Schůze zahájena v 10 hod. 50 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Prášek.
Místopředsedové: Klofáč, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.
118 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: dr. Burger, dr. Fatka, dr. Popelka.
Z kanceláře senátní: sněmovní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.
Udělil jsem dovolenou sen. dru Schmidtovi pro dnešní schůzi, sen. dru Reylovi, Ševčíkovi, dru. Stojanovi, dru Vetterovi, dru Ledebur-Wichelnovi pro schůze dne 11. a 12. t. m., dru Naeglemu pro schůzi dne 12. listopadu 1920.
Sen. Oberleithner žádá za udělení 14 denní dovolené, počínajíc dnem 9. listopadu 1920.
Žádám pp. senátory, kteří s udělením této dovolené souhlasí, aby ve smyslu § 2 odst. 4 jedn. řádu zvedli ruku. (Děje se.) To jest většina. Žádaná dovolená jest udělena.
Kanceláři senátu Národního shromáždění R. Č. zaslalo ministerstvo vnitra tento dopis: Žádám pana zapisovatele, aby tento dopis přečetl.
Zapisovatel dr. Krouský (čte): "Jelikož senátor Národního shromáždění Petr Cingr, tajemník hornické organisace v Mor. Ostravě zemřel, nastupuje dle ustanovení § 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 124 Sb. z. a n., ve spojení s § 56 zákona ze dne 29. února 1920, č. 123 Sb. z. a n., na jeho místo jako zvolený senátor Antonín Smetana, tajemník nemocenské pokladny v Mor. Ostravě.
O tom se činí sdělení s podotknutím, že se činí současně opatření za účelem vyhlášení svrchu uvedené skutečnosti v úředním listě Čs. republiky a že se senátoru Ant. Smetanovi zároveň vydává ověřující list.
Za ministra: dr. Novák."
Předseda (zvoní): Na den 15. listopadu 1920 připadá 31. výročí převratu, jímž se Brasilské císařství stalo federativní republikou.
Za tou příčinou navrhuji, aby senátu Spojených států Brasilských, jenž podle zprávy našeho vyslance v Rio de Janeiru vřele pozdravil naše výročí 28. října, byl zaslán tento pozdravný telegram:
Panu předsedovi senátu Spojených států Brasilských Rio de Janeiro.
Senát osvobozeného státu Československého tlumočí city svých sympatií, jakož i Československého národa a posílá senátu republiky Brasilské svá nejsrdečnější blahopřání u příležitosti 31. výročí založení republiky.
Žádám pp. senátory, kteří s mým návrhem souhlasí, aby zvedli ruku.
To jest většina. Můj návrh jest přijat a telegram bude odeslán.
Předseda: Tiskem rozdáno:
Sněmovní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tisk 186. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dra Mayr-Hartinga a soudr. o složení nového zemského správního výboru pro Čechy (tisk 63).
Tisk 187. Odpověď ministra vnitra na dotaz sen. dra Mayr-Hartinga, dra Ledebura-Wichelna a soudr. o schůzi komunistů na Staroměstském náměstí dne 12. června 1920 (tisk 45).
Z předsednictva bylo přikázáno podle § 3 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 337 Sb. z. a n.
výboru rozpočtovému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1920 o výpomoci při škodách válečných,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. října 1920 o likvidaci zásob bavlny, zakoupených na úvěr pod zárukou státu a o jednotném súčtování zahraničního obchodu s bavlnou a bavlněným zbožím (současně přikázáno výboru obchodně živnostenskému),
nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. září 1920 čís. 532 Sb. z. a n., kterým se stanoví, pokud mohou cizozemské akciové společnosti peněžní býti připuštěny k provozování obchodu v tuzemsku,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. září 1920 čís. 540 Sb. z. a n. o úpravě zpracování ovoce na líh a o výrobě jemné kořalky,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 28. září 1920 o osvobození darů pro Národní fond Masarykův o dani a poplatku,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1980 čís. 524 Sb. z. a n., jímž se povoluje pojišťovnám vybírati drahotní přirážky;
výboru sociálně-politickému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 čís. 509 Sb. z. a n., jímž se upravuje úrazové pojištění dělníků na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. září 1920, kterým se rozpouští představenstvo Všeobecného pensijního ústavu v Praze a správa ústavu svěřuje přechodně vládnímu komisaři a správní komisi.
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920, jímž se stanoví příspěvková sazba pro pojištění úrazové pro Zemskou úřadovnu pro dělnické pojištění na Slovensku,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 o zásobování obyvatelstva a opatření důležitých podniků státních předměty potřeby;
výboru národohospodářskému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1920 o obchodu bramborovou sadbou,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 2. září 1920 čís. 499 Sb. z. a n. o úpravě spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. září 1920, jímž upravuje se obchod zvěří,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 o zřízení československé pivovarnické komise se sídlem v Praze,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 o zřízení československé pivovarnické komise se sídlem v Praze,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. srpna 1920 čís. 496 Sb. z. a n., jímž se mění částečně a doplňuje nařízení vlády ze dne 10. října 1919 č. 546 Sb. z. a n. o Státním obilním ústavu,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. září 1970 čís. 520 Sb. z. a n., jímž se upravuje obchod brambory (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu);
výboru živnostensko-obchodnímu:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 čís. 510 Sb. z. a n., jímž se zrušuje nařízení ministerstev financí, obchodu a orby ze dne 22. ledna 1915 čís. 15 ř. z., a úpravě vývozu a průvozu pytlů,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 5. října 1920, kterým se nově upravuje obchod výrobky železářských hutí,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 17. září 1920, čís. 534 Sb. z. a n. o úpravě obchodu se lnem (současně přikázáno též výboru národohospodářskému);
výboru technicko-dopravnímu:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. srpna 1920 o zákazu přeregistrování a prodeje československých říčních lodí do ciziny (současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu),
nařízení vlády republiky Československé ze dne 23. září 1920 o úpravě úhrad ze smluv o zařízení a provozu drah a vleček, o jejich připojení a o úpravě smluvních sazeb přepravních;
výboru ústavně-právnímu:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. července 1920 a zřizování společností s r. obm. a společností akciových (komanditních na akcie), o zvyšování základního kapitálu těchto společností a zakládání pobočných ústavů,
nařízení vlády republiky Československé ze dne 3. září 1920 čís. 501 Sb. z. a n. o rozšíření pravomoci policejního komisařství v Mor. Ostravě na Hlučínsku.
Z předsednictva přikázáno:
výboru ústavně-právnímu:
Tisk 165. Vládní návrh zákona o dohledu k obcím na Slovensku;
zvláštnímu výboru pro prozkoumání zprávy o činnosti Stálého výboru:
Tisk 177. Zpráva náměstka předsedy Stálého výboru podle § 54 ústavní litiny o činnosti tohoto výboru v době mezi 1. a 2. zasedáním prvého volebního období Národního shromáždění;
výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému:
Tisk 185. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk č. 7), jímž se mění zákon ze dne 9. prosince 1909 čís. 98 mor. z. z., kterým upravena jest zdravotní služba v obcích;
výboru ústavně-právnímu
přikázán byl v základě usnesení iniciativního výboru:
Tisk 189. Návrh sen. Valouška, Šabaty a soudruhů na změnu § 5 zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 326 Sb. z. a n. o jednacím řádu senátu Národního shromáždění republiky Československé.
Páni senátoři dr. Spiegel a soudr. učinili ve schůzi dne 7. t. m. k předsednictvu senátu dotaz o nezodpovídání interpelací vládou.
K tomuto dotazu dovoluji si povšechně sděliti, že senátní kancelář čas od času upomíná vládu stran zodpovědění oněch interpelací, při kterých uplynula dvouměsíční lhůta stanovená §em 67 jedn. řádu.
Pokud se zvláště týče v dotazu jmenovaných interpelací tisk 35, 63, 71, 76, 113, 132 a 139 sděluji, že k interpelaci č. t. 63 došla odpověď, která byla jako č. t. 18 v dnešní schůzi rozdána, rovněž došly k dotazům č. t. 35 a 76 odpovědi, jež jsou v překladu.
Dotazy č. t. 113, 132 a 139 byly podány v posledních schůzích předprázdninových, takže mohly býti tiskem rozdány teprve ve schůzi dne 26. října a po té zaslány vládě k zodpovědění. Rovněž neuplynula dosud lhůta k odpovědi na interpelaci č. t. 71.
Předsednictvo senátu bude i na příště dbáti toho, aby lhůta stanovená §em 67 jedn. ř. byla vládou zachovávána.
Za účelem porad klubovních odročuji schůzi na 2 hodiny.
(Schůze přerušena v 11 hod. 2 min. dopoledne - opět zahájena ve 2 hod. 47 min. odpoledne.)
Předseda (zvoní): Zahajují schůzi.
Přikročíme k dennímu pořadu a to k
1. pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.
Přichází k slovu řečník "contra" a jest přihlášen pan sen. Jelinek. Udělují mni slovo.
Sen. Jelinek (německy): Jménem parlamentního svazu německých měšťanských senátorů mám vám oznámiti tento projev:
"Prohlášení, které jest předmětem nynější rozpravy, předcházelo a po něm následovalo jednání vlády, které je s ním ve zjevném rozporu. Vláda neřídila se ve věci teplického pomníku Josefa II., jak slíbila, právem a zákonem, nehájila autority státu a nejednala v zájmu státu, nýbrž postupovala protiprávně a násilně (Souhlas na levici.), vyjednávala s nynějšími nebo bývalými legionáři (Souhlas na levici.), jako by jim snad příslušel nějaký právní vliv na mnoho státních záležitostí, jakoby měli rozhodnouti tom, zda-li německý národ smí pěstovati své dějinné vzpomínky a uctívati své reky svým způsobem. Urazila nejsvětější city obyvatelstva a provinila se na drahocenném cizím majetku a podala tím tuzemsku i cizině zahanbující důkaz, že stát, jejž spravuje, není státem právním, nýbrž, jak krátce a rázně to vyslavili naši němečtí kolegové v poslanecké sněmovně, státem násilnickým. Již zabednění pomníku úředně nařízené bylo opatřením protizákonným. Proti němu chopila se část obyvatelstva teplického svépomoci. Chtěla-li vláda postupovati proti těm, kteří použili této svépomoci, ano, chtěla-li obnoviti zabednění, zajisté bychom s tím byli nesouhlasili, ale vláda byla by se aspoň neuchýlila od linie jednou zvolené. Místo toho vzala si však vláda odbednění pomníku za záminku, snad za vytouženou záminku, aby odstranila pomník sama. Neostýchala se provésti jako zodpovědný státní orgán sama onen vandalismus, ke kterému se rozhodli nezodpovědní legionáři. Tím poskytla celému civilisovanému světu divadlo, co se odvažuje udělati demokratická republika svým příslušníkům, jak se zachází s částí obyvatelstva, o jehož získání se do slova ucházela neslýchaným předstíráním a neupřímnými sliby na mírové konferenci. (Souhlas na levici.) Vůči vlastnímu obyvatelstvu a vůči cizině postavil se stát mimo zákon, ať si sám přičte, jestliže obyvatelstvo a cizina odvodí z toho důsledky, které jsou nasnadě.
Ministerský předseda opovážil se svá opatření frivolně hájiti ještě v poslanecké sněmovně, prohlásil ovšem, že nejde o nepřátelský čin proti německému obyvatelstvu, avšak toto tvrzení stojí v příkrém rozporu k nepopíratelným a vládou samou přiznaným skutečnostem.
Za těchto okolností nemůže míti německý národ, nemohou míti němečtí členové parlamentu důvěry ke vládě, která beztoho byla utvořena jako úřednická na nejistém ústavně právním podkladě. Každé další probírání vládního prohlášení bylo by bezúčelným a bezpředmětným a prohlašuji tudíž jménem senátorů německého parlamentního svazu, že se rozpravy již nezúčastníme." (Potlesk na levici.)
Předseda: Ke slovu přichází řečník "pro" a to pan dr. Franta. Uděluji mu slovo.
Sen. dr. Franta: Slavný senáte! Slyšeli jsme právě prohlášení německého Verbandu. Podle něho byly nejsvětější city německého národa uraženy proto, že mají Němci podezření, že vláda odstraní pomník císaře Josefa. Podle něho není naše republika státem právním, nýbrž státem násilí. Co učinilo obyvatelstvo teplické, to že bylo toliko aktem svépomoci a že stát postavil se mimo právo.
Věřte mi, pánové a dámy, když se taková záležitost, jako s pomníkem teplickým, nadouvá na tak velikou věc, věru není třeba, aby to bylo bráno příliš vážně. Němci z toho dělají velikou věc, ale zapomínají na to, co činili v Rakousku proti nám. A to nebyla něco tak malicherného. To se tiskl a tlačil ke zdi celý národ náš a nulo jen o takové jednotlivosti. Četl jsem včera, že zde byly v senátě dvě umírněné německé řeči. Připouštím, že řeč pana kolegy Zulegera byla umírněnou. On jest pevný, tvrdý, kovaný Němec, ale v jeho srdci je přece jen místo pro právní cit. Ovšem jeho řeč musila vypadnouti umírněně, ale nemůže se tak říci o druhé řeči, totiž o řeči senátora dr. Hellera. Pan senátor dr. Heller pravil, že za dvě celá léta nepřičinili jsme nic ke skonsolidování tohoto státu. Pravda to není, ale já se táži, co učinili Němci ke skonsolidování státu? (Hlas: Bourali!) Na jedné straně chtěli bourati Němci, na druhé straně chtěli k nám bolševici. Za takových okolností se má rychle a řádně konsolidovati stát. Hlavně prý je omylem, že myslíme, že stát je národní. Stát prý je národnostní, jako bylo Rakousko. V tom je veliký rozdíl, pánové. Tam byli páni Němci menšinou, my zde máme velkou většinu. (Výborně!) Mluvíte pořád o svých třech a půl milionech; podle sčítání uvidíme, kolik je vás správně. Že prý se nemohlo tři a půl milionů Němců přetvořiti na Čechoslováky. Národně sice ne, ale politicky Čechoslováky jste - to si pamatujte - jako byli Slováci Uhři, jako všecky národnosti jmenují se v celém světě podle státu, v němž žijí; dle toho jste vy politicky Čechoslováky a jimi zůstanete.
Nuže, my prý je utlačujeme ve školství. Pro uzavření několika zbytečných škol, pro zrušení několika tříd atd., utlačujeme prý školství. Vždyť máte tolik odborného, průmyslového a vysokého školství! Který stát by vám dal v takové minoritě tři vysoké školy, jako máte vy? Přestaňte již jednou s takovými nepravdami!
Mohl bych začíti dále žalobou na parlamentární strany, že zavinily nezbytí, že dostali jsme vládu odborníků. Po dvou letech trvání republiky máme vládu ne ze středu parlamentu, nýbrž z úřednictva resp. z odbornictva. Je to znamení malé schopnosti politických stran? O tom - prosím - pánové všech stran dojista uvažovali, proč to bylo nutno a proč se to tak stalo. Jak vznikla vláda, je vám také v dobré paměti. Zajímavo je při tom ovšem, a říkám to právě proto, aby nebylo usuzováno, že je to vláda několika stran, anebo že některé strany měly na ní jakousi účast. Vláda vznikla bez vědomí politických stran jakožto takových. Vznikla přes noc a zajímavo je, že nevolil členy nového kabinetu, jak to bývá pravidelně v celém světě, nastupující premiér, nýbrž že je vybíral odstupující premiér a odstupující ministr vnitra. Členové jsou odborníci, třeba že byl v jejich čele úředník politický. Tedy těm, kteří byli převzati z úředníků, nemůže se odepříti odborné znalost., Těm pak, kteří přešli ze stolce profesorského do vlády, nemůže to býti rovněž upřeno, také ani zástupci ministerstva slovenského, který je dokonale obeznámen s poměry na Slovensku. A proto můžeme říci, že vlastně máme vládu, které se říká ne docela správně úřednická, spíše tedy odbornickou. Jedno její aktivum již tady je a sice to, že v ní nebude jistě tolik velkých krisí, jako bylo v lůně koaliční vlády, o kterých jsme se dověděli anebo nedověděli, a že tedy mohou členové kabinetu společně lépe pracovati. Klíč ovšem tady nerozhodoval a bylo dobře, že tady nerozhodoval klíč, neboť máme v dobré paměti, co nám nadělal klíč. Klíč zavinil, že se dostalo mnoho neschopných tam, kam mohli přijít schopní. Klíčem jsme měřili také takové instituce, jako je na př. ústavní soud. Měli bychom snad zavésti ještě také pro soudce, učitelstvo, profesory klíč? To bychom daleko přišli.
A nyní krátce k prohlášení vládnímu. Zajímavo je čísti prohlášení to, kterým se slibuje mnoho; jistě sympatické jsou sliby, že administrativa má fungovat za nynější vlády dobře, neporušeně, věcně a spravedlivě a že vláda bude sloužiti občanstvu, že nade vše bude vládě právo a zákon a že chce stejná práva, ale stejné zákonné povinnosti pro každého, že chce upevniti, utužiti státní autoritu, že chce pracovat proti lichvě všemi možnými prostředky, že chce uzdraviti finance a že chce, aby vojsko se nepletlo do proudu politických stran. (Německý výkřik: To jsme viděli v Teplicích!) Kde jest zapotřebí nucené exekuce, používá každá vláda vojska k tomu; to se nemůže vykládat ve zlé.
Jenom v jednom bych nesouhlasil s prohlášením vládním a to tam, kde se praví, že chce pokrčovat ve směrnicích vlády předešlé a že tu má platiti za heslo: poctivost, pořádek a činorodá práce ve prospěch všech vrstev. Pokud se týče poctivosti, to ovšem nemohu nic říci, ale pokud se týče pořádku, vzpomeňme si, jaký pořádek v administrativě byl za předešlé vlády a jak vypadala ta činorodá práce ve prospěch všech vrstev, vzpomeňme jenom na třídní zásobování a na cenu mouky a meliv. V něčem ovšem vláda ve svém prohlášení neučinila se ještě zjevnou, a stalo se to tak předlohou nyní a sice předlohou o zlepšení platů státních zaměstnanců. Bylo toho nejvýš zapotřebí.
Každý za války si pomohl, dělník dosti dobře. Je to v pořádku. (Odpor. Hlas: Dělníci si také pomohli?) Zajisté že ano, platově. U některého dělníka dělala mzda 2 až 3 K, nyní dělá daleko více. Já jenom pravím, že je to dobře, když se tak stalo. Ale jedna vrstva zůstala stranou a to byli právě statní zřízenci a zaměstnanci. (Obrácen ke straně socialistické.) Jsou tam také vaši pánové! Státní zaměstnanci, tvoříce důležitou práci a budujíce stát, zůstávali pořád v týchž poměrech, jim dařilo se nejbídněji. Rovněž učitelstvo, které má velkou zásluhu o výchovu mládeže; vychovává naději naší budoucnosti. Tedy dostane-li se jim teď něčeho, je to po právu. Země také musí upraviti svým zaměstnancům plat, jako to učinil stát.
Byl bych rád, kdyby se byla vláda zmínila ve svém prohlášení ještě o jednom a to o ochraně našich menšin. Pánové, co se děje v tak zv. uzavřeném území, čtete to každý den, to vyžaduje mnohem větší ochrany našich českých menšin, než jaká jim byla poskytnuta.
Několik týdnů vláda je v činnosti, nemůže dělati divy. Na pořádek musí býti čas, ale přece jenom do jisté míry vidíme pokrok. K pořádku třeba času. Myslím, že když vláda je v rulou odborníků, že se tak stane lépe než dříve. I při všem uznání politických schopností vynikajících členů předešlé vlády musí se říci, že neznali administrativy, ač měli ji říditi! To je těžko ve státě již úplně vybudovaném, natož pak ve státě, který se vlastně teprve stále buduje. Splní-li vláda svůj slib a učiní-li pořádek poctivě, odstraní-li korupci, jistě nebude nutným zlem, nýbrž nutným dobrem. Toho si musíme jenom přáti, neboť kromě lidí, kteří chtějí a tout prix bořiti, chce každý klid, - klid rovněž i v zákonodárství. Naše zákonodárství bylo jistě velmi překotné, a co bylo charakteristické právě při koaliční vládě, jest to, že věci, které se měly řešiti zákonem, byly v jednotlivých zákonech dány do pravomoci vlády. Byly to věci docela zásadní. Kabinetní kousek je zákon o župách, kde vládě dává se veliká moc, že se musíme báti, že při změně vlády jednotlivé zásady budou měněny.
Ministerský předseda nalezl správu ve velikém nepořádku, v neutěšeném stavu. Byla to neúcta k zákonům, bylo to třídí hospodářství, malá chuť k práci ve mnohých vrstvách a značný počet lidí, kteří se za války chovali špatně. A tu přicházím několika slovy k otázce amnestie. Po celém státě rozlezli se ti, o kterých jsme ve válce mysleli, že se nesmí odvážiti svou hlavu po převratu zvednouti. Zatím od nejmenšího místa až do Prahy vidíme často jejich vliv a chlubení se, jakoby býti za války udatně ve prospěch českého národa pracovali. A národ zapomněl, co činiti. Amnestie se udílí obyčejně po částečném odpykání trestu, ale toto byla abolice celého národa. Byla to velká abolice národa mnohým, kteří se přebarvili, pozdě za války anebo až teprve po válce. V tom ohledu žádný kompromis, myslím, nemá vůbec býti možným. Kdo nebyl spolehlivým dříve, jak může stát spoléhati na jeho služby? Proto jsme nepracovali za války, proto se neobětovalo mnoho lidí, aby bývalí Rakušáci, kteří proti svému národu pracovali, nabyli zde vlivu. Jak jsem pravil, kdo nebyl spolehlivým dříve, nemůže se mu věřiti, i kdyby tisíckráte přísahal, že bude spolehlivým nyní. (Tak jest!)
Také, jak vidíte, zapsali se do cizích služeb mnozí z nich, způsobili klesnutí naší váhy v cizině, klesnuti úvěru. Dříve po převratu hledělo se na nás jako na schopný, čestný, poctivý, čistý národ, a pohlédněte nyní, jaké pochybnosti se vynořily; prohráli jsme mnoho.
Jak se ovšem má budovat a konsolidovat stát, když se na jedné straně rozvrací? (Hlas: Sabotáž!) Vidíte, pánové, že máme zde takové živly, které sem chtějí zanésti pořádek z východu, a přece poslední tři léta v Rusku přinesla tolik miliard škod, tolik tisíců a tisíců životů, které byly schopny k práci, bylo tam zničeno a obyvatelstvo přivedeno ke hladu a nouzi. To je ráj, který nám chtějí připravovati, ovšem ráj pro sebe, ale pro druhé nezměrnou bídu. Tedy s takovými živly musí republika pracovati! Náš národ ostatně není nesociální, aby se myslelo, že jest proti všem novým proudům, vždyť náš národ cítil sociálně ode dávna. Vezmu jen jeden příklad. Když v roce 1907 se jednalo o všeobecné volební právo, tehdy právě ty strany buržoastické projevily vlastně větší sebezapření - snad není to dobře volené slovo - bylo to od nich jaksi více než od stran socialistických, neboť strany buržoastické věděly, že bude získán materiál hlasovací proti nim a přes to vše víte, jak někteří právě z našich lidí se přímo obětovali, jak šli do akce s velkým ohněm. Na vděk jsme nepočítali nikdy, na to nepočítaly ani strany; na př. když Staročeši rozšířili volební práva, i když Mladočeši tak učinili, nedostalo se jim vděku. Na to se nemůže nikdy počítat, je to v celém světě. Račte se podívat, jakého vděku dostalo se Clémenceauovi ve Francii a Wilsonovi v Americe za veliké služby, které svým národům prokázali.
Každá doba má své názory, každá válka dlouhá je mění, ale taková velká válka, jako byla právě poslední, ta musila ovšem působiti hluboce na život lidstva. Nyní je klidněji, ale vzpomeňme si slov Lloyda George, že ještě není po všem, že není po vichřici, že jsme nepřepluli nebezpečné pásmo, že právě v tomto čase nutno jest odložiti přece jen mnohé a mnohé staré spory, až zmizí to, co zatemňuje obzor a co nám brání, abychom šli za vyššími cíly. Na cíle ty, vážené shromáždění, zapomínáme, a přece máme míti za nejhlavnější: starati se, aby byl co největší zájem o stát, starati se o to, aby byl upevněn, a říditi se všichni sami ve svém srdci a ve svém jednání jen ohledem na prospěch státu. (Potlesk.)