Schůze zahájena v 11 hod. 24 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: dr. Horáček,
Místopředsedové: Klofáč, dr. Soukup,
Zapisovatelé: dr. Krouský. Svěcený,
127 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Tusar; ministři: dr. Enliš, dr. Hatowetz. Prášek. Staněk.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi senátu.
Podle § 2 odst. 4, jedn. řádu obdržel dovolenou pan senátor dr. Stránský od 25.-29. tohoto měsíce.
Pan senátor Dula žádá za udělení dovolené do konce zasedání.
Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.
Žádám pány senátory, aby ve smyslu 2 odst. 4, jedn. řádu zvedli ruku, zda souhlasí s udělením žádané dovolené. (Děje se.)
To jest většina. Žádaná dovolená se uděluje.
Tiskem rozdány byly následující záležitosti. Prosím pana tajemníka, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tisk 31. Naléhavá interpelace senátorů Jelínka, dr. Spiegla a spol. vládě Československé republiky stran předložení mírových smluv.
Tisk 46. Naléhavá interpelace senátorů dr. Naegleho, dr. Hilgenreinera, dr. Mayr-Hartinga, dr. Spiegla a soudr. týkající se užívání jazyku politické zemské správy v Praze, ve styku s německými vysokými školami.
Tisk 48. Interpelace senátorů dr. Witta. Měchury. Časného a soudr. na vládu v záležitosti zabraňování poklesu cen a zastavování výroby se strany továrníků a z toho vznikající nezaměstnanosti dělnictva.
Tisk 49. Interpelace senátorů Löwa, dr. Hellera a soudr. na ministra vnitra, týkající se vypovědění úředníků odborové organisace, jako obtížného cizince, okresním hejtmanem dr. Sommrem v Teplé.
Tisk 50. Návrh senátorů Heckera. Josefa Reyzla a soudr. ve věci péče o nezaměstnané.
Tisk 51. Interpelace senátora Spiese a soudr. na pana ministra obchodu ve věci vyplácení pohledávek uložených u poštovní spořitelny, vkladů a rent v plné měně československé poštovní spořitelnou ve Vídni.
Tisk 53. Zpráva výboru živnostenskoobchodního o usnesení poslanecké sněmovny o vládní návrhu zákona o úřadu pro zahraniční obchod (t. č. 42).
Tisk 54. Návrh senátor a Meissnera a soudr., týkající se zřízení státního hospodaření zemědělskými produkty, zřízení jednotného způsobu vymílání a příslušejícího zvýšení výroby.
Tisk 59. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona a odškodnění majitelů dluhopisů rak. a uher. válečných půjček a o IV. státní půjčce republiky Československé (t. č. 47).
Tisk 55. Naléhavá interpelace senátorů dr. Hellera. Niessnera. Jarolima a soudr. na ministra vnitra, týkající se složení Zemské správní komise pro Čechy.
Přikázáno bylo
výboru národohospodářskému v základě usnesení iniciativního výboru
Tisk 17. Návrh sen. Šachla. Šabaty a soudr. na zabezpečení dostatečného přídělu benzinu pro příští výmlat sklizně a nutných hospodářských výkonů pro pohon strojů, řezaček, šrotovníků atd., jakož i potřebného přídělu petroleje k zimnímu období, dosud silně postrádaného.
Tisk 20. Návrh sen. Sáblíka. Hrejsy. J. Hyrše a soudr. na úpravu hospodaření příští sklizni obilí a brambor.
výboru brannému:
Tisk 27. Návrh senátorů Luksche. Fritsche. Zulegera a soudr. na repatriaci válečných zajatců.
výboru kulturnímu:
Tisk 32. Návrh sen. dr. Witta. Cingra. Špery a soudr. na zahájení přípravných prací ku převzetí dívčího lycea ve Slezské Ostravě zcela do státní správy a na přeměnu jeho ve vyšší reformní reálné gymnasium.
Předseda (zvoní): Přikročíme k pojednání denního pořadu. Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Na denním pořadu je především
1. zpráva výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 42) o vládním návrhu zákona o úřadu pro zahraniční obchod (tisk 53).
Ve smyslu zkráceného jednání navrhuji, aby o věci této zahájena byla jediná debata - aby totiž generální debata odpadla a specielní debata aby byla provedena jako celek - a konečně, aby řečníkům byla stanovena lhůta 1/2 hod.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, jest přijato.
Zpravodajem je p. sen. Roháček. Prosím, aby podal zprávu.
Sen. Roháček: Slávny senáte! O včerajšej schôdzi výboru živnostensko-obchodného výbor sa usniesol jednohlasne na prijatí návrhu zákona. Výbor živnostenskoobchodný prejednal túto vec vo svoje] schôdzi, konanej 23. června 1920 a robí tento návrh: ťSenáte Národního shromáždění republiky Československé račiž přijati osnovu zákona o úřadu pro zahraniční obchod v tom znění, jak bylo usneseno poslaneckou sněmovnou.Ť
Slávny senáte! Náš obchod zahraničný iste trpí chorobou a preto by sme radili a doporučovali slávnemu senátu a predsedníctvu, aby o tomto návrhu zákona bolo menej rečí, aby čím skôr mohol byť prijatý. Je to v záujmu i samých pp. senátorov; čím driev ho príjmeme, tým skôr pôjdeme na prázdniny. Odporučujem slávnemu senátu, aby tento návrh tak, ak ho živnostensko-ochodnícky výbor doporučuje, jednohlasne prijal, (Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášení jakožto řečníci ťprotiŤ pp. senátoři Hecker a Oberleithner. ťproŤ pan senátor Lisý. Uděluji slovo panu senátoru Heckerovi.
Senátor Hecker (německy): Ctěné dámy a pánové! Od okamžiku, kdy stroskotal starý hospodářský systém, který trval po století, byly samozřejmě uvolněny nejen i naše hospodářské vztahy při dělení starého soustáti, nýbrž musily býti postaveny na zcela nový hospodářský podklad. Bylo nutno všimnouti si zjevu, že nepokusilo se, jak to přirozeně věc vyžaduje, navázati přirozené obchodní styky s oněmi novými územími, které byly nám trvale zajištěny jako odbytná území, nýbrž že při navazování obchodních styků, při celém zahraničním obchodu věnovala se hlavně pozornost oněm státům, které zeměpisně i jinak nebyly vlastně našimi přirozenými zájmy.
S největší radostí bychom vítali, kdyby nastala již nějaká změna k lepšímu. Víte, že pro naše hlavní vývozní předměty jako dřevo, textilní a skelné zboží atd., z části též, ač jen z malé části, pro hospodářské produkty, bylo by naprosto zapotřebí, abychom se pokusili, nebo aby se vláda pokusila; aby objevila ona nová území pro odbyt, aby neupadl náš hospodářský život zase v takovou krisi, v jaké se nyní nalézá. Nejednali jste čistě z praktických zájmů, nýbrž tvářili jste se spíše jako vítězové. Obchodní styky jste navazovali spíše s těmi státy, které vlastně obchodně-politicky přicházejí pro nás méně v úvahu. Jest dostatečně známo, že za těchto okolností nastal případ, že jsme vyváželi do Švýcarska a kdo ví kam ještě a že tím vlastně pak byl prováděn reexport a že stát a z části také průmysl měl z toho újmu.
K věci samé nyní. Republika trvá již po dvě léta. V těchto dvou letech bylo více než dosti příležitosti, aby bylo změněno veškeré hospodaření, celá administrace a všechny styky. Průmysl se měl více podporovati a povznášeti, nemělo se jej menším i větším šikanováním týrati, a mělo se vyvarovati všemu, co by průmysl, který má tak ohromný význam pro veškerý život hospodářský, poškozovalo. Chápeme docela, že se vláda se svého hlediska snažila, zabrániti každému poklesu českoslov. koruny, ale víme též, že tak činila jen z důvodů čistě valutových. A co jest hlavní věcí, zažili jsme za dřívějšího ministra financí, že bylo celé naše národní hospodářství poškozeno, že se neplnily nejdůležitější obchodně-politické podmínky jen z toho důvodu, aby nebyla naše koruna ještě více na venek znehodnocena. Myslíme proto, že tento plán pro zřízení úřadu pro zahraniční obchod přišel již pozdě, a to, co nyní se dělá, jest zase jen - odpusťte mi ten výraz - jen záplatování. (Souhlas německých senátorů.) S největší radostí bychom však uvítati, kdyby nastal konečně již nějaký obrat v tomto směru. Obávám se ale, a to právem, že i zřízením úřadu pro zahraniční obchod podstata věci zůstane vlastně nedotčena, zvláště ne v té formě, jak byl zákon zpracován. Jest to tentýž byrokratismus, který se má znovu zavésti i do tohoto úřadu, jako do všech ostatních. Není to to, čeho bychom si v zájmu národohospodářství přáli. Víte, že až podnes postavila vláda čínskou zeď kolem tohoto státu, čínskou zeď v tom smyslu, že jsme se uzavřeli ode všech přirozených odbytných území, na místo abychom vyhledávali a navazovali styky se sousedními státy, o čemž se ještě chci zmíniti. Nastal tak případ, jak jsme nyní zřeli, že jsme k vůli různým malichernostem hřešili proti národopolitickým zájmům státním. Mohl bych uvésti případy, jak na př. v západních Čechách bylo po měsíce odpíráno dovozu určité strojové součástky, která stála pouze 600 K, a v tomto státě nebyla naprosto k mání, z kteréžto příčiny se přestalo pracovati a několik set dělníků zůstalo bez chleba. Nejen že takovým počínáním se škrtil průmysl, avšak poškodilo se tím též veškeré národohospodářství. Všeobecně se dnes nyní mluví, že nás a celý ostatní svět může zachrániti pouze práce. I my se připojujeme k tomuto heslu, že jedině tvořením nových hodnot mohou býti nahraženy hodnoty, jež byly zničeny dlouholetou válkou. Toho však nelze docíliti politikou, která se pohybuje pouze ve směru, že se k vůli malichernostem celý průmysl škrtí a sta, ba tisíce dělníků přicházejí o svůj chléb. Tímto se ovšem neuspořádají ani státní finance, ani se nevytvoří nové hodnoty, aniž bude lze řešiti tímto způsobem všechny problémy. Dovolte mi při této příležitosti jen několik poznámek. Pro obtíže, jež byly stále ve styku s Německem, pro obtíže při dovozu různých surovin, pro stížené obstarávání oněch předmětů, jež lze těžko u nás dostati a nebo vůbec jich zde není, pro všechny tyto okolnosti se stalo, že nemůže náš průmysl prosperovati jako průmysl v jiných státech. Pohleďte jen na potlačené německé Rakousko, na tento stát, který zajisté nejhůře z války vyvázl. Ale takové poměry jako u nás tam nenaleznete. Tam jest průmysl na zcela jiném základě než u nás. Následky toho jsou nyní u nás ty, že poněvadž jednotlivá odvětví průmyslová - jako na př. textilní průmysl - ježto ve státě není nutných výrobních prostředků a proto průmysl jest odkázán na dovoz touto zvrácenou politikou jest nejen průmysl škrcen, nýbrž stupňuje se stále nezaměstnanost dělnictva. Na druhé straně jest opětně snaha, zrušiti co možná podporu nezaměstnaných, a sice zase, aniž bych v tom spatřoval nějaký národní chauvinismus, ponejvíce v německých územích, poněvadž jsou ta zejména kraje průmyslové. Proto jest tam také samozřejmě nezaměstnanost, bída a nouze největší. Mezitím, co na jedné straně se činí vše, aby se povznesl průmysl, na druhé straně se podpora nezaměstnaných vším možným způsobem škrtí, jako se stal ku příkladu takový případ u nás, kde dělníkům, již mají doma starou 70 až 80tiletou matku, která již vůbec nemůže pracovati, nýbrž vlastní děti ji vydržují, nedává se vůbec žádná nebo jen 1 K denně podpory, ježto mají prý někoho, kdo udržuje domácnost, totiž onu starou matku. Takových a podobných případů bych vám mohl uvésti na tucty, abych dokázal, že se na jedné straně nepodniklo toho nejpotřebnějšího ku povznesení průmyslu, na druhé pak straně že se odnímá veškerá existenční možnost nevinným dělníkům, kteří se nezaviněně stali nezaměstnanými. Velectění přítomní! V této otázce se nejedná pouze o věci, které souvisí s obchodní rovnováhou. Jest samozřejmé, že každý stát, jenž chce dospěti na zdravý podklad, musí se snažiti, aby byla jeho obchodní bilance nikoliv pasivní, nýbrž aktivní. Tato otázka úzce souvisí s vývozem našich výrobků a s dovozem oněch součástek, kterých nutně potřebujeme. Chtěl bych ještě zdůrazniti - a toho si budiž nový úřad v budoucnosti pamětliv, že se nesmí na tuto věc pohlížeti čistě jen z hlediska obchodně-politického, nýbrž že se musí zaujmouti jiné stanovisko k oněm součástkám, jež jsou potřebny pro denní život národu v tomto státě, a že musí si tedy stran těchto věcí stanoviti určitý plán. Musí se přesně stanoviti, čeho jest zapotřebí, a musí se pak toto potřebné množství v čas obstarati, abychom nepřicházeli pak opětně do takové situace, jakou prožíváme nyní v krisi zásobovací, abychom si pak nemusili říci jednoho krásného dne, jak se o tom již v jiné souvislosti mluvilo: ťTeď nemáme nic,Ť a než bude lze něco dopraviti jest již pozdě a bída tím více vstoupla.
Promluvil bych při této příležitosti několik slov o agendě a složení tohoto úřadu pro zahraniční obchod. Bylo již řečeno v druhé sněmovně, že úřad tento vlastně není žádným úřadem, nýbrž ministerstvem. A jest nyní samozřejmé, že na základě § 85 ústavní listiny jest tento postup protiústavní, poněvadž podle ústavy jedině zákonodárnému sboru přísluší právo předpisovati agendy. Zde však již ministerstvo bylo a pro ně byl teprve nyní zřízen vlastně úřad, a tento úřad, třebas že jest to od druhé strany popíráno, není úřadem, nýbrž ministerstvem samým. Tento postup nesrovnává se tedy s ústavou.
Připojuji nyní ještě velice důležitou otázku v úvahu, totiž otázku, proč my sociální demokraté nemůžeme pro zákon hlasovati. Nemůžeme pro tento zákon hlasovati, a sice nejen proto, že zřízení tohoto úřadu jest samo sebou protiústavní, ale poněvadž podle předpokladů nezruší tento nový úřad byrokracii, nýbrž tato se v tomto novém úřadě jen ještě více zakotví. Bylo by tedy samozřejmé, aby se při složení tohoto úřadu a všech jeho odvětví nevycházelo ani z hlediska národního, ani jakéhokoliv jiného nevěcného hlediska. Neboť nač jsme v tomto státě, připouštím, že i v Rakousku, dodnes stále stonali? Usilovali jsme vždy o to, aby ve všech úřadech státních a na všech důležitých místech správy státní byli lidé, kteří mají skutečně porozumnění pro tyto záležitosti, lidé odborně vzdělaní, a nikoliv aby tyto úřady byly osazovány ze stanoviska stranicko-politického a způsobem protekčním. Agendy tohoto ministerstva jsou pro nás však tak důležité - i pro náš budoucí vývoj, že musíme bezpodmínečně žádati, aby složení tohoto úřadu dělo se čistě se stanoviska praktického a nikoliv snad ze stanoviska národnostního. A nemá to zajisté ničeho společného s věcmi národnostními, jestliže žádáme, aby při složení tohoto úřadu a všech jeho odvětví postupováno bylo podle principu většiny, tak jak jej představují poměry v parlamentě, aby obsazen byl tento úřad bez újmy národnostní skutečnými odborníky. Jest přece samozřejmým, jestliže největší díl průmyslu nalézá se v německém území, že náš požadavek není žádným požadavkem národnostním, nýbrž požadavek čistě praktický a přirozený, aby složená tohoto úřadu bylo takové, aby v něm byli též zástupci onoho průmyslu, který jest ve státě nejvíce zastoupen. Říkám-li průmysl, nemyslím tím snad nějakého podnikatele, nějakého odborníka na poli průmyslovém, nýbrž myslím, že dělnické organisace - dělnictvo samo, bude v tomto úřadě slyšáno. Velmi dlouho by trvalo, kdybych zde měl vyjmenovati všechny ony úřady a instituce, v kterých dosud nemají ony statisíce německých dělníků žádného zastoupení. Myslíme tedy, že se zde musí postupovati podle tohoto hlediska a podali jsme o této věci minoritní návrh. Jest zajisté vlastně potěšitelným znamením, že ministr, který tomuto resortu rozumí, prohlásil při vstupu do svého úřadu, že odstupuje jako správní rada Živnostenské banky, poněvadž by se to nesrovnávalo s jeho novou funkcí. V tomto ohledu bychom mohli býti poněkud uklidněni, my však musíme shledávati, že jsou ještě dnes stále vlivné osobnosti této sněmovny ve spojení s největším peněžním ústavem, který působí tak mocným vlivem na celou naší zahraniční politiku, specielně v otázkách hospodářských, že jest ku př. bývalý ministr Rašín dnes ještě zástupcem, členem správní rady tohoto peněžního ústav. A já toho nemohu skutečně pochopiti, že jest to zakázáno, aby snad některý z nás zde mohl býti náměstkem starosty někde na vesnici a zároveň zde senátorem a nebo poslancem, ač jest s tím spojeno jen mnoho práce, že však tak vlivný člen sněmovny může býti zároveň členem takového peněžního ústavu, což nenese tisíce, desetitisíce, nýbrž statisíce, kdež má osobní zájem na tom, aby takový ústav pracoval ne vždy ku blahu národa, nýbrž ku blahu několika kapitalistů a správních radů. Jak je to možno? Jak je dále možno, že takoví lidé mohou stále ještě udávati ton a působiti svým vlivem v zákonodárných shromážděních? Přejeme si proto a vítáme skutečnost, že se alespoň slibuje, že se v tomto směru povznese náš celý hospodářský život a že tím započne tento úřad - toto ministerstvo, že zavládne konečně zase pořádek v dějinách. My vítáme tuto okolnost, přes to však nemůžeme pro tento zákon hlasovati, jak jsem se byl již zmínil, poněvadž celé vybudování zákona není takové, jak bychom si v zájmu věci přáli, poněvadž tento zákon jest velmi neúplně a málo logicky propracován, jak můžeme pozorovati ve mnohých zákonech, které vyšly během tohoto půldruhého roku, poněvadž konečně chceme odstraniti onen byrokratický dech v tomto státě.
Prosím vás, co nám prospěje nejdemokratičtější volební právo, jak říkáte, co nám prospěje Národní shromáždění, co nám prospěje tato sněmovna a i kdyby bylo ještě zřízeno deset takových institucí, neprospěje nám to ničeho, pokud se nedostaví změna ve státní správě, pokud budou úřednicí v rázných úřadech dělati to, co sami chtějí. Dokud se tak nestane, nezjednáme pořádek; byť bychom měli třebas nejlepší zákony a nejlepší názory. Přicházím k místu, kdež se v zákoně praví, že poplatky atd., které v tomto směru mají býti placeny za povolení importu nebo exportu, mají býti určeny tímto úřadem. Pánové, to přece není žádný kolkový poplatek! Jest to nepřímá daň, která má býti uvalena na toto zboží. Právo pak, předpisovati daně, nemůže míti nějaký úřad, ba ani ministerstvo, nýbrž právo to má pouze zákonodárné shromáždění jako takové. Žádáme proto, aby tyto poplatky byly určeny jen od sboru zákonodárného - od Národního shromáždění, a aby byla vyzvána vláda, aby v tomto směru vydala zákon. Bylo nyní namítáno i ve výborovém zasedáni, které se včera odbývalo, že by to byl tak komplikovaný apparát, že by to vedlo v tomto směru jen ku zdržování, závadám a překážkám v celém obchodním vedení. Myslím však, že nemůže býti celá věc tak zlá, neboť, budou-li zde vydány potřebné předpisy určitým zákonem, k tomu ustanoveným, pak může býti právě tak jako v jiných věcech, pokud se jedná o daně, vydán zevrubný předpis zákonný.
Dámy a pánové, ve vašem vlastním zájmu měli byste tak činiti. Ve vašem vlastním zájmu, abyste vyvrátili venku - v německém území, v německém průmyslu konečně názor, já říkám zatím názor, že jest německému průmyslu oproti ostatnímu průmyslu křivděno. Jestliže dnes budete zase tak jednati, že veškerou agendu předáte korporaci, kde Němci pravděpodobně nebudou míti nutného vlivu, pak venku ono mínění ještě posílíte; zdali tomu tak v jednotlivých případech opravdu jest, nechci zkoumati, mínění ono však posílíte, že jednomu průmyslu, jedné části průmyslu, průmyslu německému jest křivděno ve prospěch ostatního. Již proto by bylo zapotřebí, aby zde byly stanoveny všeobecné zásady, jak se strany vlády, tak se strany zákonodárného Národního shromáždění a aby to nebylo ponecháno libovůli určitého úřadu. Takové jest tedy naše stanovisko v této otázce. Jest samozřejmě naším skutečným přáním, abychom spolupracovali a my bychom svoji práci přislíbili, kdybyste nám poskytli možnost, abychom mohli v těchto úřadech spoluraditi, spolupůsobiti a spolurozhodovati. Samozřejmě budeme vítati okolnost, bude-li možno uvésti trochu pořádku tímto novým úřadem do celého hospodářského systému. Správa musí býti již konečně demokratisována, musí podle okolností přejít i přes jednotlivé věci, které byly dosud směrodatné, a musí býti posuzována z moderního hlediska při takových všeobecných hospodářských otázkách, při kterých přicházejí v úvahu nejen zájmy jedné národnosti, nýbrž zájmy všech národností a celého státu.
Tedy ještě jednou:
Z uvedených ode mne příčin nemůžeme pro tento návrh hlasovati; chceme však vysloviti přání, aby všichni směrodatní činitelé nestranně a bez ohledu na národnost se snažili, přivésti konečně pořádek do našeho hospodářství. (Souhlas a potlesk německých senátorů.)
Předseda (zvoní): Další slovo má řečník pro pan senátor Lisý.
Senátor Lisý: Slavný senáte! Po politické debatě přistupujeme k řešení hospodářské otázky významu velikého, o zřízení úřadu pro zahraniční obchod. Vítáme tuto předlohu se stanoviska celonárodního, neboť zahraniční obchod jest předním z činitelů našeho národního hospodářství, rozhodujícím o platební bilanci, o naší měně, a dovozu surovin nezbytných pro výrobu, jest důležitým činitelem ve výživě obyvatelstva, pokud ji nemůže obstarati domácí produkce.
Předložený zákon jest energickým krokem vlády k upravení poměrů v našem hospodářském životě, v němž válka zanechala rozervanost, desorientaci, do něhož poválečná doba zanesla úpadek morálky; nesolidní spekulaci, protekci, korupci i vydírání, což vyvolalo veliké škody, které nejdou jen do milionů, ale které, bohužel, dosahují miliardy na účet státu i širokých vrstev lidu. Úpadek obchodní morálky a nepřirozené hospodářské poměry, jakož i rozrušena hospodářské situace světové, konečně i diktát kapitalistický dohodových států působí zhoubně i u nás, poněvadž zastihly mladý stát v příboji nebezpečí politických, v těžké počáteční práci budovací a s rostoucí netrpělivostí pracujícího lidu, který již dosti dlouho trpěl mlčky a právem čekal, že stát s jeho právy politickými dá mu i práva hospodářská a sociální zabezpečení. Jsem přesvědčen, že veškeren lid v Československé republice žijící bez rozdílu národnosti volá po osvobození z nesnesitelných poměrů hospodářských, čeká energický čin, nový systém práce hospodářské ve státě. Prozrazují-li zástupcově němečtí neochotu podporovati zřízení úřadu pro zahraniční obchod, činí tak jistě jen z politických důvodů, ale nikoliv věcných. Oni vědí dobře, že jejich průmysl, obchod, živnosti, výrobní družstva, zemědělství stejně potřebují ochrany. Na schůzích, na demonstracích také se toho dovolávají. A jest to velká neupřímnost, jestliže v poslanecké sněmovně i v senátě nehlasují pro předlohu navrženého zákona a při tom obviňují vládu, že se nestará o ozdravění hospodářských poměrů.
Zatím, co politické kruhy německé se nemohou vžíti do nových poměrů státních, vidíme, jak němečtí výrobní činitelé, a to jak průmyslníci tak dělníci, na společných poradách s českými zástupci řeší otázky hospodářské úplně beze strachu o svou národnost.
Opravdu úsměv musí vyvolati, když slyšíme z úst německých politiků prohlášení, že neuznávali našeho československého státu v téže době, kdy v kuloárech stojí německé deputace, které žádají od státu podporu, ochranu a výhody. Nejednou v masce nacionálního bojovníka hrozili nám neúprosným krajním bojem, odpíráním daní, pasivní resistenci. A v téže době v Jablonci nad Nisou jejich političtí stranníci němečtí, sklářští exportéři, žádají české písemné úřední ověření, že jsou československými občany, aby jejich zboží na zahraničním trhu v dohodových státech mělo odbyt, a nebylo stíháno bojkotem. Jsem přesvědčen, že kdyby ta osvědčení, že jsou československými občany, nedostali, že přijdou sem deputace a že budou si stěžovati vládě, že se jim děje křivda a bezpráví.
Opakuji, že všichni občané bez rozdílu národnosti a politického přesvědčení uvítají snahu vlády ozdraviti a upraviti hospodářské poměry, neboť všichni cítíme tu tíhu domácí i zahraniční situace. Znalci hospodářských poměrů vyslovují obavu, že jsme nejen v hospodářské krisi největšího rozsahu, ale že přímo stojíme před katastrofou. A v některých oborech výrobních nastaly již poměry přímo povážlivé, jako v průmyslu textilním, kde hrozí zastavení práce a tím nezaměstnanost dělnictva, tedy nové zatížení státních financí podporou v nezaviněném nezaměstnání a dělnictvu hrozí nezaviněné živoření v bídě. Vláda nesmí dopustiti, aby dělnictvo bylo propouštěno z práce, musí ihned vyšetřiti příčiny zastavení práce a žádati továrníky všech oborů výrobních, aby v době špatné konjunktury přinesli určité oběti. Neučiní-li vláda opatření, budeme míti, pánové, ne desetitisíce, ale statisíce dělníků propuštěných z práce, a v tom jest nové nebezpečí bolševické, poněvadž podvratné živly ničivě působí pro své idee a klid republiky bude velmi vážně ohrožen.
Pozoruhodno jest, že krise také zastihla průmysl sklářský, ozdobný a luxusní, tak zv. jablonecký, který měl přímo báječnou konjunkturu. Říkalo se, že Jablonec je nová Kalifornie, a jeho částečnou stagnaci nezavinila japonská konkurence, která letí celým světem, nýbrž to, co jsme s uspokojením vítali, totiž zlepšení naší valuty. Při nízké valutě naší vydělali exportéři němečtí ohromné peníze. Nikdy za Rakouska nevedlo se tak skvěle Němcům jabloneckým jako v Československé republice, čímž se také netajili. Ve sklářském průmyslu jabloneckém není nebezpečí trvalého úpadku, dobré zboží bude míti stále odbyt, a je potřebí, aby český sklářský průmysl byl schopen světové konkurence, aby dobyl trvale zahraničního trhu. K tomu přispívati musí zvýšené odborné vzdělání českých sklářů a proto žádám, aby ministerstvo pro zahraniční obchod věnovalo největší pozornost české sklářské škole, která má býti počátkem letošního školního roku otevřena v Železném Brodě. Domáckému průmyslu musí ministerstvo pro zahraniční obchod věnovati svoji podporu, poněvadž průmysl domácký ve většině vyrábí exportní zboží. Je to nejen průmysl sklářský, je to průmysl pekařský, broušení drahých kamenů, síťkařský, krajkářský, hračkářský a tkalcovský. Poukazuji zejména na domácí průmysl tkalcovský, který zaměstnává ponejvíce nejchudší horský lid. Na Jilemnicku na příklad vyráběno bylo zboží, které exportováno bylo před válkou lacino do Anglie a odtud jako anglické zboží výborné jakosti zase do celého světa. Jen vydatná podpora vládní může z bídného tkalcovského průmyslu vytvořiti na podkladě družstevnictví znamenitý exportní průmysl domácí, který by zabezpečil existenci horského obyvatelstva, jež jest již bídou a nemocemi zdecimováno. Očekáváme, že ministerstvo obchodu věnuje při nejmenším takovou pozornost chudému domáckému průmyslu jako bohatému průmyslu továrnímu.
Nemohu si pomoci, ale tvrdím, že celá naše administrativa má spoluzodpovědnost na neutěšených poměrech hospodářských. Nemuselo dojíti k takovým smutným poměrům, kdyby národ v revoluci stojící měl býval více síly a důslednosti, aby vzal správu věci do svých rukou. A to skutečně do slova, t. j. kdyby byl na prvá místa postavil vyzkoušené své lidi a nedbal na pragmatiky a na staré byrokratické předpisy, kdyby nebyl rehabitoval mnohé pseudorepublikány, jichž láska k novému státu stoupá a klesá podle výše platu a hodnostní třídy, a vedle toho podle velikosti postranních zisků. Již několik řečníků zde mluvilo o očistě v úřadech a já připojuji se k tomu. My máme výborné a dobré úředníky v ministerstvech, ale tito jsou zastrčeni v různých koutech a na předních místech sedí ti, o nichž platí heslo, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Já žádám znova důrazně o revisi ve státních úřadech a o zjištění u každého úředníka jeho způsobilosti a schopnosti a v prvé řadě jeho věrnost k republice. (Tak jest!) Je nutno dáti celou řadu úředníků do pense, odstranit je s předních míst a vůli stálým výtkám, že by tím byla republika nějak poškozována, že by zatížen byl pensijní etát, vážení pánové, tvrdím, že to, co dáme na odstranění těchto neschopných anebo i zločinných úředníků, získá zase republika na ušetření těch škod, které byly republice již způsobeny.
Radím pánům ministrům, aby prohlédli svá ministerstva a v prvé řadě panu ministru výživy, který chvalitebně chodí časně ráno kontrolovat trhovce, ale nepodívá se, jak se na tri kroky od něho řádí v ministerstvu výživy. Tam sedí celá řada povýšenců, kteří mají na svědomí špatné zásobování v minulém roku, a já jsem přesvědčen, jest-li v jejich rukou bude zásobování na příště, dožijeme se hrozného zklamání v otázce zásobování drobného našeho lidu. (Hlas: Jest třeba ho na tyto odborníky upozorniti!) On je zná, říkal jsem mu to. Uvedu stručně, jaké hrozné škody způsobila neschopnost nebo nesvědomitost úředníků! Správní komise státního úřadu pro tuky chtěla využitkovati na jaře loňského roku výhodné konjunktury k nákupu potřebných tuků na výrobu mýdla. Žádala, aby byl povolen dovoz. To bylo několikráte zamítnuto. Ale na podzim musela vláda koupiti tyto tuky, poněvadž jevil se krajní nedostatek mýdla, a musela platiti suroviny 4krát až 10krát více než jak by je byla mohla koupiti v době jarní. V době jarní stály 3 až 8 korun, v době zimní 30 až 40 korun. Mýdlo jádrové, které dnes se vyrábí a prodává konsumentům za 33 K za k, mohlo se prodávati dnes se ziskem pro stát za 10 K 1 k. Dnešní minimální spotřeba mýdla 180 vagonů měsíčně mohla při včasných nákupech býti pořízena za 260 milionů korun. Při dnešních cenách vydává obyvatelstvo republiky na mýdlo toto ročně 1,296,000,000 K, tedy přes 1 miliardu prohospodařila republika proto, že nebyly včas, když tukový ústav chtěl, zakoupeny laciné suroviny. Mydlářský průmysl jest v celé Evropě největší u nás. Mohl by při své výkonnosti a včasném nákupu surovin, které se mohly získati rovněž na úvěr loňského roku, vyrobiti mýdla nejméně za 1 miliardu pro vývoz. Co by ta miliarda dnes pro nás znamenala!
O obchodním rozhledu rozhodujících míst v ministerstvu svědčí následující případ: Koncem listopadu dalo ministerstvo financí písemné schválení na nákup 197 vagonů tuku k výrobě mýdla; v důsledku toho byla koupě uzavřena; avšak když koncem ledna došlo k částečnému placení a požadování valuty, vydalo ministerstvo výnos, jimž celý obchod stornován, ač zboží pevně zakoupené bylo již na cestě. Při přidělování valut docházelo k velmi zajímavým případům. Tak v okamžiku, kdy anglické libry dostoupily k nejvyššímu bodu, přiděleno bylo státnímu ústavu pro tuky - ač o to vůbec nežádal - 60,000 anglických liber. Tím utrpěl státní ústav čili státní pokladna obratem ruky ztrátu 1 milionu korun. Klasickým dokladem o porozumění pro potřeby státu jest otázka dovozu cizozemských tuků jedlých. Obchod na dodávku dvanáct set vagonů kokosového másla s ťAmprouŤ uzavřený stál republiku přes 50 milionů korun ztráty, o kterýžto obnos muselo býti placeno více, ježto smlouvy uzavírány lidmi, kteří z neznalosti dopravních poměrů zavázali republiku opatřiti volný lodní prostor. Další sta milionů ztráty z tohoto obchodu s ťAmprouŤ vznikly tím, že zboží bylo již placeno v holandských zlatých, kdežto valuta včas splatnosti byla opatřena za kurs trojnásobný. Pánové na povolaných místech nechtějí rozuměti neb nerozumějí svým úkolům, poškozují republiku, ohrožují obyvatelstvo v jeho výživě. Doklad toho z poslední doby: V měsíci březnu odmítnuta nabídka sto vagonů sádla společnosti pro zásobování Francie a Belgie za výhodných cen na pětiletý úvěr s odůvodněním, že nedostatek tuků u nás není, že tuků máme u nás dosti. A při tom jsme na venkově žádný tuk neviděli. Odmítnutím této nabídky zamítla vláda nejméně 300 milionů korun, jež mohla utržiti za sádlo, a měla tento obnos na 5 let k volnému použití.
Vážení přátelé! Zajímavý zjev, jak se provádí nákup, jest nákup dobytka pro sokolský slet. Jistá bratislavská firma nabídla ministerstvu, že koupí 200 volů potřebných na Slovensku úplně bez haléře výdělku jen za režijní cenu. Tato nabídka byla zamítnuta a v ministerstvu výživy byla dána legitimace k nákupů jistému židovskému podnikateli, přes to, že toto družstvo chtělo činiti nákup pod dozorem zástupce Sokolstva. V ministerstvu výživy vidíme, že jsou tam lidé, jímž nejde o to, aby se nakupovalo lacino, nýbrž aby se nakupovalo co nejdráže, aby se vysoké ceny udržely. Přijdeme tam s deputací a žádáme laciné tuky. Oni nám doporučují za keťaskou a lichvářskou cenu Schichtův Ceres za 47 až 50 K, anebo americké sádlo za 34-46 K.
Vážení pánové, vidíme však také nepořádek v oboru zásobování obilím a brambory. Já sám byl jsem; přítomen tomu, kde takový pan rada, který má v rukou exportní záležitosti výživy, tvrdil nám, že má dostatek brambor i obilí a že nepotřebuje nakupovat. A při tom byl nedostatek takový, že byly bouře a demonstrace, že lid znásilnil okresní politické úředníky, kteří jistě nemají na tom žádné viny, nýbrž ti, kteří zde tyto hříchy na výživě páchají. Tito úředníci, kteří konají naprosto svou povinnost, jsou pak nevinně šikanováni za hříchy pravých hříšníků na nejvyšších místech.