řeknu přímo poštvat.

Velectění pánové, já však nestojím na stanovisku, jako pan dr Stránský, že máme s takovou akademickou přísností vydávati každého, kdo se proti nějakému paragrafu prohřešil. Vždyť pánové; my také jsme předmětem kritiky a my také snášíme moc a moc a není proto tedy divu, že jednou člen senátu nebo zákonodárného sboru někdy reaguje a někdy věc ostřeji kritisuje. A proto, bych nikdy nebyl, aby již z takového důvodu byl někdo vydán.

Velectění pánové, když však někdo za takových okolností a takovým způsobem sáhne na čest svého spoluobčana, jest přímo nutností, aby to také skutečně dokázal. To se nedá dokázat však v senátě, nýbrž jedině před zodpovědnou institucí republiky: S tím budete souhlasiti. A nyní přichází pan profesor Spiegel a říká: ťVždyť já nic nechci, jsem také pro to, aby učiněno bylo právu a spravedlnosti zadost, ale aby to bylo vráceno výboru a tam formulováno pro senát, aby to znovu prozkoumal.Ť Já bych se tázal pana profesora Spiegela co může více prozkoumati tento výbor, než krátkou žalobu a v té žalobě nestojí více, než co jsem právě stručně zde uvedl, a urážka, které se dopustil nebo srand nedopustil pan kol. Klimko. (Sen. dr Spiegel [německy]: Můžeme slyšet Klimko!) Velectění pánové, já bych proti tomu zásadně nebýt, aby byl někdo slyšen. Byla jsem ušák též členem vídeňského imunitního výboru a tam to pak se nikdy nebyla naše prakse byla tam docela jiná. (Sen. Luksch [německy]: Budeme to tedy dělati lépe!) Ale nevidím, co je v tom lepšího poněvadž pan kol. Klimko může říci: ťŘekl jsem to nebo neřekl!Ť Když řekne, že to neřekl pánové máte právo vy přinutiti žalobce, který ale těžce na své cti byl dotčen, a jeho žalobní právo? Měli byste to svědomí. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Musí býti na jisto postaven, není-li tu za tím něco politického!) To je docela patrno, vždyť žalobce uvádí, oč mi tu jde, že mu jde o urážku, kterou pan kol. Klimko spáchal při pohřbu, nežaluje, že kritisoval jeho jednání z politických důvodů. Kdyby tu šlo o nějakého politického činitele, kdyby by kritisoval nějakého úředníka a tím obrazně mínil, že někoho vehnal do smrti chikanováním a podobně; byl bych posledním, který by pro to hlasoval. Ale tu tvrdí přímo pan kol. Klimko o svém odpůrci, - a jedině žaloba může býti nám v tom směru směrodatnou - že mu sáhl na život a že má účast - pozastavili jste se - jakousi účast, vždyť to stačí. Pan kol. Klimko řekl, že i ten žalobce má účast; to znamená, že má tedy jakoukoliv účast, ale přece že účast má. Myslím však, velectění pánové, že pan kolega Klimko jako čestný muž, jako gentleman, bude v sobě cítiti povinnost, aby člověku, kterému tak ukřivdil, dal satisfakci, nebo, když mu neukřivdil, aby postavil se před soud a vehnal ho do kriminálu, a o tom nemůžeme my zde souditi. (Sen. dr Soukup: On to sám žádá, on sám to chce, aby byl vydán!) Tím lépe, je to gentlemanštější a mile rád to zde konstatuji. Ale ještě jednou říkám, pro vydání podle této žaloby musí hlasovati každý, kdo nechce rozšířiti imunitu do takových nezlí, že by poslanec mohl vůbec se svým spoluobčanem nakládati, jak by chtěl, a nikdo nemůže hlasovati pro nevydání kdo pravě chce si uvědomiti, jak těžká křivda tomu občanu, který žaluje, se stála. Když se křivda nestala; tedy ho soud jistě osvobodí, ale aby se senátní výbor ještě jednou touto věcí zabýval, to nepovažuji naprosto za nutno, poněvadž z aktu, jak jsme ho celý uveřejnili, jest věc patrna a není tu pochybnosti. Skutková podstata jest to nejjednodušší, co by senátní výbor imunitní mohl ještě dělati. Proto končím a říkám, že po uvážení všech okolnosti a v největší objektivnosti, právě proto, že se snad jedná o politického odpůrce, že my jinak jednati nemůžeme, že jsme proti návrhu profesora Spiegela, zbytečný odklad působícímu a že jsme pro to, aby podle návrhu pana referenta byl pak kolega Klimko vydán.

Předseda (zvoní): Byly podány dva návrhy v této záležitosti a sice stejného znění. Jeden návrh pana senátora dr Spiegela, který zní: ťZpráva budiž vrácena imunitnímu výboru.Ť Druhý návrh pana senátora dr Mudroně a soudr., ťaby zpráva byla vrácena výboru imunitnímuŤ.

Hodlám dáti hlasovati o těchto dvou návrzích najednou. Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Prosím, pánové, kdo souhlasí, aby zpráva tato, kterou podává pan zpravodaj imunitního výboru, imunitnímu výboru byla vrácena, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

Prosím, aby páni zapisovatelé zjistili poměr hlasů. Prosím, aby ti, kteří jsou pro návrh na vrácení, povstali, aby se to dalo lépe kontrolovati. (Po sečteni hlasů zapisovateli sen. dr Krouským, dr Přikrylem a Svěceným): Pro návrh sen. dr Spiegela a sen. dr. Mudroně vyslovilo se 47 senátorů, proti návrhu 62. Návrh ten jest tudíž zamítnut.

Přikročím k hlasování o návrhu imunitního výboru. Žádám pány senátory, kteří souhlasí s návrhem pand zpravodaje podle rozhodnutí imunitního výboru, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat.

Sděluji, že do výboru sociálně-politického nastupuje za sen. Duchaje sen. Smrtka.

Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve středu, dne 8. prosince 1920 o 4. hodině odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chebu za souhlas k trestnímu stíhání senátora V. Lorenze pro přečin § 5 tr. z. a § 20 č. 2b cís. nař. z 24. března 1917, čís. 131 ř. z. (tisk 246).

2. Usnesení, aby projednáno bylo jako pilné podle § 55 jedn. řádu usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1921.

3. Volba 8 členů dno 24členné komise N. S. podle § 1 zákonu z 8: dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a přírůstku na majetku.

Jsou snad proti tomuto návrhu co do doby a pořadu námitky? (Nebyly.)

Námitky nejsou, zůstává při mém návrhu.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 5 hod. 40 min. odpol.)