Schůze zahájena v 11 hod. 25 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: dr. Horáček.
Místopředsedové: Klofáč, dr. Soukup.
Zapisovatelé: dr. Stojan, dr. Vlček.
121 senátor podle presenční listiny.
Zástupce vlády: ministr Habrman.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.
Předseda (zvoní): Prohlašují schůzi senátu za zahájenou.
Podle §u 2. odst. 4. jedn. ř. obdrželi dovolenou páni senátoři: Klimko do 20. června 1920, dr. Krupka na dnešní schůzi, Špera na týden, Duchaj na dnešní schůzi.
Senátor dr. Koperniczky žádá na radu ošetřujícího lékaře o udělení dovolené na dobu přes týden a předkládá lékařské vysvědčení. Ve smyslu §u 2. odst. 4. jedn. ř. žádám pány senátory, kteří souhlasí s udělením žádané dovolené, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina, žádaná dovolená jest tedy udělena.
Jednací zápisy o prvé a druhé schůzí senátu byly ve smyslu §u 72. jedn. ř. po 48 hodin vyloženy v kanceláři senátní. Protože písemné námitky nebyly proti nim podány, jsou ve smyslu shora uvedeného paragrafu jedn. řádu schváleny a budou vytištěny.
Tiskem bylo rozdáno: Prosím pana tajemníka, aby tisky přečetl.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 17. Návrh sen. Šachla, Šabaty a soudr. na zabezpečení dostatečného přídělu benzínu pro příští výmlat sklizně a nutných hospodářských výkonů pro pohon strojů, řezaček, šrotovníků atd., jakož i potřebného přídělu petroleje k zimnímu období, dosud silně postrádaného.
Tisk 18. Interpelace sen. Svěceného a soudruhů na pp. ministry sociální péče JUDra Lva Wintra a veřejného zdravotnictví MUDra Vávro Šrobára v záležitosti ústavu pro rekonvalescenty v Tuchoměřicích.
Tisk 19. Návrh sen. dr. Witta, Filipinského, Měchury a soudr. na úpravu výroby a prodeje cementu a vápna.
Tisk 20. Návrh sen. Sáblíka, Hrejsy, Hyrše a soudr. na úpravu hospodaření příští sklizní obilí a brambor.
Tisk 21. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, kterým se rozšiřuje počet členů předsednictva senátu (tisk 1).
Tisk 22. Interpelace sen. Löwa, Bartha, dr. Hellera a soudr. na veškeré ministerstvo stran provedení zákona ze dne 27. května 1919 č. 18. sb. z.
Tisk 23. Vládní návrh, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva uzavřená v Brně dne 7. června 1920 mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o státním, občanství a ochraně menšin.
Tisk 24. Návrh sen. Luksche, Fritsche, Zulegra a soudr. na národnostní rozdělení pozemkového úřadu.
Tisk 25. Návrh sen. Luksche, Fritsche, Zulegra, a soudr. na zrušení státního hospodaření obilím a ostatními zemědělskými výrobky.
Tisk 26. Návrh sen. dr. Ledebura, dr. Spiegla a soudr. na vypracování návrhu na sestoupení obou sněmoven Národního shromáždění, zastavení nynějších ústavních zákonů atd. ústavním výborem.
Předseda: Z předsednictva byl přikázán výboru iniciativnímu
tisk 7. Návrh sen. Rud. Pánka a spol. na změnu zákona ze dne 9. dubna 1920 čís. 214 sb. zák. a nař. o mimořádné výpomoci státním zaměstnancům, jakož i zaměstnancům v podnicích a fondech státem spravovaných.
V návrhu se žádá, aby výbor přezkoumal tento návrh ve lhůtě 3denní.
Žádám pány senátory, kteří souhlasí s touto lhůtou, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Třídenní lhůta jest tedy schválena.
Ostatně byly z předsednictva přikázány další návrhy. Prosím pana tajemníka, aby je přečetl.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Z předsednictva přikázáno bylo výboru:
Národo-hospodářskému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 31. května 1920 o obchodu rannými brambory;
nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. května 1920 o obchodu rybami sladkovodními;
dopis ministerstva pro zásobování lidu ze dne l. června 1920 č. jedn. 4733l/5242 z r. 1920 stran malozemědělské akce ošacovací a konečné disposice obuvi svazům; nařízení vlády republiky Československé ze dne 27. května 1920, jímž se zakazuje používání cukru k živnostenské výrobě některých druhů zboží,
(současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu);
dopis ministerstva pro zásobování lidu ze dne 31. května 1920 č. 47460/5278 ai 1920 stran malozemědělské akce ošacovací:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 7. května 1920 o prozatímní úpravě poměrů průmyslu lihovarského a hospodaření lihem;
nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, jímž se zřizuje Zemský hospodářský úřad pro Podkarpatskou Rus,
(současně přikázáno výboru ústavně-právnímu):
nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. dubna 1920, kterým se zrušuje nařízení ze dne 11. ledna 1919 č. 23 sb. zák. a nař. o nejvyšších cenách skopců a skopového masa.
(současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu):
nařízení vlády republiky Československé ze dne 7. května 1920, o příplatku k přejímacím cenám bramborů při dodávce jich nad předepsaný kontingent:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. dubna 1920 o nejvyšších cenách piva,
(současně přikázáno též výboru živnostensko-obchodnímu):
nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. dubna 1920 o upotřebení obilí a mlýnských výrobků ke krmení:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 26. dubna 1920, jímž se prozatímně upravuje zřízení a působnost zemědělské rady pro Slovensko,
(současně přikázáno též výboru ústavně-právnímu);
nařízení vlády republiky Československé ze dne 26. dubna 1920 o vnitrozemské dopravě luštěnin;
nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. dubna 1920 o příplatcích k cenám obilin sklizně 1919;
nařízení vlády republiky Československé ze dne 20. dubna 1920, kterým se pozměňuje nařízení vlády republiky Československé že dne 5. listopadu 1919 č. 586 sb. zák. a nař. o úpravě obchodu umělým medem, cukrovým syrobem a umělým ovocným krémem,
(současně též přikázáno výboru živnostensko-obchodnímu);
nařízení vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920 o úpravě obchodu ovocem a zeleninou,
(současně též přikázáno výboru živnostensko-obchodnímu).
Rozpočtovému:
nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920 o Výplatách pohledávek a závazků na Hlučínsku;
nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. května 1920 o přihlašování, vyšetřování a soupisu válečných škod podle mírových smluv,
(současně přikázáno též výboru zahraničnímu).
Předseda: Dovoluji si oznámiti, že ve 4. schůzí senátu dne 10. června 1920 zvolený živnostensko-obchodní výbor svolávám k ustavující schůzi ihned po schůzi plenární do místnosti číslo 6., II. patro, za předsednictví pana senátora dr. Stojana.
Dále dovolují si oznámiti, že se ustavil národo-hospodářský výbor. Předsedou byl zvolen sen. Hyrš, I. místopředsedou sen. Ferdinand Jirásek, II. místopředsedou sen. Ševčík. Zapisovateli senátoři: Lisý, Cífka, Hybš.
Přikročuji k projednávání denního pořadu.
Na denním pořadu jest 1. pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.
Jakožto další řečník přichází k slovu p. senátor Jesser. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Jesser (německy):
Slavná sněmovno! Velectěné dámy a pánové!
Než přikročím k vlastní řeči, musím, bohužel, slavnou sněmovnu zaměstnati věcí osobní. V poslanecké sněmovně podle zprávy časopisecké vykřikl na mne někdo z poslanců při řeči p. posl. dr. Kramáře: >Pane poslance Jessere! Kdybyste byli bývali zvítězili, byli byste nás všechny pověsili!< Nedovedu si vysvětliti, proč právě já jsem byl osloven jako katův pomocník, ježto nikdy ani slovem, ani nejnepatrnějším naznačením nikde a nijak jsem se nepřimlouval za velezrádné procesy, ani jinak snad jich neschvaloval. Naopak, vždycky jsem považoval tyto politické procesy za nejtěžší chybu a budoucnost také úplně mi dala za pravdu.
Především, pánové, musím vyhověti povinností ke své straně. Má strana mně dala tento úkol a tudíž připojuji se v plném obsahu k prohlášení p. posl. Junga a rovněž ku prohlášení posl. Logdmana a ku příslušné části prohlášení posl. Seligera.
Pán ministr zahraničních věcí Beneš projevil ve své listopadové řeči, v řeči jinak duchaplné a zajímavé, také přání, aby konečně pokročila konsolidace střední Evropy, aby konečně jednou byla střední Evropa upokojena a dospěla k pořádku. Připojuji se úplně k tomuto přání a myslím, že veškeří poslanci zde budou míti totéž přání, avšak, pánové, my němečtí poslanci jsme pevně přesvědčeni, že konsolidace střední Evropy nemůže býti nikdy dosaženo cestou, kterou chce jíti p. ministr Beneš. Jsme přesvědčeni, že nejenom nám, nýbrž i českému národu bude nésti těžké následky této politiky. Jest tragikou dějin českého národa, že povždy usiloval o cíle, které jsou nad jeho síly a že tudíž po obdivuhodném napjetí sil shroutil se přímo před cílem, že nejenom nedosáhl cíle, o který usiloval, nýbrž i ztratil, co svými silami byl by mohl udržeti. Nejsem dosti škodolibý, abych pociťoval zadostičinění pro tuto mylnou cestu, na kterou jste se, pánové, dali. Vím, že náš národ bude museti trpět těžkou škodu a již také ji trpí. Avšak táží se sám sebe, musí-li opět býti svedena bitva na Bílé hoře nebo na Moravském poli, či musí-li se opětovati divadlo zápolení, při kterém na konec vítěz z dneška bude zítra povalen? Jsem spíše toho názoru, že poměry uvnitř tohoto zeměpisného prostoru, který nazýváme sudetskými zeměmi, zrovna zavazují obě národnosti, aby se navzájem snášely a společně žíly. Konsolidace střední Evropy musí počíti v tomto státě, v tomto prostoru. My Němci v tomto prostoru jsme národ okrajový, jsme okrajový národ velkého území německého, sídel německých, jsme však také okrajový národ, hledí-li se z vnitřku českého. S tohoto hlediska vyplývá pro nás, že naše politika může býti jediná: Na žádnou stranu nevstoupiti do zásadních rozporů. S českým územím spojuje náš především to, co bych nazval nejužším vnitřním hospodářským trhem, také velký počet otázek dopravních. S Německem a německým Rakouskem víží nás především svazky duševní, svazky srdce, nejen společná řeč a společná kultura, nýbrž i společný národní rozvoj. Nemůžeme tudíž nikdy schváliti stav, nebo smířiti se stavem, který by nás mohl uvésti v politický rozpor s Německem a německým Rakouskem, nebo který by po nás požadoval, abychom následovali stát nám cizí, snad Francii. Právě tak nemohli bychom schváliti snahy, které směřují k uvolnění kulturního společenství s německým národem a konečně odmítáme hospodářskou politiku, která stojí ve službách hospodářského boje západních mocností s Německem, aby německá říše z východu a jihovýchodu byla uzavřena. Odmítáme spolupomáhati při tom, aby německá říše sociálně a tělesně byla zmrzačena, aby byla učiněna národem proletářským a zmrzačeným. (Potlesk.) Nejde o to, zdaří-li se tento ďábelský plán, my odmítáme, pánové a dámy, i pokus takové hospodářské politiky. Německo-český problém nemůže býti podle mého skromného mínění nikdy řešen jako problém politiky vnitřní, tím méně pak jako problém jazykový. Je to problém světově-politický. Jeho řešení může býti provedeno jen v souvislosti se státní, národní, hospodářskou a sociální reformou Evropy střední a východní. Pařížské mírové diktáty jsou takovým pokusem. Že se nezdařil, slyšeli jsme z úst p. minist. předsedy při otázce těšínské, avšak také z úst p. dra Beneše, který ve své listopadové řeči výslovně prohlásil, že jsme to jest mírová konference - rozkouskovali celou Evropu na jednotlivé státy a národy, jejichž nejhorlivější snahou jest chystati sobě odporující a navzájem nepřátelské koalice. Vždyť přece - aspoň podle mínění pacifistických kruhů, - utvoření dvou velkých a proti sobě stojících koalicí, ústředních mocností se strany jediné a mocností dohodových se strany druhé, bylo vlastní příčinou hrozné války a právě odstranění takových soustav spolkových jest vlastně účelem Svazu národů.
Tohoto cíle podle doznání p. minist. předsedy nebylo dosaženo, neboť, jak praví, Svaz národů zůstal posud theoretickým schématem a ethického předpokladu nového tvoření států, jako sebeurčovacího práva, velectěné dámy a pánové, právě nyní v těšínském území nedbají velmoci dohody a Poláci.
Mimochodem řečeno, dovolávají se v těšínské otázce obe strany, jak Poláci tak Čechové, jak historického práva, tak i práva sebeurčení; avšak u nás Němců v sudetských zemích zdůrazňuje se toliko právo historické a právo sebeurčení se odmítá. Tytéž příčiny, které způsobily světovou válku, trvají v jiné formě dále, a proto stojí dnes Polsko v boji proti sovětovému Rusku, proto musí se Rusko brániti proti polskému imperialismu a proto, velectěné dámy a pánové, hrozí nové soustavě spolkové tentýž osud, který postihl soustavu starou, - vojenská srážka, pře,d tím však otravný politický a hospodářský boj národů na této prostoře. Z těchto skutečností vratkosti státních poměrů, ze skutečností, jež přiznali p. ministerský předseda a p. ministr zahraničních věcí, následuje se železnou logikou: státní, národní, hospodářský a sociální nový řád Evropy střední a východní není ještě ukončen. Zdá se mi, že jest povinností všech zodpovědných politiků přemýšleti, jak tento nový řád může býti provedeni v míru bez nových válečných rozporů a bez pokračování války. Co se dělo v Paříží, velectění pánové, jest zpátečnictví nejhoršího druhu, jest to obnovení onoho tak mnoho posmívaného stavu, kdy na každých 100 kilometrů trápila ubohého kupce a cestujícího nová pohraniční závora, nová celní hranice, nová měna, nová soustava měny. Na místo 2 velkých hospodářských území doby předválečné nastoupilo 6 hospodářských území, která se navzájem odlučují, a základním rysem nové hospodářské politiky těchto nových států fest šikana. (Souhlas něm. senátorů.)
Pan dr. Lodgman oznámil v poslanecké sněmovně, že on sám a posl. Seliger byli před převratem zde v Praze a navrhli českým pánům, aby status quo byl udržen až do rozhodnutí mírové konference. Kdyby byli pánové tento návrh tenkrát přijali, bylo by se bývalo ušetřilo oběma stranám mnoho škod, vám však mnoho zklamání. V neposlední řadě i zklamání s Těšínském, neboť Těšínsko bylo by bývalo spolupojato do toho paktu. Pravíte, velectění pánové, že jste nás museli vzíti, ježto jinak váš stát by nebyl býval schopen života. Pravíte, že německý národ jest tak silný, že klidně může ztratiti několik milionů, že český národ jest však tak malý, že nemůže postrádati ani muže. K tomu podotýkám: Od kdy má malý národ více práva než velký? Proč má velký národ býti zmenšen? Aby malý národ byl zvětšen? Nemohu pochopiti logiky těchto důvodů a myslím, že otevřenější a bezohlednější doznání k politice anekční, než leží v těchto slovech, jistě nebylo ještě projeveno. Rekvírovali jste nás jako dobrou válečnou kořist. (Souhlas něm. senátorů) I pan ministerský předseda nám radí opět a opět, abychom odvodili důsledky z porážky ústředních mocností a abychom se smířili s novými skutečnostmi, nebo, jak mně osobně řekl kterýsi okresní hejtman, že Němci musí změniti svoji mentalitu, musí se vzdáti svých ideálů a zříci se svých nadějí. Nuže, to jest stanovisko >Vae victis!< Máme se cítiti porobenými, máme zmírati, jak řekl p. dr. Kramář, v bázni před českými pány. Co chcete, pánové, jest na bíledni. Chcete, abychom se stali Čechy mluvícími německy, jinými slovy: abychom se necítili příslušníky německého národa v politickém smyslu, abychom i kulturní společenství omezili na míru co možná nejskrovnější a abychom se ve svém duševním rozpoložení, ve svém myšlení a cítění lišili od vás jen jinojazyčným výrazem. K tomu pracuje celá vaše politika kulturní a školská, abyste uvolnili naše kulturní společenství. Jste i v této věci učelivými žáky Francie, která přece provádí ohromnými prostředky propagandu kulturní ve francouzském smyslu tam v obsazeném Porýní.
Váš zákon o lidovém knihovnictví dává této základní myšlence vaší politiky jasný projev. Chcete tu obdržeti vliv na vylučování a opatřování knih do německých knihoven oklikou přes státní inspektory knihoven a knihovníky, které lze v každé době propustiti, a přes nesesaditelnou knihovní radu. Dojdete-li tím úspěchu, jest jiná otázka. Mně jako politikovi záleží jedině na tom, abych konstatoval tendenci vašeho zákonodárství.
Nyní bych rád, velectění, kriticky sondoval slovo, jehož se používá tak často a často, až k nechutenství, a to jest slovo: >Jak ty mně, tak já tobě!< nebo: >Děje se vám právě tak, jak se nám dělo ve starém Rakousku!<
Především, pánové, vidím v tom doznání, že provozujete vědomou politiku odvetnou, že tudíž vědomě činíte totéž, co nám přičítáte za chybu. Pravíte, že jsme byli potrestání za své chyby, že v nás byla přemožená politika násilí a že nyní nastala nová éra demokracie, smíření národů atd. Vy však, velectění pánové, podle svého vlastního doznání zahajujete tuto éru tím, že přijímáte chyby přemožených. A jdete ještě dále, neboť o čem se usneslo vaše dřívější Národní shromáždění, co učinila Vaše ústřední správa, to jest jediný ohromný krok zpět, daleko zpět, velectění pánové, za meze, kterých dosáhlo staré haněné Rakousko. Ve starém Rakousku bylo právo menšinové, ač bylo samozřejmě nedostatečné. Vy mluvíte sice nekonečně mnoho o ochraně menšin, denně důrazně prohlašujete, že v žádné zemi na světě nepožívají menšiny takových práv, jako v zemi této. Při tam však musí samo >České Slovo< připustiti, že jazykový zákon Němcům v Praze zde vůbec nedává více práv, než kterémukoliv národu, jenž sem vůbec nepatří. Cituji doslovně: >Zákon jest tak neúprosný, že nám poskytuje daleko více, než vůbec můžeme ztráviti.< Myslím, velectění pánové, že máte ve svém vlastním hlavním listě doznání, že nám nedáváte naších práv menšinových, která nám náležejí.
Nemáte ve své ústřední správě žádných německých úředníků, nehledě ke správě vojenské, kde sedí několik Němců. Avšak své ministerské byrokraty jste jednoduše vybrali z ústředních úřadů a z místodržitelství, toť důkaz, pánové, že ve starém Rakousku byli jste velmi štědře obmýšlení, co se týká byrokracie. Při tom však máte ještě stále dosti úředníků, abyste nahrazovali německé úředníky v německém jazykovém území úředníky českými, máte dosti Čechů, abyste na Slovensku obsadili českými soukmenovci nejen nové, ale i všechny staré veřejné úřady. Táží se, odkud pak přicházejí tito všichni úředníci, kde se naučili svému řemeslu? (Souhlas něm. senátorů.) Není tudíž pravda, že správa starého Rakouska byla německá v tom smyslu, že by byl vládl německý lid, jako národ totiž. My ze starého parlamentu dosti známe velký počet neněmeckých odborových přednostů, dvorních radů a odborových radů na nejvlivnějších místech, než abychom se nechali zmýliti takovým věčně opětovaným tvrzením. Jen nám dejte podíl na ústřední byrokracii, kterou jste měli ve starém Rakousku! Proč pak zde nepoužijete průpovědí: >Jako ve starém Rakousku< a >Jak ty mně, tak já tobě Vy jste bojovali ve starém Rakousku nejrozhořčenější boj proti fikci německého Rakouska a opět a právem jste jenom poukazovali, jak jest protismyslné, že v ústavě starého Rakouska nedošla ústavně právně výrazu existence národů. A dnes činíte totéž. Od pravá do leva v každé straně slyšíme jen jediný výkřik v tomto státě, ve kterém český národ čítá jen tak polovičku obyvatelstva: >Tento stát může býti jen českým státem národním, nesmí nikdy a nikdy býti ustaven jako stát národnostní.< A přece dalo staré Rakousko národnostem v mnoha věcech samosprávu. Cizina neví, že německý a český národ v Čechách a na Moravě měl úplnou samosprávu v oboru školství, zemědělství a několika jiných organisací. Tato svědectví opravdové, třebas i skromnější moderní demokracie a svobody národů byla však novou ústavou zničena a na jejich místo nastoupila vláda jednoho národa nad ostatními. Není-li to krok zpět, nevím, co jest krok zpět.
Není dnes příležitosti promluviti o nesčetných případech, jak postupujete proti našemu německému školství. Jen musím zde vystoupiti proti stále se vracejícímu překrucování skutečností. Vždycky se říká, že byly zrušeny jen zbytečné německé školy tam, kde byly umělé německé většiny nebo německé menšiny. Uznalí jsme ihned, že v takových místech podle změněných mravních mocenských poměrů musí býti také vskutku přikročeno k náležitému zmenšení německého školství. A my Němci na Moravě jsme výslovně prohlásili, že jsme ochotni spolu se zemskou školní správou provésti toto zmenšení německého školství v jistých místech, jako v Kroměříži atd. Zemská školní správa zamítla však naši nabídku a autokraticky přes naše hlavy, aniž se s námi dohodla uzavřela školy nebo je zmenšila. Co však zamlčujete zahraničnímu světu, jest skutečnost, že i v čistě německých územích uzavíráte pod záminkou úspornosti německé školy a ještě častěji je zmenšujete a slučujete. Používáte smutné skutečnosti, že válkou byl zmenšen počet žáků, následky to blokády hladem a nouze, za záminku, abyste řekli, že není tu předepsaného průměrného počtu žactva a že škola musí býti zavřena. Máte literu zákona pro sebe, avšak mravní vyšší právo jste obešli. (Souhlas něm. senátorů.)
Dovolte mně, abych poukázal na žert, který provádějí světové dějiny v tomto okamžiku. V dřívějších letech ve starém parlamentě, když jsme se jali mluviti o otázce alsasko-lotrinské, opět a opět jste na nás volali: >Alsasané jsou Němci, ale nechtějí býti Němci, chtějí býti Francouzi!< a nyní jste doznali téže zkušenosti na Hlučínsku. Na Hlučínsku jest obyvatelstvo slovanské, avšak obyvatelstvo to prohlašuje, že chce býti německým. A nyní přicházíte a jste rozhořčení nad tím, že Hlučínští dělají to, co jste dříve Alsasanům přičítali za chválu. Dovoláváte se, že jste zřídili německé školy na Slovensku. To jest to nejmenší, co jste museli udělat, a zřídili jste německé školy, protože jsou menším zlem než maďarské.
Nyní musím ještě jednou poukázati na nesprávnost porovnání, které děláváte mezi jindy a nyní a to vzhledem k státní řeči. Usnesli jste se zavésti oficielní řeč, státní řeč a je to vskutku jen logický výsledek vašeho národně státního ideálu, kterého však neuznáváme. Přes to pro srovnání stavím se na vaše stanovisko. Formálně jest samozřejmě německá a česká státní řeč totéž, věcně však nikoli. Srovnávací momenty jsou docela různé. Německá řeč, naprosto nehledě ke skutečnosti, že byla státní řečí již dávno, již ve středověku byla středoevropskou. dorozumívací řečí až hluboko na Balkán, jest jí přes skroucení starého Rakouska i dnes ještě a byla jí také v Uhrách přes maďarskou státní řeč. Po staletí bylo pro všechny národy střední Evropy nutností naučiti se této řeči. Existoval tu nátlak, avšak nátlak poměrů, právě tak jako nátlak k anglické řeči pro toho, kdo chce procestovati svět. Neznám hodnostního rozdílu řečí podle jejich vnitřní ceny. Ale jako těžko se může popříti, že jsou velcí a malí lidé, tak těžko se může popříti, že jsou řeči s malým a velkým oborem platnosti. České řeči máme se my všichni Němci naučiti více, než bylo tomu dosud. Myslíte-li však, že této řečí dodáte rázu řečí dorozumívací, povýšíce ji na řeč státní, mýlíte se důkladně! Nátlak, který dnes vykonáváte, není nátlakem přirozeného rozvoje, státní řeč není vnucována poměry, nýbrž diktátem jednoho národa, a to jest přece ovšem veliký rozdíl proti dřívější státní řeči. Rád bych při tom poukázal na pikantní podrobnost, že totiž němečtí řečníci, kteří nyní při označování národní příslušnosti používají slova >čechisch<, nejsou jíž přerušování voláním >Ne čechisch, böhmisch!<, jak tomu bylo ještě za války. Proč jste najednou přestali takhle pokřikovati? Protože jste dosáhli svého cíle, protože vše, co jste dříve zahrnovali názvem >böhmisch<, totiž vše, co jest v této zemi, jest české. Používáte sami dnes oficielně názvu nikoli jíž >böhmischer Staat<, nýbrž >čechoslowakischer Staat<. Myslím, že všechny tyto pokusy klamati nejsou důstojny tak silného a zdatného národa, jako jest český. Národ ten jest opravdu dosti silný, aby vítězně uhájil svých pravých práv. Stojíte hospodářsky a kulturně dosti vysoko, abyste mohli žíti šťastným vlastním životem bez anektovaných území, která vám vnitřně na věky jistě zůstanou cizí a která nutí český národ, aby je udržel, k hypertrofickému rozvoji inteligence a byrokracie i velikého vojska.