Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5326.

Interpelace

poslance Jana Slavíčka a spol.

ministerskému předsedovi a ministru národní obrany

o chování generálního superiora čs. branné moci dra Bombery v Římě.

Prohlášením ze dne 18. července t. r. zaujala vláda republiky stanovisko ke sporu s Vatikánem o otázce oslav Husových. V prohlášení tom nazvala vláda odjezd papežského nuncia demonstrací a zdůraznila, že tímto odjezdem "porušen byl poměr našeho státu s Vatikánem". Připomenuvši, že o rázu a způsobu oficielních oslav M. J. Husi, "jako o věci vnitropolitické rozhodovati budou výhradně a jedině zákonní zástupci československého lidu", zřejmě doznala, že mezi vládou a papežskou stolicí vznikl konflikt.

Téhož dne, kdy vláda republiky usnesla toto prohlášení, došlo v Římě k novému projevu proti republice Československé. Hlavní úlohu v této stupňované demonstraci převzal papež Pius XI. Nedbaje, že vláda republiky chovala se po odjezdu papežského nuncia z Prahy krajně reservovaně a taktuplně, přikročil papež Pius XI. k novému útoku proti naší státní autoritě. Zneuživ návštěvy poutníků z Československa, promluvil k nim řeč, v níž se pokusil občany naší republiky pohnouti k nedůvěře proti vládě a proti našim platným zákonům. Pravil mimo jiné, že poutníci přicházejí z krajin, kde "těžký boj se bojuje a kde podmínky pro život náboženský jsou svízelné", a neostýchal se dodati, že v našem státě trvají "útoky nepřátelské, ať jsou řízeny s vyvýšených míst, ať jsou vedeny pod pláštíkem vědy ve školách." Doma i v cizině je však známo, že vláda republiky ztělesňuje zásadu náboženské tolerance a že náboženská snášenlivost tvoří jeden ze základních pilířů státu.

Není znám případ, aby vláda nebo některý z jejích činitelů zásadu tuto porušil. Byl proto výrok papežův smělým zkreslením intencí vlády. Jest také známo, že výučba ve školách republiky opírá se jednak o ústavní listinu, schválenou všemi zástupci národa bez rozdílu stran, jednak o staré školské zákony rakouské, nově upravené v některých částech za součinnosti a souhlasu katolické strany. Proto musí býti výrok papežův o útocích "s vyvýšených míst" a o duchu našich škol kvalifikován jako pokus o znepokojování státu a o rozdmychování občanských sporů, jakož i o uvádění republikánských zařízení v nevážnost.

Papežovu proslovu zde citovanému přítomen byl vojenský biskup československý dr. Bombera, který jej dokonce překládal přítomným poutníkům do češtiny a papežský nuncius Msgr. Marmaggi, který krátce před tím z rozkazu papežské stolice opustil demonstračně Prahu a jemuž poutníci s drem Bomberou v čele provolali "slávu". Účast a chování čsl. vojenského biskupa při demonstraci proti republice v době trvajícího konfliktu mezi církví a státem pokládají podepsaní za neslučitelnou s úřadem republikánským. Chování p. biskupa dra Bombery jest s to demoralisovati vojenské duchovní, nehledě k tomu, že občanskému a státnímu sebevědomí nesnesitelnou je myšlénka, aby kterýkoliv občan státu ve chvíli konfliktu s cizí mocí takto v cizině demonstroval proti vlastnímu státu, jeho hlavě a vládě.

Podepsaní jsou přesvědčeni, že p. biskup dr. Bombera svým jednáním prokázal vojenskou i občanskou nespolehlivost a že proto pro něj v žádném úřadě republikánském není více místa. Jsou dále přesvědčeni, že instituce českých kněží stává se s hlediska státních zájmu velmi pochybnou, když v prvním konfliktu s cizí mocí desertuje nejvyšší z těchto kněží od státního praporu a dobrovolně asistuje při útocích na státní autoritu a řád.

Tážeme se proto:

1. Jaké opatření učinila vláda, aby vojenský biskup dr. Bombera zbaven byl svého místa vojenského biskupa?

2. Pokládá vláda po smutné zkušenosti s vojenským biskupem za účelné, aby instituce vojenských duchovních byla zachována?

V Praze dne 17. září 1925.

Slavíček,

Bergmann, Buříval, David, dr. Gagatko, Hrušovský, Knejzlík, Langr, Laube, Mikuláš, Moudrý, Netolický, dr. Patejdl, Pechmanová, Podzimková, Prášek, Stříbrný, Sladký, Špatný, Trnobranský, Tučný, dr. Uhlíř, Vápeník, Zeminová, inž. Záhorský.