Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

jímž se provádí § 105 ústavní listiny.

Poslanecká sněmovna schválila ve své 330. schůzi dne 16. března 195 návrh zákona, jímž se provádí § 105 ústavní listiny. Podnětem k usnesení poslanecké sněmovny sloužil vládní návrh z 10. března 1921, který byl průběhem jednání v subkomitétu poslanecké sněmovny za účasti znalců doplněn a nově formulován.

Senát Národního shromáždění uznal při jednání o osnově, že jejímu vypracování věnována byla sněmovnou vzhledem k obtížné právní materii značná péče, ale právě pro obtížnost tu a proto, že se vyskytly nové sporné otázky, vyžádal si při projednání ve výboru slyšení znalců, kteří po prodebatování sporných otázek podali své posudky písemně.

Opíraje se o posudky ty, usnesl se senát osnovu částečně změniti a doplniti, a to:

1. V odstavci 2., § 2, počínajíc druhým řádkem od konce, bylo znění osnovy, vyšlé z poslanecké sněmovny "soudu, jímž bylo vysloveno, že uplatňovaný nárok není veřejnoprávní (§ 4)" zaměněno zněním "soudu, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde a věc patřící podle § 105 ústavní listiny do příslušnosti řádných soudů".

2. Připojen byl nový odstavec třetí § 2 tohoto znění:

"Podala-li strana do rozhodnutí správního úřadu nejprve žalobu (návrh) k řádnému soudu, počítá se této straně lhůta ke stížnosti na nejvyšší správní soud ode dne, kdy jí bylo dodáno rozhodnutí poslední soudní stolice, jímž byl pořad práva prohlášen za nepřípustný. Ke stížnosti budiž toto rozhodnutí poslední soudní stolice v prvopise neb ověřeném opise připojeno. Dosavadní odstavec třetí § 2 poznačil jako čtvrtý.

3. Nově formuloval § 4 v tomto znění:

"Rozhodoval-li ve věci nejvyšší správní soud, jest jeho výrok, že nárok jest veřejnoprávní, nebo výrok, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc patřící podle § 105 ústavní listiny do příslušnosti řádných soudů, pro soudy závazným a to i tehdy, když tyto soudy přípustnost pořadu práva v předepsaném postupu stolic popřely."

4. Rovněž byl nově formulován odstavec druhý § 5 takto:

"Jakmile byla podána druhou stranou žaloba nebo návrh (§ 1, odst. 4.), lze podle rozhodnutí správního úřadu pro přiznaný nárok, pokud jest žalobou nebo návrhem dotčen, povoliti exekuci ku zajištění. V potvrzení, že rozhodnutí nebo opatření není již podrobeno opravnému prostředku, který by stavil jeho vykonatelnost, poznamená správní úřad v tomto případě podle sdělení soudu, že a v jakých mezích byla podána žaloba nebo návrh (§ 1, odst. 4.)."

Zásadní změna v právním nazírání znalců a senátu záleží v tom, že řádné soudy mají býti vázány nejen výrokem nejvyššího správního soudu, že uplatňovaný nárok není veřejnoprávní, nýbrž i positivním meritorním výrokem, že nárok jest veřejnoprávní. Ustanovení to mění ovšem § 3 zákona z 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n., o nejvyšším správním soudě a o řešení kompetenčních konfliktů. Důvody pro tuto změnu spočívají ve snaze o procesní ekonomii, aby po vyčerpání instancí správních a i po rozhodnutí správního soudu nebyla věc, která dle výroku správního soudu jest veřejnoprávní, projednávána znovu soudy řádnými, což zesiluje ještě úvaha, že se mnohdy při tom může jednati jen o nároky nepatrné a že ustanovení § 105 ústavní listiny jsou rázu výjimečného.

Druhá zásadní změna záleží ve zvláštním stanovení lhůty k podání stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu v tom případu, když strana po rozhodnutí úřadu správního, který rozhodoval s konečnou platností, obrátí se na řádný soud a tento zamítne žalobu nebo návrh pro nepřípustnost pořadu práva.

Aby nebyla strana prekludována uplynutím lhůty k podání stížnosti na nejvyšší správní soud dle § 14 zák. z 22. října 1875, č. 36 ř. z., bylo připojením třetího odstavce § 2 stanoveno, že lhůta počíná běžeti ode dne, kdy straně bylo dodáno rozhodnutí poslední soudní stolice, jímž byl pořad práva prohlášen za nepřípustný. Změna § 5 vyplynula ze snahy, aby byly odstraněny pochybnosti o tom, kdy lze vésti a na jaký nárok při podání žaloby nebo návrhu dle § 105 úst. listiny a zákona jej provádějícího exekuci zajišťovací a uhrazovací.

Výbor ústavně-právní přiklonil se k právnímu názoru sdílenému senátem ve shodě s dobrozdáním znalců a veden snahou, aby uzákoněním osnovy byla dána možnost stra nám, aby při rozhodování o nárocích soukromoprávních úřady správními mohly se dovolati nápravy ve výroku o těchto nárocích pořadem práva, navrhuje, aby poslanecká sněmovna přijala osnovu ve znění shodném s usnesením senátu.

V Praze dne 7. října 1925.

Zákon

ze dne ...............,

jimž se provádí § 105 ústavní listiny (zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Ve všech případech, ve kterých úřad správní podle zákonů o tam vydaných rozhoduje o nárocích soukromoprávních, jest volno straně tímto rozhodnutím dotčené po vyčerpání opravných prostředků dovolávati se nápravy ve výroku o těchto nárocích pořadem práva.

(2) Byl-li rozhodnutím správního úřady přiznán straně uplatňovaný nárok, ať zcela nebo z části, může strana tím dotčená domáhati se určovací žalobou zápornou výroku, že nárok uznaný rozhodnutím správního úřadu není po právu vůbec anebo z části.

(3) Byl-li však nárok zamítnut správními úřady ať zcela nebo z části, může se ho strana jej uplatňující domáhati žalobou o určení neb o plnění zcela nebo z části.

(4) Nedotčeny zůstávají předpisy, jimiž dovolávání se nápravy za podmínek "vytčených v odst. 1., odkázáno bylo na soudy řádné v řízení nesporném. Náleží-li nárok podle své povahy k řízení ve věcech nesporných. Lze jej uplatniti pouhým návrhem podle obdoby předešlých ustanovení.

§ 2.

(1) žalobu nebo návrh padle § 1, odstavce 4. podati jest v propadné lhůtě 90 dnů ode dne, kdy bylo straně dodáno rozhodnutí správního úřadu, který rozhodoval s konečnou platností, není-li v příslušném zákoně stanovena delší lhůta.

(2) Byla-li do rozhodnutí správního úřadu podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, jest podati žalobu nebo návrh v propadné lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy bylo dodáno straně rozhodnutí nejvyššího správního soudu, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc patřící podle § 105 úst. listiny do příslušnosti řádných soudů.

(3) Podala-li strana do rozhodnutí správního úřadu nejprv žalobu (návrh) k řádnému soudu, počítá se této straně lhůta ku stížnosti na nejvyšší správní soud ode dne, kdy jí bylo dodáno rozhodnutí poslední soudní stolice, jímž byl pořad práva prohlášen za nepřípustný. Ke stížnosti budiž toto rozhodnutí poslední soudní stolice v prvopise nebo v ověřeném opise připojeno.

(4) Žaloba nebo návrh buďte podány u soudu věcně a místně příslušného pro uplatňovaný nárok podle obecných ustanovení.

§ 3.

Rozhodnutí správního úřadu, jehož předmětem jest nárok, v případech § 2, odst. 2., též rozhodnutí nejvyššího správního soudu, buď připojeno k žalobě nebo k návrhu v prvopise neb ověřeném opise; zároveň buď udáno, kterého dne bylo straně dodáno.

§ 4.

Rozhodoval-li ve věci nejvyšší správní soud, jest jeho výrok, že nárok jest veřejnoprávní, nebo výrok, jímž byla stížnost odmítnuta z toho důvodu, že jde o věc patřící podle § 105 úst. listiny do příslušnosti řádných soudů, pro soudy závazným, a to i tehdy, když,tyto soudy přípustnost pořadu práva v předepsaném postupu stolic popřely.

§ 5.

(1) Soud, u něhož byla podána žaloba nebo návrh týkající se nároku, o kterém již rozhodovaly správní úřady podle § 1, oznámí to správnímu úřadu, který v první stolici se touto věcí obíral.

(2) Jakmile byla podána druhou stranou žaloba nebo návrh (§ 1, odst. 4.), lze podle rozhodnutí správního úřadu pro přiznaný nárok, pokud jest žalobou nebo návrhem dotčen. povoliti exekuci ku zajištění. V potvrzení, že rozhodnutí neb opatření není již podrobeno opravnému prostředku, který by stavil jeho vykonatelnost, poznamená správní úřad v tomto případě podle sdělení soudu, že a v jakých mezích byla podána žaloba nebo návrh (§ 1, odst. 4.).

(3) Byla-li zahájena exekuce před podáním žaloby nebo návrhu, může býti na návrh odložena až do pravoplatného rozhodnutí, prokáže-li se, že bylo zahájeno řízení.

§ 6.

V případech, ve kterých rozhodl s konečnou platností správní úřad po dni, kterého nabyla účinnosti ústavní listina (zákon ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.), a přede dnem, kterého nabude tento zákon účinnosti, lze podati žalobu nebo návrh v dalších devadesátí dnech, pokud se týče případů § 2, odst. 2., v dalších třiceti dnech po účinnosti tohoto zákona.

§ 7.

Tento zákon provésti náleží všem členům vlády.