Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Zákon

ze dne..................,

kterým se promíjí překážka platností sňatků, při nichž vyhlášky nebo oddavky vykonali duchovní církve československé nebo řeckovýchodní.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

U sňatků, při nichž ode dne 9. ledna 1920 až dno účinnosti tohoto zákona vykonali vyhlášky neb oddavky duchovní církve československé, dokud příslušné náboženské obci nebyla duchovního správce ustanoveného podle § 11 zákona ze dne 20. května 1874, č. 68 ř. z., o zákonném uznání náboženských společností, promíjí se všeobecně tato překážka platnosti sňatků s účinkem, že sňatky talkové prohlašují se za sňatky od počátku platné.

§ 2.

(1) Se stejným účinkem promíjí se všeobecně odborná překážka u sňatků, jež byly až do účinnosti tohoto zákona vyhlášeny neb uzavřeny na Slovensku a v Podkarpatské Rusy před osobami předpokládanými obecně za duchovní církve řeckovýchodní, jsou-li tyto sňatky zapsány do oddací matriky státní neb aspoň do spolehlivě vedené matriky církevní.

(2) Nebyla-li splněna podmínka právě zmíněná, mohou župní úřady prominouti zmíněnou překážku se stejným účinkem v jednotlivých případech tehdy, když vysvědčením vydaným od obecního (obvodního) notáře a spolupodepsaným od starosty obce, v níž manželství bylo uzavřeno, bude do tří měsíců po účinnosti tohoto zákona prokázáno, že snoubenci uzavřeli sňatek před osobou, jež byla obecně pokládána za duchovního církve řeckovýchodní.

§ 3.

Ve všech těchto případech není třeba vyhlášky neb oddavky opakovati.

§ 4.

Ustanovení §§ 1, 2 a 3 platí také tehdy, když snoubenci byly jiného náboženského vyznání než-li duchovní, který sňatek jejich vyhlásil nebo je oddal.

§ 5.

Ustanovení §§ 1, 2 a 3 neplatí, byl-li sňatek právoplatným rozsudkem prohlášen za neplatný, neb uzavřel-li snoubenec později nový sňatek.

§ 6.

Sňatky uvedené v §, 2 nutno ve smyslu § 1 zák. čl. XXXIII:1894 o státních matrikách zapsati do státní oddací matriky. Pokud se u sňatků zmíněných v 1. odst. § 2 dosud tak nestalo, jsou osoby vedoucí církevní matriky o těchto sňatcích povinni oznámiti je nejpozději do čtrnácti dnů v příslušné matriční dozorčí vrchnosti způsobem předepsaným pro oznamování sňatků církevních. Neučiní-li tak, budou potrestány policejní administrativní vrchností I. stolice pokutou do 500 Kč, při nedobytnosti pak uzamčením do jednoho týdne.

§ 7.

(1) Kdo po účinnosti tohoto zákona uzavře sňatek pouze církevní před osobou, kterou podle zákonů stáních nelze pokládati za duchovního správce oprávněného k uzavírání sňatků, dopouští se přestupku a bude potrestán politickým úřadem (policejní administrativní vrchnosti) I. stolice pokutou do 500 Kč, při nedobytnosti pak vězením (uzamčením) do jednoho týdne. Osoba, před níž sňatek takový bude uzavřen, bude potrestána pokutou do 2000Kč při nedobytnosti pak vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.

(2) Pokuty uložené podle §§ 6 a 7 připadají státu.

§ 8.

Zákon, tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra, v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ústavně-právní výbor pojednal o svrchu uvedeném usnesení senátu ve své schůzi dne 13. října 1925, přistoupil beze změny na usnesení senátu a doporučuje, aby poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s tímto usnesením senátu z důvodů uvedených v důvodové zprávě vládní návrhu (tisk 2240 sen.).

V Praze dne 13. října 1925.